{"id":8519,"date":"2011-06-04T15:30:00","date_gmt":"2011-06-04T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8497"},"modified":"2011-06-04T15:30:00","modified_gmt":"2011-06-04T14:30:00","slug":"alles-wird-gut-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/06\/04\/alles-wird-gut-12\/","title":{"rendered":"Alles wird gut 12."},"content":{"rendered":"
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
\u017dena, kterou Anis miluje<\/p>\n<\/div>\n
Bill si nebyl jist\u00fd t\u00edm, \u017ee jedn\u00e1 spr\u00e1vn\u011b. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b si myslel, \u017ee je lep\u0161\u00ed n\u011bco d\u011blat, ne\u017e sed\u011bt se zalo\u017een\u00fdma rukama a \u010dekat, jak\u00fd osud jim spadne do kl\u00edna.<\/div>\n
Andreas byl stejn\u011b neklidn\u00fd jako Bill, mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b o chloupek roz\u010d\u00edlen\u011bj\u0161\u00ed. Na jednu stranu m\u011bl pocit, \u017ee se ho Tom\u016fv \u017eivot prakticky net\u00fdk\u00e1. Bojoval s touhou ut\u00e9ct p\u0159ed probl\u00e9my, kter\u00e9 prakticky nebyly ani jeho. Ale pak tu byla touha z\u016fstat a pomoct. Cht\u011bl Billa podep\u0159\u00edt, aby jeho kamar\u00e1d v\u011bd\u011bl, \u017ee mu d\u016fv\u011b\u0159uje a \u017ee se mu bude sna\u017eit pomoci, jak jen to p\u016fjde. Proto\u017ee dvoj\u010data pro n\u011bj byla velmi d\u016fle\u017eit\u00e1. U\u017e od d\u011btstv\u00ed mu ti dva byli bl\u00ed\u017e, ne\u017e kdy jeho vlastn\u00ed rodina. Ale jak l\u00e9ta plynula, v\u0161imnul si, \u017ee dvoj\u010data si v\u0161echny, kte\u0159\u00ed je zaujali nebo jakkoliv oslovili, p\u0159itahovali a\u017e nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko. Nev\u011bd\u011bl, jestli si to ti dva uv\u011bdomuj\u00ed, ale nenechaj\u00ed k nim p\u0159ij\u00edt jen tak n\u011bkoho. Ov\u0161em, kdy\u017e u\u017e se to jednou n\u011bkomu povede, u\u017e nikdy se nem\u016f\u017ee dostat do bezpe\u010dn\u00e9 vzd\u00e1lenosti. Andy v\u0161ak ani necht\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak cos cht\u011bl, Bille?“ Lehce sebou trhl, kdy\u017e k n\u011bmu dorazil tvrd\u00fd Georg\u016fv hlas. Zase se p\u0159ehnan\u011b zam\u00fd\u0161lel nad vztahem ke sv\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm. Ale to mus\u00ed po\u010dkat, alespo\u0148 prozat\u00edm. Te\u010f obr\u00e1til svou pozornost k dal\u0161\u00edm ze sv\u00fdch kamar\u00e1d\u016f, kte\u0159\u00ed pr\u00e1v\u011b vch\u00e1zeli do ob\u00fdv\u00e1ku. Jakmile ho Georg uvid\u011bl, odfrkl si. „No jist\u011b! M\u011blo mi b\u00fdt hned jasn\u00fd, \u017ee ty o tomhle\u2026 tom taky v\u00ed\u0161!“<\/div>\n
„V tom s tebou mus\u00edm nesouhlasit,“ nam\u00edtl v klidu. Po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee Georg se k cel\u00e9 t\u00e9 v\u011bci postav\u00ed negativn\u011b. Proto ho nijak nezarazil jeho j\u00edzliv\u00fd t\u00f3n. „Kdy\u017e jsem vid\u011bl ty fotky, byl jsem stejn\u011b \u0161okovan\u00fd jako ty.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ odfrkl si Georg. Nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 argumenty, p\u0159esto ale Andymu nev\u011b\u0159il. A ten to v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Uklidni se, Georgu. Andy opravdu nic nev\u011bd\u011bl. Z t\u011bch, koho zn\u00e1\u0161, jsem j\u00e1 jedin\u00fd, koho do toho tajemstv\u00ed zahrnuli,“ i Bill vypadal, \u017ee ned\u016fv\u011bru sv\u00e9ho kamar\u00e1da bere s klidem a nadhledem. Ale nebylo to tak. Na to ho Andy znal u\u017e moc dlouho a moc dob\u0159e.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
Georg si znovu odfrkl a zvysoka dosedl do k\u0159esla. Gustav, kter\u00fd \u0161el za n\u00edm, se jenom ml\u010dky posadil a t\u011bkal pohledem z Billa na Andyho.<\/div>\n
„Ani ty n\u00e1m nev\u011b\u0159\u00ed\u0161, Gustave?“ podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed v Billov\u011b hlase bylo patrn\u00e9. \u010cernovlas\u00fd nikdy nebyl dobr\u00fd ve schov\u00e1v\u00e1n\u00ed sv\u00fdch pocit\u016f.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm v\u00e1m,“ Gustav na rozd\u00edl od Georga opravdu zn\u011bl klidn\u011b a vyrovnan\u011b. „Jenom se sna\u017e\u00edm odhadnout, kter\u00fd z v\u00e1s je mi moment\u00e1ln\u011b schopn\u00fd l\u00edp \u0159\u00edct, jak jsme se vlastn\u011b dostali do t\u00e9to situace.“<\/div>\n
„My jsme se nikam nedostali!“ nam\u00edtl \u017eiv\u011b Georg. „To Tom n\u00e1s tam dostal.“<\/div>\n
„A\u0165 se ti to moment\u00e1ln\u011b l\u00edb\u00ed nebo ne, jsme kapela. To znamen\u00e1, \u017ee na ve\u0159ejnosti mus\u00edme vystupovat jednotn\u011b. Tud\u00ed\u017e jsme se dostali do t\u00e9to situace a je jen na n\u00e1s, jak ji vy\u0159e\u0161\u00edme,“ prop\u00e1lil ho pevn\u00fdm pohledem. Andy se c\u00edtil p\u0159ekvapen\u00fd. Zapomn\u011bl, jak p\u016fsobiv\u00fd um\u00ed Gustav b\u00fdt. Nen\u00ed zrovna ten typ, co by se musel p\u0159ed ciz\u00edmi lidmi p\u0159edv\u00e1d\u011bt, neum\u011bl to. Ale kdy\u017e se jednalo o p\u0159\u00e1tele, byl v\u00edce ne\u017e schopn\u00fd projevit se a, tak \u0159\u00edkaj\u00edc, vz\u00edt ot\u011b\u017ee do sv\u00fdch rukou. „Co\u017e ale tak\u00e9 znamen\u00e1, \u017ee bychom m\u011bli b\u00fdt v\u0161ichni pravdiv\u011b informov\u00e1ni o tom, co se vlastn\u011b stalo a pro\u010d n\u00e1s sem Bill pozval. Bille, Andy?“ v jeho o\u010d\u00edch se odr\u00e1\u017eela vyrovnanost a sv\u00fdm zp\u016fsobem tak\u00e9 zv\u011bdavost. Andy vid\u011bl, jak se Bill pousm\u00e1l. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b byla tato grimasa pon\u011bkud k\u0159e\u010dovit\u00e1, p\u0159esto u\u017e up\u0159\u00edmn\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee to v\u0161echno za\u010dalo, kdy\u017e jsme byli u Anise doma,“ za\u010dal Bill rozv\u00e1\u017en\u011b. Mluvit o t\u00e9 v\u011bci s Andym byla jedna v\u011bc, ale vypr\u00e1v\u011bt osobn\u00ed \u017eivot sv\u00e9ho dvoj\u010dete jejich spoluhr\u00e1\u010d\u016fm v kapele bylo n\u011bco docela jin\u00e9ho. Jist\u011b, i Gustav s Georgem pat\u0159ili do okruhu jejich nejbli\u017e\u0161\u00edch p\u0159\u00e1tel. P\u0159esto to bylo jin\u00e9. Andy znal dvoj\u010data t\u00e9m\u011b\u0159 stejn\u011b dokonale, jako se znali navz\u00e1jem. Kluci zat\u00edm nedok\u00e1zali tak docela dvoj\u010data pochopit, nedok\u00e1zali dokonale odhadnout jejich n\u00e1lady ani pochopit jejich vztah. V\u00edc jak deset let jim na to nesta\u010dilo. Na druhou stranu, Andy s nimi tr\u00e1vil \u00fatl\u00e9 d\u011btstv\u00ed. Mo\u017en\u00e1 \u017ee tam by na\u0161li odpov\u011b\u010f na ot\u00e1zku jak to, \u017ee o dvoj\u010datech v\u00ed v\u0161echno.<\/p>\n<\/div>\n
Minuty l\u00edn\u011b plynuly a Billova \u0159e\u010d byla ka\u017edou chv\u00edli p\u0159eru\u0161ovan\u00e1. V\u011bt\u0161inou to bylo Georgovo odfrknut\u00ed nebo n\u011bjak\u00e1 kousav\u00e1 pozn\u00e1mka, na kterou se neobt\u011b\u017eoval nikdo odpov\u00eddat. V\u0161ichni v\u011bd\u011bli, \u017ee to jejich p\u0159\u00edtel nemysl\u00ed nijak zle. Jen vyjad\u0159uje nesouhlas sv\u00fdm vlastn\u00edm, pon\u011bkud neohraban\u00fdm zp\u016fsobem. Ob\u010das Billa doplnil Andy n\u011b\u010d\u00edm, co s\u00e1m vypozoroval, a jednou nebo dvakr\u00e1t mu Gustav polo\u017eil dopl\u0148uj\u00edc\u00ed ot\u00e1zku.<\/div>\n
Bill kluk\u016fm \u0159ekl prakticky to, co p\u0159edchoz\u00ed den novin\u00e1m. Jen p\u00e1r osobn\u00edch informac\u00ed, o kter\u00fdch usoudil, \u017ee by je jejich kamar\u00e1di m\u011bli zn\u00e1t, p\u0159idal. Celou tu dobu pochodoval po pokoji, proto\u017ee m\u011bl pocit, \u017ee v klidu prost\u011b nevydr\u017e\u00ed. Nav\u00edc nebyl schopen op\u011btovat ani Georg\u016fv zamra\u010den\u00fd, ani Gustav\u016fv zv\u00eddav\u00fd pohled. Kdy\u017e skon\u010dil, usadil se vedle Andyho, ale sv\u00e9 napjat\u00e9 t\u011blo uvolnit nedok\u00e1zal.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee ty \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee se Tom kv\u016fli Anisovi vzdal Simoniny p\u0159\u00edzn\u011b?“ Gustav moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, jak si dvoj\u010data sv\u00e9 m\u00e1my v\u00e1\u017e\u00ed a \u017ee se sna\u017e\u00ed nevyvol\u00e1vat s n\u00ed spory. Simone byla jedin\u00e1, komu kdy dvoj\u010data ustoupila. Tedy alespo\u0148 co on v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„To ho ten chlap teda p\u011bkn\u011b ovl\u00e1d\u00e1,“ odfrkl si Georg. Bill z\u00fa\u017eil o\u010di a cht\u011bl se na dlouhovlas\u00e9ho bas\u00e1ka oto\u010dit, ale zabr\u00e1nila mu v tom Andyho ruka na jeho p\u0159edlokt\u00ed.<\/div>\n
„Anis byl zklaman\u00fd t\u00edm, jak na n\u011bj Simone reagovala, ale sna\u017eil se zachovat chladnou hlavu. Dokonce ode\u0161el od ve\u010de\u0159e, aby neud\u011blal n\u011bco, \u010deho by mohl litovat. Necht\u011bl po Tomovi, aby se rozhodoval mezi n\u00edm a svou matkou. A nejsp\u00ed\u0161 to necht\u011bla ani Simone. Ale p\u0159esto si Tom vybral. Jednal tak, jak on s\u00e1m uznal za vhodn\u00e9. A pokud ho zn\u00e1te dostate\u010dn\u011b na to, abyste mu mohli v\u011b\u0159it, m\u011bli byste v\u011b\u0159it i tomuto jeho \u00fasudku,“ Andy mluvil v mno\u017en\u00e9m \u010d\u00edsle, pohledem v\u0161ak propaloval pouze Georga. Ten mu pohled tvrd\u011b op\u011btoval.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 mu v\u011b\u0159\u00edm,“ \u0159ekl ti\u0161e, p\u0159esto v\u0161ak dostate\u010dn\u011b d\u016frazn\u011b Gustav. Bill a Andy se na n\u011bj oto\u010dili se \u0161t\u011bst\u00edm v o\u010d\u00edch, Georg vypadal p\u0159ekvapen\u011b. „Tom se v\u017edycky, p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 jeho nedostatky, dok\u00e1zal rozhodnout tak, jak to bylo pro n\u011bj nejlep\u0161\u00ed. A pokud na\u0161el n\u011bkoho, d\u00edky komu bude nabit\u00fd energi\u00ed a bude z\u00e1\u0159it, je to jeho v\u011bc a my mu do toho nem\u00e1me co mluvit. M\u016f\u017eeme Anise nen\u00e1vid\u011bt, m\u016f\u017eeme se k n\u011bmu chovat zle. Vlastn\u011b si mysl\u00edm, \u017ee je to celkem dobr\u00fd n\u00e1pad. Ale ka\u017edop\u00e1dn\u011b mus\u00edme Tomovi v\u011b\u0159it.“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee je to dobr\u00fd n\u00e1pad?“ nakr\u010dil nos Bill.<\/div>\n
„Nen\u00ed t\u011b\u017ek\u00e9 s n\u011bk\u00fdm vydr\u017eet, pokud v\u00e1s jeho nejbli\u017e\u0161\u00ed zbo\u017e\u0148uj\u00ed. Je t\u011b\u017ek\u00e9 s n\u011bk\u00fdm vydr\u017eet, kdy\u017e odn\u011bkud c\u00edt\u00edte nen\u00e1vist. T\u00edm si i ov\u011b\u0159\u00edme, \u017ee Anis Toma opravdu miluje, \u017ee to s n\u00edm mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
„A\u017e je uvid\u00ed\u0161, nebude\u0161 pot\u0159ebovat zkou\u0161ky.“<\/p>\n

<\/div>\n

„Hm, tak\u017ee se m\u016f\u017eu pt\u00e1t na cokoliv?“ prot\u00e1hl Tom s p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima. Uv\u011bdomoval si, jak sv\u00e1div\u011b p\u0159i tom vypad\u00e1. Bavilo ho sledovat Anise, jak zarputile kouk\u00e1 na silnici p\u0159ed sebou a sna\u017e\u00ed se nesklouznout pohledem na sv\u00e9ho mlad\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele.<\/div>\n
„Jak jsem \u0159ekl,“ p\u0159ik\u00fdvl Anis, zat\u00edmco p\u0159e\u0159adil a plynule p\u0159edjel dal\u0161\u00ed auto. „A na opl\u00e1tku mus\u00ed\u0161 odpov\u011bd\u011bt ty na jakoukoliv moji ot\u00e1zku.“<\/div>\n
„Dobr\u00e1,“ Tom si vyzul boty a jednu svou nohu hodil na palubn\u00ed desku. Sjel po seda\u010dce je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e a zase se zad\u00edval na Anise. Zamy\u0161len\u011b si skousl spodn\u00ed ret. P\u0159em\u00fd\u0161lel nad prvn\u00ed ot\u00e1zkou. „Tak\u017ee\u2026 Jak\u00fd tetov\u00e1n\u00ed sis nechal ud\u011blat jako prvn\u00ed?“ nakonec zvolil zcela nevinnou. \u010casu bude dost, jak ho Anis p\u0159edem stra\u0161il. Arab si jen ml\u010dky p\u0159ejel prstem po prav\u00e9 stran\u011b krku. „Co to znamen\u00e1?“ Tom na malou chvilku zav\u00e1hal, potom ale nat\u00e1hl ruku a dotkl se stejn\u00e9ho m\u00edsta, po kter\u00e9m je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly Anisovy prsty. Koutkem oka zahl\u00e9dl, jak Anis k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159el volant. Pousm\u00e1l se a zase ruku st\u00e1hl.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkal jsem, \u017ee m\u016f\u017eeme pokl\u00e1dat poka\u017ed\u00e9 jednu ot\u00e1zku?“ v arabov\u011b hlase bublal sm\u00edch. Tom proto\u010dil o\u010di.<\/div>\n
„No jo, tak potom m\u016f\u017ee\u0161 d\u00e1t dv\u011b ot\u00e1zky ty, no,“ i v jeho hlase zazn\u00edval sm\u00edch. Cht\u011bl zapomenout, aspo\u0148 na tento jedin\u00fd den zapomenout na v\u0161echno.<\/p>\n<\/div>\n
„Je to B,“ odpov\u011bd\u011bl prost\u011b Anis.<\/div>\n
„B?“<\/div>\n
„B,“ Anis se zasm\u00e1l. „B jako Bushido, cesta v\u00e1le\u010dn\u00edka, kter\u00e1 je t\u011b\u017ek\u00e1, n\u00e1ro\u010dn\u00e1, ale rozhodn\u011b stoj\u00ed za to. A moje cesta je stejn\u00e1,“ na moment se odml\u010del. „V\u017edycky jsem si cht\u011bl d\u016fle\u017eit\u00e9 v\u011bci nechat zapsat pod k\u016f\u017ei. A p\u0159ipadalo mi, \u017ee tohle je nejp\u0159\u00edhodn\u011bj\u0161\u00ed,“ pokr\u010dil rameny. „Tak\u017ee\u2026 Te\u010f jsem na \u0159ad\u011b j\u00e1, \u017ee?“ pousm\u00e1l se. Tentokr\u00e1t to byl Tom, kdo up\u0159el sv\u016fj pohled na silnici p\u0159ed sebou. Bojoval s \u010derven\u00ed ve tv\u00e1\u0159\u00edch. Dok\u00e1zal si p\u0159edstavit tolik v\u011bc\u00ed, na kter\u00e9 se ho m\u016f\u017ee Anis zeptat\u2026 „Jakou barvu m\u00e1\u0161 nejrad\u011bji?“ Tom se rozka\u0161lal. \u010cekal mnoho v\u011bc\u00ed, ale takovouhle ot\u00e1zku rozhodn\u011b ne.<\/div>\n
„Eh?“ bylo jedin\u00e9, co ze sebe dok\u00e1zal vypravit. Jak byl p\u0159ekvapen\u00fd, trhl hlavou, a\u017e to t\u00e9m\u011b\u0159 zabolelo.<\/div>\n
„Nikdy nebyla p\u0159\u00edle\u017eitost tohle zjistit,“ pokr\u010dil Anis rameny. Ve skute\u010dnosti to byla jedna z prvn\u00edch v\u011bc\u00ed, kterou cht\u011bl v\u011bd\u011bt. Jako tis\u00edcovku dal\u0161\u00edch zd\u00e1nliv\u011b drobnost\u00ed.<\/div>\n
„No\u2026 Modr\u00e1,“ Tom se usm\u00edval. Prost\u011b hodil za hlavu, pro\u010d se ho Anis pt\u00e1 na n\u011bco takov\u00e9ho. Vlastn\u011b, kdy\u017e nad t\u00edm tak p\u0159em\u00fd\u0161lel, to je celkem norm\u00e1ln\u00ed ot\u00e1zka. Lidi si takov\u00e9 ot\u00e1zky pokl\u00e1daj\u00ed, kdy\u017e se cht\u011bj\u00ed poznat, ne? To jenom u nich n\u011bco takov\u00e9ho neexistovalo. U nich sta\u010dilo p\u00e1r kliknut\u00ed a v\u0161ichni se o nich takov\u00e9to z\u00e1kladn\u00ed informace mohli snadno dozv\u011bd\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
„A tvoje?“<\/div>\n
„Ne\u0159ekl jsi, takhle n\u00e1hodou, \u017ee te\u010f m\u00e1m dv\u011b ot\u00e1zky zase j\u00e1?“ z Toma vy\u0161el jak\u00fdsi zvuk, kter\u00fd by jeden mohl ozna\u010dovat za odfrknut\u00ed s p\u0159\u00edm\u011bs\u00ed povzdechnut\u00ed. Anis se zasm\u00e1l. „\u010cern\u00e1,“ odpov\u011bd\u011bl prost\u011b. „Co si r\u00e1d d\u00e1\u0161 k ve\u010de\u0159i? Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e va\u0159\u00edm, tak tak tro\u0161ku odhaduju, co by ti mohlo chutnat.“<\/div>\n
„Vlastn\u011b sn\u00edm v\u0161echno,“ pokr\u010dil rameny. „Teda, v\u0161echno, co se j\u00edst d\u00e1. Jednou, kdy\u017e byl Bill nemocnej, jsem mu cht\u011bl ud\u011blat krupicovou ka\u0161i. Ani psi ji j\u00edst necht\u011bli, tak\u017ee\u2026 tak,“ zasm\u00e1l se Tom a vr\u00e1til sv\u00e9 nohy na palubn\u00ed desku. „Obecn\u011b miluju pizzu, tak\u017ee p\u0159i n\u00ed s\u00e1z\u00ed\u0161 na jistotu. Pak taky miluju italskou a japonskou kuchyni, tak\u017ee tou tak\u00e9 nikdy nepohrdnu. Te\u010f se pt\u00e1m j\u00e1, \u017ee jo?“<\/div>\n
„\u010cist\u011b teoreticky jsi svoji mo\u017enost ot\u00e1zky pr\u00e1v\u011b vy\u010derpal,“ Anis pohledem rychle st\u0159elil po Tomovi, ne\u017e se zase za\u010dal v\u011bnovat \u0159\u00edzen\u00ed. „Ale ptej se.“<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 Kdy jsi m\u011bl sv\u00e9ho prvn\u00edho kluka?“ Tom se rozhodl, \u017ee se prost\u011b zept\u00e1. Nevypadalo to, \u017ee Anis chce opustit \u00fazem\u00ed nevinn\u00fdch ot\u00e1zek. A on m\u011bl chu\u0165 na hazard. Cht\u011bl zjistit n\u011bco, o \u010dem nikdo nev\u00ed, co by ale jako p\u0159\u00edtel v\u011bd\u011bt m\u011bl.<\/div>\n
„No\u2026 kdy\u017e se to tak vezme, tak ty jsi m\u016fj prvn\u00ed kluk,“ odpov\u011bd\u011bl po dlouh\u00e9m p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed Anis. „Toti\u017e, bylo u\u017e p\u00e1r zn\u00e1most\u00ed na jednu noc, p\u00e1r experiment\u016f. Ale nikdy ne\u0161lo o n\u011bco v\u00edc,“ znovu se na chv\u00edli odml\u010del. „A ty?“<\/div>\n
„J\u00e1? Kluka?“ odfrkl si Tom. „Kdybych d\u0159\u00edv p\u0159ivedl n\u011bjak\u00fdho kluka, David by dostal infarkt.“<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b by mi ten kluk prok\u00e1zal slu\u017ebu. Nemusel bych se te\u010f o jeho smrt pokou\u0161et j\u00e1.“<\/div>\n
„Jo, jenom\u017ee kdyby se on postaral o jeho smrt, nikdy by ses ty o jeho druh\u00fd infarkt pokou\u0161et nemusel. Neb\u00fdt Davida, nebyli bychom spolu. Co\u017e je celkem ironie vzhledem k tomu, jak proti na\u0161emu vztahu o\u010dividn\u011b zbroj\u00ed.“<\/div>\n
„\u017divot v\u011bt\u0161inou b\u00fdv\u00e1 ironickej,“ zasm\u00e1l se Anis. „Co mysl\u00ed\u0161, jak by reagoval, kdybych mu poslal d\u011bkovnou kytici a k tomu p\u0159ipojil vzkaz, \u017ee n\u00e1m umo\u017enil rozvinout n\u00e1\u0161 vztah?“<\/div>\n
„Asi by t\u011b p\u0159i\u0161el tou kytic\u00ed uml\u00e1tit,“ zasm\u00e1l se Tom. „No dobr\u00e1, tak\u017ee\u2026 V kolika letech jsi spal s prvn\u00edm klukem?“<\/div>\n
„No\u2026 Kolik mi tak mohlo b\u00fdt? Odhaduju\u2026 Tak dvacet?“ pra\u0161til Anis jednou rukou do volantu. „To bylo celkem zaj\u00edmav\u00e9 obdob\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
„Zaj\u00edmav\u00e9?“<\/div>\n
„Divok\u00e9, v\u00e1\u0161niv\u00e9, nespoutan\u00e9, neleg\u00e1ln\u00ed\u2026 Jak chce\u0161,“ pokr\u010dil rameny. „V jist\u00e9m ohledu m\u011bla tv\u00e1 m\u00e1ma pravdu.“<\/div>\n
„Nem\u011bla,“ oponoval Tom. „Mo\u017en\u00e1 by m\u011bla, kdyby to \u0159ekla p\u0159ed deseti, dvan\u00e1cti lety. Ale takhle m\u00e1 pr\u00e1v\u011b ony roky zpo\u017ed\u011bn\u00ed. Tak\u017ee nem\u00e1 pravdu,“ najednou poc\u00edtil touhu ho pol\u00edbit. Prost\u011b jen bez d\u016fvodu spojit jejich rty. Ale i on si uv\u011bdomoval, \u017ee to je v tu chv\u00edli nemo\u017en\u00e9. Vystavilo by je to a\u017e moc velk\u00e9mu nebezpe\u010d\u00ed. U\u017e jenom proto, \u017ee Anis jel tak rychle, jak to bylo mo\u017en\u00e9. Arab ale p\u0159ece jen zariskoval a nato\u010dil svou hlavu tak, \u017ee mohl Tomovi v\u011bnovat dlouh\u00fd pohled. Tom nev\u011bd\u011bl, co znamen\u00e1. Nicm\u00e9n\u011b Anis nic ne\u0159ekl a vr\u00e1til se zp\u00e1tky k silnici p\u0159ed sebou.<\/p>\n<\/div>\n
„Tob\u011b, jako\u017eto hoperovi, nevadilo hr\u00e1t ve skupin\u011b, kter\u00e1 je orientov\u00e1na hlavn\u011b na poprock?“<\/div>\n
„P\u00edsni\u010dku si poslechnu, kdy\u017e je hezk\u00e1, nez\u00e1le\u017e\u00ed na stylu. Nav\u00edc, na\u0161e hudba m\u011b opravdu bav\u00ed. Bav\u00ed m\u011b ji vytv\u00e1\u0159et, bav\u00ed m\u011b ji hr\u00e1t. Kdyby to tak nebylo, nikdy bych to ned\u011blal,“ pokr\u010dil rameny. „A jak ses v\u016fbec ty dostal k rapu?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 to bude zn\u00edt divn\u011b, ale p\u0159es um\u011bn\u00ed. M\u011bl jsem si vybrat, bu\u010f j\u00edt do lochu, nebo um\u011bleck\u00e1 \u0161kola, p\u0159esn\u011bji kreslen\u00ed. No co by sis vybral?“<\/div>\n
„Kreslen\u00ed,“ za\u0161klebil se Tom. Neptal se, co Anis ud\u011blal, \u017ee mu hrozilo v\u011bzen\u00ed. Nebylo to d\u016fle\u017eit\u00e9. Alespo\u0148 ne te\u010f.<\/div>\n
„Jo,“ op\u0159el se do seda\u010dky. Prakticky nijak nemanipuloval s volantem, tak\u017ee to na okam\u017eik vypadalo, \u017ee se nev\u011bnuje \u0159\u00edzen\u00ed.<\/div>\n
„Jak je to s tvoj\u00ed rodinou?“ zeptal se ti\u0161e Tom. Mo\u017en\u00e1 a\u017e moc ti\u0161e. Ale on st\u00e1le nev\u011bd\u011bl nic. Nechal mezi nimi viset ticho. V\u0161iml si, jak se Anis napnul, jak k\u0159e\u010dovit\u011bji sev\u0159el volant. Po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee ho Anis n\u011bjak odbude. A z\u00e1rove\u0148 doufal, \u017ee to neud\u011bl\u00e1. \u017de mu dovol\u00ed nahl\u00e9dnout do naprost\u00e9ho nitra jeho osobn\u00edho \u017eivota.<\/p>\n<\/div>\n
„Moje m\u00e1ma\u2026 je Engel. Nora Engel,“ znova se na chv\u00edli odml\u010del. Vypadalo to, \u017ee si v hlav\u011b d\u00e1v\u00e1 dohromady jednotliv\u00e9 v\u011bty, \u017ee se sv\u00e9 pocity sna\u017e\u00ed p\u0159ev\u00e9st na slova. „Moje rodina z jej\u00ed strany je p\u0159\u00edsn\u011b katolick\u00e1. Kdy\u017e zjistili, \u017ee se sezn\u00e1mila s m\u00fdm otcem, arabem, v azylov\u00e9m dom\u011b, do kter\u00e9ho \u010dasto chod\u00edvala, zanev\u0159eli na ni. A kdy\u017e potom v devaten\u00e1cti konvertovala k isl\u00e1mu, bylo to definitivn\u00ed. Jedin\u00fd, kdo na n\u00e1s nezanev\u0159el, byl d\u011bda. A ten si na\u0161i ojedin\u011blou n\u00e1v\u0161t\u011bvu v\u017edy u\u017e\u00edval. Bohu\u017eel, zem\u0159el stra\u0161n\u011b brzy. T\u00e1ta\u2026 p\u0159ijel z Tunisu. P\u0159ijel za prac\u00ed, ale rozhodn\u011b si nemohl st\u011b\u017eovat. Byl zam\u011bstnancem tunisk\u00e9ho velvyslanectv\u00ed. Moje rodina je v Tunisku hodn\u011b vlivn\u00e1. Jeden z m\u00fdch str\u00fdc\u016f je policejn\u00ed prezident,“ zase se na moment odml\u010del. A Tom jen ti\u0161e poslouchal. Pohledem se vp\u00edjel do Anisovy tv\u00e1\u0159e. Vypadala jako kamenn\u00e1 maska, kter\u00e1 m\u00e1 zabr\u00e1nit emoc\u00edm vybujet na povrch. A on p\u0159esto vid\u011bl v jeho o\u010d\u00edch bolest a vztek.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159es tohle v\u0161echno, p\u0159es dokonal\u00fd \u017eivot, propadl alkoholismu. A poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se vr\u00e1til dom\u016f opil\u00fd, krvav\u011b m\u00e1mu zml\u00e1til. Ty to asi nepamatuje\u0161, ale v sedmdes\u00e1t\u00fdch letech byly takov\u00e9 ty velk\u00e9 telefony s cifern\u00edky. A pr\u00e1v\u011b ten v\u017edycky popadl, vytrhl ho ze z\u00e1suvky a zbil j\u00edm m\u00e1mu. Poka\u017ed\u00e9 jsem se kr\u010dil v kout\u011b a d\u011bsil se okam\u017eiku, kdy ho p\u0159estane bavit m\u00e1ma a pust\u00ed se do m\u011b,“ Tomovi to nebylo p\u0159\u00edjemn\u00e9. Nep\u0159\u00edjemn\u011b se o\u0161\u00edval na sedadle, a kdy\u017e Anis \u0159ekl posledn\u00ed v\u011btu, rychle se na n\u011bj pod\u00edval. „Na\u0161t\u011bst\u00ed se to nikdy nestalo.“<\/div>\n
„To je\u2026 stra\u0161n\u00e9,“ zamumlal ti\u0161e. Nev\u011bd\u011bl, co v\u00edc \u0159\u00edct. Nemyslel si, \u017ee Anis pot\u0159ebuje projevy soustrasti. T\u011bch si za ty roky ur\u010dit\u011b u\u017eil hodn\u011b.<\/div>\n
„Nebylo to zase tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9,“ Anis se sna\u017eil to zleh\u010dit, ale nepovedlo se. „Kdy\u017e ho m\u00e1ma vyhodila, mohli jsme \u017e\u00edt celkem norm\u00e1ln\u00ed \u017eivot. To jen\u2026 Nikdy jsem neodpustil t\u00e1tovi, \u017ee se na\u0161e rodina rozpadla. P\u0159esto\u017ee se \u0161el l\u00e9\u010dit, je po infarktu, \u017eije v nuzn\u00fdch podm\u00ednk\u00e1ch, mus\u00ed o n\u011bj pe\u010dovat asistentka-„<\/div>\n
„Nezaslou\u017e\u00ed si odpu\u0161t\u011bn\u00ed,“ p\u0159eru\u0161il ho Tom. „A\u0165 se mu stalo cokoliv, a\u0165 se po opu\u0161t\u011bn\u00ed va\u0161\u00ed rodiny dostal do sebev\u011bt\u0161\u00edch pot\u00ed\u017e\u00ed, tv\u00e9 odpu\u0161t\u011bn\u00ed si nezaslou\u017e\u00ed,“ nev\u011bd\u011bl, co v\u00edc \u0159\u00edct. Ale Anis se uvolnil. Mo\u017en\u00e1 prost\u011b pot\u0159eboval sly\u0161et jen tohle. Jen uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee jeho z\u00e1\u0161\u0165 a zloba jsou opr\u00e1vn\u011bn\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
„Co kdybychom si dali pauzu? Jedeme u\u017e dv\u011b hodiny a j\u00e1 za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt hlad.“<\/div>\n
„Kdybys s t\u00edm bl\u00e1zniv\u00fdm n\u00e1padem nep\u0159i\u0161el tak n\u00e1hle, mohli jsme se na dlouhou cestu p\u0159ipravit.“<\/div>\n
„Jo. Jenom\u017ee nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pady jsou pr\u00e1v\u011b ty n\u00e1hl\u00e9 a bl\u00e1zniv\u00e9.“<\/div>\n
Zastavili na prvn\u00ed pump\u011b, na kterou narazili. Ov\u0161em Tom nedovolil Anisovi hned vystoupit. Nahnul se k n\u011bmu a pol\u00edbil ho. Dlouze, l\u00e1skypln\u011b. Pot\u0159eboval to a v\u011bd\u011bl, \u017ee to pot\u0159ebuje tak\u00e9 Anis. A ten mu to potvrdil. P\u0159it\u00e1hl si sv\u00e9ho mlad\u00e9ho p\u0159\u00edtele bl\u00ed\u017e k sob\u011b a l\u00edn\u011b zapletl jejich jazyky.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdy\u017e\u2026 J\u00e1 nevim,“ Tom nev\u011bd\u011bl, pro\u010d je najednou tak nerv\u00f3zn\u00ed. Ale jak zah\u00fdbali do ulice pln\u00e9 p\u0159\u00edjemn\u011b vypadaj\u00edc\u00edch dom\u016f, \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc se mu sv\u00edral \u017ealudek. Co kdy\u017e ho Nora nep\u0159ijme, stejn\u011b jako Simone nep\u0159ijala Anise? Zase na n\u011bj dopadla cel\u00e1 t\u00edha jejich situace. A to p\u0159ed n\u00ed z Berl\u00edna utekl na venkov daleko na v\u00fdchod\u011b, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e u hranic s Polskem.<\/div>\n
„Tome, bu\u010f v klidu,“ Anis ho pohladil po tv\u00e1\u0159i, ale rychle ji zase st\u00e1hl.<\/div>\n
„Ale kdy\u017e\u2026,“ Tom si povzdychl.<\/div>\n
„Tome, mamka se na tebe stra\u0161n\u011b t\u011b\u0161\u00ed. Volal jsem j\u00ed dneska r\u00e1no a byla naprosto nad\u0161en\u00e1. A uji\u0161\u0165uji t\u011b, \u017ee na jej\u00edho lososa nem\u00e1 \u017e\u00e1dn\u00e1 \u00fa\u017easn\u00e1 restaurace, ve kter\u00fd jsi kdy byl.“<\/div>\n
„Ale v\u017edy\u0165 o tohle v\u016fbec nejde!“ prop\u00e1lil ho rozho\u0159\u010den\u00fdm pohledem. „Co kdy\u017e m\u011b nep\u0159ijme? Co kdy\u017e\u2026 J\u00e1 nevim, co kdy\u017e na n\u00ed budu moc\u2026 moc\u2026“<\/div>\n
„Moc dokonal\u00fd, sladk\u00fd a perfektn\u00ed?“ nab\u00eddl mu Anis.<\/div>\n
„Sakra, ned\u011blej si z toho srandu!“ ok\u0159ikl ho Tom s tv\u00e1\u0159emi rud\u00fdmi. „Nejsem sladk\u00fd,“ dodal vzpurn\u011b.<\/div>\n
„Te\u010f moment\u00e1ln\u011b, s t\u011bma rud\u00fdma tv\u00e1\u0159ema, jsi slad\u0161\u00ed ne\u017e marshmallow.“<\/div>\n
„Och bo\u017ee, dr\u017e hubu!“ pra\u0161til ho do ramene, ale usm\u00edval se. „M\u016f\u017eeme se vr\u00e1tit k probl\u00e9mu, toti\u017e jak m\u011b tvoje m\u00e1ma p\u0159ijme?“<\/p>\n<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 probl\u00e9my v\u0161ude. I tam, kde nejsou,“ odpov\u011bd\u011bl jednodu\u0161e a zabo\u010dil k jedn\u00e9 z p\u0159\u00edjezdov\u00fdch cest. Tom hlasit\u011b polkl.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee z\u016fstanu tady,“ prohl\u00e1sil znenad\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Pr\u00e1v\u011b te\u010f se chov\u00e1\u0161 jako mal\u00e9 d\u00edt\u011b.“<\/div>\n
„T\u0159eba jsem mal\u00e9 d\u00edt\u011b.“<\/div>\n
„Ale j\u00e1 nejsem pedofil.“<\/div>\n
„T\u0159eba se v tob\u011b najednou rozho\u0159ela d\u00e1vno potla\u010dovan\u00e1 \u00fachylka.“<\/div>\n
„S tebou se prost\u011b ned\u00e1 bavit v\u00e1\u017en\u011b,“ rozesm\u00e1l se Anis a vypnul motor.<\/div>\n
„J\u00e1 mluv\u00edm naprosto v\u00e1\u017en\u011b.“<\/div>\n
„A to je na tom to nejvtipn\u011bj\u0161\u00ed,“ poznamenal Anis, za co\u017e mu p\u0159ist\u00e1la na rameni dal\u0161\u00ed herda. „Ale no tak, Tome. Jsi norm\u00e1ln\u00ed mlad\u00fd mu\u017e, tak se podle toho taky chovej.“<\/div>\n
„Tob\u011b se to \u0159ekne,“ zamumlal Tom a svezl se v seda\u010dce je\u0161t\u011b o n\u011bco n\u00ed\u017e. „Ale j\u00e1 se dote\u010f nikdy nemusel chovat dosp\u011ble.“<\/div>\n
„No jo, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d si nevyrostl z puberty. Kdy\u017e to po tob\u011b nikdo nechce, nebo sp\u00ed\u0161 kdy\u017e to nen\u00ed pot\u0159eba, chov\u00e1\u0161 se a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b dosp\u011ble. Ale kdy\u017e se po tob\u011b chce dosp\u011bl\u00e9 chov\u00e1n\u00ed, chov\u00e1\u0161 se jako mal\u00fd d\u011bcko.“<\/div>\n
<\/div>\n
„Moje p\u0159esn\u00e1 definice,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom. „Vezme\u0161 m\u011b do n\u00e1ru\u010de a p\u0159edstav\u00ed\u0161 sv\u00e9 m\u00e1m\u011b jako sv\u00e9ho d\u00e1vno ztracen\u00e9ho syna?“<\/div>\n
„Jsi jenom o jeden\u00e1ct let mlad\u0161\u00ed. A v jeden\u00e1cti nem\u016f\u017ee m\u00edt syna ani Chuck Norris.“<\/div>\n
„Ten p\u0159i\u0161el o panictv\u00ed d\u0159\u00edv ne\u017e jeho otec, tak\u017ee nevim, pro\u010d by nemohl.“<\/div>\n
„Proto\u017ee by se o tom u\u017e d\u00e1vno v\u011bd\u011blo. A mohli bychom ukon\u010dit tento nanejv\u00fd\u0161 zaj\u00edmav\u00fd, av\u0161ak naprosto nepot\u0159ebn\u00fd rozhovor?“<\/div>\n
„Pro\u010d? V\u017edy\u0165 je n\u00e1m tady hezky, nic n\u00e1m nesch\u00e1z\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Jo, jenom\u017ee mamka u\u017e ur\u010dit\u011b nerv\u00f3zn\u011b vykukuje z okna a pt\u00e1 se sama sebe, pro\u010d jsme je\u0161t\u011b nevystoupili.“<\/div>\n
„No, tak m\u016f\u017eem zase nastartovat a odjet.“<\/div>\n
„N\u011bkdy jsi v\u00e1\u017en\u011b k nesnesen\u00ed, v\u00ed\u0161 to?“<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1 to hodn\u011b lid\u00ed,“ pokr\u010dil rameny Tom. „Asi mi nezb\u00fdv\u00e1 nic jin\u00e9ho, ne\u017e vystoupit a setkat se s tvou m\u00e1mou, \u017ee?“<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b rozumn\u00e1 \u0159e\u010d,“ p\u0159ik\u00fdvl Anis. Tom si povzdechl a s\u00e1hl po otev\u00edr\u00e1n\u00ed. Ale Anis mu jednou rukou oto\u010dil obli\u010dej k sob\u011b a pol\u00edbil ho. Tom se na n\u011bj pousm\u00e1l, neohro\u017een\u011b otev\u0159el dve\u0159e a vystoupil. Anis ho rychle napodobil. Podal mu ruku a zavedl ho ke vstupn\u00edm dve\u0159\u00edm. Je\u0161t\u011b jednou zkontroloval pohledem sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele. Tom byl o\u010dividn\u011b napjat\u00fd a jeho ruku tiskl pon\u011bkud k\u0159e\u010dovit\u011b, nicm\u00e9n\u011b se zd\u00e1lo, \u017ee je odhodlan\u00fd se s Norou setkat. Anis energicky zaklepal.<\/p>\n<\/div>\n
Jakmile tup\u00fd zvuk n\u00e1razu na d\u0159evo dozn\u011bl, tmav\u00e9 dve\u0159e se otev\u0159ely a p\u0159ed nimi st\u00e1la star\u0161\u00ed \u017eena s tmav\u00fdmi, kr\u00e1tk\u00fdmi vlasy a st\u00e1le \u0161t\u00edhlou, celkem vysokou postavou. A\u010dkoliv se nevyrovnala v\u00fd\u0161ce ani jednoho z nich.<\/div>\n
„Och, Anisi! Kone\u010dn\u011b jste tady. A ty bude\u0161 asi Tom, vi\u010f? Poj\u010fte sem!“ je\u0161t\u011b o krok k nim p\u0159istoupila a oba nad\u0161en\u011b objala. Toma t\u00edmto gestem zasko\u010dila nep\u0159ipraven\u00e9ho. Tak\u017ee jen st\u00e1l na m\u00edst\u011b jako soln\u00fd sloup a d\u00edval se No\u0159e p\u0159es rameno.<\/div>\n
„Taky t\u011b r\u00e1di vid\u00edme, mami,“ Anis ji svou volnou rukou objal. „Promi\u0148, \u017ee jsem tady tak dlouho nebyl.“<\/div>\n
„No to se teda m\u00e1\u0161 za co omlouvat!“ lehce se od nich odvr\u00e1tila a p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem se zam\u011b\u0159ila na sv\u00e9ho syna. „Ne\u0159\u00edk\u00e1m ti takhle n\u00e1hodou u\u017e m\u011bs\u00edc a p\u016fl, a\u0165 mi ten sv\u016fj objev p\u0159ijede\u0161 uk\u00e1zat? Ale ty ne, ty si na svou ubohou, starou matku vzpomene\u0161 a\u017e ve chv\u00edli, kdy s\u00e1m pot\u0159ebuje\u0161 ut\u00e9ct z reality.“<\/div>\n
„No\u2026 Z reality jsem vlastn\u011b pot\u0159eboval ut\u00e9ct j\u00e1,“ p\u0159iznal pon\u011bkud neochotn\u011b Tom.<\/div>\n
„Ale to je logick\u00e9, drahou\u0161ku, \u017ee to tam te\u010f m\u00e1\u0161 t\u011b\u017ek\u00e9. Takov\u00fd hezk\u00fd, mlad\u00fd mu\u017e a ti p\u0159\u00ed\u0161ern\u00ed lid\u00e9 se na n\u011bj sesypou jak vosy na lep!“ spr\u00e1skla rukama. Tom jen p\u0159ekvapen\u011b zamrkal a Anis se jen usm\u00edval. V\u011bd\u011bl, \u017ee si jeho dobrosrde\u010dn\u00e1 mamka bude s jeho mali\u010dk\u00fdm rozum\u011bt.<\/div>\n
<\/div>\n
„Poj\u010fte d\u00e1l, kluci. D\u00e1me si nejd\u0159\u00edv kafe, nebo m\u00e1m rovnou serv\u00edrovat ve\u010de\u0159i?“<\/div>\n
„Ve\u010de\u0159e by p\u0159i\u0161la vhod,“ usm\u00e1l se Tom. Vypadalo to, \u017ee nervozita z n\u011bj d\u00edky vl\u00eddn\u00e9mu p\u0159ijet\u00ed vyprchala.<\/div>\n
„No to vidim. Ty jsi takovej hubenej\u2026 To ti ned\u00e1vaj naj\u00edst? Anisi?!“<\/div>\n
„J\u00e1 mu va\u0159im!“ br\u00e1nil se okam\u017eit\u011b arab. Toma to rozesm\u00e1lo. Anis mohl b\u00fdt sebetvrd\u0161\u00ed chlap, ale s Norou se choval stejn\u011b jako on. Jako t\u00e9m\u011b\u0159 je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„To je pravda, pan\u00ed Ferchichi. Anis nem\u016f\u017ee za to, \u017ee m\u00e1m tak rychl\u00e9 spalov\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„Pan\u00ed Ferchichi!“ rozhodila rukama. „Jsem sice v\u00edc ne\u017e p\u016fl stolet\u00ed star\u00e1, ale ty mi p\u0159ece nebude\u0161 \u0159\u00edkat takhle hrozn\u011b! Jsem Nora,“ usm\u00e1la se na n\u011bj a podala mu ruku.<\/div>\n
„Tom,“ s rukou j\u00ed pot\u0159\u00e1sl. Nora se naklonila a v\u011bnovala mu polibek na ka\u017edou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„U n\u00e1s je to zvyk,“ usm\u00e1la se na n\u011bj. „M\u011bls pravdu, Anisi. V\u00e1\u017en\u011b je rozko\u0161n\u00fd,“ mrkla na sv\u00e9ho syna, kdy\u017e Tomovy tv\u00e1\u0159e zalila \u010derve\u0148. „Ho\u010fte si v\u011bci do tv\u00e9ho pokoje, Anisi. Pak v\u00e1s \u010dek\u00e1m v j\u00eddeln\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 ti to \u0159\u00edkal,“ prohodil Anis, kdy\u017e jeho m\u00e1ma zmizela za jedn\u011bmi z dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„A j\u00e1 ti \u0159\u00edkal, abys byl zticha,“ \u0161\u0165ouchl do n\u011bj Tom, ale v tomto gestu u\u017e chyb\u011bla s\u00edla. „A cos j\u00ed o mn\u011b je\u0161t\u011b nakecal?“<\/div>\n
„Nic jsem j\u00ed nenakecal, \u0159ekl jsem j\u00ed jenom \u010distou pravdu. Zajdu do auta pro na\u0161e v\u011bci a hodim je k sob\u011b do pokoje. T\u011bmahle dve\u0159ma se dostane\u0161 do ob\u00fdv\u00e1ku a skrz n\u011bj do j\u00eddelny s kuchyn\u00ed. Za moment p\u0159ijdu,“ nahnul se, letmo ho pol\u00edbil na rty, usm\u00e1l se a zase zmizel venku. Tomovi se vr\u00e1tila \u010d\u00e1st z jeho nervozity. Kdy\u017e nem\u011bl po boku Anise, c\u00edtil se nejist\u00fd. Pomalu, ti\u0161e se vydal, kam mu Anis uk\u00e1zal.<\/div>\n
<\/div>\n
„Och Tome, mohl bys mi pros\u00edm pomoct prost\u0159\u00edt?“ p\u0159iv\u00edtala ho Nora v kuchyni. „P\u0159\u00edbory jsou v prvn\u00edm \u0161upl\u00edku.“<\/div>\n
Tom byl r\u00e1d, \u017ee se mohl prost\u011b jen tak zapojit do jej\u00edho \u017eivota. Nekonal se \u017e\u00e1dn\u00fd v\u00fdslech, kter\u00fd p\u0159ipom\u00ednala ve\u010de\u0159e se Simone. Trochu ho mrzelo, \u017ee Nora na rozd\u00edl od jeho vlastn\u00ed m\u00e1my cel\u00fd ten jejich vztah vzala s naprost\u00fdm klidem.<\/div>\n
Ve\u010de\u0159e prob\u00edhala v rodinn\u00e9m duchu. Pov\u00eddali si o v\u0161em, co jim zrovna p\u0159inesla slina. A Tom m\u011bl kone\u010dn\u011b jednou pocit, \u017ee jeho \u017eivot je aspo\u0148 trochu norm\u00e1ln\u00ed.<\/div>\n
„R\u00e1da bych poznala to tv\u00e9 dvoj\u010de, Tome. Vzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee kdysi Anis mluvil hodn\u011b pr\u00e1v\u011b o n\u011bm.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? A co \u0159\u00edkal?“ tohle Toma zaj\u00edmalo. Odlo\u017eil p\u0159\u00edbory a se z\u00e1jmem oto\u010dil sv\u016fj pohled na Noru.<\/div>\n
„\u017de je p\u016fvabn\u00fd, roztomil\u00fd a \u017ee by ho cht\u011bl vid\u011bt na kolenou,“ Nora se za\u0161klebila. „Vlastn\u011b \u0159\u00edkal prakticky to sam\u00e9, co ned\u00e1vno o tob\u011b. Ale bylo v tom n\u011bco jin\u00e9ho. P\u0159ed lety o Billovi mluvil jako o trofeji. Jako o n\u011bkom, koho by r\u00e1d z\u00edskal, ale nic se nestane, kdy\u017e ho nez\u00edsk\u00e1. Ale o tob\u011b mluvil jinak.“<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b, m\u016f\u017eeme te\u010f mluvit o n\u011b\u010dem jin\u00e9m?“ te\u010f se pro zm\u011bnu nepohodln\u011b zavrt\u011bl Anis. Tom se na n\u011bj pobaven\u011b oto\u010dil.<\/div>\n
„Ne, po\u010dkej. Tohle m\u011b zaj\u00edm\u00e1,“ usm\u00e1l se na n\u011bj a pak obr\u00e1til svou pozornost zp\u00e1tky k No\u0159e. „Jak o mn\u011b mluvil a co \u0159\u00edkal?“<\/div>\n
„J\u00e1 bych nemluvila v minul\u00e9m \u010dase,“ mrkla na n\u011bj Nora. „Nikdy nezapomenu na to, jak mi volal \u00fapln\u011b zoufalej, \u017ee u\u017e t\u011b p\u011bt dn\u00ed nevid\u011bl a je\u0161t\u011b asi dlouho neuvid\u00ed.“<\/div>\n
„Dobr\u00e1, dobr\u00e1. Ve\u010fte si tu tady ty \u0159e\u010di, j\u00e1 jdu do ob\u00fdv\u00e1ku,“ Anis vstal a ud\u011blal, jak \u0159\u00edkal. Tom ho chytil za ruku a na chvilku ji stiskl. Pak ji v\u0161ak pustil a nechal ho j\u00edt. Anis se je\u0161t\u011b ve dve\u0159\u00edch naposledy oto\u010dil na svou m\u00e1mu a prop\u00e1lil ji pohledem.<\/p>\n<\/div>\n
„Co tenkr\u00e1t \u0159\u00edkal?“<\/div>\n
„Byl zoufal\u00fd. Nikdy si nikoho nepustil moc k t\u011blu, nikdy nikomu nedovolil dostat se mu do srdce. B\u00e1l se, \u017ee by mohl dopadnout stejn\u011b jako j\u00e1. Opu\u0161t\u011bn\u00e1, zlomen\u00e1 \u017eensk\u00e1 s d\u00edt\u011btem na krku. Kdo by to cht\u011bl?“ na chvilku se j\u00ed v obli\u010deji objevilo mnoho vr\u00e1sek, kter\u00e9 dokl\u00e1daly, co v\u0161echno m\u00e1 za sebou. Ale ty hned zmizely. „A pak jsi p\u0159i\u0161el ty a n\u011b\u010d\u00edm si ho zaujal. Kdy\u017e jsem se ho ptala, \u010d\u00edm jsi tak v\u00fdjime\u010dn\u00fd, nedok\u00e1zal odpov\u011bd\u011bt. Pak jsem se zeptala na Billa a on se jen zmaten\u011b zeptal, koho myslim. M\u011bl t\u011b plnou hlavu a to ho m\u00e1tlo. Nikdy nic takov\u00e9ho neza\u017eil. V\u017edycky jen sobeck\u00e1 touha po uspokojen\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00fd cit. To je pro n\u011bj nov\u00e9. Ale z posledn\u00edch telefon\u00e1t\u016f, kter\u00e9 jsme spolu vedli, si mysl\u00edm, \u017ee mu prosp\u00edv\u00e1 b\u00fdt s tebou. Je tak otev\u0159en\u00fd a tak mil\u00fd, jak snad nikdy nebyl. Za masku tvrd\u00e9ho mu\u017ee se v\u017edycky sna\u017eil skr\u00fdt sv\u00e9 nejv\u011bt\u0161\u00ed zran\u011bn\u00ed.“<\/div>\n
„Zran\u011bn\u00ed, kter\u00e9 se nehoj\u00ed,“ zamumlal Tom. Nev\u011bd\u011bl, co na to \u0159\u00edct. A Nora to ch\u00e1pala. Nat\u00e1hla ruku a stiskla tu jeho, polo\u017eenou na stole. Usm\u00e1la se na n\u011bj.<\/div>\n
„Jsi prima kluk, Tome. Opravdu se Anisovi nediv\u00edm, \u017ee si vybral zrovna tebe.“<\/div>\n
„D\u011bkuju\u2026 Noro,“ Tom se c\u00edtil \u0161\u0165astn\u00fd. N\u011bkde ve vzd\u00e1len\u00e9m koutku mysli si uv\u011bdomoval, \u017ee a\u017e se z\u00edtra vr\u00e1t\u00ed dom\u016f, budou ho \u010dekat stres a nep\u0159\u00edjemnosti. Ale pro tu chv\u00edli to ignoroval.<\/p>\n<\/div>\n
Byla u\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 p\u016flnoc, kdy\u017e se ti t\u0159i rozhodli j\u00edt si lehnout. Anis s Tomem se rozlou\u010dili s Norou a vydali se do pokoje, kde p\u0159eb\u00fdval Anis, kdy\u017e tu ob\u010das pob\u00fdval. Byla tam sice jen jedna postel, ale byla dostate\u010dn\u011b \u0161irok\u00e1 na to, aby se v n\u00ed vyspali oba.<\/div>\n
„Tvoje m\u00e1ma je opravdu mil\u00e1,“ prohodil Tom, kdy\u017e odhazoval sv\u00e9 triko. Norm\u00e1ln\u011b ve sv\u00fdch tri\u010dk\u00e1ch spal, ale te\u010f na to bylo a\u017e moc velk\u00e9 vedro, tak\u017ee spal jen ve spodn\u00edm pr\u00e1dle.<\/div>\n
„V\u0161iml jsem si, \u017ee si rozum\u00edte.“<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, pokud jsem se ptal na n\u011bco, co ti bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9,“ Tom mimod\u011bk nasadil \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00ed o\u010di. Anis se jen usm\u00e1l.<\/div>\n
„Neomlouvej se, mali\u010dk\u00fd. Jsem r\u00e1d, \u017ee spolu m\u00e1te o \u010dem mluvit a \u017ee nejste od sebe vzd\u00e1len\u00ed,“ p\u0159e\u0161el k n\u011bmu a objal ho. „To jenom\u2026 Nejsem zvykl\u00fd mluvit tak \u010dasto o tom, co c\u00edt\u00edm. Nejsem zvykl\u00fd se tak \u010dasto vystavovat riziku, jak by to nazvala mamka.“<\/div>\n
„Nikomu to nen\u00ed p\u0159\u00edjemn\u00e9,“ Tom zav\u0159el o\u010di. „Ale kdy\u017e se o tom mluv\u00ed a kdy\u017e je na r\u00e1nu d\u00e1n odpov\u00eddaj\u00edc\u00ed obvaz, r\u00e1na se uzdrav\u00ed. Nikdy nezmiz\u00ed, v\u017edycky po n\u00ed z\u016fstane jizva. Ale ty u\u017e ji nec\u00edt\u00ed\u0161. Prost\u011b jen o n\u00ed v\u00ed\u0161 a zabol\u00ed, kdy\u017e se do n\u00ed \u0161patn\u011b rejpne. Ale jinak je to v klidu.“<\/div>\n
„Studuje\u0161 psychologii?“<\/div>\n
„A kde bych na to asi tak vzal \u010das?“ odfrkl si, ale Anise objal je\u0161t\u011b pevn\u011bji. Nedok\u00e1zal si p\u0159edstavit, \u017ee by se n\u011bkdy t\u00e9 tepl\u00e9 n\u00e1ru\u010de vzdal. „To jenom\u2026 Kdy\u017e n\u00e1s t\u00e1ta opustil, sn\u00e1\u0161eli jsme to v\u0161ichni \u0161patn\u011b. Ale byli jsme na to t\u0159i, pozd\u011bji \u010dty\u0159i. V\u0161echno jsme zvl\u00e1dli, a kdyby se n\u00e1m te\u010f t\u00e1ta ozval, r\u00e1di bychom se se\u0161li.“<\/div>\n
„A pro\u010d se neozvete vy jemu?“ Anis si nemohl pomoct. Mluven\u00ed o bolesti jin\u00fdch mu pom\u00e1halo vypo\u0159\u00e1dat se s jeho vlastn\u00ed. Tom malou chv\u00edli ml\u010del.<\/div>\n
„Jizvy z\u016fstanou,“ zopakoval nakonec. Anis v tom d\u00e1l ner\u00fdpal. Jen ho pol\u00edbil na sp\u00e1nek a pomalu se s n\u00edm roze\u0161el k posteli.<\/div>\n
Jestli\u017ee cht\u011bj\u00ed b\u00fdt dal\u0161\u00edho dne doma aspo\u0148 v brzk\u00e9m odpoledni, mus\u00ed brzy vst\u00e1vat. Pot\u0159ebuj\u00ed si odpo\u010dinout, ne\u017e nastane nov\u00fd t\u00fdden a s n\u00edm i nov\u00e9 starosti.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sandra Tr\u00fcmper \u017dena, kterou Anis miluje Bill si nebyl jist\u00fd t\u00edm, \u017ee jedn\u00e1 spr\u00e1vn\u011b. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b si myslel, \u017ee je lep\u0161\u00ed n\u011bco d\u011blat, ne\u017e sed\u011bt se zalo\u017een\u00fdma rukama a \u010dekat, jak\u00fd osud jim spadne do kl\u00edna. Andreas byl stejn\u011b neklidn\u00fd jako Bill,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[427],"tags":[],"class_list":["post-8519","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-alles-wird-gut"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8519","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8519"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8519\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8519"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8519"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8519"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}