{"id":8545,"date":"2011-05-30T18:30:00","date_gmt":"2011-05-30T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8523"},"modified":"2011-05-30T18:30:00","modified_gmt":"2011-05-30T17:30:00","slug":"dance-to-destroy-you-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/30\/dance-to-destroy-you-10\/","title":{"rendered":"Dance to destroy you 10."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Sed\u00edme proti sob\u011b ka\u017ed\u00fd na jednom konci postele, a d\u00edv\u00e1m se ml\u010dky jeden na druh\u00e9ho. Atmosf\u00e9ra v aut\u011b byla napjat\u00e1, nep\u0159\u00edjemn\u00e1, a pr\u00e1v\u011b proto jsem pozval Toma d\u00e1l. Tylerova naprosto ne\u010dekan\u00e1 p\u0159epadovka zam\u00edchala v\u011bcmi takov\u00fdm zp\u016fsobem, a\u017e se toho d\u011bs\u00edm. Pl\u00e1noval jsem Tomovi jednou \u0159\u00edct o svoj\u00ed orientaci, ale rozhodn\u011b naprosto jinak, ne\u017e se to stalo dneska. Dovedu si p\u0159edstavit, jak se mus\u00ed c\u00edtit, pro\u010d byl tak na\u0161tvanej a cht\u011bl p\u0159ede mnou ut\u00e9ct.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak dlouho?“<\/p>\n<\/div>\n
P\u00e1rkr\u00e1t zamrk\u00e1m, abych v \u0161eru pokoje, kter\u00e9 n\u00e1s obklopuje, po\u0159\u00e1dn\u011b rozeznal v\u00fdraz v Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e mi pokl\u00e1d\u00e1 tuhle ot\u00e1zku. Je naprosto neutr\u00e1ln\u00ed, ne\u010diteln\u00fd. M\u00e1m pocit, \u017ee pr\u00e1v\u011b nade\u0161el \u010das, abychom k sob\u011b my dva byli maxim\u00e1ln\u011b up\u0159\u00edmn\u00ed, otev\u0159en\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Poprv\u00e9 mi bylo sedmn\u00e1ct a bylo to s br\u00e1chou Mika, nejlep\u0161\u00edho k\u00e1mo\u0161e. Ale tak n\u011bjak jsem o sob\u011b pochyboval od doby, kdy m\u011b v patn\u00e1cti pol\u00edbil Andreas,“ odpov\u00edm mu naprosto pravdiv\u011b. U\u017e nem\u00e1m pro\u010d zap\u00edrat, pro\u010d si vym\u00fd\u0161let. Je to Tom, kdo sed\u00ed p\u0159ede mnou. Jedin\u00fd \u010dlov\u011bk, kter\u00fd se ke mn\u011b nikdy neoto\u010dil z\u00e1dy, a\u0165 u\u017e jsem ud\u011blal cokoliv. Mysl\u00edm si, \u017ee jestli n\u011bkomu doopravdy m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it, je to pr\u00e1v\u011b moje dvoj\u010de.<\/div>\n
\n
Pot\u00e9, co se m\u011b udiven\u011b zept\u00e1 na polibek od Andrease, s povzdechem ze sebe vyklop\u00edm \u00fapln\u011b v\u0161echno o sv\u00e9 minulosti. Za\u010dnu mali\u010dkostmi, kter\u00e9 je\u0161t\u011b nezn\u00e1, a ve chv\u00edli, kdy se dostanu k polibku dole u jezera, v\u0161echno jde ven t\u00e9m\u011b\u0159 na jeden n\u00e1dech. O tom, jak u\u017e jsem po tom polibku nebyl schopn\u00fd vn\u00edmat Andrease stejn\u00fdm zp\u016fsobem stejn\u011b tak, jako ostatn\u00ed kluky u n\u00e1s ve \u0161kole. O tom, jak jsem se za to styd\u011bl a sna\u017eil se to zahnat alkoholem a holkama. O tom, jak se mi l\u00edbilo, kdy\u017e si Andreas v nest\u0159e\u017een\u00fdch okam\u017eic\u00edch kradl moje polibky, a\u017e do doby, ne\u017e odjel. A pak mi vpadli do \u017eivota Joa a Mike, se kter\u00fdmi p\u0159i\u0161el i Mik\u016fv o rok star\u0161\u00ed bratr, Samuel. Nikdo je\u0161t\u011b nezam\u00edchal m\u00fdm \u017eivotem tolik jako on. Sna\u017eil se m\u011b sbalit, nevynechal jedinou p\u0159\u00edle\u017eitost, uk\u00e1zat mi svou n\u00e1klonnost, a i kdy\u017e jsem se mu dlouho br\u00e1nil, nakonec jsem mu jeden den podlehl a on mi uk\u00e1zal tu spr\u00e1vnou cestu. Uk\u00e1zal mi, kdo doopravdy jsem. Od t\u00e9 doby jsem toho vyzkou\u0161el mo\u017en\u00e1 a\u017e moc a\u017e s p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fdm po\u010dtem lid\u00ed. Ale to v\u0161echno p\u0159estalo v jednu chv\u00edli. O nikoho jsem nebyl schopn\u00fd se zaj\u00edmat od momentu, kdy m\u011b Tom pol\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n
Mezi n\u00e1mi najednou op\u011bt zavl\u00e1dne ticho p\u0159eru\u0161ovan\u00e9 jen na\u0161im d\u00fdch\u00e1n\u00edm. Tom sleduje svoje prsty, mezi kter\u00fdmi sv\u00edr\u00e1 lem tri\u010dka, a ml\u010d\u00ed, zat\u00edmco j\u00e1 up\u0159en\u011b pro zm\u011bnu sleduju jeho. V\u00edm, \u017ee jsem mu podal hodn\u011b informac\u00ed, kter\u00e9 nen\u00ed snadn\u00e9 vst\u0159ebat. A j\u00e1 s\u00e1m m\u00e1m jeden polibek, o kter\u00e9m mus\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/p>\n<\/div>\n
I kdy\u017e bych to nahlas nep\u0159iznal, \u017e\u00e1dn\u00fd polibek mi v hlav\u011b neuv\u00edznul tak, jako pr\u00e1v\u011b ten Tom\u016fv. A rozhodn\u011b to nen\u00ed proto, \u017ee to byl polibek od dvoj\u010dete, od n\u011bkoho, kdo by m\u011b l\u00edbat nem\u011bl. Nev\u00edm pro\u010d, ale celou dobu m\u011b pron\u00e1sleduje chu\u0165 rt\u016f m\u00e9ho vlastn\u00edho bratra. Ten pocit, kdy\u017e v agresivn\u00edm, a p\u0159esto naprosto nevinn\u00e9m polibku drtil m\u00e9 rty. Nikdo m\u011b je\u0161t\u011b nikdy nepol\u00edbil tak jako Tom. A \u017ee u\u017e jsem polibk\u016f dostal nespo\u010det. Dostal jsem hodn\u011b zu\u0159iv\u00fdch, bezohledn\u00fdch polibk\u016f, ale nikdo z t\u011bch, kdo mi je v\u011bnoval, nebyl jako Tom. Nikdo z nich m\u011b p\u0159i tom jemn\u011b nedr\u017eel za tv\u00e1\u0159e a lehk\u00fdm dotekem prst\u016f se neuji\u0161\u0165oval, \u017ee jsem v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n<\/div>\n
\u017d\u00e1dn\u00fd polibek p\u0159edt\u00edm nebyl jako ten od Toma, m\u00e9ho bratra.<\/p>\n<\/div>\n
„Zlob\u00ed\u0161 se?“ odv\u00e1\u017e\u00edm se nakonec protrhnout ticho v m\u00edstnosti. Mus\u00edm v\u011bd\u011bt, o \u010dem p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, co se mu hon\u00ed hlavou.<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ odpov\u00edm Billovi up\u0159\u00edmn\u011b, a nepatrn\u011b se na n\u011bj pousm\u011bju. V\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, jak se te\u010f c\u00edt\u00edm. V prvn\u00ed \u0159ad\u011b jsem zasko\u010den\u00fd v\u0161\u00edm t\u00edm, co mi na sebe pr\u00e1v\u011b prozradil. Tu\u0161il jsem, \u017ee Bill za sebou m\u00e1 pestrou minulost, ale tohle by m\u011b nikdy nenapadlo. Ne u n\u011bj. D\u00e1l m\u011b pak s\u017e\u00edr\u00e1 kompletn\u00ed \u017e\u00e1rlivost. \u017d\u00e1rl\u00edm na v\u0161echny, kter\u00fdm kdy Bill pat\u0159il a kte\u0159\u00ed pat\u0159ili jemu. Oni dostali to, o \u010dem bych si j\u00e1 ani nem\u011bl dovolit sn\u00edt. Ale trochu m\u011b uklid\u0148uje fakt, \u017ee se je\u0161t\u011b ani do jednoho z nich nezamiloval. Pokud byl up\u0159\u00edmn\u00fd, v\u0161echny je m\u011bl jen pro z\u00e1bavu, ze zv\u011bdavosti, ale ani jednomu z nich nedal sv\u00e9 srdce. To m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u011b uklid\u0148uje. Co budu d\u011blat, a\u017e se jednou najde n\u011bkdo, kdo bude podle Billov\u00fdch m\u011b\u0159\u00edtek hoden jeho srdce, to nem\u00e1m tu\u0161en\u00ed. Te\u010f je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d m\u016f\u017eu m\u00edt svou zvr\u00e1cenou, fale\u0161nou nad\u011bji, \u017ee snad jednou, mo\u017en\u00e1,\u2026 ale pak? Pak u\u017e nebude nic.<\/p>\n<\/div>\n
A v neposledn\u00ed \u0159ad\u011b c\u00edt\u00edm \u0161\u00edlen\u00fd strach. I p\u0159es dohodu, kterou jsme v aut\u011b uzav\u0159eli, Bill op\u011bt zm\u00ednil m\u016fj polibek. Boj\u00edm se, \u017ee na m\u011b bude tla\u010dit, do\u017eadovat se vysv\u011btlen\u00ed, kter\u00e9 mu prost\u011b d\u00e1t nem\u016f\u017eu. V\u0161echno je sou\u010d\u00e1st\u00ed m\u00e9ho bolestiv\u00e9ho tajemstv\u00ed, kter\u00e9 se nesm\u00ed dostat na povrch. Pokud bude st\u00e1t \u0161t\u011bst\u011bna na m\u00e9 stran\u011b a Bill u\u017e d\u00e1l nebude p\u00e1trat po odpov\u011bdi, budu se muset je\u0161t\u011b hodn\u011b ovl\u00e1dat, abych v jeho p\u0159\u00edtomnosti op\u011bt neuklouznul. Bude to sice t\u011b\u017e\u0161\u00ed s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm okam\u017eikem str\u00e1ven\u00fdm po jeho boku, ale jeho ztr\u00e1ta by pro m\u011b byla hor\u0161\u00ed, ne\u017e ta spaluj\u00edc\u00ed, bolestiv\u00e1 touha uvnit\u0159 m\u011b. Tu dok\u00e1\u017eu sn\u00e9st, jsem na ni zvykl\u00fd, ale Billovu ztr\u00e1tu bych nep\u0159e\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty mi to ne\u0159ekne\u0161, \u017ee ne?“<\/p>\n<\/div>\n
Jako odpov\u011b\u010f jen zavrt\u00edm hlavou. Tohle je n\u011bco, co opravdu \u0159e\u0161it nechci. Nem\u00e1m pro n\u011bj odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 by se mu l\u00edbila, kter\u00e1 by d\u016fv\u011bryhodn\u011b nahradila pravdu.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ pousm\u011bje se br\u00e1\u0161ka, \u010d\u00edm\u017e mi kompletn\u011b vyraz\u00ed dech. \u010cekal bych, \u017ee se bude vztekat, do\u017eadovat se vysv\u011btlen\u00ed tak, jak je jeho zvykem. Dne\u0161ek je opravdu dnem, kdy se mi Bill ukazuje z naprosto jin\u00e9 str\u00e1nky, kdy m\u011b neust\u00e1le n\u011b\u010d\u00edm p\u0159ekvapuje. U\u017e, u\u017e se nadechuje, aby \u0159ekl je\u0161t\u011b n\u011bco dal\u0161\u00edho, ale je p\u0159eru\u0161en hlasit\u00fdm bouchnut\u00edm vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed. T\u00e1zav\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. „To je Joe,“ vysv\u011btl\u00ed mi, a v tu chv\u00edli se dve\u0159e od jeho pokoje rozraz\u00ed a mezi nimi se objev\u00ed celkem sympaticky vypadaj\u00edc\u00ed kluk.<\/p>\n<\/div>\n
„Kde si, sakra, zase byl??“<\/p>\n<\/div>\n
„Joe, tohle je Tom,“ odpov\u00ed br\u00e1cha \u00fapln\u011b jinak, ne\u017e si ten kluk asi p\u0159edstavoval, a pohledy jich obou se sto\u010d\u00ed ke mn\u011b. „Tomi, tohle je Joe, m\u016fj spolubydl\u00edc\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
D\u00edv\u00e1me se na sebe a na pozdrav oba nakonec jen p\u0159ik\u00fdvneme. N\u011bco m\u011b na pohledu, kter\u00fdm m\u011b tenhle Joe sleduje, znerv\u00f3z\u0148uje. Jako by se m\u011b pokou\u0161el jedin\u00fdm pohledem do hloubky analyzovat. Odvr\u00e1t\u00edm od n\u011bj zrak a odka\u0161lu si.<\/div>\n
Nakonec se pozve k n\u00e1m a zabere si m\u00edsto mezi mnou a Billem, za co\u017e bych ho nejrad\u0161i kopnul. V prvn\u00ed \u0159ad\u011b se mi nel\u00edb\u00ed, jak bl\u00edzko br\u00e1chovi je, a za druh\u00e9 mi bere Billovu pozornost. V\u011bt\u0161inu \u010dasu tak jen sed\u00edm a poslouch\u00e1m jejich rozhovory o lidech, kter\u00e9 nezn\u00e1m. Sna\u017e\u00edm se kr\u00e1tit si \u010das prohl\u00ed\u017een\u00edm Billova mini pokoje. D\u00edky velikosti m\u00edstnosti tady m\u00e1 jen postel, no\u010dn\u00ed stolek a sk\u0159\u00ed\u0148, ale i tak na m\u011b po\u0159\u00e1d odev\u0161ad d\u00fdch\u00e1 jeho osobnost. Co m\u011b v\u0161ak up\u0159\u00edmn\u011b zaujme a donut\u00ed m\u011b se zvednout z postele, je fotka, kterou m\u00e1 Bill p\u0159ilepenou na dve\u0159\u00edch sk\u0159\u00edn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
V\u011b\u0159il jsem tomu, \u017ee m\u011b Bill celou pubertu up\u0159\u00edmn\u011b nen\u00e1vid\u011bl, \u017ee si nep\u0159\u00e1l nic jin\u00e9ho, ne\u017e b\u00fdt jedin\u00e1\u010dek. A p\u0159esto tady m\u00e1 vylepenou fotku z oslavy na\u0161ich \u010dtrn\u00e1ct\u00fdch narozenin. Rodi\u010de n\u00e1s tenkr\u00e1t bez ptan\u00ed str\u010dili vedle sebe, a zat\u00edmco my dva na sebe jen zmaten\u011b z\u00edrali, n\u011bkter\u00fd z nich stisknul spou\u0161\u0165. Je to jen momentka, oba jsme tam z profilu a vypad\u00e1me opravdu hloup\u011b, ale je to na\u0161e posledn\u00ed spole\u010dn\u00e1 fotka a j\u00e1 ji m\u011bl opravdu r\u00e1d. Je to jedin\u00e1 kopie, o kter\u00e9 jsem si myslel, \u017ee jsem ji n\u011bkde ztratil b\u011bhem st\u011bhov\u00e1n\u00ed k t\u00e1tovi do Berl\u00edna. A ona byla p\u0159itom celou dobu s Billem\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Ukradl jsem ti j\u00ed z ta\u0161ky noc p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e si pro tebe p\u0159ijel t\u00e1ta.“<\/p>\n<\/div>\n
Oto\u010d\u00edm se p\u0159es rameno a zataj\u00ed se mi dech, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee za dobu, po kterou jsem z\u00edral na fotku, se Bill p\u0159esunul t\u011bsn\u011b za m\u011b. Nedok\u00e1\u017eu se soust\u0159edit na slova, kter\u00e1 \u0159\u00edk\u00e1. Fakt, \u017ee m\u011bl po celou tu dobu schovanou na\u0161\u00ed spole\u010dnou fotku, a jeho t\u011bsn\u00e1 p\u0159\u00edtomnost, ve mn\u011b vyvol\u00e1vaj\u00ed v\u0161elijak\u00e9 pocity. N\u011bco uvnit\u0159 m\u00e9 hrudi se roztahuje do v\u0161ech sm\u011br\u016f a j\u00e1 se ob\u00e1v\u00e1m, \u017ee m\u011b to ka\u017edou chv\u00edli rozerve. Ten pocit je tak siln\u00fd. M\u00e1m chu\u0165 ho pevn\u011b obejmout, a a\u017e bych ho pustil, op\u011bt pol\u00edbit jeho rty.<\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka, rozt\u0159esen\u011b se nadechnu, ale nevypadne ze m\u011b ani hl\u00e1ska. Vd\u011b\u010dn\u011b zav\u0159u v\u00ed\u010dka, kdy\u017e kolem sebe uc\u00edt\u00edm Billovy pa\u017ee. S\u00e1m ho pevn\u011b stisknu v objet\u00ed, zabo\u0159\u00edm nos do jeho ramene a u\u017e\u00edv\u00e1m si jeho bl\u00edzkost, dokud to tenhle okam\u017eik trv\u00e1. Kdybych mohl, z\u016fstal bych takhle, v jeho objet\u00ed, u\u017e napo\u0159\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
———–<\/p>\n<\/div>\n
„Co je?“<\/p>\n<\/div>\n
„Nic.“<\/p>\n<\/div>\n
„Joe,“ pronesu jeho jm\u00e9no varovn\u00fdm t\u00f3nem a dov\u0159u dve\u0159e sv\u00e9ho pokoje, kde Tom p\u0159ed chv\u00edl\u00ed usnul. \u0158ekl bych, \u017ee dneska toho na n\u011bj bylo prost\u011b moc a v\u0161echny emoce ho jednodu\u0161e unavily. Na rozd\u00edl od Toma, kter\u00fd spokojen\u011b pochrupuje v moj\u00ed posteli, my s Joem jsme se usadili v ob\u00fdv\u00e1ku. J. mi cel\u00e9 odpoledne v\u011bnoval jeden zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pohled za druh\u00fdm, nemluv\u011b o tom, jak sledoval Toma, a kdy\u017e jsme te\u010f osam\u011bli, intenzita jeho pohled\u016f se je\u0161t\u011b zv\u00fd\u0161ila. Je mi to nep\u0159\u00edjemn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Jen p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad tv\u00fdm br\u00e1chou, to je cel\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n
„Co je s Tomem? M\u00e1\u0161 proti n\u011bmu snad n\u011bco?“ zept\u00e1m se mo\u017en\u00e1 a\u017e trochu \u00fato\u010dn\u011b a zabodnu do n\u011bj sv\u016fj pohled. Zjistil jsem, \u017ee nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e m\u00e1 te\u010f n\u011bkdo n\u011bjak\u00fd probl\u00e9m s m\u00fdm dvoj\u010detem. Cel\u00e9 roky mi to bylo ukraden\u00fd, ale te\u010f mi sta\u010d\u00ed jedno k\u0159iv\u00e9 slovo na m\u00e9ho sourozence, a nezn\u00e1m se.<\/p>\n<\/div>\n
„Ale nic,“ zavrt\u00ed hlavou pot\u00e9, co m\u011b n\u011bjakou dobu jen ml\u010dky, zamy\u0161len\u011b pozoruje. V\u016fbec se mi to nel\u00edb\u00ed. Zn\u00e1m ho, o n\u011bco mu jde. „Jen m\u00e1m asi bujnou fantazii,“ dod\u00e1 r\u00e1doby nadnesen\u011b, ale po\u0159\u00e1d se tv\u00e1\u0159\u00ed tak d\u011bsn\u011b v\u00e1\u017en\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Vyklop to, co t\u011b \u017eere?“ zept\u00e1m se s rezignovan\u00fdm povzdechem.<\/p>\n<\/div>\n
„Nezd\u00e1 se ti br\u00e1cha n\u011bjakej divnej?“ zept\u00e1 se a j\u00e1 mu v\u011bnuju takov\u00fd pohled, \u017ee kdyby pohledy zab\u00edjely, je po n\u011bm. Vyzvu ho, aby pokra\u010doval a rozvedl svoj\u00ed my\u0161lenku, ne\u0159ekl by to jen tak, kdyby pro to nem\u011bl d\u016fvod, na to ho zn\u00e1m a\u017e moc dob\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Nakonec se p\u0159edklon\u00ed, zap\u0159e se lokty o kolena, a spust\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
Pozoruju Tomovu klidnou, sp\u00edc\u00ed tv\u00e1\u0159. Je u\u017e d\u00e1vno po p\u016flnoci, Joe vypadl ven s ostatn\u00edma a mou z\u00e1bavou je sledov\u00e1n\u00ed vlastn\u00edho bratra a p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed.<\/div>\n
Joe mi nasadil po\u0159\u00e1dn\u00e9ho brouka do hlavy t\u00edm, co mi \u0159ekl. Nejprve jsem se jeho teori\u00edm jen vysm\u00e1l a poslal ho s t\u00edm do h\u00e1je, ale \u010d\u00edm v\u00edc jsem nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, t\u00edm logi\u010dt\u011bj\u0161\u00ed se jeho teorie zd\u00e1la. Kdy\u017e si zp\u011btn\u011b vybavuju ur\u010dit\u00e9 situace z minulosti, v\u0161echno to najednou za\u010d\u00edn\u00e1 d\u00e1vat smysl.<\/p>\n<\/div>\n
Pro\u010d se na m\u011b Tom jako jedinej nikdy nevybodl.<\/div>\n
Pro\u010d mi nikdy nevr\u00e1til nic z toho, co jsem mu provedl.<\/div>\n
Pro\u010d se na m\u011b nikdy nezlobil a v\u0161echno mi odpustil.<\/div>\n
Pro\u010d m\u011b pol\u00edbil\u2026<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno to najednou do sebe zapad\u00e1. D\u00e1v\u00e1 to smysl, je to logick\u00e9, a p\u0159esto tomu v\u016fbec nerozum\u00edm. Jak by to mohla b\u00fdt pravda? Jak by v\u016fbec n\u011bco takov\u00fdho mohlo b\u00fdt skute\u010dn\u00fd?<\/p>\n<\/div>\n
Tom se zavrt\u00ed, n\u011bco zamuml\u00e1 a z\u00edvne si, ale sp\u00ed d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
Pousm\u011bju se. Pr\u00e1v\u011b te\u010f bych m\u011bl b\u00fdt v \u0161oku, vy\u0161ilovat, mo\u017en\u00e1 i zu\u0159it, a j\u00e1 tu zat\u00edm sed\u00edm na zemi proti posteli, pozoruju sv\u00e9ho sp\u00edc\u00edho bratra a usm\u00edv\u00e1m se.<\/div>\n
Kdy\u017e mi poprv\u00fd do\u0161lo, \u017ee by n\u011bco na tom, co \u0159ekl Joe, mohla b\u00fdt pravda, vyd\u011bsil jsem se. A to po\u0159\u00e1dn\u011b. Za\u010dal jsem analyzovat ka\u017edi\u010dkou situaci z minulosti, kdy by se Tom mohl chovat n\u011bjak divn\u011b, podez\u0159ele, a hledal jsem n\u011bco, co by mi to vyvr\u00e1tilo. Ale te\u010f je mi to vlastn\u011b docela jedno, a jestli n\u011bco, tak mi to jen lichot\u00ed. Sobecky fakt, \u017ee se do m\u011b dok\u00e1zalo zamilovat i vlastn\u00ed dvoj\u010de, hrozn\u011b pom\u00e1h\u00e1 m\u00fdmu sebev\u011bdom\u00ed. Jestli je to pravda, tak je mi to up\u0159\u00edmn\u011b naprosto jedno, i kdy\u017e by b\u00fdt nem\u011blo. A mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b te\u010f Tom v m\u00fdch o\u010d\u00edch je\u0161t\u011b stoupl. Dote\u010f jsem si myslel, \u017ee je to jen \u00fa\u017easnej cvok, kter\u00fd bude m\u00edt sv\u00e9ho sourozence r\u00e1d st\u016fj co st\u016fj, ale te\u010f\u2026 pokud by v tom hr\u00e1la l\u00e1ska roli jinou, ne\u017e tu sourozeneckou, jedin\u011b by mi to uk\u00e1zalo, jak \u00fa\u017easn\u00fd \u010dlov\u011bk m\u016fj bratr vlastn\u011b je.<\/div>\n
Kdo by jinak dok\u00e1zal milovat takov\u00fdho \u0161mejda, jako jsem j\u00e1?<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“<\/p>\n<\/div>\n
Z p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed m\u011b vytrhne rozespal\u00fd hlas m\u00e9ho dvoj\u010dete. V \u0161eru pokoje najdu jeho unaven\u00e9 o\u010di a usm\u011bju se na n\u011bj. Najednou m\u00e1m neuv\u011b\u0159itelnou chu\u0165 ho obejmout a vynahradit mu v\u0161echno to, co jsem mu kdy ud\u011blal. Ten pocit uvnit\u0159 m\u011b bol\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Jo?“ zachrapt\u00edm a odka\u0161lu si.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d nesp\u00ed\u0161?“ zept\u00e1 se a vz\u00e1p\u011bt\u00ed si hlasit\u011b z\u00edvne. Rozesm\u011bju se a do o\u010d\u00ed mi najednou vyhrknou slzy. Nev\u00edm, co se to se mnou d\u011bje, ale to n\u011bco uvnit\u0159 m\u011b hrozn\u011b bol\u00ed, dus\u00ed m\u011b to. Potichu vzlyknu, ale Tomovi to neunikne.<\/p>\n<\/div>\n
B\u011bhem mrknut\u00ed oka sed\u00ed na zemi vedle a tiskne si m\u011b k sob\u011b v siln\u00e9m objet\u00ed, kter\u00e9 mu zoufale opl\u00e1c\u00edm. Te\u010f, pr\u00e1v\u011b te\u010f kone\u010dn\u011b rozum\u00edm nal\u00e9havosti, s jakou m\u011b obj\u00edmal on dnes odpoledne. Dote\u010f jsem byl zmaten\u00fd, zasko\u010den\u00fd jeho v\u00fdpadem, ale te\u010f se c\u00edt\u00edm naprosto stejn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0161\u0161t, bude to dobr\u00fd, bude to dobr\u00fd, uvid\u00ed\u0161,“ \u0161ept\u00e1 mi ti\u0161e do ucha. Prsty m\u011b hlad\u00ed ve vlasech a jedna jeho pa\u017ee si m\u011b za pas tiskne v\u00edc k sob\u011b. Ve chv\u00edli, kdy za\u0161ept\u00e1, \u017ee se na m\u011b nezlob\u00ed a \u017ee je v\u0161echno zapomenuto, rozbre\u010d\u00edm se jak mal\u00e1 holka. Nejen\u017ee mi pr\u00e1v\u011b uk\u00e1zal, jak moc mi rozum\u00ed i beze slov, ale jeho slova \u00fat\u011bchy m\u011b p\u0159esv\u011bd\u010duj\u00ed o tom, \u017ee to v\u0161echno nebyly jen Joovy domn\u011bnky, \u017ee to byla pravda. Ukazuje mi, jak moc pro n\u011bj znamen\u00e1m. A hlavn\u011b, \u017ee si ho v\u016fbec nezaslou\u017e\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Jen se k n\u011bmu ml\u010dky tisknu a u\u017e\u00edv\u00e1m si toho, \u017ee tu pro m\u011b n\u011bkdo jako Tom je.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekne\u0161 mi, co se stalo?“<\/p>\n<\/div>\n
Bill jen zavrt\u00ed hlavou a sev\u0159e m\u011b v objet\u00ed je\u0161t\u011b o n\u011bco siln\u011bji. Kdy\u017e jsem se zhruba p\u0159ed hodinou vzbudil, byl jsem lehce dezorientovan\u00fd, kde jsem, ale jakmile jsem na\u0161el pohledem Billa, uklidnil jsem se. M\u016fj klid v\u0161ak netrval moc dlouho.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem sly\u0161el Billa vzlykat, vyd\u011bsil jsem se. C\u00edtil jsem, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b, a kdy\u017e se mi pak zhroutil do n\u00e1ru\u010de, intuitivn\u011b jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to m\u00e1 co do \u010din\u011bn\u00ed se mnou. Nechal jsem ho, aby se v klidu vybre\u010del, a i te\u010f, kdy u\u017e oba sed\u00edme pod pe\u0159inou na posteli a Bill je klidn\u00fd, st\u00e1le si m\u011b tiskne k sob\u011b. Rozhodn\u011b si nechci st\u011b\u017eovat, naopak jsem za tuhle jeho n\u00e1hlou bl\u00edzkost r\u00e1d, ale d\u011bs\u00edm se toho, co se asi tak mohlo st\u00e1t, \u017ee je Bill v tomhle stavu.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, Tomi.“<\/p>\n<\/div>\n
Pousm\u011bju se a automaticky, bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, mu vtisknu polibek do vlas\u016f. „A j\u00e1 tebe. V\u017edycky bude\u0161 m\u016fj Billa.“<\/p>\n<\/div>\n
Chv\u00edli je naprost\u00e9 ticho, ale najednou se br\u00e1\u0161ka hlasit\u011b rozesm\u011bje a j\u00e1 v\u00edm, \u017ee je v\u0161echno zase tak, jak b\u00fdt m\u00e1. Okam\u017eik se jen sm\u011bje, d\u011bl\u00e1 si ze m\u011b srandu, ale nakonec si st\u00e1le s \u00fasm\u011bvem na rtech lehne zp\u00e1tky a hlavu polo\u017e\u00ed na mou hru\u010f. Ve chv\u00edli, kdy m\u011b rukou obejme kolem pasu, se ve mn\u011b v\u0161echno sev\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
<\/a>„Ud\u011blal bys pro m\u011b n\u011bco?“<\/p>\n<\/div>\n
„Cokoliv,“ vypadne ze m\u011b bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nad n\u00e1sledky. Ale je to pravda, pro n\u011bj bych ud\u011blal naprosto cokoliv.<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010f se mnou na battle.“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni Sed\u00edme proti sob\u011b ka\u017ed\u00fd na jednom konci postele, a d\u00edv\u00e1m se ml\u010dky jeden na druh\u00e9ho. Atmosf\u00e9ra v aut\u011b byla napjat\u00e1, nep\u0159\u00edjemn\u00e1, a pr\u00e1v\u011b proto jsem pozval Toma d\u00e1l. Tylerova naprosto ne\u010dekan\u00e1 p\u0159epadovka zam\u00edchala v\u011bcmi takov\u00fdm zp\u016fsobem, a\u017e se toho d\u011bs\u00edm.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[426],"tags":[],"class_list":["post-8545","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dance-to-destroy-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8545","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8545"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8545\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8545"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8545"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8545"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}