{"id":8546,"date":"2011-05-30T18:00:00","date_gmt":"2011-05-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8524"},"modified":"2011-05-30T18:00:00","modified_gmt":"2011-05-30T17:00:00","slug":"i-m-all-you-need-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/30\/i-m-all-you-need-15\/","title":{"rendered":"I’m all you need 15."},"content":{"rendered":"
autor: LilKatie<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Jemn\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed na \u0161pi\u010dce nosu Toma vytrhlo ze sp\u00e1nku, dezorientovan\u011b zamrkal do tmy, kter\u00e1 ho v pokoji obklopovala. Vedle sebe uc\u00edtil slab\u00e9 zachrut\u00ed a nespokojen\u00e9 zamru\u010den\u00ed. Znovu uc\u00edtil to za\u0161imr\u00e1n\u00ed a m\u00e1vnul si rukou p\u0159ed nosem, jako by se snad sna\u017eil odehnat kom\u00e1ra nebo otravnou mouchu. Uc\u00edtil jemn\u00fd dotek na sv\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed a rychle hlavou cukl sm\u011brem k jeho zdroji, oddychl si. Lekl se, \u017ee je to n\u011bjak\u00fd \u00fato\u010dn\u00edk, ale d\u00edkybohu to byl jen sp\u00edc\u00ed elf vedle n\u011bj. Bill zamumlal cosi nesrozumiteln\u00e9ho, ne \u017ee by to bylo jen n\u011bjak\u00e9 nesmysln\u00e9 muml\u00e1n\u00ed, to ne, jen mluvil jazykem, kter\u00e9mu Tom nedok\u00e1zal rozum\u011bt. Slab\u011b se na sp\u00edc\u00edho elfa usm\u00e1l a znovu se polo\u017eil na pol\u0161t\u00e1\u0159 vedle n\u011bj, chytl ho za ruku, kter\u00e1 se st\u00e1le zoufale sna\u017eila uchopit tu jeho a polo\u017eil mu ji vedle hlavy, na pol\u0161t\u00e1\u0159 mezi n\u011b, kdy\u017e s n\u00edm Bill propletl prsty, nijak se nebr\u00e1nil. Tom zav\u0159el o\u010di a ti\u0161e vydechl, sna\u017eil se znovu usnout, je\u0161t\u011b byla hlubok\u00e1 noc a on necht\u011bl b\u00fdt z\u00edtra unaven\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Tentokr\u00e1t to ale nebylo slab\u00e9 po\u0161imr\u00e1n\u00ed, co ho vytrhlo ze sp\u00e1nku.<\/p>\n<\/div>\n
Tom prudce otev\u0159el o\u010di, kdy\u017e s n\u00edm n\u011bkdo za\u010dal siln\u011b t\u0159\u00e1st. Bill. M\u011bl sv\u00e9 vykulen\u00e9 kolou\u0161\u00ed o\u010di pln\u00e9 slz, na tv\u00e1\u0159i a sp\u00e1nku m\u011bl cosi \u010derven\u00e9ho, n\u011bco, \u010d\u00edm m\u011bl slepen\u00e9 i vlasy nad \u010delem. Tom zamrkal.<\/p>\n<\/div>\n
„B-Bille?“ vykoktal ze sebe v\u00edc ne\u017e jen trochu vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Mus\u00edme pry\u010d, Tome, mus\u00edme\u2026 J\u00e1\u2026“ z chodby se ozval srdceryvn\u00fd bolestiv\u00fd k\u0159ik, jako kdy\u017e n\u011bkoho na no\u017ee berou. Tom si bohu\u017eel nebyl v\u011bdom toho, jak moc by ti lid\u00e9 za dve\u0159mi Bilova pokoje byli r\u00e1di, kdyby to byli jen no\u017ee, co je tr\u00fdznilo.<\/p>\n<\/div>\n
„Co se d\u011bje? Sakra\u2026“ zvedl se Tom z postele, kdy\u017e z n\u011bj rozklepan\u00fd Bill slezl. „Pro\u010d\u2026 Pro\u010d jsi od krve?“ vydral ze sebe mlad\u00edk, kter\u00fd si a\u017e te\u010f v\u0161iml, jak je Billovo oble\u010den\u00ed \u0161pinav\u00e9 a roztrhan\u00e9, a uv\u011bdomil s, co to \u010derven\u00e9 na Billov\u011b obli\u010deji a oble\u010den\u00ed je.<\/p>\n<\/div>\n
„Mus\u00edme pry\u010d\u2026“ vrt\u011bl elf st\u00e1le hlavou a pob\u00edhal zmaten\u011b po pokoji, jako by n\u011bco zoufale hledal.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„O co jde?!“ \u0161el Tom ke dve\u0159\u00edm, aby se pod\u00edval, co se venku d\u011bje.<\/p>\n<\/div>\n
„NE!“<\/em> vyjekl Bill a vzt\u00e1hl k n\u011bmu ruku, Tom se zastavil uprost\u0159ed kroku a pod\u00edval se na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b. „Ne. Neotv\u00edrej ty dve\u0159e.“<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d,<\/em> Bille?!? \u0158ekni mi, co se tam sakra d\u011bje!“ roz\u010diloval se Tom a \u0161el r\u00e1zn\u00fdm krokem k chv\u011bj\u00edc\u00edmu se princovi.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 jsem, vzbudil jsem se, sly\u0161el jsem hlasy, t-tak jsem se \u0161el pod\u00edvat na chodbu, co se d\u011bje a\u2026 a kdy\u017e jsem otev\u0159el dve\u0159e, tak\u2026 byli tam voj\u00e1ci a monstra, ti sam\u00ed, co tenkr\u00e1t napadli na\u0161e kr\u00e1lovstv\u00ed a\u2026 vytahovali lidi z pokoj\u016f a zab\u00edjeli je, sekali hlavy, \u0159ezali ruce, n\u011bkoho hledaj\u00ed, Tome, m-mus\u00edme pry\u010d\u2026 mus\u00edme-„<\/p>\n<\/div>\n
Dve\u0159e od pokoje se rozlet\u011bly, oba dva chlapci se rychle oto\u010dili, aby se pod\u00edvali, kdo v nich stoj\u00ed. Georg. Oba dva zamrkali, ze v\u0161ech stvo\u0159en\u00ed na sv\u011bt\u011b, hobita opravdu ne\u010dekali.<\/div>\n
„Rychle, poj\u010fte ke mn\u011b\u2026“ rozeb\u011bhl se k nim, a zpoza zad vyt\u00e1hl \u010dern\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165. Dve\u0159mi do pokoje vb\u011bhli dva sk\u0159eti a rozm\u00e1chli se po nich sekyrami, jeden z nich tu svou mr\u0161til sm\u011brem k nim pr\u00e1v\u011b v okam\u017eiku, kdy hobit p\u0159ehodil p\u0159es sebe i oba chlapce pl\u00e1\u0161\u0165 a v\u0161ichni t\u0159i se rozplynuli ve vzduch.<\/p>\n<\/div>\n
Sekyra se zarazila do r\u00e1mu od okna.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Jak si n\u00e1s sakra na\u0161el?!“ rozhodil Tom rukama hned, co se objevili na dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 cest\u011b n\u011bkolik stovek metr\u016f za m\u011bstem.<\/p>\n<\/div>\n
„Nen\u00ed to jedno? Hlavn\u011b \u017ee jsem v\u00e1m zachr\u00e1nil krk, nemysl\u00ed\u0161?“ nakr\u010dil Georg \u010delo a v\u00fdmluvn\u011b pokr\u010dil rameny. Tom u\u017e zase otev\u00edral pusu, aby n\u011bco \u0159ekl, byl toti\u017e je\u0161t\u011b p\u011bkn\u011b v \u0161oku z toho, jak se mu do hlavy m\u00e1lem zabodla sekyra. Bill mu ale polo\u017eil ruku na rameno, a kdy\u017e se k n\u011bmu Tom oto\u010dil, aby zjistil, co pot\u0159ebuje, elf se mu s brekem slo\u017eil do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Tom zamrkal, v\u00e1hav\u011b mu polo\u017eil dla\u0148 na z\u00e1da a za\u010dal ho po nich jemn\u011b hladit, aby ho uklidnil.<\/p>\n<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku, Bille, no tak. U\u017e jsme v bezpe\u010d\u00ed, u\u017e je dob\u0159e, nebre\u010d\u2026“ mumlal mu ti\u0161e do vlas\u016f, ale elf zavrt\u011bl nesouhlasn\u011b hlavou, odt\u00e1hl se od n\u011bj tro\u0161ku a zad\u00edval se na m\u011bsto za \u010dlov\u011b\u010d\u00edmi z\u00e1dy. K nebi z n\u011bj stoupal hust\u00fd d\u00fdm a nebe nad n\u00edm bylo \u010dern\u00e9. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, co tohle znamen\u00e1, n\u011bkdo (a\u017e na hrstku \u0161\u0165astlivc\u016f), to m\u011blo spo\u010d\u00edtan\u00e9. Ti\u0161e vzlykl a znovu se obli\u010dejem zabo\u0159il do Tomova ramene.<\/p>\n<\/div>\n
Georg si je se zv\u011bdav\u011b nakr\u010den\u00fdm obo\u010d\u00edm m\u011b\u0159il pohledem, trochu si odka\u0161lal. P\u0159em\u00fd\u0161lel, zdali se za jeho nep\u0159\u00edtomnosti nestalo n\u011bco zaj\u00edmav\u00e9ho, proto\u017ee to, jak se elf k Tomovi tiskl, mu nep\u0159i\u0161lo zrovna jako projev p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Dlan\u011bmi zajel do kapes sv\u00fdch kalhot a spokojen\u011b se usm\u00e1l. V\u0161echno, co na ve\u010d\u00edrku nakradl, bylo na sv\u00e9m m\u00edst\u011b. Pohledem zkontroloval polohu slunce kv\u016fli \u010dasu, zrovna vych\u00e1zelo, tak\u017ee muselo b\u00fdt opravdu brzy r\u00e1no. To kr\u00e1sn\u011b hr\u00e1lo do karet jeho pl\u00e1nu. A to, \u017ee se ho ani jeden z p\u0159e\u017eiv\u0161\u00edch neptal na to, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee se dostal z lesa N\u00e1m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edk\u016f \u017eiv a zdr\u00e1v, to se mu l\u00edbilo je\u0161t\u011b v\u00edc. Hobit si znovu odka\u0161lal, tentokr\u00e1t hlasit\u011bji, aby ho ti dva sly\u0161eli.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se od Toma trochu odt\u00e1hl a oto\u010dil se na n\u011bj, pak trochu p\u0159ik\u00fdvl. „P\u016fjdeme,“ za\u0161eptal zlomen\u00fdm hlasem, bylo mu hrozn\u011b z toho, \u017ee v\u0161echen ten povyk byl nejsp\u00ed\u0161 kv\u016fli n\u011bmu. „Glitter na n\u00e1s \u010dek\u00e1 za hranic\u00ed lid\u00ed\u2026 tak\u2026 jdeme?“ dal si pram\u00ednky rozcuchan\u00fdch vlas\u016f za ucho. Georg i Tom zamrkali. „Co?“<\/p>\n<\/div>\n
Georg jen uk\u00e1zal na jeho oble\u010den\u00ed, rad\u0161i ml\u010del, necht\u011bl b\u00fdt uhranut nebo n\u011bco takov\u00e9ho. Bill sklopil hlavu, aby se pod\u00edval na svoje oble\u010den\u00ed, a pak se zarazil. P\u0159ik\u00fdvl. Kluci m\u011bli pravdu. Takhle nikam nemohl j\u00edt. Ne, jen v potrhan\u00e9 a od krve \u0161pinav\u00e9 pr\u016fhledn\u00e9, jeho st\u0159\u00edbrn\u00e9 spodn\u00ed pr\u00e1dlo odhaluj\u00edc\u00ed, p\u00e1nsk\u00e9<\/em> no\u010dn\u00ed ko\u0161ilce, kter\u00e1 hobitovi p\u0159ipadala hodn\u011b podobn\u00e1 t\u011bm, kter\u00e9 nosily kurvy z Angel City. Opravdu dost siln\u011b pochyboval, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho by bylo my\u0161leno pro mu\u017ee. I kdy\u017e, elfov\u00e9 byli stejn\u011b v\u0161ichni sp\u00ed\u0161 \u017eensk\u00fd. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 ten p\u0159ed n\u00edm. Georg si odfrkl\u2026 pak se mali\u010dko za\u0161klebil a s \u00fa\u0161klebkem p\u0159istoupil k t\u011bm dv\u011bma bl\u00ed\u017e.<\/p>\n<\/div>\n
„N\u00e1hodou v\u00edm o jednom domku tady kousek za m\u011bstem v lese\u2026 T\u0159eba ti tam najdeme n\u011bco na sebe\u2026 A jestli ne, tak\u2026 v Duhov\u011b jsou velk\u00e9 trhy, tak tam n\u011bco se\u017eeneme ur\u010dit\u011b\u2026“ pousm\u00e1l se hobit a pokr\u010dil trochu rameny. Tom zamrkal.<\/p>\n<\/div>\n
„Duhov?“ zeptal se, kdy\u017e vyrazili sm\u011brem k lesu.<\/p>\n<\/div>\n
Hobit p\u0159ik\u00fdvl. „Ano, Duhov. \u017dij\u00ed tam elfov\u00e9, v\u00edly, sk\u0159\u00edtkov\u00e9. Sam\u00fd teplou\u0161i a tran\u010f\u00e1ci.“ Odfrkl si trochu. „Mysl\u00edm, \u017ee tam budou m\u00edt n\u011bco p\u0159esn\u011b tady na na\u0161eho kamar\u00e1da\u2026“ za\u010dal se sm\u00e1t, Bill se zastavil, oto\u010dil se na n\u011bj a zpra\u017eil ho pohledem.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty!“ uk\u00e1zal na n\u011bj v\u00fdhru\u017en\u011b prstem. „Kdybych tady m\u011bl sv\u016fj luk, tak-„<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co, Legolasi, hm? Co bys mi ud\u011blal?!“ p\u0159eru\u0161il ho s v\u00fdsm\u011b\u0161n\u00fdm t\u00f3nem Georg.<\/p>\n<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej mi Legolasi, ty vobludo jedna chlupat\u00e1!“ vykro\u010dil elf sm\u011brem k n\u011bmu. „Ten blon\u010fat\u00fd manek\u00fdn nesah\u00e1 nikomu z na\u0161\u00ed rodiny ani po kolena!“ nap\u0159ahoval u\u017e ruku, a nejsp\u00ed\u0161 by hobitovi jednu ubalil, kdyby ho Tom nechytil kolem pasu a nezastavil ho.<\/p>\n<\/div>\n
„Klid, Bille, klid\u2026 Jsi unaven\u00fd, a on je pitomec, nech ho b\u00fdt\u2026 Mus\u00edme j\u00edt d\u00e1l\u2026 Mus\u00edme ti sehnat n\u011bco na sebe\u2026“ proto\u010dil nad Georgem o\u010di, oto\u010dil Billa zase sm\u011brem k lesu a s rukou kolem jeho pasu spole\u010dn\u011b znovu vy\u0161li.<\/p>\n<\/div>\n
„Mor na elfy.“ Zabru\u010del si Georg pod nos a vy\u0161el za nimi.<\/p>\n<\/div>\n
**<\/p>\n<\/div>\n
Kristian se v tichosti kr\u010dil za dve\u0159mi od komnaty \u010darod\u011bjnice. Vych\u00e1zely z n\u00ed hlasy. Podivn\u00e9 hlasy. N\u011bkdo se tam h\u00e1dal. Byl to n\u011bjak\u00fd ciz\u00ed mu\u017esk\u00fd hlas. Chlapec kr\u010dil \u010delo a nastra\u017eoval u\u0161i, aby zaslechl ka\u017edi\u010dk\u00e9 slovo. Kdy\u017e h\u00e1dka mezi t\u00edm nezn\u00e1m\u00fdm a jeho pan\u00ed utichla, ozvalo se j\u00edm dlouho o\u010dek\u00e1van\u00e9. „Kristiane!!“ a s t\u00edm, mlad\u00edk vstoupil do jej\u00edho pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
„A-Ano, pan\u00ed?“ zakoktal se, kdy\u017e uvid\u011bl na zemi le\u017eet hn\u011bdovlas\u00e9ho mu\u017ee, jak se sv\u00edj\u00ed v k\u0159e\u010d\u00edch.<\/p>\n<\/div>\n
„Odve\u010f ho do sklepen\u00ed\u2026“ usm\u00e1la se mile a napila se ze skleni\u010dky s \u010derven\u00fdm v\u00ednem, pak zvedla d\u0159ev\u011bnou misti\u010dku a nabrala na prsty b\u00edl\u00fd pr\u00e1\u0161ek, sklonila se k cizinci na zemi a chrstla mu to do obli\u010deje, kter\u00fd m\u011bl cel\u00fd roz\u0161kr\u00e1ban\u00fd. Mu\u017e za\u010dal k\u0159i\u010det bolest\u00ed, byla to s\u016fl. Kristian polkl, moc dob\u0159e tuhle bolest znal. „No tak, vst\u00e1vej, And\u00edlku\u2026 Kristian t\u011b tam p\u0159eci nepot\u00e1hne po zemi\u2026“ zasm\u00e1la se srde\u010dn\u011b a znovu se na n\u011bj pod\u00edvala, kdy\u017e ale vid\u011bla, \u017ee se Angel ke zvednut\u00ed nem\u00e1, zamra\u010dila se. „Okam\u017eit\u011b se zvedni z moj\u00ed podlahy a padejte oba dva odsud, nebo z tebe ud\u011bl\u00e1m mastnej flek, ty kret\u00e9ne!“<\/em> rozk\u0159ikla se na n\u011bj a Kristianovi nasko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee. David se na ni pod\u00edval, zamra\u010dil se, nen\u00e1vistn\u011b zavr\u010del a rozt\u0159esen\u011b se zvedl na nohy. Kristian ho okam\u017eit\u011b podep\u0159el a pomohl mu na nohy.<\/p>\n<\/div>\n
„Poj\u010fte\u2026“ za\u0161eptal ti\u0161e a vedl ho pry\u010d z jej\u00edho pokoje.<\/p>\n<\/div>\n
Cesta do sklepen\u00ed prob\u00edhala v tichosti. Kristian nemluvil, David nemluvil, ani se na sebe nepod\u00edvali. Otev\u0159el mu m\u0159\u00ed\u017ee do jeho nov\u00e9ho „pokoj\u00ed\u010dku“ a nechal ho vej\u00edt dovnit\u0159, pak za n\u00edm zav\u0159el a zamknul. S povzdychnut\u00edm ode\u0161el pry\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
David se po zdi sesunul k zemi a slo\u017eil si obli\u010dej do dlan\u00ed. V\u0161echno ho bolelo, v\u0161echno. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, \u017ee tenhle typ mu\u010den\u00ed je\u0161t\u011b existuje, rozt\u0159esen\u011b vydechl. Ze rtu mu st\u00e1le je\u0161t\u011b tekla krev z toho, jak mu ho pomalu na\u0159ez\u00e1vala \u017eiletkou, stejn\u011b jako sp\u00e1nky a tv\u00e1\u0159e. Vedle sebe v jin\u00e9 cele usly\u0161el n\u011bjak\u00e9 tich\u00e9 hlasy a pak uc\u00edtil jemnou, hebkou ruku na sv\u00e9m krku a do ucha mu l\u00edbezn\u00fd \u017eensk\u00fd hlas zlomen\u011b za\u0161eptal. „Vy jste vid\u011bl na\u0161eho Williama?“<\/p>\n<\/div>\n
David zamrkal. Polkl a oto\u010dil se. „J\u00e1\u2026 A-Ano\u2026“ vykoktal ze sebe, kdy\u017e uvid\u011bl ty nejblankytn\u011bj\u0161\u00ed o\u010di na sv\u011bt\u011b. „Ano, va\u0161e V\u00fdsosti\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
**<\/p>\n<\/div>\n
„Halo?“ za\u0165ukal Tom na dve\u0159e od mal\u00e9ho dome\u010dku v lese a zv\u011bdav\u011b nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. Chv\u00edli \u010dekal, pak za\u0165ukal znovu, kdy\u017e se znovu nic neozvalo, oto\u010dil se zp\u00e1tky na sv\u00e9 dva spole\u010dn\u00edky a pak s\u00e1hl po klice od dve\u0159\u00ed. Ve\u0161el dovnit\u0159 a zamrkal. Bill mu nakoukl p\u0159es rameno a vyp\u00edskl. Georg se pod\u00edval a nakr\u010dil nos. V duchu se ti\u0161e uchechtl, ne\u010dekal, \u017ee to tu bude a\u017e tak p\u0159ipraven\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Sv\u011btnice v dome\u010dku byla cel\u00e1 \u0161pinav\u00e1, v\u0161ude bylo spousta pavu\u010din, pavouk\u016f, prachu a list\u00ed, kter\u00e9 sem p\u0159il\u00e9tlo rozbit\u00fdm oknem. Tom si povzdychl.<\/div>\n
„Fajn, Bille, z\u016fsta\u0148 venku. A ty Georgu, ty poj\u010f se mnou dovnit\u0159, pod\u00edv\u00e1me se, jestli tu nen\u00ed n\u011bco, co by si Bill mohl vz\u00edt na sebe,“ oto\u010dil se na ty dva, vid\u011bl Bill\u016fv vd\u011b\u010dn\u00fd pohled, \u017ee do t\u00e9 \u0161p\u00edny nemus\u00ed, a usm\u00e1l. „Nem\u00e1\u0161 za\u010d\u2026“ oto\u010dil se zase zp\u00e1tky a povzdychl si. „Hodilo by se mi n\u011bjak\u00e9 sv\u011btlo\u2026“ zamumlal, to mu u\u017e ale Bill klepal do ramene baterkou, Tom si ji od n\u011bj vzal a rad\u0161i se neptal, kde tady n\u011bco takov\u00e9ho sehnal. Rozsv\u00edtil ji a spole\u010dn\u011b s Georgem ve\u0161el dovnit\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se usadil na balvan, kter\u00fd st\u00e1l pod oknem a podep\u0159el si hlavu rukama. Povzdychl si. Tolik vzpom\u00ednek na to, jak kdysi napadli jejich kr\u00e1lovstv\u00ed p\u0159\u00ed\u0161ery a monstra pod velen\u00edm sv\u00e9 kr\u00e1lovny, se mu za\u010d\u00ednalo vracet do mysli. P\u0159esn\u011b to, na co se celou tu dobu sna\u017eil nemyslet, na co se sna\u017eil zapomenout, to v\u0161echno jako by bylo zp\u00e1tky, p\u0159esn\u011b tam, kde to necht\u011bl m\u00edt. Usly\u0161el zevnit\u0159 r\u00e1nu, nejsp\u00ed\u0161 n\u011bco spadlo, kdy\u017e ale sly\u0161el Tom\u016fv sm\u00edch, p\u0159estal se strachovat. Tom byl v po\u0159\u00e1dku. A jestli n\u011bco spadlo, tak to spadlo na Georga, a to ho nezaj\u00edmalo, alespo\u0148 by bylo o jedno smradlav\u00e9 prase m\u00ed\u0148. Co mu bylo po tom, \u017ee je hobit zachr\u00e1nil, poradil by si s\u00e1m. N\u011bco mu v hlav\u011b ale st\u00e1le vrtalo, jak se tam hobit dostal? Jak se mohl s\u00e1m vymotat z Lesa N\u00e1m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edk\u016f, ani\u017e by mu chyb\u011bla alespo\u0148 ruka? Jak to, \u017ee ho nikdo a nic nese\u017eralo? A jak je v\u016fbec na\u0161el? Ned\u00e1valo mu to smysl, n\u011bco tady nehr\u00e1lo. Ur\u010dit\u011b na n\u011b n\u011bco \u0161il, ur\u010dit\u011b ano, rodi\u010de mu v\u017edycky \u0159\u00edkali, aby hobit\u016fm a podobn\u00fdm stvo\u0159en\u00edm nev\u011b\u0159il. A te\u010f, te\u010f mu dlu\u017eili \u017eivot. Bylo to jako zl\u00fd sen.<\/p>\n<\/div>\n
Elf se zvedl z kamene a popo\u0161el n\u011bkolik krok\u016f d\u00e1l k b\u0159e\u010d\u0165anov\u00e9mu porostu na kamenn\u00e9m kom\u00edn\u011b chalupy. Polo\u017eil na n\u011bj jemn\u011b dla\u0148 a zav\u0159el o\u010di. C\u00edtil, jak mu do prst\u016f proud\u00ed jemn\u00e9 teplo a energie z rostliny, kter\u00e1 se mu spokojen\u011b obmot\u00e1vala kolem prst\u016f. Doplazila se a\u017e na jeho p\u0159edlokt\u00ed, kde mu zahojila \u0159eznou ranku, kterou mu zp\u016fsobil jeden ze sk\u0159et\u016f v hotelu. Kdy\u017e c\u00edtil, jak se sev\u0159en\u00ed b\u0159e\u010d\u0165anu uvolnilo, otev\u0159el o\u010di a oto\u010dil se ke dve\u0159\u00edm zrovna ve chv\u00edli, kdy Tom s Georgem vych\u00e1zeli ven.<\/div>\n
„Tak? Na\u0161li jste n\u011bco?“ Tom p\u0159ik\u00fdvl a Billovi se rozz\u00e1\u0159ila o\u010dka, kdy\u017e ale vid\u011bl, co k n\u011bmu Tom nese, jeho radost zase opadla. Byly to star\u00e9 ln\u011bn\u00e9 kalhoty. „Oh\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Promi\u0148, niv jin\u00e9ho tam nebylo, ale snad to bude sta\u010dit\u2026“ usm\u00e1l se s nad\u011bj\u00ed v hlase Tom, bylo mu Billa l\u00edto, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee se tu elf nebude cht\u00edt produc\u00edrovat jen tak, polonah\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Elf kalhoty p\u0159ijal a nasoukal se do nich. Byly mu ale velk\u00e9 a spadly mu pomalu a\u017e ke kolen\u016fm. Tom se ti\u0161e zasm\u00e1l a Georg se u\u0161kl\u00edbl. Bill mali\u010dko proto\u010dil o\u010di a nat\u00e1hl se po sv\u00e9 ta\u0161ce, vyndal z n\u00ed provaz a p\u0159iv\u00e1zal si je s n\u00edm k pasu. Nevypadalo to sice kdov\u00edjak n\u00e1dhern\u011b, ale sv\u016fj \u00fa\u010del to spl\u0148ovalo. No\u010dn\u00ed ko\u0161ilku si Bill u\u0159\u00edzl kudli\u010dkou v p\u016flce a pro Toma z\u00e1hadn\u00fdm zp\u016fsobem si ji sv\u00e1zal tak, \u017ee vypadala jako ko\u0161ile, kter\u00e1 mu lehce odhalovala podb\u0159i\u0161ek, a jemu se u\u017e zase za\u010daly sb\u00edhat sliny. Georg si toho v\u0161iml a jednu mu zezadu vrazil. Tom vyjekl.<\/div>\n
„Au! Ty hovado, co m\u011b ml\u00e1t\u00ed\u0161, huh?!“ obo\u0159il se na n\u011bj.<\/div>\n
„Nez\u00edrej tak a rad\u0161i poj\u010f\u2026 Mus\u00edme si posp\u00ed\u0161it\u2026“ zabru\u010del a vyrazil kamsi do lesa. Bill se tichounce zasm\u00e1l, prot\u0159epal si vlasy, dal si ta\u0161ku na rameno a pro\u0161el kolem Toma, n\u00e1sledoval hobita do lesa. Tom st\u00e1l jako p\u0159imra\u017een\u00fd, nemohl spustit o\u010di z Billova zadku, kter\u00fd mu z kalhot st\u00e1le mali\u010dko vykukoval.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome!“ houkl na n\u011bj Bill, oto\u010dil se a s \u00fasm\u011bvem m\u00e1vl. „Poj\u010f\u2026“ usm\u00e1l se kouzeln\u011b a pokra\u010doval v cest\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Tom zamrkal, p\u0159ihlouple se usm\u00e1l a jako poslu\u0161n\u011b zv\u00ed\u0159\u00e1tko se vydal za n\u00edm. Rychle ho dob\u011bhl a objal kolem pasu, p\u0159it\u00e1hl si ho k sob\u011b. Elf se tajemn\u011b usm\u00e1l a jemn\u011b ho l\u00edbl na tv\u00e1\u0159. A\u0165 se jde n\u011bjak\u00e1 nezn\u00e1m\u00e1 princezna vycpat. On m\u011bl prince, alespo\u0148 prozat\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
autor: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LilKatie Jemn\u00e9 \u0161imr\u00e1n\u00ed na \u0161pi\u010dce nosu Toma vytrhlo ze sp\u00e1nku, dezorientovan\u011b zamrkal do tmy, kter\u00e1 ho v pokoji obklopovala. Vedle sebe uc\u00edtil slab\u00e9 zachrut\u00ed a nespokojen\u00e9 zamru\u010den\u00ed. Znovu uc\u00edtil to za\u0161imr\u00e1n\u00ed a m\u00e1vnul si rukou p\u0159ed nosem, jako by se snad<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[408],"tags":[],"class_list":["post-8546","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-i-m-all-you-need"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8546","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8546"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8546\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8546"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8546"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8546"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}