{"id":8553,"date":"2011-05-29T17:00:00","date_gmt":"2011-05-29T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8531"},"modified":"2011-05-29T17:00:00","modified_gmt":"2011-05-29T16:00:00","slug":"who-am-i-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/29\/who-am-i-7\/","title":{"rendered":"Who am I? 7."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
M\u011bl jsem p\u00e1r dn\u016f volna, tak\u017ee jsem se jen ut\u00e1p\u011bl doma v pr\u00e1\u0161c\u00edch, alkoholu a se sv\u00fdm \u0161patn\u00fdm sv\u011bdom\u00edm. Kdy\u017e mi zavolal Rob, nebyl jsem na tom zrovna nejl\u00e9pe. Ale i tak jsem se za n\u00edm vydal do klubu. Opravdu mi nebylo dob\u0159e, tak\u017ee jsem po cest\u011b musel zastavit a vyzvracet se. Pot\u00e9, co jsem dojel ke klubu, jsem si vzal z p\u0159ihr\u00e1dky v aut\u011b sv\u00e9 pr\u00e1\u0161ky a ve\u0161el do klubu. U\u017e se stm\u00edvalo a bylo tu jen p\u00e1r lid\u00ed. Vzadu u podia se n\u011bkdo v\u00e1\u0161niv\u011b sv\u00edjel. Najisto jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee to je Bill. Jen jsem tam kr\u00e1tce pohl\u00e9dl, abych se ujistil, a pak jsem zasedl k baru.<\/p>\n<\/div>\n
„\u010cau, Harry,“ pozdrav\u00edm ho bez t\u00f3nu. „Dej mi vodu,“ po\u017e\u00e1d\u00e1m ho a polo\u017e\u00edm p\u0159ed sebe lahvi\u010dku s pr\u00e1\u0161ky.<\/div>\n
„No nazdar, Tome. P\u011bkn\u011b dlouho jsem t\u011b tu nevid\u011bl. Byl jsi nemocn\u00fd?“ prohl\u00ed\u017e\u00ed si m\u011b a nal\u00e9v\u00e1 mi pit\u00ed. Zvednu k n\u011bmu pohled od lahvi\u010dky s pilulkami.<\/div>\n
„Co\u017ee? Pro\u010d bych m\u011bl?“ nech\u00e1pu.<\/div>\n
„Nikdy jsi nem\u011bl tak dlouho volno, a nav\u00edc\u2026 vypad\u00e1\u0161 hrozn\u011b. M\u00e1\u0161 kruhy pod o\u010dima, barvu jako zombie a p\u011bkn\u011b to z tebe t\u00e1hne. Pil jsi?“ podiv\u00ed se, kdy\u017e si ke mn\u011b p\u0159i\u010dichne.<\/div>\n
„\u2026starej se o sv\u00fd,“ odseknu. Vezmu si od n\u011bj sklenici s pit\u00edm a zapiji sv\u00e9 pr\u00e1\u0161ky. Pak tam jen tak sed\u00edm a sleduji pult. M\u00e1m tendenci se pod\u00edvat k podiu na Billa, ale dr\u017e\u00edm se. Nem\u016f\u017eu. Nedovol\u00edm to.<\/div>\n
„Hele, a m\u00e1m tu pro tebe od Billa n\u011bjak\u00fd pen\u00edze,“ \u0159ekne najednou Harry. P\u0159ekvapen\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. On mi p\u0159ed\u00e1 500 euro, kter\u00e9 jsem p\u0159edt\u00edm dal Billovi.<\/div>\n
„Hm\u2026“ \u0159eknu nakonec jen. Nech\u00e1m je tam le\u017eet p\u0159ed sebou a jen je tak pozoruji. Najednou se mi za\u010dne zvedat \u017ealudek. Okam\u017eit\u011b vylet\u00edm ze \u017eidle a b\u011b\u017e\u00edm k z\u00e1chod\u016fm s rukou p\u0159es pusu, ale pozd\u011b. Spadnu na zem a vyzvrac\u00edm se tam p\u0159\u00edmo na zem. \u017de j\u00e1 kret\u00e9n v\u016fbec chlastal. Do prdele.<\/em> Z\u016fstanu tam jen tak kle\u010det na \u010dty\u0159ech a zhluboka d\u00fdch\u00e1m.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Ty vole, Kaulitzi, co to s tebou je,“ p\u0159ib\u011bhne ke mn\u011b hned Harry a podep\u0159e m\u011b.<\/div>\n
„Jen mi nen\u00ed dob\u0159e,“ \u0159eknu a ot\u0159u si pusu.<\/div>\n
„Bo\u017ee\u2026 Carol, poj\u010f to sem uklidit,“ \u0159ekne j\u00ed Harry a vyt\u00e1hne m\u011b na nohy.<\/div>\n
„Jsem v pohod\u011b. Nic mi nen\u00ed,“ povzdechnu a vrac\u00edm se k baru.<\/div>\n
„To vid\u00edm. Poj\u010f se opl\u00e1chnout na z\u00e1chod,“ povzdechne starostliv\u011b.<\/div>\n
„A\u017e si vezmu pr\u00e1\u0161ky,“ zamuml\u00e1m a vezmu si dal\u0161\u00ed dva, kdy\u017e jsem tyhle vyzvracel. Zapiji je a chv\u00edli m\u00e1m zav\u0159en\u00e9 o\u010di.<\/div>\n
„Co to furt \u017eere\u0161 za pilulky?“ zamra\u010d\u00ed se na m\u011b Harry, zat\u00edmco Carol u\u017e to tam po mn\u011b ukl\u00edz\u00ed. Zad\u00edv\u00e1m se na lahvi\u010dku.<\/div>\n
„\u2026na tom nez\u00e1le\u017e\u00ed,“ \u0159eknu nakonec. Zvednu se a p\u0159esunu se na z\u00e1chody. Postav\u00edm se nad umyvadlo, pust\u00edm ledovou vodu a opl\u00e1chnu si obli\u010dej. Sice jsem se vyzvracel, ale nen\u00ed mi o moc l\u00e9pe. Vypl\u00e1chnu si pusu, op\u0159u se o umyvadlo a kouk\u00e1m na sebe jen tak do zrcadla. Jsem s\u00e1m sob\u011b odpornej.<\/p>\n<\/div>\n
Po chv\u00edli, co se na sebe u\u017e nedok\u00e1\u017eu koukat, se vyd\u00e1m zp\u00e1tky. Vyjdu ze z\u00e1chod\u016f, projdu kr\u00e1tkou chodbou a jdu k baru. Tam k m\u00e9mu \u00fadivu sed\u00ed Bill. U n\u011bj le\u017e\u00ed t\u011bch 500 euro a lahvi\u010dka s m\u00fdmi pr\u00e1\u0161ky. Sakra, nevzal jsem ji k sob\u011b. No co\u2026 Stejn\u011b mu do toho nic nen\u00ed.<\/em> Tak tam teda pomalu dojdu, seberu pr\u00e1\u0161ky a d\u00e1m je do kapsy. A to se Bill prudce oto\u010d\u00ed. Shl\u00e9dne si m\u011b a z\u016fstane se mi d\u00edvat zase do o\u010d\u00ed. Rad\u011bji pohled odvr\u00e1t\u00edm, dopiji svoj\u00ed vodu a skleni\u010dku Harrymu vr\u00e1t\u00edm.<\/div>\n
„Je ti u\u017e l\u00edp?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„\u2026jsem v pohod\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvnu. „Je Robert u sebe?“<\/div>\n
„M\u011bl by b\u00fdt,“ pokr\u010d\u00ed nev\u011bdoucn\u011b rameny. Jen k\u00fdvnu. Zad\u00edv\u00e1m se na bankovku le\u017e\u00edc\u00ed na pultu, ale nevezmu si ji. Nech\u00e1m ji tam le\u017eet a pomalu se oto\u010d\u00edm k odchodu.<\/div>\n
„Tome,“ ozve se za mnou Jeho hlas. Bill\u016fv hlas. Zav\u0159u o\u010di a zastav\u00edm.<\/div>\n
„Hm?“ pooto\u010d\u00edm k n\u011bmu hlavu. Jestli za\u010dne zase s t\u011bma prachama, tak mu je n\u011bkam v\u00e1\u017en\u011b narvu.<\/div>\n
„Nechal jsem je tu ten ve\u010der, cos mi je dal. Budou tu le\u017eet, dokud si je nevezme\u0161. Ale j\u00e1 je nechci,“ \u0159ekne a zvedne se, \u017ee kolem m\u011b projde. Fajn. Tak si naser, debile.<\/em> I kdy\u017e m\u011b to nehor\u00e1zn\u011b sere, pokr\u010d\u00edm rameny. Beze slova je seberu, str\u010d\u00edm do kapsy a zas se rozejdu. Kdy\u017e je nechce, tak a\u0165 si pol\u00edb\u00ed prdel. J\u00e1 se mu vnucovat nebudu. Dal jsem mu je v dobr\u00e9m \u00famyslu, ale kdy\u017e o n\u011b nestoj\u00ed, tak a\u0165 nestoj\u00ed. Jeho v\u011bc.<\/em> Ale skoro do Billa vraz\u00edm. Jen tak tam post\u00e1val a jeho pohled se ub\u00edral pouze m\u00fdm sm\u011brem.<\/p>\n<\/div>\n
„Dovol,“ \u0159eknu mu.<\/div>\n
„Tohle nejsi ty,“ odv\u011bt\u00ed mi a rozejde se zp\u011bt na svoje m\u00edsto. Na podium.<\/div>\n
„Hm, ty taky ne. Rad\u011bji b\u011b\u017e zp\u00e1tky na podium. Tam ti to jde dob\u0159e,“ utrous\u00edm a rozejdu se do chodby za Robem.<\/div>\n
„Pro\u010d ne, jsem jenom d\u011bvka, se kterou m\u016f\u017ee\u0161 vyt\u00edrat i podlahu a lh\u00e1t j\u00ed!“ zaslechnu je\u0161t\u011b. Tak tohle u\u017e p\u0159ehnal. Rozkopnu dve\u0159e a vr\u00e1t\u00edm se zp\u00e1tky.<\/div>\n
„Kdybych ti lhal, tak bych t\u011b hned prvn\u00ed den vo\u0161ukal! Cht\u011bl jsem k tob\u011b bejt up\u0159\u00edmnej, a proto jsem ti to \u0159ekl!“ za\u0159vu na n\u011bj. Bill se ke mn\u011b oto\u010d\u00ed a spust\u00ed znovu.<\/div>\n
„Ale kdy, hm? Zklamal jsi m\u011b t\u00edm. Myslel jsem si, \u017ee jsi v\u00e1\u017en\u011b jin\u00fd, \u017ee bys tohle neud\u011blal.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co\u2026 M\u011b u\u017e nebav\u00ed, jak si hraje\u0161 na chud\u00e1\u010dka. J\u00e1 to s tebou myslel dob\u0159e, ale ty to o\u010dividn\u011b nevid\u00ed\u0161. Vid\u011bl jsem v tob\u011b n\u011bco v\u00edc ne\u017e jen d\u011bvku, co se to\u010d\u00ed u ty\u010de, jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. Proto jsem ti \u0159ekl pravdu. Myslel jsem, \u017ee zrovna ty jsi ten, co to pochop\u00ed. Taky m\u016f\u017eu \u0159\u00edct, \u017ee jsem zklaman\u00fd, ale nebudu to \u0159\u00edkat, proto\u017ee ze sebe nebudu d\u011blat chud\u00e1\u010dka,“ zakrout\u00edm hlavou a zas se rozejdu za Robem. Tohle nem\u00e1 cenu. Stejn\u011b si bude po\u0159\u00e1d mlejt svou.<\/div>\n
„Ned\u011bl\u00e1m ze sebe chud\u00e1\u010dka. Ani nechci. Jen\u2026 bylo mi s tebou dob\u0159e,“ zjemnil hlas a lehce p\u0159e\u0161l\u00e1pnul.<\/div>\n
„Tak na to zapome\u0148, proto\u017ee jsem jen bezcitnej vrahoun,“ \u0159eknu jen a zav\u0159u za sebou. Projdu chodbou a sejdu dol\u016f za Robem. Zaklepu, a kdy\u017e m\u011b vyzve, vejdu.<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj, Tome, r\u00e1d t\u011b op\u011bt vid\u00edm,“ pozdrav\u00ed m\u011b hned v\u0159ele Robert.<\/div>\n
„Dobrej,“ k\u00fdvnu jenom na pozdrav. Pokyne rukou ke k\u0159eslu, tak zaujmu sv\u00e9 m\u00edsto a \u010dek\u00e1m, co ode m\u011b tentokr\u00e1t chce.<\/div>\n
„Jak sis u\u017eil volno?“ zept\u00e1 se bezstarostn\u00fdm t\u00f3nem jako bychom snad byli p\u0159\u00e1tel\u00e9 u\u017e po desetilet\u00ed a za\u0161li spolu na doutn\u00edk do p\u0159edra\u017een\u00e9 kav\u00e1rny.<\/div>\n
„Celkem to u\u0161lo,“ pokr\u010d\u00edm neur\u010dit\u011b rameny a v\u0161imnu si, jak si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed zkoumav\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Fl\u00e1moval jsi?“ nesna\u017e\u00ed se skr\u00fdt sv\u00e9 pobaven\u00ed.<\/div>\n
„Yeah\u2026 tak trochu,“ pousm\u011bji se a promnu si oko. Jsem celkem nerv\u00f3zn\u00ed z toho, co po mn\u011b tentokr\u00e1t bude cht\u00edt. Minule m\u011b m\u00e1lem zast\u0159elili, m\u011b po\u0159\u00e1d bol\u00ed ruka a u\u017e zase po mn\u011b n\u011bco chce? Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee jsem s t\u00edmhle v tomhle stylu \u017eivota po\u010d\u00edtal, ale mohl bych m\u00edt volno je\u0161t\u011b del\u0161\u00ed, ne?<\/div>\n
Jako by mi snad \u010detl my\u0161lenky. „P\u0159edpokl\u00e1dal jsem, \u017ee bude\u0161 m\u00edt del\u0161\u00ed volno, kdy\u017e t\u011b naposledy tak post\u0159elili, ale v\u00e1\u017en\u011b t\u011b pot\u0159ebuju.“ A je to tady.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„O co se jedn\u00e1?“ zept\u00e1m se trochu zaujat\u00fdm t\u00f3nem, aby ne\u0159ekl, \u017ee jsem l\u00edn\u00fd a nevd\u011b\u010dn\u00fd spratek.<\/div>\n
„Mus\u00edm j\u00edt na jednu\u2026 obchodn\u00ed sch\u016fzku a byl bych r\u00e1d, kdybys mi d\u011blal doprovod pr\u00e1v\u011b ty,“ pousm\u011bje se. Pozvednu nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b obo\u010d\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00fd ml\u00e1cen\u00ed? Ani vra\u017ed\u011bn\u00ed? \u017d\u00e1dn\u00fd vyd\u00edr\u00e1n\u00ed? Jen obchodn\u00ed sch\u016fzka? I kdy\u017e\u2026 b\u016fhv\u00edco pro n\u011bj znamen\u00e1 obchodn\u00ed sch\u016fzka. Hmmm\u2026<\/em><\/div>\n
„Jo, pro\u010d ne. Nen\u00ed probl\u00e9m,“ odsouhlas\u00edm nakonec.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Budu jedin\u011b r\u00e1d,“ usm\u011bje se a zalo\u017e\u00ed si ruce na hrudi. „Ale m\u00e1m takov\u00fd\u2026 probl\u00e9m. Doneslo se mi, \u017ee ne\u017e jsi m\u011bl volno, ztropil jsi naho\u0159e p\u011bknou sc\u00e9nu kv\u016fli tomu stript\u00e9rovi. Chce\u0161 mi k tomu n\u011bco \u0159\u00edct?“<\/div>\n
„Kv\u016fli Billovi? Vlastn\u011b ano\u2026“ p\u0159ik\u00fdvnu a \u0159eknu mu cel\u00fd ten incident, kter\u00fd se odehr\u00e1l p\u0159ed m\u00fdm volnem, jak se k n\u011bmu hnusn\u011b chovali. Jak ho napadli, st\u00e1hli skoro z podia a je\u0161t\u011b mu nad\u00e1vali. To si k ostatn\u00edm holk\u00e1m nedovoluj\u00ed. Robert m\u011b vyslechl a \u0159ekl, \u017ee s t\u00edm n\u011bco ud\u011bl\u00e1. Nejd\u0159\u00edv jsem ale musel doj\u00edt pro Billa. Skv\u011ble.<\/p>\n<\/div>\n
Ne zrovna nad\u0161en\u011b se vr\u00e1t\u00edm nahoru do klubu. Rozhl\u00e9dnu se. Bill u\u017e je zase u ty\u010de. Sv\u00edj\u00ed se tam a krout\u00ed jak lacin\u00e1 \u0161t\u011btka. Nesn\u00e1\u0161\u00edm tenhle pohled, ale i p\u0159esto k n\u011bmu dojdu. Pov\u0161imne si m\u011b a hned pohyby zjemn\u00ed a koukne se do davu, aby m\u011b vyhledal p\u0159esn\u011bji. Nazna\u010d\u00edm mu, aby slezl. Ale on pokr\u010d\u00ed rameny, \u017ee te\u010f to nejde. Nakonec tro\u0161ku na\u0161pul\u00ed rty, rozhl\u00e9dne se a v rychlosti sleze dol\u016f.<\/div>\n
„Robert s tebou chce mluvit,“ ujasn\u00edm mu, aby si nemyslel, \u017ee jsem si s n\u00edm p\u0159i\u0161el pov\u00eddat. Vezmu ho za pa\u017ei a vedu ho za sebou do chodby. Je docela t\u011b\u017ek\u00e9 se takhle chovat po tom, co se stalo. Ale\u2026 nic jin\u00e9ho mi nezb\u00fdv\u00e1. Kdy\u017e nebudu nic poci\u0165ovat, v\u0161echno bude leh\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d? Au, jdu s\u00e1m,“ \u0159ekne a vy\u0161kubne se mi. Po\u0159\u00e1d na m\u011b tak vystra\u0161en\u011b kouk\u00e1.<\/div>\n
„A\u017e tak siln\u011b jsem t\u011b nechytil,“ podotknu a zamra\u010d\u00edm se. Nejsem sakra \u017e\u00e1dn\u00fd sadista. Rad\u011bji mi na to nic ne\u0159ekne a p\u0159ejede si po huben\u00e9 pa\u017ei.<\/div>\n
„Pro\u010d se mnou chce mluvit?“<\/div>\n
„Co j\u00e1 v\u00edm,“ pokr\u010d\u00edm lhostejn\u011b rameny a dovedu ho ke dve\u0159\u00edm. „Tak jdi.“ Snad v\u00e1\u017en\u011b ne\u010dek\u00e1, \u017ee mu je jako v\u017edycky otev\u0159u.<\/em> Zaklepal a pak ve\u0161el. Ve\u0161el jsem za n\u00edm a zav\u0159el.<\/p>\n<\/div>\n
„Aaah, Bille,“ \u0159ekne Robert pot\u011b\u0161en\u011b. „Tak jak se m\u00e1\u0161? Jak se ti tu l\u00edb\u00ed?“<\/div>\n
Bill nerv\u00f3zn\u011b ve\u0161el a poohl\u00e9dnul se po mn\u011b. Postavil se doprost\u0159ed m\u00edstnosti. Bylo mu z\u0159ejm\u011b trapn\u011b, jak je oble\u010den\u00fd a po\u0159\u00e1d se o\u0161\u00edval.<\/div>\n
„D\u011bkuju, jde to,“ \u0159ekne up\u0159\u00edmn\u011b.<\/div>\n
„Opravdu? Sly\u0161el jsem od Toma, \u017ee si na tebe n\u011bjac\u00ed chlapi moc dovolovali. Nemus\u00ed\u0161 se b\u00e1t \u0159\u00edct mi pravdu. Co se tam naho\u0159e p\u0159edt\u00edm stalo?“ zept\u00e1 se ho. Jen si p\u0159ek\u0159\u00ed\u017e\u00edm ruce na hrudi a ml\u010d\u00edm. Pro\u010d se ho pt\u00e1 znovu, kdy\u017e u\u017e jsem mu to v\u0161echno \u0159ekl?<\/em><\/div>\n
„Ano, je to tak, ale Tom mi pomohl,“ vydechne a sklop\u00ed o\u010di k zemi.<\/div>\n
„Ano, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee pomohl. Tom je zkr\u00e1tka jen\u2026 moc hodn\u00fd,“ povzdechne Robert. Hm d\u00edky. To mi v\u00e1\u017en\u011b pomohlo.<\/em> Jen tak \u0161pi\u010dkou boty lehce kopu do podlahy. Zvedne se z k\u0159esla a usad\u00ed se na stole. „Bille, jsi tu jedin\u00fd kluk a je na tebe jenom chv\u00e1la. Nechci, aby sis tady p\u0159ipadal \u0161patn\u011b, tak\u017ee cokoli t\u011b bude tr\u00e1pit nebo bude\u0161 pot\u0159ebovat, p\u0159ij\u010f s t\u00edm za mnou. Tom mi u\u017e \u0159ekl, jak se v\u011bci maj\u00ed a jak se k tob\u011b ostatn\u00ed chovaj\u00ed. Tak\u017ee se neboj kdykoli ozvat, ok?“ No jo, v\u00edc chv\u00e1ly na m\u011b u\u017e padnout nemohlo.<\/em> Bill se p\u0159ekvapen\u011b a nejist\u011b na m\u011b pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ \u0161eptne jenom potichu a koukne se \u0161\u00e9fovi do obli\u010deje, zp\u0159\u00edma.<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak\u017ee pokud nic nepot\u0159ebuje\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 zase j\u00edt,“ pokyne Robert rukou ke dve\u0159\u00edm. Jenom je otev\u0159u a \u010dek\u00e1m. Bill se s pok\u00fdvnut\u00edm hlavy rozejde ke dve\u0159\u00edm, ale zastav\u00ed se.<\/div>\n
„Jen\u2026 Anebo nic. D\u00edky,“ \u0159ekne stroze a odejde pry\u010d.<\/div>\n
„Uvid\u00edme se z\u00edtra, Tome,“ \u0159ekne je\u0161t\u011b Robert a j\u00e1 u\u017e za sebou zvenku zav\u0159u. Povzdechnu a jdu ti\u0161e za Billem. Nev\u00edm, co mu \u0159\u00edkat, tak prost\u011b ml\u010d\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Na konci chodby se Bill zastav\u00ed.<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm tu serv\u00edrku. Nem\u011bla tam chodit. Proto\u017ee v\u0161echno mohlo b\u00fdt jinak,“ po\u0161ept\u00e1, v\u011bnuje mi dlouh\u00fd pohled a pak se zase rozejde. Povzdechnu a p\u0159ichyt\u00edm ho za ruku. Nedok\u00e1\u017eu b\u00fdt tak chladn\u00fd. Neum\u00edm to. Ne u n\u011bj.<\/div>\n
„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ zept\u00e1m se a setk\u00e1me se pohledy.<\/div>\n
„Nejen, \u017ee ti p\u0159ivodila \u0161patnou n\u00e1ladu, ale p\u0159eru\u0161ila\u2026 n\u00e1s,“ d\u00edv\u00e1 se na m\u011b tak jako v t\u00e9 restauraci. Stejn\u011b up\u0159en\u011b.<\/div>\n
„M\u011blo se to st\u00e1t. Te\u010f u\u017e s t\u00edm nic neud\u011bl\u00e1\u0161 a j\u00e1 taky ne,“ zavrt\u00edm nepatrn\u011b hlavou a p\u0159istoup\u00edm k n\u011bmu o tro\u0161ku bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Pro\u010d jen nejde vr\u00e1tit \u010das,“ povzdechne si smutn\u011b, ale o\u010dima nesjede.<\/div>\n
„Proto\u017ee prost\u011b nejde. Kdyby \u0161el vr\u00e1tit, vr\u00e1til bych ho o dost let zp\u00e1tky,“ za\u0161ept\u00e1m a p\u0159istoup\u00edm a\u017e k n\u011bmu. Ale on se p\u0159itiskne ke zdi a nerv\u00f3zn\u011b pootev\u0159e rty.<\/div>\n
„To j\u00e1 taky a mo\u017en\u00e1 i jen o p\u00e1r dn\u016f,“ \u0159ekne ti\u0161e. P\u00e1r dn\u016f? Co se d\u011blo p\u0159ed p\u00e1r dny, ne\u017e jsem byl v lihu? To, co se d\u011blo v restauraci? To mysl\u00ed? Mysl\u00ed tu hezkou chvilku p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e p\u0159i\u0161la ta serv\u00edrka a\u2026<\/em> Kone\u010dn\u011b mi to scvakne. Je\u017ei\u0161, Kaulitzi, ty jsi dement.<\/em> Kdy\u017e ho chv\u00edli sleduji, jak se tiskne ke zdi, neodol\u00e1m a p\u0159eru\u0161\u00edm i ten kousek mezi n\u00e1mi. P\u0159itisknu sv\u00e9 t\u011blo na jeho a vydechnu. Bill nev\u00ed, kam d\u0159\u00edv t\u011bkat o\u010dima. Jestli na moje o\u010di nebo rty, nebo rovnou na cel\u00fd obli\u010dej. Ne\u0159ekl ani slovo, jen si m\u011b ti\u0161e prohl\u00ed\u017eel a jeho hru\u010f se za\u010dala zvedat rychleji.<\/p>\n<\/div>\n
„O p\u00e1r dn\u016f?“ za\u0161ept\u00e1m a p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm se a\u017e k jeho obli\u010deji. Nev\u00edm, kam d\u00e1t ruce. Boj\u00edm se ho n\u011bkde prost\u011b dotknout. Tohle je pro m\u011b neobvykl\u00e9. Tak\u017ee ruce nakonec polo\u017e\u00edm na jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 boky. Pod m\u00fdm dotekem se rozechv\u011bje.<\/div>\n
„Ano,“ vydechne skoro a\u017e om\u00e1men\u00fdm t\u00f3nem a sklop\u00ed mali\u010dko hlavu. Beru to jako souhlas k tomu, co d\u011bl\u00e1m. L\u00edb\u00ed se mu to. Lehce se sklon\u00edm a sv\u00fdmi rty p\u0159ejedu po jeho rtech, \u010d\u00edm\u017e mu hlavu op\u011bt vyzvednu. Nev\u00edm, jestli ho v\u00e1\u017en\u011b m\u00e1m pol\u00edbit nebo ne. Je to kluk. Je to stript\u00e9r. A j\u00e1 ho v\u00e1\u017en\u011b chci l\u00edbat. Bo\u017ee, Tome, co se to s tebou d\u011bje.<\/em> Rad\u011bji zav\u0159u o\u010di a pol\u00edb\u00edm ho. Billovo drobn\u00e9 t\u011blo se ke mn\u011b hned tro\u0161ku natiskne. Polibek mi oplat\u00ed, ale tak lehce, \u017ee je to sp\u00ed\u0161 jen pohlazen\u00ed. Vydechnu a znovu ho pol\u00edb\u00edm. Pak se tro\u0161ku odt\u00e1hnu.<\/div>\n
„Tohle jsi t\u00edm myslel\u2026?“ \u0161eptnu.<\/div>\n
„\u2026jo,“ oddechne pla\u0161e a koukne se mi do o\u010d\u00ed tak, \u017ee tro\u0161ku podzvedne hlavu, \u010d\u00edm\u017e se rty ot\u0159e o mou bradu a spodn\u00ed ret.<\/div>\n
„Tohle\u2026 bychom nem\u011bli,“ za\u0161ept\u00e1m. Pomalu se mi mozek vzpamatuje a za\u010dne mi doch\u00e1zet, co se tu p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami stalo. My se v\u00e1\u017en\u011b l\u00edbali. Oh bo\u017ee, to n\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d ne?“ zept\u00e1 se skoro a\u017e zoufale.<\/div>\n
„Prost\u011b\u2026 to nejde. Jsi stript\u00e9r a j\u00e1 zab\u00edj\u00edm lidi. Skv\u011bl\u00e1 kombinace,“ povzdechnu, sklop\u00edm hlavu, abych se mu u\u017e d\u00e1l nemusel d\u00edvat do o\u010d\u00ed, a poodstoup\u00edm.<\/div>\n
„Jen proto to nechce\u0161?“ \u0159ekne ti\u0161e a ud\u011bl\u00e1 krok ke mn\u011b. „Polib m\u011b je\u0161t\u011b\u2026 Naposled,“ \u0161ept\u00e1. Sakra, co to se mnou d\u011bl\u00e1? Tome, je to kluk. KLUK! Vzbu\u010f se!<\/em> Skoro a\u017e frustrovan\u011b povzdechnu, ale uposlechnu jeho p\u0159\u00e1n\u00ed. Koneckonc\u016f, on nen\u00ed jedin\u00fd, kdo po tom tou\u017e\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ichyt\u00edm si ho za tv\u00e1\u0159 a jen ho jemn\u011b pol\u00edb\u00edm na rty. Tentokr\u00e1t mi to oplat\u00ed v\u00e1\u0161niv\u011bji, ale p\u0159itom je to po\u0159\u00e1d jemn\u00e9 a n\u011b\u017en\u00e9. Ti\u0161e mi vzdychne do \u00fast, a jak m\u016f\u017ee, sna\u017e\u00ed se to prodlou\u017eit. Za\u010dalo m\u011b z toho brn\u011bt v b\u0159i\u0161e a krev v \u017eil\u00e1ch mi kolovala o pozn\u00e1n\u00ed rychleji. Cht\u011bl jsem ho ochutnat v\u00edc a v\u00edc. Nasaji mu horn\u00ed ret a jemn\u011b ho nat\u00e1hnu. Kdy\u017e pust\u00edm, znovu ho pol\u00edb\u00edm.<\/div>\n
„Mhh,“ oddechne a jednou rukou si m\u011b p\u0159ichyt\u00ed za pa\u017ei, samoz\u0159ejm\u011b za tu neporan\u011bnou. Vyjedu mu dlan\u011bmi po boc\u00edch, a\u017e mu jednu ruku omot\u00e1m kolem pasu a p\u0159itisknu si ho a\u017e na sebe. Za\u010dnu se vp\u00edjet hloub\u011bji do jeho jemn\u00fdch rt\u016f. Na\u010de\u017e se Bill zase zachv\u011bje a sv\u00e9 nah\u00e9 t\u011blo ke mn\u011b tiskne v\u00edc, jako by se snad styd\u011bl a b\u00e1l. Opatrn\u011b m\u011b za\u010dne l\u00edbat. Op\u0159u ho z\u00e1dy o ze\u010f, natisknu se na n\u011bj a rukama za\u010dnu klouzat po jeho polonah\u00e9m t\u011ble. Neudr\u017e\u00edm se a trochu zafun\u00edm. Vzru\u0161uje m\u011b to tich\u00e9 mlask\u00e1n\u00ed na\u0161ich rt\u016f. Jemn\u011b ho do rtu kousnu, a pak po n\u011bm p\u0159ejedu jazykem jako malou \u00fat\u011bchu. Ale on mi na opl\u00e1tku do \u00fast celkem hlasit\u011b vzdychne. Najednou uc\u00edt\u00edm jeho ruku za krkem. Zachv\u011bji se pod jeho dotekem a po cel\u00e9m t\u011ble mi nasko\u010d\u00ed hus\u00ed k\u016f\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
Za\u010dnu hladit jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 boky a l\u00edb\u00e1n\u00ed pomalu nab\u00edr\u00e1m na intenzit\u011b. Chci ho vte\u0159inu od vte\u0159iny v\u00edc a v\u00edc. Chci ho c\u00edtit, chci se ho dot\u00fdkat. B\u011bhem chvilky uc\u00edt\u00edm, \u017ee Bill\u016fv mr\u0161tn\u00fd jazyk narazil t\u00e1zav\u011b do m\u00fdch rt\u016f. P\u0159i tom m\u011b jemn\u011b po\u0161krabkal na krku a v\u00edc se ke mn\u011b p\u0159itisknul. Uc\u00edt\u00edm na podb\u0159i\u0161ku zn\u00e1m\u00e9 t\u00e1hnut\u00ed. No to snad ne! Te\u010f ne! Je\u017e\u00ed\u0161!<\/em> Vzdychnu a pootev\u0159u rty v tou\u017eebn\u00e9m gestu. Cht\u011bl jsem jeho jazyk c\u00edtit a\u017e na mandl\u00edch. Bill o\u010dividn\u011b pochopil a hned se jazykem probojoval do m\u00fdch \u00fast. V\u00e1biv\u011b pohladil m\u016fj jazyk a op\u011bt za\u010dal pou\u017e\u00edvat i rty. A\u0165 u\u017e jsem cht\u011bl nebo ne, m\u00e9 sam\u010d\u00ed pudy se probudily. Vzal jsem ho za zadek a p\u0159itiskl si ho t\u011bsn\u011b na rozkrok. A\u017e v tu chv\u00edli jsem si uv\u011bdomil, jak jsem doopravdy tvrd\u00fd. A byl jsem si zatracen\u011b jist\u00fd, \u017ee to tak\u00e9 c\u00edtil. Za\u010dal jsem krou\u017eit jazykem kolem jeho a p\u0159i tom si v\u017edycky pohr\u00e1l s kovem v n\u011bm. A Bill mi to nehodlal nijak uleh\u010dit, naopak vystr\u010dil svoje boky proti m\u00e9mu rozkroku a za\u010dal se t\u0159\u00edt. Jeho jazyk se za\u010dal dob\u00fdvat hloub\u011bji do m\u00fdch \u00fast a p\u0159i tom v\u0161em ti\u0161e fun\u011bl nosem a vzdychal. Ale po\u0159\u00e1d byl jemn\u00fd, nijak nesp\u011bchal. U\u017e jsem necht\u011bl. Tou\u017eil jsem, aby se m\u011b dot\u00fdkal. Cht\u011bl jsem ho c\u00edtit v\u0161ude a pokra\u010doval jsem i p\u0159esto, jak moc mi to p\u0159i\u0161lo divn\u00e9 nebo zvr\u00e1cen\u00e9. Necht\u011bl jsem b\u00fdt vzru\u0161en\u00fd\u2026 ne a\u017e takhle moc vzru\u0161en\u00fd, ale ne\u0161lo to ovl\u00e1dnout. Nedok\u00e1zal jsem to ovl\u00e1dnout. Jeho polibky a dotyky se mnou d\u011blaly n\u011bco neuv\u011b\u0159iteln\u00e9ho a naprosto nev\u00eddan\u00e9ho. St\u00e1le jsem ho l\u00edbal. Ka\u017edou chvilku to bylo jin\u00e9. Chv\u00edli v\u00e1\u0161niv\u00e9, jindy naopak moc n\u011b\u017en\u00e9 nebo divok\u00e9 a naprosto nespoutan\u00e9. Minuty kolem n\u00e1s ut\u00edkaly tak rychle, \u017ee jsem to ani nedok\u00e1zal vn\u00edmat. Nebyl jsem schopn\u00fd vn\u00edmat nic krom\u011b n\u011bj. U\u017e jsem to nevydr\u017eel a odtrhl se.<\/p>\n<\/div>\n
„Dot\u00fdkej se m\u011b\u2026 V\u0161ude\u2026“ vzdychnu ti\u0161e a stisknu mu bok. Bill se na m\u011b pod\u00edval. Nejist\u011b mi koukal do o\u010d\u00ed, a nakonec se znovu vpil do m\u00fdch rt\u016f. Jeho ruce sjedou opatrn\u011b po m\u00fdch ramenou na hru\u010f a ka\u017ed\u00e1 pak \u0161la jin\u00fdm sm\u011brem. Jednou rukou m\u011b hladil po b\u0159\u00ed\u0161ku a boku a druhou po z\u00e1dech. Sem tam mi zm\u00e1\u010dknul v dlani i zadek, p\u0159i\u010dem\u017e v\u017edy l\u00edb\u00e1n\u00ed zintenz\u00edvnil. J\u00e1 jen bezmocn\u011b k\u0148u\u010del. Boxerky m\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b tla\u010dily a m\u016fj penis se st\u00e1le sna\u017eil z nich dostat ven, i za cenu toho, \u017ee by je musel roztrhnout. Bill se o m\u011b st\u00e1le je\u0161t\u011b tak ot\u00edral. Nedalo se to t\u00e9m\u011b\u0159 vydr\u017eet. M\u011bl jsem takovou pot\u0159ebu, tak moc jsem tou\u017eil po tom, aby m\u011b vzal do \u00fast a kou\u0159il mi ho. Nemohl jsem d\u00fdchat, zadrh\u00e1val jsem se v dechu, a nav\u00edc jsem \u00fasta m\u011bl ucpan\u00e1 Billov\u00fdm jazykem. Tak jsem se odtrhl a s hlasit\u00fdm vzdychnut\u00edm zaklonil trochu hlavu.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ oddechne a pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i. Jeho tv\u00e1\u0159e jsou tro\u0161ku na\u010dervenal\u00e9. „C\u00edt\u00ed\u0161 to?“ \u0161eptne ti\u0161e a natiskne se ke mn\u011b znovu. Svoje rty mi p\u0159ilep\u00ed na krk a za\u010dne m\u011b laskat.<\/div>\n
„C\u00edt\u00edm toho n\u011bjak moc,“ vzdychnu. Cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo polije horko, jakmile mi jazykem sjede po linii krku. Rukama m\u011b chytne za boky a zabru\u010d\u00ed n\u011bco na souhlas. Po chvilce uc\u00edt\u00edm, jak jeho zoubky dr\u017e\u00ed mou slabou k\u016f\u017ei na krku. Ale netrv\u00e1 to dlouho, co mi ji za\u010dne o\u0161et\u0159ovat jazykem, u \u010deho\u017e ale nevydr\u017e\u00ed moc dlouho a se slab\u00fdm vzdychnut\u00edm m\u011b za\u010dne znovu l\u00edbat. Potom m\u011b vyzve na malou hru a za\u010dne si s m\u00fdm jazykem hr\u00e1t mimo \u00fasta. Neust\u00e1le mi podb\u00edz\u00ed sv\u016fj piercing. Nam\u00edsto toho, abych si za\u010dal hr\u00e1t s jeho jazykem, uchyt\u00edm mezi zuby jeho piercing a za\u010dnu ho tahat. Kdy\u017e pust\u00edm, p\u0159ejedu jazykem po jeho a povzdechnu. Jen ho jemn\u011b pol\u00edb\u00edm na rty. Tohle mus\u00ed p\u0159estat, nebo se nezn\u00e1m.<\/em> Bill nezav\u00e1h\u00e1 a oplat\u00ed mi to. Potom se odt\u00e1hne a tro\u0161ku t\u00e1zav\u011b se ke mn\u011b p\u0159itul\u00ed a obejme m\u011b. St\u00e1le spla\u0161en\u011b oddechuji a sna\u017e\u00edm se klidnit toho p\u00e1na dole. Ne \u017ee by m\u011b ten hajzl n\u011bkdy poslouchal. Jen Billa pohlad\u00edm po z\u00e1dech a na chvilku zav\u0159u o\u010di. Sly\u0161\u00edm, jak jen spokojen\u011b oddechuje a tiskne se ke mn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Stoj\u00edme tam docela dlouho a j\u00e1 se sna\u017e\u00edm vzpamatovat z toho, co se zde odehr\u00e1lo. Nechce se mi v\u011b\u0159it, \u017ee jsem za\u010dal l\u00edbat kluka, a je\u0161t\u011b m\u011b to tolik vzru\u0161ilo. P\u0159ipad\u00e1 mi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, kdy\u017e tu oba ud\u00fdchan\u00ed takhle stoj\u00edme a tiskneme se k sob\u011b. Proto se od n\u011bj odt\u00e1hnu. Stejn\u011b \u0159ekl, abych ho pol\u00edbil jednou, naposled. T\u00edmhle to kon\u010d\u00ed. Nespokojen\u011b zabru\u010d\u00ed, ale nakonec se odt\u00e1hne taky a jen se na m\u011b nejist\u011b pod\u00edv\u00e1. Ol\u00edzne si rty a p\u0159iv\u0159e o\u010di.<\/div>\n
„Tohle u\u017e\u2026 se nesm\u00ed st\u00e1t,“ \u0159eknu rozv\u00e1\u017en\u011b po chvilce ml\u010den\u00ed a urovn\u00e1m si triko. Bill jen bolestn\u011b oddechne a oto\u010d\u00ed se k odchodu.<\/div>\n
„Nikdy na to nezapomenu,“ po\u0161ept\u00e1 je\u0161t\u011b.<\/div>\n
„Ale m\u011bl bys, proto\u017ee to bylo naposledy,“ kouk\u00e1m za n\u00edm. Zastav\u00ed se.<\/div>\n
„Ale pro\u010d? Jen si hraje\u0161? Nebo pro\u010d to mus\u00ed b\u00fdt naposledy?“<\/div>\n
„Nevid\u00ed\u0161 rozd\u00edl mezi n\u00e1mi?“ za\u0161ept\u00e1m. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to zn\u00ed hnusn\u011b a te\u010f si bude myslet, \u017ee se nad n\u011bj povy\u0161uji, ale fakt je ten, \u017ee j\u00e1 ani nev\u00edm, pro\u010d jsem se s n\u00edm cht\u011bl l\u00edbat. Nejsem na kluky! L\u00edb\u00ed se mi holky!<\/div>\n
„Je to proto, \u017ee d\u011bl\u00e1m\u2026 tady?“ sklop\u00ed hlavu. Nev\u00edm, co mu \u0159\u00edct. Nechci mu ubl\u00ed\u017eit. Netu\u0161\u00edm, co se stalo v jeho minulosti, \u017ee skon\u010dil tady. Koneckonc\u016f, j\u00e1 si tohle taky nevybral zrovna dobrovoln\u011b. Ale mo\u017en\u00e1 by bylo nejlep\u0161\u00ed, kdyby si to myslel. Pak u\u017e na to ur\u010dit\u011b zapomene. Bude si myslet, \u017ee jsem jako v\u0161ichni ostatn\u00ed a jen si s n\u00edm hraji. Bude se domn\u00edvat, \u017ee jsem hajzl, v\u0161echno jsem jen hr\u00e1l, jsem arogantn\u00ed blbec a on je jen n\u011bkdo pode mnou. Ale asi to tak bude lep\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Hele Bille\u2026 J\u00e1 nejsem na kluky. Jsem JEN na holky. Tohle nic neznamenalo, dob\u0159e?“ \u0159eknu. Sna\u017e\u00edm se zn\u00edt tvrd\u011b a bezcitn\u011b, ale mysl\u00edm, \u017ee musel sly\u0161et, co to se mnou d\u011bl\u00e1. Nechci mu takhle ubli\u017eovat.<\/div>\n
„Aha\u2026“ \u0159ekne skoro a\u017e na\u0161tvan\u011b, „tvoje t\u011blo reagovalo v\u00e1\u017en\u011b jinak. Ale budi\u017e. Ty nejsi \u017e\u00e1dn\u00e1 buzna,“ rozejde se pry\u010d. Nadechnu se, abych ho zastavil a \u0159ekl mu, jak se v\u011bci maj\u00ed, ale nakonec si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee tohle byl \u00fa\u010del toho, co jsem mu \u0159ekl. Jen povzdechnu a za\u010dnu pozorovat podlahu pod sv\u00fdma nohama. Bill ode\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM M\u011bl jsem p\u00e1r dn\u016f volna, tak\u017ee jsem se jen ut\u00e1p\u011bl doma v pr\u00e1\u0161c\u00edch, alkoholu a se sv\u00fdm \u0161patn\u00fdm sv\u011bdom\u00edm. Kdy\u017e mi zavolal Rob, nebyl jsem na tom zrovna nejl\u00e9pe. Ale i tak jsem se za n\u00edm<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-8553","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8553","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8553"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8553\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8553"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8553"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8553"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}