{"id":8554,"date":"2011-05-29T16:30:00","date_gmt":"2011-05-29T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8532"},"modified":"2011-05-29T16:30:00","modified_gmt":"2011-05-29T15:30:00","slug":"prayers-to-stars-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/29\/prayers-to-stars-2\/","title":{"rendered":"Prayers to Stars 2."},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
V\u0161em moc d\u011bkuju za koment\u00e1\u0159e, speci\u00e1ln\u011b Ondince! Jsem moc r\u00e1da, \u017ee se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edb\u00ed a douf\u00e1m, \u017ee ji budete nad\u00e1le \u010d\u00edst a komentovat.:o)<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Kr\u00e1\u010deli jakousi vesnic\u00ed, na prvn\u00ed pohled zapadlou a velmi chudou \u010dtvrt\u00ed. Billovu pohledu se naskytlo n\u011bkolik dom\u016f, jejich\u017e konstrukce sahala nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b n\u011bkam do starov\u011bku, p\u0159ipadalo mu, \u017ee se ocitl mezi dome\u010dky z karet, jak k\u0159ehce p\u016fsobily. Jejich zdi vypadaly tenk\u00e9 a slab\u00e9, ur\u010dit\u011b byly postaveny z n\u011bjak\u00fdch zbytk\u016f betonu a st\u0159echy byly pokryty bu\u010f z n\u011bjak\u00fdch plech\u016f nebo m\u00edsto n\u00ed byla p\u0159ehozena jen velk\u00e1, m\u00edsty potrhan\u00e1 l\u00e1tka.<\/p>\n<\/div>\n
Siln\u00fd tepl\u00fd v\u00edtr se prohnal kolem n\u011bj a rozv\u00ed\u0159il p\u00edsek, kter\u00fd pokr\u00fdval zem. Sta\u010dil si zakr\u00fdt o\u010di dlan\u011bmi, ne\u017e do n\u011bj v\u00edtr zprudka narazil a vrhl na n\u011bj hork\u00e1 zrnka p\u00edsku. C\u00edtil jej ve vlasech, v\u0161ude pod oble\u010den\u00edm, a dokonce ho nep\u0159\u00edjemn\u011b \u0161t\u00edpal i v bot\u00e1ch, jak dot\u011brn\u00fd byl.<\/p>\n<\/div>\n
Cizinec pr\u00e1v\u011b pro\u0161el v z\u00e1stupu sv\u00fdch \u00fanosc\u016f kolem n\u011bkolika d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 posed\u00e1valy u jednoho z dom\u016f, stav\u011bly z p\u00edsku hrad, nebo se jen tak poflakovaly. Hned, co je spat\u0159ily, up\u0159ely na nezn\u00e1m\u00e9ho chlapce sv\u00e9 zv\u011bdav\u00e9 pohledy. D\u011bti se pozvedaly, kdy\u017e se k nim skupina p\u0159ibl\u00ed\u017eila a se st\u00e1le up\u0159en\u00fdma o\u010dima na Billa se trochu uklonily, ukazovaly tak mu\u017e\u016fm v\u0161echnu svou d\u016fv\u011bru a oddanost. To oni byli ti, kte\u0159\u00ed je udr\u017eovali na \u017eivu, d\u011blali tuto ne\u010destnou pr\u00e1ci kv\u016fli nim, aby netrp\u011bli hlady a ne\u017eili v b\u00edd\u011b a nouzi, i kdy\u017e pro Billa tohle b\u00edda a nouze rozhodn\u011b byla. Pro n\u011b tenhle \u017eivot p\u0159edstavoval r\u00e1j. Byli vd\u011b\u010dn\u00ed, \u017ee nemuseli \u017e\u00edt n\u011bkde na okraji pou\u0161t\u011b, kde je nem\u011bl kdo ochr\u00e1nit, kde by zem\u0159eli b\u011bhem pouh\u00e9 hodiny.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
Bill odtrhl pohled od d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 si ho s takov\u00fdm z\u00e1jmem prohl\u00ed\u017eely a zaujat\u011b sto\u010dil o\u010di k mluv\u00edc\u00edmu chlapci, kter\u00e9ho musel odprosit, aby ho nezabil. Sledoval jeho popraskan\u00e9 rty, jak rychl\u00fdmi pohyby hovo\u0159ily s d\u011btmi, kter\u00e9 za n\u00edm po chv\u00edli s j\u00e1sotem p\u0159ib\u011bhly a on se jimi nechal obklopit a obejmout. Jeho koutky rt\u016f se nadzvedly v jemn\u00e9m \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e zpozoroval malou hol\u010di\u010dku, jak stoj\u00ed za d\u011btmi s radostn\u011b m\u00e1vaj\u00edc\u00edmi ru\u010di\u010dkami. Sna\u017eila se p\u0159es hlou\u010dek d\u011bt\u00ed prodrat, ale ty by ji nejsp\u00ed\u0161 u\u0161lapaly, proto po\u010dkala, dokud se chlapec s d\u011btmi nerozlou\u010dil, a pak se mu s nad\u0161en\u00edm vrhla do rozev\u0159en\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Chlapec si p\u0159id\u0159epl, nechal se hol\u010di\u010dkou obj\u00edmat a roztomile tahat za cop\u00e1nky. Ale chlapec se nyn\u00ed nemohl d\u00e1l bavit, m\u011bl povinnosti, kter\u00e9 hodlal splnit, a pak se vr\u00e1tit k hol\u010di\u010dce, o kterou se staral po smrti jej\u00ed maminky. Kdyby se j\u00ed tenkr\u00e1t neujal, skon\u010dila by n\u011bkde na trhu jako pouh\u00e9 zbo\u017e\u00ed. Kdo v\u00ed, kde by te\u010f byla.<\/p>\n<\/div>\n
Rozlou\u010dil se se svou sv\u011b\u0159enkyn\u00ed a skupina mu\u017e\u016f, vedouc\u00edch svou novou ob\u011b\u0165, se dala znovu do pohybu. Rychle postupovali k velk\u00e9 budov\u011b, jej\u00ed\u017e zdi musely vid\u011bt d\u011bj t\u00e9to mal\u00e9 vesni\u010dky u\u017e n\u011bkolik des\u00edtek let. Zdi, sice dost siln\u00e9 na to, aby p\u0159es n\u011b nepronikl \u017e\u00e1dn\u00fd zvuk, av\u0161ak polozbo\u0159en\u00e1 st\u0159echa budov\u011b vdechovala sta\u0159i\u010dnost.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e Bill proch\u00e1zel jednou z \u00fazk\u00fdch chodeb, \u0161t\u00edtiv\u011b se sna\u017eil neot\u00edrat o \u0161pinav\u00e9 zdi, n\u011bkde dokonce pokryty zaschlou krv\u00ed. Sna\u017eil se ned\u00fdchat nosem, m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed se pozvracet, kdy\u017e se z oken, kter\u00e9 p\u0159ipom\u00ednaly jen vykopan\u00e9 d\u00edry, dovnit\u0159 vehnal v\u00edtr a rozv\u00ed\u0159il tak puch mrtvol, kter\u00e9 spat\u0159il p\u0159i proch\u00e1zen\u00ed kolem r\u016fzn\u00fdch cel. P\u0159ipadal si jako ve v\u011bzen\u00ed. Ne, vlastn\u011b si p\u0159ipadal mnohem h\u016f\u0159, jeliko\u017e ve v\u011bzen\u00ed by si odpykal sv\u016fj trest, a pak by ho propustili na svobodu, zat\u00edmco tady si v\u016fbec nebyl jist\u00fd, jak dlouho je\u0161t\u011b bude \u017e\u00edt. Pod nohama mu pob\u00edhaly spla\u0161en\u00e9 krysy, vyd\u011b\u0161en\u011b p\u0159ed nimi uskakoval, my\u0161lenka na dny, kter\u00e9 mezi nimi bude muset str\u00e1vit, ho p\u0159iv\u00e1d\u011bla k mr\u00e1kot\u00e1m. Rozhodn\u011b nebyl z\u017een\u0161til\u00e9 povahy, jak si mnoho lid\u00ed kv\u016fli jeho vzhledu myslelo, ale to m\u00edsto se zd\u00e1lo b\u00fdt tak odporn\u00e9, \u017ee na v\u0161echnu svou hrdost r\u00e1zem zapomn\u011bl a myslel jen na to, jak se co nejrychleji vyhnout dal\u0161\u00edm n\u00e1strah\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Chlapec, s nyn\u00ed zapr\u00e1\u0161en\u00fdmi cop\u00e1nky na hlav\u011b, zastavil p\u0159ed jednou z cel. P\u0159istoupil k Billovi a chv\u00edli \u010dekal, a\u017e si Bill prohl\u00e9dne prost\u0159ed\u00ed, ve kter\u00e9m nyn\u00ed bude muset str\u00e1vit n\u011bjak\u00fd \u010das. Bill mohl p\u0159es m\u0159\u00ed\u017ee vid\u011bt n\u011bkolik na zemi sed\u00edc\u00edch \u017een, bu\u010f si ti\u0161e pov\u00eddaly nebo pozorovaly mu\u017ee, stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed jejich celou. Kdy\u017e si je prohl\u00e9dl d\u016fkladn\u011bji, zjistil, \u017ee valn\u00e1 v\u011bt\u0161ina z nich jsou \u010derno\u0161ky zahalen\u00e9 v barevn\u00fdch kusech l\u00e1tky. Zaujala ho velmi star\u00e1 \u017eena, sed\u00edc\u00ed na zemi v kout\u011b. Nev\u0161\u00edmala si ostatn\u00edch a s kaln\u00fdm pohledem z\u00edrala na ze\u010f p\u0159ed sebou, dlan\u011b sepjat\u00e9 a dr\u017e\u00edc\u00ed je ve vzduchu, jej\u00ed rty cosi ti\u0161e mumlaly, nerozum\u011bl jej\u00edm slov\u016fm, ale byl si jist, \u017ee se modlila.<\/p>\n<\/div>\n
„Tohle je te\u010f tv\u016fj do\u010dasn\u00fd domov. Sna\u017e se neprozradit, \u017ee nejsi \u017eena, bez ot\u00e1len\u00ed by t\u011b zabili.“ Chlapcova brada se trochu nadzvedla a k\u00fdvla sm\u011brem k mu\u017e\u016fm, kte\u0159\u00ed se za\u010dali pomalu rozch\u00e1zet, ka\u017ed\u00fd jin\u00fdm sm\u011brem.<\/div>\n
Bill lehce p\u0159ik\u00fdvl, sklopil hlavu p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se rozhodl chlapci pod\u011bkovat.<\/div>\n
„J\u00e1… d\u011bkuju, \u017ees jim to ne\u0159ekl. V\u00edm, \u017ee to asi nebude z l\u00edtosti n-nebo soucitu, ale i tak d\u011bkuju.“ Jeho sklopenou tv\u00e1\u0159 nadzvedly dva hladk\u00e9 prsty. Ne\u017e se dva o\u0159\u00ed\u0161kov\u011b hn\u011bd\u00e9 pohledy setkaly, jemn\u011b Billovu bledou k\u016f\u017ei pohladily. Pohled se na n\u011bkolik sekund prohloubil, panovalo mezi nimi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed napjat\u00e9 ticho, Bill se neodva\u017eoval znovu promluvit a jeho \u00fanosce zva\u017eoval slova.<\/p>\n<\/div>\n
„Nejrad\u0161i bych ti \u0159ekl, \u017ee nem\u00e1\u0161 za co d\u011bkovat. Ale ty m\u00e1\u0161.“ Jeho slova nebyla tvrd\u00e1, drsn\u00e1 ani nijak neopl\u00fdvala t\u00f3nem, jak\u00fd by m\u011bl chlapec ke sv\u00e9 ob\u011bti volit. Nech\u00e1pal sv\u00e9 chov\u00e1n\u00ed, prost\u011b c\u00edtil pot\u0159ebu b\u00fdt k tomu chlapci up\u0159\u00edmn\u00fd, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee on si toho bude v\u00e1\u017eit, c\u00edtil v n\u011bm jistou osobu, kter\u00e1 neodsuzovala lidi tak rychle. Se zmaten\u00fdmi pocity kdesi uvnit\u0159 uznal, \u017ee Bill by mu dok\u00e1zal odpustit, kdyby mu uk\u00e1zal, \u017ee v\u0161e, co d\u011bl\u00e1, ned\u011bl\u00e1 pro z\u00e1bavu. D\u011bl\u00e1 to pro pen\u00edze, ale pen\u00edze, kter\u00e9 dok\u00e1zaly zachr\u00e1nit \u017eivoty. „A… omlouv\u00e1m se za to p\u0159edt\u00edm, v\u00ed\u0161, jak jsem se k tob\u011b choval. Nebyl jsem to tak \u00fapln\u011b j\u00e1, jen… jen jsem poprv\u00e9 za sv\u016fj \u017eivot poc\u00edtil n\u011bco jako moc.“<\/div>\n
„Ch\u00e1pu.“ Bill nev\u011bdomky p\u0159ik\u00fdvl, jejich pohledy se prohlubovaly, topil se v t\u011bch ztmavl\u00fdch o\u010d\u00edch, ani\u017e by si to uv\u011bdomoval.<\/div>\n
„Nech\u00e1pe\u0161, tohle nikdy nikdo nepochop\u00ed. Jen j\u00e1,“ po t\u011bchto tich\u00fdch slovech chlapec st\u00e1hl ruku zp\u011bt ke sv\u00e9mu t\u011blu, opustil tak Billovu jemnou k\u016f\u017ei, kter\u00e1 ho tak elektrizovala. A\u010d necht\u011bl, p\u0159eru\u0161il jejich o\u010dn\u00ed kontakt uhnut\u00edm hlavy, zad\u00edval se kamsi do cely, p\u0159i\u010dem\u017e si nerv\u00f3zn\u011b str\u010dil ruce do kapes. „Tak\u017ee, tady te\u010f bude\u0161 \u017e\u00edt a jak jsem \u0159\u00edkal, d\u00e1vej na sebe pozor, budu se sna\u017eit ostatn\u00edm domluvit, \u017ee nejsi na hran\u00ed.“<\/div>\n
„Na hran\u00ed?“ Billovy zorni\u010dky se roz\u0161\u00ed\u0159ily, nejsp\u00ed\u0161 pochopil v\u00fdznam chlapcov\u00fdch slov, ov\u0161em nedok\u00e1zal jim uv\u011b\u0159it.<\/p>\n<\/div>\n
Chlapec ignoroval jeho ot\u00e1zku, byl si jist, \u017ee Bill d\u0159\u00edv nebo pozd\u011bji stejn\u011b pochop\u00ed a opravdu se necht\u011bl d\u00edvat do jeho je\u0161t\u011b vyd\u011b\u0161en\u011bj\u0161\u00ed tv\u00e1\u0159e, u\u017e tak mu ho bylo l\u00edto.<\/div>\n
„Tamta \u017eena, co sed\u00ed v kout\u011b, um\u00ed n\u011bmecky, tak\u017ee se j\u00ed na cokoliv zeptej.“ Chlapec k\u00fdvnul sm\u011brem ke star\u00e9 \u017een\u011b, kter\u00e1 p\u0159ed chv\u00edli upoutala jeho pozornost, je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e v\u0161echna jeho pozornost pat\u0159ila jeho o\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Ale ona-“ cht\u011bl \u0159\u00edct, \u017ee vypadala jako bl\u00e1zen, tak\u00e9 tak opravdu p\u016fsobila a nejen na n\u011bj, houpala se ze strany na stranu, ruce st\u00e1le sepnut\u00e9 vzh\u016fru a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d mumlala jak\u00e1si slova.<\/div>\n
„Jen tak vypad\u00e1, kdy\u017e se s n\u00ed ale sezn\u00e1m\u00ed\u0161, pozn\u00e1\u0161, jak skv\u011bl\u00e1 \u017eena to je.“ Po sv\u00e9m vysv\u011btlen\u00ed se lehce pousm\u00e1l, kdy\u017e se na n\u011bj \u017eena, o n\u00ed\u017e mluvil, pod\u00edvala. M\u011bl ji r\u00e1d, i kdy\u017e by nem\u011bl, bylo zak\u00e1zan\u00e9 se jakkoliv p\u0159\u00e1telit s v\u011bzni, ale tato star\u00e1, velmi moudr\u00e1 a citliv\u00e1 \u017eena dok\u00e1zala jako jedin\u00e1 pochopit, co jeho srdce doopravdy tr\u00e1pilo. V\u011bd\u011bla to, ani\u017e by j\u00ed to \u0159ekl, sta\u010dil jeden jej\u00ed pohled a r\u00e1zem byla obezn\u00e1mena se v\u0161\u00edm, co se d\u011bje uvnit\u0159 n\u011bj. Jako jedin\u00e1 pochopila jeho vztah k pir\u00e1tstv\u00ed, i kdy\u017e byla sama v\u011bzn\u011bm. Dokonce mu dok\u00e1zala odpustit, proto\u017ee tento nevinn\u00fd chlapec za nic nemohl. Lhal Billovi – m\u011bl \u010dlov\u011bka, kter\u00fd ho dok\u00e1zal pochopit, byla to jeho babi\u010dka, sice neprav\u00e1, ale stejn\u011b ji m\u011bl r\u00e1d, jako by j\u00ed opravdu byla.<\/p>\n<\/div>\n
Dva nezn\u00e1m\u00ed mu\u017ei p\u0159istoupili k m\u0159\u00ed\u017e\u00edm, kdy\u017e na n\u011b chlapec k\u00fdvnul. Po\u010dkal, a\u017e Bill nejist\u00fdmi kroky vstoup\u00ed do cely a nechal ji zase zav\u0159\u00edt. Posledn\u00edm pohledem se ujistil, \u017ee jsou Billovy o\u010di opravdu tak n\u00e1dhern\u00e9, o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 s malinkou jiskrou uprost\u0159ed. Jak moc jej tyto dva o\u0159\u00ed\u0161ky upoutaly, v\u011bd\u011bla jen \u017eena, kter\u00e1 se p\u0159estala modlit, aby pohl\u00e9dla na rozl\u00e9vaj\u00edc\u00ed se neviditeln\u00e9 pouto mezi nimi. Ano, jej\u00ed sny m\u011bly pravdu, pr\u00e1v\u011b jej\u00ed milovan\u00fd chlapec na\u0161el svou sp\u0159\u00edzn\u011bnou du\u0161i, n\u011bkoho, kdo ho dok\u00e1\u017ee pochopit, n\u011bkoho, koho kdysi d\u00e1vno znal. Musela se pousm\u00e1t, kdy\u017e pohl\u00e9dla do tv\u00e1\u0159e nezn\u00e1m\u00e9ho chlapce. Jejich povahy se odli\u0161ovaly jen drobnostmi, kter\u00e9 mezi sebe zapadaly jako d\u00edly skl\u00e1danky. A jejich pouto se pr\u00e1v\u011b dalo znovu do pohybu. Po v\u0161ech t\u011bch letech odlou\u010den\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
H\u0159ejiv\u00fd plamen sv\u00ed\u010dky vrhal na ze\u010f, z n\u00ed\u017e vych\u00e1zel zimom\u0159iv\u00fd chlad, tmav\u00e9 st\u00edny dvou osob, sed\u00edc\u00edch na chladn\u00e9 zemi. Jejich tich\u00e9 hlasy nemohl nikdo sly\u0161et, v\u011bznice se ot\u0159\u00e1sala tichem a klidem, sp\u00edc\u00ed lid\u00e9 nem\u011bli ani tu\u0161en\u00ed o slovech, je\u017e si mezi sebou osoby vym\u011b\u0148ovaly. Mohly je sly\u0161et jen star\u00e9 zdi, ty je v\u0161ak pohltily do sebe a nem\u011bly v pl\u00e1nu je n\u011bkomu vyzradit.<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d tady jste? Taky v\u00e1s unesli?“ Billovy ot\u00e1zky nem\u011bly konce, ptal se na nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci ohledn\u011b sv\u00e9 nov\u00e9 p\u0159\u00edtelkyn\u011b, star\u00e9 \u017eeny, o kter\u00e9 mluvil jeho \u00fanosce. M\u011bl pravdu, \u017eena, jej\u00ed\u017e jm\u00e9no zn\u011blo Elizabeth, jako jedin\u00e1 um\u011bla n\u011bmecky.<\/div>\n
„Ano i ne. Um\u00edstili m\u011b sem asi p\u0159ed rokem, tehdy jsem byla sv\u011bdkem jednoho z mnoha \u00fatok\u016f na vedlej\u0161\u00ed vesnici. Gang, kter\u00fd t\u011b dnes unesl, cht\u011bl zab\u00edt dv\u011b mal\u00e9 d\u011bti, mohlo jim b\u00fdt kolem \u0161esti let.“ V Elizabethin\u00fdch o\u010d\u00edch se odrazil lesk plam\u00ednku sv\u00ed\u010dky, jej\u00ed o\u010di up\u0159en\u011b z\u00edraly kamsi do pr\u00e1zdna, jako by p\u0159i vypr\u00e1v\u011bn\u00ed mohla p\u0159ed sebou \u017eiv\u011b vid\u011bt vzpom\u00ednky. „Vrhla jsem se mezi n\u011b, proto m\u011b post\u0159elili a neb\u00fdt tv\u00e9ho \u00fanosce, u\u017e bych tady dnes nebyla.“<\/div>\n
„Tak\u017ee jste se ob\u011btovala kv\u016fli d\u011btem, \u00fapln\u011b nezn\u00e1m\u00fdm d\u011btem?“ Billovy zorni\u010dky se zv\u011bdavost\u00ed roz\u0161\u00ed\u0159ily je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e byly doposud. Nap\u011bt\u00edm skoro ned\u00fdchal, nev\u011bdomky otev\u0159el \u00fasta doko\u0159\u00e1n a netrp\u011bliv\u011b \u010dekal na odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co je ta nejlep\u0161\u00ed v\u011bc, kterou m\u016f\u017ee\u0161 v \u017eivot\u011b ud\u011blat?“ Ne\u010dekala na Billovu odpov\u011b\u010f, pokra\u010dovala d\u00e1l. „Ob\u011btovat se pro n\u011bkoho, kdo to pot\u0159ebuje nejv\u00edc. Zachr\u00e1nila jsem dv\u011b nevinn\u00e9 d\u011bti, kter\u00e9 u\u017e mo\u017en\u00e1 nejsou na\u017eivu, ale dok\u00e1zala jsem jim uk\u00e1zat, \u017ee na sv\u011bt\u011b je\u0161t\u011b existuje spravedlnost.“<\/p>\n<\/div>\n
„A… co bylo d\u00e1l? P\u0159edt\u00edm jste \u0159\u00edkala, \u017ee jste m\u00e1lem zem\u0159ela!“ Billova nezastaviteln\u00e1 zv\u011bdavost se op\u011bt vydrala na povrch, m\u00e1lem se zakoktal, jak rychle se cht\u011bl dozv\u011bd\u011bt odpov\u011b\u010f na svou ot\u00e1zku.<\/div>\n
„Oh, ano. Z\u0159eteln\u011b si mohu vybavit, jak jsem tehdy p\u0159i\u0161la do t\u00e9to cely se zkrvavenou nohou. Nechali by m\u011b tady vykrv\u00e1cet tak, jako u\u017e nechali nes\u010detn\u011b lid\u00ed. Jen jeden z nich m\u011bl v o\u010d\u00edch l\u00edtost a touhu pomoci. V noci, kdy m\u011bl pr\u00e1v\u011b hl\u00eddku, mi tajn\u011b zavolal l\u00e9ka\u0159e, samoz\u0159ejm\u011b mu musel hodn\u011b zaplatit za ml\u010den\u00ed, ale p\u0159esto to ud\u011blal pro starou b\u00e1bu, kter\u00e1 mu nemohla d\u00e1t nic na opl\u00e1tku, jen mu slovy vyj\u00e1d\u0159it sv\u00e9 d\u00edky.“ \u017dena se na malou chv\u00edli odml\u010dela, kdy\u017e se chodbou rozlehly kroky. Elizabeth rychle sfoukla jedin\u00fd zdroj sv\u011btla, a jakmile m\u00edsto kolem nich potemn\u011blo, Bill si p\u0159it\u00e1hl kolena k brad\u011b a objal je. C\u00edtil se v nebezpe\u010d\u00ed, kdy\u017e kolem n\u011bj byla tma, odjak\u017eiva se b\u00e1l tmy, a te\u010f, kdy\u017e byl v tomto prost\u0159ed\u00ed, se jeho strach stup\u0148oval v paniku. Ov\u0161em cht\u011bl sly\u0161et dovypr\u00e1v\u011bn\u00ed, proto se rozhodl ten sv\u00edraj\u00edc\u00ed pocit v \u017ealudku ignorovat. „Od t\u00e9 doby ke mn\u011b pravideln\u011b chodil a st\u00e1le chod\u00ed. V\u00ed\u0161, Tom je velmi slo\u017eit\u00e1 osoba, kterou nelze jen tak pochopit. A proto tak\u00e9 trp\u00ed, u\u017e hrozn\u011b dlouho hled\u00e1 n\u011bkoho, kdo jeho srdce dok\u00e1\u017ee pochopit, d\u00e1t mu jistotu.“<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee… Tom.“ To jm\u00e9no mu z \u00fast vyklouzlo tak ladn\u00fdm zp\u016fsobem, a\u017e se nad tou absurdn\u00ed my\u0161lenkou za\u010dervenal, ne\u017e si v\u0161ak uv\u011bdomil, \u017ee to Elizabeth v t\u00e9 tm\u011b nem\u016f\u017ee vid\u011bt, skryl si tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. „Pro\u010d je tady? Zd\u00e1 se mi, \u017ee se mezi t\u011bmito lidmi nec\u00edt\u00ed \u0161\u0165astn\u011b. On je… jin\u00fd ne\u017e oni, m\u00e1m pravdu?“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu. V\u00ed\u0161, jedna z v\u011bc\u00ed, kterou v\u011bt\u0161ina lid\u00ed nedok\u00e1\u017ee vn\u00edmat, je to, co se d\u011bje uvnit\u0159 t\u011bch, kte\u0159\u00ed d\u011blaj\u00ed n\u011bco \u0161patn\u00e9ho, jako je t\u0159eba pir\u00e1tstv\u00ed. Ale tohle ti bude muset vysv\u011btlit n\u011bkdo, kdo t\u00edm s\u00e1m proch\u00e1z\u00ed.“<\/div>\n
„T\u00edm chcete \u0159\u00edct, \u017ee Tom to ned\u011bl\u00e1 ze sv\u00e9 vlastn\u00ed v\u016fle?“ Bill ignoroval Elizabethino odm\u00edtnut\u00ed pokra\u010dovat, stejn\u011b mu zv\u011bdavost nedala a musel se zeptat.<\/div>\n
„T\u00edm chci \u0159\u00edct, \u017ee pro v\u0161echno existuje n\u011bjak\u00fd d\u016fvod,“ \u0159ekla Elizabeth a p\u0159ik\u00fdvla, na jej\u00ed tv\u00e1\u0159i se objevil lehk\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd Bill zahl\u00e9dl v m\u011bs\u00ed\u010dn\u00edm svitu, jen\u017e do m\u00edstnosti proch\u00e1zel p\u0159es malou d\u00edru ve strop\u011b. Vid\u011bl zakulacen\u00fd m\u011bs\u00edc v \u00fapl\u0148ku, temn\u00e9 nebe kolem n\u011bj zelo pr\u00e1zdnotou, a\u017e na p\u00e1r z\u00e1\u0159iv\u00fdch hv\u011bzd.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bli bychom j\u00edt sp\u00e1t,“ pob\u00eddla ho \u0161eptem, vstala a chystala se ulehnout na svou matraci. Bill se s povzdechem a hlavou plnou my\u0161lenek na Toma – sv\u00e9ho \u00fanosce, vydal tak\u00e9 ke sv\u00e9 matraci. O\u010di se mu kl\u00ed\u017eily, bolely ho z \u00fanavy. Co v\u0161echno by dal za to, kdyby hned usnul.<\/div>\n
Ale uplynula hodina, pak dv\u011b, dokonce t\u0159i, a pak Bill p\u0159estal vn\u00edmat \u010das, u\u017e se nesna\u017eil ani usnout, jen le\u017eel na z\u00e1dech, tvrd\u00e1 star\u00e1 matrace ho tla\u010dila do zad, za krkem c\u00edtil pal\u010divou bolest, jak le\u017eel na jak\u00e9msi hrbolku. Ze sv\u00e9 pozice mohl pozorovat m\u011bs\u00edc p\u0159es onu malou d\u00edru. Sledoval ho dlouho, o\u010dima vyhled\u00e1val ka\u017edi\u010dk\u00fd jeho detail, dokud ho to neomrzelo. Pohled p\u0159enesl na n\u011bkolik hv\u011bzd, je\u017e se mu v zorn\u00e9m \u00fahlu tak\u00e9 objevilo. Ve chv\u00edli, kdy se do nich hluboce zahled\u011bl, si vzpomn\u011bl na okam\u017eik, kdy se topil v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch. P\u0159ipadaly mu tak hlubok\u00e9, \u017ee by se do nich nejrad\u0161i vt\u00e1hl \u00fapln\u011b cel\u00fd, nechal by se jimi pohltit, kdyby mohl. Ty z\u00e1\u0159iv\u00e9 jisk\u0159i\u010dky uprost\u0159ed vypadaly stejn\u011b jako ty hv\u011bzdy, kter\u00e9 pozoroval. A ony pozorovaly jeho. Vid\u011bl jeho o\u010di, vid\u011bl ty jiskry, tu hloubku. Nic jin\u00e9ho pro n\u011bj v tu chv\u00edli neexistovalo a nez\u00e1le\u017eelo na tom, \u017ee si tento obraz vymyslela jen jeho bujn\u00e1 p\u0159edstavivost. Prost\u011b se nechal laskat t\u011bmi jiskrami, je\u017e hladily jeho utr\u00e1penou du\u0161i a n\u011b\u017en\u011b se zar\u00fdvaly do jeho srdce.<\/p>\n<\/div>\n
Ot\u00e1zka z\u016fstala nevy\u0159\u010den\u00e1, ne\u017e se sta\u010dil s\u00e1m sebe zeptat na ty absurdn\u00ed p\u0159edstavy, je\u017e se mu honily hlavou, zt\u011b\u017ekl\u00e1 v\u00ed\u010dka zakryla dv\u011b o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di, ty o\u010di, na kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b v tu chv\u00edli myslel Tom. A stejn\u011b tak i on v tu chv\u00edli zav\u0159el o\u010di a i jeho ot\u00e1zka z\u016fstala nevysloven\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
Co znamenal ten h\u0159ejiv\u00fd pocit v hrudi, tak bl\u00edzko jejich divoce tlukouc\u00edch srdc\u00ed?<\/em><\/p>\n<\/div>\n
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady V\u0161em moc d\u011bkuju za koment\u00e1\u0159e, speci\u00e1ln\u011b Ondince! Jsem moc r\u00e1da, \u017ee se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edb\u00ed a douf\u00e1m, \u017ee ji budete nad\u00e1le \u010d\u00edst a komentovat.:o) Kr\u00e1\u010deli jakousi vesnic\u00ed, na prvn\u00ed pohled zapadlou a velmi chudou \u010dtvrt\u00ed. Billovu pohledu se naskytlo n\u011bkolik<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[433],"tags":[],"class_list":["post-8554","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prayers-to-stars"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8554","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8554"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8554\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8554"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8554"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8554"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}