{"id":8563,"date":"2011-05-28T15:00:00","date_gmt":"2011-05-28T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8541"},"modified":"2011-05-28T15:00:00","modified_gmt":"2011-05-28T14:00:00","slug":"vrat-se-mi-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/28\/vrat-se-mi-9\/","title":{"rendered":"Vra\u0165 se mi… 9."},"content":{"rendered":"
autor: Nisch<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Sed\u011bl jsem na posteli a \u010dekal na Toma. Zaj\u00edmalo by m\u011b, co tam d\u011bl\u00e1. Vlastn\u011b\u2026 ur\u010ditou p\u0159edstavu m\u00e1m, ale rad\u0161i ji nech\u00e1m jen p\u0159edstavou\u2026<\/p>\n<\/div>\n
To, co se tu p\u0159ed chv\u00edli stalo… po\u0159\u00e1d jsem tomu nemohl uv\u011b\u0159it. St\u00e1le jsem byl tro\u0161ku vyd\u011b\u0161en\u00fd a rozklepan\u00fd\u2026 m\u011bl jsem z toho strach. Strach z toho, \u017ee to v\u0161echno je jen tak. \u017de z\u00edtra to budu op\u011bt j\u00e1, kdo bude muset d\u011blat sn\u00eddani mrzut\u00e9mu Tomovi. \u017de tohle v\u0161echno je jen pouh\u00fd sen. Nebo bych m\u011bl \u0159\u00edct no\u010dn\u00ed m\u016fra? Ka\u017edop\u00e1dn\u011b bych se necht\u011bl probudit. N\u00e9 te\u010f\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Cvakl z\u00e1mek a dve\u0159e od koupelny se pomalu otev\u0159ely. Nepod\u00edval jsem se ale tam. Moje n\u00e1lada p\u0159i t\u011bchhle p\u0159edstav\u00e1ch klesla na bod mrazu. M\u011bl jsem co d\u011blat, abych udr\u017eel slzy, kter\u00e9 mi za\u010daly zapl\u0148ovat o\u010di.<\/div>\n
„Bille?“ uc\u00edtil jsem Tomovu ruku na sv\u00e9 rameni. V tu chv\u00edli jako bych dostal r\u00e1nu elektrick\u00fdm proudem. Ucukl jsem a utekl do sv\u00e9 koupelny, kter\u00e1 byla \u010d\u00e1st\u00ed m\u00e9 lo\u017enice. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s\u00e1m, proto jsem zamknul. Z o\u010d\u00ed se mi spustil proud slz. Necht\u011bl jsem plakat, ale necht\u011bl jsem to v sob\u011b ani dr\u017eet. A u\u017e v\u016fbec jsem necht\u011bl, aby m\u011b takhle vid\u011bl Tom. I to byl jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d jsem od n\u011bj utekl.<\/div>\n
„Bille.“ Zaklepal na dve\u0159e a stiskl kliku. Ov\u0161em otev\u0159\u00edt mu ne\u0161lo. „Bille, neblbni a otev\u0159i.“ Zavolal prosebn\u011b a znova zabouchal na dve\u0159e. Vzlykl jsem.<\/div>\n
„Nech m\u011b, pros\u00edm, samotn\u00e9ho, Tome.“ \u0158ekl jsem p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Billy\u2026 no tak.“<\/div>\n
„Ne, Tome. \u010cemu nerozum\u00ed\u0161 na v\u011bt\u011b ‚Chci b\u00fdt s\u00e1m‘.“ Smutek se m\u011bnil pomalu ve vztek. Nev\u011bd\u011bl jsem pro\u010d. Za dve\u0159mi bylo ticho. P\u0159itiskl jsem ucho na dve\u0159e. Sly\u0161el jsem hlubok\u00e9 d\u00fdch\u00e1n\u00ed, potom kroky a nakonec, jak zav\u00edr\u00e1 dve\u0159e. \u010cekal bych, \u017ee jimi pr\u00e1skne. Zav\u0159el je ale pomalu a potichu.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
Sjel jsem po dve\u0159\u00edch na zem a sna\u017eil se op\u011bt zadr\u017eet slzy. D\u00fdchej, Bille. Bude zase v\u0161echno ok, hlavn\u011b se uklidni.<\/em> Sna\u017eil jsem se zhluboka d\u00fdchat, abych potla\u010dil n\u00e1valy \u00fazkosti, a t\u00edm se nedal do hysterick\u00e9ho pl\u00e1\u010de. Povedlo se. ‚Uklidnil‘ jsem se na tolik, a\u017e jsem z toho usnul.<\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nev\u00edm, co se stalo. Ve\u0161el jsem do pokoje a spat\u0159il Billa s o\u010dima pln\u00fdch slz. Kdy\u017e jsem se ho dotkl\u2026 jako bych mu dal elektrickou r\u00e1nu nebo co. V\u00e1\u017en\u011b nech\u00e1pu, co se mu stalo. \u0158\u00edkal, \u017ee chce b\u00fdt s\u00e1m. Okey, bude s\u00e1m. Ale mrz\u00ed m\u011b to. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee bre\u010d\u00ed a z\u0159ejm\u011b kv\u016fli mn\u011b. Necht\u011bl jsem mu nijak ubl\u00ed\u017eit. Byl to jen polibek. A nav\u00edc\u2026 Na podruh\u00e9 to byl ON, kdo m\u011b pol\u00edbil jako prvn\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b se u\u017e v n\u011bm nevyzn\u00e1m. Nevyzn\u00e1m se ani v sob\u011b samotn\u00e9m.<\/p>\n<\/div>\n
Ode\u0161el jsem z domu. Musel jsem si pro\u010distit hlavu. Rozhodilo m\u011b Billovo, ale i m\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. Te\u010f jsem cht\u011bl b\u00fdt taky s\u00e1m. I kdy\u017e\u2026 Jedin\u00e9ho, koho bych te\u010f u sebe snesl, by byl Bill. Jen\u017ee ten je na m\u011b na\u0161tvan\u00fd. Aspo\u0148 to tak vypadalo, \u017ee je na\u0161tvan\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Proj\u00ed\u017ed\u011bl jsem m\u011bstem sem a tam. Nem\u011bl jsem c\u00edl. Cht\u011bl jsem jen ven. Vst\u0159ebat to v\u0161echno. My\u0161lenkami jsem bloudil v\u0161ude mo\u017en\u011b. Ani jsem si to neuv\u011bdomil, ale dojel jsem a\u017e za hranice Hamburku. Bylo mi to ale jedno. Zajel jsem krajnici a na chvilku zav\u0159el o\u010di. Pomalu jsem us\u00ednal, kdy\u017e v tom mi za\u010dal \u0159v\u00e1t mobil. Lekl jsem. Okam\u017eit\u011b jsem za\u010dal hledat mobil po kaps\u00e1ch. \u00dasp\u011b\u0161n\u011b!<\/div>\n
„Bille!?“ vyhrkl jsem, kdy\u017e jsem zvedl hovor, ani\u017e bych se pod\u00edval, kdo vol\u00e1.<\/div>\n
„Ehm, ne. Tady Andy.“<\/em> Ozvalo se z druh\u00e9 strany. Povzdechl jsem si. P\u0159\u00e1l jsem si, aby to byl Bill. Ale byl jsem p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee vol\u00e1 zrovna on.<\/div>\n
„Aha\u2026 uhm, promi\u0148. Myslel jsem, \u017ee je to Bill.“ Zklam\u00e1n\u00ed v hlase jsem nezakr\u00fdval.<\/div>\n
„Aha. Tome, jsi v pohod\u011b? Co se stalo\u2026 p\u0159ijde mi, \u017ee jsi smutn\u00fd.“<\/em> Jo tak tob\u011b p\u0159ijde, \u017ee jsem smutn\u00fd? Kdybys jen v\u011bd\u011bl\u2026 A v\u016fbec, co se star\u00e1\u0161. Najednou m\u00e1\u0161 p\u00e9\u010di. Kdy\u017e mi p\u0159ed p\u00e1r m\u011bs\u00edci bylo hodn\u011b blb\u011b, ani ses nezeptal, jak mi je. Ani jsi nezavolal, a te\u010f se bude\u0161 starat?<\/div>\n
„I kdybych byl, co se vlastn\u011b star\u00e1\u0161? Najednou sis vzpomn\u011bl, \u017ee je\u0161t\u011b existuje n\u011bjakej Tom Kaulitz? Po t\u0159ech m\u011bs\u00edc\u00edch, Andreasi, po t\u0159ech m\u011bs\u00edc\u00edch se mi teprve ozve\u0161. To je te\u010f ale fuk. Co vlastn\u011b chce\u0161?“ \u0158ekl jsem dost ost\u0159e, ale se zklaman\u00fdm podt\u00f3nem. Z druh\u00e9 strany se chv\u00edli nic neoz\u00fdvalo.<\/div>\n
„J-j\u00e1\u2026 zavolal bych ti, ale\u2026 Nemohl jsem.“ Vykoktal ze sebe m\u016fj kamar\u00e1d. Vlastn\u011b\u2026 m\u016f\u017eu ho tak v\u016fbec je\u0161t\u011b naz\u00fdvat?<\/div>\n
„Jo tak ty jsi nemohl. Hmmm, zaj\u00edmav\u00fd. Hlavn\u011b, \u017ee Claire si volal skoro ka\u017ed\u00fd den.“ Zavr\u010del jsem dost na\u0161tvan\u011b. „V\u00ed\u0161 co, Andy. Te\u010f to nebudeme \u0159e\u0161it, zvl\u00e1\u0161\u0165 n\u00e9 po telefonu. Nav\u00edc nem\u00e1m n\u00e1ladu se s tebou nervovat. M\u011bj se.“ Ne\u010dekal jsem na odpov\u011b\u010f a hovor t\u00edpnul.<\/p>\n<\/div>\n
Zhluboka jsem d\u00fdchal. O\u010di jsem m\u011bl zav\u0159en\u00e9. Dokonce jsem snad i usnul. Ne, snad, ale ur\u010dit\u011b. S leknut\u00edm jsem otev\u0159el o\u010di. Byla u\u017e skoro tma. Ale jak to? V\u017edy\u0165 kdy\u017e jsem odj\u00ed\u017ed\u011bl, bylo jen n\u011bco m\u00e1lo po jeden\u00e1ct\u00e9 hodin\u011b dopoledne. Koukl jsem se na hodinky. 20:47. Rychle jsem nastartoval svou milovanou Audinku, smykem jsem to oto\u010dil a rozjel se rychle dom\u016f. Kdy\u017e pojedu fakt rychle, do hodiny a p\u016fl budu doma.<\/p>\n<\/div>\n
Za sk\u0159\u00edp\u00e1n\u00ed \u0161t\u011brku jsem vjel na p\u0159\u00edjezdovou cestu k na\u0161\u00ed vile. V dom\u011b panovala tma. Vystoupil jsem a rychl\u00fdmi kroky do\u0161el k domu. Bylo zam\u010deno. Je\u0161t\u011b, \u017ee jsem si vzal kl\u00ed\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu jsem ve\u0161el do tmav\u00e9ho domu. Hodinky mi ukazovaly za p\u011bt minut p\u016fl des\u00e1t\u00e9. M\u011bl jsem \u017e\u00edze\u0148. Cht\u011bl jsem j\u00edt za Billem, pod\u00edvat se, jestli furt trucuje v koupeln\u011b, ale nejd\u0159\u00edv jsem pot\u0159eboval vodu. Kdy\u017e jsem ve\u0161el do kuchyn\u011b, vy\u0161el ze m\u011b tlumen\u00fd v\u00fdk\u0159ik. Tak moc jsem se lekl. U stolu sed\u011bla tmav\u00e1 postava. Hlavu op\u0159enou o stoln\u00ed desku. Bill\u2026<\/em> do\u0161lo mi. I p\u0159es to moje srdce st\u00e1le hlasit\u011b bu\u0161ilo.<\/div>\n
„Billy?“ za\u0161eptal jsem. Nic, \u017e\u00e1dn\u00e1 reakce. Trochu jsem se lekl, jestli v\u016fbec \u017eije. Pro jistotu jsem mu nahmatal kr\u010dn\u00ed tepnu. Uff\u2026<\/em> Jenom spal. Necht\u011bl jsem ho ale budit. Opatrn\u011b jsem ho vzal do n\u00e1ru\u010de. Jen tro\u0161ku zamru\u010del, pak se ke mn\u011b ale p\u0159itulil. To m\u011b donutilo k \u00fasm\u011bvu.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu jsem s n\u00edm vystoupal po schodech. Byl neskute\u010dn\u011b lehk\u00fd. Netroufal jsem si odhadovat jeho v\u00e1hu, ale moc to nebylo. Dve\u0159e od pokoje m\u011bl otev\u0159en\u00e9, na\u0161t\u011bst\u00ed. Opatrn\u011b jsem ho polo\u017eil do postele a p\u0159ikryl. Je\u0161t\u011b jsem ho zlehka pol\u00edbil do vlas\u016f.<\/div>\n
„Mmm\u2026 Tomi?“ rozespale se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„To nic, jen klidn\u011b spi.“ Pohladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i. Nesouhlasn\u011b zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu klidn\u011b sp\u00e1t. Ne, dokud tu nebude\u0161 se mnou.“ Zak\u0148u\u010del. Bo\u017ee, byl tak roztomil\u00fd.<\/div>\n
„Tak\u017ee chce\u0161, abych tu u tebe z\u016fstal?“ zeptal jsem se pro jistotu. Pouze p\u0159ik\u00fdvl a zachumlal se je\u0161t\u011b v\u00edc do pe\u0159in.<\/div>\n
„Tak dob\u0159e.“ Sundal jsem si mikinu a vlezl si k n\u011bmu. Okam\u017eit\u011b se ke mn\u011b p\u0159itiskl. Vyt\u00e1hl jsem si ho je\u0161t\u011b v\u00edc na svou hru\u010f a objal ho. Jen spokojen\u011b vydechl a b\u011bhem p\u00e1r minut u\u017e klidn\u011b a pravideln\u011b oddechoval.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Nisch<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nisch Sed\u011bl jsem na posteli a \u010dekal na Toma. Zaj\u00edmalo by m\u011b, co tam d\u011bl\u00e1. Vlastn\u011b\u2026 ur\u010ditou p\u0159edstavu m\u00e1m, ale rad\u0161i ji nech\u00e1m jen p\u0159edstavou\u2026 To, co se tu p\u0159ed chv\u00edli stalo… po\u0159\u00e1d jsem tomu nemohl uv\u011b\u0159it. St\u00e1le jsem byl tro\u0161ku<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[419],"tags":[],"class_list":["post-8563","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vrat-se-mi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8563","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8563"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8563\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8563"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8563"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8563"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}