{"id":8565,"date":"2011-05-27T18:00:00","date_gmt":"2011-05-27T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8543"},"modified":"2011-05-27T18:00:00","modified_gmt":"2011-05-27T17:00:00","slug":"nema-laska","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/27\/nema-laska\/","title":{"rendered":"N\u011bm\u00e1 l\u00e1ska"},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tak v\u00e1s v\u0161echny op\u011bt zdrav\u00edm a hl\u00e1s\u00edm se s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlovkou \ud83d\ude42 je sice u\u017e ze star\u0161\u00ed doby, z doby, kdy m\u011bl Bill operaci s hlasivkami, ale proto\u017ee jsem tehdy na blogu je\u0161t\u011b nebyla, tak to je jeden z m\u00e1la v\u011bt\u0161\u00edch bod\u016f kolem TH, kter\u00fd m\u011b je\u0161t\u011b v r\u00e1mci tvorby minul, tak snad to u\u017e nebude „out“ d\u00edky tomu, jak d\u00e1vno tomu u\u017e je, kdy tohle bylo aktu\u00e1ln\u00ed…<\/em><\/div>\n
P\u0159edev\u0161\u00edm bych tuhle pov\u00eddku cht\u011bla v\u011bnovat Ondin\u011b. Je to ta nejlep\u0161\u00ed koment\u00e1torka tady na blogu, a je to i b\u00e1je\u010dn\u00fd \u010dlov\u00ed\u010dek, co podr\u017e\u00ed nad vodou a je tu poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jde \u010dlov\u011bk ke dnu. Um\u00ed podr\u017eet, pofoukat du\u0161evn\u00ed bol\u00edstky a na dne\u0161n\u00ed dobu dok\u00e1\u017ee pou\u017e\u00edvat a\u017e nezvykle mil\u00e1 a laskav\u00e1 slov\u00ed\u010dka, kter\u00e1 v dne\u0161n\u00edm sv\u011bt\u011b jednomu p\u0159ijdou u\u017e jenom jako z poezi\u00ed. Zlato moje, jsem opravdu moc r\u00e1da, \u017ee jsi 23. prosince skute\u010dn\u011b klikla na „Odeslat e-mail“, proto\u017ee jinak bychom se asi jinak, ne\u017e jako autor-koment\u00e1tor ani nepoznaly, co\u017e by byla \u0161koda!!!<\/em><\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b tu jsou i dal\u0161\u00ed osoby na v\u011bnov\u00e1n\u00ed, Janule za pevn\u00e9 nervy p\u0159i opravov\u00e1n\u00ed t\u011bch na\u0161ich p\u00edsemnost\u00ed, Schmetti, proto\u017ee je to prost\u011b fajn \u010dlov\u011bk, Lea, za to, \u017ee je to jeden z m\u00e1la \u010dlov\u00ed\u010dk\u016f, kte\u0159\u00ed tady byli i za „star\u00fdch \u010das\u016f“, kdy byly pod pov\u00eddkami s\u00e1hodlouh\u00e9 debaty…, Bitter… no prost\u011b je to ur\u010den\u00fd jak pro v\u00fd\u0161e jmenovan\u00fd, tak i pro ty nejmenovan\u00fd \ud83d\ude09<\/em><\/div>\n
Tak si to, kdo chcete, u\u017eijte a b\u011bda v\u00e1m, jestli tam nebude pod \u010dl\u00e1nek aspo\u0148 deset koment\u016f, jinak sk\u00e1\u010du z okna a budete m\u011b m\u00edt na sv\u011bdom\u00ed, proto\u017ee j\u00e1 pro pov\u00eddky brut\u00e1ln\u011b dejch\u00e1m a pov\u00eddka bez koment\u016f je jako \u017eivot bez vzduchu, jasn\u00fd??? \ud83d\ude00 \ud83d\ude00 \ud83d\ude00 Nene, nebojte se, nic takov\u00fdho nebude, proto\u017ee j\u00e1 pov\u00eddky p\u00ed\u0161u jenom pro z\u00e1bavu a rozhodn\u011b se z va\u0161ich (ne)reakc\u00ed nehodl\u00e1m sch\u00edzovat, od toho jsou tu jin\u00ed \ud83d\ude42 naopak, je\u0161t\u011b tu n\u011bjak\u00fd ten p\u00e1tek stra\u0161it hodl\u00e1m \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
tak konec vykec\u00e1v\u00e1n\u00ed a vzh\u016fru na vysch\u00edzovan\u00fdho Billa a Toma \ud83d\ude42<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
Mot\u00e1 se mi hlava jako snad nikdy v \u017eivot\u011b. Neb\u00fdt Toma, kter\u00fd m\u011b udr\u017eel na nohou do doby, ne\u017e m\u011b um\u00edstil na seda\u010dku, tak bych asi u\u017e d\u00e1vno spadnul na zem. Automaticky se op\u0159u o jeho rameno a rozte\u010dou se mi slzy jako snad dosud nikdy. M\u00e1m pocit, jako bych st\u00e1l na pokraji propasti, kter\u00e1 m\u011b d\u011bl\u00ed od smrti.<\/div>\n
Pro\u010d? Pro\u010d zrovna j\u00e1? J\u00e1 nechci, nem\u016f\u017eu, nesm\u00ed to potkat p\u0159ece zrovna m\u011b? V\u017edy\u0165 m\u016fj \u017eivot teprve za\u010dal, p\u0159ece mi nem\u016f\u017ee u\u017e skon\u010dit! Klepou se mi ruce, nedost\u00e1v\u00e1 se mi dechu. A to jenom kv\u016fli t\u011bm p\u00e1r v\u011bt\u00e1m, kter\u00e9 zazn\u011bly z \u00fast doktora. M\u00e1te cystu na hlasivk\u00e1ch. To proto V\u00e1m vypadl hlas p\u0159i koncert\u011b. Pokud chcete je\u0161t\u011b n\u011bkdy mluvit, bude nezbytn\u00e1 operace.<\/em><\/div>\n
\n
Dal\u0161\u00ed jeho slova u\u017e jsem nesly\u0161el. M\u00e1m pocit, \u017ee pl\u00e1cal n\u011bco o tom, \u017ee tenhle typ operace nen\u00ed nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nebezpe\u010dn\u00fd ani riskantn\u00ed, \u017ee se prov\u00e1d\u00ed pod nark\u00f3zou a devades\u00e1t procent v\u0161ech pacient\u016f ji zvl\u00e1dne bez sebemen\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f a\u0165 u\u017e b\u011bhem operace, nebo po n\u00ed v rekonvalescen\u010dn\u00edm obdob\u00ed.<\/div>\n
Mn\u011b sta\u010dilo v\u011bd\u011bt jedin\u00fd. Selhal mi hlas. Vypadnul mi. Zklamal jsem v\u0161echny fanou\u0161ky v s\u00e1le i kapelu. Najednou jsem \u00fapln\u011b p\u0159estal mluvit. Pak se to na p\u00e1r dn\u00ed malinko zlep\u0161ilo, ale to nejv\u011bt\u0161\u00ed, co jsem ze sebe dostal, bylo takov\u00fd polos\u00edp\u00e1n\u00ed st\u011b\u017e\u00ed na hranici sly\u0161itelnosti, doprov\u00e1zen\u00e9 neuv\u011b\u0159itelnou bolest\u00ed, a bylo hodn\u011b vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00ed. A te\u010f se dozv\u00edm tohle…<\/div>\n
Ale m\u011b nezaj\u00edm\u00e1, \u017ee skoro ka\u017ed\u00fd tuhle operaci ustoj\u00ed. Oni jsou, blb\u011b \u0159e\u010deno, jenom norm\u00e1ln\u00ed lidi, co maj\u00ed prost\u011b sm\u016flu. Ale j\u00e1 jsem zp\u011bv\u00e1k, j\u00e1 zp\u011bvem \u017eiju! V\u017edy\u0165 ani neum\u00edm hr\u00e1t na \u017e\u00e1dn\u00fd jin\u00fd n\u00e1stroj, j\u00e1 jedin\u00fd, co um\u00edm, co m\u011b \u017eiv\u00ed, co mi d\u011bl\u00e1 radost, co m\u011b dr\u017e\u00ed p\u0159i \u017eivot\u011b, je zp\u011bv, ta s\u00edla, kterou m\u00e1m ukrytou ve sv\u00e9m hlase! Nem\u016f\u017ee m\u011b p\u0159ece jen tak opustit!<\/p>\n<\/div>\n
Ani skoro nevn\u00edm\u00e1m Toma, kter\u00fd m\u011b pevn\u011b obj\u00edm\u00e1 a ut\u011b\u0161uje. Jenom zavrt\u00e1v\u00e1m svou hlavu hloub\u011bji a hloub\u011bji do jeho ramene, zat\u00edmco pl\u00e1\u010d je \u010d\u00edm d\u00e1l siln\u011bj\u0161\u00ed. A bez vzlykav\u00fdch zvuk\u016f, jenom hlasit\u011b popotahuju. U\u017e ani ty n\u00e1\u0159ky ze m\u011b nemaj\u00ed \u0161anci vyl\u00e9zt. Jo, mo\u017en\u00e1 by se tam n\u011bjak\u00fd na\u0161ly, ale to jsou jenom poz\u016fstal\u00fd chc\u00edp\u00e1\u010dky.<\/div>\n
Ne, j\u00e1 bez hlasu prost\u011b nem\u016f\u017eu existovat! Tul\u00edm se k Tomovi je\u0161t\u011b v\u00edc, a a\u010dkoliv m\u011b i on, i doktor z druh\u00e9 strany nal\u00e9hav\u011b ut\u011b\u0161ujou, a\u0165 p\u0159estanu bre\u010det, \u017ee si t\u00edm krk hodn\u011b nam\u00e1h\u00e1m, j\u00e1 prost\u011b nem\u016f\u017eu p\u0159estat. Jo, v\u00edm, n\u011bkdo by mohl \u0159\u00edct, \u017ee vyv\u00e1d\u00edm kv\u016fli hovadin\u011b, ale pro m\u011b je tohle opravdu d\u016fle\u017eit\u00e1 v\u011bc! J\u00e1 prost\u011b nem\u016f\u017eu fungovat bez hlasu!<\/p>\n<\/div>\n
Jenom st\u011b\u017e\u00ed zaznamen\u00e1m, \u017ee mi doktor vyhrnuje ruk\u00e1v, pot\u00edr\u00e1 nadlokt\u00ed a n\u011bco do m\u011b p\u00edch\u00e1. A\u0165 si p\u00edch\u00e1, kdy\u017e mu to ud\u011bl\u00e1 radost. Ale j\u00e1 chci zp\u00e1tky sv\u016fj hlas, chci mluvit, chci zp\u00edvat!!! Chci \u017e\u00edt tak jako dosud… ani nevn\u00edm\u00e1m, \u017ee v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed usnu.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
Doktor mu p\u00edchnul n\u011bjakou injekci na uklidn\u011bn\u00ed. Trochu to se mnou zacloumalo, \u017ee mus\u00ed m\u00e9ho br\u00e1\u0161ku uklid\u0148ovat pomoc\u00ed chemick\u00fdch svinstev, ale Bill byl na tom opravdu hodn\u011b \u0161patn\u011b. I se mnou ta diagn\u00f3za ot\u0159\u00e1sla jako bl\u00e1zen, ale oproti n\u011bmu jsem to snesl l\u00edp. Ono kdo by se divil, j\u00e1 jsem z n\u00e1s dvou ten, kdo o hlas nep\u0159i\u0161el. M\u016f\u017eu s n\u00edm souc\u00edtit sebev\u00edc, ale po\u0159\u00e1d budu moct oproti n\u011bmu mluvit.<\/div>\n
Ale co to melu? On bude samoz\u0159ejm\u011b mluvit taky!!! Ta operace dopadne dob\u0159e, v\u017edy\u0165 doktor \u0159\u00edkal, \u017ee dopadne dob\u0159e skoro u ka\u017ed\u00fdho, a jedin\u00fd defekt je, \u017ee n\u011bkdo se holt mus\u00ed nau\u010dit od za\u010d\u00e1tku mluvit, to je cel\u00fd, ale p\u0159ece jasn\u011b \u0159\u00edkal, \u017ee drtiv\u00e1 v\u011bt\u0161ina lid\u00ed do dvou m\u011bs\u00edc\u016f od operace mluvila jako p\u0159edt\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Aspo\u0148, \u017ee se povedlo term\u00edn operace domluvit docela brzo, u\u017e za dva t\u00fddny bude. Te\u010f si tu Billa na dva dny nechaj\u00ed, kv\u016fli n\u011bjak\u00fdm vzork\u016fm a test\u016fm. Pak bude se mnou doma a pak mu tady pom\u016f\u017eou. Jasn\u011b\u017ee pom\u016f\u017eou, nikdo nebude pochybovat, proto\u017ee jsem to prost\u011b \u0159ekl! M\u00e1me zdravotnictv\u00ed na hodn\u011b vysok\u00fd \u00farovni, a i kdy\u017e furt na doktory nad\u00e1v\u00e1m, u\u017e jenom z principu, kdy\u017e t\u0159eba n\u011bkde vid\u00edm, jak zapomn\u011bli v t\u011ble pacienta rou\u0161ku, po\u0159\u00e1d jsme na tom tis\u00edckr\u00e1t l\u00edp ne\u017e t\u0159eba vedle v \u010cesk\u00fd republice. Tam kdyby se to stalo, tam bych nev\u011b\u0159il, \u017ee Billa daj\u00ed zase do kupy, to u\u017e bych ho rad\u0161i odpitval s\u00e1m. Ale tady se doktor tv\u00e1\u0159il, \u017ee by to m\u011blo b\u00fdt pom\u011brn\u011b v pohod\u011b, tak uvid\u00edme. Nejsem z toho nad\u0161enej, ale v\u011b\u0159\u00edm mu.<\/p>\n<\/div>\n
Sklesle sleduju, jak Billa odv\u00e1\u017eej\u00ed na pokoj a jak mi \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee stejn\u011b bude do z\u00edt\u0159ka sp\u00e1t, tak abych p\u0159i\u0161el z\u00edtra dopoledne. Pak tu s n\u00edm m\u016f\u017eu str\u00e1vit cel\u00fd den, a poz\u00edt\u0159\u00ed si ho budu moct vz\u00edt dom\u016f.<\/div>\n
Jako oc\u00e1sek se plou\u017e\u00edm za doktorama, abych vid\u011bl, na jak\u00fdm pokoji to moje zlat\u00ed\u010dko bude. Ale kdy\u017e p\u0159ijde \u010das odej\u00edt, nechce se mi. Bill sice klidn\u011b sp\u00ed, ale j\u00e1 ho tady nechci nech\u00e1vat! Co kdy\u017e se probud\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e se sem dostanu? V\u00edm, jak moc se boj\u00ed nemocnic. Ale jak ovlivn\u00edm, kdy se probud\u00ed? Ne, j\u00e1 dom\u016f prost\u011b j\u00edt nehodl\u00e1m, i kdybych se tu m\u011bl porvat s celou nemocnic\u00ed. Nechci teda vyvol\u00e1vat zlo, ale j\u00e1 ho tu nem\u016f\u017eu nechat, kocourka m\u00fdho.<\/p>\n<\/div>\n
Ze zamy\u0161len\u00ed m\u011b proberou a\u017e kroky za mnou. S cuknut\u00edm se oto\u010d\u00edm a spat\u0159\u00edm za sebou sest\u0159i\u010dku. Ale ne takovou, jak\u00fdch je tady jak nakak\u00e1no. Tahle je \u00fapln\u011b jin\u00e1. Nejenom, \u017ee vypad\u00e1 jako and\u011bl, se svou velice \u00fatlou postavou ve sn\u011bhob\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti a do pasu dlouh\u00fdmi vlnit\u00fdmi vlasy, rud\u00fdmi jako ohe\u0148. Ale v jej\u00edch smaragdov\u011b zelen\u00fdch o\u010d\u00edch se zra\u010d\u00ed i n\u011bco jin\u00e9ho. N\u011bco jako… pochopen\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
Dojde a\u017e ke mn\u011b a soucitn\u011b se usm\u011bje.<\/p>\n<\/div>\n
„Nechce se v\u00e1m od n\u011bj pry\u010d, \u017ee ne, pane Kaulitzi?“<\/div>\n
Jen se na ni pod\u00edv\u00e1m a ti\u0161e zavrt\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Ne… nem\u016f\u017eu ho tady nechat samotn\u00e9ho,“ \u0161eptnu. „Chci tady z\u016fstat s n\u00edm… j\u00e1 v\u00edm, \u017ee bude sp\u00e1t, ale budu u n\u011bj, kdyby se probudil… kdyby m\u011bl \u0161patn\u00e9 sny…“<\/div>\n
Nal\u00e9hav\u011b se na ni pod\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„Pros\u00edm… moc v\u00e1s pros\u00edm… dovolte mi to! Pros\u00edm… ud\u011bl\u00e1m cokoliv… jen m\u011b nepos\u00edlejte dom\u016f… nechte m\u011b tu s n\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
Sest\u0159i\u010dka se na m\u011b smutn\u011b pod\u00edv\u00e1.<\/div>\n
„Pane Kaulitzi… jestli v\u00e1m to takhle \u0159ekl pan doktor… tak to bude hodn\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 zm\u011bnit… ale m\u016f\u017eu se pokusit,“ zamysl\u00ed se a j\u00e1 mus\u00edm cht\u011b necht\u011b post\u0159ehnout, \u017ee kdy\u017e p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, tak j\u00ed to neuv\u011b\u0159iteln\u011b slu\u0161\u00ed. Zvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e okny chodby za\u010dnou zpoza mrak\u016f pronikat paprsky zapadaj\u00edc\u00edho slunce a za\u010dnou tan\u010dit v jej\u00edch z\u00e1\u0159iv\u011b rud\u00fdch vlasech. Nerad si to p\u0159izn\u00e1v\u00e1m, proto\u017ee moj\u00ed l\u00e1skou je Bill a j\u00e1 jestli ho podvedu ve\u0159ejn\u011b jednou, dvakr\u00e1t za m\u011bs\u00edc, tak, aby se to dostalo do m\u00e9di\u00ed, tak to je jenom kryc\u00ed man\u00e9vr, proto\u017ee na\u0161e l\u00e1ska je bohu\u017eel zak\u00e1zan\u00e1. M\u011bli jsme z tohohle dost sch\u00edzu, u\u017e jenom kv\u016fli \u00fa\u0159ad\u016fm, a taky proto, \u017ee co by si v\u0161ichni mysleli, kdyby se z Casanovy Tokio Hotel najednou stal slu\u0161\u0148\u00e1\u010dek. A\u017e jsme to vymysleli takhle a te\u010f u\u017e se tomu jenom sm\u011bjeme. J\u00e1 vypad\u00e1m, \u017ee jsem se zklidnil, ale jenom mali\u010dko, co\u017e d\u016frazn\u011b zmi\u0148uju i v rozhovorech. Bill ze sebe i nad\u00e1le d\u011bl\u00e1 romantick\u00e9ho sn\u00edlka, ale jakmile n\u00e1s nikdo nevid\u00ed…<\/p>\n<\/div>\n
To ale neznamen\u00e1, \u017ee si u\u017e nedok\u00e1\u017eu v\u0161\u00edmat hezk\u00fdch holek a jednou takovou takhle sest\u0159i\u010dka je.<\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dkejte tady,“ vyzve m\u011b ti\u0161e, oto\u010d\u00ed se, zav\u00ed\u0159\u00ed z\u00e1\u0159iv\u011b b\u00edl\u00fdm pl\u00e1\u0161t\u011bm a j\u00e1 sleduju, jak miz\u00ed na konci chodby, tam, kde m\u011bl doktor svou kancel\u00e1\u0159. Vypadala skoro jako p\u0159\u00edzrak, jak ji oza\u0159ovaly \u010derveno r\u016f\u017eovo oran\u017eov\u00e9 paprsky, dlouhat\u00e1nsk\u00e9 vlasy za n\u00ed vl\u00e1ly jako z\u00e1voj a bylo skoro s podivem, \u017ee j\u00ed ta h\u0159\u00edva nezlom\u00ed vaz, jak hube\u0148ou\u010dkou postavu m\u011bla. Skoro jsem a\u017e zap\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli nem\u00e1 n\u011bjakou nemoc nebo anorexii, ale kdyby n\u011bco takov\u00e9ho m\u011bla, copak by m\u011bla na tv\u00e1\u0159i tak soucitn\u00fd \u00fasm\u011bv? Copak by z n\u00ed vyza\u0159oval ten klid a t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e om\u00e1men\u00ed, kter\u00e9 z n\u00ed \u010di\u0161elo? Ka\u017edop\u00e1dn\u011b je moc hodn\u00e1, kdy\u017e se \u0161la pokusit tohle pro m\u011b ud\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
Vejdu do Billova pokoje a sednu si na \u017eidli vedle jeho postele. Uchop\u00edm ho za dla\u0148 a jemn\u011b ji za\u010dnu hladit, v\u00edc si ale netrouf\u00e1m, na to jsme moc opatrn\u00ed. I ve vz\u00e1jemn\u00e9m osloven\u00ed d\u00e1v\u00e1me bacha, aby to, i kdyby n\u00e1s n\u011bkdo sly\u0161el, vyzn\u011blo jako neutr\u00e1lnost nebo maxim\u00e1ln\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bratrstv\u00ed, ale prost\u011b aby n\u00e1s nikdo nemohl obvinit.<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko moje, neboj se ni\u010deho,“ \u0161eptnu a jemn\u011b mu palci hlad\u00edm h\u0159bet ruky. V posledn\u00edch paprsc\u00edch dne vypad\u00e1 tak nezvykle klidn\u011b, jako by sm\u00ed\u0159en\u011b. Havran\u00ed dlouh\u00e9 vlasy m\u00e1 kolem ramen rozprost\u0159en\u00e9 jako z\u00e1voj a j\u00e1 neodol\u00e1m a urovn\u00e1m mu je tak, aby nebyly nikde zcuchan\u00e9 a p\u0159im\u00e1\u010dknut\u00e9 le\u017e\u00edc\u00edm t\u011blem, v\u00edm, jak moc si na nich zakl\u00e1d\u00e1. P\u0159itom ho lehoulince, aby ho to nevzbudilo, pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Neboj se, slun\u00ed\u010dko moje… bude\u0161 zase mluvit, to ti p\u0159\u00edsah\u00e1m… bude zase dob\u0159e, slibuju, and\u00edlku m\u016fj mil…“<\/p>\n<\/div>\n
Z chodby zaslechnu bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se kroky a kousnu se do jazyka. Do h\u00e1je. Tak to nakonec vypad\u00e1, \u017ee Bill m\u011bl tenkr\u00e1t op\u011bt a zase pravdu, kdy\u017e \u0159ekl, \u017ee probl\u00e9my s utajov\u00e1n\u00edm na\u0161eho vztahu budu m\u00edt sp\u00ed\u0161 j\u00e1, ne\u017e on. A m\u011bl naprostou pravdu. J\u00e1 si sice hl\u00edd\u00e1m gesta, ale u\u017e ne tak moc jazyk a sly\u0161et tohle n\u011bkdo nezasv\u011bcen\u00fd… achjo, budu muset je\u0161t\u011b tr\u00e9novat.<\/p>\n<\/div>\n
Vr\u00e1t\u00edm ruce zp\u00e1tky na Billovu ruku p\u0159esn\u011b v\u010das, hned o vte\u0159inu pozd\u011bji vejde ta mil\u00e1 sest\u0159i\u010dka. Pousm\u011bju se a t\u00e1zav\u011b k n\u00ed zvednu o\u010di.<\/div>\n
„Povedlo se mi pro v\u00e1s domluvit v\u00fdjimku,“ vr\u00e1t\u00ed mi \u00fasm\u011bv a j\u00e1 uc\u00edt\u00edm z\u00e1van neskonal\u00e9 euforie. „M\u016f\u017eete tady z\u016fstat p\u0159es noc i po celou dobu jeho poopera\u010dn\u00edho stavu a-„<\/p>\n<\/div>\n
Nedomluv\u00ed, proto\u017ee to u\u017e ji k\u0159e\u010dovit\u011b obejmu, p\u0159i\u010dem\u017e ji zvednu do vzduchu a ze sam\u00e9 vd\u011b\u010dnosti s n\u00ed obto\u010d\u00edm kole\u010dko. Ti\u0161e v\u00fdskne, ale pak si okam\u017eit\u011b skousne rty a ustaran\u011b se zad\u00edv\u00e1 na Billa, ten v\u0161ak pod vlivem sedativ sp\u00ed jako zabit\u00fd. Postav\u00edm ji zp\u00e1tky na zem a c\u00edt\u00edm, jak mi rudnou tv\u00e1\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
„Moc se… omlouv\u00e1m, j\u00e1 necht\u011bl… ale vy jste mi ud\u011blala takovou radost,“ souk\u00e1m ze sebe rozpa\u010dit\u011b. Na okam\u017eik se odml\u010d\u00edm, jak hled\u00e1m slova, ale ona se jenom ch\u00e1pav\u011b usm\u011bje a p\u0159ik\u00fdvne hlavou, a\u017e se j\u00ed vlasy rozhoupou.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00e1s ch\u00e1pu, pane Kaulitzi… kdybyste kdykoliv n\u011bco pot\u0159eboval… sta\u010d\u00ed tady zazvonit,“ uk\u00e1\u017ee mi tla\u010d\u00edtko. „Je to napojen\u00e9 p\u0159\u00edmo k n\u00e1m na sesternu a tenhle t\u00fdden m\u00e1m cel\u00fd no\u010dn\u00ed sm\u011bny… tak\u017ee kdybyste pot\u0159eboval cokoliv… j\u00eddlo, pit\u00ed… n\u011bco pro va\u0161eho bratra… sta\u010d\u00ed zazvonit a j\u00e1 se to pokus\u00edm za\u0159\u00eddit.“<\/div>\n
Dojat\u011b zamrk\u00e1m a je\u0161t\u011b jednou se neovl\u00e1dnu a obejmu ji.<\/div>\n
„Jste ta nejlep\u0161\u00ed sest\u0159i\u010dka na sv\u011bt\u011b,“ \u0161eptnu vd\u011b\u010dn\u011b a ona se stydliv\u011b usm\u011bje.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 to nic nen\u00ed, r\u00e1da jsem to pro v\u00e1s ud\u011blala, pane Kaulitzi,“ zamuml\u00e1 a z\u010dervenaj\u00ed j\u00ed tv\u00e1\u0159e, j\u00e1 ji ale p\u0159eru\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Tom,“ vydechnu a nat\u00e1hnu k n\u00ed ruku. „Pro v\u00e1s jsem Tom.“<\/div>\n
Trochu rozpa\u010dit\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pne, ne\u017e mou ruku stiskne.<\/p>\n<\/div>\n
„No tak, j\u00e1 nekou\u0161u,“ zazub\u00edm se na ni. „Tykaj\u00ed mi stovky \u0161\u00edlen\u00fdch holek, kter\u00fd m\u011b ani neznaj\u00ed, a mysl\u00edm, \u017ee my dva se tu te\u010f budeme asi potk\u00e1vat \u010dast\u011bji.“<\/div>\n
Usm\u011bje se a nakonec ruku stiskne.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem Rotov\u00e1… Ollie Rotov\u00e1,“ \u0161pitne a znovu j\u00ed zaho\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159e. Asi je zasko\u010den\u00e1, \u017ee si mohla potykat s takov\u00fdm \u00fa\u017eas\u0148\u00e1kem, jako jsem j\u00e1, ale moc j\u00ed to takhle slu\u0161\u00ed, jak se \u010derven\u00e1. Je roztomil\u00e1, a hlavn\u011b jedna z m\u00e1la smrtelnic, co z n\u00e1s s Billem ned\u011blaj\u00ed hned kdov\u00edco, ale p\u0159istupuj\u00ed k n\u00e1m jako k norm\u00e1ln\u00edm civilist\u016fm.<\/div>\n
„J\u00e9, Ollie,“ zopakuju a pusa se mi roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed od ucha k uchu. „To byla moje nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00ed postava, kdy\u017e jsem koukal na Pepka N\u00e1mo\u0159n\u00edka, kterej mi dokonale znechutil \u0161pen\u00e1t!“ vzpomenu si na svoje d\u011btsk\u00fd roky.<\/div>\n
Chvilku se sm\u011bjeme, ale pak si zase sednu k Billovi a zv\u00e1\u017en\u00edm.<\/div>\n
„Pros\u00edm, \u0159ekni mi… nelhal doktor? Opravdu je tohle jedna z nejjednodu\u0161\u0161\u00edch operac\u00ed, co jsou?“<\/div>\n
Ollie p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„M\u00e1 pravdu. Sp\u00ed\u0161 jsou t\u011b\u017ek\u00fd d\u016fsledky, a to sp\u00ed\u0161 psychicky. Kdy\u017e m\u011bs\u00edc nepou\u017e\u00edv\u00e1\u0161 hlas, tak pak se v\u011bt\u0161ina lid\u00ed mus\u00ed doslova od za\u010d\u00e1tku u\u010dit znovu mluvit. A to m\u00e1 leckdo probl\u00e9m zvl\u00e1dnout… ale v\u011bt\u0161ina lid\u00ed se s t\u00edm poprala. Na sto operac\u00ed n\u00e1m tady p\u0159ipad\u00e1 devades\u00e1t p\u011bt lid\u00ed, co mluvili znovu do dvou m\u011bs\u00edc\u016f od z\u00e1kroku, tedy i s t\u0159\u00edt\u00fddenn\u00edm povinn\u00fdm ml\u010den\u00edm bez probl\u00e9m\u016f, t\u0159i lidi to prot\u00e1hli na m\u011bs\u00edce t\u0159i a dva to teda vzdali. Jeden do dne\u0161n\u00edho dne kokt\u00e1 a doch\u00e1z\u00ed na terapii, proto\u017ee na to nem\u00e1 el\u00e1n, se to znovu u\u010dit a jeden sp\u00e1chal sebevra\u017edu, proto\u017ee byl pro n\u011bj hlas, jak napsal v dopise na rozlou\u010denou, \u017eivotn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd.“<\/p>\n<\/div>\n
Trochu m\u011b p\u0159i posledn\u00edch zamraz\u00ed. Pro Billa je hlas taky \u017eivotn\u011b d\u016fle\u017eit\u00fd!!! Ne, mus\u00ed to dopadnout prost\u011b dob\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Jako by mi \u010detla my\u0161lenky, p\u0159istoup\u00ed ke mn\u011b Ollie bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Jestli chcete…“<\/div>\n
Tro\u0161ku se naoko v\u00fdhru\u017en\u011b za\u0161kleb\u00edm a ona zrudne.<\/div>\n
„Pardon… jestli… chce\u0161,“ zkus\u00ed to znova a j\u00e1 se pousm\u011bju a p\u0159ik\u00fdvnu. „Tak a\u017e se Bill bude zotavovat, tak na n\u011bj m\u016f\u017eu d\u00e1vat pozor, a\u017e bude\u0161 sp\u00e1t… Nemysl\u00ed\u0161 si p\u0159ece, \u017ee cel\u00e9 t\u0159i t\u00fddny dr\u017e\u00ed\u0161 o\u010di otev\u0159en\u00e9, \u017ee ne?“<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e podruh\u00e9 b\u011bhem kr\u00e1tk\u00e9 chv\u00edle na pom\u011brn\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9m m\u00edst\u011b se ve mn\u011b rozlije pocit neskute\u010dn\u00e9 vd\u011b\u010dnosti.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty jsi opravdu poklad,“ vydechnu.<\/div>\n
Jenom se na m\u011b ch\u00e1pav\u011b usm\u011bje.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 v\u00e1s nebudu ru\u0161it, oba tu pot\u0159ebujete klid… Tak j\u00e1 p\u016fjdu a kdy\u017etak sta\u010d\u00ed, kdy\u017e zm\u00e1\u010dknet- zm\u00e1\u010dkne\u0161 to tla\u010d\u00edtko, ok?“<\/div>\n
Jenom p\u0159ik\u00fdvnu a kdy\u017e se zav\u0159ou dve\u0159e, p\u0159it\u00e1hnu si vedlej\u0161\u00ed postel bl\u00ed\u017e k Billovi, ale tak, abych le\u017eel jenom vedle, aby n\u00e1s nikdo v nejhor\u0161\u00edm nemohl oso\u010dit z nekalost\u00ed a \u010du\u0148\u00e1ren. Prej \u010du\u0148\u00e1ren… z nejlep\u0161\u00edho sexu na sv\u011bt\u011b. Ulehnu, instinktivn\u011b chyt\u00edm Billa za ruku a usnu. Bylo toho dneska na m\u011b hodn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
O dvan\u00e1ct dn\u00ed pozd\u011bji<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi… j\u00e1 tam nechci,“ nap\u00ed\u0161u na magnetickou tabulku, kterou mi Tom obstaral. \u010cern\u00fd lih\u00e1\u010d se mi v rukou klepe jako osika, tak, jako se vnit\u0159n\u011b klepu j\u00e1 u\u017e n\u011bkolik dn\u00ed a s \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc bli\u017e\u0161\u00edm term\u00ednem operace intenzivn\u011bji.<\/div>\n
„M\u00e1m strach…“ dop\u00ed\u0161u je\u0161t\u011b a je to pravda. Co kdy\u017e to dopadne \u0161patn\u011b? Oni sice v\u0161ichni \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee by to m\u011blo b\u00fdt bez probl\u00e9m\u016f, ale co kdy\u017e se n\u011bco zmot\u00e1? Stroji sel\u017ee technika a on mi vy\u0159\u00edzne zbytek hlasivek. P\u0159i hojen\u00ed mi to za\u010dne hnisat. Ud\u011bl\u00e1 se tam dal\u0161\u00ed cysta. Nezvl\u00e1dnu se mluvu u\u010dit znovu… Nehlasn\u011b vyjeknu a za\u010dnu se klepat je\u0161t\u011b v\u00edc. Pro\u010d tohle nem\u016f\u017ee b\u00fdt sen, abych se probudil a zjistil, \u017ee to je jenom o\u0161kliv\u00e1 no\u010dn\u00ed m\u016fra, kterou m\u00e1m kv\u016fli nadch\u00e1zej\u00edc\u00edmu d\u016fle\u017eit\u00fdmu vystoupen\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
Stul\u00edm se k Tomovi, kdy\u017e m\u011b pevn\u011b obejme, a z o\u010d\u00ed se mi za\u010dnou ronit slzy.<\/div>\n
„No tak, mil\u00e1\u010dku… v\u00ed\u0161, co \u0159\u00edkal doktor… nesm\u00ed\u0161 se vysilovat pl\u00e1\u010dem, \u0161kod\u00ed ti,“ konej\u0161\u00ed m\u011b ti\u0161e.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm… ale to prost\u011b nejde,“ nap\u00ed\u0161u rychle na tabulku, i kdy\u017e mysl\u00edm, \u017ee marn\u011b, \u017ee si rozum\u00edme i beze slov a \u017ee Tom te\u010f v\u00ed naprosto p\u0159esn\u011b, jak se c\u00edt\u00edm. Zoufale, pr\u00e1zdn\u011b, ztracen\u011b a beznad\u011bjn\u011b.<\/div>\n
Zdrcen\u011b se k n\u011bmu natisknu je\u0161t\u011b v\u00edc a sna\u017e\u00edm se polykat slzy, aby pl\u00e1\u010d co nejd\u0159\u00edve odezn\u011bl, ale p\u0159ipad\u00e1m si v tomhle naprosto neschopn\u00fd. V\u0161ichni se m\u011b sna\u017e\u00ed ut\u011b\u0161ovat, Tom, rodina, p\u0159\u00e1tel\u00e9, i fanynky to berou v\u00e1\u017en\u011b a t\u011bch povzbudiv\u00fdch dopis\u016f, co jsem dostal, to je neuv\u011b\u0159iteln\u00e9! Jenom\u017ee… co kdy\u017e je v\u0161echny zklamu? Co kdy\u017e u\u017e po operaci ze sebe definitivn\u011b nevyd\u00e1m ani hl\u00e1sku?<\/div>\n
A to tam nastupuju u\u017e z\u00edtra, cht\u011bj\u00ed m\u011b tam m\u00edt den p\u0159edem, aby si m\u011b prej mohli monitorovat nebo co. Bo\u017ee j\u00e1 se tak boj\u00edm! Je\u0161t\u011b\u017ee tam Tomi bude se mnou. Pr\u00fd n\u011bjak ukecal n\u011bjakou sest\u0159i\u010dku.<\/div>\n
Prov\u011bs\u00edm se mu v n\u00e1ru\u010d\u00ed, kdy\u017e m\u011b vezme a vynese do lo\u017enice do postele. Absolutn\u011b nejsem schopn\u00fd pohybu, a kdyby do m\u011b dnes n\u00e1sil\u00edm za pomoci maminky nedostal aspo\u0148 trochu ob\u011bda, v\u016fbec bych dneska nejedl. Nech\u00e1m se polo\u017eit na postel, po\u010dk\u00e1m, a\u017e zhasne a pak se k n\u011bmu zoufale natisknu. U\u017e nepl\u00e1\u010du, ale klepu se po\u0159\u00e1d.<\/div>\n
Marn\u011b se m\u011b sna\u017e\u00ed uklidnit, a p\u0159itom j\u00e1 bych ho tak r\u00e1d poslechl! Ale strach je mnohem v\u011bt\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159estanu se na chv\u00edli klepat ve chv\u00edli, kdy uc\u00edt\u00edm, jak se na m\u011b p\u0159ekulilo jeho svalnat\u00e9 t\u011blo. Opatrn\u011b si na m\u011b lehne a podsune mi ruce pod z\u00e1da, a\u017e m\u011b tak schov\u00e1 do bezpe\u010dn\u00e9ho, h\u0159ejiv\u00e9ho objet\u00ed. Sv\u00fdm tepl\u00fdm dechem mi fun\u00ed na krk a celkov\u011b m\u011b h\u0159eje v\u00edc ne\u017e pe\u0159ina. A\u017e takhle v jeho objet\u00ed se po n\u011bkolika stresupln\u00fdch hodin\u00e1ch dok\u00e1\u017eu aspo\u0148 trochu uvolnit, dokonce se i malinko pousm\u00e1t, c\u00edtit se v bezpe\u010d\u00ed. Ten pocit se umocn\u00ed, kdy\u017e Tomi spoj\u00ed na\u0161e rty v hlubok\u00e9m, proc\u00edt\u011bn\u00e9m polibku. Jako by mi j\u00edm p\u0159ed\u00e1val svou energii, svou v\u00edru v to, \u017ee to cel\u00e9 dopadne dob\u0159e. I p\u0159es \u00fasm\u011bv, kter\u00fd se mu povedlo z\u00e1hadn\u011b na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i vykouzlit, se mu smutn\u011b zad\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed. Tomi, tak moc bych cht\u011bl je\u0161t\u011b jednou \u0159\u00edct, \u017ee t\u011b miluju… ne to ps\u00e1t na tabulku nebo pap\u00edr, ale \u0159\u00edct ti to…<\/em> Pro\u010d jsem si dosud nikdy v \u017eivot\u011b neuv\u011bdomil, jak kr\u00e1sn\u011b ta dv\u011b sl\u016fvka, pro n\u011bkoho tak norm\u00e1ln\u00ed a oby\u010dejn\u00e1, zn\u011bj\u00ed? Jakou v\u00e1hu m\u00e1, kdy\u017e je \u010dlov\u011bk \u0159ekne up\u0159\u00edmn\u011b a od srdce, ne\u017e kdy\u017e to se stejn\u00fdmi emocemi vyp\u00ed\u0161e na pap\u00edr nebo blbou tabulku?<\/div>\n
<\/div>\n
Smutn\u011b zamrk\u00e1m, abych zahnal dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edliv smutku, a sna\u017e\u00edm se vn\u00edmat jenom Tomovu bl\u00edzkost. Ti\u0161e vydechnu, kdy\u017e vyt\u00e1hne ruce zpod m\u00fdch zad, promne je dlan\u011bmi a pak mi je p\u0159ilo\u017e\u00ed na o\u010di. To teplo, kter\u00e9 z nich s\u00e1l\u00e1!<\/div>\n
„Spinkej, mil\u00e1\u010dku,“ \u0161eptne mi do ou\u0161ka a jemn\u011b ho pol\u00edb\u00ed. „Nejrad\u0161i bych t\u011b te\u010f pozlobil tebou tolik obl\u00edben\u00fdm sex\u00edkem, p\u0159esn\u011b tak, jak to m\u00e1\u0161 r\u00e1d, ale to bys m\u011b asi zabil, kdy\u017e bys u toho nemohl k\u0159i\u010det,“ pokus\u00ed se o vtip a j\u00e1 se cht\u011b necht\u011b mus\u00edm zazubit, proto\u017ee to odhadnul naprosto p\u0159esn\u011b. Jeho p\u0159esn\u011b m\u00ed\u0159en\u00fdm dotek\u016fm nejde nikdy odolat ml\u010den\u00edm, v\u017edycky u toho mus\u00edm b\u00fdt hlasit\u00fd. „Tak\u017ee na to te\u010f ok\u00e1zale zapomenem, ty te\u010f bude\u0161 spinkat, r\u00e1no pojedem do nemocnice… a pak u\u017e bude v\u0161echno jenom dobr\u00e9,“ \u0161eptne uklid\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem a jednou dlan\u00ed sjede na mou tv\u00e1\u0159. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj a do o\u010d\u00ed se mi znovu vr\u00e1t\u00ed smutek. Slab\u011b zavrt\u00edm hlavou, ale on se na m\u011b zamra\u010d\u00ed. Naoko k\u00e1rav\u011b.<\/div>\n
„Billy, dopadne to dob\u0159e… jestli nev\u011b\u0159\u00ed\u0161 u\u017e ni\u010demu… v\u011b\u0159 aspo\u0148 mn\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 a ani\u017e by zm\u011bnil polohu, jenom n\u00e1s p\u0159ekul\u00ed na bok, abychom v tomhle objet\u00ed mohli pohodln\u011bji usnout. Natisknu se je\u0161t\u011b v\u00edc k n\u011bmu a on m\u011b k sob\u011b je\u0161t\u011b pevn\u011bji p\u0159itiskne. Nech\u00e1 m\u011b, abych nasoukal hlavu pod jeho bradu, c\u00edt\u00edm se tak v\u00edc kryt\u00fd a v bezpe\u010d\u00ed, kter\u00e9 mi p\u0159ed ve\u0161kerou nep\u0159\u00edzn\u00ed okol\u00ed m\u016f\u017ee d\u00e1t pr\u00e1v\u011b a jedin\u011b on. J\u00e1 nechci do nemocnice… m\u00e1m strach,<\/em> bleskne mi je\u0161t\u011b hlavou, ne\u017e usnu, a pak u\u017e nev\u00edm o sv\u011bt\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/p>\n<\/div>\n
N\u00e1sleduj\u00edc\u00edho dne se rozhodnu Billa do auta rad\u0161i odn\u00e9st v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Sn\u00eddani akor\u00e1t roznimral pe\u010dliv\u011bji ne\u017e mal\u00e9 d\u00edt\u011b a je bled\u00fd jako smrtka. Do nemocnice u\u017e jde teda po sv\u00fdch, ale siln\u011b se o m\u011b op\u00edr\u00e1, a kdy\u017e p\u0159ijdeme k recepci, kde u\u017e na n\u00e1s \u010dek\u00e1 doktor a Ollie, aby n\u00e1s odvedli na jeho pokoj, klesne na zem, vzhl\u00ed\u017eej\u00edc k nim s naprosto bezradn\u00fdm a zoufal\u00fdm v\u00fdrazem, a rozpl\u00e1\u010de se. Ne\u017e se nad\u011bju, p\u0159iplaz\u00ed se mi k noh\u00e1m, obejme mi kolena a prosebn\u011b ke mn\u011b vzhl\u00ed\u017e\u00ed, rty se mu nehlasn\u011b pohybuj\u00ed. Ten pohled mi trh\u00e1 srdce. P\u0159ipad\u00e1m si vylo\u017een\u011b jako zr\u00e1dce, kdy\u017e doktorovi p\u0159ed\u00e1m ta\u0161ku s na\u0161ima v\u011bcma a vezmu ho do n\u00e1ru\u010de. Okam\u017eit\u011b se mi p\u0159itul\u00ed ke krku a obejme m\u011b, ale copak ho odsud m\u016f\u017eu odv\u00e9st? V\u017edy\u0165 jedin\u00e9 m\u00edsto, kde mu pom\u016f\u017eou, je pr\u00e1v\u011b tady!<\/div>\n
S t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem ho ulo\u017e\u00edm do postele, pom\u016f\u017eu mu se p\u0159evl\u00edknout do voln\u00fdho trika a tepl\u00e1k\u016f, proto\u017ee s\u00e1m m\u00e1 kon\u010detiny jako z gumy, pokus\u00edm se ho marn\u011b ukonej\u0161it a s t\u011b\u017ek\u00fdm srdcem jdu do kancel\u00e1\u0159e doktora, kter\u00fd mi vyl\u00ed\u010d\u00ed p\u0159edb\u011b\u017en\u00fd harmonogram Billova a m\u00e9ho pobytu tady.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
Jenom st\u011b\u017e\u00ed se uklid\u0148uju, a nakonec apaticky spolku dv\u011b pilulky, co mi ta sest\u0159i\u010dka podstr\u010d\u00ed. Po chv\u00edli uc\u00edt\u00edm, \u017ee mi je skute\u010dn\u011b o n\u011bco m\u00e1lo l\u00edp, ale dostavuje se u m\u011b pocit naprost\u00e9 apatie. Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e mi za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt v\u0161echno jedno, jak to tady dopadne, stejn\u011b nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou \u0161anci, \u017ee by m\u011b operace minula. Bez z\u00e1jmu absolvuju v\u0161echna vstupn\u00ed vy\u0161et\u0159en\u00ed a vr\u00e1t\u00edm se zp\u00e1tky na l\u016f\u017eko, na kter\u00e9 mi m\u00edsto Toma, kter\u00fd zmizel i s doktorem, pom\u016f\u017ee ta mlad\u00e1 sest\u0159i\u010dka. Je velmi kr\u00e1sn\u00e1, ale j\u00e1 nem\u00e1m te\u010f s\u00edlu to vn\u00edmat, a kdy\u017e ke mn\u011b p\u0159istr\u010d\u00ed tal\u00ed\u0159 s j\u00eddlem, jen odvr\u00e1t\u00edm hlavu a zad\u00edv\u00e1m se do pr\u00e1zdna. J\u00e1 nechci j\u00edst. Nem\u00e1m hlad, a\u010dkoliv mi b\u0159icho \u0161krund\u00e1 hlady. Nechci ani p\u00edt, ani \u017e\u00e1dn\u00e9 l\u00e9ky. Chci jenom mluvit. Mluvit, nic jin\u00e9ho.<\/div>\n
Teskn\u011b se pod\u00edv\u00e1m na sest\u0159i\u010dku, kdy\u017e m\u011b oslov\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Sn\u011bzte aspo\u0148 tro\u0161ku pol\u00e9vky, Bille,“ promluv\u00ed ti\u0161e a j\u00e1 i p\u0159es svou melancholii mus\u00edm uznat, \u017ee jej\u00ed hlas zn\u00ed hodn\u011b p\u0159\u00edjemn\u011b a uklid\u0148uj\u00edcn\u011b.<\/div>\n
Jenom zavrt\u00edm hlavou, ale n\u011bjak z n\u00ed nedok\u00e1\u017eu spustit o\u010di. V t\u011bch jej\u00edch je toti\u017e n\u011bco, co p\u0159itahuje m\u016fj pohled. N\u011bjak\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed s\u00edla, kter\u00e1… no po\u010dkat, nem\u00e1m snad pocit, jako by mi to p\u0159est\u00e1valo b\u00fdt jedno? Kde se ale ve mn\u011b vzal? Neschopn\u00fd ucuknout od jisk\u0159iv\u011b zelen\u00fdch sv\u011bt\u00e9lek, tan\u010d\u00edc\u00edch v jej\u00edch duhovk\u00e1ch, sleduju, jak odkl\u00e1d\u00e1 tal\u00ed\u0159 a jak ke mn\u011b vztahuje a\u017e nep\u0159irozen\u011b b\u00edlou pa\u017ei. S lehk\u00fdm vyd\u011b\u0161en\u00edm si uv\u011bdom\u00edm, jak moc je vyz\u00e1bl\u00e1, j\u00e1 jsem oproti n\u00ed solidn\u00ed \u0161pekoun. Jej\u00ed dotek v\u0161ak nen\u00ed studen\u00fd, jak jsem o\u010dek\u00e1val, kdy\u017e polo\u017eila svou dla\u0148 na mou tv\u00e1\u0159. Naopak p\u0159\u00edjemn\u011b h\u0159\u00e1l. Ne teda tak p\u0159\u00edjemn\u011b jako doteky od Toma, ale p\u0159esto dr\u017e\u00edm jako ber\u00e1nek a op\u0159u se do jej\u00ed dlan\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, jak v\u00e1m je, Bille,“ \u0161eptne ti\u0161e a j\u00e1 jenom smutn\u011b zav\u0159u o\u010di. „M\u00e1te pocit, \u017ee cel\u00fd \u017eivot ztr\u00e1c\u00ed smysl, kdy\u017e nem\u016f\u017eete \u0159\u00edct ani sl\u016fvko… ale to p\u0159ejde,“ dod\u00e1 povzbudiv\u011b.<\/div>\n
Zvednu k n\u00ed o\u010di a chci zavrt\u011bt hlavou, ale jej\u00ed dotek mi to nedovol\u00ed.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu, \u017ee si te\u010f mysl\u00edte, \u017ee tomu nem\u016f\u017eu rozum\u011bt ani j\u00e1, ani doktor, ani va\u0161i p\u0159\u00e1tel\u00e9, nikdo, tomu, jak se c\u00edt\u00edte. Ale zase bude l\u00edp… a Tom v\u00e1m v\u011b\u0159\u00ed,“ usm\u011bje se. „Ud\u011blal by pro v\u00e1s prvn\u00ed posledn\u00ed. Tou\u017e\u00ed po va\u0161em uzdraven\u00ed se snad mnohem v\u00edc, ne\u017e vy s\u00e1m. Je to to nejb\u00e1je\u010dn\u011bj\u0161\u00ed dvoj\u010de, kter\u00e9 jsem kdy poznala… a ur\u010dit\u011b byste mu ud\u011blal ohromnou radost, kdybyste uml\u010del to rachocen\u00ed, kter\u00e9 v\u00e1m jde z b\u0159icha,“ zamrk\u00e1 na m\u011b a j\u00e1 si poprv\u00e9 za cel\u00fd dne\u0161n\u00ed den uv\u011bdom\u00edm, jak\u00fd m\u00e1m hlad.<\/div>\n
<\/div>\n
„No tak, v\u011b\u0159te mi… je\u0161t\u011b nen\u00ed v\u0161echno ztracen\u00e9… vy to zvl\u00e1dnete, Bille… jste neuv\u011b\u0159iteln\u011b siln\u00e1 osobnost… zvl\u00e1dnul jste u\u017e tolik n\u00e1ro\u010dn\u00fdch v\u011bc\u00ed, \u017ee odstran\u011bn\u00ed jedn\u00e9 hloup\u00e9 cysty snad nebude probl\u00e9m, ne?“ zamrk\u00e1 na m\u011b. „Mysl\u00edm, \u017ee psychicky by m\u011blo b\u00fdt n\u00e1ro\u010dn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e jste v Pa\u0159\u00ed\u017ei vystupovali pro p\u011bt set tis\u00edc lid\u00ed, ne\u017e tich\u00e9 vyoperov\u00e1n\u00ed a vyl\u00e9\u010den\u00ed… co mysl\u00edte? J\u00e1 bych \u0159ekla, \u017ee jim to ur\u010dit\u011b zvl\u00e1dnete nandat, cyst\u00e1m mizern\u00fdm… co vy na to, Bille?“ zamrk\u00e1 na m\u011b a j\u00e1 ke sv\u00e9mu \u00fa\u017easu c\u00edt\u00edm, jak se do m\u011b dost\u00e1v\u00e1 nov\u00e1 energie, spojen\u00e1 s touhou nemoc porazit. S touhou protrp\u011bt ty dny, kdy budu muset ml\u010det, jenom abych pak mohl zase zp\u00edvat, mluvit… a \u0159\u00edct Tomovi Miluju t\u011b<\/em>…<\/div>\n
P\u0159istihnu se, jak na sest\u0159i\u010dku kouk\u00e1m s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i a jej\u00edm slov\u016fm u\u017e jenom p\u0159ikyvuju, s chut\u00ed je vyplnit do posledn\u00edho detailu, v\u017edy\u0165 ona m\u00e1 naprostou pravdu!<\/div>\n
Usm\u011bje se na m\u011b a vid\u00edm, jak znovu bere do ruky misku s pol\u00e9vkou. Po\u0159\u00e1d se z n\u00ed slab\u011b kou\u0159\u00ed.<\/div>\n
„K tomu, abyste to zvl\u00e1dnul takhle v pohod\u011b, je ale pot\u0159eba po\u0159\u00e1dn\u011b j\u00edst… co vy na to, zvl\u00e1dnete to, \u017eejo?“ zamrk\u00e1 na m\u011b. „Nebojte, nechceme v\u00e1m tady ubl\u00ed\u017eit, ale pomoct.“<\/p>\n<\/div>\n
Nabere l\u017e\u00edci, vyfouk\u00e1 ji a opatrn\u011b mi ji vlo\u017e\u00ed do \u00fast.<\/p>\n

<\/div>\n

Tom<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se vr\u00e1t\u00edm zp\u00e1tky k Billovi na pokoj, nedok\u00e1\u017eu v\u011b\u0159it sv\u00fdm vlastn\u00edm o\u010d\u00edm. Kam se pod\u011bla ta hrom\u00e1dka ne\u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e1 se p\u0159ed recepc\u00ed zhroutila? S radost\u00ed, a hlavn\u011b nezm\u011brn\u00fdm \u00fa\u017easem kouk\u00e1m, jak ho Ollie krm\u00ed a jak se u toho oba usm\u00edvaj\u00ed. Vejdu dovnit\u0159 a na\u0161lapuju p\u0159itom na \u0161pi\u010dky, nechci je vyru\u0161it, aby se pak Bill t\u0159eba nev\u011bdomky ne\u0161prajcnul a nevr\u00e1tilo se to zp\u00e1tky do depres\u00ed. Ale pozd\u011b, Bill m\u011b perifern\u00edm vid\u011bn\u00edm zahl\u00e9dnul, a hned se mu na tv\u00e1\u0159i rozz\u00e1\u0159il \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Tomi, j\u00e1 to zvl\u00e1dnu!!! J\u00e1 to dok\u00e1\u017eu!!! P\u0159ekon\u00e1m tu operaci a zase budu mluvit a zp\u00edvat jako p\u0159edt\u00edm!“ nap\u00ed\u0161e zb\u011bsile na tabulku, div\u017ee o ni p\u0159itom nezlom\u00ed lih\u00e1\u010d, jak jede jako blesk.<\/div>\n
Ze\u0161iroka se usm\u011bju, sednu k n\u011bmu na postel a Ollie neOllie ho pevn\u011b obejmu.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, br\u00e1\u0161ko, \u017ee jsi to pochopil… j\u00e1 ti to \u0159\u00edk\u00e1m po\u0159\u00e1d, \u017ee to zm\u00e1kne\u0161,“ usm\u011bju se na n\u011bj a pravou rukou mu la\u0161kovn\u011b pocuch\u00e1m vlasy. Jenom se na m\u011b z\u00e1\u0159iv\u011b pod\u00edv\u00e1 a pak, ani\u017e by vyklouznul z objet\u00ed, naopak si ze m\u011b ud\u011bl\u00e1 op\u011brku, se nech\u00e1 od Ollie dokrmit. Ne jenom pol\u00e9vkou, bez kec\u016f zvl\u00e1dne i druh\u00fd j\u00eddlo.<\/div>\n
„\u0160ikulka,“ pochv\u00e1l\u00edme ho s Ollie unisono, kdy\u017e doj\u00ed a v\u0161echno poslu\u0161n\u011b zapije \u010dajem, kter\u00fd mu tady naserv\u00edrovali.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e byste m\u011bl odpo\u010d\u00edvat, Bille,“ navrhne mu Ollie. „Budete pot\u0159ebovat s\u00edlu, z\u00edtra v\u00e1s to \u010dek\u00e1.“<\/p>\n<\/div>\n
\u010cek\u00e1m, \u017ee se ozve zu\u0159iv\u00e9 psan\u00ed s plno n\u00e1mitkami, ale Bill m\u00edsto toho jenom k\u00fdvne, krotce jako ber\u00e1nek a poslu\u0161n\u011b si lehne a nech\u00e1 se p\u0159ikr\u00fdt.<\/div>\n
„Neboj, budu tady s tebou,“ ujist\u00edm ho ti\u0161e a lehnu si na vedlej\u0161\u00ed postel. Nat\u00e1hne po mn\u011b ruku a j\u00e1 ho za ni konej\u0161iv\u011b chytnu. Ollie odejde a mn\u011b se povede ho uspat. St\u00e1le mi ale vrt\u00e1 hlavou, jak ho jenom ukecala k tomu, aby zm\u011bnil n\u00e1ladu a za\u010dal j\u00edst. Asi to bude n\u011bjak\u00e1 hypnotiz\u00e9rka, jinak to nevid\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
O den pozd\u011bji<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nerv\u00f3zn\u011b p\u0159ech\u00e1z\u00edm po chodb\u011b tam a zp\u00e1tky. Mamka tu je s Gordonem taky, ti ale sed\u00ed na seda\u010dce a sp\u00ed\u0161 se nervujou v klidu. J\u00e1 bych na to nem\u011bl nervy. Sta\u010dil mi k tomu pohled pln\u00fd odhodl\u00e1n\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 i strachu, kter\u00fd ke mn\u011b Bill vyslal pot\u00e9, co mu p\u00edchli usp\u00e1vac\u00ed injekci. Vn\u00edmal jsem naprosto p\u0159esn\u011b, kdy mi naposledy slab\u011b stisknul ruku, ne\u017e to na n\u011bj za\u010dalo p\u016fsobit. Dokto\u0159i ho p\u0159em\u00edstili na invalidn\u00ed voz\u00edk, kde mu postupn\u011b klesla hlava na ramena. Nespal sice je\u0161t\u011b, ale jeho pohled u\u017e nic nevn\u00edmal, byl tup\u00fd, tot\u00e1ln\u011b pr\u00e1zdn\u00fd a v\u00ed\u010dka postupn\u011b klesala. Ollie se chopila voz\u00edku a odvezla ho sm\u011brem k s\u00e1l\u016fm a mn\u011b nezbylo, ne\u017e za\u010d\u00edt \u010dekat. Bo\u017ee, to byl tak depresivn\u00ed pohled, jak se na m\u011b pod\u00edval, ne\u017e ho oblbov\u00e1ky za\u010daly p\u0159em\u00e1hat! Jak m\u011b jenom stisknul!<\/p>\n<\/div>\n
Zoufale zavrt\u00edm hlavou a u\u017e po miliont\u00e9 se pod\u00edv\u00e1m na n\u00e1st\u011bnn\u00e9 hodiny. T\u00e1hnou se jak buldo\u010d\u00ed kemr. Ze v\u0161eho nejrad\u0161i bych se te\u010f vrhnul na s\u00e1l a byl tam s n\u00edm, i kdy\u017e je pod nark\u00f3zou, tak se ur\u010dit\u011b boj\u00ed, chud\u00e1\u010dek m\u016fj!<\/div>\n
Chod\u00edm po chodb\u011b doslova jako tygr zav\u0159en\u00fd v kleci a u\u017e mi moc nechyb\u00ed ani do toho vr\u010den\u00ed. Docela se div\u00edm, \u017ee na dla\u017eb\u011b se u\u017e ner\u00fdsuje vychozen\u00fd ov\u00e1l. Ne, dlouho u\u017e tohle \u010dek\u00e1n\u00ed nevydr\u017e\u00edm, to mi d\u0159\u00edv hr\u00e1bne, ne\u017e operace skon\u010d\u00ed! A pak m\u011b zav\u0159ou do l\u00e9\u010debny, odkud m\u011b dostane a\u017e kr\u00e1sn\u011b mluv\u00edc\u00ed Bill…<\/p>\n<\/div>\n
Pobl\u00ed\u017e bouchnou dve\u0159e a mamka ti\u0161e vyp\u00edskne. Pod\u00edv\u00e1m se sm\u011brem, odkud hluk p\u0159ich\u00e1zel a vid\u00edm, jak Ollie veze Billa zp\u00e1tky na pokoj. Po\u0159\u00e1d hluboce sp\u00ed, ale jinak vypad\u00e1 naprosto nedot\u010den\u011b a bez n\u00e1sledk\u016f. Poc\u00edt\u00edm \u010d\u00e1ste\u010dnou \u00falevu, a kdy\u017e ho Ollie pom\u016f\u017eu zvednout na postel a uchop\u00edm ho pak za ruku, kter\u00e1 je stejn\u011b tepl\u00e1, jako kdy\u017e m\u011b stisk\u00e1val naposledy, ulev\u00ed se mi definitivn\u011b. T\u00e1zav\u011b se je\u0161t\u011b na Ollie pod\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„Prob\u00edhalo to jako po m\u00e1sle,“ odpov\u00ed mou nevy\u0159\u010denou ot\u00e1zku. „Nenastala sebemen\u0161\u00ed komplikace, jenom te\u010f nesm\u00ed t\u0159i t\u00fddny promluvit, aby se mu to dob\u0159e zahojilo,“ odpov\u00ed mi, zat\u00edmco mu na prst navle\u010de n\u011bco, co vypad\u00e1 jako docela komick\u00fd n\u00e1prstek, a\u017e na to, \u017ee od toho vede kabel, zapojen\u00fd do po\u010d\u00edta\u010de a monitoruj\u00edc\u00ed br\u00e1\u0161kovy \u017eivotn\u00ed funkce. Podle Ollie v\u0161echno v naprost\u00fdch norm\u00e1ch.<\/div>\n
„Mil\u00e1\u010dku,“ \u0161eptnu, kdy\u017e rudovl\u00e1ska odejde a j\u00e1 s n\u00edm tak z\u016fstanu o samot\u011b. Mamce jsem p\u0159edt\u00edm sl\u00edbil, \u017ee ji vezmu do pokoje, a\u017e bude Bill p\u0159i v\u011bdom\u00ed, a tak se nemus\u00edm b\u00e1t pohladit mu dla\u0148 a vtisknout na rty jemn\u00fd polibek.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dnul jsi to…“<\/div>\n
<\/div>\n
Po chv\u00edli se z jeho \u00fast vydere slab\u00fd vzdech. Zbyst\u0159\u00edm pozornost a sleduju, jak se mu za\u010d\u00ednaj\u00ed jemn\u011b chv\u011bt \u0159asy, jak mu po tv\u00e1\u0159i p\u0159elet\u00ed p\u00e1r tik\u016f a jak pomalou\u010dku otev\u00edr\u00e1 ta svoje kukadla. Zad\u00edv\u00e1 se do stropu a trochu nakr\u010d\u00ed obo\u010d\u00ed. Zd\u00e1 se, \u017ee to tady v\u016fbec nepozn\u00e1v\u00e1. Po chvili\u010dce sto\u010d\u00ed o\u010di ke mn\u011b. M\u00e1 absolutn\u011b nech\u00e1pav\u00fd, ztracen\u00fd pohled. U\u017e u\u017e se nadechne, kdy\u017e mu p\u0159es rty polo\u017e\u00edm dla\u0148.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161\u0161t, mil\u00e1\u010dku… nem\u016f\u017ee\u0161 te\u010f mluvit, aby se ti to dob\u0159e zahojilo… ti\u0161e, brou\u010dku,“ \u0161eptnu a znovu ho lehou\u010dce pol\u00edb\u00edm. P\u0159iv\u0159e o\u010di, a kdy\u017e je znovu otev\u0159e, vypad\u00e1, \u017ee u\u017e ch\u00e1pe, co se stalo a pro\u010d se c\u00edt\u00ed tak mal\u00e1tn\u011b, a pro\u010d je tam, kde je. Chvilku mu d\u00e1v\u00e1m najevo drobn\u00e9 n\u011b\u017enosti, ne\u017e ho pust\u00edm a pozvu dovnit\u0159 mamku s Gordonem. Vypad\u00e1 to, \u017ee je opravdu v\u0161echno bez komplikac\u00ed. Zat\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
O t\u0159i t\u00fddny pozd\u011bji<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u010cas Billovy rekonvalescence uplynul jako voda. Bylo vid\u011bt, \u017ee to je pro n\u011bj hodn\u011b velk\u00e9 psycho, ale t\u00edm, \u017ee u\u017e doma jsem ho t\u00fdden p\u0159ed operac\u00ed nutil, aby v\u016fbec nemluvil a v\u0161echno \u0159e\u0161il p\u0159es tabulku, to nakonec nebylo tak zl\u00e9. Ollie s n\u00e1mi tr\u00e1vila snad v\u0161echen sv\u016fj \u010das, a kdy\u017e na Billa ob\u010das padl n\u011bjak\u00fd ten spl\u00edn, okam\u017eit\u011b ho z n\u011bj dok\u00e1zala vyv\u00e9st, tak jako m\u011b, kdy\u017e to na m\u011b n\u011bkdy p\u0159i\u0161lo. Opravdu byla v tomhle sm\u011bru neuv\u011b\u0159iteln\u011b nadan\u00e1, jak n\u00e1m ob\u011bma dok\u00e1zala dod\u00e1vat tolik pot\u0159ebnou energii a v\u016fli k tomu, abychom se s nep\u0159\u00edzn\u00ed osudu poprali oba dva co nejl\u00edp. Za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt tak n\u011bjak pocit, \u017ee bez n\u00ed bychom to tady asi jen tak nezvl\u00e1dli, ani jeden, ani druh\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/p>\n<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b nastal ten velk\u00fd den. Den, kdy se u moj\u00ed postele se\u0161li snad v\u0161ichni. Doktor, Ollie, kter\u00e1 se za dobu m\u00e9ho pobytu tady stala moj\u00ed a Tomovou dobrou v\u00edlou, Tom, maminka, Gordon, Andreas, Georg, Gustav i David. V\u0161ichni se tu u m\u011b v pr\u016fb\u011bhu t\u011bch t\u0159\u00ed t\u00fddn\u016f tak n\u011bjak st\u0159\u00eddali, kdy\u017e nebudu po\u010d\u00edtat Toma a Ollie, kte\u0159\u00ed nade mnou bd\u011bli snad nonstop. Ale te\u010f tady byli v\u0161ichni a napjat\u011b koukali st\u0159\u00eddav\u011b na m\u011b a st\u0159\u00eddav\u011b na doktora, kter\u00fd si d\u011blal do z\u00e1pisn\u00edku je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 pozn\u00e1mky.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak pane Kaulitzi,“ mrknul na m\u011b povzbudiv\u011b. „V\u0161echno vypad\u00e1 b\u00e1je\u010dn\u011b, zahojilo se v\u00e1m to mysl\u00edm v\u00edc ne\u017e perfektn\u011b… m\u016f\u017eete to zkusit.“<\/div>\n
<\/div>\n
Projel mnou siln\u00fd z\u00e1chv\u011bv a srdce se mi rozbu\u0161ilo, jako snad nikdy v \u017eivot\u011b. Prosebn\u011b jsem nat\u00e1hnul ruku k Tomovi, kter\u00fd m\u011b za ni okam\u017eit\u011b chytil, a zhluboka jsem se nadechl. Pokusil jsem se promluvit…<\/div>\n
… a nic. Jenom se mi napr\u00e1zdno rozev\u0159ely a znovu zav\u0159ely rty. Uc\u00edtil jsem, jak mi je do pl\u00e1\u010de, ale zachytil jsem Oliin pohled, ve kter\u00e9m m\u011b p\u0159\u00edmo vyz\u00fdvala, abych to nevzd\u00e1val. Polknu, znovu se nadechnu. Pros\u00edm, aspo\u0148 n\u011bjak\u00fd zvuk!<\/em> za\u010dnu se v duchu modlit. Aspo\u0148 n\u011bjak\u00e9 k\u0148ournut\u00ed, kter\u00e9 by znamenalo, \u017ee to cel\u00e9 nebylo zbyte\u010dn\u00e9… Napr\u00e1zdno vydechnu a znovu se nadechnu.<\/p>\n<\/div>\n
„Aaaaach,“ vypadne ze mn\u011b p\u0159i v\u00fddechu. \u00dapln\u011b p\u0159itom nadsko\u010d\u00edm, jak se toho s\u00e1m leknu. Ne\u010dekal jsem to! Hlas mi teda p\u0159ijde, jako by pat\u0159il n\u011bkomu \u00fapln\u011b jin\u00e9mu, jak je chraplav\u00fd, drsn\u00fd… prost\u011b nepou\u017e\u00edvan\u00fd. Ale ten povzdech tam byl! Nebylo to nosem ani pusou, ale hlasem!!!<\/div>\n
Ve chv\u00edli, kdy si to naplno uv\u011bdom\u00edm, se \u00fapln\u011b cel\u00fd rozz\u00e1\u0159\u00edm a \u0161\u0165astn\u011b, p\u0159itom v\u0161ak po\u0159\u00e1d nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b, se pod\u00edv\u00e1m na Toma, na Olii a doktora a i na ostatn\u00ed. Mamka vzlykne dojet\u00edm, ve tv\u00e1\u0159\u00edch v\u0161ech z\u00e1\u0159\u00ed stejn\u00e1 radost, jakou poci\u0165uju j\u00e1 s\u00e1m uvnit\u0159 sebe.<\/p>\n<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b, pane Kaulitzi! Zkuste je\u0161t\u011b n\u011bco!“ vyzve m\u011b nad\u0161en\u011b doktor a j\u00e1 zap\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm.<\/div>\n
Co bych tak mohl zkusit \u0159\u00edct? Kdy\u017e m\u011bs\u00edc nepou\u017e\u00edv\u00e1te hlas, n\u011bjak v\u00e1m dojde slovn\u00ed inspirace…<\/div>\n
Pod\u00edv\u00e1m se na Toma a vzpomenu si na na\u0161e zkou\u0161en\u00ed p\u00edsni\u010dek. Ani\u017e bych v\u011bd\u011bl pro\u010d, \u00fapln\u011b si vzpomenu, jak v\u017edycky \u0161pi\u010dkou prav\u00e9 nohy odpo\u010d\u00edt\u00e1v\u00e1m rytmus melodie…<\/div>\n
„Raz… dva… t – t\u0159i…“ vydechnu s\u00edpav\u011b a chyt\u00edm se prudce za krk. To „\u0159“ m\u011b brut\u00e1ln\u011b zabolelo.<\/div>\n
<\/div>\n
Ostatn\u00ed se sice roztleskaj\u00ed a radostn\u011b zav\u00fdskaj\u00ed, j\u00e1 m\u00e1m ale na kraj\u00ed\u010dku. C\u00edt\u00edm se najednou po t\u011bch pouh\u00fdch t\u0159ech slovech tak vy\u010derpan\u011b, jako snad je\u0161t\u011b nikdy! Bo\u017ee, co m\u011b na tom tak unavilo? Nech\u00e1pav\u011b se rozhl\u00e9dnu po v\u0161ech a \u017ealostn\u011b se zad\u00edv\u00e1m na Toma, hled\u00e1m u n\u011bj vysv\u011btlen\u00ed, co mi je. Pro\u010d m\u011b t\u011bch p\u00e1r p\u00edsmenek tak moc zlikvidovalo. Pro\u010d m\u011b po tom \u0159 za\u010dalo tak \u0159ezav\u011b bolet v krku.<\/div>\n
U\u017e u\u017e c\u00edt\u00edm, jak podv\u011bdom\u011b za\u010dnu natahovat mold\u00e1nky, kdy\u017e se ke mn\u011b rychle sklon\u00ed Ollie a pod\u00e1 mi hrn\u00ed\u010dek s n\u011bjak\u00fdm \u010dajem. Donut\u00ed m\u011b se nap\u00edt a j\u00e1 po chvilce, kterou str\u00e1v\u00edm utopen\u00fd v jej\u00edch kouzeln\u00fdch o\u010d\u00edch, poc\u00edt\u00edm \u00falevu, a jak n\u00e1b\u011bh na pl\u00e1\u010d miz\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Tohle byl b\u00e1je\u010dn\u00fd v\u00fdkon, Bille!“ usm\u00edv\u00e1 se na m\u011b a doktor souhlasn\u011b p\u0159ikyvuje.<\/div>\n
„Povedlo se v\u00e1m to, pane Kaulitzi,“ pochv\u00e1l\u00ed m\u011b i on. „A nebojte, ne\u0159ekl jste toho pro za\u010d\u00e1tek m\u00e1lo… na to, \u017ee jste promluvil v\u016fbec poprv\u00e9, toho bylo docela dost! Tak\u017ee pro dne\u0161ek bych v\u00e1m doporu\u010dil u\u017e v\u016fbec nemluvit, jenom odpo\u010d\u00edvat. Hlas si mus\u00edte rozcvi\u010dovat postupn\u011b a p\u0159ipravte se na to, \u017ee d\u00fdl, ne\u017e o jedn\u00e9 v\u011bt\u011b budete mluvit tak za t\u00fdden nejd\u0159\u00edv. Za\u0159\u00edd\u00edm, aby v\u00e1m sem doch\u00e1zel foniatrick\u00fd terapeut, abyste byl co nejd\u0159\u00edv v takov\u00e9 hlasov\u00e9 form\u011b, jako p\u0159ed va\u0161\u00edm n\u00e1stupem sem… ale pro dne\u0161ek by to sta\u010dilo.“<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161ichni se postupn\u011b rozejdou, a\u017e se mnou z\u016fstanou v pokoji jenom Tom a Ollie. Ollie cel\u00e1 z\u00e1\u0159\u00ed, na Tomov\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed se dokonce t\u0159pyt\u00ed slzy \u0161t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 vytekly p\u0159i m\u00e9m po\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed a znovu se obnovily te\u010f, kdy\u017e m\u011b \u0161\u0165astn\u011b obejmul.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee to dok\u00e1\u017ee\u0161, br\u00e1\u0161ko,“ \u0161eptnul a jeho hlas se p\u0159itom chv\u011bl potla\u010dovan\u00fdm dojet\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
Jenom se zm\u016f\u017eu na \u0161\u0165astn\u00fd pohled. Doktor m\u011bl pravdu, opravdu jsem z toho vy\u010derpan\u00fd v\u00edc ne\u017e ze z\u00e1kladky z hodin t\u011blocviku, a \u017ee ty m\u011b teda leckdy potr\u00e1pily. Ollie se zvedne a taky odejde, s t\u00edm, \u017ee a\u017e se probud\u00edm, bude ve\u010de\u0159e…<\/p>\n<\/div>\n
… a j\u00e1 m\u00e1m tis\u00edc chut\u00ed si lehnout a usnout. Ale je\u0161t\u011b nem\u016f\u017eu. Je\u0161t\u011b n\u011bco Tomovi dlu\u017e\u00edm. Oto\u010d\u00edm se na n\u011bj a zjist\u00edm, \u017ee m\u011b s \u00fasm\u011bvem sleduje.<\/div>\n
„Ty nejde\u0161 spinkat, brou\u010dku? M\u011bl bys, dneska jsi dok\u00e1zal velk\u00e9 v\u011bci a zaslou\u017e\u00ed\u0161 si odpo\u010dinek.“<\/div>\n
Jemn\u011b m\u011b za\u010dne hladit po tv\u00e1\u0159i a j\u00e1 rychle hm\u00e1tnu pro tabulku.<\/div>\n
„Mus\u00edm ti n\u011bco \u0159\u00edct,“ nap\u00ed\u0161u.<\/div>\n
Zatv\u00e1\u0159\u00ed se odm\u00edtav\u011b.<\/div>\n
„Billy, v\u00ed\u0161, co \u0159\u00edkal doktor… nesm\u00ed\u0161 si hlasivky p\u0159epnout, jinak bude muset b\u00fdt operace znovu – „<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ nap\u00ed\u0161u rychle a prosebn\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. K\u00fdvne tedy, ale je vid\u011bt, \u017ee hodn\u011b nerad.<\/div>\n
„Tak co bys pot\u0159eboval?“<\/div>\n
<\/div>\n
Nadechnu se a pokus\u00edm se promluvit. Marn\u011b. Zamra\u010d\u00edm se, ale nevzd\u00e1v\u00e1m to. Znovu se nadechnu a znovu nic. Zatnu p\u011bsti a proto\u010d\u00edm o\u010di v sloup. Pot\u0159et\u00ed se na to, co chci \u0159\u00edct, soust\u0159ed\u00edm ze v\u0161ech sil t\u011blem i du\u0161\u00ed, a to c\u00edt\u00edm, \u017ee zab\u00edr\u00e1.<\/div>\n
„M… ju \u0165…“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se zatv\u00e1\u0159\u00ed trochu zmaten\u011b, ale tak, \u017ee to sta\u010d\u00ed. Jen\u017ee mn\u011b to nesta\u010d\u00ed! Za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00fdt siln\u011b alergick\u00fd na ten ciz\u00ed chraptiv\u00fd hlas, kter\u00fd vynech\u00e1v\u00e1 polovinu p\u00edsmen! Zase jsem poc\u00edtil siln\u00fd z\u00e1blesk \u00fanavy, ale j\u00e1 se ned\u00e1m, tohle prost\u011b \u0159eknu, i kdybych m\u011bl vypustit du\u0161i!!!<\/div>\n
„M…ju t\u011b…“<\/div>\n
Zavrt\u00edm hlavou a nesouhlasn\u00fdm pohledem uml\u010d\u00edm u\u017e se nadechuj\u00edc\u00edho Toma. Ch\u00e1pu, \u017ee mu jde o moje zdrav\u00ed, ale tohle je prost\u011b p\u0159edn\u011bj\u0161\u00ed!<\/div>\n
„Mi…lju… \u0165…“<\/div>\n
<\/div>\n
Ne, to nebylo ono. U\u017e se to lep\u0161\u00ed, ale po\u0159\u00e1d to nebylo ono! S\u00edly m\u011b kvapem opou\u0161t\u011bj\u00ed, ale tohle \u0159\u00edct prost\u011b mus\u00edm. Soust\u0159ed\u011bn\u00edm zav\u0159u o\u010di a sna\u017e\u00edm se, jako snad nikdy v \u017eivot\u011b. Opravdu, ani p\u0159i zp\u011bvu, ani p\u0159i sexu s n\u00edm, p\u0159i ni\u010dem jsem se tak pekeln\u011b jako te\u010f nesoust\u0159edil.<\/div>\n
„Mi… lu… ju…“ zalap\u00e1m po dechu. „…t\u011b…“<\/p>\n<\/div>\n
Hlava mi klesne vy\u010derp\u00e1n\u00edm, p\u0159esto ale je\u0161t\u011b zvl\u00e1dnu otev\u0159\u00edt o\u010di a \u0161\u0165astn\u011b se na Toma pod\u00edvat. Vid\u00edm, \u017ee mu te\u010dou z lehce vykulen\u00fdch o\u010d\u00ed slzy, kdy\u017e m\u011b pevn\u011b obejme a p\u0159ivine k sob\u011b.<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko moje, j\u00e1 tebe taky… kv\u016fli tomu ses nem\u011bl tak nam\u00e1hat… v\u017edy\u0165 j\u00e1 to v\u00edm,“ \u0161eptne, ale hlas se mu p\u0159itom cel\u00fd klepe dojet\u00edm.<\/div>\n
J\u00e1 v\u00edm… ale tohle jsem ti \u0159\u00edct prost\u011b musel,<\/em> bleskne mi hlavou p\u0159i pohledu do jeho o\u010d\u00ed. Ty si to toti\u017e zaslou\u017e\u00ed\u0161.<\/em><\/div>\n
To jsou moje posledn\u00ed my\u0161lenky, ne\u017e se m\u011b zmocn\u00ed sp\u00e1nek, kter\u00fd mi ur\u010dit\u011b d\u00e1 s\u00edlu s t\u00edm v\u0161\u00edm bojovat. Ur\u010dit\u011b bude zase l\u00edp. Slunce bude sv\u00edtit jako nikdy p\u0159edt\u00edm a zase bude na sv\u011bt\u011b kr\u00e1sn\u011b… hej, to je docela hezk\u00e1 v\u011bta, minim\u00e1ln\u011b ta prvn\u00ed \u010d\u00e1st. Mus\u00edm si ji zapamatovat, ur\u010dit\u011b by se mohla b\u00e1je\u010dn\u011b hodit, a\u017e budeme nahr\u00e1vat nov\u00e9 album…<\/em><\/div>\n
Zzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzz.<\/p>\n<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa Tak v\u00e1s v\u0161echny op\u011bt zdrav\u00edm a hl\u00e1s\u00edm se s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlovkou \ud83d\ude42 je sice u\u017e ze star\u0161\u00ed doby, z doby, kdy m\u011bl Bill operaci s hlasivkami, ale proto\u017ee jsem tehdy na blogu je\u0161t\u011b nebyla, tak to je jeden z m\u00e1la<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-8565","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8565","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8565"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8565\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8565"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8565"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8565"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}