{"id":8573,"date":"2011-05-26T17:00:00","date_gmt":"2011-05-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8551"},"modified":"2011-05-26T17:00:00","modified_gmt":"2011-05-26T16:00:00","slug":"who-am-i-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/26\/who-am-i-6\/","title":{"rendered":"Who am I? 6."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Jel jsem m\u011bstem ve sv\u00e9 Audi a spole\u010dnost\u00ed mi byla Billova p\u0159\u00edtomnost. Sed\u011bl vedle m\u011b a c\u00edtil jsem na sob\u011b jeho pohled. Nev\u00edm, pro\u010d se mi tak zal\u00edbil. Ale necht\u011bl jsem, aby mu n\u011bkdo ubli\u017eoval. C\u00edtil jsem se s n\u00edm jinak ne\u017e s jin\u00fdmi lidmi. Probouzel ve mn\u011b n\u011bco, co u\u017e bylo d\u00e1vno zapomenuto. Znovu ve mn\u011b vyv\u0159ely n\u011bjak\u00e9 city a na povrch se v jeho p\u0159\u00edtomnosti dostal ten star\u00fd nezka\u017een\u00fd Tom. Nev\u00edm, \u010d\u00edm to bylo, ale byl jsem za to r\u00e1d. Byl jsem r\u00e1d za jeho p\u0159\u00edtomnost. Bylo mi s n\u00edm zkr\u00e1tka dob\u0159e.<\/div>\n
Pohl\u00e9dnu na hodinky, kter\u00e9 ukazuj\u00ed 11 hodin ve\u010der. St\u00e1le jsem se nerozhodl, kam pojedeme. A\u017e pak m\u011b napadlo, \u017ee v klubu nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 j\u00eddlo krom\u011b n\u011bjak\u00fdch bur\u00e1k\u016f a chips\u016f nebo ty\u010dinek. Vydechnu a kr\u00e1tce se na Billa pod\u00edv\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee u\u017e je asi 11 hodin, ale necht\u011bl bys n\u011bkam na ve\u010de\u0159i?“ zept\u00e1m se nejist\u011b. Je mi blb\u00e9 se takhle pt\u00e1t. Kdybych se ho zeptal na rovinu, ur\u010dit\u011b mi \u0159ekne, \u017ee nem\u00e1 hlad, i kdyby ho m\u011bl. U\u017e ho za tu chv\u00edli zn\u00e1m. Tak\u017ee by bylo dobr\u00e9 d\u011blat, \u017ee m\u00e1m hlad j\u00e1. T\u0159eba pak odsouhlas\u00ed.<\/em><\/div>\n
Stejn\u011b tak on na m\u011b i pohl\u00e9dne.<\/div>\n
„No, nev\u00edm, jestli by to bylo spr\u00e1vn\u00e9,“ \u0159ekne tro\u0161ku rozpa\u010dit\u011b. „Ale zn\u00ed to a\u017e moc dob\u0159e na to, abych to odm\u00edtnul.“<\/div>\n
„Super. M\u00e1m d\u011bsn\u00fd hlad,“ zasm\u011bji se. Bezva, to se povedlo.<\/em> Spokojen\u011b najedu do vedlej\u0161\u00edho pruhu a zastav\u00edm na \u010dervenou. Bill se jen usm\u011bje a sleduje najednou mou ruku na \u0159ad\u00edc\u00ed p\u00e1ce. Trochu pevn\u011bji ji sev\u0159u. Jakmile nasko\u010d\u00ed oran\u017eov\u00e1, za\u0159ad\u00edm a rychle vyjedu. Nesn\u00e1\u0161\u00edm ty patol\u00edzaly, kter\u00fdm trv\u00e1 minutu, ne\u017e se rozjedou na zelenou. J\u00e1 vyr\u00e1\u017e\u00edm u\u017e na oran\u017eovou. Ale Bill moji ruku sleduje d\u00e1l, a\u017e m\u011b to za\u010dne znerv\u00f3z\u0148ovat.<\/div>\n
\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ zept\u00e1m se klidn\u011b.<\/div>\n
„Ne, vlastn\u011b ne,“ usm\u011bje se ti\u0161e a za\u010dne se p\u0159ehrabovat ve sv\u00e9 ta\u0161ce. Snad na m\u011b nehodl\u00e1 vyt\u00e1hnout zbra\u0148 a za\u010d\u00edt mi vyhro\u017eovat.<\/em> Trochu zpomal\u00edm a obez\u0159etn\u011b p\u0159es koutek oka sleduji, co v t\u00e9 kabele hled\u00e1. Tome, nebu\u010f paranoidn\u00ed. U\u017e jsi v\u00e1\u017en\u011b p\u0159epracovan\u00fd. Bill p\u0159ece nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd gangster, co by t\u011b r\u00e1d odpr\u00e1sknul. Bo\u017ee\u2026<\/em> A\u017e po chvilce s klidem vydechne a zaslechnu zvuk kl\u00ed\u010d\u016f. Za\u010dnu se hlasit\u011b sm\u00e1t. Jsem opravdu idiot. To snad nen\u00ed pravda. On m\u011bl strach, \u017ee nem\u00e1 kl\u00ed\u010de od bytu a j\u00e1 ho podez\u0159\u00edval z toho, \u017ee se m\u011b chyst\u00e1 odpr\u00e1sknout. Tome, Tome\u2026<\/em><\/div>\n
„No co je? Myslel jsem, \u017ee je nem\u00e1m,“ zasm\u011bje se.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se. Jen\u2026“ zavrt\u00edm hlavou a nanovo se rozesm\u011bji. Ur\u010dit\u011b mu mus\u00edm p\u0159ipadat jako magor.<\/div>\n
„No, co je k sm\u00edchu?“ \u0159ekne.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b nic. Promi\u0148 mi to,“ uklidn\u00edm se a zase soust\u0159ed\u011bn\u011b sleduji cestu, p\u0159i\u010dem\u017e si kou\u0161u ret, abych se znovu nerozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Dobr\u00fd,“ povzdechne si jenom a d\u00e1l sleduje cestu spole\u010dn\u011b se mnou.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ omluv\u00edm se u\u017e klidn\u011b. Nerad bych, aby se nedorozum\u011bn\u00edm urazil.<\/div>\n
„Oh, neomlouvej se. N\u00e1hodou\u2026 Hm, nic,“ usm\u011bje se. Huh? N\u00e1hodou?<\/em><\/div>\n
„\u2026n\u00e1hodou co?“ pozvednu obo\u010d\u00ed a zv\u011bdav\u011b k n\u011bmu pooto\u010d\u00edm hlavu, abych mohl pohledem prozkoumat jeho v\u00fdraz.<\/div>\n
„\u2026hezky se sm\u011bje\u0161. A r\u00e1d to sly\u0161\u00edm. Je to jin\u00fd ne\u017e tv\u016fj chladn\u00fd v\u00fdraz, kter\u00fd jsem vid\u011bl ten prvn\u00ed ve\u010der,“ po\u0161ept\u00e1 skoro a\u017e nesly\u0161n\u011b. Rychle zavzpom\u00edn\u00e1m na prvn\u00ed ve\u010der, kdy jsem ho vid\u011bl. Tan\u010dil u ty\u010de poprv\u00e9 a j\u00e1 za n\u00edm p\u0159i\u0161el. Jen jsem mu \u0159\u00edkal, jak se v\u011bci maj\u00ed. Sm\u00e1l jsem se.<\/em> Chv\u00edli nad t\u00edm uva\u017euji, a\u017e mus\u00edm p\u0159iznat – i kdy\u017e necht\u011bn\u011b -, \u017ee m\u00e1 pravdu. Vid\u00edm tam tak\u00e9 zm\u011bnu.<\/div>\n
„Tak\u2026 tak d\u011bkuju,“ \u0159eknu najednou pla\u0161e. M\u00e1m pocit jako bych se snad m\u011bl i \u010dervenat. Ale Tome, no tak… Tohle u\u017e d\u00e1vno ned\u011bl\u00e1\u0161. Co to s tebou zas je?! Prober se, ty tup\u010de!<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d,“ \u0159ekne a zkoumav\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1, ale pak u\u017e zrak odvr\u00e1t\u00ed. Snad se v\u00e1\u017en\u011b ne\u010derven\u00e1m a on to nevid\u011bl, a te\u010f se mi nesm\u011bje!<\/em> Nen\u00e1padn\u011b po n\u011bm kouknu. Ale on nic. Uf.<\/em> Jen se tak potuteln\u011b usm\u00edv\u00e1. Rad\u011bji se zam\u011b\u0159\u00edm pohledem zp\u011bt na silnici.<\/p>\n<\/div>\n
Dojedeme k m\u00e9 obl\u00edben\u00e9 italsk\u00e9 restauraci, tak zajedu na parkovi\u0161t\u011b a zaparkuji.<\/div>\n
„Jsme tady,“ pronesu s \u00fasm\u011bvem a odpout\u00e1m se. „Douf\u00e1m, \u017ee m\u00e1\u0161 r\u00e1d italsk\u00e9 j\u00eddlo.“<\/div>\n
„Miluju ho,“ poznamen\u00e1 a tak\u00e9 se odpout\u00e1. Vezme si jen ta\u0161ku a vystoup\u00ed. Kdy\u017e vystoup\u00edm a zav\u0159u dve\u0159e, zamknu auto.<\/div>\n
„J\u00e1 taky miluju italsk\u00fd j\u00eddlo. Hlavn\u011b pizzu a t\u011bstoviny,“ \u0159eknu s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Tak to jsme na tom stejn\u011b,“ usm\u011bje se, p\u0159ejde sm\u011brem ke mn\u011b a zapne si kab\u00e1t. Je celkem chladno. Jen se na to konto usm\u011bji, vezmu ho rukou kolem ramen a rozejdu se ke dve\u0159\u00edm od restaurace. Kdy\u017e tam p\u0159ijdeme, po\u017e\u00e1d\u00e1m hostesku o n\u011bjak\u00fd odlehlej\u0161\u00ed st\u016fl a ona uposlechne m\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed. Dovede n\u00e1s dozadu do jednoho boxu.<\/div>\n
„D\u00edky,“ k\u00fdvnu na ni a za\u010dnu hned Billovi pom\u00e1hat z kab\u00e1tu, proto\u017ee tady je opravdu skoro a\u017e nechutn\u00e9 vedro.<\/div>\n
„Ah, tos nemusel,“ zasm\u011bje se, ale nakonec mi jen ti\u0161e pod\u011bkuje. Pov\u011bs\u00edm ho na v\u011b\u0161\u00e1k, a kdy\u017e ze sebe opatrn\u011b sund\u00e1m sv\u016fj kab\u00e1t, pov\u011bs\u00edm ho tak\u00e9. Dosednu naproti n\u011bmu a promnu si rameno. A\u017e te\u010f si opravdu uv\u011bdomuji, jak to zase kurevsky bol\u00ed. Vyhrnu si ruk\u00e1v trika a prohmat\u00e1m si p\u0159es obvaz r\u00e1nu. Je na n\u011bm krvav\u00fd flek. Super. To m\u00e1m ur\u010dit\u011b z toho, jak jsem se pral s t\u011bma buranama v klubu.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„To nevypad\u00e1 dob\u0159e. Dovol\u00ed\u0161 mi pod\u00edvat se na to potom?“ zept\u00e1 se starostliv\u011b Bill, a hned se naklon\u00ed bl\u00ed\u017e ke mn\u011b, aby se na to pod\u00edval. P\u0159es \u0159asy na n\u011bj pohl\u00e9dnu. Je u m\u011b najednou tak bl\u00edzko, \u017ee m\u011b zaplav\u00ed jeho ko\u0159en\u011bn\u00e1 v\u016fn\u011b. Jen bezmy\u0161lenkovit\u011b p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Ale i tak, m\u011bl by sis s t\u00edm zajet do nemocnice, Tomi,“ \u0161eptne a jemn\u011b mi tu pa\u017ei pohlad\u00ed. „Je to hork\u00e9. Jestli se ti to zap\u00e1lilo,“ \u0159ekne nerv\u00f3zn\u011b. Jen na n\u011bj d\u00e1l om\u00e1men\u011b z\u00edr\u00e1m. Koho te\u010f zaj\u00edm\u00e1 n\u011bjak\u00e1 zap\u00e1len\u00e1 ruka.<\/em><\/div>\n
„Zchlad\u00edm to ledem,“ \u0161eptnu jen a vyhled\u00e1m si pohled jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Uvid\u00edm. Pak se na to pod\u00edv\u00e1me.“ Jako by m\u016fj pohled c\u00edtil. Pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed taky a rukou sjede a\u017e k m\u00e9mu loktu. Kdyby n\u00e1m nebyl p\u0159ek\u00e1\u017ekou ten otravn\u00fd st\u016fl, jsem si t\u00e9m\u011b\u0159 jist\u00fd, \u017ee bych ho za\u010dal l\u00edbat. Automaticky se m\u00e9 t\u011blo p\u0159esune trochu kup\u0159edu a d\u00e1l mu hled\u00edm do o\u010d\u00ed. Nev\u00edm, co se to tu vlastn\u011b ani d\u011bje. Jsem dezorientovan\u00fd. Okol\u00ed m\u00e1m rozmazan\u00e9, jen Bill jasn\u011b z\u00e1\u0159\u00ed. Tro\u0161ku mi po loktu p\u0159ejede nehty a d\u00e1l se na m\u011b d\u00edv\u00e1. Jsme u sebe tak zatracen\u011b bl\u00edzko. Dovol\u00edm si ti\u0161e vydechnout a u\u017e jsem p\u0159ipraven\u00fd se odv\u00e1\u017eit k tomu, abych ho pol\u00edbil, ale ozve se otravn\u00fd hlas serv\u00edrky.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der. Co byste si dali?“ zept\u00e1 se n\u00e1s lhostejn\u011b. Kr\u00e1va jedna zasran\u00e1!<\/em> Nasupen\u011b k n\u00ed vzhl\u00e9dnu a sleduji to mlad\u00e9 tele, jak v tlam\u011b p\u0159e\u017evykuje \u017ev\u00fdka\u010dku. Zhluboka se nadechnu a vydechnu, abych ovl\u00e1dl vztek. Rad\u011bji vezmu j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek a rozlo\u017e\u00edm ho p\u0159ed Billem.<\/div>\n
„Dal bych si k pit\u00ed colu. Co ty?“ zept\u00e1m se ho. St\u00e1le jsem pon\u011bkud zasko\u010den\u00fd t\u00edm, co se tu odehr\u00e1lo. Opravdu jsem cht\u011bl pol\u00edbit kluka?<\/em><\/div>\n
„Taky colu,“ \u0159ekne ti\u0161e a zase se u\u017e posad\u00ed norm\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
„A m\u00e1te u\u017e vybran\u00fd j\u00eddlo?“ zept\u00e1 se zas ta blbka a furt p\u0159e\u017evykuje nahlas tu odpornou \u017ev\u00fdka\u010dku. J\u00e1 j\u00ed to snad vyrvu z huby i s jazykem!<\/em><\/div>\n
„Jsi snad slep\u00e1 nebo co, \u017ee nevid\u00ed\u0161, \u017ee jsme sotva otev\u0159eli j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek?“ vyjedu na ni a vstanu. Jen pozvedne obo\u010d\u00ed a lhostejn\u011b mlask\u00e1 tou jej\u00ed dr\u017ekou. Ka\u017ed\u00e9 mlasknut\u00ed mi nep\u0159\u00edjemn\u011b pulsuje v hlav\u011b. U\u017e to nevydr\u017e\u00edm. Popadnu j\u00ed, siln\u011b j\u00ed zm\u00e1\u010dknu \u010delist a str\u010d\u00edm j\u00ed prsty do pusy. Za\u010dne se vzp\u00edrat a vyd\u00e1vat ze sebe d\u00e1viv\u00e9 zvuky. Vyt\u00e1hnu j\u00ed tu \u017ev\u00fdka\u010dku z huby a nalep\u00edm ji na jej\u00ed oblek.<\/div>\n
„To, abys ty jedno tele v\u011bd\u011bla, \u017ee nem\u00e1\u0161 \u017evejkat jako kr\u00e1va, kdy\u017e mluv\u00ed\u0161 s lidmi, a jako\u017eto serv\u00edrka v tomhle podniku m\u00e1\u0161 b\u00fdt slu\u0161n\u00e1. Vypadni a po\u0161li sem n\u011bkoho jin\u00fdho,“ \u0159eknu j\u00ed bez t\u00f3nu a dosednu. Jen napr\u00e1zdno polkne a zara\u017een\u011b odejde. „Kr\u00e1va jedna,“ zamuml\u00e1m a sleduji zamra\u010den\u011b st\u016fl.<\/p>\n<\/div>\n
Bill tro\u0161ku vystra\u0161en\u011b kouk\u00e1. Ani nemukne. Jen se d\u00edv\u00e1 p\u0159ed sebe. Nic ne\u0159eknu a sna\u017e\u00edm se uklidnit. Kdy\u017e se mi to poda\u0159\u00ed, zvednu k n\u011bmu pohled.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, ale takov\u00e9hle chov\u00e1n\u00ed m\u011b opravdu vyt\u00e1\u010d\u00ed,“ \u0159eknu ti\u0161e a s obavami ho sleduji.<\/div>\n
„To m\u011b taky, ale m\u011bl ses na ni vyka\u0161lat,“ \u0159ekne klidn\u011b. „Ale ch\u00e1pu, j\u00e1 bych j\u00ed asi je\u0161t\u011b nakopnul,“ usm\u011bje se tro\u0161ku. Tomu se za\u010dnu sm\u00e1t. L\u00edb\u00ed se mi po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc.<\/em><\/div>\n
„Zaslou\u017eila by si to,“ p\u0159itak\u00e1m rozhodn\u011b, a pot\u00e9 k\u00fdvnu k j\u00eddeln\u00edmu l\u00edstku. „U\u017e sis vybral, co by sis r\u00e1d dal?“<\/div>\n
„Nebyl na to n\u011bjak \u010das,“ \u0161eptne a koukne se do j\u00eddeln\u00edho l\u00edstku.<\/div>\n
„V\u0161ak o nic nejde. Nikam neposp\u00edch\u00e1me,“ usm\u011bji se a d\u00e1l sleduji jeho obli\u010dej, jak se skl\u00e1n\u00ed nad j\u00eddeln\u00edm l\u00edstkem a nev\u00ed si rady. M\u00e1 opravdu jemn\u00e9 rysy jako d\u00edvka, je v\u00e1\u017en\u011b kr\u00e1sn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Jen ho zamy\u0161len\u011b sleduji, ale to u\u017e p\u0159isp\u011bch\u00e1 n\u011bjak\u00e1 serv\u00edrka s dv\u011bma skleni\u010dkami coly.<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der,“ pozdrav\u00ed se strachem. Z\u0159ejm\u011b u\u017e se dozv\u011bd\u011bla, co se tu d\u011blo. Zasko\u010den\u011b si m\u011b m\u011b\u0159\u00ed pohledem.<\/div>\n
„Dobr\u00fd ve\u010der,“ pousm\u011bji se. „Mohl bych tedy poprosit?“<\/div>\n
„\u2026sa-samoz\u0159ejm\u011b,“ vykokt\u00e1 a ihned vezme blo\u010dek s propiskou.<\/div>\n
„Dal bych si s\u00fdrovou pizzu s tu\u0148\u00e1kem,“ po\u017e\u00e1d\u00e1m ji. P\u0159ik\u00fdvne a zap\u00ed\u0161e si to. Pohl\u00e9dnu na Billa, jak si bezradn\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek. Ruku m\u00e1 na krku a lehce kr\u010d\u00ed obo\u010d\u00ed i nos. Ve tv\u00e1\u0159i m\u00e1 nevinn\u00fd zaduman\u00fd v\u00fdraz. Mus\u00edm se usm\u00e1t.<\/div>\n
„A j\u00e1 bych po\u017e\u00e1dal o t\u011bstoviny\u2026 mm s ku\u0159ec\u00edm masem a s\u00fdrovou om\u00e1\u010dkou,“ \u0159ekne kone\u010dn\u011b a zaklapne j\u00eddeln\u00ed l\u00edstek.<\/div>\n
„Dob\u0159e. Je\u0161t\u011b jin\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed?“<\/div>\n
„Zat\u00edm ne, d\u00edky,“ k\u00fdvnu a ona odcupit\u00e1. Znovu se na Billa usm\u011bji a napiji se coly. Najednou bych cht\u011bl vr\u00e1tit ten okam\u017eik p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e p\u0159i\u0161lo to nevychovan\u00e9 tele. Ale nejsem si jist\u00fd, jak to ud\u011blat. Po\u0159\u00e1d si tak nerv\u00f3zn\u011b pohr\u00e1v\u00e1 s podt\u00e1ckem a nev\u011bdomky si hraje s piercingem v jazyku.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuju, \u017ee jsi m\u011b sem vzal,“ vypadne z n\u011bj po chvilce ticha.<\/div>\n
„O nic nejde,“ k\u00fdvnu s \u00fasm\u011bvem.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem r\u00e1d, v\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„\u2026j\u00e1 taky,“ p\u0159izn\u00e1m a st\u00e1le si ho m\u011b\u0159\u00edm pohledem, jeliko\u017e netu\u0161\u00edm, o\u010d mu vlastn\u011b jde.<\/div>\n
„Asi to bude zn\u00edt \u0161\u00edlen\u011b a sm\u011b\u0161n\u011b, j\u00e1 t\u011b prakticky nezn\u00e1m a ty nezn\u00e1\u0161 m\u011b. Ale j\u00e1 se nec\u00edt\u00edm te\u010f tolik s\u00e1m,“ \u0161ept\u00e1. R\u00e1d bych mu \u0159ekl, \u017ee to c\u00edt\u00edme skoro stejn\u011b, ale nejsem zvykl\u00fd n\u011bkomu vyjad\u0159ovat sv\u00e9 city. Proto rad\u011bji\u2026<\/div>\n
„Jindy snad ano?“ podiv\u00edm se.<\/div>\n
„Hm,“ pok\u00fdv\u00e1 hlavou.<\/div>\n
„To m\u011b mrz\u00ed\u2026“ p\u0159imhou\u0159\u00edm o\u010di. Nechci se bavit o takov\u00fdch v\u011bcech, ale nic o n\u011bm vlastn\u011b nev\u00edm. Rad\u011bji p\u0159elad\u00edm. „Kde ses tady v\u016fbec vzal? Bill Tr\u00fcmper, hm?“ pokus\u00edm se odleh\u010dit t\u00e9ma a usm\u011bji se. Znovu si usrknu coly.<\/p>\n<\/div>\n
„To je moc dlouh\u00e1 a o\u0161kliv\u00e1 historka. Je to jako poh\u00e1dka o ove\u010dk\u00e1ch, kdy jedna ove\u010dka byla \u010dern\u00e1,“ odv\u011bt\u00ed a taky se napije. Zalo\u017e\u00edm si ruce na stole a chvilku ho pozoruji.<\/div>\n
„To m\u00e1me mo\u017en\u00e1 n\u011bco stejn\u00e9,“ \u0159eknu mu, naklon\u00edm hlavu a st\u00e1le si ho prohl\u00ed\u017e\u00edm. Nev\u00edm pro\u010d, ale m\u00e1m tendenci ho st\u00e1le zkoumat. Je tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, tak divn\u00fd a neobvykl\u00fd, a\u017e m\u011b to chv\u00e1t\u00ed.<\/div>\n
„I to je mo\u017en\u00e9,“ sklop\u00ed stydliv\u011b o\u010di. Jen se mu zat\u0159epotaj\u00ed \u0159asy. Vid\u00edm, \u017ee z n\u011bj nic nedostanu, tak budu mluvit prvn\u00ed. T\u0159eba se pak tak\u00e9 rozpov\u00edd\u00e1.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem byl mal\u00fd, moje matka zem\u0159ela na rakovinu,“ za\u010dnu mluvit, p\u0159i\u010dem\u017e pozoruji st\u016fl. „P\u0159esunuli m\u011b do d\u011btsk\u00e9ho domova. V m\u00fdch \u0161esti letech se m\u011b ujali Kaulitzovi. A dali mi i sv\u00e9 p\u0159\u00edjmen\u00ed, tak\u017ee si prakticky ani vlastn\u00ed nepamatuji. A nikdy jsem se neptal. Na m\u00e1mu si vlastn\u011b taky nepamatuji, byl jsem v\u00e1\u017en\u011b mal\u00fd. Kdy\u017e jsem bydlel u Kaulitzov\u00fdch, za\u010dal jsem chodit mezi norm\u00e1ln\u00ed d\u011bti, do \u0161koly a tak. Ale v\u017edycky jsem byl\u2026 jin\u00fd, v\u00ed\u0161. V\u017edycky na m\u011b ostatn\u00ed koukali tak n\u011bjak\u2026 jinak. Nev\u011bd\u011bl jsem pro\u010d, nev\u00edm to dodnes. Asi jsem v\u00e1\u017en\u011b jin\u00fd. M\u011bl jsem jen jednoho kamar\u00e1da. Jmenoval se Tony,“ odml\u010d\u00edm se na chv\u00edli.<\/p>\n

„S Tonym jsme vyr\u016fstali od d\u011btstv\u00ed, v\u0161echno jsme d\u011blali spolu. \u010casto u n\u00e1s p\u0159esp\u00e1val, jezdili jsme na kolech na v\u00fdlety a d\u011blali r\u016fzn\u00fd lump\u00e1rny jako v\u011bt\u0161ina kluk\u016f,“ usm\u011bji se nad t\u011bmi vzpom\u00ednkami. „Ale\u2026 p\u0159ed dv\u011bma roky mu za\u010dalo b\u00fdt \u0161patn\u011b. \u010casto ho\u2026 bolela hlava, m\u011bl z\u00e1vrat\u011b a bylo mu\u2026 slabo. Zapom\u00ednal, a tak\u2026 ho rodi\u010de vzali k doktoru. Oni\u2026 Na\u0161li mu n\u00e1dor na mozku, a kdy\u017e se to zhor\u0161ilo, p\u0159evezli ho do nemocnice, kde si ho u\u017e nechali. D\u00e1vali mu r\u016fzn\u00e9 pr\u00e1\u0161ky, ale nezab\u00edralo to proti ni\u010demu krom\u011b bolesti. Mohl j\u00edt na operaci, ale ten n\u00e1dor u\u017e byl p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd. Dokto\u0159i \u0159\u00edkali, \u017ee je v\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost, \u017ee nep\u0159e\u017eije. Tak\u017ee by um\u0159el tak jako tak. On\u2026 Tony cht\u011bl j\u00edt dom\u016f a chovat se norm\u00e1ln\u011b. Necht\u011bl posledn\u00ed dny sv\u00e9ho \u017eivota tr\u00e1vit v nemocnici, ale jinak to ne\u0161lo. Den ode dne mu bylo st\u00e1le h\u016f\u0159 a j\u00e1 za n\u00edm den co den chodil. D\u00edval jsem se na to, jak se mi ztr\u00e1cel p\u0159ed o\u010dima, jak pomalu um\u00edral. Trvalo to m\u011bs\u00edce a pak najednou\u2026 um\u0159el,“ vydechnu posledn\u00ed slovo t\u00e9m\u011b\u0159 nesly\u0161iteln\u011b a pevn\u011b semknu o\u010dn\u00ed v\u00ed\u010dka, jeliko\u017e se mi do o\u010d\u00ed za\u010dnou dr\u00e1t \u0161tiplav\u00e9 slzy. N\u011bjakou dobu zhluboka d\u00fdch\u00e1m a sna\u017e\u00edm se uklidnit, ale marn\u011b. Dodnes jsem se s t\u00edm nesm\u00ed\u0159il a \u010dasto se mi zd\u00e1, jak u n\u011bj sed\u00edm v nemocnici a on na m\u011b bezmocn\u011b kouk\u00e1. Schov\u00e1m si obli\u010dej do dlan\u00ed a dlouho jen ml\u010d\u00edm. Bill po celou dobu ml\u010dky sed\u011bl a poslouchal. Kdy\u017e jsem to nevydr\u017eel a padnul do v\u00edru vzpom\u00ednek, byl d\u00e1l ticho. A\u017e po chvilce se ti\u0161e zvednul a do\u0161el ke mn\u011b. Usadil se vedle m\u011b na lavici. Jen m\u011b zlehka pohladil po ramen\u011b a pak po ruce.<\/p>\n<\/div>\n

„Tomi,“ za\u0161eptal a opatrn\u011b se m\u011b pokusil obejmout. „Mysli na n\u011bj jen v tom dobr\u00e9m. Mysli jen na to hezk\u00e9. Bol\u00ed to, j\u00e1 v\u00edm\u2026“ hladil m\u011b po z\u00e1dech. Mluvil tak ti\u0161e, jak jen dok\u00e1zal. Nev\u011bd\u011bl jsem d\u016fvod, ale najednou jsem tou\u017eil, aby m\u011b obj\u00edmal mnohem siln\u011bji a u\u017e nepustil. Jemn\u011b jsem se mu vecpal do n\u00e1ru\u010de a zav\u0159el o\u010di. Bylo mi tak p\u0159\u00edjemn\u011b.<\/div>\n
„P\u0161\u0161t,“ konej\u0161il m\u011b a tisknul si m\u011b k sob\u011b. D\u00e1l u\u017e nic ne\u0159\u00edkal. Jen byl u m\u011b. Cht\u011bl z\u0159ejm\u011b, abych c\u00edtil jeho p\u0159\u00edtomnost, \u017ee nejsem s\u00e1m. A to jsem i c\u00edtil. Bylo mi u n\u011bj dob\u0159e. Prakticky m\u011b neznal a obj\u00edmal m\u011b tu. J\u00e1 ho taky neznal a moc jsem si p\u0159\u00e1l, aby m\u011b nepou\u0161t\u011bl. Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsme ml\u010deli, a\u017e jsem pokra\u010doval.<\/p>\n<\/div>\n
„Po tom, co se stalo s Tonym, m\u016fj \u017eivot tak n\u011bjak ztratil sm\u011br. Potloukal jsem se a hledal cestu, kterou se vydat. Dost jsem pil a d\u011blal po\u0159\u00e1d n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my, a\u017e jsem jednou narazil na partu gangster\u016f. Neb\u00fdt Roberta, nep\u0159e\u017eil bych, jak m\u011b z\u0159\u00eddili. A t\u00edm to v\u0161echno za\u010dalo. Kdy\u017e se m\u011b Robert a ostatn\u00ed pokusili zachr\u00e1nit, odd\u011blali p\u00e1r jeho chl\u00e1pk\u016f a jejich v\u016fdce se cht\u011bl pomst\u00edt. J\u00e1 pro n\u011bj byl nejsnadn\u011bj\u0161\u00ed ko\u0159ist. P\u0159ese m\u011b se dostal k m\u00fdm rodi\u010d\u016fm a cht\u011bl je zab\u00edt. Jedin\u011b d\u00edky Robertovi se to nestalo. Za\u0159\u00eddil jim fale\u0161n\u00e9 doklady a oni odlet\u011bli do Ameriky. A j\u00e1 z vd\u011b\u010dnosti pro n\u011bj za\u010dal pracovat. U\u017e je to asi p\u016fl roku. A t\u00edm jsem se dostal sem. Stalo se ze m\u011b to, co jsem,“ do\u0159eknu a pokr\u010d\u00edm rameny. „Ob\u010das mi p\u0159ipad\u00e1, \u017ee u\u017e jsem ztratil svoji lidskost. Dok\u00e1\u017eu zast\u0159elit \u010dlov\u011bka, dok\u00e1\u017eu v\u0161echno a nehnu p\u0159i tom ani brvou. To\u2026 to nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed. A te\u010f jsem poznal tebe. J\u00e1\u2026 nev\u00edm, jak to \u0159\u00edct. Ale p\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee ve mn\u011b probouz\u00ed\u0161 zase Toma\u2026 toho star\u00e9ho dobr\u00e9ho Toma,“ za\u0161ept\u00e1m a sleduji n\u011bco neur\u010dit\u00e9ho v d\u00e1li. Nedok\u00e1zal bych se mu te\u010f d\u00edvat do o\u010d\u00ed. Vlastn\u011b si ani nejsem jist\u00fd t\u00edm, pro\u010d mu tu tohle v\u0161echno vypr\u00e1v\u00edm. Mo\u017en\u00e1 ho to ani nezaj\u00edm\u00e1. Kdo v\u00ed. Bill na m\u011b z\u016fstane hodn\u011b p\u0159ekvapen\u011b koukat a nakonec si ol\u00edzne rty a pot\u00e9 je semkne k sob\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Co na to jen \u0159\u00edct. Jsem r\u00e1d, \u017ee to pro tebe a tvoje rodi\u010de dopadlo je\u0161t\u011b takhle v\u00edce m\u00e9n\u011b dob\u0159e. To, co tady d\u011bl\u00e1\u0161\u2026 co \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b sp\u00ed\u0161 d\u011blat mus\u00ed\u0161, nen\u00ed dobr\u00e9, a ty to moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, ale j\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee je to nutn\u00e9. Ale p\u0159eju ti, aby ses do\u010dkal dne, kdy bude dost opl\u00e1cen\u00ed a bude\u0161 zase star\u00fd Tom. J\u00e1\u2026 t\u011b\u0161\u00ed m\u011b, \u017ee to v tob\u011b probouz\u00edm. I kdy\u017e nev\u00edm, jak\u00fd jsi p\u0159edt\u00edm byl. Ale podle toho, jak se chov\u00e1\u0161, kdy\u017e jsi se mnou, tak m\u00e1m pocit, \u017ee probouz\u00edm n\u011bco dokonal\u00e9ho.“<\/div>\n
„T\u011b\u017eko \u0159\u00edct,“ zavrt\u00edm hlavou. M\u011bl bych mu nejsp\u00ed\u0161 \u0159\u00edct pravdu\u2026<\/em> „V\u00ed\u0161, Bille, kdy\u017e ses ptal za klubem na tu krev, tak\u2026 to j\u00e1 ho zast\u0159elil,“ \u0161eptnu a zav\u0159u o\u010di.<\/div>\n
„Ale\u2026 tys \u0159\u00edkal, \u017ee nev\u00ed\u0161… Tys n\u011bkoho zast\u0159elil?“ odsune se ode m\u011b a vstane. Oh ne, sakra, sakra, sakra!<\/em><\/div>\n
„\u2026ano,“ hlesnu ti\u0161e a sleduji ho. „Nebyl prvn\u00ed\u2026“ No jo, co jsem vlastn\u011b \u010dekal, kdy\u017e mu ozn\u00e1m\u00edm, \u017ee jsem n\u011bkoho zabil? \u017de m\u011b pochv\u00e1l\u00ed?<\/em><\/div>\n
„Jak\u2026 jak m\u016f\u017ee\u0161?“ rozp\u0159\u00e1hne rukama. Za\u010dal i zrychlen\u011b d\u00fdchat. „A \u0159\u00edkal jsi, \u017ee nev\u00ed\u0161. Tys mi lhal\u2026?“<\/div>\n
„Bille, j\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se. Nemohl jsem p\u0159ece \u0159\u00edct: „Ale to ne\u0159e\u0161. Jen jsem tu n\u011bkoho zast\u0159elil.“ Povzdechnu.<\/div>\n
„A j\u00e1 ti v\u011b\u0159il,“ \u0161eptne a vezme si rychle ta\u0161ku a sund\u00e1 si kab\u00e1tek z v\u011b\u0161\u00e1ku. „Sakra, a to jsi \u0159\u00edkal, \u017ee jsi jin\u00fd. Jin\u00fd ne\u017e oni!“<\/div>\n
„Ale Bille, j\u00e1\u2026“ nesta\u010d\u00edm ani nic \u0159\u00edct, proto\u017ee m\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Zab\u00edj\u00ed\u0161 lidi. Vzpome\u0148 si na svoje rodi\u010de, mohli b\u00fdt taky mrtv\u00ed. A te\u010f to s\u00e1m d\u011bl\u00e1\u0161! Jak jen m\u016f\u017ee\u0161\u2026 Myslel jsem si, \u017ee jsi jin\u00fd. Ale ty u\u017e jsi jejich\u2026“ skoro se a\u017e rozk\u0159ikne.<\/p>\n<\/div>\n
Jen vydechnu a \u00fazkostliv\u011b ho pozoruji. Nev\u00edm, co \u0159\u00edct. M\u00e1 pravdu. Naprostou pravdu. Najednou se sebere a rychle odejde. Jen si polo\u017e\u00edm hlavu do dlan\u00ed a zav\u0159u o\u010di. Tohle jsem posral. Pro\u010d jsem mu to v\u016fbec \u0159\u00edkal? Co bych z toho m\u011bl? Kdybych dr\u017eel hubu, mo\u017en\u00e1 bychom se spole\u010dn\u011b nave\u010de\u0159eli a v\u0161echno by bylo \u00fapln\u011b jinak. Ale na to u\u017e je pozd\u011b.<\/em> Jen se pod\u00edv\u00e1m, jak se za n\u00edm zav\u0159ou dve\u0159e. Povzdechnu.<\/div>\n
„Tohle jsi, Tome, nezvl\u00e1dl,“ \u0159eknu si pro sebe potichu. Jen jsem cht\u011bl, aby v\u011bd\u011bl pravdu o tom, co jsem. Cht\u011bl jsem k n\u011bmu b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd. Ale o\u010dividn\u011b o to nikdo nestoj\u00ed. Jsem p\u0159edur\u010den\u00fd k tomu, abych byl s\u00e1m.<\/div>\n
Najednou p\u0159ijde serv\u00edrka s na\u0161\u00edm j\u00eddlem.<\/div>\n
„Pros\u00edm, tady je va\u0161e objedn\u00e1vka,“ postav\u00ed j\u00eddlo na st\u016fl.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete to zase odn\u00e9st,“ \u0159eknu jen. D\u00e1m na st\u016fl pen\u00edze, zvednu se a bez dal\u0161\u00edho slova vezmu kab\u00e1t a odejdu. Je mi jedno, co to tam \u0159\u00edkala nebo co d\u011blala. Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b to. Nasedl jsem do sv\u00e9 Audi a odjel dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Sed\u00edm bez trika na gau\u010di, piju whisky a jen tak z\u00edr\u00e1m do zdi. Cht\u011bl jsem k Billovi jen b\u00fdt up\u0159\u00edmn\u00fd. V\u00edm, \u017ee to pro n\u011bj musela b\u00fdt r\u00e1na, kdy\u017e jsem mu \u0159ekl, \u017ee jsem zabil n\u011bkolik lid\u00ed, ale tohle\u2026 Nem\u011bl jsem mu asi lh\u00e1t, ale nemohl jsem mu za klubem prost\u011b \u0159\u00edct pravdu, \u017ee jsem tam n\u011bkoho zabil. Ne\u0161lo to. Mo\u017en\u00e1 se m\u011b te\u010f boj\u00ed a u\u017e nechce se mnou m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho. Nem\u016f\u017eu mu to m\u00edt za zl\u00e9. Ch\u00e1pu ho. Ale m\u011bl pr\u00e1vo na to, aby v\u011bd\u011bl, jak\u00e9 se ze m\u011b stalo monstrum. Proto jsem byl tak vd\u011b\u010dn\u00fd za jeho spole\u010dnost. Byl jsem znovu Tom. Ne tohle, co je ze m\u011b te\u010f. Ale t\u00edmhle jsem ztratil i tu posledn\u00ed nad\u011bji. Je ze m\u011b bastard, co v klidu zabije \u010dlov\u011bka. To jsem tedy skon\u010dil.<\/div>\n
Vezmu si sv\u00e9 pr\u00e1\u0161ky, a i kdy\u017e by se nem\u011bly pr\u00e1\u0161ky zap\u00edjet alkoholem, hod\u00edm do sebe whisky a polknu. Znovu se usad\u00edm na gau\u010di a d\u00e1l jen tak piji, a\u017e nakonec usnu s fla\u0161kou a cig\u00e1rem v ruce.<\/p>\n<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Jel jsem m\u011bstem ve sv\u00e9 Audi a spole\u010dnost\u00ed mi byla Billova p\u0159\u00edtomnost. Sed\u011bl vedle m\u011b a c\u00edtil jsem na sob\u011b jeho pohled. Nev\u00edm, pro\u010d se mi tak zal\u00edbil. Ale necht\u011bl jsem, aby mu n\u011bkdo ubli\u017eoval. C\u00edtil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[431],"tags":[],"class_list":["post-8573","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-who-am-i"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8573","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8573"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8573\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8573"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8573"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8573"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}