{"id":8598,"date":"2011-05-22T18:30:00","date_gmt":"2011-05-22T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8576"},"modified":"2026-03-01T10:47:58","modified_gmt":"2026-03-01T09:47:58","slug":"a-broken-hallelujah-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/22\/a-broken-hallelujah-1\/","title":{"rendered":"A Broken Hallelujah 1."},"content":{"rendered":"
\n

autor: Little Muse & Majestrix<\/strong><\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

\u00a0<\/strong><\/div>\n
V\u00edt\u00e1m v\u00e1s u pokra\u010dov\u00e1n\u00ed pov\u00eddky This Hour’s Duty, kter\u00e9 pro v\u00e1s bude samoz\u0159ejm\u011b op\u011bt p\u0159ekl\u00e1dat LilKatie. \u010cek\u00e1 n\u00e1s 37 d\u00edl\u016f, ale tentokr\u00e1t u\u017e ne tak dlouh\u00fdch, jako byly u THD, tak\u017ee by tu m\u011bly b\u00fdt v\u017edycky cel\u00e9. Douf\u00e1m, \u017ee budete d\u00e1l \u010d\u00edst a taky komentovat.<\/em><\/div>\n
\n

U ka\u017ed\u00e9ho d\u00edlu je odkaz na obr\u00e1zek, kter\u00fd kreslila Umetnica, ale proto\u017ee n\u00e1m bohu\u017eel nedala svolen\u00ed d\u00e1t obr\u00e1zky p\u0159\u00edmo do pov\u00eddky, m\u00e1te to takhle. (EDIT 2026: obr\u00e1zky jsem doplnila, origin\u00e1ly u\u017e jsou d\u00e1vno n\u011bkde v h\u00e1ji, u\u017e na tom asi nez\u00e1le\u017e\u00ed) Tak u\u017e nebudu zdr\u017eovat, d\u00edky LilKatie, a vy si to u\u017eijte. J. :o)<\/em><\/p>\n

 <\/p>\n<\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Prolog<\/strong><\/div>\n
\u00a0<\/strong><\/div>\n
„L\u00e1ska nen\u00ed v\u00edt\u011bzn\u00fd pochod,
\nje to studen\u00e9 a zlomen\u00e9 Hallelujah.“<\/em><\/div>\n
\n

-Leonard Cohen, „Hallelujah“<\/p>\n<\/div>\n

Tom \u0161el pomalu chodbou, jeho no\u010dn\u00ed r\u00f3ba se mu t\u0159epotala za chodidly, \u010dekal.<\/div>\n
Jedin\u00fd zvuk na cel\u00e9m pozemku Vave se zd\u00e1la b\u00fdt ozv\u011bna jeho krok\u016f na leskl\u00e9 dl\u00e1\u017ed\u011bn\u00e9 podlaze. A jeho to za\u010d\u00ednalo p\u0159iv\u00e1d\u011bt k \u0161\u00edlenstv\u00ed.<\/div>\n
Ob\u010das, t\u0159eba jako te\u010f, vysok\u00fd bolestiv\u00fd v\u00fdk\u0159ik pro\u0165al t\u011b\u017ek\u00e9 ticho. Nesly\u0161el ustaran\u00e9 hlasy, kter\u00e9 n\u00e1sledovaly, ne v tomto k\u0159\u00eddle domu. Zvedl roztr\u017eit\u011b pohled sm\u011brem ke zdroji zvuku.<\/div>\n
\n

Dnes v noci se narod\u00ed jeho bratr.<\/p>\n<\/div>\n

\n

Tom vydechl a zastavil se, oto\u010dil se na druhou stranu, aby se pod\u00edval na dve\u0159e, na kter\u00e9 \u010dekal, a\u017e se otev\u0159ou, t\u0159i vykl\u00e1dan\u00e9 prot\u00ednaj\u00edc\u00ed se kruhy blikaly ve sv\u011btle sv\u00ed\u010dek z luceren na chodb\u00e1ch. Billovy dve\u0159e. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u016f\u017ee oslavovat zrozen\u00ed. Ne, kdy\u017e jeho man\u017eel st\u00e1le nebyl v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n<\/div>\n

U\u017e to byly \u010dty\u0159i dny, co Tom vid\u011bl Billa se naposledy usm\u00e1t, a od t\u00e9 doby nedostal v\u00edc ne\u017e jen n\u00e1v\u0161t\u011bvu od Andrease, kter\u00fd mu \u0159ekl, \u017ee jejich eridev<\/em> bude muset b\u00fdt p\u0159esunuto. Bill byl nemocen.<\/div>\n
Smrt Gener\u00e1la Bushida byla r\u00e1na pro cel\u00fd D\u016fm a zd\u00e1lo se, \u017ee Bill to nese nejh\u016f\u0159.<\/div>\n
Tom se zachv\u011bl p\u0159i zvuku dal\u0161\u00edho bolestiv\u00e9ho v\u00fdk\u0159iku. U\u017e to trvalo hodiny. U\u017e to nebude trvat dlouho.<\/div>\n
\n
St\u00edny se pohnuly, panty zask\u0159\u00edpaly, a Tom byl ohromen, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee se dve\u0159e otev\u00edraj\u00ed. Ud\u011blal radostn\u00fd krok vp\u0159ed, znepokojen, ale jen st\u011b\u017e\u00ed p\u0159ekvapen, kdy\u017e vy\u0161el Andreas, nesl t\u00e1c od ve\u010de\u0159e. Dr\u017eel ho v jedn\u00e9 ruce a druhou za sebou dve\u0159e opatrn\u011b zav\u0159el, a Tom se na n\u011bj s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm pod\u00edval. T\u00e1c byl pln\u00fd.<\/div>\n
„Jak mu je?“ nal\u00e9hal.<\/div>\n
Andreas si povzdychl, spustil ruku z kliky, kdy\u017e se dve\u0159e dov\u0159ely.<\/div>\n
„Zd\u00e1 se, \u017ee se nelep\u0161\u00ed.“<\/div>\n
Nebyl tu \u017e\u00e1dn\u00fd pokrok. Bill byl zticha nebo sporadicky bre\u010del. Ale to Tomovi mohl jen t\u011b\u017eko \u0159\u00edct, bylo to sp\u00ed\u0161e konstantn\u00ed vzlyk\u00e1n\u00ed. A Andreas to pova\u017eoval za sp\u00ed\u0161e<\/em>, proto\u017ee musel ob\u010das pokoj opustit, a tak nemohl v\u011bd\u011bt, co se tam v ten \u010das d\u011bje.<\/div>\n
„Nejedl?“ zeptal se Tom s pohledem up\u0159en\u00fdm na t\u00e1cu.<\/div>\n
\n

„Tohle je z r\u00e1na,“ informoval ho Andreas, s\u00e1m se na t\u00e1c pod\u00edval. „Nechal jsem ve\u010de\u0159i uvnit\u0159.“ Zarazil se a zamra\u010dil. „Ur\u010dit\u011b ji odnesu z\u00edtra nedot\u010denou.“<\/p>\n<\/div>\n

Tom t\u011b\u017ece vydechl, promnul si obli\u010dej a znovu za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet. Sly\u0161el cink\u00e1n\u00ed, kdy\u017e si Andreas p\u0159endal t\u00e1c do druh\u00e9 ruky a sledoval ho. Zav\u00e1hal, odvr\u00e1til pohled od sluhy.<\/div>\n
„Nikdy jsem neztratil nikoho, kdo by mi byl bl\u00edzk\u00fd,“ p\u0159iznal a byla to pravda. Jedin\u00e9, na co si vzpom\u00ednal, bylo, kdy\u017e mu um\u0159el d\u011bde\u010dek, ale to mu bylo m\u00e9n\u011b ne\u017e t\u0159i roky. „Ale\u2026 takov\u00e9 truchlen\u00ed. To nem\u016f\u017ee b\u00fdt zdrav\u00e9.“ Pod\u00edval se na Andrease. „M\u011bl by na tom b\u00fdt tak \u0161patn\u011b?“<\/div>\n
Andreas se znovu zad\u00edval na t\u00e1c v jeho ruk\u00e1ch a z\u016fstal na n\u011bm pohledem. Trvalo to celkem dlouho, ne\u017e t\u011b\u017ece \u0159ekl: „M\u00e1 nemocn\u00fd Zrak, m\u016fj Pane.“ Ta le\u017e mu na jazyku p\u0159ipadal ho\u0159k\u00e1, ale jeho povinnost\u00ed bylo dr\u017eet s Billem, ne s Tomem.<\/div>\n
„Zrak?“ vy\u0161t\u011bkl Tom. „Znovu? A tys mi to ne\u0159ekl?“ Andreas usykl. „Co vid\u011bl?“<\/div>\n
„To-“ Andreas zase p\u0159enesl v\u00e1hu, za\u010dal se zvukem dal\u0161\u00edho k\u0159iku. „Nen\u00ed to nic p\u00e1dn\u00e9ho, m\u016fj Pane. Obrazy; nic v\u00edc. J\u00e1-“ pod\u00edval se na Toma, pak do chodby, kter\u00e1 byla jeho \u00fat\u011bkem. „Mus\u00edm tohle odn\u00e9st do kuchyn\u00ed, m\u016fj Pane. Nep\u0159eji si ho nechat o samot\u011b d\u00e9le, ne\u017e je to nutn\u00e9.“<\/div>\n
„M\u011bl bych tam j\u00edt.“<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl Andreas, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee odpov\u011bd\u011bl a\u017e moc rychle. „Ne, on-on nen\u00ed ve stavu na n\u00e1v\u0161t\u011bvu. V\u00edm, \u017ee vy nejste n\u00e1v\u0161t\u011bva, m\u016fj Pane, ale \u017e\u00e1dal, aby ho nikdo neru\u0161il\u2026 A j\u00e1 si nemysl\u00edm, \u017ee ho chcete takto vid\u011bt.“<\/div>\n
Tom se znovu pod\u00edval na zav\u0159en\u00e9 dve\u0159e. „Nem\u016f\u017eu takhle \u010dekat nav\u017edy.“<\/div>\n
„A\u017e bude p\u0159ipraven\u00fd, m\u016fj Pane, jsem si jist\u00fd, \u017ee budete prvn\u00ed, kdo se to dozv\u00ed. Bill by to jinak necht\u011bl.“<\/div>\n
Tom p\u0159ik\u00fdvl, promnul si ko\u0159en nosu a zav\u0159el o\u010di.<\/div>\n
\n

„M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt,“ dovolil mu.<\/p>\n<\/div>\n

\u010cekal, dokud neutichly Andreasovy kroky, ne\u017e o\u010di znovu otev\u0159el, op\u0159el se o dve\u0159e. P\u0159\u00e1l si, aby mu Bill dovolil b\u00fdt na jejich druh\u00e9 stran\u011b. Odm\u00edtal se k n\u011bmu n\u011bjak cp\u00e1t, i kdy\u017e na to m\u011bl pr\u00e1vo, ne kdyby to Billovi p\u0159ihor\u0161ilo. Zavrt\u011bl hlavou a zamrkal, kdy\u017e usly\u0161el sp\u00ed\u0161 n\u00e1\u0159ek ne\u017e k\u0159ik. D\u011btsk\u00fd k\u0159ik.<\/div>\n
\n

Uvnit\u0159, za sv\u00fdmi z\u00e1dy, sly\u0161el dal\u0161\u00ed tich\u00fd pl\u00e1\u010d.<\/p>\n<\/div>\n

\n

~*~<\/p>\n<\/div>\n

Bill se p\u0159evalil a rozhl\u00e9dl se po pokoji.<\/div>\n
Andreas pr\u00e1v\u011b ode\u0161el s t\u00e1cem, nechal tady jeho rann\u00ed j\u00eddlo. Jeho \u017ealudek nebyl p\u0159ipraven\u00fd na j\u00eddlo, a jeho ruce se necht\u011bly p\u0159estat t\u0159\u00e1st.<\/div>\n
U v\u0161ech Boh\u016f, bylo t\u011b\u017ek\u00e9 d\u00fdchat<\/em>. Byl pry\u010d, a Bill to nemohl nijak zm\u011bnit. Nic, co ud\u011blal, ni\u010demu<\/em> nepomohlo. Bill znovu za\u010dal bre\u010det, schoulil se do klub\u00ed\u010dka a z\u00edral slep\u011b do zdi. K \u010demu dobr\u00e9mu byly jeho Vize, kdy\u017e ho jen tr\u00e1pily? Aby roz\u0159ezaly jeho du\u0161i sam\u00fdmi kdyby<\/em>? Bill zav\u0159el o\u010di, jako by se pokoj s n\u00edm za\u010dal to\u010dit, ti\u0161e zast\u00e9nal.<\/div>\n
\n

Ztratil pojem o \u010dase, nev\u011bd\u011bl, jak dlouho je p\u0159ipoutan\u00fd k t\u00e9to posteli. Jen st\u011b\u017e\u00ed si pamatoval, jak ho Andreas na\u0161el, a jak mu z ruky vypadl datapad.<\/p>\n<\/div>\n

Bill si promnul o\u010di a pomalu je otev\u0159el. Jeho datapad. Byla to ta jedin\u00e1 v\u011bc, kter\u00e1 mu po n\u011bm z\u016fstala; jeho hlas. Bill se posadil, hlava se mu motala, \u010dekal, dokud se p\u0159ed n\u00edm sv\u011bt nep\u0159estal to\u010dit, a vylezl z postele. Jeho nohy se poprv\u00e9 po n\u011bkolika dnech dotkly zem\u011b, a on se sna\u017eil nena\u0159\u00edkat, kdy\u017e ho hlava znovu za\u010dala bolet. V krku m\u011bl sucho; Andreas ho periodicky nutil p\u00edt vodu, ale u\u017e to byl n\u011bjak\u00fd \u010das od t\u00e9 doby, co ho jeho kamar\u00e1d naposledy nav\u0161t\u00edvil, a kdy\u017e u n\u011bj byl, Bill p\u0159edst\u00edral sp\u00e1nek.<\/div>\n
\n

Pod\u00edval se na t\u00e1c a \u017ealudek mu klesl; necht\u011bl vid\u011bt j\u00eddlo. Nezaslou\u017eil<\/em> si j\u00edst. Ne, kdy\u017e byl trest\u00e1n.<\/p>\n<\/div>\n

Bill p\u0159e\u0161el k Infonexu a zamra\u010dil se. Datapad tu nebyl. Bill m\u011bl v\u017edycky datapad na pracovn\u00edm stole, aby ho mohl naj\u00edt. U\u017e p\u0159edt\u00edm o n\u011bj prosil, a Andreas mu \u0159ekl, \u017ee si nemysl\u00ed, \u017ee je to moudr\u00e9<\/em>.<\/div>\n
\n

Ta vzpom\u00ednka ho rozzlobila a vyslal magii, ale na\u0161la jeho p\u0159\u00edstroj. Jej\u00ed pou\u017eit\u00ed mu vyrazilo s\u00edlu, \u017ee spadl na kolena, ale datapad p\u0159el\u00e9tl po m\u00edstnosti a zastavil se u jeho ruky. P\u0159\u00edstroj se p\u0159i jeho dotyku aktivoval, a Bill zapnul zpr\u00e1vu.<\/p>\n<\/div>\n

\n

V\u00edm, \u017ee mus\u00ed\u0161 m\u00edt sv\u00e9 d\u016fvody, mali\u010dk\u00fd, i kdy\u017e nev\u00edm jak\u00e9\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n

Slzy za\u010daly padat u\u017e jen p\u0159i zvuku Bushidova hlasu, ale Bill za\u010dal hlasit\u011b vzlykat p\u0159i tom, jak n\u011b\u017en\u011b zn\u011bl. Tohle nemohl zvl\u00e1dnout, to, \u017ee Bushido m\u011bl pocit, \u017ee je opu\u0161t\u011bn\u00fd. \u017de Bill u\u017e nikdy neuvid\u00ed jeho \u00fasm\u011bv, neuc\u00edt\u00ed jeho dotyk\u2026 dokonce mu ani nedovolil ho pol\u00edbit, kdy\u017e se naposledy vid\u011bli. Tohle v\u0161echno byla jeho vina\u2026<\/div>\n
V\u0161echno byla jeho vina.<\/div>\n
\n

Hlasit\u011b plakal, ale nikdo nep\u0159i\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n

\n

~*~<\/p>\n

„M\u00e1 tvoje o\u010di.“ Usm\u00e1l se David na sv\u00e9ho syna a za\u0161vito\u0159il. „No nen\u00ed p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd?“<\/span><\/p>\n<\/div>\n

„Je,“ souhlasil Tom. Jorg dr\u017eel jeho nov\u00e9ho bratra Erica a do\u0161iroka se usm\u00edval.<\/div>\n
„Dva; dva prvn\u00ed mu\u017ei v na\u0161em v\u00e1\u017een\u00e9m Dom\u011b. M\u016fj otec by byl tak hrd\u00fd.“ Usm\u00edval se Jorg na sv\u00e9ho novorozen\u00e9ho syna a uc\u00edtil n\u00e1val magie. „Nech\u0165 je moudr\u00fd.“<\/div>\n
„Nech\u0165 je p\u0159esv\u011bd\u010div\u00fd,“ dodal David.<\/div>\n
„Nech\u0165 pozn\u00e1 l\u00e1sku,“ dokon\u010dil ti\u0161e Tom a zvedl pohled, vid\u011bl, jak se na n\u011bj jeho otec a merode<\/em> d\u00edvaj\u00ed.<\/div>\n
David vzal Erica Jorgovi a jemn\u011b ho podal Tomovi. „Tv\u016fj bratr t\u011b pozn\u00e1v\u00e1,“ \u0159ekl rozn\u011b\u017en\u011ble, kdy\u017e se Eric zavrt\u011bl v Tomov\u011b n\u00e1ru\u010d\u00ed. Jasn\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di se na n\u011bj p\u0159eru\u0161ovan\u011b pod\u00edvaly, a Tom se na novorozen\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee je zdrav\u00fd. Po\u017eehn\u00e1n\u00ed Domu Vave,“ \u0159ekl apaticky.<\/p>\n<\/div>\n

David mu polo\u017eil jemn\u011b ruku na rameno a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. „Jak je Billovi?“ v obli\u010deji byla vid\u011bt starost i \u00fanava. Narozen\u00ed d\u00edt\u011bte byla \u00fa\u017easn\u00e1, ale unavuj\u00edc\u00ed skute\u010dnost, velice unavuj\u00edc\u00ed pro rodi\u010de, a jak si byl jist\u00fd, i pro Sabrinu. Tom to za p\u00e1r let mo\u017en\u00e1 pochop\u00ed.<\/div>\n
Jemn\u011b se sv\u00fdm nov\u011b narozen\u00fdm bratrem zahoupal. „\u2026Ne dob\u0159e.“ Eric za\u010dal ti\u0161e na\u0159\u00edkat a Tom ho za\u010dal kol\u00e9bat trochu rychleji.<\/div>\n
\n

~*~<\/p>\n<\/div>\n

Andreas si povzdychl, kdy\u017e znovu do\u0161el ke dve\u0159\u00edm od Billov\u00fdch komnat. V\u0161echno mu to za\u010d\u00ednalo p\u0159ipadat a\u017e moc zn\u00e1m\u00e9, posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed doufal, \u017ee najde Billa, jak sed\u00ed a usm\u00edv\u00e1 se, nebo alespo\u0148, \u017ee se dotkne sv\u00e9ho j\u00eddla, poka\u017ed\u00e9 se ale jen zklamal. Ka\u017ed\u00fd dne, kdy\u017e se probudil ze sv\u00e9ho kr\u00e1tk\u00e9ho sp\u00e1nku, kter\u00e9ho byl schopn\u00fd, si \u0159ekl, \u017ee Bill mus\u00ed b\u00fdt lep\u0161\u00ed, \u017ee u\u017e d\u00e1l takhle pokra\u010dovat nem\u016f\u017ee. Ale Bill mu st\u00e1le prokazoval, \u017ee je schopn\u00fd opaku. R\u00e1no ani nereagoval, kdy\u017e mu Andreas \u0159ekl, \u017ee se mu narodil \u0161vagr.<\/div>\n
Nechal Billa nespoutan\u011b smutnit, ale brzy nastane \u010das na to, aby mu to rozmluvil, nebo Bill zapomene, jak \u017e\u00edt.<\/div>\n
\n

Nebo je\u0161t\u011b h\u016f\u0159.<\/p>\n<\/div>\n

Otev\u0159el dve\u0159e, opatrn\u011b dr\u017eel \u010dist\u00e9 povle\u010den\u00ed, modlil se ke Ka’va, aby tentokr\u00e1t na\u0161el Billa n\u011bkde jinde ne\u017e v posteli, nebo aby mu alespo\u0148 dal s\u00eddlu zvl\u00e1dnout to, \u017ee v posteli bude. Andreas se na chv\u00edli zastavil, dve\u0159e byly zpola otev\u0159en\u00e9, nastra\u017eil ucho a p\u0159em\u00fd\u0161lel, co najde za vchodov\u00fdm v\u00fdklenkem. P\u0159\u00edsahal by, \u017ee sly\u0161\u00ed hlasy. Zav\u0159el za sebou dve\u0159e a zahnul za roh.<\/div>\n
Ztuhl, z\u00edral p\u0159ed sebe.<\/div>\n
\n

Bill byl vskutku z postele venku. Andreas si skoro p\u0159\u00e1l, aby nebyl.<\/p>\n<\/div>\n

\n

„-Ale nen\u00ed to moje volba. M\u00e1m povinnost, kter\u00e9 se nemohu vyhnout, a zat\u00edmco to byla po v\u011bt\u0161inu \u010dasu klidn\u00e1 cesta-„<\/em><\/p>\n<\/div>\n

Hlas byl hlasit\u011bj\u0161\u00ed, a te\u010f Andreas poznal, \u017ee pat\u0159\u00ed Gener\u00e1lu Bushidovi. A\u0165 u\u017e nechal zpr\u00e1vu Billovi jakoukoliv, on si ji nikdy neposlechl. Bylo to n\u011bco, o \u010dem necht\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let, n\u011bco, o \u010dem necht\u011bl, aby p\u0159em\u00fd\u0161lel Bill. Bylo to pro jeho Lorda nezdrav\u00e9.<\/div>\n
\n

A p\u0159ipom\u00ednalo mu to, co ud\u011blal.<\/p>\n<\/div>\n

Bill sed\u011bl, ne u<\/em> pracovn\u00ed stanice, ale vedle<\/em> n\u00ed na zemi. Vlasy m\u011bl rozcuchan\u00e9 z toho, jak dny le\u017eel v posteli a kolem ramen m\u011bl deku, d\u00edval se nikam. Na nic, co by Andreas mohl vid\u011bt. Byl \u010delem ke sv\u00e9mu sluhovi, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee ho vid\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n

„V\u00edm, \u017ee mus\u00ed\u0161 m\u00edt sv\u00e9 d\u016fvody, mali\u010dk\u00fd, i kdy\u017e nev\u00edm jak\u00e9. Neobvi\u0148uji t\u011b-„<\/em><\/p>\n<\/div>\n

Bill trochu oto\u010dil hlavu, pod\u00edval se kone\u010dn\u011b \u00fapln\u011b na sluhu, ale do o\u010d\u00ed se mu nepod\u00edval, nebyl si jist\u00fd, jestli v\u016fbec v\u00ed, \u017ee tam je. Bill otev\u0159el pusu, ale rty se mu t\u0159\u00e1sly tak moc, \u017ee ji musel zav\u0159\u00edt, ne\u017e to zkusil znovu.<\/div>\n
„\u2026Jen jsem cht\u011bl sly\u0161et jeho hlas,“ dostal ze sebe zlomen\u011b.<\/div>\n
\n

Andreas polkl a sebral pr\u00e1dlo na vypr\u00e1n\u00ed d\u0159\u00edv, ne\u017e o tom v\u016fbec pop\u0159em\u00fd\u0161lel, kdy\u017e se Bill\u016fv obli\u010dej znovu zamra\u010dil a on zavzlykal, prsty se dr\u017eel o hranu stolu.<\/p>\n<\/div>\n

\n

„Bille,“ \u0159ekl, klekl si k n\u011bmu a p\u0159itulil si ho k sob\u011b. Zav\u0159el pevn\u011b o\u010di, kdy\u017e si v\u0161iml, \u017ee je jeho p\u0159\u00edtel je\u0161t\u011b huben\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e posledn\u011b, kdy\u017e mu bylo dovoleno se ho dotknout. „M\u011bl bys b\u00fdt v posteli,“ poradil mu, i kdy\u017e si p\u0159ed chv\u00edl\u00ed myslel, \u017ee by ho tam nerad vid\u011bl. Bill neodpov\u011bd\u011bl. „No tak.“<\/p>\n<\/div>\n

Bill ho nechal pomoct mu na nohy, alespo\u0148 ho nemusel n\u00e9st, d\u00edky Boh\u016fm. Andreas polo\u017eil st\u00e1le b\u011b\u017e\u00edc\u00ed datpad na st\u016fl a do\u0161el s Billem k posteli, dal pe\u0159iny zp\u00e1tky a polo\u017eil ho, sna\u017eil se vydr\u017eet jeho srdcervouc\u00ed na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 trvalo u\u017e cel\u00fd t\u00fdden. Bill se polo\u017eil, ale slzy nezmizely. S dal\u0161\u00edm povzdychnut\u00edm Andreas nat\u00e1hl ruku a dal mu vlasy z obli\u010deje. Povle\u010den\u00ed bude muset po\u010dkat.<\/div>\n
Bill se rozt\u0159esen\u011b nadechl, vzlyknut\u00ed mu alespo\u0148 nahnalo vzduch do plic. „Nechci tu b\u00fdt, Andy,“ plakal a Andreas c\u00edtil, jak mu kleslo srdce.<\/div>\n
\n

U v\u0161ech Boh\u016f, co to ud\u011blal?<\/p>\n<\/div>\n

\n

„-V\u011bz, \u017ee t\u011b budu v\u017edycky milovat, a nebudu cht\u00edt nic, ne\u017e to, co je pro tebe nejlep\u0161\u00ed.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n

autor: Little Muse & Majestrix<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Little Muse & Majestrix   \u00a0 V\u00edt\u00e1m v\u00e1s u pokra\u010dov\u00e1n\u00ed pov\u00eddky This Hour’s Duty, kter\u00e9 pro v\u00e1s bude samoz\u0159ejm\u011b op\u011bt p\u0159ekl\u00e1dat LilKatie. \u010cek\u00e1 n\u00e1s 37 d\u00edl\u016f, ale tentokr\u00e1t u\u017e ne tak dlouh\u00fdch, jako byly u THD, tak\u017ee by tu m\u011bly b\u00fdt<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[434],"tags":[],"class_list":["post-8598","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-a-broken-hallelujah"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8598","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8598"}],"version-history":[{"count":8,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8598\/revisions"}],"predecessor-version":[{"id":79440759,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8598\/revisions\/79440759"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8598"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8598"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8598"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}