{"id":8623,"date":"2011-05-19T18:00:00","date_gmt":"2011-05-19T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8601"},"modified":"2011-05-19T18:00:00","modified_gmt":"2011-05-19T17:00:00","slug":"dance-to-destroy-you-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/19\/dance-to-destroy-you-7\/","title":{"rendered":"Dance to destroy you 7."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Kruci!“ ulev\u00edm si a nakopnu patn\u00edk ulice, na kter\u00e9 se s Billem zrovna te\u010f nach\u00e1z\u00edme. M\u00e1m chu\u0165 bratra chytit za ramena a vyklepat z n\u011bj du\u0161i. V\u00e1\u017en\u011b, tohle u\u017e nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed, mizet a objevovat se v m\u00e9m \u017eivot\u011b tak, jak se mu zachce.<\/div>\n
Nejd\u0159\u00edv ho nevid\u00edm t\u0159i roky, pak se tu najednou objev\u00ed v nejz\u00e1sadn\u011bj\u0161\u00ed den m\u00e9ho \u017eivota a p\u0159ekope v\u0161echno vzh\u016fru nohama. A j\u00e1 si je\u0161t\u011b naivn\u011b myslel, \u017ee snad po na\u0161em dlouh\u00e9m, m\u00edsty a\u017e srdceryvn\u00e9m rozhovoru se n\u011bco zm\u011bn\u00ed. Ale maxim\u00e1ln\u011b jsem se m\u00fdlil. Bill je prost\u011b jednou Bill, a na tom se nem\u011bn\u00ed nic\u2026<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem se ve st\u0159edu r\u00e1no probral, m\u011bl jsem tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. V\u0161echno ve mn\u011b bylo obr\u00e1cen\u00e9 naruby, ka\u017ed\u00e1 emoce si pob\u00edhala sem a tam a j\u00e1 u\u017e ani nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak se vlastn\u011b c\u00edt\u00edm. Ubl\u00ed\u017een\u00fd? Zran\u011bn\u00fd? Na\u0161tvan\u00fd, \u0161\u0165astn\u00fd? Jistotu jsem m\u011bl jen v jednom; byl jsem zmaten\u00fd v\u00edc ne\u017e kdy p\u0159edt\u00edm.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tu noc, kdy se Bill objevil p\u0159ed dve\u0159mi m\u00e9ho bytu, se ve mn\u011b ve\u0161ker\u00e9 emoce doslova va\u0159ily. Nev\u011bd\u011bl jsem, co chci b\u00fdt d\u0159\u00edv – jestli b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd za to, co toho r\u00e1na ud\u011blal, nebo b\u00fdt r\u00e1d za to, \u017ee dobrovoln\u011b p\u0159i\u0161el a cht\u011bl to n\u011bjak vy\u0159e\u0161it. Nakonec jsem se v pr\u016fb\u011bhu ve\u010dera dostal od vzteku k pocitu l\u00edtosti, a od t\u00e9 pak a\u017e ke zvl\u00e1\u0161tn\u00edmu \u0161t\u011bst\u00ed z toho, \u017ee tady Bill opravdu je, a my dva se bav\u00edme jako dva norm\u00e1ln\u00ed lid\u00e9. Bylo to sv\u00fdm zp\u016fsobem \u00fa\u017easn\u00e9, a i kdy\u017e jsem se pokou\u0161el nedat sv\u00e9 nad\u0161en\u00ed navenek zn\u00e1t, uvnit\u0159 jsem se radoval jako malej kluk. To ov\u0161em trvalo jen do doby, ne\u017e jsme se s Billem p\u0159ed p\u016fl p\u00e1tou r\u00e1no rozhodli j\u00edt kone\u010dn\u011b sp\u00e1t.<\/em><\/div>\n
Akor\u00e1t jsem se chystal zav\u0159\u00edt v lo\u017enici, tetel\u00edc\u00ed se blahem, \u017ee se br\u00e1\u0161ka rozhodl z\u016fstat p\u0159es noc, kdy\u017e padla ot\u00e1zka, na kterou jsem \u010dekal a kter\u00e9 jsem se ob\u00e1val cel\u00fd ve\u010der.<\/em><\/div>\n
\n
Polibek. Ptal se na polibek.<\/em><\/div>\n
Co jsem mu m\u011bl \u0159\u00edct? „Hele, Bille, pol\u00edbil jsem t\u011b proto, \u017ee si m\u011b maxim\u00e1ln\u011b vyto\u010dil, j\u00e1 neuva\u017eoval jasn\u011b a p\u0159i\u0161lo mi to lep\u0161\u00ed, ne\u017e ti znovu jednu vrazit. A taky proto, \u017ee t\u011b miluju a nedok\u00e1zal jsem se ovl\u00e1dat.“ Mysl\u00edm, \u017ee kdybych mu \u0159ekl tohle, a\u0165 je to pravda sebev\u00edc nebo ne, zd\u011b\u0161en\u011b by se sebral a zdrhnul. V tom lep\u0161\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b. V tom hor\u0161\u00edm by se ze m\u011b mohl pokusit vyml\u00e1tit du\u0161i, a\u017e by mu do\u0161el v\u00fdznam m\u00fdch slov.<\/em><\/div>\n
Odbyl jsem ho jednoduchou fr\u00e1z\u00ed, a\u0165 to ne\u0159e\u0161\u00ed. Bylo to v\u016fbec to nejlep\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed. Kdy\u017e na to nebude myslet a nebude se pt\u00e1t, j\u00e1 se nedostanu do rozpak\u016f, a jestli m\u00e1 m\u00edt n\u00e1\u0161 vztah n\u011bjakou budoucnost, nebude mi ho ten jeden slab\u00fd okam\u017eik, ten jeden moment, kdy jsem ochutnal jeho rty, odh\u00e1n\u011bt pry\u010d.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem pak kone\u010dn\u011b padnul vy\u010derpan\u011b do postele, nemohl jsem usnout. Po\u0159\u00e1d jsem musel p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co se toho dne v\u0161echno stalo. Ve\u0161ker\u00e9 ud\u00e1losti a emoce toho dne ke mn\u011b za\u010daly pomalu po kr\u016f\u010dk\u00e1ch doch\u00e1zet a br\u00e1nily mi zabrat. Ale ten polibek, ten byl nejv\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1t\u011b\u017e\u00ed pro mou unavenou a vy\u010derpanou mysl. Nemohl jsem uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee jsem to v\u00e1\u017en\u011b ud\u011blal, \u017ee jsem opravdu pol\u00edbil Billovy rty.<\/em><\/div>\n
Bylo to jako sen. Krat\u0161\u00ed, ne\u017e mrknut\u00ed oka, ale jako sen. Nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee jeho rty budou na dotek tak pln\u00e9 a jemn\u00e9, \u017ee budou chutnat\u2026 \u017ee bude chutnat prost\u011b jako on s\u00e1m. V\u017edycky jsem \u017eil v p\u0159edstav\u011b, \u017ee zrovna rty m\u00e9ho dvoj\u010dete budou chutnat po n\u011bjak\u00e9m lesku nebo balz\u00e1mu, ale opak byl pravdou. Jeho chu\u0165 byla naprosto p\u0159irozen\u00e1, jen jeho. Kdy\u017e m\u016fj mozek pak pochopil, co se d\u011bje, rychle jsem se od n\u011bj odt\u00e1hnul a vzal nohy na ramena. Ale ten polibek\u2026 ta chu\u0165 byla po\u0159\u00e1d v m\u00e9 hlav\u011b, pron\u00e1sledovali m\u011b cel\u00fd den a celou noc mi nedovolily oka zamhou\u0159it.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Proto, kdy\u017e jsem se po p\u00e1r hodin\u00e1ch lehk\u00e9ho sp\u00e1nku kone\u010dn\u011b probral, byl jsem hodn\u011b p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee jsem nena\u0161el Billa sto\u010den\u00e9ho na pohovce, jak jsem se domn\u00edval, \u017ee se stane. M\u00edsto m\u00e9ho dvoj\u010dete m\u011b p\u0159iv\u00edtala pe\u0159ina rozh\u00e1zen\u00e1 po cel\u00e9 pohovce, a pol\u0161t\u00e1\u0159 v\u00e1lej\u00edc\u00ed se na podlaze pod konferen\u010dn\u00edm stolkem, na kter\u00e9m st\u00e1l hrnek s nedopit\u00fdm \u010dajem. Prvn\u011b jsem si myslel, \u017ee je Bill v koupeln\u011b nebo na z\u00e1chod\u011b, ale m\u00fdlil jsem se. Pro\u0161el jsem cel\u00fd byt, ale po m\u00e9m dvoj\u010deti nebylo ani vidu, ani slechu. A stejn\u011b tak jeho oble\u010den\u00ed, jeho obrovsk\u00e1 kabela p\u0159es rameno a boty s podpatkem, byly pry\u010d\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Bill byl pry\u010d.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Zmizel bez jedin\u00e9ho sl\u016fvka \u010di vzkazu. Prost\u011b se sebral a ode\u0161el. Jako prvn\u00ed jsem propadnul panice, b\u011bhal jsem po byt\u011b a hledal cokoliv, co by mi dok\u00e1zalo, \u017ee se Bill je\u0161t\u011b vr\u00e1t\u00ed. A to i p\u0159es to, \u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee se tak nestane. Pomalu mi doch\u00e1zelo, \u017ee i tohle muselo skon\u010dit stejn\u011b tak jako v\u0161echno dobr\u00e9, co se v m\u00e9m \u017eivot\u011b odehr\u00e1lo u\u017e n\u011bkdy d\u0159\u00edv. Dobr\u00e9 v\u011bci v\u017edycky dojdou sv\u00e9ho konce d\u0159\u00edv ne\u017e ty \u0161patn\u00e9.<\/em><\/div>\n
Nemohl jsem p\u0159ece \u010dekat, \u017ee se Bill p\u0159es noc po jedin\u00e9m rozhovoru se mnou zm\u011bn\u00ed zp\u00e1tky v bratra, kter\u00e9ho jsem nem\u011bl u\u017e tak dlouho, a kter\u00fd mi tak chyb\u011bl. Jeden rozhovor prost\u011b nem\u016f\u017ee nic zm\u011bnit, v\u016fbec nic.<\/em><\/div>\n
I kdy\u017e bych si to p\u0159\u00e1l.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nakonec jsem to vzdal, ud\u011blal si hrnek siln\u00e9ho kafe a zbyl\u00e9 dva dny volna, kter\u00e9 mi t\u00e1ta z pr\u00e1ce dal kv\u016fli zkou\u0161k\u00e1m na Akademii, jsem str\u00e1vil s kytarou v ruce. Tak dlouho jsem svou d\u0159ev\u011bnou kr\u00e1sku zanedb\u00e1val, a\u017e bych se m\u011bl styd\u011bt. Co ale bylo to nejpodstatn\u011bj\u0161\u00ed, odm\u00edtal jsem ve\u0161ker\u00e9 nab\u00eddky sv\u00fdch p\u0159\u00e1tel, j\u00edt s nimi tr\u00e9novat, tancovat, a podobn\u011b. Tanec byl to posledn\u00ed, na co jsem myslel.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem nakonec v p\u00e1tek po dvou dnech vystr\u010dil nos z domu, p\u0159ipraven j\u00edt a postavit se \u010delem otci, kter\u00fd mi bez ust\u00e1n\u00ed volal cel\u00e9 dva dny, prvn\u00ed, na koho jsem narazil, byla osoba, kterou jsem v ten moment cht\u011bl vid\u011bt ze v\u0161ech nejm\u00e9n\u011b. Nejen\u017ee jsem m\u011bl nervy z toho p\u0159iznat se otci ohledn\u011b nepoveden\u00fdch zkou\u0161ek, ale po\u0159\u00e1dn\u011b jsem se nevyspal a m\u00e1ma se mi ve\u010der rozbre\u010dela do telefonu, kdy\u017e jsem j\u00ed sd\u011blil, \u017ee jej\u00ed syn nebude nav\u0161t\u011bvovat jednu z nejpresti\u017en\u011bj\u0161\u00edch \u0161kol v Evrop\u011b. A najednou p\u0159ede mnou st\u00e1l Bill.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj,“ usm\u011bje se na m\u011b m\u016fj sourozenec a ve mn\u011b se to v tu chv\u00edli v\u0161echno za\u010dne sv\u00edrat. M\u00edsto odpov\u011bdi na n\u011bj jen zavr\u010d\u00edm a v duchu si poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b p\u0159eju, aby se oto\u010dil, a ode\u0161el. „Co je?“ zept\u00e1 se Bill a zmaten\u011b po mn\u011b t\u011bk\u00e1 o\u010dima.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/div>\n
„Kruci!“ zakleje Tom a nakopne obrubn\u00edk vedle n\u00e1s. Neodpov\u00edd\u00e1 mi, jen na\u0161tvan\u011b kouk\u00e1 kolem sebe, zat\u00edn\u00e1 ruce v p\u011bst, a odfukuje vzduch skrz nosn\u00ed d\u00edrky. Nech\u00e1pu, pro\u010d je na\u0161tvanej?<\/p>\n<\/div>\n
„\u0158ekne\u0161 u\u017e mi, co se sakra d\u011bje?“ zept\u00e1m se ho znovu a o\u010dima t\u011bk\u00e1m po jeho obli\u010deji. M\u016f\u017ee b\u00fdt je\u0161t\u011b r\u00e1d, \u017ee jsem v\u016fbec tady. Nech\u00e1pu, na co si to hraje. J\u00e1 mu jasn\u011b psal vzkaz, \u017ee mi m\u00e1 zavolat, a\u017e se vzbud\u00ed, proto\u017ee jsem nemohl \u010dekat, a\u017e se probere. Joe m\u011bl doma docela nal\u00e9havou situaci, tak\u017ee m\u011b vzbudil v p\u016fl sedm\u00e9 r\u00e1no a doslova m\u011b p\u0159es telefon dokopal k tomu, abych se sebral, opustil br\u00e1ch\u016fv byt a \u0161el k n\u00e1m. Za jeho probl\u00e9my s bytn\u00fdm j\u00e1 nem\u016f\u017eu, ale \u0159e\u0161it je mus\u00edm v\u017edycky!<\/p>\n<\/div>\n
„Co se d\u011bje? Ty si prost\u011b jen tak odejde\u0161, nenech\u00e1\u0161 vzkaz, nic, a pt\u00e1\u0161 se, co se d\u011bje?!“<\/p>\n<\/div>\n
S pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm Toma nech\u00e1pav\u011b sleduju. O \u010dem to mluv\u00ed? J\u00e1 mu nech\u00e1val vzkaz, dokonce se sv\u00fdm \u010d\u00edslem! Jestli ho ztratil, to nen\u00ed moje chyba! „J\u00e1 ti vzkaz nechal vedle hrnku s \u010dajem! Tak ml\u010d rad\u0161i!“<\/p>\n<\/div>\n
„\u017d\u00e1dnej vzkaz tam nebyl, Bille!“<\/p>\n<\/div>\n
„Byl! Psal jsem ho!“<\/p>\n<\/div>\n
„No tak sis ho asi odnesl s sebou, proto\u017ee tam NIC. NEBYLO!“<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1m chu\u0165 po n\u011bm n\u011bco hodit. A taky to ud\u011bl\u00e1m. Vyk\u0159ikne, kdy\u017e ho poprv\u00e9 moje ta\u0161ka pra\u0161t\u00ed p\u0159es rameno. A znovu a znovu. „Uklidni se!“ vy\u0161t\u011bkne na m\u011b a chyt\u00ed m\u011b za ruku tak, \u017ee se ta\u0161ka z\u016fstane bezvl\u00e1dn\u011b pohupovat mezi n\u00e1mi. „Uklidni se, Bille!“ zavr\u010d\u00ed znovu a po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch m\u011b pust\u00ed. M\u00e1m sice chu\u0165 mu je\u0161t\u011b p\u0159idat, proto\u017ee to byl \u00fa\u017easn\u00fd pocit, ale m\u00edsto toho od n\u011bj o p\u00e1r krok\u016f poodstoup\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 ti ten vzkaz psal,“ ozn\u00e1m\u00edm mu a zalo\u017e\u00edm si ruce na prsou. Tak p\u0159ece nejsem blbej, ne? Si pamatuju, \u017ee sem mu bral od telefonu ty \u017elut\u00fd \u00fachyln\u00fd pap\u00edrky a psal mu tam svoje \u010d\u00edslo a d\u016fvod, pro\u010d jsem musel odej\u00edt!<\/p>\n<\/div>\n
„Ale nikde tam nebyl,“ odpov\u00ed mi a p\u0159esn\u011b zkop\u00edruje mou p\u00f3zu. Akor\u00e1t se na n\u011bj za\u0161kleb\u00edm. Mezi n\u00e1mi te\u010f vl\u00e1dne naprost\u00e9 ticho, kter\u00e9 p\u0159eru\u0161uje jen zvuk rann\u00ed trafiky. D\u00edv\u00e1m se v\u0161ude kolem n\u00e1s, jen sem tam st\u0159el\u00edm pohledem po Tomovi, kter\u00fd si naopak okukuje \u0161pi\u010dky sv\u00fdch bot. Nakonec to vzd\u00e1m jako prvn\u00ed, frustrovan\u011b si povzdechnu a zadupu p\u0159ed n\u00edm, abych op\u011bt upoutal jeho pozornost.<\/p>\n<\/div>\n
„Kam te\u010f jde\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
Tom ke mn\u011b vzhl\u00e9dne a jen nakr\u010d\u00ed obo\u010d\u00ed. „Do pr\u00e1ce.“<\/p>\n<\/div>\n
„Aha. Uhm, a pak?“<\/p>\n<\/div>\n
„Pak m\u00e1m dal\u0161\u00ed pr\u00e1ci v jednom-„<\/p>\n<\/div>\n
„Ty si mus\u00ed\u0161 p\u0159ivyd\u011bl\u00e1vat?“ sko\u010d\u00edm mu do \u0159e\u010di. Fakt, \u017ee by mu n\u00e1\u0161 fotr neplatil majlant, se mi n\u011bjak nezd\u00e1. „Copak, tat\u00ednek ti sn\u00ed\u017eil p\u0159\u00edjmy?“<\/p>\n<\/div>\n
Jen proto\u010d\u00ed o\u010di a zat\u0159epe hlavou. „Ne, tu druhou pr\u00e1ci d\u011bl\u00e1m proto, proto\u017ee chci. A te\u010f m\u011b omluv, u\u017e tak m\u00e1m zpo\u017ed\u011bn\u00ed,“ dod\u00e1 a poodsune m\u011b stranou, aby kolem m\u011b mohl proj\u00edt k tomu sv\u00fdmu f\u00e1ru. Jednou si taky takov\u00fd koup\u00edm!<\/p>\n<\/div>\n
„Uvid\u00edme se pak?!“ k\u0159iknu za n\u00edm je\u0161t\u011b a a\u017e p\u0159ekvap\u00edm s\u00e1m sebe, \u017ee bych opravdu br\u00e1chu zase vid\u011bt cht\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Oto\u010d\u00ed se na m\u011b, chv\u00edli m\u011b ml\u010dky pozoruje, a pak jen pokr\u010d\u00ed rameny t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e zapluje do toho sv\u00fdho kor\u00e1bu, kter\u00fd nastartuje a za p\u00e1r chvilek zmiz\u00ed v rann\u00edm provozu. A j\u00e1 z\u016fstanu st\u00e1t na ulici p\u0159ed jeho domem, pekeln\u011b vyto\u010denej.<\/div>\n
Tak j\u00e1 se za n\u00edm t\u00e1hnu r\u00e1no p\u0159es cel\u00fd m\u011bsto, je\u0161t\u011b metrem, proto\u017ee mi v\u010dera chc\u00edplo auto a ani j\u00e1, ani J. jsme ho u\u017e nenastartovali, a on se sebere a jede do pr\u00e1ce. Super! No kopnout ho fakt m\u00e1lo! J\u00e1 se tu sna\u017e\u00edm a on\u2026 ugh!<\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161tvan\u011b se oto\u010d\u00edm na podpatku, p\u0159ehod\u00edm si ta\u0161ku p\u0159es rameno a rozejdu se zp\u00e1tky k podzemce. J\u00e1 mu d\u00e1m, takhle m\u011b ignorovat! Je\u0161t\u011b p\u0159ileze a prst\u00ed\u010dkem bude hrabat, a\u017e najde ten vzkaz a uvid\u00ed, \u017ee jsem sakra nem\u011bl halucinace a fakt ho napsal!<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„Ehm,“ odka\u0161lu si a u\u017e podruh\u00e9 jemn\u011b zaklepu na dve\u0159e Tomova bytu. Je ned\u011ble odpoledne, a j\u00e1 se kone\u010dn\u011b dokopal k tomu, abych zvednul zadek a s p\u0159ehl\u00ed\u017een\u00edm m\u00e9 vlastn\u00ed hrdosti se vydal k Tomovi. D\u00edky Bohu byl Joe tak ochotn\u00fd a hodil m\u011b sem autem cestou k jeho br\u00e1chovi na druh\u00e9m konci m\u011bsta, jinak bych asi ze\u0161\u00edlel, kdybych m\u011bl jet zase hromadou. Ale i kdy\u017e jsem necht\u011bl, musel jsem to b\u00fdt j\u00e1, kdo p\u0159evzal d\u011bn\u00ed v\u011bc\u00ed do vlastn\u00edch rukou.<\/p>\n<\/div>\n
V\u010dera ve\u010der, kdy\u017e jsem se kone\u010dn\u011b dostal k tomu, abych vypr\u00e1zdnil v\u0161echno z m\u00e9 obl\u00edben\u00e9 ta\u0161ky, aby se mohla p\u0159eprat, na m\u011b vypadl mal\u00fd, \u017elut\u00fd pap\u00edrek. Chv\u00edli jsem na n\u011bj nech\u00e1pav\u011b z\u00edral, a\u017e pak mi do\u0161lo, \u017ee to, co tam je, je vzkaz psan\u00fd m\u00fdm rukopisem. Ten pro Toma. V tu chv\u00edli jsem si p\u0159ipadal jako naprostej idiot. Tom m\u011bl pravdu, \u017e\u00e1dn\u00fd vzkaz nemohl naj\u00edt, kdy\u017e n\u011bjak\u00fdm nedopat\u0159en\u00edm odcestoval se mnou, a to akor\u00e1t zp\u016fsobilo milion nedorozum\u011bn\u00ed. Kdybych se v p\u00e1tek nerozhodl, \u017ee p\u016fjdu a Toma se\u0159vu za to, \u017ee se mi neozval, ani bych nev\u011bd\u011bl, \u017ee br\u00e1cha \u017e\u00e1dn\u00fd vzkaz nedostal a opravdu na m\u011b neka\u0161lal \u00famysln\u011b.<\/div>\n
A to je p\u0159esn\u011b ten d\u016fvod, pro\u010d te\u010f potupn\u011b stoj\u00edm p\u0159ed dve\u0159mi jeho bytu.<\/p>\n<\/div>\n
Nic se ale ned\u011bje. Uvnit\u0159 nen\u00ed sly\u0161et \u017e\u00e1dn\u00fd pohyb, a p\u0159esto m\u00e1m jistotu, \u017ee tam br\u00e1cha je. Konec konc\u016f, jeho vr\u00e1tnej by m\u011b jinak nahoru nepustil, o tom u\u017e jsem se jednou m\u011bl tu \u010dest p\u0159esv\u011bd\u010dit. Otr\u00e1ven\u011b si povzdechnu a zaklepu znovu. A znovu, a znovu, a znovu. Budu prost\u011b klepat a\u017e do chv\u00edle, kdy se m\u016fj sourozenec ur\u00e1\u010d\u00ed zvednout zadek a doj\u00edt mi otev\u0159\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
Frustrovan\u011b zavr\u010d\u00edm a jsem p\u0159ipraven\u00fd znovu ml\u00e1tit na bratrovy dve\u0159e, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b otev\u0159ou a ve \u0161kv\u00ed\u0159e mezi nimi vykoukne hlava m\u00e9ho rozespal\u00e9ho dvoj\u010dete.<\/p>\n<\/div>\n
„Co tady do toho tak ml\u00e1t\u00ed\u0161?“ z\u00edvne si a j\u00e1 jen proto\u010d\u00edm o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el jsem na n\u00e1v\u0161t\u011bvu a tys neotv\u00edral, tak co by,“ odpov\u00edm mu a bez pozv\u00e1n\u00ed se kolem n\u011bj protla\u010d\u00edm dovnit\u0159 bytu. Na to, \u017ee je u\u017e b\u0159ezen, tak je venku po\u0159\u00e1d docela chladno, a Tom tady m\u00e1 tak p\u0159\u00edjemn\u00fd teplo.<\/p>\n<\/div>\n
„Super,“ ozve se za mnou, kdy\u017e br\u00e1cha zav\u0159e dve\u0159e, a propluje kolem m\u011b na pohovku, kde si hned ustele. „\u010c\u00edm jsem si zaslou\u017eil tvou n\u00e1v\u0161t\u011bvu?“ zept\u00e1 se je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e p\u0159es sebe p\u0159ehod\u00ed deku a zakryje tak svou polonahotu. Jen nakr\u010d\u00edm obo\u010d\u00ed a rozhl\u00e9dnu se po byt\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Uhm\u2026 to j\u00e1 jen tak,“ odpov\u00edm mu vyh\u00fdbav\u011b a kecnu si do k\u0159esla, kde jsem se us\u00eddlil i p\u0159i sv\u00e9 posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b. Mus\u00edm ale konstatovat, \u017ee minule tady m\u011bl br\u00e1cha daleko v\u011bt\u0161\u00ed po\u0159\u00e1dek. Dneska tady po zemi le\u017e\u00ed rozh\u00e1zen\u00e9 jeho oble\u010den\u00ed, jedna bota je a\u017e v p\u016flce m\u00edstnosti\u2026 zaj\u00edmalo by m\u011b, co d\u011blal. Nech\u00e1m zkoum\u00e1n\u00ed jeho bytu na pozd\u011bji a v kr\u00e1tkosti se na br\u00e1chu zad\u00edv\u00e1m, okay, hur\u00e1 s pravdou ven.<\/div>\n
„Na\u0161eljsemtenvzkazusebevkapse,“ zamuml\u00e1m rychle, ale neunikne mi Tomovo pobaven\u00e9 u\u0161kl\u00edbnut\u00ed. Jen proto\u010d\u00edm o\u010di a rad\u0161i zm\u011bn\u00edm t\u00e9ma. „Pro\u010d si spal?“ Jsem r\u00e1d, \u017ee to nijak nekomentuje.<\/p>\n<\/div>\n
„Proto\u017ee to se ob\u010das d\u011bl\u00e1, v\u00ed\u0161, \u017ee lidi po no\u010dn\u00edch akc\u00edch druh\u00fd den sp\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
„Tys m\u011bl n\u011bjakou akci?“ zept\u00e1m se hned se z\u00e1jmem. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d p\u0159ekvapuju s\u00e1m sebe sv\u00fdm z\u00e1jmem o bratrovu osobu. Ale potom, co jsme si v\u0161echno vy\u0159\u00edkali a on mi \u0159ekl, \u017ee bude schopnej mi snad i odpustit, se ve mn\u011b n\u011bco kone\u010dn\u011b zlomilo a j\u00e1 zatou\u017eil dozv\u011bd\u011bt se o n\u011bm v\u0161echno, co jsem a\u017e doposud zame\u0161kal. A hlavn\u011b, Tom m\u00e1 n\u011bjakej \u017eivot? Nic o n\u011bm nev\u00edm!<\/p>\n<\/div>\n
Jen p\u0159ik\u00fdvne a z\u00edvne si, na\u010de\u017e se nat\u00e1hne pro pr\u00e1zdnou skleni\u010dku. Pobaven\u011b sleduju jeho otr\u00e1venej v\u00fdraz, kdy\u017e se mus\u00ed zvednout a doj\u00edt si do kuchyn\u011b pro nov\u00e9 pit\u00ed. St\u00e1le ale \u010dek\u00e1m na svou odpov\u011b\u010f a nehodl\u00e1m se jen tak vzd\u00e1t, budu do n\u011bj hu\u010det tak dlouho, dokud to nevzd\u00e1 a neodpov\u00ed mi.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e!“ zastav\u00ed m\u011b Tom a zasm\u011bje se, kdy\u017e u\u017e asi po des\u00e1t\u00e9 zopakuju svou ot\u00e1zku, kde sakra byl p\u0159ede\u0161lou noc. „Amyin p\u0159\u00edtel, Kyle, slavil narozeniny. Byli jsme v\u0161ichni v klubu dole ve m\u011bst\u011b, sta\u010d\u00ed?“<\/p>\n<\/div>\n
Po chv\u00edli uva\u017eov\u00e1n\u00ed uzn\u00e1m jeho odpov\u011b\u010f za dostate\u010dnou, a ud\u011bl\u00e1m si pohodl\u00ed v jeho big k\u0159esle. Jednou bych r\u00e1d vid\u011bl, jak se Tom bav\u00ed; tancuje tak jako norm\u00e1ln\u011b, i kdy\u017e je v klubech a bav\u00ed se? Nebo jen n\u011bkde sed\u00ed a pop\u00edj\u00ed, jako to d\u011bl\u00e1m j\u00e1? Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, jak se tak d\u00edv\u00e1m po jeho byt\u011b, fakt bych si cht\u011bl \u017e\u00edt jako on, m\u00edt jeho byt, jeho n\u00e1bytek, jeho auto\u2026 lep\u0161\u00ed bude \u0159\u00edct, co bych m\u00edt necht\u011bl. I kdy\u017e jeho kuchy\u0148 bych trochu p\u0159ed\u011blal, barevn\u011b se mi v\u016fbec nel\u00edb\u00ed. \u010cerven\u00e1 se zelenou, v\u00e1\u017en\u011b?<\/p>\n<\/div>\n
„Poslouch\u00e1\u0161 m\u011b?“ str\u010d\u00ed Tom do m\u00e9ho ramene, a j\u00e1 na n\u011bj jen zmaten\u011b zamrk\u00e1m, asi jsem se trochu moc zamyslel nad barevnou kombinac\u00ed jeho kuchyn\u011b. Zavrt\u00edm hlavou a br\u00e1cha se pousm\u011bje. „Ptal jsem se, jestli chce\u0161 taky kafe,“ zopakuje mi svou nab\u00eddku znovu a zam\u00e1v\u00e1 mi pikslou od kafe p\u0159ed o\u010dima. Jen op\u011bt p\u0159ik\u00fdvnu. Kafe by fakt bodlo!<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
Nakonec jsme nad hrnkem kafe zab\u0159edli do nenucen\u00e9ho rozhovoru o n\u011bjak\u00fdm cestopisn\u00fdm dokumentu, na kter\u00fd Tom narazil v televizi. Atmosf\u00e9ra byla kupodivu docela uvoln\u011bn\u00e1, i kdy\u017e se sem tam na\u0161ly chvilky, kdy jsme trapn\u011b ml\u010deli a t\u011bkali po sob\u011b pohledy, nebo kdy jsme se a\u017e moc v\u00e1\u0161niv\u011b zapojili do debaty o r\u016fzn\u00fdch koutech sv\u011bta a p\u0159ek\u0159ikovali jeden druh\u00e9ho, co je lep\u0161\u00ed a kde je to hez\u010d\u00ed. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b bylo to celkem klidn\u00fd odpoledne. A Tomovi se mus\u00ed nechat, \u017ee je to dobrej hostitel, a p\u0159\u00edjemn\u00e1 spole\u010dnost – i kdy\u017e tohle bych nahlas nep\u0159iznal.<\/p>\n<\/div>\n
„Co d\u011bl\u00e1\u0161 z\u00edtra odpoledne?“ p\u0159epadne m\u011b ot\u00e1zkou Tom z ni\u010deho nic.<\/p>\n<\/div>\n
„Nic,“ odpov\u00edm br\u00e1chovi popravd\u011b a zmaten\u011b se ho zept\u00e1m, pro\u010d. Sice jsme si tu kl\u00e1bosili o ni\u010dem a o v\u0161em, jako by se nic nestalo, ale opravdu bych ne\u010dekal, \u017ee se bude pt\u00e1t na m\u016fj program.<\/p>\n<\/div>\n
„N\u011bkam t\u011b vezmu.“<\/p>\n<\/div>\n
„A to mi oznamuje\u0161,“ zept\u00e1m se ho s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm, a za\u0161kleb\u00edm se na n\u011bj. D\u011blal to u\u017e jako malej, aspo\u0148 co si pamatuju. V\u017edycky za mnou p\u0159i\u0161el, ozn\u00e1mil mi, \u017ee tohle budeme d\u011blat, a tak jsme to prost\u011b d\u011blali.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvne. „Ano, to se t\u011b nept\u00e1m, to ti oznamuju,“ potvrd\u00ed mou domn\u011bnku s \u00fasm\u011bvem. U\u017e zase m\u00e1m chu\u0165 po n\u011bm n\u011bco hodit! A taky jsem to ud\u011blal, jeden z pol\u0161t\u00e1\u0159\u016f z k\u0159esla mu p\u0159ist\u00e1l na hlav\u011b, a Tom\u016fv v\u00fdraz je k nezaplacen\u00ed! Oba se za\u010dneme sm\u00e1t, a jestli je to v\u016fbec mo\u017en\u00e9, atmosf\u00e9ra kolem n\u00e1s se uvolnila je\u0161t\u011b v\u00edc, a j\u00e1 si na chv\u00edli p\u0159ipad\u00e1m, \u017ee jsme v\u00e1\u017en\u011b sourozenci tak, jako jsme jimi m\u011bli b\u00fdt odjak\u017eiva…<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pobaven\u011b sleduju Bill\u016fv v\u00fdraz, m\u011bn\u00edc\u00ed se s ka\u017ed\u00fdm metrem, zat\u00edmco se p\u0159ibli\u017eujeme k budov\u011b, kam jsem se rozhodl ho dneska po pr\u00e1ci vz\u00edt. Kdy\u017e se ze m\u011b v\u010dera ve\u010der pokou\u0161el dostat m\u00edsto, kter\u00e9 mu chci uk\u00e1zat, hrozn\u011b se \u010dertil, \u017ee mu to odm\u00edt\u00e1m \u0159\u00edct, a \u017ee nikam nep\u016fjde. Jen jsem se mu sm\u00e1l a bylo hrozn\u011b fajn, m\u00edt ho takhle u sebe, bavit se s n\u00edm, \u0161k\u00e1dlit ho. I kdy\u017e je pravda, \u017ee jsem se na chv\u00edli b\u00e1l, aby opravdu dorazil na smluven\u00e9 m\u00edsto dneska odpoledne. Po tom, co ode m\u011b z bytu vyst\u0159elil jak namydlen\u00e1 st\u0159ela s t\u00edm, \u017ee jsem naprostej idiot a \u017ee z n\u011bho si nikdo srandu d\u011blat nebude, jsem se docela b\u00e1l. Ale nakonec asi jeho zv\u011bdavost zv\u00edt\u011bzila a pr\u00e1v\u011b proto se te\u010f pomalu, metr po metru, p\u0159ibli\u017eujeme k m\u00e9mu bokov\u00e9mu pracovi\u0161ti.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159ipraven?“ zept\u00e1m se ho, kdy\u017e zaparkuju auto p\u0159ed n\u00edzkou budovou, a vypnu motor. Billa si jen n\u011bco odfrkne, ale nakonec proto\u010d\u00ed o\u010di a se \u0161klebem p\u0159ik\u00fdvne. Spokojen\u011b se usm\u011bju, vystoup\u00edm a ze zadn\u00edho sesadla si vezmu ta\u0161ku s v\u011bcmi. \u0158\u00edkal, \u017ee si tanec nakonec zamiloval, tak snad se mu tohle bude l\u00edbit.<\/p>\n<\/div>\n
Pokynu mu hlavou, aby m\u011b n\u00e1sledoval dovnit\u0159 budovy, a p\u00e1r chodbami ho dovedu a\u017e k tane\u010dn\u00edmu studiu, kde se odehr\u00e1v\u00e1 m\u00e1 dne\u0161n\u00ed hodina.<\/p>\n<\/div>\n
„To si d\u011bl\u00e1\u0161 prdel?!“ vyjekne vedle m\u011b m\u00e9 dvoj\u010de ve chv\u00edli, kdy otev\u0159u velk\u00e9, dubov\u00e9 dve\u0159e a on zahl\u00e9dne uvnit\u0159 m\u00edstnosti v krou\u017eku sed\u011bt asi patn\u00e1ct mal\u00fdch baletek. Jen se zasm\u011bju a zastr\u010d\u00edm ho dovnit\u0159. Tohle bude je\u0161t\u011b zaj\u00edmav\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni Tom „Kruci!“ ulev\u00edm si a nakopnu patn\u00edk ulice, na kter\u00e9 se s Billem zrovna te\u010f nach\u00e1z\u00edme. M\u00e1m chu\u0165 bratra chytit za ramena a vyklepat z n\u011bj du\u0161i. V\u00e1\u017en\u011b, tohle u\u017e nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed, mizet a objevovat se v m\u00e9m \u017eivot\u011b tak,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[426],"tags":[],"class_list":["post-8623","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dance-to-destroy-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8623","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8623"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8623\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8623"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8623"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8623"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}