{"id":863,"date":"2017-12-15T16:00:00","date_gmt":"2017-12-15T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=857"},"modified":"2017-12-15T16:00:00","modified_gmt":"2017-12-15T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/12\/15\/vampire-sunrise-ii-14\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 14."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
V j\u00eddeln\u011b to hu\u010delo jako v \u00falu. V\u0161ichni si mezi sebou za\u010dali \u0161pitat, a\u017e mi z toho bzu\u010delo v hlav\u011b.<\/div>\n
„Fajn, tak ho p\u0159ive\u010f. Opravdu pe\u010dliv\u011b ho pro\u0161acuj. Nesm\u00ed s sebou m\u00edt ani l\u017ei\u010dku, jasn\u00e9? A kolem n\u011bho bude pln\u00e1 str\u00e1\u017e. Minim\u00e1ln\u011b \u0161est mu\u017e\u016f,“ rozk\u00e1zal jsem veliteli str\u00e1\u017e\u00ed, kter\u00fd jen kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl a odklusal pry\u010d. „Chci, aby tam byl Tom p\u0159\u00edtomn\u00fd,“ oto\u010dil jsem se na Gustava.<\/div>\n
„Ale to nejde. Pokud by tam mohl b\u00fdt on, znamenalo by to, \u017ee je tato n\u00e1v\u0161t\u011bva ve\u0159ejn\u00e1 a m\u016f\u017ee p\u0159ij\u00edt kdokoliv,“ nam\u00edtl m\u016fj str\u00e1\u017ece.<\/div>\n
„To m\u011b nezaj\u00edm\u00e1. A\u0165 klidn\u011b p\u0159ijdou v\u0161ichni, ale Tom se ode m\u011b nehne a ty ho bude\u0161 chr\u00e1nit vlastn\u00edm t\u011blem. Jarede, to plat\u00ed i pro tebe. Jestli se mu n\u011bco stane, nech\u00e1m ti setnout hlavu. Rozum\u00ed\u0161?“ zamra\u010dil jsem se na druh\u00e9ho mu\u017ee, kter\u00fd jen zamrkal. „Jdeme,“ \u010dapl jsem Toma za z\u00e1p\u011bst\u00ed a v podstat\u011b ho vlekl do hlavn\u00edho s\u00e1lu. Mezi up\u00edry se rychle rozk\u0159iklo, \u017ee se jedn\u00e1 o ve\u0159ejn\u00e9 p\u0159ijet\u00ed, a tak n\u00e1s cel\u00fd houf n\u00e1sledoval. Nebyl jsem z toho nad\u0161en\u00fd, ale co se dalo d\u011blat. Nem\u00ednil jsem te\u010f Toma pustit z dohledu. Alexis je schopn\u00fd si n\u011bkoho najmout, aby ho zabil, zat\u00edmco m\u011b bude rozptylovat.<\/div>\n
\n

Nyn\u00ed u\u017e to pulzovalo i v korunn\u00edm s\u00e1le. V\u0161ichni se tla\u010dili kolem st\u011bn a v jejich obli\u010dej\u00edch bylo patrn\u00e9 vzru\u0161en\u00ed. Zat\u00edm jsem nikoho na \u017e\u00e1dn\u00e9 jedn\u00e1n\u00ed nepustil. Nen\u00ed tedy divu, \u017ee cht\u011bj\u00ed vid\u011bt kr\u00e1le v akci na vlastn\u00ed o\u010di.<\/p><\/div>\n

„Postav se za tr\u016fn a za \u017e\u00e1dnou cenu se nehni. Mo\u017en\u00e1 se t\u011b bude sna\u017eit vyprovokovat,“ promlouval jsem tich\u00fdm hlasem k Tomovi. Dok\u00e1zal jsem pochopit, jak mus\u00ed b\u00fdt z cel\u00e9 t\u00e9hle situace zmaten\u00fd. Atmosf\u00e9ra v s\u00e1le byla sp\u00ed\u0161 vzru\u0161en\u00e1 ne\u017e vyd\u011b\u0161en\u00e1 a j\u00e1 p\u0159i tom c\u00edtil jen, jak se mi \u00fatroby sv\u00edraj\u00ed hr\u016fzou.<\/div>\n
„Budu v po\u0159\u00e1dku,“ pokusil se m\u011b Tom uklidnit. Poslechl m\u011b a postavil se za tr\u016fn. Gustav st\u00e1l po jeho pravici p\u0159ipraven\u00fd ho chr\u00e1nit, ale z\u00e1rove\u0148 br\u00e1nit i m\u011b, pokud by to bylo nutn\u00e9. Jared se postavil na levou stranou o kr\u016f\u010dek p\u0159ed n\u011bj. Byl jsem mu vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee svou \u00falohu bere zodpov\u011bdn\u011b.<\/div>\n
\n

D\u0159\u00edv ne\u017e jsem se stihl d\u00e1t trochu do kupy, vrzly panty vstupn\u00edch dve\u0159\u00ed a do s\u00edn\u011b vkr\u00e1\u010delo \u0161est str\u00e1\u017ec\u016f a mezi nimi Alexis. Vypadal p\u0159esn\u011b tak, jak jsem si ho pamatoval. Urostl\u00fd, sv\u011btl\u00e9 vlasy rozcuchan\u00e9 a na rtech \u00fa\u0161klebek. I kdy\u017e bylo zn\u00e1t, \u017ee zhubnul, neztratil nic ze sv\u00e9ho elegantn\u00edho dr\u017een\u00ed t\u011bla. Od jeho setk\u00e1n\u00ed s Tomem se musel d\u00e1t do kupy, proto\u017ee byl vymydlen\u00fd, ost\u0159\u00edhan\u00fd a na sob\u011b m\u011bl \u010dist\u00e9 a p\u0159edev\u0161\u00edm modern\u00ed oble\u010den\u00ed.<\/p><\/div>\n

Pokynul jsem rukou veliteli, aby se zastavili a nem\u011bli tak mo\u017enost doj\u00edt a\u017e p\u0159\u00edmo k tr\u016fnu. Alexis bez protest\u016f poslechl, okam\u017eit\u011b kleknul na jedno koleno a sklonil hlavu. „Va\u0161e v\u00fdsosti.“<\/div>\n
„Alexisi?“ vysoukal jsem ze sebe.<\/div>\n
„Je mi nesm\u00edrnou ct\u00ed, \u017ee v\u00e1s mohu znovu vid\u011bt. Nem\u016f\u017eu slovy vyj\u00e1d\u0159it, jak m\u011b pot\u011b\u0161ilo, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee jste se stal kr\u00e1lem,“ pron\u00e1\u0161el sm\u011brem k podlaze.<\/div>\n
„Vsta\u0148,“ p\u0159ik\u00e1zal jsem mu a on se okam\u017eit\u011b vymr\u0161til.<\/div>\n
„Vzali jste mu v\u0161echny zbran\u011b?“ zeptal jsem se str\u00e1\u017e\u00ed.<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 u sebe nem\u011bl, va\u0161e v\u00fdsosti,“ dostalo se mi p\u0159ekvapiv\u00e9 odpov\u011bdi.<\/div>\n
„V\u00edm, jak\u00fd je protokol p\u0159i setk\u00e1n\u00ed s kr\u00e1lem,“ vysv\u011btlil Alexis uctiv\u011b a znovu se m\u00edrn\u011b uklonil.<\/div>\n
„Co kdybys nechal toho maz\u00e1n\u00ed medu kolem huby a rovnou \u0159ekl, pro\u010d jsi tady?“ ot\u00e1zal jsem se ho p\u0159\u00edmo. Nem\u011blo cenu chodit kolem hork\u00e9 ka\u0161e. Pro n\u011bco sem p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„Va\u0161e v\u00fdsosti, p\u0159i\u0161el jsem v\u00e1\u0161 po\u017e\u00e1dat o p\u0159ijet\u00ed zp\u011bt na hrad. R\u00e1d bych tu znovu na\u0161el domov a za\u010dlenil se do spole\u010denstv\u00ed,“ recitoval jako nacvi\u010denou b\u00e1sni\u010dku.<\/div>\n
„Pokud jsi takov\u00fd znalec protokolu, tak jist\u011b v\u00ed\u0161, \u017ee kdokoliv byl odsouzen\u00fd k trestu v\u011bzen\u00ed, je automaticky vy\u0159azen ze spole\u010dnosti a na hrad se vr\u00e1tit nesm\u00ed,“ zadun\u011bl Gustav\u016fv hlas za mnou. V tuhle chv\u00edli jsem byl opravdu r\u00e1d, \u017ee je tu m\u016fj guardian se mnou.<\/div>\n
\n
„Doufal jsem, \u017ee bych mohl dostat v\u00fdjimku,“ zkusil to znovu a jeho hlas te\u010f p\u0159et\u00e9kal vt\u00edravost\u00ed. Hnusil se mi. M\u011bl jsem, co d\u011blat, abych se na n\u011bj dok\u00e1zal zp\u0159\u00edma pod\u00edvat. Po\u0159\u00e1d jsem vid\u011bl tv\u00e1\u0159 \u0161\u00edlence umazanou lidskou krv\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d bys zrovna ty m\u011bl m\u00edt speci\u00e1ln\u00ed zach\u00e1zen\u00ed?“ prsknul jsem podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b a nedok\u00e1zal jsem potla\u010dit znechucen\u00ed.<\/div>\n
„Proto\u017ee t\u011b miluju,“ za\u0161eptal Alexis n\u011b\u017en\u011b. Jeho hlas se v\u0161ak nesl celou s\u00edn\u00ed a p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed si znovu za\u010dali n\u011bco \u0161pitat. „A proto\u017ee ty miluje\u0161 m\u011b,“ dodal.<\/div>\n
„Jak to mluv\u00ed\u0161 s kr\u00e1lem?“ rozk\u0159iknul se Gustav a vykro\u010dil dop\u0159edu, ale uml\u010del jsem ho zvednut\u00edm ruky. Nebylo pot\u0159eba vyvol\u00e1vat zbyte\u010dn\u00e9 spory.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt opravdov\u00fd bl\u00e1zen, kdy\u017e si n\u011bco takov\u00e9ho mysl\u00ed\u0161,“ \u0159ekl jsem a sna\u017eil se d\u00e1t do sv\u00e9ho projevu tolik klidu, kolik jsem jen dok\u00e1zal. „Zam\u00edt\u00e1m tvou \u017e\u00e1dost o v\u00fdjimku a vykazuji t\u011b z hradu. Nejsi v\u00edt\u00e1n tady ani nikde v p\u0159\u00edtomnosti kr\u00e1lovsk\u00e9 rodiny.“<\/div>\n
\u010cekal jsem, \u017ee se za\u010dne h\u00e1dat. \u017de padne na kolena a ud\u011bl\u00e1 dojemnou dramatickou sc\u00e9nu plnou slz, ale nic takov\u00e9ho se nestalo. Na tv\u00e1\u0159i se mu rozlil samolib\u00fd \u00fa\u0161klebek a povyt\u00e1hl jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tak takhle je to,“ pronesl mraziv\u011b, a\u017e se mi zje\u017eily vlasy na z\u00e1tylku. „Po\u010d\u00edtaj\u00ed se do toho i kr\u00e1lov\u0161t\u00ed mazl\u00ed\u010dci?“<\/div>\n
\n

Nedok\u00e1zal jsem potla\u010dit nutk\u00e1n\u00ed a oto\u010dil se na Toma. Byl to p\u0159irozen\u00fd reflex, jen abych se ujistil, \u017ee tam po\u0159\u00e1d je a \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. Jen\u017ee jsem t\u00edm dal Alexisovi jasn\u011b najevo, \u017ee ch\u00e1pu, \u017ee t\u00edm myslel pr\u00e1v\u011b jeho. Potvrdil jsem mu, \u017ee nen\u00ed \u010dlenem kr\u00e1lovsk\u00e9 rodiny a dop\u0159\u00e1l jsem mu to pot\u011b\u0161en\u00ed z pon\u00ed\u017een\u00ed m\u00e9ho p\u0159\u00edtele. On je\u0161t\u011b nebyl \u010dlenem kr\u00e1lovsk\u00e9 rodiny. Moment\u00e1ln\u011b nebyl ni\u010d\u00edm. <\/a><\/div>\n

„Tak si ho dob\u0159e hl\u00eddej. A\u0165 se ti nezatoul\u00e1.“ Jeho slova vyzn\u011bla jako skryt\u00e1 v\u00fdhru\u017eka.<\/div>\n
„Odve\u010fte ho,“ p\u0159ik\u00e1zal jsem. Alexis se po\u0159\u00e1d \u0161klebil, jako by dostal pr\u00e1v\u011b to, pro co si p\u0159i\u0161el, a nechal se v poklidu odv\u00e9st pry\u010d. Obyvatel\u00e9 hradu si za\u010dali pov\u00eddat mezi sebou a tentokr\u00e1t se ani nesna\u017eili tlumit sv\u00e9 hlasy. Vydechl jsem a promnul si o\u010di. Trochu ze m\u011b opadla t\u00edha toho v\u0161eho. M\u011bl jsem to setk\u00e1n\u00ed za sebou. B\u00e1l jsem se, co budu c\u00edtit, p\u0159izn\u00e1v\u00e1m. Ob\u00e1val jsem se n\u011bjak\u00fdch skryt\u00fdch cit\u016f, jen\u017ee te\u010f, kdy\u017e jsem ho m\u011bl p\u0159ed sebou, p\u0159eva\u017eovalo jen znechucen\u00ed. Byl jsem za to opravdu vd\u011b\u010dn\u00fd.<\/div>\n
„No, nebylo to tak zl\u00e9. Mohlo to dopadnout i h\u016f\u0159,“ shrnul to Gustav, kter\u00fd ke mn\u011b p\u0159istoupil.<\/div>\n
„Jo, mohl n\u00e1s t\u0159eba v\u0161echny povra\u017edit,“ k\u00fdvl jsem a pousm\u00e1l se. Necht\u011bl jsem z cel\u00e9ho toho setk\u00e1n\u00ed d\u011blat velkou v\u011bdu. Nejlep\u0161\u00ed by bylo na n\u011bj prost\u011b zapomenout. Byl jsem r\u00e1d, \u017ee byl otec mimo hrad a cel\u00e9ho tohohle v\u00fdjevu se ne\u00fa\u010dastnil. Ur\u010dit\u011b by si neodpustil n\u011bjakou pozn\u00e1mku, kter\u00e1 by nakonec rozpoutala peklo.<\/div>\n
\n

„Odve\u010f odsud v\u0161echny,“ ud\u011blal jsem ukazov\u00e1\u010dkem ve vzduchu kruh a Gustav jen p\u0159ik\u00fdvl. Te\u010f, kdy\u017e byl Alexis z krku, bylo na \u010dase vy\u0159e\u0161it je\u0161t\u011b jednu z\u00e1le\u017eitost. Po\u010dkal jsem, dokud se cel\u00e1 s\u00ed\u0148 neza\u010dala vylid\u0148ovat, a pak se oto\u010dil na Toma. „Mus\u00edme si promluvit.“<\/p><\/div>\n

Ten nahodil otr\u00e1ven\u00fd obli\u010dej a proto\u010dil o\u010di ke stropu. „Jestli mi hodl\u00e1\u0161 d\u011blat p\u0159edn\u00e1\u0161ku o tom, \u017ee bylo \u0161patn\u00e9 p\u00edt z Adama, tak si to m\u016f\u017ee\u0161 u\u0161et\u0159it. Ty taky pije\u0161 ciz\u00ed krev.“<\/div>\n
„Tak\u017ee ti to p\u0159ijde stejn\u00e9? Kdy\u017e piju ciz\u00ed krev z n\u011bjak\u00e9 n\u00e1doby, a kdy\u017e ty p\u0159ilo\u017e\u00ed\u0161 rty k n\u011b\u010d\u00ed k\u016f\u017ei a pije\u0161 ji horkou p\u0159\u00edmo ze \u017e\u00edly?“ nadhodil jsem a zap\u0159el se loktem o op\u011brku tr\u016fnu.<\/div>\n
„Je to srovnateln\u00e9,“ pokr\u010dil Tom lhostejn\u011b rameny. Roz\u010diloval m\u011b tak moc, \u017ee jsem se musel ovl\u00e1dat, abych nevstal a nepra\u0161til ho po hlav\u011b. Ta jeho blahosklonnost. P\u0159ed p\u00e1r dny mi m\u00e1lem urval hlavu, a te\u010f tady stoj\u00ed a tv\u00e1\u0159\u00ed se, \u017ee neud\u011blal nic stra\u0161n\u00e9ho.<\/div>\n
„Anette,“ zavolal jsem na d\u00edvku, kter\u00e1 jako jedna z posledn\u00edch opou\u0161t\u011bla m\u00edstnost. Gustav se taky zastavil a oto\u010dil, tak\u017ee jsem mu jen rukou pokynul, aby pokra\u010doval a zav\u0159el za sebou dve\u0159e. Anette chvili\u010dku trvalo, ne\u017e cel\u00fd s\u00e1l p\u0159e\u0161la, a podpatky j\u00ed klapaly o podlahu, a\u017e se ten zvuk nesl ozv\u011bnou.<\/div>\n
„Va\u0161e v\u00fdsosti,“ poklekla p\u0159ede mnou.<\/div>\n
„Anette, pila jsi n\u011bkdy krev jin\u00e9ho up\u00edra?“ nadhodil jsem a Tom se zamra\u010dil.<\/div>\n
„Ano, va\u0161e v\u00fdsosti,“ p\u0159ik\u00fdvla, ale do o\u010d\u00ed se mi nepod\u00edvala.<\/div>\n
„A d\u00e1vala jsi n\u011bkdy n\u011bjak\u00e9mu up\u00edrovi svou krev?“ vyzv\u00eddal jsem d\u00e1l.<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bla znovu kladn\u011b a zatv\u00e1\u0159ila se p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
„Tak\u017ee v\u00ed\u0161, jak\u00e9 \u00fa\u010dinky tahle v\u00fdm\u011bna m\u00e1?“<\/div>\n
Zmaten\u011b se ohl\u00e9dla na Toma, ne\u017e kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvla.<\/div>\n
„Prok\u00e1\u017ee\u0161 mi tu \u010dest a dovol\u00ed\u0161 mi ochutnat tvou krev?“ p\u0159e\u0161el jsem rovnou k v\u011bci a sledoval, jak se j\u00ed do tv\u00e1\u0159\u00ed nahrnula \u010derve\u0148.<\/div>\n
„To snad nen\u00ed nutn\u00e9,“ vstoupil do toho Tom a u\u017e se rozhodn\u011b netv\u00e1\u0159il tak vyrovnan\u011b a lhostejn\u011b.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee je to v po\u0159\u00e1dku,“ pokr\u010dil jsem nenucen\u011b rameny.<\/div>\n
„Pro Krista, ne\u0159\u00edkal jsem, \u017ee je to v po\u0159\u00e1dku. Jen \u017ee z toho nemus\u00ed\u0161 d\u011blat takovou v\u011bdu. Nech Anette na pokoji. J\u00ed se to net\u00fdk\u00e1,“ vztekal se.<\/div>\n
\n

„Anette, dovol\u00ed\u0161 mi to tedy?“ obr\u00e1til jsem znovu pozornost k d\u00edvce, kter\u00e1 te\u010f vypadala trochu vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1, j\u00e1 nev\u00edm. A-asi ano,“ zakoktala a znovu se pod\u00edvala na Toma, jako by \u010dekala n\u011bjak\u00e9 uji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee na ni nesko\u010d\u00ed, jakmile se ke mn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Tak tedy poj\u010f,“ poklepal jsem si na stehno, abych j\u00ed dal na srozum\u011bnou, co p\u0159esn\u011b po n\u00ed chci. Na Toma u\u017e se neohl\u00e9dla a p\u0159istoupila k tr\u016fnu. Zav\u00e1hala, ale pak se nadechla a poslu\u0161n\u011b si mi sedla na jednu nohu. Chytil jsem ji kolem pasu, aby mi nesklouzla, a nas\u00e1l jej\u00ed p\u0159\u00edjemnou, nevt\u00edravou v\u016fni karamelu.<\/div>\n
„Bille,“ procedil Tom v\u00fdhru\u017en\u011b p\u0159es zatnut\u00e9 zuby, ale to u\u017e jsem Anette p\u0159ehodil vlasy na z\u00e1da a odhalil tak jej\u00ed b\u00edl\u00fd krk.<\/div>\n
„Nepil jsem mu z krku,“ zavr\u010del zoufale Tom a vykro\u010dil bl\u00ed\u017e k n\u00e1m. Na posledn\u00ed chv\u00edli se v\u0161ak zarazil a zajel si rukama do vlas\u016f.<\/div>\n
„Aha, tak\u017ee existuje n\u011bjak\u00e9 pravidlo, \u017ee ze z\u00e1p\u011bst\u00ed to nevad\u00ed, ale z krku u\u017e je to \u0161patn\u011b. Jako\u017ee kdy\u017e n\u011bkomu jenom vykou\u0159\u00ed\u0161, tak to nen\u00ed nev\u011bra,“ rozumoval jsem a m\u00e1val p\u0159i tom ve vzduchu volnou rukou.<\/div>\n
„Bille,“ zkusil to znovu p\u0159\u00edsn\u011b Tom, ale bylo pozd\u011b. U\u017e jsme tuhle hru za\u010dali hr\u00e1t a j\u00e1 nehodlal ustoupit. Znovu jsem Annete shrnul lok\u00fdnky na stranu a naklonil se k n\u00ed. Zahled\u011bl jsem se Tomovi do modr\u00fdch rozzu\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed a uc\u00edtil, jak mi \u0161pi\u010d\u00e1ky vyj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed z d\u00e1sn\u00ed. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem je vno\u0159il Anette do poko\u017eky na krku. Trhla sebou, tak\u017ee jsem j\u00ed musel chytit pevn\u011bji, aby mi nesklouzla z kl\u00edna. Pak se ale uvolnila a slastn\u011b vzdychla. Jej\u00ed krev byla hust\u00e1 a sladk\u00e1, c\u00edtil jsem v n\u00ed podt\u00f3ny n\u011b\u010deho ko\u0159en\u011bn\u00e9ho. D\u0159\u00edv ne\u017e jsem stihl tu chu\u0165 rozebrat, do hlavy mi vpadly jej\u00ed p\u0159edstavy. Okam\u017eit\u011b jsem se proti nim obrnil a sna\u017eil se je nevpustit do podv\u011bdom\u00ed. Cht\u011bl jsem Toma vytrestat, ale rozhodn\u011b jsem nem\u011bl v \u00famyslu j\u00ed vpadnout do soukrom\u00ed.<\/div>\n
\n

„P\u0159esta\u0148, u\u017e jsem to pochopil,“ v\u0159\u00edskal Tom a j\u00e1 se od d\u00edvky odt\u00e1hl. Anette vypadala zm\u00e1men\u011b a tak trochu mimo. O\u010di m\u011bla p\u0159iv\u0159en\u00e9 a zhluboka d\u00fdchala. Do jej\u00edho bujn\u00e9ho dekoltu j\u00ed stekl pram\u00ednek karm\u00ednov\u00e9 tekutiny. Vstala a bylo zn\u00e1t, \u017ee se na rozt\u0159esen\u00fdch nohou sotva dr\u017e\u00ed.<\/p><\/div>\n

„D\u011bkuji ti, Anette. Jsem ti velmi zav\u00e1z\u00e1n,“ vzal jsem do dlan\u011b jej\u00ed ruku a usm\u00e1l se na ni.<\/div>\n
„Nen\u00ed za co,“ vydechla.<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt,“ propustil jsem ji. Opatrn\u011b vykro\u010dila a hodila po Tomovi omluvn\u00fd \u00fasm\u011bv. Ten se na ni pousm\u00e1l, aby pochopila, \u017ee se na ni ve skute\u010dnosti nezlob\u00ed. To j\u00e1 jsem byl ten \u010f\u00e1bel. Str\u016fjce v\u0161eho toho utrpen\u00ed.<\/div>\n
„No?“ sto\u010dil jsem pozornost zp\u00e1tky ke sv\u00e9mu p\u0159\u00edteli, kter\u00fd te\u010f mocn\u011b oddechoval a tv\u00e1\u0159il se, \u017ee by n\u011bkoho nejrad\u0161i zabil hol\u00fdma rukama.<\/div>\n
„Fajn, m\u011bl jsi pravdu. Nen\u00ed to to sam\u00e9. Jsi spokojen\u00fd? Byla blbost z Adama p\u00edt. Byla blbost se urazit, \u017ees m\u011bl krev ze skleni\u010dky a vyhladov\u011bt se a\u017e na pokraj zhroucen\u00ed. M\u011bl jsi pravdu. Jsi spokojen\u00fd?“ vy\u0159v\u00e1val a pochodoval p\u0159i tom sem a tam. „Bylo nutn\u00e9 do toho zatahovat tu nevinnou holku?“<\/div>\n
„Je pocta poslou\u017eit kr\u00e1li,“ pokr\u010dil jsem rameny a ot\u0159el si koutek, ve kter\u00e9m jsem po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b c\u00edtil tu sladkou krev. „Nevypadala, \u017ee j\u00ed to vad\u00ed.“<\/div>\n
\n

„To snad nemysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b. Jasn\u011b, \u017ee by kr\u00e1li ne\u0159ekla ne. To by si rovnou mohla pakovat kufry. Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee jsi n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blal mn\u011b na o\u010d\u00edch,“ vztekal se.<\/p><\/div>\n

„A j\u00e1 nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ees n\u011bco takov\u00e9ho ud\u011blal za m\u00fdmi z\u00e1dy,“ vr\u00e1til jsem mu to. Vstal jsem a t\u011b\u017ekou korunu odlo\u017eil na tr\u016fn.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 u\u017e to nikdy neud\u011bl\u00e1m,“ zavr\u010del. N\u011bkolika kroky do\u0161el ke mn\u011b a tv\u00e1\u0159il se tak hroziv\u011b, \u017ee jsem u\u017e vid\u011bl, jak m\u011b pra\u0161t\u00ed. Tom m\u011b naprosto p\u0159ekvapil, kdy\u017e m\u011b chytil za ramena a p\u0159ibl\u00ed\u017eil ke mn\u011b obli\u010dej.<\/div>\n
„Od te\u010f si pamatuj, \u017ee jsi jen m\u016fj a nikdo jin\u00fd na tebe nebude sahat,“ \u0159ekl v\u00fdhru\u017en\u011b a mn\u011b po p\u00e1te\u0159i p\u0159ejelo mraven\u010den\u00ed. Jen\u017ee nebylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9, naopak. Bylo to pekeln\u011b vzru\u0161uj\u00edc\u00ed. Tom \u017e\u00e1rlil a mn\u011b se to moc l\u00edbilo. Roz\u010d\u00edlil se natolik, \u017ee p\u0159estal kontrolovat sv\u00e9 emoce a vpustil do sebe i mou d\u00e1vku \u017e\u00e1rlivosti. Div\u00edm se, \u017ee dovolil Anette odej\u00edt a nic j\u00ed neud\u011blal, kdy\u017e to s n\u00edm takhle cloumalo.<\/div>\n
„A ty na m\u011b bude\u0161 sahat?“ povyt\u00e1hl jsem vyz\u00fdvav\u011b jedno obo\u010d\u00ed v jasn\u00e9 nab\u00eddce.<\/div>\n
„To si, kurva, pi\u0161,“ \u0161t\u011bkl na m\u011b Tom. Jedn\u00edm \u0161vihnut\u00edm si m\u011b hodil p\u0159es rameno a dlouh\u00fdmi duniv\u00fdmi kroky zam\u00ed\u0159il pry\u010d ze s\u00edn\u011b. Gustav a Jared se n\u00e1s pravd\u011bpodobn\u011b pokus\u00ed zastavit, ale bylo mi to jedno. Tolik mi chyb\u011bl fyzick\u00fd kontakt s Tomem, \u017ee bych se do na\u0161\u00ed v\u011b\u017ee klidn\u011b i probil, jen aby u\u017e bychom mohli b\u00fdt naz\u00ed v posteli.<\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs V j\u00eddeln\u011b to hu\u010delo jako v \u00falu. V\u0161ichni si mezi sebou za\u010dali \u0161pitat, a\u017e mi z toho bzu\u010delo v hlav\u011b. „Fajn, tak ho p\u0159ive\u010f. Opravdu pe\u010dliv\u011b ho pro\u0161acuj. Nesm\u00ed s sebou m\u00edt ani l\u017ei\u010dku, jasn\u00e9? A kolem n\u011bho bude pln\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-863","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/863","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=863"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/863\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=863"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=863"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=863"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}