{"id":8643,"date":"2011-05-16T18:30:00","date_gmt":"2011-05-16T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8621"},"modified":"2011-05-16T18:30:00","modified_gmt":"2011-05-16T17:30:00","slug":"dance-to-destroy-you-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/16\/dance-to-destroy-you-6\/","title":{"rendered":"Dance to destroy you 6."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak spus\u0165,“ vyb\u00eddnu br\u00e1chu, jen co se za n\u00e1mi zav\u0159ou dve\u0159e od bytu. Naprosto jsem ho tady ne\u010dekal, opravdu m\u011b zasko\u010dil. A o to v\u00edc, \u017ee si \u0159ekl o pozv\u00e1n\u00ed dovnit\u0159 s \u00famyslem si promluvit. Bill nikdy o v\u011bcech nemluv\u00ed. Kdyby to byl kdokoliv jin\u00fd, ani bych nereagoval a doty\u010dn\u00e9 osob\u011b zav\u0159el dve\u0159e p\u0159ed nosem, ale tohle je Bill. Bill, kter\u00fd poprv\u00e9 po deseti letech p\u0159i\u0161el za mnou, s\u00e1m od sebe, a chce si promluvit. I kdy\u017e si nejsem \u00fapln\u011b jist\u00fd, \u017ee vz\u00edt ho do bytu, byl ten nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad.<\/div>\n
Po m\u00e9m zhroucen\u00ed ve studiu m\u011b Amy vyt\u00e1hla do bl\u00edzk\u00e9 kav\u00e1rni\u010dky, abych se trochu odreagoval a nabral aspo\u0148 trochu sil po hodin\u00e1ch dlouh\u00e9m tr\u00e9ninku pro nic, za nic. Prvn\u00ed jsem ten n\u00e1pad odm\u00edtal, byl jsem cel\u00fd otekl\u00fd od pl\u00e1\u010de, sotva jsem se dr\u017eel na nohou, a b\u00fdt ve spole\u010dnosti lid\u00ed, bylo to posledn\u00ed, o co bych st\u00e1l. Ale nakonec jsem r\u00e1d, \u017ee je tak tvrdohlav\u00e1, hodn\u011b mi to pomohlo.<\/div>\n
M\u011bl jsem mo\u017enost n\u011bkomu \u0159\u00edct, co se dnes stalo, a taky kone\u010dn\u011b to, co m\u011b uvnit\u0159 po cel\u00e1 l\u00e9ta s\u017e\u00edralo. \u017div\u00e1 du\u0161e dodnes nev\u011bd\u011bla nic o tom, co se mnou Billovo po\u010d\u00edn\u00e1n\u00ed celou tu dobu d\u011blalo. Po\u0159\u00e1d jsem se tv\u00e1\u0159il jako naprost\u00fd suver\u00e9n, kter\u00e9mu nic nevad\u00ed, nic se ho nedot\u00fdk\u00e1, v\u0161echno a v\u0161echny m\u00e1 na h\u00e1ku. Ale uvnit\u0159 m\u011b to v\u017edycky hrozn\u011b bolelo. A kdy\u017e se m\u011b dneska Amy nad hrnkem \u010daje zeptala na Billa, v\u0161echno se ze m\u011b sypalo ven pomalu na jeden n\u00e1dech.<\/div>\n
Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee mi to v\u00e1\u017en\u011b hodn\u011b pomohlo. Neb\u00fdt toho, \u017ee to ze m\u011b v\u0161echno Amy vyt\u00e1hla a trochu ze m\u011b tak sejmula to nap\u011bt\u00ed, nev\u00edm, jak bych te\u010f na Billovu p\u0159\u00edtomnost reagoval.<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak?“ pob\u00eddnu ho znovu, kdy\u017e se po\u0159\u00e1d k ni\u010demu nem\u00e1 a jen p\u0159e\u0161lapuje vedle pohovky. Cht\u011bl si pov\u00eddat, tak a\u0165 za\u010dne, j\u00e1 tentokr\u00e1t iniciativu p\u0159eb\u00edrat nebudu.<\/div>\n
„Je mi to l\u00edto,“ vypadne z n\u011bj nakonec po chv\u00edli a sesype se do k\u0159esla naproti mn\u011b. Jen ml\u010d\u00edm a d\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Tak jemu je to l\u00edto? Super! Svou l\u00edtost a\u0165 si str\u010d\u00ed n\u011bkam, t\u00edm nikomu nepom\u016f\u017ee! „V\u00edm, \u017ee sem to posral, Tome, a je mi to l\u00edto!“<\/div>\n
„Tak pro\u010d si to v\u016fbec d\u011blal?“ zept\u00e1m se ho s hranou klidnost\u00ed, ale mysl\u00edm, \u017ee i on, i j\u00e1 v\u00edme, jak se to ve mn\u011b v\u0161echno za\u010d\u00edn\u00e1 l\u00e1mat a va\u0159it. „No pro\u010d si to d\u011blal, kdy\u017e je ti to te\u010f tak hrozn\u011b l\u00edto?“<\/div>\n
„Cht\u011bl jsem ti v\u0161echno vr\u00e1tit!“ vy\u0161t\u011bkne bojovn\u011b a tatam je l\u00edtostiv\u00fd Bill.<\/div>\n
„Vr\u00e1tit co?! Co jsem ti kdy, sakra, ud\u011blal?! A kdy si v\u016fbec za\u010dal tancovat? A co sem ti ud\u011blal?!“ kladu mu jednu ot\u00e1zku p\u0159es druhou a \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc zvy\u0161uju hlas.<\/div>\n
„V\u0161echno!“ vy\u0161t\u011bkne znovu Bill, vstane a za\u010dne p\u0159ech\u00e1zet po m\u00edstnosti sem a tam. Ka\u017ed\u00fd jeho pohyb sleduju a neujde mi, jak zhluboka d\u00fdch\u00e1 ve snaze se trochu uklidnit. „V\u017edycky si m\u011bl v\u0161echno!“ pokra\u010duje po dal\u0161\u00edm hlubok\u00e9m n\u00e1dechu. „Oba rodi\u010de biologi\u010dt\u00ed rodi\u010de, i Gordon, t\u011b v\u017edycky hrozn\u011b milovali. To ty si byl to jejich \u00fa\u017easn\u00e9 d\u00edt\u011b, kter\u00e9 se nau\u010dilo chodit jako prvn\u00ed. To ty si ten, kdo dostal ve \u0161kole jako prvn\u00ed z n\u00e1s dvou prvn\u00ed jedni\u010dku. S tebou se v\u0161ichni v\u00edtali jako s prvn\u00edm a lou\u010dili jako s posledn\u00edm, tob\u011b po\u0159\u00e1d opakovali, jak t\u011b maj\u00ed r\u00e1di a jak jsou na tebe py\u0161n\u00ed, \u017ee ti jde matika a d\u011bjepis! Po\u0159\u00e1d si to byl jen ty! Tom sem, Tom tam, Tom tohle a Tom tamto!“<\/div>\n
\n
\u0160okovan\u011b z\u00edr\u00e1m na v obli\u010deji vzteky rud\u00e9ho Billa, kter\u00fd s\u00edpav\u011b lap\u00e1 po dechu. Cht\u011bl bych n\u011bco \u0159\u00edct, ale v\u016fbec m\u011b nenapad\u00e1, co. Nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee-<\/div>\n
„A pak jsem na\u0161el zp\u011bv,“ pokra\u010duje m\u00e9 rozho\u0159\u010den\u00e9 dvoj\u010de a p\u0159eru\u0161\u00ed tak tok m\u00fdch my\u0161lenek. „Na chv\u00edli jsem si tenkr\u00e1t myslel, \u017ee m\u00e1m kone\u010dn\u011b n\u011bco, co m\u011b postav\u00ed p\u0159ed tebou do lep\u0161\u00edho sv\u011btla, a chv\u00edli to tak i bylo. M\u00e1ma s Gordonem, dokonce ob\u010das i t\u00e1ta, byli nad\u0161en\u00ed, po\u0159\u00e1d m\u011b chv\u00e1lili, chodili na moje vystoupen\u00ed a j\u00e1 m\u011bl hroznou radost. Byl jsem \u0161\u0165astnej! Ale pak si jejich \u00fa\u017easn\u00fd a dokonal\u00fd Tom musel naj\u00edt z\u00e1libu v baletu!“<\/div>\n
Prudce m\u011b probodne tak nen\u00e1vistn\u00fdm a bolest\u00ed pln\u00fdm pohledem, a\u017e se mi z toho sev\u0159e hrdlo. Mysl\u00edm, \u017ee tu\u0161\u00edm, jak bude jeho monolog te\u010f pokra\u010dovat, a rozhodn\u011b mi z toho nen\u00ed dob\u0159e.<\/div>\n
„Celej m\u016fj zp\u011bv \u0161el stranou, kdy\u017e sis p\u0159it\u00e1hl dom\u016f balet, u\u017e nikdo z nich nevid\u011bl nic krom\u011b tebe! Ale i tak se to je\u0161t\u011b dalo n\u011bjak sn\u00e1\u0161et, m\u00e1ma po\u0159\u00e1d chodila na moje vystoupen\u00ed, tak\u017ee jsem vid\u011bl, \u017ee na m\u011b po\u0159\u00e1d opravdu mysl\u00ed. Ale pak jednou nep\u0159i\u0161la. Ani ona, ani Gordon, ani ty. A v\u00ed\u0161, co mi pak ve\u010der \u0159ekla? Tak v\u00ed\u0161?“ do\u017eaduje se na mn\u011b Bill odpov\u011bdi. Nakonec jen zavrt\u00edm hlavou a zt\u011b\u017eka polknu. Bill si odfrkne a kr\u00e1tce, sarkasticky se zasm\u011bje. „\u0158ekla, \u017ee zapomn\u011bla proto, \u017ee byli s tebou kupovat nov\u00fd \u0161lapky na balet!“<\/div>\n
Ml\u010dky sleduju, jak si Bill sedne zp\u00e1tky do k\u0159esla a kolena si p\u0159it\u00e1hne pod bradu. Nev\u00edm, co te\u010f \u0159\u00edct. O tomhle jsem nev\u011bd\u011bl, nikdo mi nic ne\u0159ekl. Pro v\u0161echny z n\u00e1s bylo z\u00e1hadou, pro\u010d se br\u00e1cha tak najednou zm\u011bnil. Nikdo mu nerozum\u011bl a babi\u010dka tenkr\u00e1t dokonce navrhla mo\u017enost psychologa, ale Bill se tak vztekal a vyv\u00e1d\u011bl, \u017ee to rad\u011bji nakonec dosp\u011bl\u00ed zavrhli. Dal\u0161\u00ed variantou pak bylo poslat Billa na l\u00e9to k t\u00e1tovi, \u017ee pr\u00fd se m\u016f\u017ee v nov\u00e9m prost\u0159ed\u00ed zase zm\u011bnit. Tenkr\u00e1t to bylo poprv\u00e9 a naposledy za t\u011bch deset let, co jsme se s br\u00e1\u0161kou spole\u010dn\u011b postavili proti rodi\u010d\u016fm a prosili je, a\u0165 tady Billa nechaj\u00ed. Nakonec ho k t\u00e1tovi stejn\u011b poslali na cel\u00e9 l\u00e9to a tu\u0161\u00edm, \u017ee to byla ta posledn\u00ed, pomysln\u00e1 kapka.<\/div>\n
\n

Beze slova na sebe z\u00edr\u00e1me a m\u00e1m takov\u00fd pocit, \u017ee i Bill dnes za\u017eil svou premi\u00e9ru v odhalov\u00e1n\u00ed v\u0161ech pocit\u016f. Nikdy by m\u011b nenapadlo, co v\u0161echno se za jeho chov\u00e1n\u00edm skr\u00fdv\u00e1. P\u00e1rkr\u00e1t mi sice ve slab\u00fdch chv\u00edl\u00edch Bill vy\u010detl, \u017ee j\u00e1 m\u00e1m to v\u0161echno, co chce on, ale a\u017e dnes byl kompletn\u011b otev\u0159en\u00fd a \u0159ekl mi \u00fapln\u011b v\u0161echno. A j\u00e1 te\u010f ani po\u0159\u00e1dn\u011b nev\u00edm, jak se c\u00edt\u00edm, co c\u00edt\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n

Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Od t\u00e9 doby t\u011b nen\u00e1vid\u00edm,“ za\u0161ept\u00e1m po dal\u0161\u00ed chv\u00edli ticha, a odtrhnu pohled od Tomovy tv\u00e1\u0159e, kam jsem se p\u0159ed chv\u00edl\u00ed zad\u00edval. V\u0161echno se ve mn\u011b tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b sv\u00edr\u00e1, je mi do breku. Nikdy by m\u011b nenapadlo, \u017ee a\u017e n\u011bkomu jednou kone\u010dn\u011b odhal\u00edm, co uvnit\u0159 m\u011b je, bude to zrovna Tom, komu se sv\u011b\u0159\u00edm. Nepl\u00e1noval jsem, \u017ee by se kdy n\u011bco z toho m\u016fj bratr dozv\u011bd\u011bl, a te\u010f\u2026 v\u00ed v\u0161echno. V\u0161echno a\u017e na jeden detail.<\/div>\n
„Kdy\u017e n\u00e1m bylo patn\u00e1ct,“ za\u010dnu znovu a snad mi ani nevad\u00ed, \u017ee Tom zat\u00edm na nic nereagoval. V\u00fdrazy v jeho obli\u010deji mi sta\u010d\u00ed k tomu, abych v\u011bd\u011bl, \u017ee poslouch\u00e1, dot\u00fdk\u00e1 se ho to a j\u00e1 tady neplk\u00e1m tot\u00e1ln\u011b zb\u016fhdarma. „Rozhodl jsem se, \u017ee t\u011b zni\u010d\u00edm. Bylo to po tom, co jsem str\u00e1vil l\u00e9to u t\u00e1ty, a kr\u00e1tk\u00e1 dovolen\u00e1 s Andreasem a jeho rodi\u010di nemohla zabr\u00e1nit katastrof\u011b, kterou m\u016fj pobyt u t\u00e1ty zp\u016fsobil. Po\u0159\u00e1d mi t\u011b p\u0159edhazoval za p\u0159\u00edklad. Opakoval, jak ty bys tohle a tamto ud\u011blal l\u00edp, ale nikdy se ani nepozastavil nad t\u00edm, \u017ee i p\u0159es to, \u017ee jsem u n\u011bj nedobrovoln\u011b, d\u011blal jsem, co jsem mohl, abych se mu zavd\u011b\u010dil. Ni\u010deho z toho si nev\u0161\u00edmal a po\u0159\u00e1d to bylo jen Tom, Tom, Tom\u2026“<\/div>\n
Skousnu si spodn\u00ed ret, a kdy\u017e si vzpomenu na to pekeln\u00e9 l\u00e9to, za\u010dne m\u011b podez\u0159ele p\u00e1lit v o\u010d\u00edch. Dva m\u011bs\u00edce ve spole\u010dnosti J\u00f6rgena, a u\u017e nikdy v\u00edc!<\/div>\n
„A pak jsme se poprali,“ pokra\u010duju rychle, kdy\u017e v o\u010d\u00edch uc\u00edt\u00edm to hnusn\u00e9 vlhko. „Nebyla to velk\u00e1 rva\u010dka, ale i tys m\u011b popichoval, \u017ee proti tob\u011b nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed \u0161anci. V tu chv\u00edli jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee ti to vr\u00e1t\u00edm, \u017ee t\u011b jednou zni\u010d\u00edm tak, jako tys celou dobu ni\u010dil m\u011b.“<\/div>\n
Op\u011bt mezi n\u00e1mi zavl\u00e1dne ticho. To t\u011b\u017ek\u00e9, hust\u00e9 ticho, kter\u00e9 v\u00e1m doslova zvon\u00ed v u\u0161\u00edch. Sly\u0161\u00edm tlukot vlastn\u00edho srdce a pravideln\u00e9 v\u00fddechy a n\u00e1dechy m\u00e9ho star\u0161\u00edho dvoj\u010dete. Kdy\u017e zvednu pohled od podlahy, skoro m\u016f\u017eu vid\u011bt, jak to Tomovi \u0161rotuje v hlav\u011b. V\u00edm, \u017ee si b\u011bhem t\u011bch let hodn\u011b l\u00e1mal hlavu nad t\u00edm, co se vlastn\u011b stalo, a te\u010f dostal svou odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
Zaj\u00edmalo by m\u011b, jak s t\u00edm nalo\u017e\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se.“<\/div>\n
S\u00e1m sebe p\u0159ekvap\u00edm t\u00edm, co ze m\u011b po hodn\u00e9 chv\u00edli ticha vypadne. Moc dob\u0159e si uv\u011bdomuju, \u017ee to nen\u00ed moje chyba, alespo\u0148 ne p\u0159\u00edmo. Ale i tak se c\u00edt\u00edm odpov\u011bdn\u00fd za to, \u010d\u00edm si Bill ty roky proch\u00e1zel. V\u00edm, \u017ee s\u00e1m jsem to nem\u011bl nejleh\u010d\u00ed, ale nedovedu si p\u0159edstavit, co to je, \u017e\u00edt s pocitem, \u017ee p\u0159ed v\u00e1mi vlastn\u00ed rodi\u010de up\u0159ednost\u0148uj\u00ed va\u0161eho sourozence. Nikdy jsem to neza\u017eil, ale u\u017e jen ta p\u0159edstava m\u011b uv\u00e1d\u00ed do stavu lehk\u00e9 paniky. Nev\u00edm, co bych d\u011blal, b\u00fdt na Billov\u011b m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Na omluvu je trochu pozd\u011b, ne?“<\/div>\n
Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b zalap\u00e1m po dechu nad br\u00e1\u0161kov\u00fdm vy\u010d\u00edtav\u00fdm t\u00f3nem. „Co pros\u00edm?! Pozd\u011b? Bille, nikdy si nic ne\u0159ekl, a ani nejsem povinen se ti omlouvat za n\u011bco, za co nejsem p\u0159\u00edmo odpov\u011bdn\u00fd. A p\u0159esto to d\u011bl\u00e1m, tak nepeskuj.“<\/div>\n
„Tak se neomlouvej, kdy\u017e t\u011b to tak obt\u011b\u017euje!“ prskne zase Bill a v tu r\u00e1nu jsou v\u0161echny st\u00edsn\u011bn\u00e9 emoce z toho v\u0161eho, co mi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed \u0159ekl, vyst\u0159\u00edd\u00e1ny vztekem.<\/div>\n
„No tak promi\u0148, \u017ee m\u011b mrz\u00ed n\u011bco, co jsem nep\u0159\u00edmo a ne\u00famysln\u011b zp\u016fsobil! V\u00ed\u0161 co? Ty si v\u00e1\u017en\u011b \u0161\u00edlenej sobec!“<\/div>\n
\n

„A to jako pro\u010d?“ Bill se op\u011bt postav\u00ed a z\u00edr\u00e1 na m\u011b. Napodob\u00edm ho, a i kdy\u017e je o kousek vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1, vrac\u00edm mu pohled se stejnou intenzitou. „No, pro\u010d jsem sobec, co?!“<\/p><\/div>\n

„Pro\u010d? Proto\u017ee v\u017edycky mysl\u00ed\u0161 jen na sebe!“ Rozhod\u00edm rukama a tentokr\u00e1t jsem to j\u00e1, kdo za\u010dne p\u0159ech\u00e1zet po ob\u00fdv\u00e1ku sem a tam. „Ty vid\u00ed\u0161 jen to, jak hrozn\u011b jsi trp\u011bl ty, jak t\u011b rodi\u010de d\u011bsn\u011b nem\u011bli r\u00e1di, co\u017e je kec, jen tak mezi n\u00e1mi. Super, Bille, ale j\u00e1 se tu pro tebe t\u0159eba sna\u017eil b\u00fdt po\u0159\u00e1d, i kdy\u017e ses ke mn\u011b choval jako ke kusu hadru a jen se o m\u011b ot\u00edral. Bolelo to, ani nev\u00ed\u0161, jak sakra moc to bolelo. A p\u0159esto jsem t\u011b po\u0159\u00e1d p\u0159ede v\u0161ema br\u00e1nil, sna\u017eil jsem se, ale s\u00e1m jsem prost\u011b nezmohl nic!
A i te\u010f, kdy\u017e se ti omluv\u00edm za n\u011bco, o \u010dem jsem nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed a co nebyla moje chyba, tak ty furt jenom prsk\u00e1\u0161. Ale ani na chv\u00edli t\u011b nenapadlo, \u017ee se omlouv\u00e1m proto, \u017ee je mi opravdu l\u00edto, \u010d\u00edm sis pro\u0161el! J\u00e1 sem takovej idiot! \u017de j\u00e1 se v\u016fbec star\u00e1m o tvoje city a pocity, kdy\u017e ty na ty moje tot\u00e1ln\u011b sere\u0161!“ <\/div>\n
„Je\u0161t\u011b ze sebe ud\u011blej-„<\/div>\n
„Opova\u017e se \u0159\u00edct chud\u00e1\u010dka!“ sko\u010d\u00edm mu r\u00e1zn\u011b do \u0159e\u010di a za\u010d\u00edn\u00e1m pomalu vid\u011bt rud\u011b. L\u00e1ska nel\u00e1ska, br\u00e1cha nebr\u00e1cha, profackuju ho.<\/div>\n
„No a ne?!“ odfrkne si m\u00e9 dvoj\u010de.<\/div>\n
„To teda opravdu ne. Kdybych ze sebe cht\u011bl d\u011blat chud\u00e1\u010dka, d\u00e1vno m\u00e1ma v\u00ed, cos mi d\u011blal ve \u0161kole. D\u00e1vno bych si v\u0161em st\u011b\u017eoval, jakej na m\u011b se\u0161, jak jsi mi d\u011blal ze \u017eivota peklo, tak ml\u010d, pros\u00edm t\u011b. Jedin\u00fd, co jsem \u0159ekl, je fakt, \u017ee jsi sobec, co\u017e je bohu\u017eel pravda. Vid\u00ed\u0161 jen s\u00e1m sebe, ale co to cel\u00fd ty roky d\u011blalo se mnou, to je ti voln\u00fd. J\u00e1 m\u011bl rodi\u010de, tak jsem musel b\u00fdt automaticky podle logiky Billa Kaulitze naprosto \u0161\u0165astnej, \u017ee? Tak na to zapome\u0148.“<\/div>\n
Chv\u00edli n\u011bm\u011b lap\u00e1 po dechu, otv\u00edr\u00e1 a zav\u00edr\u00e1 pusu, ale nakonec se na jeho obli\u010dej vr\u00e1t\u00ed jeho tak typick\u00fd \u00fa\u0161klebek. „No a nejsi snad?“<\/div>\n
„No ne! To si v\u00e1\u017en\u011b takovej debil, nebo t\u011b to jen bav\u00ed hr\u00e1t, Bille?“ Vz\u00e1jemn\u011b si hled\u00edme do o\u010d\u00ed, zat\u00edmco \u010dek\u00e1m na svou odpov\u011b\u010f, ale nic z n\u011bj nevypadne, jen zrudne v obli\u010deji je\u0161t\u011b v\u00edc. „P\u0159edstav si,“ pokra\u010duju tedy d\u00e1l, „\u017ee j\u00e1 s\u00e1m jsem tak blbej, \u017ee jsem ke \u0161t\u011bst\u00ed pot\u0159eboval zrov\u00ednka jenom tebe. Sm\u011b\u0161n\u00fd, co? Ale chce\u0161 n\u011bco \u0159\u00edct, br\u00e1\u0161ko?“ Jeho ml\u010den\u00ed si vylo\u017e\u00edm jako souhlas. „Nejv\u00edc m\u011b mrz\u00ed, \u017ee tys trp\u011bl pro n\u011bco, co sis nep\u0159\u00edmo zp\u016fsobil s\u00e1m.“<\/div>\n
Pohled, kter\u00fd mi m\u00e9 dvoj\u010de pr\u00e1v\u011b v\u011bnuje, mi d\u00e1 jasn\u011b najevo, \u017ee jsem p\u00edchnul do vos\u00edho hn\u00edzda. „Co pros\u00edm?!?“ zaje\u010d\u00ed sv\u00fdm pronikav\u00fdm hl\u00e1skem, a\u017e leknut\u00edm lehce nadsko\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Moc se neroz\u010diluj, je to pravda. Kdybys m\u011b nep\u0159ehl\u00ed\u017eel proto, \u017ee sis myslel, \u017ee m\u011b maj\u00ed v\u0161ichni rad\u0161i, nikdy bych se tak hrozn\u011b neupnul k u\u010den\u00ed, k baletu, k ni\u010demu. Pot\u0159eboval jsem-„<\/div>\n
„Tak\u017ee je to vlastn\u011b moje vina?!“<\/div>\n
„Ne,“ povzdechnu si a sesunu se na pohovku. Obli\u010dej si schov\u00e1m do dlan\u00ed a frustrac\u00ed se mi chce bre\u010det. „Jen se sna\u017e\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jedna akce m\u011bla pat\u0159i\u010dnou reakci, a na to se nabalila dal\u0161\u00ed v\u011bc, a v\u0161echno se to\u010dilo v kruhu.“<\/div>\n
Bill ml\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Nic ne\u0159\u00edk\u00e1, jen p\u0159e\u0161lapuje sem a tam za pohovkou. Poslouch\u00e1m jeho kroky a \u010dek\u00e1m, a\u017e n\u011bco \u0159ekne, ale nic z n\u011bj neleze. Tahle situace je naprosto absurdn\u00ed. Jestli to n\u011bjak te\u010f nevy\u0159e\u0161\u00edme, jestli se nebude ani trochu sna\u017eit pochopit, o \u010dem tu mluv\u00edm, tohle v\u0161echno bude naprosto k ni\u010demu. A po dne\u0161n\u00edm dni p\u016fjde n\u00e1\u0161 vztah do h\u00e1je kompletn\u011b, bez \u0161ance na z\u00e1chranu. O malou chv\u00edli pozd\u011bji si Bill p\u0159isedne vedle m\u011b, co\u017e si vylo\u017e\u00edm tak, \u017ee se trochu uklidnil a j\u00e1 m\u016f\u017eu pokra\u010dovat.<\/div>\n
„Co jsem se sna\u017eil \u0159\u00edct, je to, \u017ee tv\u016fj pocit zanedb\u00e1v\u00e1n\u00ed vedl k tomu, \u017ees m\u011b za\u010dal nesn\u00e1\u0161et a ignorovat, co\u017e m\u011blo za n\u00e1sledek ve\u0161ker\u00e9 moje sna\u017een\u00ed, proto\u017ee jsem cht\u011bl ud\u011blat n\u011bco, abys na m\u011b mohl b\u00fdt hrd\u00fd a m\u00edt m\u011b zase r\u00e1d. Ale jedin\u00fd efekt toho byl ten, \u017ee to tv\u00e9 negativn\u00ed pocity v\u016f\u010di mn\u011b akor\u00e1t pos\u00edlilo a odlou\u010dilo n\u00e1s to o to v\u00edc. V\u0161echno to byl prost\u011b blbej, za\u010darovanej kruh.“<\/div>\n
Zni\u010den\u011b si povzdechnu. Jsem vy\u010derpan\u00fd, tot\u00e1ln\u011b vy\u0159\u00edzen\u00fd. Uplynul\u00e9 roky se na n\u00e1s dvou slu\u0161n\u011b podepsaly, a dne\u0161ek to v\u0161echno zpe\u010detil. Tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fd den jsem v \u017eivot\u011b neza\u017eil.<\/div>\n
A u\u017e je mi zase do breku. V\u011bdom\u00ed toho, \u017ee v\u0161echno mohlo b\u00fdt celou dobu jinak, kdybychom spolu j\u00e1 a Bill norm\u00e1ln\u011b komunikovali, m\u011b ub\u00edj\u00ed. Kdybychom m\u011bli tenhle rozhovor u\u017e p\u0159ed lety, v\u0161echno mohlo b\u00fdt naprosto jinak.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Ty\u2026 ty bre\u010d\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ano, Bille, j\u00e1 bre\u010d\u00edm, p\u0159edstav si to,“ prskne Tom a ut\u0159e si o\u010di, ale jeho t\u00f3n nen\u00ed tak hrub\u00fd a zl\u00fd, jako byl dote\u010f ten m\u016fj. Jeho je sp\u00ed\u0161 zlomen\u00fd, pln\u00fd bolesti, rezignovan\u00fd.<\/div>\n
\u010c\u00edm v\u00edc slz mu po tv\u00e1\u0159\u00edch ste\u010de, t\u00edm h\u016f\u0159 se mi d\u00fdch\u00e1 a samotn\u00e9mu je mi do breku. Nejd\u0159\u00edv jsem si myslel, \u017ee se Tom jen sna\u017e\u00ed hodit vinu na m\u011b, ale \u010d\u00edm v\u00edc mluvil, t\u00edm v\u011bt\u0161\u00ed to d\u00e1valo smysl. Jedno vedlo k druh\u00e9mu, a to, \u017ee jsem s br\u00e1chou nikdy nemluvil, n\u00e1s dovedlo a\u017e sem.<\/div>\n
Prvn\u00ed slza sk\u00e1pne na moje d\u017e\u00edny a j\u00e1 jen p\u0159ekvapen\u011b z\u00edr\u00e1m na skvrnu, kterou po sob\u011b zanechala. U\u017e tak dlouho jsem nebre\u010del. A u\u017e v\u016fbec ne p\u0159ed n\u011bjakou dal\u0161\u00ed osobou, nato\u017e p\u0159ed Tomem.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ za\u0161ept\u00e1m a dal\u0161\u00ed slzy n\u00e1sleduj\u00ed tu prvn\u00ed. Vid\u011bt Tomovy slzy je pomalu stejn\u011b tak hrozn\u00e9, jako kdy\u017e jsem ho dneska vid\u011bl tot\u00e1ln\u011b zlomen\u00e9ho opou\u0161t\u011bt Akademii.<\/div>\n
„Za co? Za co konkr\u00e9tn\u011b se omlouv\u00e1\u0161, Bille?“ Jeho hlas se chv\u011bje potla\u010dovan\u00fdmi slzami a j\u00e1 m\u00e1m pocit, \u017ee uvnit\u0159 m\u011b ka\u017edou chv\u00edl\u00ed n\u011bco praskne. Naprosto nerozum\u00edm sv\u00fdm pocit\u016fm, sv\u00fdm emoc\u00edm, ale to te\u010f nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9. D\u016fle\u017eit\u00e9 je, aby Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011b opravdu mrz\u00ed, jak dne\u0161n\u00ed dopoledn\u00ed zkou\u0161ky dopadly.<\/div>\n
„Za dne\u0161ek. Opravdu je mi to l\u00edto.“ Tom si jen odfrkne a zamuml\u00e1 neur\u010dit\u00e9 n\u011bco, co bych identifikoval jako ‚To zrovna.‘ „Mysl\u00edm to v\u00e1\u017en\u011b. \u0160el jsem tam s t\u00edm, \u017ee t\u011b chci zni\u010dit, ale kdy\u017e jsem t\u011b vid\u011bl tancovat, kdy\u017e jsem vid\u011bl, kolik tomu d\u00e1v\u00e1\u0161, \u017ee do toho vkl\u00e1d\u00e1\u0161 sv\u00fd srdce, najednou jsem to necht\u011bl ud\u011blat. Cht\u011bl jsem odej\u00edt,“ p\u0159emluv\u00edm jeho pokus o n\u00e1mitky a zhluboka se nadechnu. „Cht\u011bl jsem odej\u00edt, ale ta baba m\u011b zastavila a odvedla m\u011b p\u0159ed porotu, u\u017e jsem prost\u011b nemohl jen tak odej\u00edt. No dob\u0159e, mohl,“ souhlas\u00edm, kdy\u017e si to sam\u00e9 zamuml\u00e1 pod nos m\u016fj sourozenec, „ale n\u011bco ve mn\u011b t\u011b po\u0159\u00e1d cht\u011blo potrestat, zni\u010dit t\u011b. Ale i p\u0159esto jsem se skoro nesna\u017eil! Mohl jsem do toho d\u00e1t mnohem v\u00edc, v\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, jak se to stalo. Nech\u00e1pu, \u017ee tebe vyhodili a m\u011b p\u0159ijali.“<\/div>\n
„Proto\u017ee’s byl \u00fa\u017easnej,“ zamuml\u00e1 Tom a obejme pol\u0161t\u00e1\u0159, co le\u017eel a\u017e dote\u010f bez pov\u0161imnut\u00ed vedle n\u011bj. <\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161?“ Jen p\u0159ik\u00fdvne a m\u011b jeho n\u00e1zor zah\u0159eje u srdce. Kdy\u017e n\u011bkdo, jako je Tom, takov\u00fd magor do tance, \u0159ekne, \u017ee jsem byl \u00fa\u017easn\u00fd, u\u017e to mus\u00ed n\u011bco znamenat. Po jeho ot\u00e1zce, jak jsem se v\u016fbec k tancov\u00e1n\u00ed dostal a jak jsem za\u010dal, se rozpov\u00edd\u00e1m o Joovi a Mikovi. Za\u010dnu p\u0159es t\u011b\u017ek\u00e9, slo\u017eit\u00e9 za\u010d\u00e1tky a pokra\u010duji p\u0159es chv\u00edle, kdy jsme jen tak tancovali po parku pro z\u00e1bavu, zkou\u0161eli i parkur, chodili na battle a v\u0161echno. A mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee je to neskute\u010dn\u011b \u00fa\u017easnej pocit, zase si s Tomem pov\u00eddat. I kdy\u017e je to jen mal\u00fd, lehk\u00fd rozhovor, je to osv\u011b\u017euj\u00edc\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„D\u00edky,“ nepatrn\u011b se pousm\u011bju na Toma, kdy\u017e mi pod\u00e1 n\u00e1hradn\u00ed pe\u0159inu. Nakonec mi nab\u00eddnul, a\u0165 u n\u011bj p\u0159esp\u00edm, \u017ee jet ve 4 r\u00e1no dom\u016f p\u0159es cel\u00fd m\u011bsto je nesmysl. A mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee jsem za to vd\u011b\u010dnej. Po tom, co jsme probrali m\u00e9 tane\u010dn\u00ed za\u010d\u00e1tky, rozhovor se nen\u00e1siln\u011b sto\u010dil na jin\u00e1, dal\u0161\u00ed lehk\u00e1 t\u00e9mata, a nakonec jsme propov\u00eddali p\u016flku noci. Bylo tak snadn\u00e9 s n\u00edm mluvit, naprosto p\u0159irozen\u00e9.<\/div>\n
Jen kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvne a pousm\u011bje se. „Dobrou, Bille.“<\/div>\n
„Dobrou noc,“ odpov\u00edm mu a sleduju, jak se pomalu vyd\u00e1v\u00e1 k lo\u017enici. „Tome?“ zastav\u00edm ho je\u0161t\u011b ot\u00e1zkou, ne\u017e mi zmiz\u00ed z o\u010d\u00ed. Oto\u010d\u00ed se na m\u011b a p\u0159ik\u00fdvne na znamen\u00ed, \u017ee poslouch\u00e1. Nejsem si jist\u00fd, \u017ee je na tuhle ot\u00e1zku ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das, ale hlod\u00e1 m\u011b u\u017e od r\u00e1na, mus\u00edm se zeptat.<\/div>\n
„Co m\u011bl znamenat ten polibek?“<\/div>\n
Ml\u010d\u00ed. Mrk\u00e1 a nasucho polyk\u00e1, je nerv\u00f3zn\u00ed. Ml\u010dky ho pozoruju a \u010dek\u00e1m na jeho odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Nic, nic jen, zapome\u0148 na to, hm? Dobrou, Bille.“<\/div>\n
Ne\u017e sta\u010d\u00edm n\u011bjak zareagovat, schov\u00e1 se v lo\u017enici a zav\u0159e za sebou dve\u0159e. Jen si povzdechnu a rezignovan\u011b ze sebe st\u00e1hnu oble\u010den\u00ed. Je zbyte\u010dn\u00e9 na to myslet. Tom mi neodpov\u00ed a j\u00e1 jsem k smrti utahanej.<\/div>\n
\n

S povzdechem zalehnu na jeho pohodlnou pohovku, zachuml\u00e1m se do m\u011bkk\u00e9, studen\u00e9 pe\u0159iny a za p\u00e1r minut u\u017e nev\u00edm o sv\u011bt\u011b kolem sebe.<\/p>\n<\/div>\n

autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni „Tak spus\u0165,“ vyb\u00eddnu br\u00e1chu, jen co se za n\u00e1mi zav\u0159ou dve\u0159e od bytu. Naprosto jsem ho tady ne\u010dekal, opravdu m\u011b zasko\u010dil. A o to v\u00edc, \u017ee si \u0159ekl o pozv\u00e1n\u00ed dovnit\u0159 s \u00famyslem si promluvit. Bill nikdy o v\u011bcech nemluv\u00ed.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[426],"tags":[],"class_list":["post-8643","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dance-to-destroy-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8643","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8643"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8643\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8643"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8643"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8643"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}