{"id":8684,"date":"2011-05-11T17:00:00","date_gmt":"2011-05-11T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8662"},"modified":"2011-05-11T17:00:00","modified_gmt":"2011-05-11T16:00:00","slug":"mezi-ctyrmi-stenami","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/11\/mezi-ctyrmi-stenami\/","title":{"rendered":"Mezi \u010dty\u0159mi st\u011bnami"},"content":{"rendered":"
autor: Stela<\/strong>
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, je\u0161t\u011b necho\u010f!“ Pohubl\u00fd chlapec sesko\u010dil z ustlan\u00e9 postele a usilovn\u011b m\u00e1chal rukou ve vzduchu, ve snaze chytit druhou osobu za ruku a zabr\u00e1nit j\u00ed tak, aby ho opustila.<\/div>\n
„J\u00e1 mus\u00edm. Za chv\u00edli sem p\u0159ijdou a… “ Up\u0159el sv\u00e9 ledov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di na ty druh\u00e9 hn\u011bd\u00e9. Tolik se mu l\u00edbily. Vyza\u0159ovalo z nich tolik tepla, tolik \u017eivota…<\/div>\n
„A budou m\u011b tr\u00e1pit.“ Dokon\u010dil Bill v\u011btu za n\u011bj.<\/div>\n
„Takhle jsem to \u0159\u00edct necht\u011bl.“ Druh\u00fd chlapec v m\u00edstnosti sklopil pohled k zemi. \u010cernovl\u00e1sek k n\u011bmu p\u0159icupital.<\/div>\n
„Tak mi alespo\u0148 slib, \u017ee zase p\u0159ijde\u0161 a nenech\u00e1\u0161 m\u011b tu samotn\u00e9ho.“ Zvedl ruce do \u00farovn\u011b, kde vid\u011bl jeho ramena. Tomova ramena.<\/div>\n
„Pamatuj, \u017ee j\u00e1 jsem tu po\u0159\u00e1d… A kdy\u017e ne tady,“ oto\u010dil se dokole\u010dka uprost\u0159ed m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Tak tady.“ Polo\u017eil ledovou dla\u0148 na m\u00edsto, kde maj\u00ed oby\u010dejn\u00ed lid\u00e9 srdce. Billovi se zatajil dech p\u0159i tom chladu, kter\u00fd se mu p\u0159ibl\u00ed\u017eil.<\/div>\n
Tom se na n\u011bj je\u0161t\u011b jednou pod\u00edval, tak nejhloub\u011bji, jak jen mu to \u0161lo, a s klep\u00e1n\u00edm na dve\u0159e se pomalu vytr\u00e1cel jako Billova radost.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Bille!“ T\u011b\u017ek\u00e9 kovov\u00e9 dve\u0159e s miniaturn\u00edm ok\u00fdnkem se otev\u0159ely \u00fapln\u011b a do pokoje vb\u011bhla rudovlas\u00e1 \u017eena. „Tolik se mi po tob\u011b st\u00fdskalo.“ Jej\u00ed hork\u00fd dech se odr\u00e1\u017eel v prohlubni Billova krku, jak jej obj\u00edmala. Netu\u0161ila, \u017ee Bill\u016fv my\u0161lenkov\u00fd pochod se od jej\u00ed posledn\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bvy v\u016fbec nezm\u011bnil. Prudce ji od sebe odstr\u010dil.<\/div>\n
„To ty!“ S ohromnou zlobou v o\u010d\u00edch, na kter\u00fdch se z\u00e1rove\u0148 leskly slan\u00e9 kapky, na ni koukal jako na vraha.<\/div>\n
„To kv\u016fli tob\u011b mus\u00ed v\u017edycky odej\u00edt. M\u00e1 z tebe strach. Tv\u00e9 vlasy p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed ohe\u0148. Tv\u00e9 oble\u010den\u00ed tak odli\u0161n\u00e9 od toho m\u00e9ho…“<\/div>\n
Couval dozadu co nejd\u00e1l od sv\u00e9 matky, kterou jen za t\u011bchhle p\u00e1r v\u011bc\u00ed za\u010d\u00ednal zcela jist\u011b nen\u00e1vid\u011bt. S posledn\u00edm krokem se zastavil o ze\u010f.<\/div>\n
„Bille, vzpamatuj se. Poka\u017ed\u00e9 ses t\u011b\u0161il, kdy\u017e jsem za tebou p\u0159i\u0161la. Prosil jsi m\u011b, div si mi nohy nel\u00edbal, abych t\u011b vzala ven. M\u011bl jsi radost z ply\u0161ov\u00fdch hra\u010dek, kter\u00e9 jsi dost\u00e1val. Pod\u00edvej i te\u010f jednu m\u00e1m.“<\/div>\n
S nad\u011bj\u00ed v hlase a o\u010d\u00edch pod\u00e1vala chlapci ply\u0161ovou ko\u010di\u010dku.<\/div>\n
„Bille, ta je pro tebe. V\u00edm, \u017ee ko\u010di\u010dku je\u0161t\u011b nem\u00e1\u0161.“ Nap\u0159ahovala ruku s ko\u010di\u010dkou bl\u00ed\u017e k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ne. Nechci tvou ko\u010dku. Chci Toma!“ Odlepil se od zdi, p\u0159eb\u011bhl na druhou stranu m\u00edstnosti do postele a schoval se pod pe\u0159inu.<\/div>\n
Jeho matka v\u011bd\u011bla, \u017ee s n\u00edm mus\u00ed m\u00edt trp\u011blivost. No ne\u010dekala, \u017ee se to za ty dva m\u011bs\u00edce, co tu nebyla, tak zhor\u0161ilo. Cht\u011bla n\u011bco \u0159\u00edct, ale p\u0159eru\u0161ila ji slova bl\u00e1zniv\u00e9ho chlapce, kter\u00fd cht\u011bl mluvit prvn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Ty si mysl\u00ed\u0161, jakou mi neud\u011bl\u00e1\u0161 radost, \u017ee se tu p\u00e1rkr\u00e1t do roka uk\u00e1\u017ee\u0161. \u017de koup\u00ed\u0161 lacinou hra\u010dku v tomt\u00e9\u017e kr\u00e1m\u011b po cest\u011b sem, \u017ee mi napov\u00edd\u00e1\u0161, co t\u011b napadne a d\u00e1v\u00e1\u0161 mi fale\u0161n\u00e9 nad\u011bje. Ale nev\u00ed\u0161, jako to je. J\u00e1 mo\u017en\u00e1 nejsem jako ostatn\u00ed, ale nejsem hloupej. L\u017ee\u0161 sama sob\u011b! Sob\u011b nalh\u00e1v\u00e1\u0161, \u017ee za chv\u00edli budeme spolu. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne. Sly\u0161\u00edm, co si tu lid\u00e9 pov\u00eddaj\u00ed. V\u00edm, jak to je.“<\/p>\n<\/div>\n
T\u011bmito slovy skon\u010dil. Zahrabal se hloub\u011bji do pe\u0159iny a uvnit\u0159 sebe byl vlastn\u011b spokojen\u00fd. Nebyl hlup\u00e1k, aby z n\u011bj d\u011blali mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Byl mlad\u00fd, kr\u00e1sn\u00fd devaten\u00e1ctilet\u00fd chlapec, ze kter\u00e9ho d\u011blali loutku. A to jen proto, \u017ee ve sv\u00e9 mysli nen\u00ed s\u00e1m. Jen proto\u017ee m\u00e1 p\u0159\u00edtele, kter\u00e9ho nemaj\u00ed ostatn\u00ed \u0161anci vid\u011bt. \u017de si s n\u00edm pov\u00edd\u00e1, ale jen on sly\u0161\u00ed jeho odpov\u011bdi.<\/p>\n<\/div>\n
Ostatn\u00ed ho m\u011bli za nevyzr\u00e1l\u00e9ho, ale on se jen b\u00e1l d\u00e1t cokoliv najevo. M\u011bl strach, jak by to dopadlo. Proto kolikr\u00e1t odpov\u00eddal nesmysly, a kdy\u017e se mu n\u011bco nel\u00edbilo, ani to nevn\u00edmal. T\u011bch p\u011bt let tady ho nau\u010dilo, \u017ee kdy\u017e se bude chovat po\u0159\u00e1d jednotv\u00e1rn\u011b, vyhne se bodav\u00fdm jehl\u00e1m, nep\u0159\u00edjemn\u00fdm sv\u011btl\u016fm a nebude p\u0159ipoutan\u00fd jako spousta lid\u00ed a d\u011bt\u00ed tady.<\/div>\n
Jeho matka sed\u011bla v pokoji je\u0161t\u011b dal\u0161\u00edch asi dvacet minut. Slzy j\u00ed skap\u00e1valy do Billova b\u011blostn\u00e9ho povle\u010den\u00ed a ji nenapadalo jedin\u00e9 slovo, kter\u00e9 by m\u011bla \u0159\u00edct.<\/div>\n
V\u017edycky si myslela, \u017ee Bill je jedno s t\u011bch jin\u00fdch d\u011bt\u00ed. Nikdy v \u017eivot\u011b si nemyslela, \u017ee by z jeho \u00fast mohla sly\u0161et tak smysluplnou, dlouhou a souvislou \u0159e\u010d.<\/div>\n
M\u011bla ho za bl\u00e1zniv\u00e9ho kluka, kter\u00fd se p\u0159em\u00e1h\u00e1, aby \u0159ekl ano \u010di ne.<\/p>\n<\/div>\n
„Promi\u0148.“ Bylo to jedin\u00e9, co \u0159ekla, kdy\u017e odch\u00e1zela. Ply\u0161ovou ko\u010di\u010dku s toho lacin\u00e9ho kr\u00e1mku mu polo\u017eila na st\u016fl. Naposledy se pod\u00edvala na hrom\u00e1dku pod pe\u0159inou, a pak u\u017e se t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e zase na dlouho zav\u0159ely.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo dost mo\u017en\u00e9, \u017ee to Bill ani nepost\u0159ehl. Le\u017eel klidn\u011b zachumlan\u00fd v dece a sem tam kopnul no\u017ekou na znamen\u00ed, jak hluboce pro\u017e\u00edv\u00e1 sen, kter\u00fd se mu pr\u00e1v\u011b zd\u00e1.<\/div>\n
V tom snu mohl b\u00fdt venku. Houpal se na houpa\u010dce a proh\u00e1n\u011bl se se psem. Tom, kter\u00fd st\u00e1l opod\u00e1l, je fotil a sm\u00e1l se tomu, jak dov\u00e1d\u011bj\u00ed. N\u011bkolikr\u00e1t se do hry zapojil. Nebyl takov\u00fd studen\u00fd jako jindy. V tom snu m\u011bl tepl\u00e9 nar\u016f\u017eov\u011bl\u00e9 tv\u00e1\u0159e a na rtech mu hr\u00e1l neskute\u010dn\u00fd \u00fasm\u011bv. A nakonec jeho o\u010di. H\u0159\u00e1ly. Tak stra\u0161n\u011b kr\u00e1sn\u011b h\u0159\u00e1ly, skoro jako ty ps\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Billy?“<\/div>\n
\u010cernovl\u00e1sek sebou trhl. Otev\u0159el o\u010dka a pomalu se odv\u00e1\u017eil vykouknout zpod pe\u0159iny. Rty se mu rozjely do \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159ijde\u0161.“ Up\u0159en\u011b na n\u011bj hled\u011bl a posadil se. Na znamen\u00ed, aby se Tom posadil vedle n\u011bj, jemn\u011b poklepal na matraci a zvedl pe\u0159inu.<\/div>\n
Posadil se. Z o\u010d\u00ed se mu dalo \u010d\u00edst, \u017ee chce n\u011bco \u0159\u00edct, ale st\u00e1le nenach\u00e1zel tu odvahu.<\/p>\n<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 to \u0159\u00edkat.“ Za\u0161eptal Bill a o\u010dima za\u0161vidral na Toma. Oba sed\u011bli na posteli, hlavu sv\u011b\u0161enou dol\u016f. Tom m\u011bl strach z toho, jak zareaguje Bill na to, co mu \u0159ekne, a Billovi za\u010daly cvakat zuby strachem, co mu chce \u0159\u00edct.<\/div>\n
Takov\u00e9ho ho je\u0161t\u011b nikdy nevid\u011bl. V\u011bt\u0161inou mu pov\u00eddal vtipy nebo v\u00fdznam r\u016fzn\u00fdch pojm\u016f, o kter\u00fdch Bill sly\u0161el, ale nedovedl si pod nimi nic p\u0159edstavit.<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1… jdu se t\u011b na n\u011bco zeptat, Billy.“ Tom za\u010dal. \u0158asy se mu chv\u011bly pr\u016fvanem a strach, kter\u00fd prostupoval jeho t\u011blem, je\u0161t\u011b neza\u017eil. M\u011bl takov\u00fd strach z toho, \u017ee Bill \u0159ekne ne.<\/div>\n
Bill zvedl hlavu a up\u0159en\u00fdma o\u010dima pozoroval ka\u017edi\u010dk\u00fd milimetr jeho tv\u00e1\u0159e. Sna\u017eil se z n\u00ed vy\u010d\u00edst tu ot\u00e1zku, kter\u00e1 se pravd\u011bpodobn\u011b velmi t\u011b\u017eko vyslovovala. Tom nasucho polknul.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, j\u00e1 se t\u011b p\u0159i\u0161el zeptat, jestli chce\u0161 j\u00edt se mnou.“<\/div>\n
„S tebou? Kam s tebou, jsou tu m\u0159\u00ed\u017ee a ty t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e se daj\u00ed otev\u0159\u00edt jen z chodby.“ \u010cernovl\u00e1sek nech\u00e1pal, co po n\u011bm Tom chce.<\/div>\n
„Dvacet… toti\u017e takhle. J\u00e1 jsem tu u\u017e skoro dvacet let. Jsem s tebou od prvn\u00edho momentu, kdy jsi otev\u0159el o\u010di. Ale kdy\u017e tu nejsem, tak jsem n\u011bkde jinde. Kdy\u017e m\u011b nevid\u00ed\u0161, tak proto, \u017ee jsem u sebe doma. Tam kam pat\u0159\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, j\u00e1 t\u011b po\u0159\u00e1d nech\u00e1pu. Nech\u00e1pu, jak se mnou m\u016f\u017ee\u0161 b\u00fdt od chv\u00edle, co jsem se narodil. Nech\u00e1pu, jak m\u016f\u017ee\u0161 pat\u0159it jinam ne\u017e na Zem. Promi\u0148, po\u0159\u00e1d nev\u00edm, na co m\u00e1m odpov\u011bd\u011bt.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom u\u017e nev\u011bd\u011bl, jak to uhr\u00e1t. Chytil ho za ruce a vlo\u017eil si je do sv\u00fdch, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee nesm\u00ed.<\/div>\n
„Billy… jsme dvoj\u010data. Te\u010f se m\u011b zept\u00e1\u0161, jak to, \u017ee jsi od narozen\u00ed s\u00e1m. Vysv\u011btl\u00edm ti to. S\u00e1m nev\u00edm co, ale n\u011bco se stalo. J\u00e1 jsem prost\u011b ode\u0161el. Ode\u0161el jsem je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e jsem vid\u011bl svoji matku.<\/div>\n
P\u0159i\u0161el jsi na sv\u011bt s\u00e1m, bez sv\u00e9 druh\u00e9 poloviny, to jsem j\u00e1.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill to za\u010d\u00ednal ch\u00e1pat. Tom je tu proto, \u017ee je to jeho nenarozen\u00e9 dvoj\u010de. Dvoj\u010de, kter\u00e9 m\u00e1 vlastn\u011b cel\u00fd \u017eivot, ale nem\u016f\u017ee na n\u011bj s\u00e1hnout. Mus\u00ed se nav\u00edc obl\u00e9kat, jak\u00e9 z n\u011bj jde a\u017e mrtvoln\u00e9 chladno, a te\u010f to pochopil.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee ty ses m\u011b p\u0159i\u0161el zeptat, jestli chci j\u00edt s tebou, \u017ee ano?“ Tom jen nepatrn\u011b k\u00fdvnul a st\u00e1le udr\u017eoval s Billem o\u010dn\u00ed kontakt. Jedinkr\u00e1t neuhnul, jak moc doufal, \u017ee neodm\u00edtne.<\/div>\n
„Bille, je to jedin\u00e1 \u0161ance. Dostal sem dvacet let na to, b\u00fdt s tebou. M\u00e1\u0161 \u0161anci j\u00edt tam za mnou a m\u016f\u017eeme spolu b\u00fdt napo\u0159\u00e1d.“<\/p>\n<\/div>\n
Bill se naklonil k Tomov\u011b ledov\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Rty se dot\u00fdkal jeho chladn\u00e9 hebou\u010dk\u00e9 poko\u017eky. Najednou to \u0161lo. D\u0159\u00edve jej namohl ani obejmou, proto\u017ee mu ruce l\u00edtaly vzduchem, ale te\u010f? Mohl se jej dot\u00fdkat i rty.<\/p>\n<\/div>\n
„Chci j\u00edt s tebou. Tome, p\u016fjde s tebou t\u0159eba nakonec sv\u011bta.“<\/div>\n
A v ten moment to p\u0159i\u0161lo. Hork\u00e9 a ledov\u00e9 bylo spojeno. Rty se o sebe pomalou\u010dku t\u0159ely a ochutn\u00e1valy nepoznan\u00e9. Billovi se d\u011blaly kruhy p\u0159ed o\u010dima, jak vl\u00e1\u010dn\u00e9 a chladn\u00e9 byly Tomovy rty. Ten si s t\u011bmi Billov\u00fdmi dokonale pohr\u00e1val. Ot\u00edral svou tv\u00e1\u0159 o jeho a dlan\u011bmi jezdil po odhalen\u00e9m b\u0159\u00ed\u0161ku, kdy\u017e Billovi sjela b\u00edl\u00e1 ko\u0161ilka.<\/p>\n<\/div>\n
Bill si polo\u017eil Tomovu hlavu do dlan\u00ed a p\u0159ejel po jeho rtech hork\u00fdm jazykem. Tom nev\u00e1hal a \u00fasta pootev\u0159el. Nechal Billa prozkoum\u00e1vat jeho pusu a s\u00e1m mu jazykem napom\u00e1hal. Jeho dlan\u011b studily Billa na boc\u00edch, jak pevn\u011b si jej dr\u017eel.<\/p>\n<\/div>\n
Takhle vydr\u017eeli cel\u00e9 dv\u011b hodiny, ne\u017e za\u010daly na chodb\u011b odb\u00edjet hodiny.<\/div>\n
„P\u0159ipraven?“<\/div>\n
„Ano.“ Bill si schoval obli\u010dej do Tomova krku. Tom jej objal, jak jen to \u0161lo, a bradu si polo\u017eil na jeho rameno. Tak se t\u011b\u0161il. Jak budou spolu. Budou pro sebe m\u00edt cel\u00fd sv\u011bt a ne jen \u010dty\u0159i st\u011bny. Tohle byl ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed okam\u017eik v jejich tak rozd\u00edln\u00fdch \u017eivotech.<\/p>\n<\/div>\n
S dvan\u00e1ct\u00fdm \u00faderem se pokojem rozlila tma. Ani lampi\u010dka, kter\u00e1 p\u0159edt\u00edm osv\u011bcovala tlumen\u011b kousek pokoje, nem\u011bla odvahu sv\u00edtit. M\u011bla strach, \u017ee by sv\u011btlem ni\u010dila to \u0161t\u011bst\u00ed. \u0160t\u011bst\u00ed dvou bytost\u00ed, kter\u00e9 se po neskute\u010dn\u011b dlouh\u00fdch dvaceti letech op\u011bt na\u0161ly.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Stela<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Stela „Ne, je\u0161t\u011b necho\u010f!“ Pohubl\u00fd chlapec sesko\u010dil z ustlan\u00e9 postele a usilovn\u011b m\u00e1chal rukou ve vzduchu, ve snaze chytit druhou osobu za ruku a zabr\u00e1nit j\u00ed tak, aby ho opustila. „J\u00e1 mus\u00edm. Za chv\u00edli sem p\u0159ijdou a… “ Up\u0159el sv\u00e9 ledov\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-8684","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8684","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8684"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8684\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8684"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8684"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8684"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}