{"id":872,"date":"2017-12-11T16:00:00","date_gmt":"2017-12-11T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=866"},"modified":"2017-12-11T16:00:00","modified_gmt":"2017-12-11T15:00:00","slug":"zaslepeni-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/12\/11\/zaslepeni-3\/","title":{"rendered":"Zaslepen\u00ed 3."},"content":{"rendered":"
autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159\u00edchu\u0165 z\u00edt\u0159ka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nohy Billa vedly v\u011brn\u011b rovnou do um\u011bleck\u00e9ho odd\u011blen\u00ed, a on vstoupil do t\u0159\u00eddy pan\u00ed Coleov\u00e9 i p\u0159esto, \u017ee zrovna u\u010dila. Pan\u00ed Coleov\u00e1 se odml\u010dela ve sv\u00e9m v\u00fdkladu, kdy\u017e ve\u0161el a chab\u011b na ni m\u00e1vnul. P\u0159\u00e1l si, aby od n\u011bj v\u0161ichni studenti odvr\u00e1tili pohled, to posledn\u00ed, co pr\u00e1v\u011b te\u010f cht\u011bl, bylo b\u00fdt centrem pozornosti.<\/div>\n
„Nevad\u00ed, kdy\u017e se p\u0159ipoj\u00edm?“ Zeptal se Bill nad\u011bjn\u011b a obsadil pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto nejbl\u00ed\u017ee zadn\u00ed stran\u011b t\u0159\u00eddy. K\u00fdvl na d\u00edvku vedle sebe, studentku ni\u017e\u0161\u00edho ro\u010dn\u00edku s k\u0159iklav\u011b oran\u017eov\u00fdmi vlasy.<\/div>\n
„M\u00e1te propustku, pane Tr\u00fcmpere?“ Zeptala se pan\u00ed Coleov\u00e1 jen pro formalitu, jak Bill v\u011bd\u011bl. Norm\u00e1ln\u011b se nestarala o to, kdo p\u0159i\u0161el do jej\u00ed t\u0159\u00eddy, kdy\u017e neu\u010dila.<\/div>\n
„Ne, ale pan Kaulitz m\u011b omluvil,“ \u0159ekl j\u00ed Bill, a otev\u0159el sv\u016fj batoh, aby na\u0161el skic\u00e1k. Vyt\u00e1hl si tajn\u011b i iPod. V jeho vlastn\u00edch hodin\u00e1ch by mu pan\u00ed Coleov\u00e1 dovolila ho pou\u017e\u00edt, ale toto privilegium d\u00e1vala jen student\u016fm vy\u0161\u0161\u00edch ro\u010dn\u00edk\u016f. Necht\u011bl \u017e\u00e1ky ni\u017e\u0161\u00edch ro\u010dn\u00edk\u016f nijak provokovat. „M\u016f\u017eete mu napsat email, jestli chcete,“ dodal Bill.<\/div>\n
„Opravdu? To je v po\u0159\u00e1dku, v\u011b\u0159\u00edm v\u00e1m ob\u011bma. M\u00e1\u0161 z\u00e1jem mi pomoct s v\u00fdukou kreslen\u00ed pohybu? Mimochodem, t\u0159\u00eddo, tohle je Bill, jeden z m\u00fdch maturant\u016f v pokro\u010dil\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b,“ \u0159ekla, o\u010dividn\u011b se sna\u017eila sv\u00e9 studenty ohromit, ale ti nereagovali p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u011b.<\/div>\n
\n

„Ehm, mysl\u00edm, \u017ee se toho zdr\u017e\u00edm,“ \u0159ekl Bill pan\u00ed Coleov\u00e9 a p\u0159ikr\u010dil se, kdy\u017e trucovit\u011b na\u0161pulila rty. Norm\u00e1ln\u011b by s radost\u00ed p\u0159edvedl n\u011bjakou uk\u00e1zku, a jeho u\u010ditelka to v\u011bd\u011bla. „Nec\u00edt\u00edm se p\u0159\u00edli\u0161 dob\u0159e, proto jsem mimo t\u0159\u00eddu.“<\/p><\/div>\n

Nad t\u00edm pan\u00ed Coleov\u00e1 jen zabru\u010dela a p\u0159ichv\u00e1tala na jeho stranu t\u0159\u00eddy. Naklonila se k n\u011bmu a ti\u0161e se zeptala: „Je ti \u0161patn\u011b? Pak bys m\u011bl j\u00edt dom\u016f.“<\/div>\n
„Oh, ehm, to je dlouh\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh,“ \u0159ekl j\u00ed Bill omluvn\u011b, a chab\u011b se j\u00ed vysmekl, kdy\u017e mu p\u0159itiskla dla\u0148 na \u010delo. „Jen jsem sem p\u0159i\u0161el, abych kreslil.“ Bill by \u0161el dom\u016f, ale cht\u011bl z\u016fstat po vyu\u010dov\u00e1n\u00ed, aby si promluvil s panem Kaulitzem, a cht\u011bl u\u0161et\u0159it benz\u00edn.<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e,“ vzdychla pan\u00ed Coleov\u00e1 a popl\u00e1cala jej po rameni. „Tak po\u0161lu Tomovi email a zept\u00e1m se ho, jestli si t\u011b n\u011bkdy m\u016f\u017eu p\u016fj\u010dit, proto\u017ee m\u00e1m pocit, \u017ee tyhle d\u011bti by ti naslouchaly l\u00e9pe ne\u017e mn\u011b…“ Jeden ze student\u016f promluvil, aby n\u011bco nam\u00edtl, ale Bill si zapnul sv\u016fj iPod a v\u0161echny ostatn\u00ed zvuky v n\u011bm utopil.<\/div>\n
\n

Po hodin\u011b pan\u00ed Coleov\u00e1 ud\u011blala dal\u0161\u00ed pokus Billovi pomoct, ale on znovu jen pokr\u010dil rameny. Cht\u011bl prost\u011b jen kreslit a poslouchat hudbu a nep\u0159em\u00fd\u0161let p\u0159\u00edli\u0161 nad cel\u00fdm t\u00edm debaklem, proto\u017ee kdy\u017e to d\u011blal, c\u00edtil se pon\u00ed\u017een\u00fd a bezmocn\u00fd a slab\u00fd, ale co bylo nejhor\u0161\u00ed, uml\u010den\u00fd. Nic z toho j\u00ed v\u0161ak ne\u0159ekl, jen to, \u017ee by o tom rad\u011bji nemluvil.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\n
Kdy\u017e \u0161koln\u00ed den skon\u010dil, Bill se vr\u00e1til do t\u0159\u00eddy pana Kaulitze a nakoukl dovnit\u0159. Mluvil s n\u011bjak\u00fdm studentem, jak Bill o\u010dek\u00e1val, ale zachytil jeho pohled a nazna\u010dil \u00fasty „vr\u00e1t\u00edm se za chv\u00edli.“ Pan Kaulitz p\u0159ik\u00fdvl, a tak Bill odb\u011bhl dol\u016f, aby si koupil pit\u00ed z automatu. Po cest\u011b spat\u0159il Andrease, ale vyhnul se mu, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee by ho jeho kamar\u00e1d nejsp\u00ed\u0161 nah\u00e1n\u011bl, aby si n\u011bkam vy\u0161li.<\/div>\n
Kdy\u017e se Bill vr\u00e1til do odd\u011blen\u00ed angli\u010dtiny, na\u0161el pana Kaulitze ve t\u0159\u00edd\u011b o samot\u011b, jak si bal\u00ed svou p\u0159\u00edru\u010dn\u00ed ta\u0161ku. Bill ti\u0161e vstoupil a zav\u0159el za sebou dve\u0159e, \u010d\u00edm\u017e utlumil ruch student\u016f sp\u011bchaj\u00edc\u00edch na autobusy. Pan Kaulitz vzhl\u00e9dl a usm\u00e1l se na n\u011bj, pak svou ta\u0161ku odlo\u017eil a pokynul mu, aby se posadil vedle jeho stolu.<\/div>\n
„J\u00e1,“ za\u010dal Bill, jeho hlas byl jen sotva siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e z\u00e1van vzduchu, a vd\u011b\u010dn\u011b p\u0159ijal pozv\u00e1n\u00ed k sezen\u00ed. Dokonce i te\u010f se c\u00edtil b\u00fdt ot\u0159esen\u00fd. Zav\u00e1hal, a pak si svou \u017eidli p\u0159isunul je\u0161t\u011b kousek bl\u00ed\u017e. „Jen jsem v\u00e1m cht\u011bl pod\u011bkovat, ehm, za… za dne\u0161ek,“ \u0159ekl v\u00e1\u017en\u011b. Nemohl naj\u00edt ta spr\u00e1vn\u00e1 slova, kter\u00fdmi by vyj\u00e1d\u0159il, jak moc byl vd\u011b\u010dn\u00fd za to, co pan Kaulitz ud\u011blal, ale sna\u017eil se sv\u016fj vd\u011bk d\u00e1t najevo alespo\u0148 sv\u00fdm t\u00f3nem. „J\u00e1… j\u00e1 nev\u00edm. Nev\u00edm, co bych d\u011blal, kdybyste nic ne\u0159ekl. Je hezk\u00e9 v\u011bd\u011bt, \u017ee… \u017ee tady jsou u\u010ditel\u00e9, kte\u0159\u00ed se staraj\u00ed.“<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee se star\u00e1m,“ \u0159ekl mu pan Kaulitz jemn\u011b, ale jeho o\u010di byly tmav\u00e9, soust\u0159ed\u011bn\u00e9. „Nechci, aby se \u017e\u00e1dn\u00fd z m\u00fdch student\u016f c\u00edtil v m\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b nejist\u011b nebo nepohodln\u011b.“ V\u011bnoval Billovi \u00fasm\u011bv, a pak si znovu za\u010dal balit v\u011bci. „\u0160el jsi na zbytek sv\u00fdch hodin?“ zeptal se.<\/div>\n
\n

„Ach, ehm, ne, \u0161el jsem do t\u0159\u00eddy pan\u00ed Coleov\u00e9… Cht\u011bl jsem s v\u00e1mi mluvit, a tak jsem z\u016fstal, ale ne\u0161el jsem na hodiny. Mysl\u00edm, krom\u011b um\u011bn\u00ed.“ P\u0159i sv\u00e9 posledn\u00ed hodin\u011b z\u016fstal zticha, vyh\u00fdbal se sv\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm a m\u00edsto toho pan\u00ed Coleov\u00e9 obstaral n\u011bjak\u00e9 poch\u016fzky.<\/p><\/div>\n

„Jestli si po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b chce\u0161 popov\u00eddat, mo\u017en\u00e1 bychom mohli j\u00edt n\u011bkam jinam?“ Navrhl pan Kaulitz, a zvedl si popruh sv\u00e9 ta\u0161ky na rameno.<\/div>\n
„Ehm, okay… kam?“ Zeptal se Bill, vstal a popadl sv\u016fj batoh.<\/div>\n
„Vlastn\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee bychom si mohli promluvit u k\u00e1vy?“ Nab\u00eddl pan Kaulitz, a d\u00edky tomu, jak se jeho hlas na konci nad\u011bjn\u011b zvedl, to Billovi v u\u0161\u00edch zn\u011blo sp\u00ed\u0161 jako rande. Zato\u010dila se mu hlava.<\/div>\n
„U k\u00e1vy?“ Zopakoval tak trochu popleten\u011b. „No…“ Bill se odml\u010del, zat\u00edmco sledoval, jak u\u010ditel pozvedl prav\u00fd koutek \u00fast; m\u011bl tak jemn\u00fd \u00fasm\u011bv, a Bill nepot\u0159eboval nic dal\u0161\u00edho, aby se rozhodl. „Okay.“<\/div>\n
„Zn\u00e1m jedno m\u00edsto,“ ujistil ho pan Kaulitz, kdy\u017e zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm zrovna ve chv\u00edli, kdy Bill uva\u017eoval, \u017ee bl\u00edzk\u00e9 Starbucks bude v tuto chv\u00edli nacpan\u00e9 studenty. J\u00edt na k\u00e1vu s jedn\u00edm u\u010ditelem bylo u\u017e takhle tak trochu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, zvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e budou mluvit o citliv\u00e9m t\u00e9matu, kter\u00e9 Bill necht\u011bl, aby odposlouch\u00e1vali i jeho spolu\u017e\u00e1ci.<\/div>\n
„Jo?“ Bill si poupravil batoh a n\u00e1sledoval sv\u00e9ho u\u010ditele na chodbu. Pan Kaulitz se zastavil, aby zhasnul sv\u011btla a zamkl dve\u0159e, ne\u017e zam\u00ed\u0159il i s Billem ke schod\u016fm.<\/div>\n
\n

„Je to kav\u00e1rna kousek po cest\u011b vzh\u016fru, ale hodn\u011b student\u016f o n\u00ed nev\u00ed, jeliko\u017e je to mimo z\u00f3nu t\u00e9hle \u0161koly,“ vysv\u011btloval pan Kaulitz. Kdy\u017e se\u0161li schody, vy\u0161li ven zadn\u00edm v\u00fdchodem, kter\u00fd m\u00ed\u0159il na \u0161koln\u00ed parkovi\u0161t\u011b. Bill zav\u00e1hal, kdy\u017e se p\u0159ibl\u00ed\u017eili k autu pana Kaulitze, st\u0159\u00edbrn\u00e9mu sedanu. Bill si ho tak n\u011bjak p\u0159edstavoval, jak \u0159\u00edd\u00ed n\u011bco mnohem v\u00edce… mu\u017en\u00e9ho? Sportovn\u011bj\u0161\u00edho? V\u00edce sexy?<\/p><\/div>\n

„Nem\u00e1\u0161 nic proti, nebo ano?“ Zeptal se pan Kaulitz, a Bill zasko\u010den\u011b zavrt\u011bl hlavou. Nikdy p\u0159edt\u00edm nebyl pozv\u00e1n do auta n\u011bjak\u00e9ho u\u010ditele, ale \u010demu to mohlo u\u0161kodit? Bill se nat\u00e1hl ke klice a otev\u0159el dve\u0159e. M\u011bl sv\u00e9 vlastn\u00ed auto, samoz\u0159ejm\u011b, ale odj\u00ed\u017ed\u011bt z parkovi\u0161t\u011b pro studenty znamenalo \u010dekat cel\u00e9 v\u011bky, ne\u017e odjedou autobusy.<\/div>\n
„Jasn\u011b, \u017ee ne,“ \u0159ekl Bill a nasedl do sedanu, kter\u00fd byl uvnit\u0159 mnohem prostorn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jak vypadal zven\u010d\u00ed. Zav\u0159el dve\u0159e a p\u0159ipoutal se, u\u010ditel nastartoval. Ticho bylo pohodln\u00e9, co\u017e Billa p\u0159ekvapilo, ale stejn\u011b zah\u00e1jil konverzaci t\u00edm, \u017ee se zeptal: „O co jsem p\u0159i\u0161el v hodin\u011b?“<\/div>\n
Po odka\u0161l\u00e1n\u00ed pan Kaulitz \u0159ekl: „Diskutovali jsme o testu a za\u010dali jsme analyzovat hlavn\u00ed t\u00e9mata knihy. D\u00e1m ti materi\u00e1ly, kter\u00e9 jsem rozdal, a kdybys cht\u011bl, m\u016f\u017ee\u0161 jeden den z\u016fstat po vyu\u010dov\u00e1n\u00ed a j\u00e1 to s tebou do\u017eenu. Zadal jsem na tu knihu esej do p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho p\u00e1tku. Kdybys m\u011bl n\u011bjak\u00e9 ot\u00e1zky, v\u00ed\u0161, kde m\u011b naj\u00edt,“ pan Kaulitz poslal Billovi pohled, kdy\u017e zastavili na \u010dervenou, a k\u00fdvnul na n\u011bj. Bill cht\u011bl podotknout, \u017ee to mohli prodiskutovat te\u010f, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee ho jeho u\u010ditel nebral n\u011bkam do soukrom\u00ed proto, aby spolu prob\u00edrali \u0161koln\u00ed \u00fakoly. Na to mohli z\u016fstat ve \u0161kole.<\/div>\n
\n

„… V\u00e1\u017en\u011b vykopnete Coreye ze sv\u00e9 t\u0159\u00eddy?“ Zeptal se Bill na dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku a nep\u0159\u00edtomn\u011b si pohr\u00e1val s popruhem sv\u00e9ho batohu, kter\u00fd mu le\u017eel na kl\u00edn\u011b. Blikla zelen\u00e1 a pan Kaulitz plynule zabo\u010dil doprava. Bill, kter\u00fd m\u011bl jako svou vedlej\u0161\u00ed v\u00e1\u0161e\u0148 pr\u00e1v\u011b \u0159\u00edzen\u00ed, si nemohl pomoct, ale prost\u011b si v\u0161\u00edmal styl\u016f \u0159\u00edzen\u00ed ostatn\u00edch lid\u00ed, kdykoliv jel jako spolujezdec. Pan Kaulitz byl klidn\u00fd a velmi soust\u0159ed\u011bn\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Nejd\u0159\u00edv jsem si p\u0159\u00e1l, abych mohl,“ p\u0159iznal pan Kaulitz, „ale pak jsem si uv\u011bdomil, \u017ee by to ze m\u011b ud\u011blalo p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e9ho vyu\u010duj\u00edc\u00edho, kdybych studenty, jako je on, prost\u011b vyhazoval, ani\u017e bych se jim pokusil porozum\u011bt nebo jim pomoct. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee jsem byl trochu p\u0159\u00edli\u0161 dychtiv\u00fd ho potrestat. J\u00e1 nev\u00edm. V\u00edm, \u017ee ho mus\u00edm nahl\u00e1sit, ale taky v\u00edm, \u017ee to z n\u011bj neud\u011bl\u00e1 o nic men\u0161\u00edho homofoba.“<\/div>\n
„Osobn\u011b bych ho moc r\u00e1d vid\u011bl odej\u00edt,“ p\u0159iznal Bill bez sebemen\u0161\u00edho z\u00e1chv\u011bvu viny v hlase. „M\u00e1m s Coreyem u\u017e n\u011bjak\u00e9 ty zku\u0161enosti. Pravd\u011bpodobn\u011b v\u00e1mi nakonec bude pohrdat za to, \u017ee jste aktivista za pr\u00e1va teplou\u0161\u016f.“<\/div>\n
Se zast\u00e9n\u00e1n\u00edm pan Kaulitz odpov\u011bd\u011bl. „To slovo nesn\u00e1\u0161\u00edm.“<\/div>\n
S p\u0159edpokladem, \u017ee t\u00edm myslel slovo \u00b4teplou\u0161\u00b4, mu Bill objasnil: „Jo, no, to je jedno z Coreyov\u00fdch obl\u00edben\u00fdch.“<\/div>\n
„Tak\u017ee h\u00e1d\u00e1m, \u017ee jeho probl\u00e9my sahaj\u00ed hloub\u011bji ne\u017e jen k neporozum\u011bn\u00ed v\u00fdznamu toho, \u017ee \u00b4to je homou\u0161sk\u00e9\u00b4. M\u00e1m r\u00e1d DeShawna a mysl\u00edm, \u017ee pochopil, co jsem se sna\u017eil \u0159\u00edct, ale Corey…“<\/div>\n
„… je tak hluboko v pop\u0159en\u00ed sebe sama, \u017ee si nemysl\u00edm, \u017ee to v\u016fbec n\u011bkdy p\u0159izn\u00e1 i jen s\u00e1m sob\u011b, nato\u017e n\u011bkomu jin\u00e9mu,“ p\u0159ipustil Bill.<\/div>\n
\n

„V\u00e1\u017en\u011b si to mysl\u00ed\u0161?“ Zeptal se pan Kaulitz p\u0159ekvapen\u011b.<\/p><\/div>\n

„Mo\u017en\u00e1.“ Popravd\u011b, Bill nem\u011bl tu\u0161en\u00ed. Jen mu prost\u011b pom\u00e1halo se s t\u00edm l\u00e9pe srovnat, kdy\u017e si p\u0159edstavoval, \u017ee Corey ve skute\u010dnosti nen\u00e1vid\u011bl s\u00e1m sebe, a ne Billa. „J\u00e1 jen v\u00edm, \u017ee nikdo nen\u00ed tak pln\u00fd nen\u00e1visti jen tak bezd\u016fvodn\u011b. A ned\u011bl\u00e1 na m\u011b dojem jako ten typ, kter\u00fd by hl\u00e1sal, \u017ee za to lid\u00e9 p\u016fjdou do pekla. Pokud c\u00edt\u00ed pot\u0159ebu zasednout si na toho nejextravagantn\u011bj\u0161\u00edho gaye ve \u0161kole jen proto, aby v\u0161echny ujistil, jak moc hetero on s\u00e1m je, pak pravd\u011bpodobn\u011b nen\u00ed.“ Pan Kaulitz se uchechtl a Bill naklonil hlavu. „Co?“<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd, jestli bych t\u011b popsal jako \u00b4extravagantn\u00ed\u00b4…“<\/div>\n
„Extravagantn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jak\u00fdkoliv jin\u00fd gay student na na\u0161\u00ed \u0161kole,“ pouk\u00e1zal Bill, a byla to pravda. Bylo tam p\u00e1r dal\u0161\u00edch gay\u016f, ale ve srovn\u00e1n\u00ed s Billem byli docela nev\u00fdrazn\u00ed, kdy\u017e p\u0159i\u0161lo na extravagantnost. Ale zase, pan Kaulitz Billa nikdy nevid\u011bl s make-upem a na podpatc\u00edch.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 m\u00e1\u0161 pravdu. Mysl\u00edm ohledn\u011b Coreye. Nahl\u00e1s\u00edm ho… ale nemysl\u00edm si, \u017ee mu to n\u011bjak pom\u016f\u017ee.“<\/div>\n
„Ne,“ souhlasil Bill, „nejsp\u00ed\u0161 ne.“<\/div>\n
\n

V tu chv\u00edli dorazili ke kav\u00e1rn\u011b schovan\u00e9 ve vzd\u00e1len\u00e9m rohu n\u00e1kupn\u00edho centra a Bill si uv\u011bdomil, \u017ee si j\u00ed nikdy d\u0159\u00edve nev\u0161iml, a\u010dkoliv kolem n\u00ed pro\u0161el u\u017e nejm\u00e9n\u011b stokr\u00e1t. P\u0159istihl se p\u0159i uva\u017eov\u00e1n\u00ed, jak ta kav\u00e1rna v\u016fbec mohla prosperovat, kdy\u017e do n\u00ed vstoupili; byla mal\u00e1, a\u010dkoliv ne o nic men\u0161\u00ed ne\u017e b\u011b\u017en\u00fd Starbucks, a z ulice nebyla p\u0159\u00edli\u0161 vid\u011bt. Sv\u011btlo uvnit\u0159 bylo tlumen\u00e9 a vzadu bylo nat\u011bsn\u00e1no n\u011bkolik ko\u017een\u00fdch k\u0159esel.<\/p><\/div>\n

Pan Kaulitz vedl Billa k pultu, kde byli radostn\u011b p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00ed baristou. Bill cht\u011bl chv\u00edli, aby si mohl prohl\u00e9dnout menu, a tak nechal sv\u00e9ho u\u010ditele, aby si objednal jako prvn\u00ed. Brzy byly Billovy ruce napln\u011bny hork\u00fdm hrn\u00ed\u010dkem k\u00e1vy a velk\u00fdm kusem \u010dajov\u00e9ho pe\u010diva, kter\u00fd si odlo\u017eil na stolek v rohu, daleko od oken. Pak se p\u0159idal ke sv\u00e9mu u\u010diteli, kter\u00fd si do sv\u00e9 k\u00e1vy p\u0159id\u00e1val cukr, aby si do sv\u00e9 vlastn\u00ed p\u0159idal su\u0161enou smetanu. Pan Kaulitz si toho zjevn\u011b v\u0161iml, a Bill jen pokr\u010dil rameny. „Intolerance lakt\u00f3zy,“ vysv\u011btlil.<\/div>\n
„Aha.“ Pan Kaulitz zvedl sv\u016fj hrn\u00ed\u010dek a nat\u00e1hl ruku ke stolu. „A\u017e po tob\u011b.“<\/div>\n
Po hrav\u00e9m p\u0159edveden\u00ed pukrle se Bill roze\u0161el ke stolu a polo\u017eil svou k\u00e1vu. Pan Kaulitz se k n\u011bmu p\u0159ipojil a Bill zr\u016f\u017eov\u011bl, kdy\u017e zachytil siln\u00fd p\u0159\u00edjemn\u00fd z\u00e1van jeho vo\u0148avky. Nebyla to kol\u00ednsk\u00e1, ne; byla to unik\u00e1tn\u00ed sm\u011bs v\u016fn\u00ed, mu\u017en\u00e1 a bohat\u00e1, s n\u00e1znakem prac\u00edho pr\u00e1\u0161ku. Von\u011bl \u010dist\u011b a jako mu\u017e, rozhodl se Bill. Chutn\u011b.<\/div>\n
\n

„O tom, co se stalo dnes ve t\u0159\u00edd\u011b…“<\/p><\/div>\n

Kdy\u017e si Bill uv\u011bdomil, \u017ee analyzuje u\u010ditelovu v\u016fni a m\u011b\u0159\u00ed p\u0159itom jeho atraktivnost, Bill s\u00e1m sebou vnit\u0159n\u011b zat\u0159\u00e1sl a sna\u017eil se m\u00edsto toho soust\u0159edit na u\u010ditelova slova. Koneckonc\u016f, p\u0159i\u0161li sem kv\u016fli v\u00e1\u017en\u00e9 konverzaci. Nebylo to rande.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee ses c\u00edtil vztekle a nejsp\u00ed\u0161 i jako ter\u010d,“ \u0159\u00edkal pan Kaulitz, „ale cht\u011bl jsem ti \u0159\u00edct, \u017ee bylo spr\u00e1vn\u00e9 Coreyho koment\u00e1\u0159 ignorovat. Lid\u00e9 jako on, tyrani, \u0159\u00edkaj\u00ed a d\u011blaj\u00ed to, co \u0159\u00edkaj\u00ed a d\u011blaj\u00ed jen proto, aby vyprovokovali n\u011bjakou reakci. Takov\u00e9 v\u011bci jim prost\u011b d\u011blaj\u00ed dob\u0159e.“<\/div>\n
Bill se p\u0159ekvapen\u011b rozesm\u00e1l, „Mysl\u00edte? Chci \u0159\u00edct, \u017ee v\u00edm, \u017ee to d\u011blaj\u00ed pro n\u011bjakou reakci… proto jsem se taky c\u00edtil tak bezmocn\u011b. J\u00e1… v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee n\u011bjakou reakc\u00ed mu jen d\u00e1m to, co chce, ale z\u016fstat zticha byl… stra\u0161n\u00fd pocit. Prost\u011b odporn\u00fd.“<\/div>\n
„J\u00e1 tomu rozum\u00edm,“ \u0159ekl pan Kaulitz tak p\u0159\u00edjemn\u00fdm, jemn\u00fdm t\u00f3nem, \u017ee Bill v\u011b\u0159il, \u017ee tomu opravdu rozum\u011bl. Bill n\u00e1hle c\u00edtil vd\u011b\u010dnost, \u017ee se chopil t\u00e9to p\u0159\u00edle\u017eitosti m\u00edt se sv\u00fdm u\u010ditelem soukrom\u00fd rozhovor. „Nejlep\u0161\u00ed zp\u016fsob, jak sv\u00fdm tyran\u016fm ubl\u00ed\u017eit a pomst\u00edt se, je dr\u017eet svou hlavu vzp\u0159\u00edmen\u011b a b\u00fdt hrd\u00fd na to, kdo jsi. A j\u00e1 v\u00edm, \u017ee mn\u011b se to \u0159\u00edk\u00e1 jednodu\u0161e, proto\u017ee nejsem na tv\u00e9m m\u00edst\u011b. Mo\u017en\u00e1 to nebude jednoduch\u00e9… ale mus\u00ed\u0161 to ud\u011blat.“<\/div>\n
\n

Bill si v tichosti p\u0159evracel slova pana Kaulitze v hlav\u011b, pop\u00edjel svou k\u00e1vu a uva\u017eoval. V\u017edycky si o sob\u011b myslel, \u017ee je \u00b4hrd\u011b p\u0159iznan\u00fd gay\u00b4, ale nyn\u00ed si uv\u011bdomil, \u017ee vlastn\u011b v\u016fbec nebyl hrd\u00fd. B\u00fdt p\u0159iznan\u00fd bylo jen \u010d\u00e1st jeho cesty, ale on si v\u017edycky myslel, \u017ee to sta\u010dilo. Byl hrd\u00fd na sv\u00e9 rodi\u010de, to v\u011bd\u011bl, p\u0159esto v\u0161ak nikdy tu samou hrdost neaplikoval s\u00e1m na sebe. Pustil si do sv\u00e9ho nitra tolik nen\u00e1visti od sv\u00fdch vrstevn\u00edk\u016f, a\u017e jej to srazilo k zemi.<\/p><\/div>\n

\n

„D\u011bkuju,“ \u0159ekl Bill sv\u00e9mu u\u010diteli s p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm. Odlo\u017eil \u0161\u00e1lek, aby se zakousl do \u010dajov\u00e9ho pe\u010diva, ale zav\u00e1hal. Ta su\u0161enka byla obrovsk\u00e1, pro Billa a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e1. „Ehm… tohle je opravdu velk\u00e9. Chcete taky?“ Nab\u00eddl panu Kaulitzovi a postr\u010dil tal\u00ed\u0159 sm\u011brem k n\u011bmu.<\/p><\/div>\n

„Jist\u011b.“ Pan Kaulitz se na Billa mile zazubil a pak na kr\u00e1tkou chv\u00edli st\u016fl opustil. Vr\u00e1til se s no\u017eem, uprost\u0159ed su\u0161enku rozkrojil a s\u00e1m si vzal ten lehce men\u0161\u00ed kousek. Bill zachytil u\u010ditel\u016fv pohled, kdy\u017e si bral sv\u016fj vlastn\u00ed kousek, jejich ruce se o sebe ot\u0159ely, a jemu se p\u0159\u00edjemn\u011b zkroutil \u017ealudek. Bill se v\u0161ak rychle odvr\u00e1til a znovu si p\u0159ipomn\u011bl, \u017ee jej tam pan Kaulitz nep\u0159ivedl proto, aby s n\u00edm flirtoval, k \u010dertu se v\u0161emi jeho p\u0159\u00edjemn\u00fdmi, h\u0159ejiv\u00fdmi \u00fasm\u011bvy.<\/div>\n
„Opravdu si toho v\u0161eho cen\u00edm, v\u00edte. D\u00edky – ehm, je\u0161t\u011b jednou,“ \u0159ekl Bill rozpa\u010dit\u011b, cht\u011bl u t\u00e9matu hovoru z\u016fstat, ale nakonec jen s\u00e1m sebe zopakoval.<\/div>\n
„Ned\u011bkuj mi. Ka\u017ed\u00fd u\u010ditel, kter\u00fd ve sv\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b takov\u00fdhle druh \u0161ikany toleruje, by m\u011bl b\u00fdt vyhozen,“ pronesl pan Kaulitz opovr\u017eliv\u011b, ale zd\u00e1lo se, \u017ee je jen nap\u016fl v\u00e1\u017en\u00fd.<\/div>\n
„… Douf\u00e1m, \u017ee se nikdy nedostanu na va\u0161i \u0161patnou stranu,“ zavtipkoval Bill, kdy\u017e si nacpal velk\u00fd kus pe\u010diva do pusy. „Byl jste p\u011bkn\u011b d\u011bsiv\u00fd.“<\/div>\n
„J\u00e1 jsem d\u011bsiv\u00fd? J\u00e1 nechci b\u00fdt d\u011bsiv\u00fd…“ Pan Kaulitz se odml\u010del, p\u0159edst\u00edral, \u017ee je na\u0161tvan\u00fd, a Bill se zahih\u0148al. M\u011bl r\u00e1d jeho smysl pro humor, a l\u00edbilo se mu b\u00fdt s n\u00edm p\u0159i takov\u00e9m neform\u00e1ln\u00edm posezen\u00ed. Bylo to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
\n

„Jste ten nejlep\u0161\u00ed u\u010ditel, jak\u00e9ho jsem kdy m\u011bl,“ vyhrkl n\u00e1hle Bill, a zaz\u00edral na svou k\u00e1vu s t\u00edm nejhlub\u0161\u00edm d\u011bsem, jako by jej pr\u00e1v\u011b ona p\u0159inutila promluvit. Byla to pravda, jist\u011b, ale pan Kaulitz to nepot\u0159eboval v\u011bd\u011bt.<\/p><\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161 to v\u00e1\u017en\u011b?“ Zeptal se pan Kaulitz ti\u0161e, a Bill se nerv\u00f3zn\u011b nadechl, kdy\u017e si perifern\u00edm vid\u011bn\u00edm v\u0161iml, \u017ee se jeho u\u010ditel naklonil bl\u00ed\u017e. Bill p\u0159ik\u00fdvl, poslal mu vyd\u011b\u0161en\u00fd pohled, a pan Kaulitz se rozesm\u00e1l. „Co ten v\u00fdraz?“ Zeptal se zjevn\u011b pobaven\u00fd, jeho hezk\u00e9 o\u010di sv\u00edtily vesel\u00edm, a Bill se vnit\u0159n\u011b zakroutil.<\/div>\n
„J\u00e1 jen, j\u00e1, ehm,“ zakoktal se Bill. K\u00e1va byla chyba; nyn\u00ed byl na kluzk\u00e9 plo\u0161e, kter\u00e1 s n\u00edm m\u00ed\u0159ila k tot\u00e1ln\u00edmu zbl\u00e1zn\u011bn\u00ed se do sv\u00e9ho u\u010ditele.<\/div>\n
„A co pan\u00ed Coleov\u00e1? Nen\u00ed tvoje u\u010ditelka um\u011bn\u00ed?“ Pokra\u010doval pan Kaulitz, dokonale tak p\u0159e\u0161el v\u0161echnu rozpa\u010ditost, Bill vzdychl.<\/div>\n
„No, je b\u00e1je\u010dn\u00e1, na u\u010ditelku um\u011bn\u00ed, ale… J\u00e1 nev\u00edm. Ona opravdu neu\u010d\u00ed. Um\u011bn\u00ed nem\u016f\u017eete u\u010dit… m\u016f\u017eete d\u00e1t sv\u00fdm student\u016fm jen spr\u00e1vn\u00e9 n\u00e1stroje a n\u011bjak\u00e9 veden\u00ed. M\u00e1m r\u00e1d v\u00e1s, proto\u017ee to, co u\u010d\u00edte, berete v\u00e1\u017en\u011b, ale rozum\u00edte tomu, \u017ee jsou tady studenti, kte\u0159\u00ed to nepochop\u00ed. Jste opravdu n\u00e1ro\u010dn\u00fd, co\u017e je dobr\u00e9, ale taky opravdu f\u00e9r, co\u017e je je\u0161t\u011b lep\u0161\u00ed,“ \u0159ekl Bill na jeden z\u00e1tah, st\u00e1le lehce vyd\u011b\u0161en\u00fd. Proboha, kde m\u00e1m na puse vyp\u00edna\u010d?<\/em> pomyslel si zoufale.<\/div>\n
\n

„Nikdy jsem si nepomyslel, \u017ee n\u011bkdy budu m\u00edt studenta, kter\u00fd mi tohle \u0159ekne,“ zasm\u00e1l se pan Kaulitz, a Bill na n\u011bj pohl\u00e9dl a vid\u011bl, jak se s \u010derven\u00fdmi tv\u00e1\u0159emi tah\u00e1 za svou kravatu. Opravdu mu Bill zalichotil tak moc? „V\u017edycky p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jestli to, co d\u011bl\u00e1m, nen\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Prost\u011b jen chci, aby m\u00ed studenti m\u011bli tu nejlep\u0161\u00ed mo\u017enou znalostn\u00ed zku\u0161enost, a chci je p\u0159ipravit na vysokou \u0161kolu. Chci \u0159\u00edct, jeliko\u017e ty stejn\u011b p\u016fjde\u0161 na um\u011bleckou \u0161kolu… mezi n\u00e1mi, moje hodiny jsou pravd\u011bpodobn\u011b asi tak dvakr\u00e1t t\u011b\u017e\u0161\u00ed ne\u017e b\u011b\u017en\u00e9 hodiny na vysok\u00e9 \u0161kole. My u\u010ditel\u00e9 v\u00e1s jen stra\u0161\u00edme, abyste pak nebyli tak vyd\u011b\u0161en\u00ed, a\u017e za\u010dnete prvn\u00ed p\u0159edn\u00e1\u0161ky na vysok\u00e9.“<\/p><\/div>\n

„No pane Kaulitzi!“ Bill zalapal po dechu, p\u0159edst\u00edral pohor\u0161en\u00ed, ale nezd\u00e1lo se, \u017ee by jeho u\u010ditel ten vtip zachytil a polekal se.<\/div>\n
„Promi\u0148! M\u00e1m pr\u016f\u0161vih?“<\/div>\n
„Ne,“ zahih\u0148al se Bill a u\u0161kl\u00edbl se na sv\u00e9ho u\u010ditele. Byl… byl… no, byl rozko\u0161n\u00fd, zatracen\u011b.<\/div>\n
\n

Kdy\u017e dopili, pan Kaulitz Billa znovu vysadil u \u0161koly. Bill mu naposledy pod\u011bkoval za k\u00e1vu i obecn\u011b za to, \u017ee byl \u00fa\u017easn\u00fd, a pak na\u0161el sv\u00e9 auto z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti opu\u0161t\u011bn\u00e9 na studentsk\u00e9m parkovi\u0161ti. C\u00edtil se nyn\u00ed l\u00e9pe, kdy\u017e m\u011bl mo\u017enost si s panem Kaulitzem promluvit a trochu se uvolnit. Jakmile napsal sv\u00fdm p\u0159\u00e1tel\u016fm z r\u016fzn\u00fdch p\u0159edm\u011bt\u016f, aby se zeptal, o co p\u0159i\u0161el, Bill odhodil telefon na sedadlo spolujezdce a odjel od \u0161koly.<\/p><\/div>\n

V\u0161echna slova jeho u\u010ditele mu st\u00e1le proch\u00e1zela hlavou, dokonce i pot\u00e9, co dorazil dom\u016f. Uva\u017eoval nad nimi, zat\u00edmco le\u017eel na posteli, kreslil si a prozat\u00edm se vyh\u00fdbal dom\u00e1c\u00edm \u00fakol\u016fm.<\/div>\n
\n

„Bille, jsem doma!“ Zazn\u011bl ne\u010dekan\u011b Simonin hlas, a Bill zkontroloval hodiny – byl doma m\u00e9n\u011b ne\u017e hodinu. Simone se obvykle vracela dom\u016f a\u017e o p\u016fl \u0161est\u00e9.<\/p><\/div>\n

„Ahoj!“ Bill seb\u011bhl ze schod\u016f do j\u00eddelny, kde Simone vykl\u00e1dala na st\u016fl sv\u00e9 v\u011bci. „Jsi doma brzo,“ konstatoval, kdy\u017e si Simone svl\u00e9kla bundu.<\/div>\n
„M\u011bla jsem telefon\u00e1t od tv\u00e9ho u\u010ditele. Toho roztomil\u00e9ho, pana Kaulitze.“<\/div>\n
„Aha,“ \u0159ekl Bill, a uv\u011bdomil si, \u017ee m\u011bl sv\u00fdm rodi\u010d\u016fm nejsp\u00ed\u0161 zavolat hned, jak se dostal dom\u016f. Okam\u017eit\u011b nasadil lan\u00ed pohled. „\u0158ekl ti, co se stalo?“<\/div>\n
„\u0158ekl mi, \u017ee jeden z tv\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f o tob\u011b prohodil n\u011bjakou homofobn\u00ed pozn\u00e1mku, ale taky \u0159ekl, \u017ee ty bys m\u011bl b\u00fdt ten, kdo mi o tom \u0159ekne.“ Simone k n\u011bmu p\u0159i\u0161la a stiskla mu rameno. „Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„Jo, je mi fajn. Pan Kaulitz to zvl\u00e1dl… opravdu dob\u0159e. Vlastn\u011b, on…“ Bill se zastavil. Kdy\u017e se ohl\u00e9dl za sv\u00fdm odpolednem s panem Kaulitzem, uv\u011bdomil si, \u017ee bylo trochu divn\u00e9 \u0159\u00edct, \u017ee si dal se sv\u00fdm u\u010ditelem k\u00e1vu. „Vid\u011bl jsem se s n\u00edm po \u0161kole a mluvili jsme o tom, a on byl opravdu podporuj\u00edc\u00ed,“ \u0159ekl Bill nakonec v\u00e1gn\u011b, a pak se pono\u0159il do cel\u00e9ho p\u0159\u00edb\u011bhu od DeShawnova \u00favodn\u00edho uklouznut\u00ed, a\u017e po Coreyovo celkov\u00e9 kret\u00e9nstv\u00ed.<\/div>\n
\n

„Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ees p\u0159i\u0161la dom\u016f d\u0159\u00edv jen proto, abychom si popov\u00eddali,“ uzav\u0159el to Bill nakonec se zamra\u010den\u00edm. „Nen\u00ed to tak, jako by m\u011b snad n\u011bkdo zml\u00e1til nebo n\u011bco.“<\/p><\/div>\n

„Cht\u011bla jsem se ujistit, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku, a u\u017e jsem m\u011bla v pr\u00e1ci pro dne\u0161ek v\u0161echno hotovo. Tak\u017ee jsi v pohod\u011b?“ Simone mu odhrnula z \u010dela pramen vlas\u016f a on se na ni usm\u00e1l.<\/div>\n
„Jo, mami, je mi fajn,“ ujistil ji, a pak dodal: „D\u00edky.“<\/div>\n
„No, tak kdy\u017e u\u017e jsem tady… co kdybychom si my dva za\u0161li a n\u011bco k j\u00eddlu do Panery? M\u00e1\u0161 hlad?“<\/div>\n
S \u017ealudkem pln\u00fdm k\u00e1vy a \u010dajov\u00e9ho pe\u010diva Bill provinile sklopil hlavu. „Moc ne, j\u00e1, ehm, jedl jsem, kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el dom\u016f.“ Simone vzdychla.<\/div>\n
„No, tak bychom mohli vybrat n\u011bco k sn\u00eddani,“ rozhodla. „Co ty na to? V\u017edycky se boj\u00edm, \u017ee odejde\u0161 z domu bez sn\u00eddan\u011b, pokud ti ji nep\u0159iprav\u00edm…“<\/div>\n
Dob\u0159e si v\u011bdom toho, \u017ee to ob\u010das d\u011blal, Bill zahanben\u011b souhlasil. Koupil n\u011bkolik druh\u016f muffin\u016f a housek, a Simone Billa p\u0159esv\u011bd\u010dila k pomoci p\u0159i p\u0159\u00edprav\u011b ve\u010de\u0159e, jakmile se vr\u00e1tili dom\u016f. Jeliko\u017e je\u0161t\u011b neza\u010dal se sv\u00fdmi \u00fakoly, propustila jej d\u0159\u00edv, a tak zvl\u00e1dl solidn\u00ed hodinu pr\u00e1ce na \u00fakolech, ne\u017e ho jeho matky zavolaly dol\u016f. N\u011bco si spole\u010dn\u011b mumlaly, kdy\u017e cupital dol\u016f, a tak se na n\u011b Bill zahled\u011bl.<\/div>\n
\n

„Co se d\u011bje?“ Zeptal se pokusn\u011b, uva\u017eoval p\u0159itom, jestli diskutovaly o t\u00e9 dne\u0161n\u00ed epizod\u011b ve \u0161kole. Bill u\u017e se p\u0159es to p\u0159enesl; ani si nemyslel, \u017ee to v\u016fbec \u0159ekne Nat\u00e1lii nebo Andreasovi. Pan Kaulitz u\u017e mu poslou\u017eil jako n\u011bkdo, kdo jej vyslechl, a on nepot\u0159eboval nikoho dal\u0161\u00edho.<\/p><\/div>\n

Simone a Karoline na sebe pohl\u00e9dly, ne\u017e Simone postoupila kup\u0159edu a \u0159ekla: „Volal n\u00e1m… ehm, tv\u016fj otec. \u0158\u00edkal, no… chce t\u011b vid\u011bt.“<\/div>\n
„Aha.“ Bill se zamra\u010dil, nejist\u00fd, co si s tou zpr\u00e1vou po\u010d\u00edt. Nem\u011bl na sv\u00e9ho otce p\u0159\u00edli\u0161 vzpom\u00ednek. Pot\u00e9, co se se Simone rozvedli, nav\u0161t\u011bvoval Billa na narozeniny alespo\u0148 p\u00e1r let, dokud Billovi nebylo asi deset. Od t\u00e9 doby od n\u011bj obdr\u017eel jednou za uhersk\u00fd rok telefon\u00e1t nebo pohled, nejsp\u00ed\u0161 v\u017edy, kdy\u017e jeho otce nakopla n\u011bjak\u00e1 ta vina. Mimo to byl z Billova \u017eivota kompletn\u011b pry\u010d. Simone o n\u011bm nikdy nemluvila a nem\u011bli ani \u017e\u00e1dn\u00e9 jeho fotky. „Pro\u010d? Pro\u010d te\u010f?“<\/div>\n
„\u0158\u00edkal, \u017ee m\u00e1 pocit, \u017ee o n\u011bco p\u0159ich\u00e1z\u00ed,“ \u0159ekla Simone, a posadila se ke stolu. Bill a Karoline se k n\u00ed p\u0159idali. „Bille, nemus\u00ed\u0161, pokud nechce\u0161. Mysl\u00edm, \u017ee to pochop\u00ed, pokud \u0159ekne\u0161 ne.“<\/div>\n
„Co mysl\u00edte, \u017ee bych m\u011bl ud\u011blat?“ Zeptal se jich Bill, naprosto ztracen\u00fd. Simone se na n\u011bj zamra\u010dila a Karoline zavrt\u011bla hlavou.<\/div>\n
„To je zcela na tob\u011b,“ \u0159ekla. Bill se odvr\u00e1til, na\u0161tvan\u00fd a zmaten\u00fd; tohle nebyla odpov\u011b\u010f, kterou hledal.<\/div>\n
„Pop\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom,“ \u0159ekl Bill nakonec.<\/div>\n
„Nikdo po tob\u011b nechce, aby ses rozhodl hned te\u010f,“ \u0159ekla mu Simone celkem n\u00e1pomocn\u011b, a Bill p\u0159ik\u00fdvl. „Dob\u0159e… poj\u010fme se nave\u010de\u0159et.“ Za\u010dala nakl\u00e1dat j\u00eddlo a Bill jen nehybn\u011b sed\u011bl u stolu a hlavou mu v\u00ed\u0159ila spousta my\u0161lenek.<\/p>\n

autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Du\u0161inka P\u0159\u00edchu\u0165 z\u00edt\u0159ka Nohy Billa vedly v\u011brn\u011b rovnou do um\u011bleck\u00e9ho odd\u011blen\u00ed, a on vstoupil do t\u0159\u00eddy pan\u00ed Coleov\u00e9 i p\u0159esto, \u017ee zrovna u\u010dila. Pan\u00ed Coleov\u00e1 se odml\u010dela ve sv\u00e9m v\u00fdkladu, kdy\u017e ve\u0161el a chab\u011b na ni m\u00e1vnul. P\u0159\u00e1l si, aby od<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[687],"tags":[],"class_list":["post-872","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zaslepeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/872","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=872"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/872\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=872"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=872"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=872"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}