{"id":8723,"date":"2011-05-06T15:30:00","date_gmt":"2011-05-06T14:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8701"},"modified":"2011-05-06T15:30:00","modified_gmt":"2011-05-06T14:30:00","slug":"nechci-bez-tebe-zit-8-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/06\/nechci-bez-tebe-zit-8-konec\/","title":{"rendered":"Nechci bez tebe \u017e\u00edt! 8. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Ter\u00fd<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Ahojky, p\u0159in\u00e1\u0161\u00edm v\u00e1m posledn\u00ed d\u00edl t\u00e9to pov\u00eddky… Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edbila a zanedlouho p\u0159ijdu s novou pov\u00eddkou…:) Snad v\u00e1s trochu zaujme a budete ji \u010d\u00edst, jako jste \u010detli tuto…:) Neskute\u010dn\u011b moc d\u011bkuji v\u0161em, kte\u0159\u00ed v\u017edy okomentovali d\u00edlek a dod\u00e1vali mi t\u00edm chu\u0165 ji ps\u00e1t… \ud83d\ude42 Nejsp\u00ed\u0161 se mi bude po t\u00e9hle pov\u00eddce dost st\u00fdskat, ale ur\u010dit\u011b budou i jin\u00e9… \ud83d\ude42 Psala jsem ji dlouho a u\u017e je \u010das, za\u010d\u00edt s n\u011b\u010d\u00edm nov\u00fdm… \ud83d\ude09 P\u0159eji v\u00e1m kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed posledn\u00edho d\u00edlu, a douf\u00e1m, \u017ee na tuto pov\u00eddku budete vzpom\u00ednat v dobr\u00e9m… \ud83d\ude42 Ter\u00fd.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Prudce jsem otev\u0159el dve\u0159e. Opravdu jsem se dost vyd\u011bsil, kdy\u017e jsem p\u0159ed sebou vid\u011bt st\u00e1t policii. \u00dapln\u011b ve mn\u011b hrklo.<\/div>\n
„C-co se stalo?“ vykoktal jsem ze sebe.<\/div>\n
„Vy jste pan Bill Kaulitz?“<\/div>\n
„Ano, to jsem. Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr… M\u011bl autonehodu.“ Zastavil se mi dech. Co\u017ee jsem to sly\u0161el? Myslel jsem, \u017ee se mi to jen zd\u00e1.<\/div>\n
„P-pros\u00edm?“ musel jsem se ujistit, jestli to opravdu mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Jestli budete cht\u00edt, odvezeme v\u00e1s tam za n\u00edm.“<\/div>\n
„Ano, chci, pros\u00edm, rychle m\u011b tam vezm\u011bte.“<\/div>\n
Nazul jsem si bez p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed boty, kter\u00e9 mi padly do oka a svi\u017en\u011b b\u011b\u017eel k autu.<\/p>\n<\/div>\n
„A co ostatn\u00ed?“ zeptal jsem se po v\u00fdjezdu od na\u0161eho domu. Bylo mi velmi divn\u00e9, \u017ee se o nich v\u016fbec nezm\u00ednili. Oba policist\u00e9 se na sebe navz\u00e1jem pod\u00edvali a sklonili hlavu. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku, \u017ee se ur\u010dit\u011b n\u011bco stalo.<\/div>\n
„No… V\u0161echno v\u00e1m \u0159eknou dokto\u0159i.“ P\u0159ik\u00fdvl jsem.<\/div>\n
Netu\u0161il jsem, co se jim mohlo st\u00e1t. Nedovedl jsem si p\u0159ipustit, \u017ee by se jim mohlo st\u00e1t n\u011bco v\u00e1\u017en\u00e9ho ,a u\u017e v\u016fbec jsem necht\u011bl myslet na smrt, ani jednoho z nich. Nejv\u00edce jsem ale p\u0159em\u00fd\u0161lel o Tomovi. Nedok\u00e1zal jsem si p\u0159edstavit, \u017ee bych o n\u011bj p\u0159i\u0161el, \u017ee by m\u011b tu nechal. Nechci bez n\u011bj \u017e\u00edt! NIKDY!! Celou cestu do nemocnice jsem byl velmi nerv\u00f3zn\u00ed. M\u011bl jsem neskute\u010dn\u011b velk\u00fd strach. Po 15 minut\u00e1ch jsme kone\u010dn\u011b dojeli p\u0159ed nemocnici. Policist\u00e9 m\u011b dovedli a\u017e k Tomov\u00fdm dve\u0159\u00edm od pokoje. Zhluboka jsem se nadechl a ve\u0161el jsem.<\/div>\n
\n
Byl to hrozn\u00fd pohled. Le\u017eel tam tak bezmocn\u011b, v\u0161ude m\u011bl hadi\u010dky, na \u00fastech d\u00fdchac\u00ed p\u0159\u00edstroj. Obmotan\u00fd f\u00e1\u010dem, a to, co nem\u011bl zafa\u010dovan\u00e9, to m\u011bl otlu\u010den\u00e9. Vl\u00edtly mi slzy do o\u010d\u00ed. Bylo to hrozn\u00e9 ho takto vid\u011bt. Kdybych mu jen mohl pomoci. Bylo mi ho tak moc l\u00edto. Posadil jsem se vedle n\u011bho a chytil ho za ruku.<\/div>\n
„Jsem s tebou,“ \u0161pitl jsem do ticha. Jen p\u0159\u00edstroje, kter\u00e9 te\u010f Toma nejsp\u00ed\u0161e dr\u017eely p\u0159i \u017eivot\u011b, potichu p\u00edpaly.<\/p>\n<\/div>\n
Z ni\u010deho nic jsem uc\u00edtil opatrn\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na rameno. Doktor. Pomalu jsem se oto\u010dil<\/div>\n
„Bude v po\u0159\u00e1dku?“ zeptal jsem se rozt\u0159epan\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„No… Nevypad\u00e1 to dob\u0159e, ale budeme se sna\u017eit, jak budeme moci.“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl jsem. O\u010di jsem m\u011bl zalit\u00e9 slzami.<\/div>\n
„A co je se sestrou a mamkou?“ doktor sklonil hlavu.<\/div>\n
„No, v\u00edte, ty to nep\u0159e\u017eily, byly ve velmi v\u00e1\u017en\u00e9m stavu a my jsme jim nedok\u00e1zali pomoc, je m…“<\/div>\n
V tu r\u00e1nu, co vyslovil, \u017ee nep\u0159e\u017eily, jsem nebyl schopn\u00fd vn\u00edmat okoln\u00ed sv\u011bt. U\u017e jsem ani nesly\u0161el, co \u0159\u00edkal doktor d\u00e1l. V\u0161echno se se mnou to\u010dilo, p\u0159es slzy jsem nevid\u011bl. Po\u0159\u00e1d jsem si opakoval v hlav\u011b doktorova slova. Sv\u011btlo pomalu zhas\u00ednalo a j\u00e1 klesl k zemi…<\/p>\n<\/div>\n
„Hal\u00f3, pane Kaulitz, sly\u0161\u00edte m\u011b?“ sly\u0161el jsem za zav\u0159en\u00fdmi o\u010dn\u00edmi v\u00ed\u010dky. Pomalu jsem je otev\u0159el. Le\u017eel jsem na zemi, nade mnou byl doktor se sest\u0159i\u010dkou, kte\u0159\u00ed se m\u011b sna\u017eili probudit.<\/div>\n
„Co se stalo?“ zeptal jsem se a naivn\u011b doufal, \u017ee se mi to jen zd\u00e1lo.<\/div>\n
„Sk\u00e1cel jste se.“<\/div>\n
„Oni jsou opravdu…“ sklonil jsem hlavu.<\/div>\n
„Je n\u00e1m l\u00edto.“ No jasn\u011b, je jim l\u00edto. Neza\u017eili to a ur\u010dit\u011b to \u0159\u00edkaj\u00ed ka\u017ed\u00e9mu. Nedovedl jsem si p\u0159edstavit, jak\u00e9 to bude \u017e\u00edt bez nich. A je\u0161t\u011b jde o \u017eivot Tomovi. Byl jsem zmaten\u00fd. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat, jak m\u00e1m reagovat. Nic.<\/p>\n<\/div>\n
„O p\u016fl roku pozd\u011bji.“<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
U\u017e to bylo p\u016fl roku, co Tom upadl do bezv\u011bdom\u00ed. U\u017e p\u016fl roku jsem tam ka\u017ed\u00fd den chodil a doufal, \u017ee se mi Tom probud\u00ed. Marn\u011b. V\u017edy\u0165 kdyby nebyl on, nem\u011bl bych nikoho. Po\u0159\u00e1d tam jen tak le\u017eel a neh\u00fdbal se. Byl jsem zoufal\u00fd. \u017dil jsem bez n\u011bj p\u016fl roku a bylo to hrozn\u00e9. Bylo to d\u011bsiv\u00e9, nev\u011bd\u011bt, jestli ten nejcenn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk v m\u00e9m \u017eivot\u011b p\u0159e\u017eije. Nedovedl jsem si p\u0159edstavit, \u017ee bych bez n\u011bj m\u011bl b\u00fdt cel\u00fd \u017eivot. Byla to d\u011bsiv\u00e1 p\u0159edstava. Sedl jsem si vedle n\u011bj a chytl ho za ruku, d\u011blal jsem to ka\u017ed\u00fd den, ka\u017ed\u00fd den jsem mu opakoval, jak moc ho miluji, prosil jsem ho, a\u0165 se probud\u00ed, ale on po\u0159\u00e1d jen le\u017eel a neh\u00fdbal se.<\/p>\n<\/div>\n
Zni\u010dehonic m\u011b Tomova ruka stiskla. Zbyst\u0159il jsem a zvedl pohled na Tomova v\u00ed\u010dka. Pohnula se. D\u00edval jsem se d\u00e1l. Po chvilce je otev\u0159el. Usm\u00e1l jsem se. Byl jsem \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e jsem vid\u011bl, \u017ee se jeho kr\u00e1sn\u00e1 o\u010d\u00ed\u010dka zase otev\u0159ela. \u017de kone\u010dn\u011b zase vid\u00ed sv\u011btlo, kter\u00e9 tak dlouho nevid\u011bl.<\/div>\n
„Tom\u00ed…“ usm\u00e1l jsem se a objal jsem ho. Byl to kr\u00e1sn\u00fd pocit ho zase c\u00edtit.<\/div>\n
„Co je a mamkou a Maky?“ b\u00e1l jsem se mu to \u0159\u00edct. B\u00e1l jsem se, jak bude reagovat. Ale nemohl jsem mu to zap\u00edrat.<\/div>\n
„Tomi, ony nep\u0159e\u017eily…“ sklonil jsem hlavu a chytl za ruku. „…je mi to l\u00edto, ale m\u00e1me sebe. Zvl\u00e1dneme to. Uvid\u00ed\u0161.“<\/div>\n
Jeho o\u010di se zaplnily slzami. Ruku mi stiskl a j\u00e1 ho znovu objal.<\/div>\n
„Billi, jsem moc r\u00e1d, \u017ee t\u011b vid\u00edm… Ale mamka a Maky… Nezaslou\u017eily si to… Necht\u011bl jsem je zab\u00edt…“ po tv\u00e1\u0159\u00edch mu st\u00e9kaly potoky slz.<\/div>\n
„Ty za to nem\u016f\u017ee\u0161, Tomi. Nem\u016f\u017ee\u0161 za to, \u017ee ti tam ten blbec vlet\u011bl. Nem\u011bl jsi \u0161anci s tv\u00fdm autem na n\u00e1kla\u010f\u00e1k. Jsem tak r\u00e1d, \u017ee jsi tu zase se mnou. Zvl\u00e1dneme to spolu, uvid\u00ed\u0161. Miluji t\u011b, Tome…“<\/div>\n
„A j\u00e1 tebe…“ sykl… „Kdy m\u011b pust\u00ed dom\u016f?“ pokra\u010doval.<\/div>\n
„To nev\u00edm, zept\u00e1m se.“ P\u0159ik\u00fdvl a j\u00e1 ode\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
\u0160el jsem za doktorem. Ten mi \u0159ekl, \u017ee se na n\u011bj mus\u00ed nejd\u0159\u00edve j\u00edt pod\u00edvat. Souhlasil jsem a hned jsme \u0161li zase k Tomovu pokoji. Musel jsem z\u016fstat venku kv\u016fli n\u011bjak\u00e9mu vy\u0161et\u0159en\u00ed, u kter\u00e9ho jsem nesm\u011bl b\u00fdt. Po 15 minut\u00e1ch vy\u0161el.<\/div>\n
„Tak co? Kdy bude moct dom\u016f?“<\/div>\n
„No, vypad\u00e1 docela dob\u0159e, p\u0159i velk\u00e9m \u0161t\u011bst\u00ed ho za t\u00fdden pust\u00edme.“ Ufff… Oddychl jsem si. Myslel jsem, \u017ee to bude del\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Dob\u0159e…“<\/p>\n<\/div>\n
Vr\u00e1til jsem se zp\u011bt k Tomovi.<\/div>\n
„Pust\u00ed t\u011b mo\u017en\u00e1 za t\u00fdden.“<\/div>\n
„Dob\u0159e… Myslel jsem, \u017ee to bude del\u0161\u00ed. Alespo\u0148, \u017ee tak.“<\/div>\n
Pohladil jsem ho po vlasech a sedl si k n\u011bmu.<\/div>\n
„Bille?“<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to opravdu zvl\u00e1dneme? Nikdy jsme bez mamky ne\u017eili a… No… J\u00e1 si to n\u011bjak nedovedu p\u0159edstavit.“<\/div>\n
„Tome, jsem si t\u00edm jist\u00fd, \u017ee to zvl\u00e1dneme. Zapomn\u011bl jsi, jak dlouho jsem bydlel s\u00e1m? Jsem zvykl\u00fd na ty b\u011b\u017en\u00e9 v\u011bci.“<\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Zkus usnout, ur\u010dit\u011b jsi unaven\u00fd…“<\/div>\n
„Bille, spal jsem p\u016fl roku…“ zasm\u00e1l se.<\/div>\n
„To nevad\u00ed, trochu sp\u00e1nku ti neu\u0161kod\u00ed…“<\/div>\n
„Tak dob\u0159e, zkus\u00edm to,“ zav\u0159el o\u010di. V okam\u017eiku usnul. Usm\u00e1l jsem se…<\/p>\n<\/div>\n
„O 14 dn\u00ed pozd\u011bji.“<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Po 14 dnech kone\u010dn\u011b Toma pustili dom\u016f. Byli jsme oba neskute\u010dn\u011b moc r\u00e1di. Bylo to t\u011b\u017ek\u00e9, ty za\u010d\u00e1tky bez mamky a sestry, zvyknout si, \u017ee u\u017e je nikdy neuvid\u00edm, \u017ee u\u017e tady nikdy nebudou. Ale dok\u00e1zali jsme to… SPOLU…!<\/p>\n<\/div>\n
„Sou\u010dasnost“<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Pod\u00edv\u00e1m se sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm od pokoje. Stoj\u00ed tam Tom.<\/div>\n
„Bille, Bille, ty se z toho tv\u00e9ho \u017eivota jednou zbl\u00e1zn\u00ed\u0161, u\u017e tu na tebe \u010dek\u00e1m takovou dobu, v\u00ed\u0161, \u017ee jsme m\u011bli b\u00fdt p\u0159ed p\u016fl hodinou v restauraci?“<\/div>\n
„J\u00e9\u00e9j, promi\u0148, j\u00e1 \u00fapln\u011b ztratil pojem o \u010dase. Pro\u010d jsi m\u011b nezastavil? Byl jsem do toho za\u017eran\u00fd\u2026“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 pro\u010d? Proto\u017ee jsem celou dobu poslouchal a byl jsem napjat\u00fd jako ty, jako bych to u\u017e nesly\u0161el… A dokonce neza\u017eil,“ zasm\u00e1l se. „Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e jsi to dopov\u011bd\u011bl, \u017ee…“<\/div>\n
„J\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee ano.“<\/div>\n
„Tak poj\u010f, mo\u017en\u00e1 to je\u0161t\u011b stihneme,“ nat\u00e1hl ruku. Chytl jsem ho za ni. Vyt\u00e1hl m\u011b od postele chytl m\u011b za ruku a ode\u0161li jsme…<\/p>\n<\/div>\n
KONEC<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
autor: Ter\u00fd<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ter\u00fd Ahojky, p\u0159in\u00e1\u0161\u00edm v\u00e1m posledn\u00ed d\u00edl t\u00e9to pov\u00eddky… Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m pov\u00eddka l\u00edbila a zanedlouho p\u0159ijdu s novou pov\u00eddkou…:) Snad v\u00e1s trochu zaujme a budete ji \u010d\u00edst, jako jste \u010detli tuto…:) Neskute\u010dn\u011b moc d\u011bkuji v\u0161em, kte\u0159\u00ed v\u017edy okomentovali d\u00edlek a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[418],"tags":[],"class_list":["post-8723","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-nechci-bez-tebe-zit"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8723","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8723"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8723\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8723"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8723"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8723"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}