{"id":8726,"date":"2011-05-05T18:00:00","date_gmt":"2011-05-05T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8704"},"modified":"2011-05-05T18:00:00","modified_gmt":"2011-05-05T17:00:00","slug":"dance-to-destroy-you-3-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/05\/dance-to-destroy-you-3-2-2\/","title":{"rendered":"Dance to destroy you 3. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161tvan\u011b za sebou pr\u00e1sknu dve\u0159mi, a je mi \u00fapln\u011b jedno, jestli n\u011bkoho doma vzbud\u00edm. Tak vyto\u010denej, jako jsem te\u010f, jsem nebyl za posledn\u00ed rok snad ani jednou. Jako prvn\u00ed si sem nakr\u00e1\u010d\u00ed ten idiot se sv\u00fdm \u00fa\u017easn\u00fdm f\u00e1rem, pak nahod\u00ed ten sv\u016fj zmatenej ksicht, \u017ee bych mu nejrad\u0161i jednu l\u00edsknul, a pak je\u0161t\u011b prud\u00ed Joe s Mikem. Kdy\u017e je tak hrozn\u011b zaj\u00edm\u00e1, kdo Tom je, a\u0165 se zeptaj\u00ed jeho, ne m\u011b. Nem\u00edn\u00edm se o n\u011bm bavit, s nik\u00fdm!<\/div>\n
A jako t\u0159e\u0161\u00ednka na dortu, aby toho je\u0161t\u011b n\u00e1hodou nebylo m\u00e1lo za jeden ve\u010der, tot\u00e1ln\u011b jsme projeli battle s Magdebursk\u00fdma, proto\u017ee jsem se nedok\u00e1zal po\u0159\u00e1dn\u011b soust\u0159edit.<\/p>\n<\/div>\n
M\u00e1m chu\u0165 n\u011bkoho p\u0159inejmen\u0161\u00edm zab\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“<\/p>\n<\/div>\n
Jako na zavolanou. Na\u0161tvan\u011b t\u0159\u00edsknu skleni\u010dkou o st\u016fl a prudce se oto\u010d\u00edm ke dve\u0159\u00edm, mezi kter\u00fdmi se ospale op\u00edr\u00e1 m\u00e9 \u00fa\u017easn\u00e9 a tak hrozn\u011b dokonal\u00e9 dvoj\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
„Co chce\u0161?“ zasy\u010d\u00edm na n\u011bj o hodn\u011b m\u00edrn\u011bji, ne\u017e jsem p\u016fvodn\u011b m\u011bl v pl\u00e1nu. Ale copak to jde, b\u00fdt hnusnej na n\u011bkoho, kdo tu stoj\u00ed v ob\u0159\u00edm triku, zpod kter\u00e9ho mu vykukuj\u00ed ta jeho p\u00e1r\u00e1tka, dredy m\u00e1 rozpu\u0161t\u011bn\u00e9 kolem ramen a m\u00e1 skoro a\u017e roztomil\u00fd, rozespal\u00fd v\u00fdraz. No jde to? No nejde.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016f\u017eeme si promluvit?“<\/p>\n<\/div>\n
Zatnu zuby a zhluboka nosem nasaju vzduch do plic. On m\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b dar na to pokou\u0161et mou trp\u011blivost. A jeho moment\u00e1ln\u00ed roztomilost, sakra dost!, ho nebude chr\u00e1nit v\u011b\u010dn\u011b.<\/div>\n
\n
„Ne.“<\/div>\n
„Pros\u00edm?“ L\u00edn\u011b vleze v\u00edc do m\u00edstnosti a sedne si na nejbli\u017e\u0161\u00ed \u017eidli. „Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ti t\u00e1ta nic nedal, \u0159\u00edkal, \u017ee ti-„<\/p>\n<\/div>\n
„Mn\u011b je jedno, co \u0159\u00edkal,“ sko\u010d\u00edm mu do \u0159e\u010di a ta chvilkov\u00e1 slabost, kter\u00e1 se m\u011b zmocnila, je pry\u010d. V\u00e1\u017en\u011b se div\u00edm tomu, jak\u00fd m\u00e1 to dredat\u00fd cosi nervy. Jako by nev\u011bd\u011bl, \u017ee mi t\u00e1ta k narozenin\u00e1m posledn\u00edch p\u00e1r let nedal v\u016fbec nic. Zato Tomi je jeho milovan\u00e9 d\u00edtko, to na presti\u017en\u00ed \u0161kole, tak pro\u010d mu nekoupit auto pomalu za milion. Dy\u0165 pro\u010d ne.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, ale-„<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 se po\u0159\u00e1d obhajovat!“ p\u0159eru\u0161\u00edm ho znovu a probodnu ho pohledem. „Copak ti to je\u0161t\u011b nedo\u0161lo? Nedo\u0161lo ti, \u017ee ty jsi mezi rodi\u010di ta hv\u011bzda? To poveden\u00e9, nadan\u00e9 a talentovan\u00e9 d\u00edt\u011b? Ten bezprobl\u00e9mov\u00fd? Nedo\u0161lo ti, ty idiote, pro\u010d t\u011b tak hrozn\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm?!“ Pomalu za\u010d\u00edn\u00e1m zvy\u0161ovat hlas, ale mus\u00edm se krotit, nepot\u0159ebuju, aby sem nakr\u00e1\u010dela mamka a zase se postavila na stranu sv\u00e9ho milovan\u011bj\u0161\u00edho syna.<\/p>\n<\/div>\n
„To nen\u00ed pravda, Bille! Jen se od sv\u00fdch jeden\u00e1cti let nechov\u00e1m jako naprostej idiot!“<\/p>\n<\/div>\n
U\u0161kl\u00edbnu se. „Pro\u010d si sem v\u016fbec jezdil, abys mi uk\u00e1zal, jak se\u0161 lep\u0161\u00ed?“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne! Proto\u017ee jsi mi chyb\u011bl, ty blb\u010de!“<\/p>\n<\/div>\n
„To ur\u010dit\u011b.“ Zavrt\u00edm hlavou a pokou\u0161\u00edm se v sob\u011b potla\u010dit ve\u0161ker\u00fd vztek. U\u017e tak se toho dneska stalo a\u017e moc a nepot\u0159ebuju se vystresovat tak, \u017ee bych zase neusnul. S \u00fa\u0161klebkem se oto\u010d\u00edm na sv\u00e9, te\u010f u\u017e skoro probran\u00e9, dvoj\u010de. „Ale tys nechyb\u011bl mn\u011b,“ mrknu na n\u011bj a s rychl\u00fdm ohnut\u00edm se pro ta\u0161ku s v\u011bcmi vypadnu z kuchyn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nezm\u016f\u017eu se na v\u00edc, ne\u017e jen ml\u010dky z\u00edrat do tmy p\u0159ed sebou. Co jsem, sakra, \u010dekal? Co jsem si, sakra, myslel, \u017ee se stane? \u017de se b\u011bhem toho roku zm\u011bnil? \u017de si uv\u011bdomil, \u017ee je mezi n\u00e1mi n\u011bco \u0161patn\u011b a m\u011blo by se to napravit? V\u00e1\u017en\u011b jsem \u010dekal, \u017ee by se na m\u011b snad mohl usm\u00e1t a \u0159\u00edct mi, \u017ee jsem mu taky chyb\u011bl? Pro\u010d m\u011b sakra jen nenapadlo, \u017ee bude zase stejn\u011b tak kousavej jako v\u017edycky. \u017de po mn\u011b bude \u0161lehat jednu nen\u00e1vistnou pozn\u00e1mku za druhou? Vlastn\u011b jo, napadlo m\u011b to, jen jsem si to necht\u011bl p\u0159ipustit, cht\u011bl jsem doufat, \u017ee se opravdu stal n\u011bjak\u00fd z\u00e1zrak a my dva zase budeme\u2026 alespo\u0148 bratry.<\/p>\n<\/div>\n
Co to \u0159\u00edkal? \u017de j\u00e1 jsem to dokonal\u00e9 d\u00edt\u011b? Kecy!<\/div>\n
To, co m\u00e1m, m\u00e1m jen proto, \u017ee jsem na sob\u011b d\u0159el. \u0160el jsem si za sv\u00fdm c\u00edlem, ob\u011btoval jsem tomu skoro v\u0161echno, a pravd\u011bpodobn\u011b i vlastn\u00edho bratra. V\u00e1\u017en\u011b se Bill c\u00edt\u00ed takhle? Nikdy jsem to p\u0159ece necht\u011bl, nesna\u017eil jsem se na sebe strh\u00e1vat pozornost, necht\u011bl jsem b\u00fdt to dokonal\u00e9 d\u00edt\u011b<\/em>. Rad\u0161i b\u00fdt \u010dern\u00e1 ovce rodiny, ne\u017e m\u00edt bratra, kter\u00fd m\u011b nen\u00e1vid\u00ed.<\/div>\n
Pro\u010d jsem si nikdy neuv\u011bdomil, jak v\u0161echno kolem n\u00e1s Bill vn\u00edm\u00e1? Kdysi jsem m\u011bl schopnost mu dokonale rozum\u011bt i beze slov, tak pro\u010d jsem nevid\u011bl, kde byl celou dobu ten hlavn\u00ed probl\u00e9m? Kdybych mohl, napravil bych to. Napravil bych v\u0161echno! Ale na to je u\u017e pozd\u011b, on m\u011b nenech\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
S hlubok\u00fdm povzdechem se postav\u00edm na nohy, a \u00fanava, kterou jsem c\u00edtil, zat\u00edmco jsem \u010dekal na bratra, je pry\u010d. V\u00edm, \u017ee te\u010f a\u017e do r\u00e1na neusnu a z\u00edtra budu naprosto nepou\u017eiteln\u00fd. Ale co na tom sejde. Zhasnu za sebou mal\u00e9 sv\u011bt\u00fdlko pod schody a potichu se vyd\u00e1m nahoru do sv\u00e9ho pokoje. Tolik se toho ve mn\u011b odehr\u00e1v\u00e1. P\u0159\u00e1l bych si, abych na chv\u00edli dok\u00e1zal vypnout v\u0161echny ty emoce, zapomenout. Ka\u017ed\u00e9 m\u00edsto v dom\u011b v sob\u011b m\u00e1 tolik vzpom\u00ednek, i ty blb\u00e9 schody mi p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed dobr\u00e9 \u010dasy s Billem!<\/div>\n
V\u0161echno se proti mn\u011b spiklo!<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e proch\u00e1z\u00edm kolem Billova pokoje, v\u0161imnu si, \u017ee m\u00e1 lehce pootev\u0159en\u00e9 dve\u0159e. M\u00e1m nutk\u00e1n\u00ed nakouknout dovnit\u0159, vid\u011bt, co d\u011bl\u00e1, zkusit s n\u00edm znovu promluvit a vysv\u011btlit mu, \u017ee o nic z toho, co mi vy\u010detl, jsem se neprosil. Jedin\u00e9, o co jsem cel\u00fd ten \u010das st\u00e1l, a pro co jsem tak tvrd\u011b d\u0159el, bylo Billovo uzn\u00e1n\u00ed. A te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee toho se nikdy nedo\u010dk\u00e1m.<\/div>\n
Neodol\u00e1m a \u0161kv\u00edrkou mezi dve\u0159mi nakouknu do pokoje. Je tam tma, ale i p\u0159esto rozezn\u00e1m jeho siluetu sto\u010denou na posteli. U\u017e sp\u00ed? Se zadr\u017een\u00fdm dechem pootev\u0159u dve\u0159e v\u00edc a modl\u00edm se ke v\u0161em svat\u00fdm, aby dve\u0159e nebo podlaha nezavrzaly a j\u00e1 ho nevzbudil. Nechci, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee tu jsem, \u017ee naru\u0161uji jeho osobn\u00ed prostor. Nechci, aby m\u011b s k\u0159ikem vyhodil jako tenkr\u00e1t, kdy\u017e jsme byli je\u0161t\u011b kluci.<\/p>\n<\/div>\n
Potichounku si p\u0159id\u0159epnu k jeho posteli a \u00fasm\u011bv se mi samovoln\u011b usad\u00ed na rtech. Sp\u00ed. Pr\u00e1v\u011b te\u010f vypad\u00e1 jako mal\u00fd, nevinn\u00fd kluk, kter\u00e9ho v\u016fbec nic netr\u00e1p\u00ed. M\u00e1 naprosto klidn\u00fd, pokojn\u00fd v\u00fdraz. Co bych dal za to, aby takhle klidn\u011b vypadal n\u011bkdy i b\u011bhem dne. Je a\u017e neuv\u011b\u0159iteln\u00e9, jak rychle dok\u00e1zal usnout. Kdy\u017e jsme byli d\u011bti, v\u017edycky jsem to byl j\u00e1, kdo prosed\u011bl p\u016flku noci v rohu postele a koukal z okna, proto\u017ee jsem nemohl sp\u00e1t. Za to Bill byl schopn\u00fd usnout v okam\u017eiku, kdy se jeho hlava dotkla pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
Pousm\u011bju se.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, Billa, v\u00ed\u0161 to?“ za\u0161ept\u00e1m potichu a odhrnu mu p\u00e1r vlas\u016f z \u010dela. Nev\u00edm, kde se ve mn\u011b bere ve\u0161ker\u00e1 odvaha, ale jak tu p\u0159ede mnou le\u017e\u00ed, naprosto bezbrann\u00fd, nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee by mohlo b\u00fdt n\u011bco \u0161patn\u011b, c\u00edt\u00edm se n\u011bjak jist\u011bj\u0161\u00ed, voln\u011bji. „Chyb\u00ed\u0161 mi, hrozn\u011b moc.“<\/p>\n<\/div>\n
Nedostane se mi \u017e\u00e1dn\u00e9 odpov\u011bdi, jen se nepatrn\u011b zavrt\u00ed.<\/div>\n
Znovu se pousm\u011bju a s povzdechem st\u00e1hnu ruku zp\u00e1tky, opatrn\u011b ho p\u0159ikryju a stejn\u011b ti\u0161e, jako jsem p\u0159i\u0161el, zase jeho pokoj opust\u00edm. Kdybych tam z\u016fstal je\u0161t\u011b o malou chvili\u010dku d\u00fdl, asi u\u017e bych nedok\u00e1zal udr\u017eet v\u0161echny sv\u00e9 emoce. Ale je\u0161t\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e za sebou dve\u0159e potichu zav\u0159u, se je\u0161t\u011b jednou zad\u00edv\u00e1m na jeho do klub\u00ed\u010dka schoulen\u00e9 t\u011blo. „V\u0161echno, co d\u011bl\u00e1m, d\u011bl\u00e1m proto, abys na m\u011b mohl b\u00fdt jednou hrd\u00fd, Billa.“<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, Billa, v\u00ed\u0161 to?“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Chyb\u00ed\u0161 mi, hrozn\u011b moc.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„V\u0161echno, co d\u011bl\u00e1m, d\u011bl\u00e1m proto, abys na m\u011b mohl b\u00fdt jednou hrd\u00fd, Billa.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Po\u0159\u00e1d nem\u016f\u017eu zapomenout na to, co Tom tenkr\u00e1t v noci \u0159ekl. Nejd\u0159\u00edv jsem si myslel, \u017ee se mi jen n\u011bco zd\u00e1lo, \u017ee m\u011b ve sp\u00e1nku dohnal stres a j\u00e1 m\u011bl n\u011bjak\u00fd hodn\u011b zmaten\u00fd sen. Ale pak mi n\u011bkdo odhrnul vlasy z \u010dela. Cht\u011bl jsem otev\u0159\u00edt o\u010di, pod\u00edvat se na n\u011bj, prost\u011b n\u011bco ud\u011blat, ale n\u011bco ve mn\u011b mi br\u00e1nilo, a ne\u017e jsem se nad\u00e1l, sly\u0161el jsem, jak se jeho kroky od m\u00e9 postele zase vzdaluj\u00ed. Myslel jsem, \u017ee prost\u011b odejde, odejde a nech\u00e1 m\u011b tu jen tak, \u017ee bude d\u011blat, jako by se nic nestalo, ale on pak za\u0161eptal tu proklatou v\u011btu.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u0161echno, co d\u011bl\u00e1m, d\u011bl\u00e1m proto, abys na m\u011b mohl b\u00fdt jednou hrd\u00fd, Billa.“<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Od t\u00e9 noci ub\u011bhly u\u017e dva t\u00fddny a a\u0165 jsem d\u011blal, co jsem d\u011blal, nemohl jsem jeho slova dostat z hlavy. Co sakra d\u011bl\u00e1 proto, abych na n\u011bj byl hrdej? To, \u017ee mi od d\u011btstv\u00ed bere rodi\u010de? \u017de v\u017edycky mus\u00ed b\u00fdt ve v\u0161em lep\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1? Nebo snad to, \u017ee v\u017edycky mus\u00ed dostat to, co chci j\u00e1? T\u00edm ur\u010dit\u011b jednou dos\u00e1hne toho, abych na n\u011bj mohl bejt hrdej, to ur\u010dit\u011b! Jedin\u00e9, \u010deho t\u00edmhle dos\u00e1hne, je to, \u017ee ho budu jednou nen\u00e1vid\u011bt je\u0161t\u011b v\u00edc!<\/div>\n
Hrozn\u011b r\u00e1d bych za n\u00edm \u0161el a zeptal se ho, co t\u00edm myslel, co \u017ee to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1, ale nem\u016f\u017eu. Za prv\u00e9 bych prozradil, \u017ee jsem nespal, a hlavn\u011b by mi to hrdost nedovolila. U\u017e d\u00e1vno jsem se za\u0159ekl, \u017ee j\u00e1 nikdy nebudu ten, kdo za n\u00edm poleze. A jeliko\u017e se k tomu Tom nijak ani jednou nevyj\u00e1d\u0159il, ne snad, \u017ee bych mu k tomu dal p\u0159\u00edle\u017eitost, holt se budu muset nau\u010dit v\u0161echny tyhle my\u0161lenky ignorovat. Pro\u010d by m\u011b m\u011blo vlastn\u011b zaj\u00edmat, jak to myslel.<\/p>\n<\/div>\n
„Hej, B., poslouch\u00e1\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
Zmaten\u011b zamrk\u00e1m a rozhl\u00e9dnu se kolem sebe, kdy\u017e dostanu jemn\u00fd \u0161\u0165ouchanec do ramene. Naprosto jsem ztratil pojem o \u010dase a p\u0159ehled o tom, kde se pr\u00e1v\u011b nach\u00e1z\u00edm. Kdy jsme ode\u0161li ze \u0161koly?<\/div>\n
„Ne, sorry.“<\/p>\n<\/div>\n
„Si v pohod\u011b? Posledn\u00ed dobou si n\u011bjak mimo.“<\/p>\n<\/div>\n
Proto\u010d\u00edm o\u010di a za\u0161kleb\u00edm se na Mika, kter\u00fd stoj\u00ed p\u0159ede mnou. „Naprosto v pohod\u011b. Pro\u010d stoj\u00edme?“ Rozcuchanej blon\u010f\u00e1k se rozesm\u011bje, a kdy\u017e u\u017e se nadechuju, abych zjistil, co je tak stra\u0161n\u011b vtipn\u00fdho, chytne m\u011b za ramena a oto\u010d\u00ed. „Sakra,“ vydechnu, kdy\u017e stoj\u00edm \u010delem proti na\u0161emu domu. Kdy jsme se, a hlavn\u011b jak jsme se dostali a\u017e k n\u00e1m? Kdy jsme to stihli? To jsem byl v\u00e1\u017en\u011b tak mimo?<\/p>\n<\/div>\n
„Se\u0161 si jistej, \u017ee-„<\/p>\n<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159eru\u0161\u00edm ho, ne\u017e stihne ot\u00e1zku dokon\u010dit, a povzdechnu si. U\u017e zase jsem se tot\u00e1ln\u011b ztratil v my\u0161lenk\u00e1ch kv\u016fli Tomovi, a moji p\u0159\u00e1tel\u00e9 u\u017e si za\u010d\u00ednaj\u00ed myslet, \u017ee jsem cvok. Super. „Pot\u0159ebuju si vy\u010distit hlavu.“<\/p>\n<\/div>\n
„No,“ za\u010dne Mike a zacul\u00ed se. I kdy\u017e nechci, mus\u00edm se za\u010d\u00edt sm\u00e1t, je mi naprosto jasn\u00e9, co se chystal navrhnout. „Hele! Je\u0161t\u011b jsem nic ne\u0159ekl!“<\/p>\n<\/div>\n
„Ani’s nemusel! A rovnou na to zapome\u0148, v\u00ed\u0161, \u017ee nejsi m\u016fj typ! Mo\u017en\u00e1 to m\u00e1m r\u00e1d do zadku, ale do tebe nikdy, brou\u010dku,“ za\u0161kleb\u00edm se na n\u011bj, kdy\u017e nahod\u00ed sv\u016fj dot\u010den\u00fd, \u0161okovan\u00fd v\u00fdraz. V\u00e1\u017en\u011b m\u00e1m ty dva r\u00e1d. M. a J. jsou jedin\u00ed, kter\u00e9 v\u00e1\u017en\u011b pova\u017euju za p\u0159\u00e1tele, a hlavn\u011b dva jedin\u00ed, kte\u0159\u00ed mi skoro v\u017edycky dok\u00e1\u017eou zvednout n\u00e1ladu. Bez ohledu na to, co se d\u011bje. „M\u011bl jsem na mysli sp\u00ed\u0161-„<\/p>\n<\/div>\n
„U v\u00e1s nebo u n\u00e1s?“ p\u0159eru\u0161\u00ed m\u011b n\u00e1\u0161 blond\u00fdn a j\u00e1 jen s \u00falevou odpov\u00edm, \u017ee u n\u00e1s. Jsem r\u00e1d, \u017ee m\u011b zn\u00e1 u\u017e tak dob\u0159e, aby v\u011bd\u011bl, co jsem se chystal \u0159\u00edct. Spole\u010dn\u011b zapadneme k n\u00e1m dom\u016f, a jakmile uko\u0159ist\u00edme p\u00e1r lahv\u00ed s vodou a n\u011bco k j\u00eddlu, zapadneme do gar\u00e1\u017ee. Poprv\u00e9 za \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed m\u00e1m d\u016fm jen pro sebe, m\u00e1ma v pr\u00e1ci, Gordon v pr\u00e1ci, Tom\u2026 koho zaj\u00edm\u00e1, kde je Tom, hlavn\u00ed je, \u017ee si m\u016f\u017eu zase d\u011blat, co se mi zachce. A moment\u00e1ln\u011b chci v\u0161echen stres a vztek ze sebe vypotit spole\u010dn\u011b s Mikem.<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“<\/p>\n<\/div>\n
Leknut\u00edm nadsko\u010d\u00edm a prudce se oto\u010d\u00edm po hlase, kter\u00fd p\u0159ich\u00e1z\u00ed ode dve\u0159\u00ed. \u0160okovan\u011b z\u00edr\u00e1m na je\u0161t\u011b zmaten\u011bj\u0161\u00edho Toma. Nen\u00ed to je\u0161t\u011b ani deset minut, co Mike ode\u0161el, a m\u00edsto n\u011bj te\u010f mezi dve\u0159mi stoj\u00ed m\u016fj bratr a nech\u00e1pav\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem zarudl\u00fd v obli\u010deji a po skr\u00e1n\u00edch mi st\u00e9k\u00e1 pot, mus\u00edm vypadat dokonale.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdo byl ten kluk?“<\/p>\n<\/div>\n
„Mike,“ odpov\u00edm st\u00e1le je\u0161t\u011b v \u0161oku. Nikdy se mi nestalo, aby n\u011bkdo p\u0159i\u0161el dom\u016f ne\u010dekan\u011b, zat\u00edmco jsem tu byl s klukama. I kdy\u017e to je sp\u00ed\u0161 t\u00edm, \u017ee jsem v\u011bt\u0161inou tr\u00e9noval po noc\u00edch, kdy u\u017e v\u0161ichni spali. Nen\u00ed divu, \u017ee jsem tohle naprosto ne\u010dekal a nov\u00e1 situace m\u011b rozhodila.<\/p>\n<\/div>\n
„Mike\u2026“ zopakuje m\u00e9 dvoj\u010de s tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edm t\u00f3nem, \u017ee ve\u0161ker\u00fd \u0161ok je op\u011bt vyst\u0159\u00edd\u00e1n permanentn\u00edm vztekem v\u016f\u010di bratrov\u011b osob\u011b. „Co jste tu d\u011blali?“ zept\u00e1 se a zalo\u017e\u00ed si suver\u00e9nn\u011b ruce na prsou. M\u00e1m chu\u0165 mu ten jeho p\u0159iblblej v\u00fdraz vygumovat!<\/p>\n<\/div>\n
„Do toho ti nic nen\u00ed,“ prsknu po n\u011bm a za\u010dnu ukl\u00edzet bordel, co tu po n\u00e1s zbyl. Dal\u0161\u00ed bratrova ot\u00e1zka m\u011b v\u0161ak tot\u00e1ln\u011b vyvede z m\u00edry a vyraz\u00ed dech. „C-co\u017ee?!“<\/p>\n<\/div>\n
„Ptal jsem se, jestli jsi gay?“<\/p>\n<\/div>\n
Napr\u00e1zdno otv\u00edr\u00e1m a zav\u00edr\u00e1m pusu, zat\u00edmco m\u011b Tom st\u00e1le propaluje pohledem. Jak ho napadlo, \u017ee bych\u2026 no dob\u0159e, l\u00ed\u010d\u00edm se a nos\u00edm upnut\u00e9 oble\u010den\u00ed, ale to je\u0161t\u011b neznamen\u00e1, \u017ee\u2026 Bo\u017ee! Musel odtud vid\u011bt odch\u00e1zet Mika, jasn\u011b! A j\u00e1 jsem tot\u00e1ln\u011b zarudlej a zpocenej, jasn\u011b, to d\u00e1v\u00e1 smysl! Bo\u017ee!<\/div>\n
S \u00falevou se rozesm\u011bju. Na malou chv\u00edli jsem se za\u010dal b\u00e1t, \u017ee by se zrovna m\u016fj bratr mohl dohm\u00e1tnout o m\u00e9 orientaci. Po tom, jak\u00fdmi nad\u00e1vkami jsem ho sv\u00e9ho \u010dasu naz\u00fdval, je zrovna Tom ten posledn\u00ed, kdo by se m\u011bl dozv\u011bd\u011bt, \u017ee jsem po v\u0161ech t\u011bch af\u00e9r\u00e1ch s holkama na st\u0159edn\u00ed \u0161kole nakonec orientovan\u00fd na stejn\u00e9 pohlav\u00ed. D\u00edkybohu to ale nezjist\u00ed, o to se u\u017e n\u011bjak postar\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„\u010cemu se sm\u011bje\u0161?“ zept\u00e1 se zmaten\u011b a v tu chv\u00edli se p\u0159em\u011bn\u00ed m\u016fj sm\u00edch do \u00falisn\u00e9ho \u00fa\u0161klebku.<\/p>\n<\/div>\n
„Co, cht\u011bl bys, abych byl jako ty? Cht\u011bl bys, abych byl taky buz\u00edk? To by se ti l\u00edbilo, co?“ Ve chv\u00edli, kdy to do\u0159eknu, bratr\u016fv v\u00fdraz v\u00fdrazn\u011b posmutn\u00ed a skoro m\u00e1m pocit, \u017ee mu to n\u011bjak ubl\u00ed\u017eilo. Bo\u017ee, j\u00e1 si jen d\u011blal srandu!<\/p>\n<\/div>\n
„Tak co tady d\u011blal?“ pokra\u010duje Tom, jako bych ani nic ne\u0159ekl, „Ty se s takov\u00fdma klukama nebav\u00ed\u0161.“<\/p>\n<\/div>\n
„A to v\u00ed\u0161 jak, co, ty chytr\u00e1ku? Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee kdy\u017e um\u00ed\u0161 hopsat v pi\u0161kotk\u00e1ch a \u017eije\u0161 v Berl\u00edn\u011b s na\u0161\u00edm prachat\u00fdm fotrem, tak \u017ee v\u00ed\u0161 v\u0161echno?!“<\/p>\n<\/div>\n
„Bille-„<\/p>\n<\/div>\n
„Dovol mi t\u011b opravit, Tome! Nev\u00ed\u0161 toti\u017e v\u016fbec nic! To, \u017ee moment\u00e1ln\u011b zase \u017eijeme pod jednou st\u0159echou, neznamen\u00e1, \u017ee m\u011b zn\u00e1\u0161! Nev\u00ed\u0161 o mn\u011b, m\u00fdm \u017eivot\u011b nebo p\u0159\u00e1tel\u00edch v\u016fbec nic!“ vyprsknu na n\u011bj na jeden n\u00e1dech, a kdy\u017e skon\u010d\u00edm, rozzu\u0159en\u011b lap\u00e1m po dechu. Muselo to ze m\u011b ven.<\/p>\n<\/div>\n
„Jo, a v\u00ed\u0161 pro\u010d t\u011b nezn\u00e1m? Pro\u010d o tob\u011b nic nev\u00edm?! Proto\u017ee si mi nikdy nedal \u0161anci t\u011b poznat!“ Rozezlen\u011b do m\u011b str\u010d\u00ed, a\u017e o p\u00e1r krok\u016f ustoup\u00edm. V\u00edm, \u017ee t\u00edmhle to nekon\u010d\u00ed. Up\u0159\u00edmn\u011b, na tuhle chv\u00edli jsem u\u017e n\u011bjakou dobu \u010dekal. Na ten moment, kdy Tomovi se mnou dojdou nervy a d\u00e1 mi aspo\u0148 po hub\u011b. Aspo\u0148 by dok\u00e1zal, \u017ee nen\u00ed jen n\u011bjak\u00fd p\u0159iteplen\u00fd \u00fast\u0159edn\u00ed topen\u00ed, ale \u017ee je i chlap, kterej se um\u00ed pr\u00e1t!<\/p>\n<\/div>\n
Co jsem ale naprosto ne\u010dekal, je fakt, \u017ee m\u00edsto dal\u0161\u00edho postr\u010den\u00ed, kter\u00e9 by vedlo ke rva\u010dce, m\u011b chyt\u00ed za z\u00e1p\u011bst\u00ed a p\u0159it\u00e1hne si m\u011b t\u011bsn\u011b na svoje t\u011blo a n\u00e1sledn\u011b m\u011b pevn\u011b obejme.<\/p>\n<\/div>\n
„Co to-sakra pus\u0165 m\u011b!“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne! Do h\u00e1je, Bille, nevid\u00ed\u0161, jak hrozn\u011b sm\u011b\u0161n\u00fd tohle je?!“ hu\u010d\u00ed mi do ucha, zat\u00edmco se m\u011b sna\u017e\u00ed udr\u017eet u sebe. I kdy\u017e jsem na sob\u011b za posledn\u00ed dva roky v\u00e1\u017en\u011b zapracoval, po\u0159\u00e1d je Tom ten se svaly, ten siln\u011bj\u0161\u00ed. „Co sem ud\u011blal tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u00fdho, \u017ee m\u011b tak moc nen\u00e1vid\u00ed\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
„Narodil ses!“ vy\u0161t\u011bknu prvn\u00ed v\u011bc, kter\u00e1 mi p\u0159ijde na jazyk, a v tu chv\u00edli sev\u0159en\u00ed pa\u017e\u00ed kolem m\u011b polev\u00ed, a po chvili\u010dce zmiz\u00ed \u00fapln\u011b. Tom se ode m\u011b odt\u00e1hne a takovou bolest, kterou m\u00e1 te\u010f v o\u010d\u00edch on, jsem je\u0161t\u011b nikdy na nikom nevid\u011bl. Za cel\u00fd n\u00e1\u0161 \u017eivot jsem mu \u0159ekl spoustu hnusn\u00fdch v\u011bc\u00ed, kter\u00fdma jsem mu ur\u010dit\u011b v\u011bdom\u011b ubl\u00ed\u017eil, ale tohle\u2026 tohle byl u\u017e v\u00e1\u017en\u011b p\u0159est\u0159el.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome-„<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, Bille,“ zastav\u00ed m\u011b a jeho hlas zn\u00ed najednou tak hrozn\u011b pr\u00e1zdn\u011b. „\u0158ekl si p\u0159esn\u011b to, co c\u00edt\u00ed\u0161. Je moje vlastn\u00ed blbost, \u017ee jsem se ptal a cht\u011bl to v\u011bd\u011bt. Jen,“ povzdechne si a pomalu odcouv\u00e1 zp\u00e1tky ke dve\u0159\u00edm gar\u00e1\u017ee. „Jen bych si p\u0159\u00e1l, aby to v\u0161echno bylo jinak. Abych pro tebe jednou znamenal alespo\u0148 ze \u010dtvrtiny tolik, jako ty znamen\u00e1\u0161 pro m\u011b. J\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se za v\u0161echno, co jsem ti kdy vzal, co ti n\u011bjak ubl\u00ed\u017eilo. Necht\u011bl jsem.“<\/p>\n<\/div>\n
Ml\u010dky stoj\u00edm uprost\u0159ed gar\u00e1\u017ee a nezm\u016f\u017eu se na v\u00edc, ne\u017e tup\u011b z\u00edrat do m\u00edsta, kde p\u0159ed chvili\u010dkou zmizela Tomova z\u00e1da. Tak tohle jsem dob\u0159e nezvl\u00e1dnul. A\u0165 Tom kdykoliv ud\u011blal cokoliv, po\u0159\u00e1d mi d\u00e1val najevo, \u017ee m\u011b m\u00e1 r\u00e1d. Po\u0159\u00e1d sn\u00e1\u0161el v\u0161echno, co jsem mu kdy ud\u011blal, dr\u017eel, kdy\u017e jsem se mu vysm\u00edval, a jedin\u00e9, na co se zm\u016f\u017eu j\u00e1, je vp\u00e1lit mu do obli\u010deje n\u011bco takov\u00fdho. Sakra! Ale\u2026 on se ptal, na\u0161tval m\u011b a ptal se, co ud\u011blal tak hrozn\u00fdho. \u0158ekl jsem mu jen pravdu. Kdyby se Tom nikdy nenarodil, rodi\u010de by m\u011bli r\u00e1di m\u011b<\/em>, podporovali by m\u011b<\/em>, byli by tu pro m\u011b<\/em>, ne pro n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
Chvilkov\u00fd p\u0159\u00edval provinilosti je pry\u010d stejn\u011b tak rychle, jako p\u0159i\u0161el. Vsad\u00edm se, \u017ee m\u011b cht\u011bl jenom dojmout, cht\u011bl, abych se c\u00edtil provinile. Takov\u00e9ho pot\u011b\u0161en\u00ed mu ale nedop\u0159eju! Ani omylem, m\u011b citov\u011b vyd\u00edrat nebude, j\u00e1 moc dob\u0159e v\u00edm, o co mu jde, o co se sna\u017e\u00ed. U m\u011b mu to ale nepom\u016f\u017ee.<\/p>\n<\/div>\n
Hodl\u00e1m ho zni\u010dit, st\u016fj co st\u016fj. Chci, aby se jednou c\u00edtil tak, jako j\u00e1. A\u0165 pozn\u00e1 ten pora\u017eeneck\u00fd pocit, ne\u00fasp\u011bch, a\u017e pak si budeme kvit!<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni Bill Na\u0161tvan\u011b za sebou pr\u00e1sknu dve\u0159mi, a je mi \u00fapln\u011b jedno, jestli n\u011bkoho doma vzbud\u00edm. Tak vyto\u010denej, jako jsem te\u010f, jsem nebyl za posledn\u00ed rok snad ani jednou. Jako prvn\u00ed si sem nakr\u00e1\u010d\u00ed ten idiot se sv\u00fdm \u00fa\u017easn\u00fdm f\u00e1rem, pak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[426],"tags":[],"class_list":["post-8726","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dance-to-destroy-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8726","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8726"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8726\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8726"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8726"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8726"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}