{"id":875,"date":"2017-12-10T15:00:00","date_gmt":"2017-12-10T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=869"},"modified":"2017-12-10T15:00:00","modified_gmt":"2017-12-10T14:00:00","slug":"chaos-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/12\/10\/chaos-2\/","title":{"rendered":"Chaos 2."},"content":{"rendered":"
autor: Aster<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Ve\u010d\u00edrek<\/strong><\/div>\n
\n

„Douf\u00e1m, \u017ee ta party bude st\u00e1t za to a j\u00e1 nebudu trp\u011bt v t\u011bchhle kalhot\u00e1ch pro nic za nic,“ zamumlal si Bill s\u00e1m pro sebe, kdy\u017e \u0161el skrz p\u0159\u00edjezdovou cestu k Andreasovu bezchybn\u011b zaparkovan\u00e9mu autu.
„Wow, vypad\u00e1\u0161 fantasticky!“ u\u0161kl\u00edbl se Andreas, jakmile se Bill posadil do jeho kabrioletu.
Billovi to opravdu slu\u0161elo. M\u011bl na sob\u011b \u010dern\u00e9 upnut\u00e9 d\u017e\u00edny a st\u0159\u00edbrn\u00e9 designersk\u00e9 tri\u010dko. Vypadal jako zn\u00e1m\u00e1 celebrita. \u010cern\u00e9 vlasy, kter\u00e9 mu spl\u00fdvaly po ramenou, byly skv\u011bl\u00fd kontrast k jeho sv\u011btl\u00e9 poko\u017ece.
Marc\u016fv d\u016fm byl obrovsk\u00fd, ale nebyla to zase \u00fapln\u00e1 rezidence. Byl nejobl\u00edben\u011bj\u0161\u00edm klukem z cel\u00e9 \u0161koly, tak\u017ee b\u00fdt pozv\u00e1n na jeho party byla opravdu \u010dest. Ka\u017ed\u00fd, kdo na jeho party \u0161el, si mohl b\u00fdt jist\u00fd t\u00edm, \u017ee si ho v\u0161ichni budou pamatovat cel\u00fd \u0161koln\u00ed rok. Party byla na zahrad\u011b, u baz\u00e9nu, uvnit\u0159. Nebylo tam p\u0159\u00edli\u0161 mnoho lid\u00ed, byly tam ale tv\u00e1\u0159e, kter\u00e9 rozhodn\u011b nepat\u0159ily student\u016fm jejich \u0161koly.<\/p>\n

Bill\u016fv spole\u010densk\u00fd okruh sest\u00e1val z t\u011bchto fale\u0161n\u00fdch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed \u017eili jen momentem, kter\u00fd se zrovna odehr\u00e1val, a nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161leli dop\u0159edu. Tito lid\u00e9 k sob\u011b byli mil\u00ed jen kv\u016fli tomu, \u017ee v\u011bd\u011bli, \u017ee jim z toho n\u011bco k\u00e1pne. Bill nem\u011bl r\u00e1d nikoho z nich. O v\u0161ech, i o Andreasovi, sm\u00fd\u0161lel stejn\u011b. Na jeho vkus byl a\u017e moc povrchn\u00ed, bavil se s n\u00edm p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b proto, \u017ee byl stejn\u011b osam\u011bl\u00fd jako on s\u00e1m. Jedin\u00e9, co cht\u011bl, byla zm\u011bna. Zm\u011bna v jeho vlastn\u00edm \u017eivot\u011b. Kolik \u0161anc\u00ed ale mohl dostat? V\u0161ichni kolem n\u011bj byli naprosto stejn\u00ed. Mo\u017en\u00e1 byl tohle jeho osud.<\/p>\n

„Ugh, nen\u00ed tady u\u017e \u017e\u00e1dn\u00e1 vodka,“ za\u00fap\u011bl Bill a vzal pr\u00e1zdnou l\u00e1hev a trochu s n\u00ed zat\u0159\u00e1sl.
„Bille, vevnit\u0159 je nov\u00e1 fla\u0161ka. Obslu\u017e se!“ ozvalo se odn\u011bkud. Hlas pat\u0159il pravd\u011bpodobn\u011b Marcovi.
Bill se oto\u010dil a rozhl\u00e9dl se, sna\u017eil se naj\u00edt Andrease. V\u0161iml si, jak si pov\u00edd\u00e1 s jedn\u00edm klukem od nich ze t\u0159\u00eddy. Vypadalo to, \u017ee se v\u00e1\u017en\u011b dob\u0159e bav\u00ed. Bill tedy vkro\u010dil do domu. T\u00e9m\u011b\u0159 zakopl o kluzk\u00fd pr\u00e1h. C\u00edtil, \u017ee se mu trochu mot\u00e1 hlava. V kuchyni byl minibar, kde byl uskladn\u011bn\u00fd ve\u0161ker\u00fd alkohol. Bill byl v Marcov\u011b dom\u011b poprv\u00e9, tak\u017ee opravdu vypadal jako ztracen\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b.
U kuchy\u0148sk\u00e9 linky post\u00e1val vysok\u00fd, pohledn\u00fd kluk s kr\u00e1tk\u00fdmi hn\u011bd\u00fdmi vlasy, kter\u00fd si chystal drink. Trochu se zasm\u00e1l, kdy\u017e vid\u011bl, jak\u00fd m\u00e1 ten \u010dernovlas\u00fd chlapec probl\u00e9m s nalit\u00edm si vlastn\u00edho pit\u00ed. Vypadalo to, jako kdyby byla pro n\u011bj l\u00e1hev p\u0159\u00edli\u0161 t\u011b\u017ek\u00e1.<\/div>\n

\n
„Hej, pom\u016f\u017eu ti,“ \u0159ekl ten kluk. Jednu dla\u0148 polo\u017eil na Billovu, kterou dr\u017eel vysokou skleni\u010dku. Do druh\u00e9 chytil l\u00e1hev alkoholu a Billova skleni\u010dka se kone\u010dn\u011b naplnila vodkou, po kter\u00e9 tak tou\u017eil.
„D\u011bkuju,“ usm\u00e1l se Bill.
„V pohod\u011b,“ zazubil se jeho spole\u010dn\u00edk a p\u0159ibl\u00ed\u017eil se k n\u011bmu. „Jsi Marc\u016fv k\u00e1mo\u0161?“
„No… m\u00e1me spolu n\u011bjak\u00e9 hodiny,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, najednou se c\u00edtil d\u016fle\u017eit\u011b. Toho kluka si ze \u0161koly nepamatoval. Mo\u017en\u00e1 si ho ale sp\u00ed\u0161 nikdy nev\u0161iml, co\u017e bylo pravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00ed.
„Kolik ti je?“ zeptal se ho a odlo\u017eil sv\u00e9 pit\u00ed na linku.
„Devaten\u00e1ct.“
Brunet si odfrkl. „Vypad\u00e1\u0161 na \u0161estn\u00e1ct!“
Bill proto\u010dil o\u010di. „Jo, to jsem u\u017e sly\u0161el,“ ten kluk ho za\u010d\u00ednal nudit. Pot\u0159eboval se odsud co nejrychleji dostat. Jeho spole\u010dn\u00edk nevypadal, \u017ee to m\u00e1 v hlav\u011b \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku, a takov\u00fdch lid\u00ed m\u011bl ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b u\u017e v\u00edc ne\u017e dost. Rozhodn\u011b nepot\u0159eboval dal\u0161\u00edho.
„No… h\u00e1d\u00e1m, \u017ee se je\u0161t\u011b uvid\u00edme,“ \u0159ekl Bill chv\u00edli po tom, co se mezi nima rozhostilo nep\u0159\u00edjemn\u00e9 ticho, a oto\u010dil se k odchodu.
„No tak, bejby, nen\u00ed kam sp\u011bchat!“ star\u0161\u00ed mu\u017e ho chytil za p\u0159edlokt\u00ed a oto\u010dil si ho k sob\u011b \u010delem, aby spojil jejich rty v \u017e\u00e1dostiv\u00e9m polibku. Bill upustil svou sklenici na podlahu, polibku neodolal. Kluka u\u017e pol\u00edbil, ale nikdy ne takhle. Brunet si zku\u0161en\u011b pohr\u00e1val s jeho jazykem, c\u00edtil z n\u011bj t\u011b\u017ekou p\u0159\u00edchu\u0165 alkoholu. Sjel mu dlan\u00ed na zadek a tvrd\u011b mu ho stisknul. Bill mu proti rt\u016fm zalapal po dechu, st\u00e1le se ale neodtahoval. Nezn\u00e1m\u00fd mu\u017e si Billa p\u0159it\u00e1hl je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e, druhou rukou mu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po t\u0159\u00edsle. Bill zavr\u010del, sna\u017eil se od n\u011bj dostat, osvobodit se, ale byl slab\u0161\u00ed ne\u017e on. Kdy\u017e uc\u00edtil, jak mu p\u0159ejel dlan\u00ed p\u0159es rozkrok, rychle ho od sebe odstr\u010dil.<\/p>\n

„Hej!“ zak\u0159i\u010del Bill.
Brunet ho nechal b\u00fdt a zvedl ruce do vzduchu na znamen\u00ed toho, \u017ee se vzd\u00e1v\u00e1. „O-ou, kurvi\u010dka je net\u00fdkavka.“
Bill otev\u0159el pusu doko\u0159\u00e1n a vykulil o\u010di. Nev\u011b\u0159il vlastn\u00edm u\u0161\u00edm a tomu, co pr\u00e1v\u011b sly\u0161el. Ta pozn\u00e1mka se ho opravdu dotkla. „Jdi do prdele!“ vylet\u011bl.
„K \u010dertu, co chce\u0161?“ zak\u0159i\u010del star\u0161\u00ed mu\u017e. Byl na\u0161tvan\u00fd. „Nejd\u0159\u00edv se chov\u00e1\u0161 jako coura, a pak se st\u00e1hne\u0161 a nenech\u00e1\u0161 na sebe ani s\u00e1hnout? To nejde dohromady!“
Bill mu jen uk\u00e1zal zdvihnut\u00fd prost\u0159edn\u00ed\u010dek a oto\u010dil se k odchodu, \u0161el zp\u00e1tky na zahradu.
„Jo, jen zmizni, teplou\u0161i!“ k\u0159i\u010del za n\u00edm brunet a zah\u00e1n\u011bl ho rukama jak mal\u00e9 d\u00edt\u011b. Nebo jako slepici. Cokoliv.
\u010cernovl\u00e1sek se zastavil, oto\u010dil a pod\u00edval se brunetovi do o\u010d\u00ed. Nem\u011bl n\u00e1ladu h\u00e1dat se. Nav\u00edc nev\u011bd\u011bl, jak takovou h\u00e1dku v\u016fbec za\u010d\u00edt. Jen se tedy na n\u011bj zle pod\u00edval a ode\u0161el.<\/p>\n

Bill si nebyl jist\u00fd, jestli se mu l\u00edbili kluci, holky nebo oboj\u00ed. Uvnit\u0159 sebe ale c\u00edtil, \u017ee to chce zjistit. Mo\u017en\u00e1 tohle v\u0161echno jeho experimentov\u00e1n\u00ed ale nebyl dobr\u00fd n\u00e1pad, kter\u00fd by snad fungoval. L\u00edb\u00e1n\u00ed se s n\u011bk\u00fdm naprosto ciz\u00edm si rozhodn\u011b mohl p\u0159idat na sv\u016fj seznam zku\u0161enost\u00ed, ale rozhodn\u011b ne s nadr\u017een\u00fdm lh\u00e1\u0159em. Coura? Koho naz\u00fdval courou? Jen si u\u017e\u00edval ten okam\u017eik stejn\u011b tak, jako by si ho u\u017e\u00edval kdokoliv jin\u00fd, kdo tady dnes ve\u010der byl. V tom p\u0159\u00edpad\u011b byli coury v\u0161ichni, kte\u0159\u00ed tu byli. V\u0161iml si, jak mu Andreas m\u00e1v\u00e1 od baz\u00e9nu, rozhodl se za n\u00edm tedy j\u00edt.<\/p>\n

„Jsi v pohod\u011b?“ zeptal se blon\u010f\u00e1k s obavami vepsan\u00fdmi v o\u010d\u00edch.
„Jo, jen jsem narazil na jednoho kret\u00e9na. Jak vypad\u00e1 m\u016fj makeup?“ zeptal se Bill. Sna\u017eil se zapomenout na to, co se stalo v kuchyni, a naklonil se k Andreasovi.
„Je perfektn\u00ed. Jsi n\u00e1dhern\u00fd, Bille,“ Andreas chytil Billa za tv\u00e1\u0159 a pohladil ho po n\u00ed palcem.
Bill se zamra\u010dil. „Andy! Do prdele, nech toho!“ vyjel a ruku mu odstr\u010dil. „Odch\u00e1z\u00edm.“
„Ne, po\u010dkej! H\u00e1dej, co jsem zjistil?“ Andreas Billa chytil za pa\u017ei, aby ho tak zastavil. „Sebasti\u00e1n mi \u0159ekl, kde se\u017eeneme… kokain,“ posledn\u00ed slovo za\u0161eptal, jako kdyby bylo sou\u010d\u00e1st\u00ed imagin\u00e1rn\u00edho seznamu slov, kter\u00e1 se nesm\u00ed vyslovit. Kdo v\u00ed, mo\u017en\u00e1 bylo.
„Super. Te\u010f opravdu odch\u00e1z\u00edm,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, st\u00e1le si pevn\u011b st\u00e1l za sv\u00fdm. Pro tento okam\u017eik Andreas a jeho kokainov\u00e1 dobrodru\u017estv\u00ed nebylo nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho.
„Bille, no tak. Je to kousek odsud,“ Andreas zase \u0161kemral.
„Co\u017ee? Te\u010f?!“
Dob\u0159e. Andreas byl mnohem v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si kdy myslel.
„Samoz\u0159ejm\u011b! Je teprve p\u016flnoc!“<\/div>\n

\n

—<\/strong><\/div>\n

\n

Mlad\u00edci sed\u011bli v Andreasov\u011b drah\u00e9m aut\u011b a jeli n\u011bkam, nev\u011bd\u011bli p\u0159esn\u011b kam. Proj\u00ed\u017ed\u011bli centrem m\u011bsta.
„Tady n\u011bkde to mus\u00ed b\u00fdt,“ \u0159ekl Andreas a zpomaloval.
„Se\u0161 si jist\u00fd?“ Bill mu v\u011bnoval skeptick\u00fd pohled.
„Ne.“
„Bo\u017ee, Andreasi. Mysl\u00edm si, \u017ee jsme se ztratili. V\u0161echno tady vypad\u00e1 tak… opu\u0161t\u011bn\u011b,“ Bill si promnul ko\u0159en nosu a rozhl\u00e9dl se po naprosto zni\u010den\u00e9 \u010dtvrti. Ulice byly tmav\u00e9 a pr\u00e1zdn\u00e9. Jen tu a tam byla lampa. Kdokoliv jin\u00fd by byl k smrti vyd\u011b\u0161en\u00fd, ale oni dva ne. Zv\u011bdavost poznat nepoznan\u00e9 byla siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e obavy, jestli je ta oblast bezpe\u010dn\u00e1.
„Oh, hele, koukej!“ Andreas uk\u00e1zal na dob\u0159e osv\u011btlen\u00fd roh ulice. M\u00edsto bylo zhruba jeden blok od nich. Byla tam zaparkovan\u00e1 \u010dty\u0159i auta, kolem kter\u00fdch se poflakovalo p\u00e1r chlap\u016f, kte\u0159\u00ed se mezi sebou dohadovali. Jo, rozhodn\u011b je to tady,<\/em> pomyslel si blon\u010f\u00e1k.
Bill Andrease neochotn\u011b n\u00e1sledoval k hlou\u010dku nezn\u00e1m\u00fdch mu\u017e\u016f.<\/p>\n

„Kr\u00e1sn\u00fd ve\u010der, p\u0159\u00e1tel\u00e9. M\u00e1me z\u00e1jem o va\u0161e zbo\u017e\u00ed,“ zazubil se Andreas sebev\u011bdom\u011b.
Mu\u017ei si mezi sebou vzru\u0161en\u011b \u0161eptali, sem tam prohodili slova jako „wow“ a sm\u00e1li se. Dva z nich je sledovali opravdu zaujat\u011b. Jeden poslal Andreasovi vzdu\u0161n\u00fd polibek. M\u00edt dva mlad\u00e9 chlapce na takov\u00e9m m\u00edst\u011b bylo rozhodn\u011b zpest\u0159en\u00ed ve\u010dera.
„Georgu! Dv\u011b princezny maj\u00ed z\u00e1jem!“ zak\u0159i\u010del jeden z nich. Bill s Andreasem si vym\u011bnili pohled. O p\u00e1r sekund pozd\u011bji se objevil dal\u0161\u00ed mu\u017e. Dob\u0159e stav\u011bn\u00fd brunet, kter\u00e9mu bylo rozhodn\u011b p\u00e1r let p\u0159es dvacet, se houpavou ch\u016fz\u00ed dost\u00e1val ke dv\u011bma kamar\u00e1d\u016fm. M\u011bl s sebou je\u0161t\u011b dva dal\u0161\u00ed mu\u017ee. Georg byl rozhodn\u011b p\u0159ita\u017eliv\u00fd. M\u011bl na sob\u011b oby\u010dejnou b\u00edlou vestu a tmav\u00e9 d\u017e\u00edny. Mu\u017e po jeho levici se na Billa usm\u00e1l. Vypadal mlad\u011b, ur\u010dit\u011b byl z cel\u00e9 party nejmlad\u0161\u00ed. Byl vysok\u00fd, huben\u00fd, vlasy m\u011bl spleten\u00e9 do cop\u00e1nk\u016f a m\u011bl na sob\u011b pytlovit\u00e9 oble\u010den\u00ed. Bill se usm\u00e1l nazp\u00e1tek, ne\u017e pohl\u00e9dl znovu na Georga.
„Kolik chcete, kamar\u00e1di?“ zeptal se Georg a zalo\u017eil ruce na hrudn\u00edku. Vypadal trp\u011bliv\u011b.
„Uhm… tak akor\u00e1t?“ vykoktal Andreas. Hned toho ale litoval. C\u00edtil se zatracen\u011b hloup\u011b. Nav\u00edc, nekupoval kokain poprv\u00e9.
Georg se rozesm\u00e1l prvn\u00ed, ostatn\u00ed se k n\u011bmu postupn\u011b p\u0159ipojili. „D\u00edt\u011b, poprv\u00e9 kupuje\u0161 kokain?“
„No… ano.“ Pravd\u011bpodobn\u011b. Poka\u017ed\u00e9 ho toti\u017e dostal u\u017e od n\u011bkoho dal\u0161\u00edho.
„To nen\u00ed v\u016fbec probl\u00e9m!“ \u0159ekl brunet povzbudiv\u011b. „Tady m\u00e1\u0161,“ dal mu t\u0159i mal\u00e9 pytl\u00ed\u010dky. Mu\u017e s cop\u00e1nky nat\u00e1hl p\u0159ed Andrease dla\u0148, aby mu do n\u00ed dal pen\u00edze.<\/div>\n

V\u0161echno bylo naprosto v pohod\u011b, ne\u017e se Andreas rozhodl znovu promluvit.<\/p>\n

„Je to pravej kokain, \u017ee jo?“
Bill\u016fv v\u00fdraz se poprv\u00e9 za celou noc zm\u011bnil na vyd\u011b\u0161en\u00fd, k\u00e1rav\u011b se na kamar\u00e1da pod\u00edval. Selsk\u00fd rozum mu \u0159\u00edkal, \u017ee tohle nebyla ot\u00e1zka, na kterou by se m\u011bl \u010dlov\u011bk pt\u00e1t takov\u00fdch lid\u00ed, jako byli chl\u00e1pci p\u0159ed nimi.
„Co\u017ee?“ vyk\u0159ikl mu\u017e po Georgov\u011b pravici.
„Cht\u011bl jsem… cht\u011bl jsem \u0159\u00edct, douf\u00e1m, \u017ee si nemysl\u00edte, \u017ee n\u00e1s m\u016f\u017eete oblbnout, proto\u017ee jsme v tomhle nov\u00ed. M\u016fj kamar\u00e1d… \u0159ekl mi, abych \u0161el sem za v\u00e1ma, proto\u017ee jste nejlep\u0161\u00ed a-„
„Hej, hej, zpomal, d\u00edt\u011b,“ sko\u010dil mu do \u0159e\u010di Georg a utnul tak Andreasovo nerv\u00f3zn\u00ed kokt\u00e1n\u00ed. „Na\u0161im klient\u016fm d\u00e1v\u00e1me jen to nejlep\u0161\u00ed,“ zak\u0159enil se. Zn\u011bl jako jeden z t\u011bch chl\u00e1pk\u016f z televizn\u00ed reklamy.
„Nejsem d\u00edt\u011b,“ odsekl Andreas.
Bill proto\u010dil o\u010di a pl\u00e1cnul se do \u010dela. Co to, k\u010dertu, Andreas p\u0159edv\u00e1d\u011bl? Nemohl si prost\u011b vz\u00edt ten zatracen\u00fd kokain a odej\u00edt? Vyhnout se t\u00e9hle hloup\u00e9 konverzaci, kter\u00e1 stejn\u011b nikam nevedla? Tohle byl p\u0159esn\u011b ten d\u016fvod, pro\u010d Andrease ob\u010das nem\u011bl r\u00e1d. Co kdyby je za\u010dali b\u00edt? Zatracen\u011b, Andreas byl takovej hlup\u00e1k.<\/p>\n

„Dob\u0159e, kolik ti je?“ u\u0161kl\u00edbl se Georg. Opravdu se bavil moment\u00e1ln\u00ed situac\u00ed.
„Osmn\u00e1ct.“
„Aha, ch\u00e1pu,“ pok\u00fdval Georg. „A co vy, takov\u00e9 dv\u011b k\u0159ehotinky, d\u011bl\u00e1te venku touhle dobou? Nem\u011bli byste b\u00fdt v posteli?“ rozesm\u00e1l se. Mu\u017ei kolem n\u011bj se sm\u00e1li s n\u00edm.
Andreas si odfrkl. „Byli jsme na party a a\u017e tady skon\u010d\u00edme, vrac\u00edme se tam.“
„Po\u010dkej,“ Georg chytil Andrease za rameno a ten zamrzl v pohybu. „Kdo ti o n\u00e1s \u0159ekl?“
„Sebasti\u00e1n… Sandler?“ prozradil jm\u00e9no sv\u00e9ho spolu\u017e\u00e1ka.
„Te\u010f se pt\u00e1\u0161 ty m\u011b?“ zeptal se Georg v\u00e1\u017en\u011b.
„NE! J\u00c1-„
„Okay! V pohod\u011b, zn\u00e1m ho. Je to dobrej klient. Vid\u00edm, \u017ee nel\u017eete… To se mi l\u00edb\u00ed,“ mrknul Georg a popl\u00e1cal Andrease po rameni. „Klienti v\u017edy dovedou nov\u00e9 klienty,“ Georgovy rty se spojily a vytvo\u0159ily tak \u00fazkou linku. Jeho mysl p\u0159ich\u00e1zela s nov\u00fdm n\u00e1padem.<\/p>\n

„Uhm… Chcete j\u00edt s n\u00e1ma? Mohli byste tam sehnat v\u00edc klient\u016f,“ nab\u00eddl Andreas. Ne\u017e my\u0161lenku vyslovil, ani nep\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, co se vlastn\u011b chystal navrhnout. Cht\u011bl se prost\u011b osvobodit a kone\u010dn\u011b odsud vypadnout. Nav\u00edc, ti chl\u00e1pci pracovali. Rozhodn\u011b na jeho pozv\u00e1n\u00ed nek\u00fdvnou.<\/div>\n

Georgovo rozhodnut\u00ed netrvalo ani dv\u011b sekundy. „Jasn\u011b, p\u0159id\u00e1me se!“ pod\u00edval se na mu\u017ee s cop\u00e1nky, ten jen k\u00fdval hlavou na souhlas. Oto\u010dil sv\u016fj pohled zp\u00e1tky na Andrease, kter\u00fd si nerv\u00f3zn\u011b pohr\u00e1val se sv\u00fdmi blon\u010fat\u00fdmi vlasy. „L\u00edb\u00ed\u0161 se mi, d\u00edt\u011b. Ta blon\u010fat\u00e1 hlava ti dob\u0159e mysl\u00ed, vi\u010f?“
Andreas otev\u0159el pusu doko\u0159\u00e1n, kdy\u017e si uv\u011bdomil, co vlastn\u011b ud\u011blal.
„Chlapi, \u010das se j\u00edt bavit!“ ozn\u00e1mil Georg. Vyst\u0159elil jednu ruku do vzduchu a uk\u00e1zal na no\u010dn\u00ed oblohu.
Do \u010deho se to namo\u010dili?<\/p>\n

autor: Aster<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Catherine<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/p>\n

original<\/a><\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Aster Ve\u010d\u00edrek „Douf\u00e1m, \u017ee ta party bude st\u00e1t za to a j\u00e1 nebudu trp\u011bt v t\u011bchhle kalhot\u00e1ch pro nic za nic,“ zamumlal si Bill s\u00e1m pro sebe, kdy\u017e \u0161el skrz p\u0159\u00edjezdovou cestu k Andreasovu bezchybn\u011b zaparkovan\u00e9mu autu.„Wow, vypad\u00e1\u0161 fantasticky!“ u\u0161kl\u00edbl se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[688],"tags":[],"class_list":["post-875","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-chaos-by-aster"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/875","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=875"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/875\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=875"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=875"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=875"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}