{"id":8751,"date":"2011-05-02T18:30:00","date_gmt":"2011-05-02T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8729"},"modified":"2011-05-02T18:30:00","modified_gmt":"2011-05-02T17:30:00","slug":"dance-to-destroy-you-3-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/02\/dance-to-destroy-you-3-1-2\/","title":{"rendered":"Dance to destroy you 3. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Listopad, 2008 – V\u011bk 18 let<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Rozt\u0159esenou rukou si set\u0159u pot z \u010dela a na jeden n\u00e1dech do sebe p\u0159eklop\u00edm skoro p\u016fl l\u00e1hve vody. Dneska jsem to mo\u017en\u00e1 mali\u010dko p\u0159ehnal, sotva popad\u00e1m dech a nohy se mi klepou jak ratl\u00edkovi ve v\u011btru. Ale jestli chci dos\u00e1hnout sv\u00e9ho vyty\u010den\u00e9ho c\u00edle, nesm\u00edm polevit a nechat se srazit na kolena \u00fanavou. On to taky nikdy neud\u011blal, proto p\u0159ede mnou m\u00e1 takovou v\u00fdhodu. Ale to se zm\u011bn\u00ed, a to velice rychle.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem nastupoval na st\u0159edn\u00ed \u0161kolu, dal jsem si p\u0159edsevzet\u00ed, \u017ee si vybuduju n\u011bjakou reputaci, jm\u00e9no. Tenkr\u00e1t jsem byl rozhodnut\u00fd, \u017ee se ze m\u011b v\u0161ichni posad\u00ed na prdel a j\u00e1 budu ta hv\u011bzda. Sice to tak doslova nedopadlo, ale za celkem kr\u00e1tk\u00fd \u010das jsem si tam vybudoval n\u011bjak\u00e9 jm\u00e9no a postaven\u00ed, a hlavn\u011b z\u00e1kladnu p\u0159\u00edvr\u017eenc\u016f, kte\u0159\u00ed byli ochotn\u00ed ud\u011blat v\u0161echno, co mi na o\u010d\u00edch uvid\u00ed. Nikdy pro m\u011b nikdo z nich neznamenal v\u00edc, ne\u017e oby\u010dejn\u00e9 poskoky, ale pom\u00e1hali mi udr\u017eovat si postaven\u00ed, a dokud se hod\u00ed, pro\u010d se jich zbavovat. Co se Andreas s rodi\u010di v polovin\u011b prvn\u00edho ro\u010dn\u00edku odst\u011bhoval do Anglie, nem\u011bl jsem p\u0159\u00e1tele, jen sluhy<\/em>.<\/div>\n
Ten prav\u00fd zlom p\u0159i\u0161el a\u017e ve druh\u00e1ku, kdy k n\u00e1m na \u0161kolu p\u0159estoupili J. a M, fraj\u00edrci z velk\u00e9ho m\u011bsta Berl\u00edna. Naprosto \u00fa\u017easn\u00ed kluci, kte\u0159\u00ed zbo\u017e\u0148uj\u00ed hip hop, rap a street dance. Kdyby nebylo jich a toho, \u017ee jsem s nimi musel ‚povinn\u011b-dobrovoln\u011b‘ chodit do parku, kde ka\u017ed\u00e9 odpoledne tr\u00e9novali, tak bych nikdy nep\u0159i\u0161el na zp\u016fsob, jak se m\u00e9mu dvoj\u010deti za v\u0161echno pomst\u00edt. Kdyby nebylo jich a jejich n\u00e1padu, \u017ee bych se m\u011bl p\u0159idat k jejich mini crew, nikdy bych te\u010f nesed\u011bl na z\u00eddce v parku, a neklepal kosu d\u00edky studen\u00e9mu v\u011btru, zat\u00edmco se pot\u00edm jak prase.<\/p>\n<\/div>\n
Zahrabu v ta\u0161ce vedle sebe a vyt\u00e1hnu krabi\u010dku cigaret. U\u017e n\u011bkolikr\u00e1t jsem se pokou\u0161el p\u0159estat, proto\u017ee moje pl\u00edce to jednodu\u0161e nezvl\u00e1daj\u00ed se v\u0161\u00edm t\u00edm pohybem, ale za ta l\u00e9ta jsem si na to natolik navyknul, \u017ee to nejde. A nav\u00edc, cigarety maj\u00ed dokonale antistresuj\u00edc\u00ed \u00fa\u010dinky. Minim\u00e1ln\u011b pro m\u011b jo. <\/div>\n
\n
<\/div>\n
U\u017e d\u00e1vno nejsem ten kluk, kter\u00fdm jsem b\u00fdval, kdy\u017e mi bylo patn\u00e1ct. Tenkr\u00e1t, po t\u00e9 jedn\u00e9 jedin\u00e9 rva\u010dce, kterou jsme s bratrem m\u011bli, se v\u0161echno zm\u011bnilo. Uzn\u00e1v\u00e1m, \u017ee jsem po\u0159\u00e1d byl ten stejn\u00fd spratek, co chodil ob\u010das za \u0161kolu, odm\u00edtal d\u011blat dom\u00e1c\u00ed pr\u00e1ce, a kter\u00fd si ned\u011blal z ni\u010deho hlavu a v\u0161ichni byli mal\u00ed \u010derv\u00ed\u010dci pod jeho nohama. Ale sv\u00fdm zp\u016fsobem jsem se zm\u011bnil. Od doby, co je on<\/em> pry\u010d, je v\u0161echno jinak.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e p\u0159edt\u00edm, pokud jsem nemusel, s nik\u00fdm jsem doma nekomunikoval, sna\u017eil jsem se neprojevovat p\u0159ed nimi \u017e\u00e1dn\u00e9 emoce, proto\u017ee by toho kdykoliv mohli zneu\u017e\u00edt. Ale co je nejpodstatn\u011bj\u0161\u00ed, naprosto jsem p\u0159estal komunikovat s Tomem. V\u017edycky jsem s n\u00edm sotva pronesl p\u00e1r slov, ale po t\u00e9 na\u0161\u00ed poty\u010dce jsem s n\u00edm je\u0161t\u011b nepromluvil. Nikdy. A i kdy\u017e mi to ob\u010das chyb\u00ed, nikdy bych za n\u00edm ne\u0161el, p\u0159esto\u017ee v\u00edm, \u017ee on by m\u011b nevyhodil.<\/div>\n
Ne, on u\u017e pro m\u011b d\u00e1vno nen\u00ed bratrem, a abych mohl dot\u00e1hnout do konce to, pro co jsem se rozhodl, nesm\u00edm s n\u00edm m\u00edt \u017e\u00e1dn\u00e9 slitov\u00e1n\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Nep\u0159\u00edtomn\u00fdm pohledem sleduji, jak se p\u0159ede mnou ve vzduchu vln\u00ed kou\u0159 z cigarety, kter\u00e1 mi jen tak le\u017e\u00ed mezi prsty, zapomenut\u00e1. Kdykoliv se zamysl\u00edm nad bratrem, dopadne to tak, \u017ee v\u0161echno ostatn\u00ed jde stranou. A \u017ee posledn\u00ed dobou se mi zmetek dost\u00e1v\u00e1 do hlavy n\u011bjak \u010dasto. Co ode\u0161el bydlet k t\u00e1tovi, tak mi za\u010dal snad i chyb\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
„B.? Hej, chlape, co ty tady?“<\/p>\n<\/div>\n
Nepatrn\u011b se pousm\u011bju na Joa, kter\u00fd se ke mn\u011b hrne jak velk\u00e1 voda a jeho ob\u0159\u00ed oble\u010den\u00ed za n\u00edm lehce vlaje v listopadov\u00e9m v\u011btru. Tenhle kluk mi neskute\u010dn\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1 m\u00e9 dvoj\u010de. Mo\u017en\u00e1 je Tom magor do baletu, ale i tak si na st\u0159edn\u00ed dok\u00e1zal naj\u00edt sv\u016fj styl a s podivem skon\u010dil u hip hopu. Kdy\u017e jsem ho vid\u011bl naposledy, nosil stejn\u011b voln\u00fd oble\u010den\u00ed jako J. a na hlav\u011b m\u011bl po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b dredy. Sakra dost, Bille! Nebude\u0161 tu pof\u0148uk\u00e1vat nad vlastn\u00edm bratrem! E-e, to by rozhodn\u011b ne\u0161lo, milej zlatej!<\/p>\n<\/div>\n
Znovu jsem si pot\u00e1hnul ze skoro doho\u0159el\u00e9 cigarety a nechal nikotinov\u00fd kou\u0159 proplout do plic, a zase hezky pomalu nosn\u00edmi d\u00edrkami ven.<\/p>\n<\/div>\n
„Pot\u0159eboval sem si pro\u010distit hlavu,“ odpov\u00edm a pod\u00e1m Joovi ruku na pozdrav. S p\u0159iblbl\u00fdm \u00fasm\u011bvem si m\u011b p\u0159it\u00e1hne k sob\u011b a s pitvo\u0159en\u00edm m\u011b popl\u00e1c\u00e1 po z\u00e1dech. S nik\u00fdm jin\u00fdm to ned\u011bl\u00e1, jen se mnou. Ob\u010das je to trochu divn\u00fd a skoro i nep\u0159\u00edjemn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Zase ste se doma rafli?“ P\u0159id\u0159epne si na z\u00eddku vedle m\u011b a bez dovolen\u00ed si ode m\u011b vezme cig\u00e1ro. Jen proto\u010d\u00edm o\u010di a t\u00edpnu nedopalek, kter\u00fd je u\u017e stejn\u011b k nepou\u017eit\u00ed. Zrovna dneska nem\u00e1m n\u00e1ladu mu popisovat, jak m\u00e1ma vyv\u00e1d\u011bla, \u017ee jsem p\u0159es noc z\u016fstal venku a r\u00e1no ne\u0161el do \u0161koly. Jako by si za tu dobu je\u0161t\u011b nezvykla, \u017ee tohle \u010das od \u010dasu ud\u011bl\u00e1m. Na druhou stranu se j\u00ed zase nem\u016f\u017eu divit; o part\u011b, se kterou sv\u016fj voln\u00fd \u010das tr\u00e1v\u00edm a jej\u00ed\u017e sou\u010d\u00e1st\u00ed je i m\u00e1 mali\u010dkost, koluj\u00ed po na\u0161\u00ed mal\u00e9 v\u00edsce r\u016fzn\u00e9 zv\u011bsti, a ne v\u017edy ty dobr\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Nakonec zvol\u00edm kompromis a jen to Joeovi odk\u00fdvnu, tak nebo tak je to polovi\u010dn\u00ed pravda, a to se taky po\u010d\u00edt\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
Naprosto vy\u010derpan\u011b sebou hod\u00edm do pe\u0159in a je mi jedno, \u017ee se na m\u011b potem lep\u00ed tri\u010dko. Na sprchu te\u010f nem\u00e1m nejmen\u0161\u00ed pomy\u0161len\u00ed. Nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno, pomy\u0161len\u00ed by bylo, ale s\u00edla a energie jsou v nedohlednu. Dne\u0161n\u00ed odpoledne v parku m\u011b vy\u010derpalo tak, jako u\u017e dlouho ne. Kdy\u017e tr\u00e9nuju s\u00e1m, d\u00e1v\u00e1m si pravideln\u00e9 p\u0159est\u00e1vky, ale jakmile tam se mnou jsou J. nebo Mike, tak jedeme v kuse do posledn\u00edho zbytku sil. A nedej bo\u017ee, aby tam byli oba najednou, to m\u011b pak dom\u016f pomalu nos\u00ed na z\u00e1dech.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Proto\u010d\u00edm o\u010di a potla\u010d\u00edm nutk\u00e1n\u00ed zak\u0148u\u010det jak nakopnut\u00fd pes, kdy\u017e se ve dve\u0159\u00edch m\u00e9ho pokoje objev\u00ed mam\u010dina hlava. Copak mi v\u00e1\u017en\u011b nem\u016f\u017ee d\u00e1t chv\u00edli pauzu? Kdykoliv jsem doma, m\u00e1m ji furt v pat\u00e1ch, tak a\u0165 se pak nediv\u00ed, \u017ee rad\u0161i tr\u00e1v\u00edm \u010das n\u011bkde venku, s ciz\u00edma, ne\u017e tady. I kdy\u017e je pravda, \u017ee od doby, co je on pry\u010d, tak je to doma klidn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Co?“<\/p>\n<\/div>\n
„Kde jsi byl? Volal Tom, ptal se na tebe.“<\/p>\n<\/div>\n
Jist\u011b, jako bych ho zrovna j\u00e1 zaj\u00edmal. Byl by blbej, kdyby jo. I kdy\u017e\u2026 ne, stejn\u011b tak, jako on nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b, j\u00e1 nezaj\u00edm\u00e1m jeho, tak to prost\u011b bylo, je a\u2026 no, asi to tak nebude po\u0159\u00e1d, proto\u017ee a\u017e nadejde den m\u00e9 pomsty, nikdy u\u017e na m\u011b nezapomene, chlape\u010dek.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159\u00ed\u0161t\u00ed t\u00fdden p\u0159ijede,“ pokra\u010duje m\u00e1ma d\u00e1l, jako by se nechumelilo. Tentokr\u00e1t v\u0161ak zast\u00e9n\u00e1n\u00ed nepotla\u010d\u00edm. P\u0159ijede. Sem. Za t\u00fdden. No super, naprosto skv\u011bl\u00e9! A to jako pro\u010d?! Nevid\u011bl jsem ho u\u017e rok a on se n\u00e1m sem te\u010f nas\u00e1\u010dkuje v dob\u011b, kdy nem\u00e1m kam zdrhnout jako obvykle?<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/p>\n<\/div>\n
„Na \u0161kole u\u017e maj\u00ed pr\u00e1zdniny, p\u0159ijede se na n\u00e1s pod\u00edvat. Z\u016fstane tu do V\u00e1noc, jsi r\u00e1d?“<\/p>\n<\/div>\n
„Sk\u00e1\u010du nad\u0161en\u00edm, nevid\u00ed\u0161?“ prohod\u00edm sarkasticky a div\u00edm se, \u017ee mi jedna nep\u0159ilet\u00ed. Tak tohle je dokonal\u00fd. Tak nejen, \u017ee ten zmetek u\u017e m\u00e1 ve \u0161kole volno, ale on se sem nakvart\u00fdruje skoro na m\u011bs\u00edc? Co jsem komu ud\u011blal tak zl\u00e9ho? Okay, na tuhle ot\u00e1zku mi nikdo neodpov\u00eddejte. Ale stejn\u011b\u2026<\/div>\n
Nakonec m\u00e1m\u011b odmru\u010d\u00edm v\u0161echno, co mi d\u00e1l hu\u010d\u00ed do hlavy jak vodop\u00e1d. Nevn\u00edm\u00e1m ji, je mi ukraden\u00fd, co dneska d\u011blala, \u017ee Gordonova sestra kone\u010dn\u011b porodila, nebo \u017ee Tom p\u0159ijede v sobotu r\u00e1no. Stejn\u011b tu nebudu, abych se s n\u00edm v\u00edtal. M\u00e1me s klukama d\u016fle\u017eit\u00fd battle, a jestli se n\u00e1m to povede, budu m\u00edt kone\u010dn\u011b jistotu, \u017ee moje \u00fasil\u00ed nebylo jen zb\u016fhdarma vyhazov\u00e1n\u00ed \u010dasu.<\/p>\n<\/div>\n
Ani\u017e bych nechal m\u00e1mu dovypr\u00e1v\u011bt mi, jak j\u00ed n\u011bjak\u00e1 kolegy\u0148ka v pr\u00e1ci m\u00edsto \u010daje ud\u011blala kafe a jak se kv\u016fli tomu p\u016fl hodiny sm\u00e1ly, vezmu si v\u011bci a bez jedin\u00e9ho slova se odejdu zav\u0159\u00edt do koupelny. Nakonec i ta n\u00e1maha se sprchou bude lep\u0161\u00ed, ne\u017e m\u00e1mina spole\u010dnost\u2026 na\u0161tvala m\u011b a zkazila mi tak jinak doposud dobr\u00fd den. Super.<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee jsem dobrovoln\u011b navrhnul, \u017ee pojedu na prodlou\u017een\u00e9 v\u00e1no\u010dn\u00ed pr\u00e1zdniny dom\u016f. Ne snad, \u017ee bych nevid\u011bl r\u00e1d mamku s Gordonem, to rozhodn\u011b jo, ale moc se mi nechce do Billovy spole\u010dnosti. A rozhodn\u011b to nen\u00ed jen tak n\u011bjak\u00fd rozmar nebo tak, m\u00e1m pro to sv\u00e9 d\u016fvody.<\/p>\n<\/div>\n
Od m\u00fdch jeden\u00e1cti let se nikdy nestalo, aby m\u011b k sob\u011b Bill pustil. Nikdy jsem se k n\u011bmu nedostal bl\u00ed\u017e, ne\u017e na p\u00e1r metr\u016f, v\u00fdjimky byly spole\u010dn\u00e9 rodinn\u00e9 ob\u011bdy a ve\u010de\u0159e, kdy jsme spole\u010dn\u011b museli sed\u011bt u jednoho stolu a chv\u00edle, kdy n\u00e1s rodi\u010de p\u0159ev\u00e1\u017eeli spole\u010dn\u011b v jednom aut\u011b. Co\u017e se taky \u010dasem omezilo, rad\u0161i jsem za\u010dal chodit v\u0161ude p\u011b\u0161ky nebo pou\u017e\u00edval hromadnou dopravu.<\/div>\n
A pr\u00e1v\u011b to je d\u016fvod, pro\u010d jsem si myslel, \u017ee pocity, kter\u00e9 ve mn\u011b jeho bl\u00edzkost vyvolala v dob\u011b, kdy n\u00e1m bylo patn\u00e1ct, byly jen projevem dlouhodob\u00e9ho odlou\u010den\u00ed a minima fyzick\u00e9ho kontaktu. I kdy\u017e jsme se tenkr\u00e1t sna\u017eili jeden druh\u00e9mu co nejv\u00edc ubl\u00ed\u017eit, po\u0159\u00e1d to byl fyzick\u00fd kontakt, t\u011blo na t\u011blo, kter\u00fd mi do t\u00e9 doby s bratrem hrozn\u011b chyb\u011bl. Ze vzpom\u00ednky na na\u0161i poty\u010dku jsem \u017eil je\u0161t\u011b hodn\u011b dlouho. Pamatoval jsem si ten pocit, jak\u00e9 to bylo, m\u00edt Billa tak bl\u00edzko u sebe. Ale \u010d\u00edm jsem byl star\u0161\u00ed, t\u00edm v\u00edce mi doch\u00e1zelo, \u017ee to nebylo jen tak.<\/p>\n<\/div>\n
S n\u00e1stupem na st\u0159edn\u00ed \u0161kolu jsem poznal p\u00e1r \u00fa\u017easn\u00fdch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed se za m\u011b dok\u00e1zali postavit, kdy\u017e to bylo pot\u0159eba, a nikomu z nich nevadilo, \u017ee se v\u011bnuji baletu. Naopak m\u011b v tom podporovali a p\u0159i\u0161lo jim \u00fa\u017easn\u00fd, \u017ee kluk jako j\u00e1, se m\u016f\u017ee v\u011bnovat n\u011b\u010demu, jako je balet. A nikdy si nemysleli, \u017ee bych byl teplou\u0161ek<\/em> jen proto, \u017ee m\u00e1m r\u00e1d tenhle druh tance, za co\u017e jsem jim byl neuv\u011b\u0159iteln\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd, a vlastn\u011b po\u0159\u00e1d jsem. Ale \u010d\u00edm v\u00edce lid\u00ed jsem s v\u011bkem pozn\u00e1val, t\u00edm sp\u00ed\u0161 jsem si uv\u011bdomoval, \u017ee k nikomu z nich nec\u00edt\u00edm ani z poloviny to, co c\u00edt\u00edm k Billovi. Byl, a je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d jsem zmaten\u00fd z pocit\u016f, kter\u00e9 ve mn\u011b bratr vyvol\u00e1v\u00e1. Nedostatek kontaktu s n\u00edm, fyzick\u00e9ho nebo psychick\u00e9ho, mi po\u0159\u00e1dn\u011b zamotal hlavu, a dodnes nejsem je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b schopn\u00fd rozlu\u0161tit, co k n\u011bmu vlastn\u011b c\u00edt\u00edm.<\/div>\n
V jednu chv\u00edli jsem schopn\u00fd ho nen\u00e1vid\u011bt, kdy\u017e si vzpomenu na v\u0161echno, \u010d\u00edm jsem si d\u00edky n\u011bmu proch\u00e1zel na gymn\u00e1ziu, ale v dal\u0161\u00edm moment\u011b si vzpomenu na jeho \u00fasm\u011bv, na to, jak\u00e9 to bylo, kdy\u017e jsme se je\u0161t\u011b m\u011bli r\u00e1di a t\u00e1hli spolu za jeden provaz jako d\u011bti, a nedok\u00e1\u017eu se na n\u011bj zlobit za nic na sv\u011bt\u011b. Chyb\u00ed mi, i kdy\u017e bych si ob\u010das p\u0159\u00e1l, aby to tak nebylo.<\/p>\n<\/div>\n
Ale ten nejhlavn\u011bj\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d z\u00e1rove\u0148 chci i nechci jet dom\u016f, je ten, \u017ee se Billa boj\u00edm.<\/div>\n
Boj\u00edm se toho, jak na n\u011bj budu reagovat, jak on bude reagovat na m\u011b. Od doby, co jsem p\u0159ed rokem ode\u0161el bydlet k t\u00e1tovi, jsem ho nevid\u011bl, nemluvil s n\u00edm, a boj\u00edm se toho, jak\u00e9 to te\u010f bude. Jsem si jist\u00fd, \u017ee on je s t\u00edm spokojen\u00fd, \u017ee j\u00e1 mu nechyb\u00edm, ale vracet se dom\u016f po takov\u00e9 dob\u011b, je\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Ale musel jsem odej\u00edt. Kdy\u017e mi t\u00e1ta nab\u00eddnul, abych \u0161el bydlet s n\u00edm do Berl\u00edna, kam bych mohl p\u0159estoupit na tane\u010dn\u00ed konzervato\u0159, na kterou jsem se dostal s pln\u00fdm po\u010dtem bod\u016f p\u0159i talentov\u00fdch zkou\u0161k\u00e1ch, nev\u00e1hal jsem ani okam\u017eik. Nab\u00edzela se mi p\u0159\u00edle\u017eitost, kter\u00e1 m\u011b m\u016f\u017ee dov\u00e9st k m\u00e9mu vytou\u017een\u00e9mu c\u00edli. A nejen to, otec mi poskytl mo\u017enost ut\u00e9ct od bratra. Mo\u017en\u00e1 je to zbab\u011bl\u00e9, ale se v\u0161emi t\u011bmi pocity uvnit\u0159 m\u011b bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed se sebrat a odjet pry\u010d. Doufal jsem, \u017ee tam na n\u011bj zapomenu, \u017ee tam se v\u0161echno zm\u011bn\u00ed. \u0158\u00edk\u00e1 se p\u0159ece, \u017ee ve v\u00edru velkom\u011bsta se \u010dlov\u011bk zm\u011bn\u00ed, nebo ne? A co o\u010di nevid\u00ed, to srdce nebol\u00ed\u2026 Tak pro\u010d u m\u011b to nefungovalo? Pro\u010d m\u00e1m hlavu po\u0159\u00e1d plnou toho mal\u00fdho zmetka, kter\u00fd mi um\u011bl \u017eivot jen znep\u0159\u00edjem\u0148ovat? Pro\u010d p\u0159ed span\u00edm vzpom\u00edn\u00e1m na t\u011bch p\u00e1r \u00fasm\u011bv\u016f, kter\u00e9 se b\u011bhem let mihly na jeho tv\u00e1\u0159i?<\/p>\n<\/div>\n
Pro\u010d neplat\u00ed to \u00fa\u017easn\u00e9 po\u0159ekadlo, Sejde z o\u010d\u00ed, sejde z mysli\u2026?<\/p>\n<\/div>\n
Odpov\u011b\u010f je jednoduch\u00e1, a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto se j\u00ed tak d\u011bs\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
Zamra\u010den\u011b sleduju p\u0159\u00edjezdovou cestu p\u0159ed na\u0161\u00edm domem.<\/div>\n
Cesta z Berl\u00edna a\u017e sem mi zabrala skoro dv\u011b hodiny, ale v\u016fbec mi to nevad\u00ed, vlastn\u011b jsem se to sna\u017eil natahovat, co to jen \u0161lo. M\u011bl jsem mo\u017enost si aspo\u0148 trochu pro\u010distit hlavu p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e se op\u011bt ocitnu tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159 m\u00e9mu pokrevn\u00edmu nep\u0159\u00edteli. A taky se stavit v Burger Kingu na sn\u00eddani\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Se zabouchnut\u00edm dve\u0159\u00ed vystoup\u00edm z auta a zad\u00edv\u00e1m se do okna p\u0159\u00edmo nad gar\u00e1\u017e\u00ed, kter\u00e9 pat\u0159\u00ed k Billovu pokoji. Zaj\u00edmalo by m\u011b, jestli je doma, nebo ne.<\/p>\n<\/div>\n
„Co si to namlouv\u00e1\u0161, rozhodn\u011b na tebe nebude \u010dekat s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed.“<\/p>\n<\/div>\n
S\u00e1m nad sebou mus\u00edm zavrt\u011bt hlavou. V\u00e1\u017en\u011b jsem tak naivn\u00ed, abych si myslel, \u017ee na m\u011b bude \u010dekat doma? \u017de on chyb\u011bl mn\u011b, je\u0161t\u011b neznamen\u00e1, \u017ee i j\u00e1 chyb\u011bl jemu. I kdy\u017e by to bylo hezk\u00e9, kdyby te\u010f otev\u0159el dve\u0159e, usm\u00e1l se na m\u011b a \u0159ekl mi, \u017ee m\u011b r\u00e1d vid\u00ed.<\/div>\n
S povzdechem zalov\u00edm v kapse mikiny a vyt\u00e1hnu krabi\u010dku cigaret. Nesn\u00e1\u0161\u00edm se za to, \u017ee jsem s t\u00edmhle zlozvykem v\u016fbec za\u010dal, ale stres na BSA, Berl\u00edn’s school of Art m\u011b k tomu prakticky donutil, a \u010dokol\u00e1dou a zmrzlinou jsem se p\u0159e\u017e\u00edrat rozhodn\u011b necht\u011bl. A jak poznamenala Amy, nekou\u0159\u00edm zase tak moc, aby mi to n\u011bjak u\u0161kodilo. Jen v t\u011bch chv\u00edl\u00edch, kdy mysl\u00edm na br\u00e1chu\u2026 co\u017e je vlastn\u011b docela \u010dasto, kdy\u017e te\u010f tak uva\u017euju.<\/p>\n<\/div>\n
„No ty vole,“ ozve se za mnou z ni\u010deho nic hv\u00edzdnut\u00ed. Prudce se oto\u010d\u00edm a jen nech\u00e1pav\u011b sleduju dva kluky stoj\u00edc\u00ed p\u0159ed m\u00fdm autem. Sv\u00fdm zp\u016fsobem se mi l\u00edb\u00ed, s jak\u00fdm obdivem z\u00edraj\u00ed na m\u00e9ho mil\u00e1\u010dka. P\u0159esn\u011b si pamatuju, kdy\u017e m\u011b t\u00e1ta p\u0159ed dv\u011bma m\u011bs\u00edci vyt\u00e1hl do automobilky na ji\u017en\u00edm m\u011bst\u011b a \u0159ekl, \u017ee za v\u0161echny spln\u011bn\u00e9 zkou\u0161ky a jako opo\u017ed\u011bn\u00fd d\u00e1rek k narozenin\u00e1m, si m\u016f\u017eu vybrat auto. Byl jsem nad\u0161enej jako malej kluk! A kdy\u017e mi t\u00e1ta \u0159ekl, \u017ee opravdu m\u016f\u017eu dostat Audi Q5, o kter\u00e9 jsem \u017evanil posledn\u00ed p\u016fl rok bezust\u00e1n\u00ed, dojet\u00edm jsem se rozbre\u010del.<\/p>\n<\/div>\n
„To je tvoje?“ zept\u00e1 se jeden z t\u011bch kluk\u016f a pohod\u00ed rukou k m\u00e9mu autu. Jen p\u0159ik\u00fdvnu, ale odpov\u011bd\u011bt mu nestihnu. Vchodov\u00e9 dve\u0159e se otev\u0159ou a z nich na ulici vylet\u00ed n\u011bco, co vzd\u00e1len\u011b p\u0159ipom\u00edn\u00e1 rozzu\u0159en\u00e9ho b\u00fdka.<\/p>\n<\/div>\n
„To si ze m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 prdel?!“<\/p>\n<\/div>\n
„Ehm, ahoj, Bille. Taky t\u011b r\u00e1d vid\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
„To si str\u010d n\u011bkam! Kde si sakra vzal tohle auto?!“ Pousm\u011bju se, kdy\u017e vid\u00edm ten pohled, jak\u00fdm sj\u00ed\u017ed\u00ed tu kr\u00e1sku za mnou. U\u017e, u\u017e se nadechuju, \u017ee mu odpov\u00edm, kdy\u017e pokra\u010duje. „V\u00ed\u0161 co, nenam\u00e1hej se! Beztak ti ho koupil t\u00e1ta, \u017ee jo?“<\/p>\n<\/div>\n
„Jo, vlastn\u011b k narozenin\u00e1m a-„<\/p>\n<\/div>\n
„Bezva a m\u011b poslal jenom pohled! Di do prdele, Tome!!“<\/p>\n<\/div>\n
Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na n\u011bj z\u00edr\u00e1m, ale rozhodn\u011b ne proto, \u017ee na m\u011b zase vr\u010d\u00ed jak pes na kost, jak je jeho zvykem, ale sp\u00ed\u0161 proto, co \u0159ekl. T\u00e1ta mu v\u00e1\u017en\u011b nic nedal? V\u017edy\u0165 \u0159\u00edkal\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Ani se nenadechuj,“ sjede m\u011b hned, kdy\u017e otev\u0159u pusu, abych se n\u011bjak obh\u00e1jil. Oto\u010d\u00ed se k t\u011bm dv\u011bma kluk\u016fm, kte\u0159\u00ed mezi n\u00e1mi zmaten\u011b t\u011bkaj\u00ed pohledem, a se sd\u011blen\u00edm, \u017ee hned bude zp\u00e1tky, odb\u011bhne do domu. Ne\u017e se stihnu vzpamatovat, co se vlastn\u011b pr\u00e1v\u011b stalo, dve\u0159e od domu hlasit\u011b bouchnou a po p\u0159\u00edjezdovce si to \u0161tr\u00e1duje rozzu\u0159en\u00fd Bill.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille-„<\/p>\n<\/div>\n
„Nazdar!“ zaje\u010d\u00ed na m\u011b p\u0159es rameno ani\u017e by mi v\u011bnoval jedin\u00fd pohled, a n\u00e1sledov\u00e1n zmatenou dvojic\u00ed se vyd\u00e1 ulic\u00ed dol\u016f k autobusov\u00e9 zast\u00e1vce. Nezm\u016f\u017eu se na v\u00edc, ne\u017e se za n\u00edm zmaten\u011b d\u00edvat.<\/p>\n<\/div>\n
Na\u0161e setk\u00e1n\u00ed po roce jsem si p\u0159edstavoval v\u0161elijak, ale opravdu m\u011b nenapadlo, \u017ee to dopadne n\u011bjak takhle. Tohle jsem necht\u011bl. Kdy\u017e jsem sem jel, doufal jsem, \u017ee t\u0159eba dostanu \u0161anci pro\u010distit vztahy mezi n\u00e1mi, a \u017ee pak t\u0159eba v\u0161echny pocity uvnit\u0159 m\u011b za\u010dnou d\u00e1vat n\u011bjak\u00fd smysl, ale te\u010f na to m\u016f\u017eu zapomenout. Jestli se mnou Billa v\u016fbec promluv\u00ed, budu m\u00edt sakra \u0161t\u011bst\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Cig\u00e1ro t\u00edpnu o chodn\u00edk, zvednu nedopalek, kter\u00fd n\u00e1sledn\u011b vyhod\u00edm do popelnice a vyd\u00e1m se dom\u016f. Snad m\u00e1ma s Gordonem p\u0159ijedou z pr\u00e1ce brzo, nechci z\u016fst\u00e1vat se sv\u00fdmi my\u0161lenkami p\u0159\u00edli\u0161 dlouho s\u00e1m.<\/div>\n
Poprv\u00e9 za celou dobu lituju, \u017ee t\u00e1ta nemohl jet se mnou tak, jak bylo p\u016fvodn\u011b v pl\u00e1nu. Te\u010f by se mi n\u011bjak\u00e1 spole\u010dnost hodila. A nav\u00edc by mi t\u0159eba mohl vysv\u011btlit to s Billem a jeho d\u00e1rkem k narozenin\u00e1m. Co se stalo s t\u00edm v\u0161\u00edm, co \u00fadajn\u011b Billovi napos\u00edlal?<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni Listopad, 2008 – V\u011bk 18 let Bill Rozt\u0159esenou rukou si set\u0159u pot z \u010dela a na jeden n\u00e1dech do sebe p\u0159eklop\u00edm skoro p\u016fl l\u00e1hve vody. Dneska jsem to mo\u017en\u00e1 mali\u010dko p\u0159ehnal, sotva popad\u00e1m dech a nohy se mi klepou jak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[426],"tags":[],"class_list":["post-8751","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dance-to-destroy-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8751","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8751"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8751\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8751"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8751"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8751"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}