{"id":8760,"date":"2011-05-01T18:00:00","date_gmt":"2011-05-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8738"},"modified":"2011-05-01T18:00:00","modified_gmt":"2011-05-01T17:00:00","slug":"genesis-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/05\/01\/genesis-1\/","title":{"rendered":"Genesis 1."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Je prvn\u00ed m\u00e1j, l\u00e1sky \u010das, a j\u00e1 se rozhodla, \u017ee je to p\u0159esn\u011b to datum, kdy je t\u0159eba za\u010d\u00edt s n\u011b\u010d\u00edm nov\u00fdm. \ud83d\ude42 Za dev\u011bt dn\u00ed to bude p\u0159esn\u011b rok, co jsem zve\u0159ejnila z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd d\u00edl sv\u00e9 posledn\u00ed pov\u00eddky, a tak jsem si \u0159ekla, \u017ee u\u017e je asi na \u010dase sem d\u00e1t prvn\u00ed d\u00edl t\u00e9 dal\u0161\u00ed. Je vlastn\u011b u\u017e stra\u0161n\u011b star\u00e1, proto\u017ee jsem ji za\u010dala ps\u00e1t v \u010dervnu 2010, ale psan\u00ed mi te\u010f bohu\u017eel trv\u00e1 d\u011bsn\u011b dlouho. Je mi jasn\u00fd, \u017ee pokud by m\u011b do psan\u00ed nic nenutilo, nap\u0159\u00edklad vy :-D, nejsp\u00ed\u0161 bych ji nikdy nedopsala, tak\u017ee tady ji m\u00e1te a zkuste m\u011b donutit. ;-D<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
No a co dodat k samotn\u00e9 pov\u00eddce? Tentokr\u00e1t poprv\u00e9 to nen\u00ed ani trochu sci-fi, tak\u017ee ne\u010dekejte ani cesty \u010dasem, androidy ani magick\u00e9 schopnosti. D\u011bj se odehr\u00e1v\u00e1 v N\u011bmecku roku 2006, ale mnou \u0159\u00edzen\u00fd osud napsal \u017eivot dvoj\u010dat trochu jinak. Zas\u00e1hl do nich projekt zvan\u00fd Genesis… co to je, se dozv\u00edte brzy, nebojte se. \ud83d\ude42 Douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1s to bude bavit. Za<\/em> obr\u00e1zek d\u011bkuji Ketty, za betu \u00c1d\u011b a te\u010f u\u017e, let’s go. J. :o)<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Do hajzu!“ ti\u0161e zanad\u00e1val Tom, kdy\u017e se probudil, otev\u0159el o\u010di a uv\u011bdomil si, kde je. On vlastn\u011b netu\u0161il, kde p\u0159esn\u011b je, proto\u017ee v\u0161e, co mohl vn\u00edmat kolem sebe v posledn\u00edch hodin\u00e1ch a dnech, byla jen \u010derno\u010dern\u00e1 tma. U\u017e ani nebyl schopen sledovat \u010das, netu\u0161il, jak dlouho je zav\u0159en\u00fd v t\u00e9hle zatracen\u00e9 \u010dern\u00e9 kobce bez oken, jen le\u017eel na tvrd\u00e9m l\u016f\u017eku, jeho\u017e nerovnosti se mu zar\u00fdvaly do t\u011bla, a ob\u010das ti\u0161e nad\u00e1val. Byl bezmocn\u00fd, a to ho neskute\u010dn\u011b \u0161tvalo.<\/div>\n
Jeho \u010das se d\u011blil na \u010d\u00e1sti, kter\u00e9 ur\u010dovali oni. Nev\u011bd\u011bl, kdo jsou a pro\u010d ho uv\u011bznili, postupn\u011b ztr\u00e1cel s\u00edlu o tom p\u0159em\u00fd\u0161let, p\u0159esto nic jin\u00e9ho nemohl d\u011blat. Jeho hlasivky od po\u010d\u00e1te\u010dn\u00edho k\u0159iku odporu ochrapt\u011bly a v\u0161echny slzy bezmoci, kter\u00e9 m\u011bl, u\u017e d\u00e1vno vyschly. Zb\u00fdvaly mu u\u017e jen ob\u010dasn\u00e9 nad\u00e1vky, ale ty stejn\u011b jen odeb\u00edraly jeho energii, nikdo na n\u011b nereagoval. Beznad\u011bj a strach postupn\u011b pohltily jeho mladou, d\u0159\u00edve tak sebev\u011bdomou sedmn\u00e1ctiletou mysl, a situace, ve kter\u00e9 se tak ne\u010dekan\u011b ocitl, jej zlomila.<\/p>\n<\/div>\n
Z vyhl\u00eddky na \u00fa\u017easnou budoucnost a sl\u00e1vu se r\u00e1zem stala no\u010dn\u00ed m\u016fra, a on nech\u00e1pal, pro\u010d se tahle \u0161\u00edlenost d\u011bje pr\u00e1v\u011b jemu. Tady, v t\u00e9 nekone\u010dn\u00e9 tich\u00e9 tm\u011b, nebyl rozd\u00edl, jestli m\u00e1 o\u010di zav\u0159en\u00e9 nebo otev\u0159en\u00e9, vid\u011bl st\u00e1le to sam\u00e9\u2026 tmu. Mohl jen po\u0159\u00e1d dokola p\u0159em\u00fd\u0161let o tom, jak a pro\u010d se sem vlastn\u011b dostal\u2026<\/div>\n
\n
<\/div>\n
flashback<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Andy, sleduj, co jsem na\u0161el,“ nad\u0161en\u011b ukazoval Tom sv\u00e9mu nejlep\u0161\u00edmu kamar\u00e1dovi noviny s inzer\u00e1tem.<\/em><\/div>\n
„Hled\u00e1me s\u00f3lov\u00e9ho kytaristu! Jsi mlad\u00fd mu\u017e do dvaceti let? Jsi ochoten hudb\u011b ob\u011btovat sv\u016fj \u010das? Chce\u0161 b\u00fdt slavn\u00fd? Pak jsi to pr\u00e1v\u011b ty, koho r\u00e1di p\u0159iv\u00edt\u00e1me na konkurzu. Uvid\u00edme se 20. \u010dervence 2006 v 15 hodin, Music club Victory, Berl\u00edn.“<\/em><\/div>\n
„Hmm\u2026 tak\u017ee tam pojede\u0161?“ netv\u00e1\u0159il se nijak nad\u0161en\u011b Andy.<\/em><\/div>\n
„Pojedeme\u2026 Andy, poje\u010f se mnou\u2026 pros\u00edm,“ za\u010dal s p\u0159emlouv\u00e1n\u00edm Tom. „V\u00ed\u0161, jak nerad n\u011bkam jezd\u00edm s\u00e1m, poje\u010f, bude sranda, ur\u010dit\u011b tam sbal\u00edme n\u011bjak\u00fd ko\u010dky, je to Berl\u00edn, tam jich jsou miliony,“ sna\u017eil se, i p\u0159esto\u017ee p\u0159edem v\u011bd\u011bl, jak to cel\u00e9 dopadne. Andy samoz\u0159ejm\u011b k\u00fdvne, je kamar\u00e1d, i kdy\u017e u\u017e mu ob\u010das Tomova v\u011b\u010dn\u00e1 honba za sl\u00e1vou lezla na nervy.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Se\u0161 si jistej, \u017ee ten club m\u00e1 b\u00fdt tady?“ zeptal se Andy, kdy\u017e zastavili p\u0159ed neudr\u017eovan\u00fdm star\u00fdm domem v okrajov\u00e9 \u010d\u00e1sti v\u00fdchodn\u00edho Berl\u00edna, kter\u00fd rozhodn\u011b nevypadal l\u00e1kav\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jo\u2026 jinej Music club Victory jsem na internetu nena\u0161el, adresa souhlas\u00ed. Poj\u010f, kluby b\u00fdvaj stejn\u011b v\u011bt\u0161inou v podzem\u00ed, tak to prubnem,“ zam\u00ed\u0159il Tom k plechov\u00fdm dve\u0159\u00edm, nad nimi\u017e se skv\u011blo \u010d\u00edslo popisn\u00e9 1289.<\/em><\/div>\n
T\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e s\u00e1hli na kliku, se dve\u0159e otev\u0159ely, a hn\u011bdovlas\u00fd mu\u017e st\u0159edn\u00edho v\u011bku se na n\u011b ze\u0161iroka usm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Jdete na konkurz? Je brzy, za\u010d\u00edn\u00e1me a\u017e za hodinu,“ mluvil, zat\u00edmco lepil na plechov\u00e9 dve\u0159e ceduli s n\u00e1pisem ‚Music club Victory‘. „Mimochodem, j\u00e1 jsem David, mana\u017eer,“ usm\u00e1l se znovu, kdy\u017e p\u0159em\u011b\u0159il o\u010dima ceduli, jestli na dve\u0159\u00edch spr\u00e1vn\u011b vynik\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Tom. Tom Kaulitz,“ podal mana\u017eerovi ruku chlapec s dlouh\u00fdmi sv\u011btlehn\u011bd\u00fdmi dredy prota\u017een\u00fdmi vzadu k\u0161iltovkou. „Jsem kytarista,“ dodal s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e se mu David pod\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Jo, vid\u00edm,“ pok\u00fdval bradou na \u010dern\u00e9 pouzdro s kytarou, je\u017e Tomovi viselo p\u0159es rameno. „Ty taky?“ zvedl modr\u00e9 o\u010di k Andymu a nap\u0159\u00e1hl ruku.<\/em><\/div>\n
„Ne, ne, j\u00e1 jsem jen doprovod, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee buben\u00edka nesh\u00e1n\u00edte,“ stiskl nab\u00edzenou ruku blon\u010f\u00e1k a usm\u00e1l se, tenhle chl\u00e1pek vypadal sympaticky, i kdy\u017e trochu zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Andy musel chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161let, ne\u017e mu do\u0161lo, co tenhle dojem zp\u016fsobuje. Mana\u017eerova ple\u0165 byla bled\u00e1, v tomhle horku, kdy slunce p\u00e1lilo od r\u00e1na do ve\u010dera, to bylo p\u0159inejmen\u0161\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Aha, to m\u00e1\u0161 pravdu, buben\u00edka m\u00e1m, ale budu si t\u011b pamatovat, kdyby n\u00e1hodou,“ zak\u0159enil se modrook\u00fd mana\u017eer a prohr\u00e1bl si prsty m\u00edrn\u011b zvln\u011bn\u00e9 kr\u00e1tk\u00e9 vlasy. „Poj\u010fte d\u00e1l, m\u016f\u017eete se posadit, naladit, rozehr\u00e1t, jak je libo, konkurz za\u010dne ve t\u0159i,“ informoval je a vedl je temnou chodbou do klubu. „Nen\u00ed to tady nic moc, ale pro na\u0161e \u00fa\u010dely to sta\u010d\u00ed,“ omlouval se, kdy\u017e ve\u0161li do tmav\u00e9 m\u00edstnosti, na jej\u00edm\u017e konci bylo slab\u011b osv\u011btlen\u00e9 mal\u00e9 p\u00f3dium s mikrofonem a velk\u00fdmi repr\u00e1ky. „J\u00e1 si je\u0161t\u011b n\u011bco za\u0159\u00edd\u00edm, p\u00e1nov\u00e9, tak\u017ee se uvelebte, uvid\u00edme se pozd\u011bji,“ rozlou\u010dil se s nimi a zmizel ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„No\u2026 nic moc, co?“ komentoval prost\u0159ed\u00ed klubu Andy, kdy\u017e za mana\u017eerem zapadly dve\u0159e. „Pochybuju, \u017ee je tahle \u0161pelu\u0148ka v provozu,“ dodal a rukou set\u0159el prach z barov\u00e9 \u017eidli\u010dky, ne\u017e se na ni posadil.<\/em><\/div>\n
„To je fuk, hlavn\u00ed je, aby m\u011b vzali. Chci u\u017e kone\u010dn\u011b n\u011bkde hr\u00e1t,“ zasnil se Tom, zat\u00edmco vyt\u00e1hl svou Gibsonku z obalu a za\u010dal ji ladit. Dostal ji loni k V\u00e1noc\u016fm od sv\u00e9ho nevlastn\u00edho otce, kter\u00fd ho na kytaru odmali\u010dka u\u010dil. I jemu cht\u011bl kone\u010dn\u011b dok\u00e1zat, \u017ee jeho sna\u017een\u00ed nebylo nadarmo. Cht\u011bl hr\u00e1t, cht\u011bl b\u00fdt slavn\u00fd, a proto byl tady.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Andy u\u017e nic ne\u0159\u00edkal, pomyslel si n\u011bco o tom, \u017ee Tom by se snad upsal i peklu, kdyby mu to pomohlo naj\u00edt flek ve skupin\u011b, a kreslil si prstem ornamenty na zapr\u00e1\u0161en\u00fd barpult. B\u011bhem chv\u00edle se za\u010dali trousit dal\u0161\u00ed \u00fa\u010dastn\u00edci konkurzu, a zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed \u010das jim utekl celkem rychle.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„D\u011bkuji v\u00e1m v\u0161em, p\u00e1nov\u00e9, byli jste skv\u011bl\u00ed, telefony na v\u00e1s m\u00e1m, tak\u017ee se v\u00e1m ozvu. Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e m\u00e1m vybr\u00e1no, ale je\u0161t\u011b to zv\u00e1\u017e\u00edm. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, s n\u011bkter\u00fdmi z v\u00e1s se ur\u010dit\u011b znovu sejdu. D\u00edky, \u017ee jste p\u0159i\u0161li a nashledanou,“ rozlou\u010dil se s nimi David.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee jsem to fakt nezvoral?“ uji\u0161\u0165oval se u\u017e asi pop\u00e1t\u00e9 Tom u kamar\u00e1da, kdy\u017e opustili klub a \u0161li vedle sebe po ulici ke kytaristov\u011b motorce. Leskla se na slunci, modro\u0161ed\u00fd lak byl perfektn\u011b vyle\u0161t\u011bn\u00fd, jen \u010dekala, a\u017e na ni jej\u00ed hrd\u00fd majitel py\u0161n\u011b nasedne. Kdy\u017e si Tom p\u0159ed rokem ud\u011blal \u0159idi\u010d\u00e1k na motorku, hned si p\u0159es inzer\u00e1t koupil tuhle tro\u0161ku star\u0161\u00ed krasavici, i kdy\u017e ho to st\u00e1lo celo\u017eivotn\u00ed \u00faspory plus dluh u nevlastn\u00edho otce, kter\u00fd je\u0161t\u011b mus\u00ed splatit. A\u017e mu bude za rok osmn\u00e1ct, ud\u011bl\u00e1 si \u0159idi\u010d\u00e1k na auto, ale zat\u00edm byl \u0161\u0165astn\u00fd i za svoji kr\u00e1snou Hondu, kterou nikdy nezapomn\u011bl pohladit, kdy\u017e na ni nasedal. Byla to jeho milenka\u2026 jak se sm\u00edchem \u0159\u00edk\u00e1val Andy.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Neboj, byl jsi z nich nejlep\u0161\u00ed, jeden vedle druh\u00fdho samej b\u0159\u00eddil,“ ohodnotil ostatn\u00ed kandid\u00e1ty Andy, a pl\u00e1cl Toma povzbudiv\u011b do ramene. „\u0158ekl bych, \u017ee ti zavol\u00e1,“ ujistil ho a p\u0159ehodil si p\u0159es rameno Tomovu kytaru. Nasadil si helmu, usadil se za Toma a objal ho pevn\u011b kolem pasu.<\/em><\/div>\n
„No snad,“ zazubil se na n\u011bj Tom zp\u00e1tky a bylo vid\u011bt, \u017ee si mysl\u00ed tot\u00e9\u017e. Nakopl motorku a pomalu se rozjel ulicemi Berl\u00edna.<\/em><\/div>\n
Nikdy nebyl p\u0159\u00edli\u0161 skromn\u00fd, sebev\u011bdom\u00ed z n\u011bj v\u011bt\u0161inou tryskalo na v\u0161echny strany, a lidi kolem n\u011bj u\u017e si na to zvykli, ale kdy\u017e p\u0159i\u0161lo na po\u010det konkurz\u016f, ve kter\u00fdch dote\u010f neusp\u011bl, u\u017e tak sebev\u011bdom\u00fd nebyl. Netu\u0161il, \u017ee tohle vytou\u017een\u00e9 v\u00edt\u011bzstv\u00ed se nakonec obr\u00e1t\u00ed v n\u011bco tak absurdn\u00edho, jako je \u010dern\u00e1 tich\u00e1 kobka. To se m\u011bl ale dozv\u011bd\u011bt a\u017e za p\u00e1r dn\u00ed\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
konec flashbacku<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
Trhnul sebou a instinktivn\u011b otev\u0159el o\u010di, kdy\u017e usly\u0161el zn\u00e1m\u00fd zvuk. N\u011bkdo p\u0159ich\u00e1z\u00ed. Nau\u010dil se rozezn\u00e1vat ka\u017ed\u00fd nepatrn\u00fd \u0161elest, proto\u017ee to bylo jedin\u00e9, co mu jeho v\u011bznitel\u00e9 poskytovali jako rozpt\u00fdlen\u00ed v tich\u00e9 temn\u00e9 samot\u011b. Zvedl se do sedu, kdy\u017e identifikoval kovov\u00e9 zachrast\u011bn\u00ed otev\u00edran\u00e9ho z\u00e1mku, a up\u0159el o\u010di do m\u00edsta u podlahy, o kter\u00e9m v\u011bd\u011bl, \u017ee na p\u00e1r uboh\u00fdch vte\u0159in p\u0159eru\u0161\u00ed tu p\u0159\u00ed\u0161ernou tmu, do kter\u00e9 z\u00edr\u00e1 u\u017e tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b dlouho. Jen ob\u010das n\u011bco vid\u011bl, a to tehdy, kdy\u017e mu jeho v\u011bznitel\u00e9 p\u0159inesli j\u00eddlo.<\/p>\n<\/div>\n
Tom nap\u00ednal o\u010di sm\u011brem k domn\u011bl\u00fdm dve\u0159\u00edm bez kliky, ve kter\u00fdch se v\u017edycky na p\u00e1r vte\u0159in otev\u0159ela za\u0161upovac\u00ed dv\u00ed\u0159ka, jimi\u017e se sem linulo slab\u00e9 sv\u011btlo z vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti. V tu chv\u00edli, kdy si n\u011bkdo bral pr\u00e1zdn\u00fd tal\u00ed\u0159 a hrnek od minule, a \u0161oupnul mu ok\u00fdnkem dal\u0161\u00ed j\u00eddlo, se v\u017edycky sna\u017eil zjistit cokoliv o m\u00edstnosti, ve kter\u00e9 se nach\u00e1zel. Kdy\u017e se ale poklop po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch nemilosrdn\u011b zav\u0159el, poka\u017ed\u00e9 zklaman\u011b vydechl, \u010das byl p\u0159\u00edli\u0161 kr\u00e1tk\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Tot\u00e9\u017e se opakovalo te\u010f. Nap\u00ednal o\u010di ke sv\u011btlu, byl j\u00edm fascinovan\u00fd jako m\u016fra, kter\u00e1 nar\u00e1\u017e\u00ed do sv\u011btla \u017e\u00e1rovky, ani\u017e by si uv\u011bdomovala, \u017ee se o ni pop\u00e1l\u00ed a zem\u0159e. Z\u00edral na slabou z\u00e1\u0159 u zem\u011b, kter\u00e1 ho v\u017edycky na chvilku oslepila, a zmizela d\u0159\u00edv, ne\u017e si jeho o\u010di sta\u010dily p\u0159ivyknout. Nad\u011bje, \u017ee se n\u011bco zm\u011bn\u00ed, pohasla s klapnut\u00edm dv\u00ed\u0159ek, a Tom s povzdechem zav\u0159el o\u010di. Znovu je nebude p\u00e1r hodin pot\u0159ebovat.<\/p>\n<\/div>\n
Pomalu vstal ze sv\u00e9ho d\u0159ev\u011bn\u00e9ho l\u016f\u017eka, a jen ze zvyku o\u010di otev\u0159el, jako by mu mohly v n\u011b\u010dem pomoci. Do\u0161el p\u011bt krok\u016f ke dve\u0159\u00edm, opatrn\u011b, aby si nekopl do hrnku, a sehnul se. Po pam\u011bti ho na\u0161el a instinktivn\u011b p\u0159i\u010dichl k jeho obsahu. „Fujtajbl,“ zanad\u00e1val. Voda\u2026 jako v\u017edycky, u\u0161kl\u00edbl se. Marn\u011b \u010dekal, \u017ee se n\u011bco zm\u011bn\u00ed. Asi by se zbl\u00e1znil radost\u00ed, kdyby n\u011bkdy na\u0161el v hrnku m\u00edsto vody alespo\u0148 \u010daj, ale to mu z\u0159ejm\u011b jeho v\u011bznitel\u00e9 nehodlali dop\u0159\u00e1t a on nebude \u0161kemrat, na to byl moc hrd\u00fd. Nem\u011bl ani koho prosit, vypadalo to, \u017ee nikoho nezaj\u00edm\u00e1, jen si d\u00e1vaj\u00ed z\u00e1le\u017eet, aby neum\u0159el hlady a \u017e\u00edzn\u00ed, a aby si m\u011bl kam doj\u00edt na z\u00e1chod. Byl v rohu, a dokonce splachovac\u00ed, jak\u00fd luxus. V takov\u00e9hle kobce by \u010dekal tak maxim\u00e1ln\u011b k\u00fdbl, ale z\u0159ejm\u011b tady na tyhle p\u0159\u00edpady byli za\u0159\u00edzen\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Kdyby mu alespo\u0148 \u0159ekli pro\u010d, co po n\u011bm vlastn\u011b cht\u011bj\u00ed, ale oni ml\u010deli, hajzlov\u00e9, nech\u00e1vali ho tady vydusit, vykoupat se ve vlastn\u00edm strachu ze smrti, nebo co pro n\u011bj vlastn\u011b pl\u00e1novali. Bylo to ub\u00edjej\u00edc\u00ed, nic nev\u011bd\u011bt a neust\u00e1le \u010dekat, a\u017e se dve\u0159e otev\u0159ou, n\u011bkdo mu hod\u00ed pytel na hlavu a za p\u00e1r okam\u017eik\u016f ho pod\u0159\u00edzne nebo zast\u0159el\u00ed. M\u011bl divok\u00e9 sny, ve kter\u00fdch se mu v\u0161echny tyhle varianty jeho budoucnosti velmi \u017eiv\u011b prom\u00edtaly.<\/div>\n
Ale bylo to st\u00e1le dokola jedno a to sam\u00e9, nikdo nep\u0159ich\u00e1zel, nikdo s n\u00edm nepromluvil, nech\u00e1vali ho tu hn\u00edt, bez mo\u017enosti protestu, bez \u0161ance na vysvobozen\u00ed, bez d\u016fvodu.<\/p>\n<\/div>\n
U\u017e se ani nemusel p\u0159esv\u011bd\u010dovat, co le\u017e\u00ed na tal\u00ed\u0159i, kter\u00fd nau\u010den\u011b zvedl levou rukou z podlahy, a polo\u017eil ho na st\u016fl vzd\u00e1len\u00fd p\u0159esn\u011b \u0161est krok\u016f od dve\u0159\u00ed. Znal u\u017e ka\u017ed\u00fd \u010dtvere\u010dn\u00ed centimetr sv\u00e9ho v\u011bzen\u00ed, a bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed odsunul \u017eidli, na kterou se posadil, aby sn\u011bdl dva kraj\u00edce such\u00e9ho chleba, sv\u016fj pravideln\u00fd denn\u00ed p\u0159\u00edjem kalori\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
flashback<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Dneska s sebou nem\u00e1\u0161 kamar\u00e1da?“ zeptal se David, kdy\u017e se usadili ke stole\u010dku v Music clubu Victory. Vypadlo to tu st\u00e1le stejn\u011b ponu\u0159e, jako by se tu zastavil \u010das u\u017e d\u00e1vno.<\/em><\/div>\n
„Nemohl, musel do \u0161koly, jeho matka je d\u011bsn\u00e1,“ pokr\u010dil Tom rameny a pohrdav\u011b si odfrkl. Myslel, \u017ee Andyho ukec\u00e1 jako v\u017edycky, ale tentokr\u00e1t se mu to nepoda\u0159ilo, zas\u00e1hla kamar\u00e1dova matka. Osobn\u011b syna r\u00e1no nalo\u017eila do auta a odvezla a\u017e ke \u0161kole, aby m\u011bla jistotu, \u017ee s Tomem do Berl\u00edna nepojede. Cht\u011bla m\u00edt z Andrease pr\u00e1vn\u00edka, a nehodlala trp\u011bt, aby ho jeho „nahastro\u0161en\u00fd“ k\u00e1mo\u0161 tahal na sv\u00e9 pochybn\u00e9 v\u00fdlety v dob\u011b \u0161koly. Znala Toma sice odmali\u010dka, ale nikdy nepochopila jeho \u00fa\u010des, ani styl obl\u00e9k\u00e1n\u00ed, a m\u011bla pocit, \u017ee t\u00edm, \u017ee spolu ti dva kamar\u00e1d\u00ed, jej\u00edho syna stahuje na svou pochybnou \u00farove\u0148. Co se t\u00fdkalo jeho rodiny, nem\u011bla o nich valn\u00e9 m\u00edn\u011bn\u00ed\u2026 matka um\u011blkyn\u011b, otec rocker, pro ni prost\u011b divn\u00e1 rodina.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„A ty do \u0161koly nemus\u00ed\u0161?“ usm\u00e1l se v\u011bdoucn\u011b mana\u017eer, kdy\u017e mu nal\u00e9val pivo do skleni\u010dky. Tom si usrkl a op\u0159el se z\u00e1dy do \u017eidle.<\/em><\/div>\n
„Ka\u0161lu na \u0161kolu, chci hr\u00e1t,“ pronesl frajersky a zhluboka se napil. Venku bylo takov\u00e9 horko, \u017ee mu \u010d\u016frky potu st\u00e9kaly po z\u00e1dech, tak\u017ee se pivko hodilo.<\/em><\/div>\n
„To je fajn,“ pok\u00fdval David, zat\u00edmco si vyndal na st\u016fl ko\u017een\u00e9 desky. Chv\u00edli listoval pap\u00edry, dokud nena\u0161el, co hledal. „Tak jo\u2026 l\u00edbil ses mi,“ usm\u00e1l se p\u0159es st\u016fl na Toma, „mysl\u00edm, \u017ee by ses n\u00e1m hodil, ale pot\u0159ebuju o tob\u011b taky n\u011bco v\u011bd\u011bt, tak\u017ee douf\u00e1m, \u017ee mi odpov\u00ed\u0161 na p\u00e1r ot\u00e1zek, ne\u017e si pl\u00e1cnem.“<\/em><\/div>\n
„Jasn\u011b, samoz\u0159ejm\u011b,“ ujistil ho nad\u0161en\u011b Tom a vzru\u0161en\u011b si na \u017eidli poposedl. „Ptejte se,“ dodal a \u010dekal na prvn\u00ed ot\u00e1zku.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tak mi pov\u011bz, kolik ti je, odkud jsi a n\u011bco o sob\u011b,“ vyb\u00eddl ho mana\u017eer, dolil si z lahve pivo a p\u0159ipravil si pero.<\/em><\/div>\n
„Nooo\u2026 tak jm\u00e9no u\u017e jsem \u0159\u00edkal, jsem Tom Kaulitz, je mi sedmn\u00e1ct a jsem zatracen\u011b dobrej kytarista,“ zak\u0159enil se. David se jen usm\u00e1l a \u010dekal na dal\u0161\u00ed podrobnosti. „Teda sedmn\u00e1ct mi bude prvn\u00edho z\u00e1\u0159\u00ed, abyste ne\u0159ek, \u017ee jsem kecal,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom. Zvykl si o sob\u011b \u0159\u00edkat, \u017ee je mu sedmn\u00e1ct u\u017e p\u0159ed p\u016fl rokem, zn\u011blo to l\u00edp ne\u017e pitom\u00fdch \u0161estn\u00e1ct. „Jsem z takov\u00fd mal\u00fd prdele kousek od Magdeburku, vesnice, jm\u00e9no v\u00e1m stejn\u011b nic ne\u0159ekne,“ m\u00e1vl rukou. „Chod\u00edm do vedlej\u0161\u00edho m\u011bsta na gympl, ale nebav\u00ed m\u011b to, chci odjak\u017eiva hr\u00e1t. Na kytaru m\u011b u\u010dil ot\u010d\u00edm od sedmi let, on m\u00e1 svoj\u00ed skupinu, takovou rockovou parti\u010dku, hrajou na m\u00edstn\u00edch z\u00e1bav\u00e1ch a tak\u2026 cht\u011bl bych to dot\u00e1hnout d\u00e1l ne\u017e on,“ zvedl pohled k Davidovi, kter\u00fd si soust\u0159ed\u011bn\u011b zapisoval v\u0161echno, co mu Tom \u0159ekl. K\u00fdvl a pod\u00edval se na kytaristu.<\/em><\/div>\n
„M\u016f\u017ee b\u00fdt, sta\u010d\u00ed se sna\u017eit,“ usm\u00e1l se. „Co rodi\u010de?“ nadhodil dal\u0161\u00ed t\u00e9ma.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Mysl\u00edte m\u00e1mu? No\u2026 ona je\u2026 um\u011blkyn\u011b, navrhuje hadry, ob\u010das n\u011bco namaluje a tak\u2026 co j\u00ed zn\u00e1m, nikdy nechodila n\u011bkam do pr\u00e1ce, je na voln\u00fd noze,“ p\u0159em\u00fd\u0161lel, co by je\u0161t\u011b \u0159ekl. „Vlastn\u00ed fotr n\u00e1s opustil, kdy\u017e jsem byl prcek, mohlo mi bejt tak \u0161est, ale rad\u0161i na to nevzpom\u00edn\u00e1m, byl to parchant,“ u\u0161kl\u00edbl se. „Od t\u00fd doby jsem ho nevid\u011bl, vypa\u0159il se n\u011bkam na druhej konec N\u011bmecka,“ zamyslel se, ale hned pokra\u010doval. „Od mejch sedmi s n\u00e1ma \u017eije m\u00e1min p\u0159\u00edtel Gordon, d\u011bl\u00e1 mi ot\u010d\u00edma a je fajn. U\u010dil m\u011b na kytaru, jak jsem \u0159\u00edkal prve.“<\/em><\/div>\n
„Sourozence m\u00e1\u0161?“ padl dal\u0161\u00ed dotaz mana\u017eera.<\/em><\/div>\n
„Ne. Teda u\u017e ne\u2026 m\u011bl jsem, prej\u2026 kdysi,“ zarazil se trochu Tom. „Br\u00e1chu, ale ten se ztratil, kdy\u017e n\u00e1m byly dva roky, nejsp\u00ed\u0161 u\u017e ne\u017eije,“ nerad o tomhle mluvil, nebylo mu to t\u00e9ma p\u0159\u00edjemn\u00e9. „M\u00e1ma \u0159\u00edkala,“ dodal, proto\u017ee tohle obdob\u00ed sv\u00e9ho \u017eivota si skute\u010dn\u011b nepamatoval. „Prej jsme byli dvoj\u010data, on byl mlad\u0161\u00ed, ob\u010das se mi o n\u011bm zd\u00e1,“ sv\u011b\u0159il se, ani nev\u011bd\u011bl pro\u010d. „Na zdi n\u00e1m visej n\u011bjak\u00fd fotky,“ vzpomn\u011bl si na dva roztomil\u00e9 prcky ve vani\u010dce s p\u011bnou na hlav\u011b. Ten vep\u0159edu s pihou pod rtem a b\u00edl\u00fdm nafukovac\u00edm kruhem, byl jeho br\u00e1\u0161ka Bill. B\u016fhv\u00ed, jak by dneska vypadal, tehdy byli, a\u017e na tu pihu, naprosto stejn\u00ed. Ale n\u011bkdo ho bohu\u017eel o bratra p\u0159ipravil je\u0161t\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e si na n\u011bj mohl uchovat alespo\u0148 jednu vzpom\u00ednku. Zvykl si, co mu taky zb\u00fdvalo.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„To je mi l\u00edto,“ \u00fa\u010dastn\u011b se pousm\u00e1l David. „Co ostatn\u00ed p\u0159\u00edbuzn\u00ed?“ vypt\u00e1val se d\u00e1l, necht\u011bl se nijak dotknout cit\u016f sv\u00e9ho budouc\u00edho kytaristy, ale tla\u010dil ho \u010das, je\u0161t\u011b toho m\u011bli hodn\u011b na pr\u00e1ci a on pot\u0159eboval co nejv\u00edc informac\u00ed o jeho rodinn\u00e9m z\u00e1zem\u00ed.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m jenom babi\u010dku a nevlastn\u00edho d\u011bdu z m\u00e1miny strany, jinak se s nik\u00fdm moc nest\u00fdk\u00e1me,“ odpov\u011bd\u011bl stru\u010dn\u011b Tom. „M\u016f\u017eu se taky na n\u011bco zeptat?“ odv\u00e1\u017eil se, kdy\u017e sledoval, jak Davidovo drah\u00e9 pero l\u00edt\u00e1 po pap\u00ed\u0159e. Ne\u010dekal na souhlas a pokra\u010doval. „Je ta va\u0161e skupina zn\u00e1m\u00e1?“<\/em><\/div>\n
„No\u2026 u n\u00e1s ano,“ usm\u00e1l se David. „Maj\u00ed hodn\u011b fanou\u0161k\u016f, ale asi je zn\u00e1t nebude\u0161. Uvid\u00ed\u0161, a\u017e jestli t\u011b p\u0159ijmeme, tak si to vyzkou\u0161\u00ed\u0161 na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei, co je to b\u00fdt slavn\u00fd. D\u00e1\u0161 si je\u0161t\u011b pivo?“<\/em><\/div>\n
Tom jen p\u0159ik\u00fdvl, ne\u017e se omluvil, aby si odsko\u010dil na toaletu, cestou sem to nestihl, a u\u017e opravdu nutn\u011b pot\u0159eboval.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e mlad\u00edk zmizel v tmav\u00e9 chodb\u011b, vyndal mana\u017eer z kapsy malou tubu a tro\u0161ku b\u00edl\u00e9ho pr\u00e1\u0161ku nasypal do Tomova piva\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
konec flashbacku<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Prej vyzkou\u0161\u00ed\u0161 si na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei, co je to b\u00fdt slavn\u00fd\u2026<\/em> pomyslel si vztekle Tom, kdy\u017e do\u017ev\u00fdkal posledn\u00ed sousto such\u00e9ho chleba, a jeho \u017ealudek se kone\u010dn\u011b trochu zklidnil. Kecy, kecy, a jenom sam\u00fd debiln\u00ed kecy, parchant zatracenej, m\u011bl mi bejt ten klub podez\u0159elej, \u017ee j\u00e1 idiot tam lez. Tady je tak n\u011bkdo slavnej, v t\u00fdhle temn\u00fd d\u00ed\u0159e\u2026<\/em> Zapil such\u00fd chleba zbytkem zteplal\u00e9 odporn\u00e9 vody a n\u00e1dob\u00ed odnesl zp\u00e1tky k dv\u00ed\u0159k\u016fm. M\u011bl chu\u0165 do toho kopnout, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee dokud tam n\u00e1dob\u00ed nebude, dal\u0161\u00ed j\u00eddlo nedostane, to se nau\u010dil hned na za\u010d\u00e1tku. Byl d\u00edky tomu cel\u00fd den o hladu, ne\u017e mu do\u0161lo, co \u0161m\u00e1traj\u00edc\u00ed ruka na podlaze hled\u00e1, a kdy\u017e nic nena\u0161la, dv\u00ed\u0159ka se zav\u0159ela a bylo znovu p\u00e1r hodin ticho. Podruh\u00e9 u\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u00e1 odevzdat n\u00e1dob\u00ed, a i kdy\u017e byl je\u0161t\u011b siln\u00fd, pln\u00fd vzteku a odporu v\u016f\u010di sv\u00fdm \u00fanosc\u016fm, jeho vlastn\u00ed t\u011blo ho p\u0159emohlo a on se p\u0159izp\u016fsobil. Do\u0161lo mu, \u017ee to je nejsp\u00ed\u0161 jejich c\u00edl, a \u010d\u00edm d\u00e9le tu byl zav\u0159en\u00fd, t\u00edm v\u00edc pochyboval, \u017ee tomu dok\u00e1\u017ee dlouho vzdorovat.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Je prvn\u00ed m\u00e1j, l\u00e1sky \u010das, a j\u00e1 se rozhodla, \u017ee je to p\u0159esn\u011b to datum, kdy je t\u0159eba za\u010d\u00edt s n\u011b\u010d\u00edm nov\u00fdm. \ud83d\ude42 Za dev\u011bt dn\u00ed to bude p\u0159esn\u011b rok, co jsem zve\u0159ejnila z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd d\u00edl sv\u00e9 posledn\u00ed pov\u00eddky, a tak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-8760","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8760","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8760"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8760\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8760"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8760"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8760"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}