{"id":8786,"date":"2011-04-28T18:00:00","date_gmt":"2011-04-28T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8764"},"modified":"2011-04-28T18:00:00","modified_gmt":"2011-04-28T17:00:00","slug":"dance-to-destroy-you-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/04\/28\/dance-to-destroy-you-2\/","title":{"rendered":"Dance to destroy you 2."},"content":{"rendered":"
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
1. z\u00e1\u0159\u00ed, 2005 – V\u011bk 15 let<\/em><\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Dnes bychom m\u011bli s Billem slavit na\u0161e patn\u00e1ct\u00e9 narozeniny. Norm\u00e1ln\u011b bych si tenhle den sna\u017eil maxim\u00e1ln\u011b u\u017e\u00edt, konec konc\u016f, patn\u00e1ct v\u00e1m nen\u00ed ka\u017ed\u00fd den, ale n\u011bjak nem\u00e1m n\u00e1ladu nic slavit. A\u017e do lo\u0148sk\u00e9ho roku, a\u0165 to bylo mezi mnou a Billem jak\u00e9koliv, jsme na\u0161e narozeniny v\u017edycky slavili spole\u010dn\u011b s rodinou a na\u0161imi p\u0159\u00e1teli. Letos se v\u0161ak rozhodl, \u017ee d\u00edky prodlou\u017een\u00fdm letn\u00edm pr\u00e1zdnin\u00e1m, kter\u00e9 n\u00e1m taky odsunou za\u010d\u00e1tek \u0161koln\u00edho roku a\u017e na druh\u00fd z\u00e1\u0159ijov\u00fd t\u00fdden, pojede na krat\u0161\u00ed dovolenou s Andreasem a jeho rodi\u010di. M\u00e1ma, jen proto, aby se s n\u00edm nemusela h\u00e1dat, mu to samoz\u0159ejm\u011b povolila, a to je d\u016fvod, pro\u010d te\u010f, bez n\u00e1lady, sed\u00edm u sebe v pokoji a jen tak si brnk\u00e1m na kytaru, kterou mi Gordon p\u0159ed t\u0159emi lety dal jako d\u00e1rek k v\u00e1noc\u016fm. Zkou\u0161el na ni nau\u010dit hr\u00e1t i Billa, ale tomu to vydr\u017eelo jen dva dny a pak s prohl\u00e1\u0161en\u00edm, \u017ee j\u00e1 jsem stejn\u011b ve v\u0161em lep\u0161\u00ed, se u\u017e kytary ani jednou nedotkl. Mysl\u00edm si, \u017ee je to \u0161koda, m\u00e1 \u00fa\u017easn\u00fd hudebn\u00ed sluch, a kdyby m\u011bl jen trochu v\u00edc trp\u011blivosti, ur\u010dit\u011b by v tom byl dobr\u00fd!<\/p>\n<\/div>\n
Kdyby m\u011b jen nechal mu pomoct, ale ne, to on rad\u0161i prskal, nad\u00e1val a hodil po mn\u011b u\u010debnic\u00ed matiky. Ale dopro\u0161ovat se ho nebudu. Je to jeho rozhodnut\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„D\u00e1le,“ zamuml\u00e1m, kdy\u017e se ozve zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, kter\u00e9 se vz\u00e1p\u011bt\u00ed nepatrn\u011b pootev\u0159ou. V\u00edm, \u017ee je to mamka, nikdo jin\u00fd te\u010f doma stejn\u011b nen\u00ed, ale j\u00e1 nem\u00e1m n\u00e1ladu si s n\u00ed te\u010f pov\u00eddat. Ona a Gordon jsou posledn\u00ed dobou jedin\u00ed, kdo se mnou v\u016fbec mluv\u00ed. Bill u\u017e se mnou neprohod\u00ed jedin\u00e9 slovo, a lid\u00e9 ve \u0161kole m\u011b maj\u00ed za po\u0161uka, za toho teplou\u0161sk\u00e9ho bale\u0165\u00e1ka. A j\u00e1 u\u017e d\u00e1vno vzdal pokusy jim vysv\u011btlit, \u017ee jen proto, \u017ee se v\u011bnuji tanci, nemus\u00edm nutn\u011b b\u00fdt i gay. Pro n\u011b j\u00edm v\u017edycky z\u016fstanu. Pro Billa taky. A to bol\u00ed ze v\u0161eho nejv\u00edc, to v\u011bdom\u00ed, \u017ee m\u00e9 vlastn\u00ed dvoj\u010de m\u011b vn\u00edm\u00e1 stejn\u011b jako ti zabedn\u011bn\u00ed blbe\u010dci ve \u0161kole, kte\u0159\u00ed st\u011b\u017e\u00ed napo\u010d\u00edtaj\u00ed do p\u011bti.<\/div>\n
\n
Ale kdybych nem\u011bl balet, nem\u011bl bych nic. Kdy\u017e tr\u00e9nuju, kdy\u017e jsem zav\u0159en\u00fd ve studiu a d\u0159u na nov\u00fdch sestav\u00e1ch, nemysl\u00edm na to, co m\u011b tr\u00e1p\u00ed. Mysl\u00edm jen na to, jak se spr\u00e1vn\u011b pohnout, kter\u00e9 svaly pou\u017e\u00edt, jak nato\u010dit nohu, abych ud\u011blal cel\u00fd prvek plynule, bez jedin\u00e9 chyby. Kdybych mohl, v\u0161echen voln\u00fd \u010das, kter\u00fd nestr\u00e1v\u00edm ve \u0161kole nebo nad kytarou, bych v\u011bnoval tr\u00e9ninku. N\u011bco, co kdysi za\u010dalo jako pouh\u00fd kon\u00ed\u010dek, abych se zabavil o odpoledn\u00edch, kdy nen\u00ed doma m\u00e9 dvoj\u010de, se s postupem \u010dasu a dosa\u017een\u00fdmi \u00fasp\u011bchy stalo n\u011b\u010d\u00edm, bez \u010deho u\u017e bych nemohl \u017e\u00edt. Tanec, balet se stal mou v\u00e1\u0161n\u00ed, n\u011b\u010d\u00edm, \u010d\u00edm si, a\u0165 to zn\u00ed sebe hloup\u011bji, nahrazuji ztr\u00e1tu bratra. Bratra, kter\u00fd mi den ode dne chyb\u00ed v\u00edc a v\u00edc, a kter\u00fd se mi st\u00e1le vzdaluje. Kdykoliv se mi poda\u0159\u00ed se k n\u011bmu p\u0159ibl\u00ed\u017eit ve chv\u00edli, kdy m\u00e1 zrovna slab\u0161\u00ed chvilku a je ochotn\u00fd se mnou t\u0159eba i mluvit, tak nakonec v\u017edycky rychle zase ucukne a propast mezi n\u00e1mi se roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed o dal\u0161\u00ed kilometry. U\u017e se mnou nevydr\u017e\u00ed ani v jedn\u00e9 m\u00edstnosti.<\/div>\n
Povzdechnu si a nepatrn\u011b se pousm\u011bju na mamku, kter\u00e1 u\u017e pln\u011b ve\u0161la do m\u00edstnosti. Je to mil\u00e1\u010dek, kdyby nebylo j\u00ed, nem\u011bl bych nikoho.<\/div>\n
„Ahoj, zlato. Co d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/p>\n<\/div>\n
„Nic moc,“ pokr\u010d\u00edm rameny. Odlo\u017e\u00edm kytaru stranou na postel a pokus\u00edm se m\u00e1m\u011b vr\u00e1tit dal\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv. Konec konc\u016f, ona za nic nem\u016f\u017ee. A u\u017e ani to hran\u00ed m\u011b nebav\u00ed. Kdyby to mezi mnou a Billem bylo tak jako kdysi, mohli jsme hr\u00e1t spole\u010dn\u011b. On by mohl zp\u00edvat a j\u00e1 bych mu k tomu hr\u00e1l, a spole\u010dn\u011b bychom se zabavili. Samotn\u00e9ho u\u017e m\u011b nebav\u00ed hr\u00e1t smutn\u00e9 balady, a na nic jin\u00e9ho v\u011bt\u0161inu \u010dasu nem\u00e1m ani n\u00e1ladu. Hran\u00ed by m\u011blo vypov\u00eddat n\u011bco o m\u00e9 osob\u011b, stejn\u011b tak jako tanec, a kdy\u017e je \u010dlov\u011bk smutn\u00fd uvnit\u0159, projev\u00ed se to i navenek. A j\u00e1 si nechci po\u0159\u00e1d jen p\u0159ipom\u00ednat to, jak smutn\u00fd vlastn\u011b jsem.<\/div>\n
P\u0159ipad\u00e1m si jako slaboch, skoro a\u017e jako ten buz\u00edk<\/em>, za kter\u00e9ho m\u011b maj\u00ed, kdy\u017e po\u0159\u00e1d p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad Billem. Kdy\u017e si st\u00fdsk\u00e1m nad bratrem, kter\u00fd o m\u011b nem\u00e1 z\u00e1jem. Ale nen\u00ed to norm\u00e1ln\u00ed? St\u00fdskat si po \u010dlov\u011bku, kter\u00e9ho m\u00e1te r\u00e1di, kter\u00e9ho pot\u0159ebujete? Pro Billa asi ne\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Chce\u0161 mi n\u011bco zahr\u00e1t?“ polo\u017e\u00ed mamka dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku a pohod\u00ed hlavou sm\u011brem k t\u00e9 d\u0159ev\u011bn\u00e9 kr\u00e1sce, kterou jsem akor\u00e1t odlo\u017eil. Pousm\u011bju se, ale stejn\u011b zavrt\u00edm hlavou ze strany na stranu. R\u00e1d hraju m\u00e1m\u011b kdykoliv si \u0159ekne, je m\u016fj nejlep\u0161\u00ed poslucha\u010d, kdy\u017e nebudu po\u010d\u00edtat Gordona, kter\u00fd m\u011b nau\u010dil v\u0161echno to, co um\u00edm, ale dnes nechci. Dnes by se j\u00ed nel\u00edbilo, co bych hr\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Co se d\u011bje, zlato?“ Sklop\u00edm hlavu je\u0161t\u011b v\u00edce mezi ramena, a kdy\u017e si m\u00e1ma sedne vedle m\u011b, okam\u017eit\u011b si j\u00ed polo\u017e\u00edm hlavu do kl\u00edna a jen ji obejmu kolem pasu. Je to d\u011btinsk\u00e9, ostatn\u00ed kluci v m\u00e9m v\u011bku by padli hanbou, kdyby je takhle n\u011bkdo vid\u011bl, ale to je mi te\u010f jedno. V\u017edycky jsem byl citliv\u011bj\u0161\u00ed, pokud jde o mamku, a nav\u00edc, oni nec\u00edt\u00ed to, co j\u00e1. Oni netu\u0161\u00ed, jak\u00e9 to je, neexistovat pro va\u0161e vlastn\u00ed dvoj\u010de. Kdy\u017e jste dvoj\u010data, m\u00e1te od p\u0159\u00edrody dan\u00e9, \u017ee jeden druh\u00e9ho pot\u0159ebujete, a Bill tuhle pot\u0159ebu potla\u010dil, vzal mi m\u00e9ho sourozence, vzal mi sebe, a mn\u011b nezb\u00fdv\u00e1 nic jin\u00e9ho, ne\u017e se jako mal\u00fd kluk tulit k mamince. Ona m\u011b nikdy nepo\u0161le pry\u010d, a nikdo se nedozv\u00ed, \u017ee ob\u010das pot\u0159ebuju jej\u00ed objet\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
„Pro\u010d si mu dovolila jet, mami? M\u011bl b\u00fdt doma, m\u011bli jsme slavit spolu,“ zamuml\u00e1m a zabo\u0159\u00edm nos do jej\u00edho tri\u010dka. Sly\u0161\u00edm, jak si nade mnou povzdechne, ale nevzhl\u00e9dnu, nechci vid\u011bt jej\u00ed utr\u00e1pen\u00fd v\u00fdraz. Bill n\u00e1s tady tr\u00e1p\u00ed v\u0161echny, a mamku snad je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e m\u011b. Jestli je hnusn\u00fd na m\u011b, nen\u00ed to nic oproti tomu, jak se chov\u00e1 k n\u00ed. V\u00e1\u017en\u011b nev\u00edm, co se s n\u00edm stalo, kde se stala chyba, ten zkrat, kter\u00fd mi vzal toho \u00fa\u017easn\u00e9ho br\u00e1\u0161ku a nahradil ho protivn\u00fdm spratkem, kter\u00fdm Bill te\u010f je. Mo\u017en\u00e1 to byl Andreas, kdo z n\u011bj ud\u011blal to, \u010d\u00edm je te\u010f. Od doby, co spolu za\u010dali tr\u00e1vit sv\u016fj ve\u0161ker\u00fd \u010das, z Billa se stal arogantn\u00ed, nep\u0159\u00edstupn\u00fd zmetek, kter\u00fd si nev\u00e1\u017e\u00ed v\u016fbec ni\u010deho. Kou\u0159\u00ed, pije a ve \u0161kole sotva prol\u00e9z\u00e1 s ro\u010dn\u00edku do ro\u010dn\u00edku. Kde je ten ambici\u00f3zn\u00ed Bill, kter\u00fd mi jako d\u00edt\u011b po\u0159\u00e1d opakoval, \u017ee jednou bude slavn\u00fd, \u017ee bude zp\u00edvat a bude rockov\u00e1 hv\u011bzda, kterou budou v\u0161ichni milovat? Z tohohle Billa u\u017e snad nezbylo v\u016fbec nic.<\/p>\n<\/div>\n
Mamka mi prsty zajede do vlas\u016f a jemn\u011b zatah\u00e1 za jeden z m\u00fdch dred\u016f. I p\u0159es \u0161patnou, skleslou n\u00e1ladu se nem\u016f\u017eu ubr\u00e1nit \u00fasm\u011bvu, kdy\u017e si vzpomenu, jak mamka reagovala ve chv\u00edli, kdy jsem j\u00ed ve sv\u00fdch 13ti letech \u0159ekl, co m\u00e1m v pl\u00e1nu se sv\u00fdmi vlasy. Bylo to docela vtipn\u00e9, jak vy\u0161ilovala, \u017ee chci b\u00fdt rebel jako Bill, \u017ee prvn\u00ed jsem si nechal prop\u00edchnout ret, a te\u010f si chci zni\u010dit i vlasy, ale nakonec, po hodinov\u00e9m p\u0159esv\u011bd\u010dov\u00e1n\u00ed, souhlasila, a dokonce mi ochotn\u011b pom\u00e1h\u00e1 se o ty otravn\u00e9 hady te\u010f starat. Kdy\u017e u\u017e je m\u00e1m na hlav\u011b, chci, aby byly dob\u0159e udr\u017eovan\u00e9. Nev\u00edm, jestli je to moje naprost\u00e1 p\u0159irozenost, nebo jestli jsem se to nau\u010dil a\u017e pot\u00e9, co se mi Bill za\u010dal vzdalovat, ale v\u0161echno, co d\u011bl\u00e1m a co se mnou n\u011bjak souvis\u00ed, mus\u00ed b\u00fdt dokonal\u00e9. A dokud to tak nen\u00ed, pracuji na tom. Nic nevzd\u00e1m, dokud to nen\u00ed tak, jak si p\u0159edstavuju. A s dredy je to stejn\u00e9, nemohl bych m\u00edt na hlav\u011b n\u011bjakej hnusnej, mastnej a prapodivnej spletenec vlas\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
A nav\u00edc, dredy mi docela slu\u0161\u00ed, mysl\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee by byl tak nep\u0159\u00edjemnej, a\u017e bych stejn\u011b souhlasila. Takhle se to obe\u0161lo bez k\u0159iku. Ale za dva dny se vr\u00e1t\u00ed, tak spolu m\u016f\u017eete narozeniny oslavit dodate\u010dn\u011b, hm?“<\/p>\n<\/div>\n
Je hezk\u00e9 vid\u011bt, jak se m\u011b mamka sna\u017e\u00ed povzbudit, jak sv\u00fdmi slovy, tak sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem, ale n\u011bjak to nefunguje. Narozeniny se mnou Bill slavil a\u017e dote\u010f jen proto, \u017ee musel, a opravdu nev\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee by se mnou nad\u0161en\u011b zasedl v kuchyni ke stolu, sfouknul sv\u00ed\u010dky na dortu a rozbalil si d\u00e1rky. V\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee dnes oslav\u00ed narozeniny podle sv\u00fdch pl\u00e1n\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
A ostatn\u011b, j\u00e1 bych mohl taky.<\/p>\n<\/div>\n
„Kam jde\u0161?“ zept\u00e1 se mamka p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e se prudce zvednu a sesko\u010d\u00edm z postele, div j\u00ed ned\u00e1m hlavi\u010dku do \u010dela, jak se nade mnou skl\u00e1n\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
„Uhm, do studia,“ odpov\u00edm j\u00ed s nepatrn\u00fdm \u00fasm\u011bvem, zat\u00edmco si kontroluji, \u017ee m\u00e1m v ta\u0161ce opravdu v\u0161echno, co budu dnes pot\u0159ebovat. Div\u00edm se, \u017ee m\u011b to nenapadlo d\u0159\u00edv. Pro\u010d jsem si nevzpomn\u011bl d\u0159\u00edv na kl\u00ed\u010d od baletn\u00edho studia, kter\u00fd mi sle\u010dna Novakova dala, abych mohl tr\u00e9novat p\u0159es l\u00e9to i mimo tr\u00e9ninky? Kde jinde bych m\u011bl tr\u00e1vit narozeniny ne\u017e tam, kde se c\u00edt\u00edm nejl\u00e9pe? Nehled\u011b na to, \u017ee stejn\u011b mus\u00edm tr\u00e9novat na vystoupen\u00ed senior\u016f, kter\u00e9 za\u010d\u00e1tkem \u0159\u00edjna m\u00e1me.<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e, zlato. Ale nebu\u010f tam dlouho, hm? A\u017e p\u0159ijede Gordon, zajdeme si v\u0161ichni na ve\u010de\u0159i. Co kdybychom t\u011b tam vyzvedli, a m\u016f\u017eeme si zaj\u00edt ve m\u011bst\u011b i do kina,“ dod\u00e1 s \u00fasm\u011bvem a j\u00e1 jen p\u0159ik\u00fdvnu, ta my\u0161lenka se mi l\u00edb\u00ed. M\u00e1m r\u00e1d na\u0161e star\u00e9 kino.<\/div>\n
Usm\u011bju se na ni, rychle ji l\u00edbnu na tv\u00e1\u0159 a s ta\u0161kou p\u0159es rameno vyraz\u00edm bez dal\u0161\u00edho zdr\u017eov\u00e1n\u00ed z domu pry\u010d. Kdy\u017e se pod\u00edv\u00e1m na oblohu, kter\u00e1 se nade mnou zlov\u011bstn\u011b mra\u010d\u00ed, je to, jako by p\u0159esn\u011b zrcadlila mou n\u00e1ladu a to, jak se c\u00edt\u00edm uvnit\u0159. Povzdechnu si, kapuci od mikiny si p\u0159et\u00e1hnu p\u0159es hlavu, abych nevid\u011bl nikoho, kdo by na m\u011b cestou mohl z\u00edrat, a vyraz\u00edm k autobusov\u00e9 zast\u00e1vce. Jedin\u00e1 nev\u00fdhoda je to, \u017ee studio je a\u017e v Magdeburgu. Nen\u00ed to sice daleko, ale ob\u010das to dok\u00e1\u017ee otr\u00e1vit, kdy\u017e nechcete zbyte\u010dn\u011b ztr\u00e1cet \u010das na cest\u011b. Ale i ta dvacetiminutov\u00e1 j\u00edzda autobusem, kde na m\u011b budou zase v\u0161ichni z\u00edrat a \u0161u\u0161kat si mi za z\u00e1dy, mi stoj\u00ed za ten pocit, a\u017e budu st\u00e1t uprost\u0159ed m\u00edstnosti, a nech\u00e1m se un\u00e1\u0161et rytmem hudby, a d\u00e1m si po\u0159\u00e1dn\u011b do t\u011bla.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Andreasi! U\u017e ne! Dost!“ Nem\u016f\u017eu se p\u0159estat sm\u00e1t, kdy\u017e mi blon\u010f\u00e1\u010dek m\u00e1v\u00e1 rukama p\u0159ed obli\u010dejem, a o to h\u016f\u0159 se mi ode m\u011b m\u016fj p\u0159iopil\u00fd kamar\u00e1d odstrkuje. Jeho rodi\u010de ode\u0161li do m\u011bsta na v\u00fdlet a na ve\u010de\u0159i, a n\u00e1s dva nechali v chat\u011b u jezera samotn\u00e9, abychom si v klidu mohli oslavit m\u00e9 narozeniny. Kdyby jen v\u011bd\u011bli, \u017ee jsme jim vybrakovali p\u016flku baru a ud\u011blali si vlastn\u00ed p\u00e1rty ve dvou dole u vody, asi by se jim to moc nel\u00edbilo. Ale to n\u00e1s nedok\u00e1zalo zastavit. On n\u00e1s ten rum s\u00e1m p\u0159\u00edmo volal. Stejn\u011b tak jako to \u010derven\u00e9 v\u00edno, a zbyte\u010dek vodky.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 se cukat, Bille! Jinak ti to prop\u00edchnu jinde!“ sm\u011bje se Andy hlasit\u011b a j\u00e1 se mus\u00edm sm\u00e1t s n\u00edm. S jehlou v ruce vypad\u00e1 docela nebezpe\u010dn\u011b, ale kdybychom se na to nenapili, ani jeden z n\u00e1s by do toho ne\u0161el. Oba ze stejn\u00e9ho d\u016fvodu; ze strachu, \u017ee mi Andy ubl\u00ed\u017e\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak jo, tak jo!“ zhluboka se nadechuju, abych se uklidnil, ale moc to nepom\u00e1h\u00e1. „Ale ud\u011blej to rychle, a\u0165 to nebol\u00ed! Jo?“ ujist\u00edm se s pohledem up\u0159en\u00fdm na jeho t\u0159esouc\u00ed se ruku. T\u0159eba to nebyl zase a\u017e tak dobr\u00fd n\u00e1pad, nechat si p\u00edchat piercing od n\u011bj. Ale zase kdybych m\u011bl \u010dekat, ne\u017e si na\u0161et\u0159\u00edm do sal\u00f3nu, kdo v\u00ed, kdy by to bylo. A tohle chci je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u00e1stupem do nov\u00e9 \u0161koly. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee za p\u00e1r dn\u00ed u\u017e p\u016fjdeme na st\u0159edn\u00ed! Bude to tak cool! Jen kdyby tam nemusel chodit Tom se mnou. Pro\u010d se nemohl p\u0159ihl\u00e1sit na n\u011bjakou \u0161kolu pro hopsac\u00ed teplou\u0161ky v pun\u010doch\u00e1ch? Kone\u010dn\u011b by od n\u011bj byl pokoj a nikdo by mi nemohl kazit mou reputaci, kterou si na st\u0159edn\u00ed hodl\u00e1m vybudovat.<\/p>\n<\/div>\n
„Jasn\u011b!“ Andyho hlas p\u0159eru\u0161\u00ed my\u0161lenky na m\u00e9ho otravn\u00e9ho bratra, a ne\u017e se stihnu po\u0159\u00e1dn\u011b nad\u00e1t, vyjeknu bolest\u00ed, kdy\u017e mi zap\u00edchne jehlu pod \u017eebra. „Sorry, ale ty ses vrt\u011bl!“ obhajuje se okam\u017eit\u011b a koutky mu cukaj\u00ed, jak se sna\u017e\u00ed nesm\u00e1t se.<\/p>\n<\/div>\n
„Andreasi!!“ zavr\u010d\u00edm na n\u011bj a blon\u010f\u00e1\u010dek se na m\u011b jen z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u011bje, na\u010de\u017e se oba hlasit\u011b rozesm\u011bjeme a ve\u0161ker\u00e1 bolest je d\u00e1vno zapomenuta. Andy je p\u0159esn\u011b kluk, kter\u00e9ho bych si p\u0159\u00e1l za br\u00e1chu. Je s n\u00edm sranda, d\u00e1 se s n\u00edm o v\u0161em bavit, nekritizuje m\u011b, kdy\u017e se chci trochu nap\u00edt a bavit se. Sp\u00ed\u0161 m\u011b v tom podporuje a v\u017edycky se ochotn\u011b p\u0159id\u00e1. On nen\u00ed upjatej jako Tom, kterej se m\u011b sna\u017e\u00ed za ka\u017edou cenu ve v\u0161em p\u0159edehnat, b\u00fdt ve v\u0161em lep\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Nen\u00ed jako Tom, kterej se m\u011b sna\u017e\u00ed p\u0159evychovat a neust\u00e1le mi jen opakovat, \u017ee tohle nesm\u00edm, a tamto bych nem\u011bl, a \u017ee tohle se ned\u011bl\u00e1. Tom a jeho pravidla! Je to otravn\u00fd! Ten kluk by se m\u011bl jednou uvolnit a bavit se. Zat\u00edm po\u0159\u00e1d vypad\u00e1, jak kdyby m\u011bl permanentn\u011b n\u011bco vra\u017een\u00fdho do zadku! \u010cemu\u017e bych se ani nedivil, beztak je fakt teplej.<\/div>\n
Ach jo, kdyby to \u0161lo, klidn\u011b bych se nechal od Andyho rodi\u010d\u016f adoptovat. Stejn\u011b m\u011b maj\u00ed rad\u0161i ne\u017e moje vlastn\u00ed rodina a Andreas je mi br\u00e1chou stokr\u00e1t v\u00edc, ne\u017e ten m\u016fj pokrevn\u00ed po\u0161uk.<\/p>\n<\/div>\n
Andreas\u016fv hlas m\u011b op\u011bt vytrhne z my\u0161lenek, kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b poda\u0159\u00ed p\u0159estat se sm\u00e1t. Kdy\u017e je \u010dlov\u011bk opilej, sm\u00e1l by se po\u0159\u00e1d a v\u0161emu, a hlavn\u011b pak tady m\u016fj peroxidek, kter\u00fd se sm\u011bje v\u0161emu i bez povzbuzen\u00ed. Stejn\u011b ho zbo\u017e\u0148uju!<\/div>\n
„Tak jedem, ani hnout! Pokus \u010d\u00edslo dv\u011b,“ pronese Andy s naprosto v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed, a se \u0161pi\u010dkou jazyka stisknutou mezi rty v hlubok\u00e9m soust\u0159ed\u011bn\u00ed, se op\u011bt p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed a\u017e ke mn\u011b. Na posiln\u011bn\u00ed a na nervy si d\u00e1m po\u0159\u00e1dn\u00fd lok rumu, a zat\u00edmco si nech\u00e1v\u00e1m p\u00e1lit hrdlo tou \u0161\u00edlenou pachut\u00ed, Andy, tentokr\u00e1t u\u017e \u0161ikovn\u011b, nasm\u011bruje jehlu skrz naskrz moj\u00ed bradavkou. Sna\u017e\u00edm se nevn\u00edmat tu p\u0159\u00ed\u0161ernou bolest, tisknu zuby k sob\u011b a zpod v\u00ed\u010dka mi ste\u010de jedin\u00e1 slza jako zn\u00e1mka bolesti. P\u016fvodn\u00ed, nepoveden\u00fd vpich, je zapomenut. S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm dou\u0161kem alkoholu se bolest otupuje a j\u00e1 jen s p\u0159iblbl\u00fdm \u00fasm\u011bvem sleduji, jak mi do lev\u00e9 bradavky Andreas provl\u00e9kl krou\u017ekovou n\u00e1u\u0161nici. A\u017e tohle uvid\u00ed m\u00e1ma, nejsp\u00ed\u0161 dostane infarkt!<\/p>\n<\/div>\n
———<\/div>\n
<\/div>\n
Nakonec se n\u00e1m pomal\u00fdm, systematick\u00fdm op\u00edjen\u00edm povedlo dostat se do stavu, kdy n\u00e1s nohy neunesou rovn\u011b, a kdy u\u017e ani nejsem schopn\u00fd vn\u00edmat bolest, kterou mi zp\u016fsobuje mal\u00fd kovov\u00fd krou\u017eek v lev\u00e9 \u010d\u00e1sti m\u00e9 hrudi. Je to fajn, jen tak le\u017eet na p\u00edsku u jezera s n\u011bk\u00fdm, kdo m\u011b m\u00e1 r\u00e1d a kdo m\u011b nekritizuje za v\u0161echno, co ud\u011bl\u00e1m. M\u00edt klid od v\u0161ech a v\u0161eho.<\/p>\n<\/div>\n
„Andy?“<\/p>\n<\/div>\n
„Hm?“<\/p>\n<\/div>\n
„D\u00edky.“ I p\u0159es to, \u017ee m\u00e1m o\u010di zav\u0159en\u00e9, dokonale na sob\u011b c\u00edt\u00edm blon\u010f\u00e1\u010dk\u016fv pohled.<\/div>\n
Nato\u010d\u00edm hlavu jeho sm\u011brem a zam\u017eour\u00e1m pohledem proti pozdn\u00edmu odpoledn\u00edmu slunku. Z\u00edr\u00e1 na m\u011b s tak zvl\u00e1\u0161tn\u00edm pohledem, v\u016fbec se mi to nel\u00edb\u00ed, m\u016fj opil\u00fd mozek mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee se n\u011bco stane, ale m\u00e9 reakce jsou v tomhle stavu a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 pomal\u00e9, aby mi to do\u0161lo.<\/div>\n
Kdy\u017e se nadechnu, abych se ho zeptal, jestli je v po\u0159\u00e1dku a jestli t\u0159eba nebude zvracet, proto\u017ee toho p\u0159ece jenom vypil dvakr\u00e1t tolik co j\u00e1, nestihnu vydat ani hl\u00e1sku, proto\u017ee mi p\u0159itiskne rty na ty moje.<\/p>\n<\/div>\n
Prvn\u011b v\u016fbec nic ned\u011bl\u00e1, ale kdy\u017e nijak nereaguju ani j\u00e1, tak m\u011b pol\u00edb\u00ed. Doopravdy pol\u00edb\u00ed. Jako, doopravdy opravdov\u011b, s jazykem hluboko v m\u00fdm krku. Z reflexu s n\u00edm nejd\u0159\u00edv za\u010dnu lehce spolupracovat, ale kdy\u017e mi kone\u010dn\u011b dojde, co se d\u011bje a s k\u00fdm, hrub\u011b ho od sebe odstr\u010d\u00edm a zb\u011bsile lap\u00e1m po dechu.<\/p>\n<\/div>\n
„Andy, co to ku-“ zaseknu se v p\u016flce v\u011bty, kdy\u017e se m\u016fj blon\u010fat\u00fd, nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d oto\u010d\u00ed a vyvr\u00e1t\u00ed obsah sv\u00e9ho \u017ealudku do tr\u00e1vy vedle sebe. Naprosto znechucen\u011b a zmaten\u011b z\u00e1rove\u0148 na n\u011bj kouk\u00e1m, a m\u016fj opil\u00fd mozek nen\u00ed schopn\u00fd po\u0159\u00e1dn\u011b spolupracovat s t\u00edm, co se kolem m\u011b d\u011bje.<\/p>\n<\/div>\n
Andreas m\u011b pol\u00edbil.<\/p>\n<\/div>\n
Andreas m\u011b pol\u00edbil a pozvracel se. Hm, super.<\/p>\n<\/div>\n
S rezignovan\u00fdm povzdechem se od n\u011bj kousek odsunu a zase zav\u0159u o\u010di. N\u011bjak se mi to\u010d\u00ed hlava, asi jsme toho oba vypili trochu moc, ale ani to mi nezabr\u00e1n\u00ed hr\u00e1bnout do kapsy a vyt\u00e1hnout krabi\u010dku cigaret. Na uklidn\u011bn\u00ed to nejlep\u0161\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
———-<\/p>\n<\/div>\n
Po t\u00e9, co n\u00e1s Andreasovi rodi\u010de na\u0161li sp\u00e1t opil\u00e9 dole u jezera, dostali jsme oba hodinov\u00e9 k\u00e1z\u00e1n\u00ed, a nakonec str\u00e1vili posledn\u00ed den na\u0161\u00ed kr\u00e1tk\u00e9 dovolen\u00e9 t\u00edm, \u017ee jsme jim museli pom\u00e1hat nat\u00edrat jejich stodolu. Ale i tak se sp\u00ed\u0161 dalo sn\u00e9st nat\u00edr\u00e1n\u00ed s kocovinou, ne\u017e fakt, \u017ee m\u011b za p\u00e1r minut vysad\u00ed zp\u00e1tky p\u0159ed na\u0161\u00edm domem. Kdybych mohl, oto\u010d\u00edm se a z\u016fstanu dole u jezera napo\u0159\u00e1d. V\u0161echno lep\u0161\u00ed, ne\u017e b\u00fdt pobl\u00ed\u017e Tomovi a mamce. Vsad\u00edm se, \u017ee jsem jim doma ani nechyb\u011bl, \u017ee jim vyhovovalo, m\u00edt dokonalou rodinku ve t\u0159ech, s t\u00edm dokonal\u00fdm synem.<\/p>\n<\/div>\n
D\u0159\u00edv, ne\u017e se stihnu po\u0159\u00e1dn\u011b nad\u00e1t, a rozhodn\u011b d\u0159\u00edv, ne\u017e by se mi l\u00edbilo, Andyho t\u00e1ta zastav\u00ed auto na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b k na\u0161emu domu. I kdy\u017e se mi nechce, rychle se rozlou\u010d\u00edm s Andym kr\u00e1tk\u00fdm objet\u00edm, pod\u011bkuju jeho rodi\u010d\u016fm za t\u011bch p\u00e1r dn\u00ed klidu, kter\u00e9 mi dali, a ne\u017e stihnu mrknout, stoj\u00edm venku p\u0159ed autem, ta\u0161ka s v\u011bcmi le\u017e\u00ed na zemi v prachu vedle m\u011b a mn\u011b nezb\u00fdv\u00e1 nic jin\u00e9ho, ne\u017e ne\u0161\u0165astn\u011b sledovat, jak se m\u00e1 vysn\u011bn\u00e1 rodina vzdaluje a miz\u00ed za rohem.<\/p>\n<\/div>\n
S povzdechem si sednu na zem vedle ta\u0161ky a z p\u0159edn\u00ed kapsy vylov\u00edm krabi\u010dku s cigaretami. V\u00edm, \u017ee mamka tenhle m\u016fj zlozvyk nesn\u00e1\u0161\u00ed, dokonce mi to vysloven\u011b zak\u00e1zala, \u017ee pr\u00fd to nen\u00ed dobr\u00e9 pro m\u016fj zp\u011bv, a hlavn\u011b pro m\u00e9 zdrav\u00ed. Jako by m\u011b to zaj\u00edmalo. Mohl bych uva\u017eovat, \u017ee p\u0159estanu kou\u0159it, kdyby mi tenkr\u00e1t op\u011bt nep\u0159edhodila Toma a to, jak moc db\u00e1 o sv\u00e9 zdrav\u00ed, jak slu\u0161n\u00fd je to kluk, \u017ee nekou\u0159\u00ed a nepije, a bla bla bla. Vsad\u00edm se, \u017ee by se zbl\u00e1znila, kdyby v\u011bd\u011bla, \u017ee u\u017e nejsem ani panic. No, to by bylo doma zase hal\u00f3 a jako p\u0159\u00edklad bych dostal op\u011bt Toma, toho v\u011b\u010dn\u00e9ho panice! Jeho stejn\u011b nikdo nechce, i buz\u00edk\u016fm je m\u00e1lo.<\/div>\n
A nav\u00edc, t\u00edm sp\u00ed\u0161, \u017ee to ned\u011bl\u00e1 Tom, tak to budu d\u011blat j\u00e1, to se to m\u00e1ma je\u0161t\u011b nenau\u010dila?<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“<\/p>\n<\/div>\n
Otr\u00e1ven\u011b proto\u010d\u00edm o\u010di. Ani se nepot\u0159ebuju ot\u00e1\u010det, abych v\u011bd\u011bl, kdo na m\u011b mluv\u00ed. A\u0165 chci, nebo nechci, Tom\u016fv hlas bych poznal v\u017edy a v\u0161ude. S lhostejn\u00fdm v\u00fdrazem si op\u011bt pot\u00e1hnu z cigarety a sna\u017e\u00edm se ho co nejl\u00e9pe ignorovat. V\u011bt\u0161inou mi to jde dob\u0159e, ale ve chv\u00edl\u00edch jako te\u010f, kdy se rozhodne, \u017ee mi prost\u011b bude d\u011blat spole\u010dnost a naru\u0161ovat m\u016fj osobn\u00ed prostor, to jde docela \u0161patn\u011b. M\u00e1m chu\u0165 ho pra\u0161tit n\u011b\u010d\u00edm po hlav\u011b, kdy\u017e zakotv\u00ed zadkem na zemi vedle m\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u011bl bys kou\u0159it.“<\/p>\n<\/div>\n
„U\u0161et\u0159i si to, Tome,“ odseknu a schv\u00e1ln\u011b dal\u0161\u00ed d\u00e1vku kou\u0159e vydechnu jemu p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. A\u017e se mi chce sm\u00e1t z toho, jak se rozka\u0161le, kdy\u017e se nadechne nikotinov\u00e9ho kou\u0159e. Kdy\u017e se mu kone\u010dn\u011b poda\u0159\u00ed p\u0159estat ka\u0161lat, i kdy\u017e si mysl\u00edm, \u017ee p\u0159ehr\u00e1val, tak si jen tak mimod\u011bk v\u0161imnu, \u017ee m\u00e1 dredy sta\u017een\u00e9 navrchu hlavy. Asi byl zase tr\u00e9novat, po\u0161uk jeden, ten kdyby mohl, ned\u011blal by snad nic jin\u00e9ho. Ale mus\u00edm uznat, i kdy\u017e se to nikdo nesm\u00ed dozv\u011bd\u011bt, \u017ee ty jeho v\u011b\u010dn\u00e9 tr\u00e9ninky mu vypracovaly celkem p\u011bkn\u00e9 svaly. M\u00e1 hrozn\u011b pevn\u00e9 pa\u017ee, a kr\u00e1sn\u011b vypracovan\u00e9 b\u0159icho a\u2026 sklapni, Bille! Popisuje\u0161 tu t\u011blo sv\u00fdho br\u00e1chy! Br\u00e1chy a kluka! Bo\u017ee, nepra\u0161til jsem se n\u011bkde n\u00e1hodou do hlavy cestou od jezera?! A ned\u00e1 se teplou\u0161stv\u00ed t\u0159eba chytit?!<\/p>\n<\/div>\n
„Poslouch\u00e1\u0161 m\u011b?“<\/p>\n<\/div>\n
„Ne, nikdy t\u011b neposlouch\u00e1m,“ odseknu mu s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e mi kone\u010dn\u011b dojde, \u017ee na m\u011b zase mluvil, zat\u00edmco jsem obdivoval jeho t\u011blo, co\u017e u\u017e se nikdy nestane! On je tu buz\u00edk, ne j\u00e1!<\/p>\n<\/div>\n
Povzdechne si a sklop\u00ed hlavu, bradu si op\u0159e o kolena a jen kouk\u00e1 do zem\u011b p\u0159ed sebou. Skoro mi ho je na chv\u00edli l\u00edto, ale moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee jemu fakt nic nechyb\u00ed a nem\u00e1 pro\u010d b\u00fdt smutnej. On ne. „Ptal jsem se, jak si se m\u011bl,“ zopakuje nejsp\u00ed\u0161 svou ot\u00e1zku a j\u00e1 se mus\u00edm spokojen\u011b u\u0161kl\u00edbnout.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u011bl jsem se dokonale! S Andym to bylo \u00fa\u017easn\u00fd! V\u00ed\u0161, on nen\u00ed jako ty,“ pokra\u010duju, i kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee se mu to asi neposlouch\u00e1 nejl\u00edp. A\u0165 si to u\u017eije, j\u00e1 taky po\u0159\u00e1d poslouch\u00e1m n\u011bco, co sly\u0161et nechci. „On je jako br\u00e1cha, kter\u00fdho nikdy m\u00edt nebudu.“<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, pro\u010d to-„<\/p>\n<\/div>\n
„Pro\u010d to \u0159\u00edk\u00e1m?“ p\u0159eru\u0161\u00edm ho a odfrknu si. M\u00e1m chu\u0165 po n\u011bm fakt n\u011bco hodit, jak m\u011b te\u010f \u0161tve! „Proto\u017ee je to pravda, Tome! Cht\u011bl jsem norm\u00e1ln\u00edho fajn br\u00e1chu, a m\u00edsto toho m\u00e1m buz\u00edka v pun\u010doch\u00e1ch, co hops\u00e1 jak na p\u00e9rk\u00e1ch v\u011bt\u0161inu dne!“<\/p>\n<\/div>\n
„Br\u00e1chu buz\u00edka? Dovol, Bille, abych ti p\u0159ipomn\u011bl, \u017ee ty jsi z n\u00e1s dvou ten, kdo se maluje!“<\/p>\n<\/div>\n
Zalap\u00e1m po dechu. Co si to sakra dovoluje? V\u00ed, \u017ee to je moje image! Nejsem jako on! A nikdy nebudu, je\u0161t\u011b aby se mi l\u00edbili kluci, no to tak!<\/p>\n<\/div>\n
„Si norm\u00e1ln\u00ed?!“ vyjekne jak mal\u00e1 holka a v m\u017eiku je na nohou a sna\u017e\u00ed se ze sebe set\u0159epat nedopalek, kter\u00fd jsem po n\u011bm v z\u00e1palu vzteku hodil. P\u0159ehr\u00e1v\u00e1, nic mu to nemohlo ud\u011blat. „Ty si takovej idiot, Bille! Nech\u00e1pu t\u011b, nech\u00e1pu! V\u017edycky si byl naprosto norm\u00e1ln\u00ed, \u00fa\u017easnej kluk, ale te\u010f si oby\u010dejnej debil stejn\u011b jako ti idioti u n\u00e1s ve \u0161kole! U\u017e m\u011b to nebav\u00ed! Jestli ze m\u011b m\u00e1\u0161 komplexy, tak si je sakra vy\u0159e\u0161!“<\/p>\n<\/div>\n
B\u011bhem vte\u0159iny stoj\u00edm p\u0159\u00edmo proti n\u011bmu, d\u011bl\u00ed n\u00e1s od sebe jen centimetry. C\u00edt\u00edm, jak mi vztekem ho\u0159\u00ed cel\u00fd obli\u010dej. J\u00e1, \u017ee z n\u011bj m\u00e1m komplexy? Uh-huh! To zrovna! Kdybych v\u011bd\u011bl, co komplexy jsou, tak si jsem jistej, \u017ee bych je ur\u010dit\u011b nem\u011bl! Z n\u011bho? Z n\u011bho nem\u00e1m nic!<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Co chce\u0161 ud\u011blat, ha?“ vysm\u00edv\u00e1m se mu, kdy\u017e do m\u011b poprv\u00e9 str\u010d\u00ed. Norm\u00e1ln\u011b bych to ned\u011blal, nikdy neztr\u00e1c\u00edm nervy, ale dneska u\u017e toho m\u00e1m dost. On nen\u00ed jedin\u00fd, kdo se um\u00ed na\u0161tvat. I kdy\u017e to praktikuje \u010dast\u011bji. „Chce\u0161 se pr\u00e1t, Bille? V\u00e1\u017en\u011b? Se mnou?“ popichuju ho d\u00e1l, kdy\u017e vid\u00edm, jak si zar\u00fdv\u00e1 nehty do dlan\u00ed. Oba moc dob\u0159e v\u00edme, \u017ee proti mn\u011b by nem\u011bl \u0161anci, kdyby na to p\u0159i\u0161lo. L\u00e9ta tr\u00e9ninku m\u011b ledasco nau\u010dila a hlavn\u011b mi dala dvakr\u00e1t takovou s\u00edlu, jakou m\u00e1 Bill v t\u011bch sv\u00fdch vyz\u00e1bl\u00fdch ru\u010di\u010dk\u00e1ch.<\/p>\n<\/div>\n
„S buz\u00edkem, jako se\u0161 ty? Klidn\u011b!“<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148, Bille, nerad bych ti ubl\u00ed\u017eil,“ op\u011bt se u\u0161kl\u00edbnu a pa\u017e\u00ed nata\u017eenou mezi n\u00e1mi mu br\u00e1n\u00edm, aby se ke mn\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017eil, kdy\u017e za\u010dne jako holka m\u00e1chat rukama p\u0159ed m\u00fdm obli\u010dejem. „Pere\u0161 se jak holka!“ Chyt\u00edm mu ob\u011b ruce a p\u0159it\u00e1hnu ho k sob\u011b, a jakmile do m\u011b naraz\u00ed jeho t\u011blo, podkopnu mu nohy, a i p\u0159es vztek, kter\u00fd se ve mn\u011b budoval l\u00e9ta a kone\u010dn\u011b se dostal napovrch, ho celkem opatrn\u011b polo\u017e\u00edm z\u00e1dy na zem. Ne\u017e v\u0161ak sta\u010d\u00edm ud\u011blat cokoliv jin\u00e9ho, podkopne mi hbit\u011b nohy, a d\u00e1l u\u017e se v\u0161echno sehr\u00e1v\u00e1 hrozn\u011b rychle.<\/div>\n
Chv\u00edli je naho\u0159e on, chv\u00edli j\u00e1. R\u00e1ny a \u0161kr\u00e1b\u00e1n\u00ed padaj\u00ed, jak n\u00e1s napadne, a jeden na druh\u00e9ho k\u0159i\u010d\u00edme v\u0161echno, co n\u00e1s uvnit\u0159 \u0161tve. V\u0161echny pocity, kter\u00e9 se v n\u00e1s obou shroma\u017e\u010fovaly n\u011bkolik let, pr\u00e1v\u011b vyplouvaj\u00ed na povrch a ani jeden si nebereme serv\u00edtky.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak u\u017e sakra p\u0159esta\u0148!“ Dr\u017e\u00edm Billa p\u0159i\u0161pendlen\u00e9ho pod sv\u00fdm t\u011blem, ruce mu siln\u011b tisknu za hlavou a sna\u017e\u00edm se rozd\u00fdchat ten vztek. Tohle nejsem j\u00e1, nejsem ten zu\u0159iv\u00fd typ, co by si cht\u011bl vyb\u00edjet zlost a frustraci na n\u011bkom dal\u0161\u00edm. A rozhodn\u011b ne na Billovi, i kdy\u017e m\u011b neskute\u010dn\u011b vyt\u00e1\u010d\u00ed, po\u0159\u00e1d je to moje dvoj\u010de a m\u00e1m ho r\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b!“<\/p>\n<\/div>\n
„Tak m\u011b p\u0159esta\u0148 \u0161kr\u00e1bat a kousat!“<\/p>\n<\/div>\n
„Okam\u017eit\u011b m\u011b pus\u0165!“<\/p>\n<\/div>\n
Nakonec ho pust\u00edm a on m\u011b ze sebe okam\u017eit\u011b shod\u00ed na zem. Rozzu\u0159en\u011b se zvedne a vypad\u00e1, jako by ho posedl samotn\u00fd \u010f\u00e1bel. Jsem si skoro a\u017e jist\u00fd, \u017ee by m\u011b v tuhle chv\u00edli dok\u00e1zal nejsp\u00ed\u0161 p\u0159izab\u00edt, kdyby nebylo mam\u010dina auta, kter\u00e9 akor\u00e1t dojelo na p\u0159\u00edjezdovou cestu. Nevn\u00edm\u00e1m, co na n\u00e1s m\u00e1ma k\u0159i\u010d\u00ed, nevn\u00edm\u00e1m nic jin\u00e9ho, krom\u011b nen\u00e1vistn\u00e9ho pohledu, kter\u00fdm se do m\u011b Bill vp\u00edj\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Jednou mi zaplat\u00ed\u0161 za v\u0161echno, cos mi vzal. Vezmu ti to jedin\u00e9, o co stoj\u00ed\u0161 ty, a pak si budeme kvit,“ zasy\u010d\u00ed potichu ledov\u011b klidn\u00fdm hlasem, a ani\u017e by m\u011b nebo m\u00e1m\u011b v\u011bnoval jedin\u00fd dal\u0161\u00ed pohled, sebere svou ta\u0161ku a zmiz\u00ed v dom\u011b. A j\u00e1 se nezm\u016f\u017eu na v\u00edc, ne\u017e z\u016fstat le\u017eet na chodn\u00edku p\u0159ed domem a p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, co v\u0161echno jsem mu vzal, a co chce on vz\u00edt mn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Nic m\u011b nenapad\u00e1\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: Deni<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Deni 1. z\u00e1\u0159\u00ed, 2005 – V\u011bk 15 let Tom Dnes bychom m\u011bli s Billem slavit na\u0161e patn\u00e1ct\u00e9 narozeniny. Norm\u00e1ln\u011b bych si tenhle den sna\u017eil maxim\u00e1ln\u011b u\u017e\u00edt, konec konc\u016f, patn\u00e1ct v\u00e1m nen\u00ed ka\u017ed\u00fd den, ale n\u011bjak nem\u00e1m n\u00e1ladu nic slavit. A\u017e do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[426],"tags":[],"class_list":["post-8786","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dance-to-destroy-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8786","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8786"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8786\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8786"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8786"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8786"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}