{"id":880,"date":"2017-12-07T16:00:00","date_gmt":"2017-12-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=874"},"modified":"2017-12-07T16:00:00","modified_gmt":"2017-12-07T15:00:00","slug":"zaslepeni-2-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/12\/07\/zaslepeni-2-2-2\/","title":{"rendered":"Zaslepen\u00ed 2. (2\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed pond\u011bl\u00ed bylo peklo a Bill se \u0161oural do angli\u010dtiny v b\u00eddn\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Jeho rozvrh byl pozm\u011bn\u011bn d\u00edky upu\u0161t\u011bn\u00ed od PoHis, a nyn\u00ed m\u011bl historii hned r\u00e1no jako prvn\u00ed. Polovinu t\u00e9 hodiny str\u00e1vil biflov\u00e1n\u00edm se na nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed test z Probuzen\u00ed, a druhou polovinu si sepisoval terminologick\u00fd slovn\u00edk do chemie. Byl tot\u00e1ln\u011b mrtv\u00fd, kdy\u017e dopadl do sv\u00e9 lavice, a pan Kaulitz si toho v\u0161iml a p\u0159i\u0161el k n\u011bmu s \u00fa\u010dastn\u00fdm pohledem, kter\u00fd prot\u00e1hl jeho hezk\u00e9 rysy.<\/div>\n
„V\u0161echno v pohod\u011b, Bille?“ Zeptal se, zat\u00edmco Bill vylovil svou slo\u017eku do angli\u010dtiny, aby se mohl biflovat je\u0161t\u011b trochu v\u00edce. Postupoval podle studijn\u00ed \u0161ablony, kterou jim pan Kaulitz poskytl – no, podle v\u011bt\u0161iny z n\u00ed – a p\u0159esto si byl zcela jist\u00fd, \u017ee sel\u017ee.<\/div>\n
„V pohod\u011b, m\u011bl jsem ru\u0161n\u00fd v\u00edkend. Dokonce i kdy\u017e jsem pustil PoHis, tak se zd\u00e1, \u017ee nem\u00e1m dost \u010dasu na v\u0161echnu pr\u00e1ci, kterou mus\u00edm ud\u011blat.“ Bill vyt\u00e1hl studijn\u00ed \u0161ablonu a za\u010dal si proch\u00e1zet odpov\u011bdi, kter\u00e9 si sepsal, ale pan Kaulitz se nat\u00e1hl a slo\u017eku Billovi zav\u0159el. „Hej! Je\u0161t\u011b nezvonilo,“ protestoval.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ \u0159ekl pan Kaulitz s uli\u010dnick\u00fdm mrknut\u00edm a p\u0159esunul se do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti t\u0159\u00eddy. Bill, cel\u00fd mystifikovan\u00fd, v\u011bnoval sv\u00e9 slo\u017ece zv\u011bdav\u00fd pohled, jako by mu mohla \u0159\u00edct, pro\u010d se jeho u\u010ditel chov\u00e1 tak podivn\u011b.<\/div>\n
\n

„T\u0159\u00eddo,“ zahl\u00e1sil pan Kaulitz, jakmile zazvonilo a on zav\u0159el dve\u0159e. „Odlo\u017ete sv\u00e9 studijn\u00ed materi\u00e1ly a se\u0161ity, pros\u00edm.“<\/p><\/div>\n

Cel\u00e1 t\u0159\u00edda sborov\u011b zast\u00e9nala a v\u0161ichni ud\u011blali, jak jim bylo \u0159e\u010deno; pan Kaulitz napochodoval do p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti m\u00edstnost a op\u0159el se o st\u016fl, tv\u00e1\u0159il se jako ko\u010dka, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b sn\u011bdla kan\u00e1rka.<\/div>\n
„Dnes \u017e\u00e1dn\u00fd test nebude.“<\/div>\n
N\u011bkolik student\u016f triumf\u00e1ln\u011b zaj\u00e1salo, zat\u00edmco v\u011bt\u0161ina ostatn\u00edch, kte\u0159\u00ed se p\u0159\u00edli\u0161 b\u00e1li vydat v u\u010ditelov\u011b p\u0159\u00edtomnosti n\u011bjak\u00fd zvuk, se pouze nad\u0161en\u011b zazubili na sv\u00e9ho souseda. Jeden student promluvil: „V \u010dem je h\u00e1\u010dek?“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd h\u00e1\u010dek!“ Prohl\u00e1sil pan Kaulitz. „Usoudil jsem, \u017ee jeliko\u017e jsem v\u00e1s prvn\u00ed dva t\u00fddny tak drtil, zaslou\u017e\u00edte si p\u0159est\u00e1vku! Test bude z\u00edtra, a budete m\u00edt extra \u010das na studium.“ Odml\u010del se, jeho o\u010di se prol\u00e9tly po t\u0159\u00edd\u011b, a Bill si pomyslel, \u017ee vid\u011bl, jak se u\u010ditel\u016fv \u00fasm\u011bv roz\u0161\u00ed\u0159il, kdy\u017e se jejich o\u010di setkaly. Mo\u017en\u00e1 si to jen p\u0159edstavoval, myslel si a pot\u0159\u00e1sl hlavou.<\/div>\n
„Pro\u0161li jste testem,“ deklaroval pan Kaulitz, „a vyslou\u017eili jste si den ke \u010dten\u00ed. Dnes \u017e\u00e1dn\u00e9 instrukce – m\u016f\u017eete si \u010d\u00edst Chopina nebo jak\u00fdkoliv jin\u00fd rom\u00e1n, pokud m\u00e1te, nebo m\u016f\u017eete pracovat na \u00fakolu, kter\u00fd se v\u00e1m pr\u00e1v\u011b chyst\u00e1m d\u00e1t. Nena\u0159\u00edkejte, je to z\u00e1bavn\u00fd \u00fakol, slibuju!“ \u0159ekl vesele, a Bill potla\u010dil zahih\u0148\u00e1n\u00ed. „Jedin\u00e9 pravidlo je, \u017ee nesm\u00edte pracovat na \u00fakolu do jin\u00e9ho p\u0159edm\u011btu. Ano, Bille?“<\/div>\n
\n

„Huh?“ Bill zvedl hlavu, popleten\u00fd, a m\u011bl dojem, \u017ee vid\u011bl, jak se pan Kaulitz u\u0161kl\u00edbl. \u0160k\u00e1dlil snad Billa?<\/p><\/div>\n

„Vypadalo to, \u017ee k tomu m\u00e1\u0161 co \u0159\u00edct,“ pokra\u010doval pan Kaulitz, pozvedl obo\u010d\u00ed, a Bill si uv\u011bdomil, \u017ee byl vyvol\u00e1n za sv\u00e9 hih\u0148\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„\u0158ekl jste, \u017ee jsme pro\u0161li testem,“ zopakoval Bill to, co \u0159ekl jeho u\u010ditel p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, rad\u011bji ne\u017e aby p\u0159iznal, \u017ee ho pobavilo u\u010ditelovo nad\u0161en\u00ed. „Jak\u00fd test?“<\/div>\n
„No… J\u00e1 v\u00edm, co si o mn\u011b v\u0161ichni vykl\u00e1d\u00e1te za m\u00fdmi z\u00e1dy. V\u011b\u0159te mi, v\u0161echno jsem to sly\u0161el. Tento rok se zd\u00e1 b\u00fdt popul\u00e1rn\u00ed \u00b4Zabij\u00e1k Kaulitz\u00b4–“ odml\u010del se, a Bill si v\u0161iml, jak na sebe n\u011bkolik jeho spolu\u017e\u00e1k\u016f pohl\u00e9dlo, „- ale j\u00e1 se sna\u017e\u00edm neb\u00fdt p\u0159\u00edli\u0161 n\u00e1ro\u010dn\u00fd nebo nespravedliv\u00fd. Ty prvn\u00ed dva t\u00fddny byly pro celou t\u0159\u00eddu zku\u0161ebn\u00ed. P\u0159izn\u00e1v\u00e1m, \u017ee jsem v\u00e1s zahltil a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fdm mno\u017estv\u00ed pr\u00e1ce, ale pokud jste a\u017e do dne\u0161n\u00edho dne po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b se mnou, byli jste schopn\u00ed to zvl\u00e1dnout, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee po zbytek roku by m\u011bl b\u00fdt pro v\u00e1s tento p\u0159edm\u011bt snadn\u00fd. No, st\u00e1le to pro v\u00e1s bude v\u00fdzva, ale slibuju, \u017ee v\u00e1s nebudu p\u0159et\u011b\u017eovat. Pokud budete m\u00edt pot\u00ed\u017ee udr\u017eet tempo, pros\u00edm, pros\u00edm dejte mi v\u011bd\u011bt. V\u017edy beru v \u00favahu v\u0161echny okolnosti a nebudu jedn\u00edm z t\u011bch kret\u00e9n\u016f, kte\u0159\u00ed o\u010dek\u00e1vaj\u00ed, \u017ee se v\u00e1\u0161 \u017eivot bude to\u010dit kolem m\u00e9ho p\u0159edm\u011btu.“<\/div>\n
\n
To mu vyslou\u017eilo n\u011bkolik uchechtnut\u00ed; zd\u00e1lo se, \u017ee st\u0159edo\u0161kol\u00e1ci byli v\u017edycky vzru\u0161en\u00ed, kdykoliv jejich u\u010ditel\u00e9 pou\u017eili n\u011bjakou neslu\u0161nou nad\u00e1vku. „J\u00e1 v\u00edm, \u017ee nebude, a chci b\u00fdt vn\u00edmav\u00fd k va\u0161im pot\u0159eb\u00e1m. Tak\u017ee se nebojte se mnou mluvit, kdykoliv budete pot\u0159ebovat s \u010d\u00edmkoliv pomoct. V\u017edy tady jsem po \u0161kole je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b deset minut, ale pokud chcete dou\u010dov\u00e1n\u00ed, dejte mi pros\u00edm v\u011bd\u011bt dop\u0159edu. Zn\u00ed to f\u00e9r?“<\/div>\n
Ozvalo se n\u011bkolik zamumlan\u00fdch „ano“ a pokyvov\u00e1n\u00ed hlavou. Pan Kaulitz si p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil ruce na hrudi.<\/div>\n
„Vy jste lidi tak zatracen\u011b potichu. Jak v\u00e1s m\u016f\u017eu rozmluvit?“ Zeptal se, pak pokr\u010dil rameny. „No, rad\u011bji byste si m\u011bli ty jazyky rozv\u00e1zat pro na\u0161i diskuzi ve st\u0159edu. P\u0159ij\u010fte p\u0159ipraven\u00ed! Te\u010f mi dovolte, abych v\u00e1m p\u0159edstavil v\u00e1\u0161 nov\u00fd \u00fakol. Bude to na del\u0161\u00ed dobu…“ Pan Kaulitz op\u011bt zam\u00ed\u0159il do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti t\u0159\u00eddy a zvedl hrom\u00e1dku v\u00e1zan\u00fdch z\u00e1pisn\u00edk\u016f s klasick\u00fdmi mramorovan\u00fdmi deskami. Bill po chv\u00edli rozva\u017eov\u00e1n\u00ed vstal, a vzal dal\u0161\u00ed \u010d\u00e1st, a pak vstala i Laurie a vzala zbytek. „D\u00edky,“ \u0159ekl pan Kaulitz a poslal jim \u00fasm\u011bv. Bill nerozum\u011bl tomu, jak n\u011bkdo tak p\u0159\u00edjemn\u00e9ho \u010dlov\u011bka nemohl m\u00edt r\u00e1d.<\/div>\n
\n

„Od tohoto t\u00fddne si budete ps\u00e1t den\u00edk a budete mi ho odevzd\u00e1vat. Tyto den\u00edky budou cokoliv, co jen vy sami budete cht\u00edt; v\u0161e, co \u017e\u00e1d\u00e1m, je, abyste do nich po dva t\u00fddny zapisovali, a pak je odevzdali. M\u011bli byste m\u00edt pops\u00e1no asi deset list\u016f, oboustrann\u011b. M\u016f\u017ee to b\u00fdt poezie nebo pr\u00f3za nebo nau\u010dn\u00e1 literatura – jen pros\u00edm, nepou\u017e\u00edvejte to jako sv\u016fj osobn\u00ed den\u00edk, ve kter\u00e9m mi budete popisovat sv\u016fj den. M\u016f\u017eete mi napsat o n\u011bjak\u00e9 ud\u00e1losti, kterou jste nav\u0161t\u00edvili, nebo o n\u011b\u010dem nezvykl\u00e9m, co se v\u00e1m p\u0159ihodilo, ale nechci, aby to byl jen dlouh\u00fd seznam v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jste toho dne d\u011blali. M\u016f\u017eete ps\u00e1t o n\u011b\u010dem, co v\u00e1s tr\u00e1p\u00ed, nebo cokoliv jen pot\u0159ebujete. Chci, abyste si tento \u00fakol u\u017e\u00edvali, a tak v\u00e1m nech\u00e1v\u00e1m volnou ruku.“<\/p><\/div>\n

„Vy jste n\u00e1m je koupil?“ Ozval se dal\u0161\u00ed student, zat\u00edmco oni t\u0159i z\u00e1pisn\u00edky rozd\u00e1vali. Jeden ze student\u016f, blon\u010fat\u00fd kluk jm\u00e9nem Corey, vytrhl Billovi drsn\u011b z\u00e1pisn\u00edk z ruky, jako by jej Bill osobn\u011b urazil. Bill byl zvykl\u00fd, \u017ee se k n\u011bmu n\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 chovali jako blbci, a tak se jen mechanicky oto\u010dil a pokra\u010doval v rozd\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Nepod\u00edval se, jestli si toho jeho u\u010ditel v\u0161iml, ale pomyslel si, \u017ee mo\u017en\u00e1 ano, dle toho, jak zav\u00e1hal s odpov\u011bd\u00ed. „Ano, koupil,“ odpov\u011bd\u011bl pan Kaulitz nakonec. „Nejjednodu\u0161\u0161\u00ed zp\u016fsob, jak se ujistit, abyste ho dnes v\u0161ichni m\u011bli. Mohl jsem to napsat do po\u017eadavk\u016f a ozn\u00e1mkovat v\u00e1s, a\u0165 u\u017e ho m\u00e1te nebo ne, ale opravdu jsem se nec\u00edtil na to, abych dal nulu t\u00e9 uboh\u00e9 du\u0161i, kter\u00e1 by zapomn\u011bla, proto\u017ee n\u011bkdo v\u017edycky zapomene. To nen\u00ed m\u016fj styl. Tak\u017ee, v\u0161ichni zn\u00e1te instrukce… za\u010dn\u011bte!“<\/div>\n
\n

Do konce hodiny zb\u00fdvalo \u010dty\u0159icet minut a Bill s sebou nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00fd materi\u00e1l ke \u010dten\u00ed – alespo\u0148 ne takov\u00fd, kter\u00fd by nebyl do jin\u00e9 hodiny – a tak zva\u017eoval sv\u00e9 mo\u017enosti. Mohl za\u010d\u00edt ps\u00e1t do sv\u00e9ho z\u00e1pisn\u00edku, nebo mohl studovat na ten z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed test. Jeliko\u017e zrovna nem\u011bl \u017e\u00e1dnou inspiraci ke psan\u00ed, vybral si to druh\u00e9, a ub\u011bhlo sotva p\u011bt minut, ne\u017e kolem pro\u0161el jeho u\u010ditel a poklepal mu na lavici.<\/p><\/div>\n

„Hmm?“ zamumlal Bill t\u00e1zav\u011b, kdy\u017e k panu Kaulitzovi vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
„U\u010d\u00ed\u0161 se? Opravdu?“<\/div>\n
„… \u0159\u00edk\u00e1te, \u017ee bych nem\u011bl?“ Zauva\u017eoval Bill nahlas zmaten\u011b, a pan Kaulitz naklonil hlavu.<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m jen, \u017ee tohle m\u00e1 b\u00fdt hodina, kde by sis mohl odpo\u010dinout a pro jednou se nemusel nic u\u010dit. Ale,“ pozvedl jedno rameno, „nem\u016f\u017eu ti to zakazovat.“<\/div>\n
Bill zv\u00e1\u017eil u\u010ditelova slova a pracoval asi polovinu hodiny, ne\u017e se rozhodl, \u017ee pot\u0159ebuje ment\u00e1ln\u00ed p\u0159est\u00e1vku a p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b listoval z\u00e1pisn\u00edkem. U\u017e pl\u00e1noval, jak ho zaplnit, a uva\u017eoval, jestli by m\u011bl pan Kaulitz n\u011bco proti kresb\u00e1m. Pravd\u011bpodobn\u011b ne, rozhodl se Bill, a jedna jeho \u010d\u00e1st se stejn\u011b sv\u00e9mu u\u010diteli zoufale cht\u011bla p\u0159edv\u00e9st. U\u017e\u00edval si dost\u00e1vat od pana Kaulitze pochvaly, to bylo nepopirateln\u00e9.<\/div>\n
\n

Po prozkoum\u00e1n\u00ed v\u0161eho, co se na jeho nov\u00e9m z\u00e1pisn\u00edku dalo prozkoumat, Bill pohl\u00e9dl zp\u00e1tky na pana Kaulitze. Byl shrben\u00fd nad sv\u00fdm stolem a popisoval pap\u00edr za pap\u00edrem, nejsp\u00ed\u0161 zn\u00e1mkoval, a Bill ho necht\u011bl ru\u0161it. Ve skute\u010dnosti nem\u011bl nic, co by mu cht\u011bl \u0159\u00edct, ale pan Kaulitz prost\u011b vypadal jako p\u0159\u00edjemn\u00fd typ \u010dlov\u011bka. Bude v\u0161ak muset nechat pov\u00edd\u00e1n\u00ed na pozd\u011bji, usoudil Bill; jeho spolu\u017e\u00e1ci by nejsp\u00ed\u0161 brzy p\u0159i\u0161li na to, \u017ee m\u00e1 pro pana Kaulitze slabost – a naopak – a to by neskon\u010dilo dob\u0159e. Opravdu necht\u011bl d\u00e1t sv\u00fdm tyran\u016fm \u017e\u00e1dnou z\u00e1minku k dal\u0161\u00edmu popichov\u00e1n\u00ed. Prozat\u00edm byla \u0161kola v tomto ohledu poklidn\u00e1, a\u017e na p\u00e1r pohled\u016f b\u011bhem p\u0159est\u00e1vek… a mo\u017en\u00e1 jednoho koment\u00e1\u0159e „V\u00edtej zp\u00e1tky v pekle, teplou\u0161i,“ od jednoho ur\u010dit\u00e9ho kluka, kter\u00fdm Bill obzvl\u00e1\u0161t\u011b pohrdal. \u0158ekl mu to na chodb\u011b, a Bill nebyl schopn\u00fd ud\u011blat nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen p\u0159edst\u00edrat, \u017ee to nesly\u0161el.<\/p><\/div>\n

\n

To odpoledne m\u011bl Bill pr\u00e1ci, ale vzal si s sebou dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly, na kter\u00fdch mohl pracovat o p\u0159est\u00e1vk\u00e1ch. Cht\u011bl nejd\u0159\u00edve dokon\u010dit v\u0161echny mal\u00e9 \u00fakoly, a pak v\u011bnovat cel\u00fd ve\u010der studiu Probuzen\u00ed. Byl lehce vyd\u011b\u0161en\u00fd vzhledem k tomu, \u017ee pan Kaulitz napl\u00e1noval diskuzi o tom rom\u00e1nu na n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den po testu. Jak moc bylo o\u010dek\u00e1v\u00e1no, \u017ee toho bude v\u011bd\u011bt?<\/p><\/div>\n

Jakoby d\u00edlem osudu Bill narazil na zn\u00e1mou tv\u00e1\u0159, zat\u00edmco dopl\u0148oval jogurty. No, Bill do n\u011bj nenarazil, ale spat\u0159il vysok\u00e9ho, tmavovlas\u00e9ho mu\u017ee ve voln\u00fdch b\u011b\u017eeck\u00fdch \u0161ortk\u00e1ch a modr\u00e9m tri\u010dku, jak si vyb\u00edr\u00e1 ml\u00e9ko. Pan Kaulitz ho zat\u00edm nevid\u011bl, a tak se Bill chopil p\u0159\u00edle\u017eitosti jej beze studu okukovat. Bez toho \u0161irok\u00e9ho form\u00e1ln\u00edho oble\u010den\u00ed Bill mohl vid\u011bt, \u017ee je \u0161t\u00edhl\u00fd a ve form\u011b; Billovy o\u010di se potulovaly po vyr\u00fdsovan\u00fdch l\u00fdtk\u00e1ch a vzh\u016fru, kde se tri\u010dko tisklo k o\u010dividn\u011b ploch\u00e9mu b\u0159ichu, a pak ke \u0161t\u00edhl\u00fdm pa\u017e\u00edm.<\/div>\n
V ur\u010dit\u00e9m okam\u017eiku, zat\u00edmco Bill sv\u00e9ho u\u010ditele v duchu svl\u00e9kal, mu\u017e vzhl\u00e9dl. Bill sebou prudce trhnul.<\/div>\n
\n

„Pane Kaulitzi, hej!“ Zvolal Bill, jako by jej pr\u00e1v\u011b uvid\u011bl, a zam\u00e1val, ne\u017e urychlen\u011b dokon\u010dil dopl\u0148ov\u00e1n\u00ed jogurt\u016f. Znovu vzhl\u00e9dl, tentokr\u00e1t aby zachytil pon\u011bkud zahanben\u00fd pohled na u\u010ditelov\u011b tv\u00e1\u0159i, kter\u00fd se vz\u00e1p\u011bt\u00ed prom\u011bnil na st\u00edsn\u011bn\u00fd \u00fasm\u011bv. Bill zmaten\u011b p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli bylo mo\u017en\u00e1 o\u010dek\u00e1v\u00e1no, \u017ee bude existenci pana Kaulitze mimo t\u0159\u00eddu ignorovat.<\/p><\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsi m\u011b musel vid\u011bt takhle,“ p\u0159iznal se pan Kaulitz, jeho \u00fa\u0161klebek se p\u0159em\u011bnil v ost\u00fdchav\u00fd, zat\u00edmco ulo\u017eil ml\u00e9ko do sv\u00e9ho ko\u0161\u00edku.<\/div>\n
Bill spat\u0159il v ko\u0161\u00edku l\u00e1hev s vodou a spekuloval: „Byl jste si zab\u011bhat?“<\/div>\n
„Jezdit na kole,“ opravil jej. To d\u00e1valo v\u011bt\u0161\u00ed smysl – kdo by b\u011bhal na n\u00e1kup do obchodu?<\/div>\n
„No, j\u00e1 nevypad\u00e1m o nic skvostn\u011bji, tak\u017ee je to okay,“ ujistil Bill sv\u00e9ho u\u010ditele a zatahal za l\u00edme\u010dek sv\u00e9 uniformy. Pan Kaulitz se rozesm\u00e1l a zd\u00e1lo se, \u017ee jeho nejistota pominula.<\/div>\n
„Tak\u017ee ty tady pracuje\u0161?“ Zeptal se pan Kaulitz, a Bill se kousl do rtu, jak se nat\u00e1hl pro dal\u0161\u00ed plato jogurt\u016f.<\/div>\n
„Ale ne, jen jsem ukradl n\u011bjak\u00e9mu chud\u00e1kovi jeho uniformu a na\u0161el jsem tady odlo\u017een\u00fd tenhle voz\u00edk s jogurtama…“<\/div>\n
„Hej, nesna\u017e se m\u011b p\u0159echytra\u010dit,“ odv\u011btil pan Kaulitz, postavil se z\u00e1dy k chladni\u010dce a hrav\u011b do Billa \u0161\u0165ouchnul ramenem. Bill po n\u011bm st\u0159elil kradm\u00fdm pohledem, nikdy d\u0159\u00edve u sv\u00e9ho u\u010ditele nest\u00e1l tak bl\u00edzko a byl p\u0159ekvapen\u00fd, kdy\u017e spat\u0159il jeho krk a tv\u00e1\u0159 \u010derven\u00e9. Bill by to p\u0159ipisoval vynalo\u017een\u00e9 n\u00e1maze, jeliko\u017e zrovna sportoval, ale jeho tv\u00e1\u0159 p\u0159ed n\u011bkolika okam\u017eiky \u010derven\u00e1 nebyla.<\/div>\n
„No, to mus\u00edm, jestli chci z\u00edtra proj\u00edt t\u00edm testem,“ \u0159ekl Bill a obr\u00e1til svou pozornost k pr\u00e1ci. Bylo to t\u00e9m\u011b\u0159, jako by… ne. Bill zavrt\u011bl hlavou. … bylo mo\u017en\u00e9, \u017ee s n\u00edm pan Kaulitz flirtoval?<\/div>\n
Ne, ne, ne! Pok\u00e1ral Bill s\u00e1m sebe a celou tu my\u0161lenku zavrhnul. Byl \u010derven\u00fd, proto\u017ee… Bill nedok\u00e1zal vymyslet v\u00fdmluvu d\u0159\u00edv, ne\u017e pan Kaulitz znovu promluvil.<\/div>\n
\n

„Nem\u011bj strach. Pokud jsi tu knihu \u010detl a \u0159\u00eddil ses studijn\u00ed \u0161ablonou, bude\u0161 v pohod\u011b,“ ujistil ho pan Kaulitz, jeho t\u00f3n byl nyn\u00ed seri\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed, a Bill k n\u011bmu znovu vzhl\u00e9dl, jejich pohledy se setkaly. U\u010ditel se na n\u011bj povzbudiv\u011b usm\u00e1l a Bill se siln\u011b kousl do jazyka, aby si zabr\u00e1nil ud\u011blat nebo \u0159\u00edct n\u011bco nepat\u0159i\u010dn\u00e9ho. Pan Kaulitz byl zatracen\u011b roztomil\u00fd. Ne jen sexy, ale roztomil\u00fd ve zp\u016fsobu vezmi-si-m\u011b-dom\u016f-a-miluj-m\u011b-nav\u017edy. Jako \u0161t\u011bn\u011b. Ano, jako \u0161t\u011bn\u011b, pomyslel si Bill.<\/p><\/div>\n

„Beru v\u00e1s za slovo,“ vzdychl Bill a odlo\u017eil dal\u0161\u00ed pr\u00e1zdnou krabici. N\u00e1hle s pr\u00e1zdn\u00fdma rukama se Bill rozpa\u010dit\u011b zatahal za cul\u00edk, ve kter\u00e9m mu firma na\u0159izovala sv\u00e9 vlasy nosit, a jeho o\u010di se potulovaly kamkoliv, jen ne na pana Kaulitze. S rozhodnut\u00edm, \u017ee je konverzace u konce, Bill \u0159ekl: „No, mus\u00edm se vr\u00e1tit zp\u00e1tky k pr\u00e1ci,“ p\u0159esn\u011b ve chv\u00edli, kdy promluvil pan Kaulitz: „Mus\u00edm j\u00edt n\u011bco nakoupit…“<\/div>\n
Oba ztuhli, sd\u00edleli spolu pohled a rozesm\u00e1li se. „Uvid\u00edme se z\u00edtra ve t\u0159\u00edd\u011b, Bille. P\u0159\u00edli\u0161 se t\u00edm testem nestresuj.“ Pan Kaulitz stiskl Billovi rameno v p\u0159\u00e1telsk\u00e9m gestu a k\u00fdvl na n\u011bj, ne\u017e se oto\u010dil. Bill se obr\u00e1til k jogurt\u016fm a pak se dlan\u00ed pl\u00e1cl do \u010dela. To nejtrapn\u011bj\u0161\u00ed rozlou\u010den\u00ed ze v\u0161ech.<\/div>\n
… Bill mrkl p\u0159es rameno, aby skouknul u\u010ditel\u016fv zadek, zat\u00edmco odch\u00e1zel, ne\u017e se vr\u00e1til zp\u00e1tky do pr\u00e1ce.<\/div>\n
V t\u011bch \u0161ortk\u00e1ch vypad\u00e1 dob\u0159e<\/em>, pomyslel si Bill s\u00e1m pro sebe, zat\u00edmco dokon\u010dil sv\u016fj \u00fakol a rozhodl se ud\u011blat si p\u0159est\u00e1vku; jinak by snad n\u00e1sledoval pana Kaulitze po cel\u00e9m obchod\u011b, dokud by neode\u0161el.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

I p\u0159es u\u010ditelovo uji\u0161t\u011bn\u00ed Bill studoval Probuzen\u00ed tam i zp\u00e1tky, proch\u00e1zel p\u0159itom svou studijn\u00ed \u0161ablonu a vym\u00fd\u0161lel si r\u016fzn\u00e9 porovn\u00e1vac\u00ed hry s cit\u00e1ty, o kter\u00fdch si myslel, \u017ee by se v testu mohly objevit. V\u00edce ne\u017e jednou si p\u0159\u00e1l, aby Shelby byla st\u00e1le ve t\u0159\u00edd\u011b s n\u00edm a on tak m\u011bl n\u011bkoho, s k\u00fdm by mohl studovat. Dal\u0161\u00edho dne se c\u00edtil b\u00fdt alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b p\u0159ipraven\u00fd a prvn\u00ed dv\u011b hodiny op\u011bt vyplnil je\u0161t\u011b posledn\u00edm dobiflov\u00e1v\u00e1n\u00edm. Test p\u0159i\u0161el d\u0159\u00edv, ne\u017e byl Bill p\u0159ipraven\u00fd – a\u010dkoliv to by nikdy nebyl, jak usoudil – a vydal ze sebe to nejlep\u0161\u00ed. Na konci hodiny pan Kaulitz vysb\u00edral pap\u00edry a rozdal jim svazek gramatiky, kter\u00fd m\u011bl b\u00fdt vypln\u011bn\u00fd do konce t\u00fddne. Kdy\u017e proch\u00e1zel kolem Billovy lavice, Bill by p\u0159\u00edsahal, \u017ee vid\u011bl, jak na n\u011bj pan Kaulitz mrknul.<\/p><\/div>\n

\n

Dal\u0161\u00edho dne byly testy zp\u00e1tky. Bill dostal B+.<\/p><\/div>\n

„Oh p\u00e1ni, to je skv\u011bl\u00e9!“ Zvolal Bill, kdy\u017e obdr\u017eel sv\u016fj test, ignoroval p\u0159itom ne a\u017e tak \u0161\u0165astn\u00e9 st\u00e9n\u00e1n\u00ed kolem sebe. Bill se po dops\u00e1n\u00ed testu c\u00edtil docela sebev\u011bdom\u011b – v\u011bt\u0161ina ot\u00e1zek byla polo\u017eena ve stylu \u010cetl jsi to? sp\u00ed\u0161e ne\u017e Rozum\u011bl ji tomu? a Bill to rozhodn\u011b \u010detl. Jedin\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 m\u011bl \u0161patn\u011b, jak vid\u011bl p\u0159i listov\u00e1n\u00ed testem, byly pouh\u00e9 hloup\u00e9 chyby.<\/div>\n
„Tak\u017ee… n\u011bjak\u00e9 ot\u00e1zky?“ Zeptal se pan Kaulitz a nap\u0159\u00e1hl ruce, dlan\u011bmi ke stropu. Okam\u017eit\u011b se zvedly t\u0159i ruce a Bill na p\u00e1r minut s nez\u00e1jmem p\u0159estal d\u00e1vat pozor. Nebyly tam \u017e\u00e1dn\u00e9 ot\u00e1zky, kter\u00e9 by pot\u0159eboval, aby mu je u\u010ditel ujasnil, a tak\u00e9 nepot\u0159eboval sv\u00e9ho u\u010ditele pros\u00edt, aby mu zvedl zn\u00e1mku. M\u00edsto toho si Bill vesele kreslil okolo B+ na sv\u00e9m testu a nev\u011bnoval pozornost ni\u010demu kolem sebe, dokud nezaslechl pana Kaulitze vy\u0161t\u011bknout necharakteristick\u00fdm ostr\u00fdm t\u00f3nem. „Cos to \u0159ekl?“<\/div>\n
V m\u00edstnosti se rozhostilo mrtvoln\u00e9 ticho a Bill zvedl hlavu, hledal p\u0159edm\u011bt n\u00e1hl\u00e9 zloby pana Kaulitze. Nejpravd\u011bpodobn\u011bj\u0161\u00edm kandid\u00e1tem se zd\u00e1l b\u00fdt DeShawn, kter\u00fd na sv\u00e9ho u\u010ditele z\u00edral \u0161irok\u00fdm, nev\u011b\u0159\u00edc\u00edm pohledem. „\u0158ekl jsem, \u017ee… \u017ee je to hloup\u00e9.“<\/div>\n
„O\u010dividn\u011b v\u00ed\u0161, \u017ee to, cos \u0159ekl, bylo \u0161patn\u00e9,“ \u0159ekl pan Kaulitz ti\u0161e, ale cel\u00e1 t\u0159\u00edda byla st\u00e1le tak nehybn\u00e1, a\u017e m\u011bl Bill pocit, \u017ee jeho spolu\u017e\u00e1ci ani ned\u00fdchaj\u00ed. „Jeliko\u017e jsi mi pr\u00e1v\u011b zalhal.“<\/div>\n
\n

Bill c\u00edtil, jak se mu vzadu na krku postavily chlupy. Pokud ne\u0159ekl \u00b4To je hloup\u00e9,\u00b4 tak co \u0159ekl, \u017ee to pana Kaulitze na\u0161tvalo? \u00b4To je na hovno\u00b4 napadlo Billa okam\u017eit\u011b, ale pan Kaulitz se nezd\u00e1l b\u00fdt ten typ, kter\u00fd by se na\u0161tval kv\u016fli neslu\u0161n\u00e9mu slovu… a pro\u010d se na n\u011bj v\u0161ichni jeho spolu\u017e\u00e1ci takhle d\u00edvali? Bill nav\u00e1zal o\u010dn\u00ed kontakt s Marinou, jedinou osobou, kterou z cel\u00e9 t\u0159\u00eddy tak trochu znal, ale odvr\u00e1tila se. O co \u0161lo?<\/p><\/div>\n

„Hele\u010fte, j\u00e1 jsem to tak nemyslel,“ \u0159ekl DeShawn na svou obranu, a Bill se na n\u011bj pod\u00edval, a pak na pana Kaulitze. Nevypadal o nic m\u00e9n\u011b na\u0161tvan\u011b – ve skute\u010dnosti vypadal je\u0161t\u011b rozzu\u0159en\u011bji.<\/div>\n
„No, jsem si jist\u00fd, \u017ees nemyslel doslova, \u017ee je m\u016fj test homou\u0161sk\u00fd, jeliko\u017e to je nemo\u017en\u00e9.“ Bill se ost\u0159e nadechl a nask\u00e1kala mu hus\u00ed k\u016f\u017ee. Ach. Tak proto se na n\u011bj ka\u017ed\u00fd takhle d\u00edval… na n\u011bj, na toho o\u0161t\u00edtkovan\u00e9ho gaye. Sklopil hlavu a st\u00e1hnul se do sebe, doufal, \u017ee to pan Kaulitz zvl\u00e1dne. Necht\u011bl \u017e\u00e1dnou z\u00e1minku, aby si sv\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho u\u010ditele znel\u00edbil.<\/div>\n
„Nemyslel jsem v\u00e1\u0161 test, ale tu ot\u00e1zku-„<\/div>\n
„J\u00e1 nemluv\u00edm o sv\u00e9m testu. M\u016fj test m\u016f\u017ee\u0161 ur\u00e1\u017eet, jak jen chce\u0161. Je mi to opravdu jedno.“ St\u00e1le bylo mrtvoln\u00e9 ticho, a Bill to nemohl sn\u00e9st. „Ale nebudu tolerovat slovn\u00edk, kter\u00fd n\u011bkoho opom\u00edj\u00ed nebo n\u011bkomu ubli\u017euje. Jak by ses c\u00edtil, DeShawne, kdyby n\u011bkdo pou\u017eil sou\u010d\u00e1st tv\u00e9 identity a dal tomu v\u00fdznam \u00b4\u0161patn\u00fd\u00b4 nebo \u00b4hloup\u00fd\u00b4? Byl by to dobr\u00fd pocit? Nebyl, \u017ee?“<\/div>\n
DeShawn neodpov\u011bd\u011bl a Bill si nerv\u00f3zn\u011b pohr\u00e1val se \u0161\u0148\u016frkami od sv\u00e9 mikiny. N\u011bkde uvnit\u0159 c\u00edtil \u00falevu, \u017ee se jej pan Kaulitz zast\u00e1val, a\u0165 u\u017e to v\u011bd\u011bl nebo ne, ale pro tuto chv\u00edli se c\u00edtil nepohodln\u011b a nepat\u0159i\u010dn\u011b.<\/div>\n
\n

„Jedin\u00e1 v\u011bc, kterou bys m\u011bl ozna\u010dovat slovem \u00b4gay\u00b4 je to, k \u010demu je to slovo ur\u010den\u00e9 – dva lid\u00e9 stejn\u00e9ho pohlav\u00ed, kte\u0159\u00ed jsou spolu. Nepopisuje to \u017eivotn\u00ed styl nebo m\u00f3dn\u00ed trend nebo cokoliv jin\u00e9ho, pouze typ vztahu. A neznamen\u00e1 to\u00b4\u0161patn\u00e9\u00b4 nebo \u00b4hloup\u00e9\u00b4. Nen\u00ed v tom \u017e\u00e1dn\u00fd \u00b4jin\u00fd v\u00fdznam\u00b4. Rozum\u00ed\u0161?“<\/p><\/div>\n

Bill m\u011bl pocit, \u017ee za\u010dne bre\u010det. P\u0159itiskl si ruku k \u00fast\u016fm a z\u00edral na ze\u010f vedle sebe, n\u00e1hle r\u00e1d, \u017ee sed\u011bl v t\u00e9 nejkrajn\u011bj\u0161\u00ed \u0159ad\u011b. Pan Kaulitz si vedl l\u00e9pe, ne\u017e v co mohl doufat, a v\u0161echno, co cht\u011bl, bylo sv\u00e9ho u\u010ditele obejmout.<\/div>\n
„Pro\u010d se o to tolik star\u00e1te?“ Promluvil jin\u00fd student t\u00e9m\u011b\u0159 obvi\u0148uj\u00edc\u00edm hlasem, a Bill se napjal. V\u011bd\u011bl, kter\u00fd kret\u00e9n to je. Sly\u0161el z t\u011bch \u00fast nad\u00e1vky a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto na to, aby nev\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„Pro\u010d? Proto\u017ee je to ur\u00e1\u017eliv\u00e9 a ignorantsk\u00e9 a j\u00e1 nevid\u00edm \u017e\u00e1dn\u00fd d\u016fvod, pro\u010d by m\u011bl kdokoliv dovolit, aby to n\u011bkomu pro\u0161lo. Proto\u017ee, statisticky, jsou v t\u00e9to m\u00edstnosti minim\u00e1ln\u011b dva lid\u00e9, kte\u0159\u00ed se ztoto\u017e\u0148uj\u00ed se slovem gay, a j\u00e1 chci, aby se c\u00edtili, jako \u017ee m\u016f\u017eou promluvit a b\u00fdt vysly\u0161eni. Proto\u017ee n\u011bkdo v t\u00e9to t\u0159\u00edd\u011b m\u016f\u017ee m\u00edt gaye za kamar\u00e1da, nebo za sourozence, nebo za rodi\u010de. A proto\u017ee t\u00edm, \u017ee nech\u00e1te toto chov\u00e1n\u00ed nepotrest\u00e1no a neopraveno, jste stejn\u011b tak \u0161patn\u00ed jako kdokoliv, kdo tyto v\u011bci \u0159\u00edk\u00e1. A kone\u010dn\u011b, nikdy nev\u00edte, komu ubli\u017eujete, kdy\u017e tyto v\u011bci \u0159eknete. Nem\u016f\u017eete se na n\u011bkoho prost\u011b jen pod\u00edvat a v\u011bd\u011bt, \u017ee je to gay,“ uzav\u0159el pan Kaulitz a vr\u00e1til se k tabuli. Bill vypustil v\u00fddech, kter\u00fd zadr\u017eoval, a byl dychtiv\u00fd po bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se zm\u011bn\u011b t\u00e9matu.<\/div>\n
\n

„Jo, krom\u011b Billa,“ vyprskl ten sam\u00fd student a Bill c\u00edtil, jak mu ztuhla krev v \u017eil\u00e1ch. Prsty zkroutil do ruk\u00e1v\u016f sv\u00e9 mikiny a pevn\u011b je sev\u0159el. Co m\u011bl na tohle \u0159\u00edct? Jak na to mohl odpov\u011bd\u011bt? Jedna jeho \u010d\u00e1st cht\u011bla tomu kret\u00e9novi jednu vrazit, ale v\u011bt\u0161ina z n\u011bj byla p\u0159\u00edli\u0161 vyd\u011b\u0161en\u00e1 se i jen pohnout.<\/p><\/div>\n

„Kdo to \u0159ekl?“ Zeptal se pan Kaulitz, jeho hlas byl stra\u0161ideln\u011b klidn\u00fd a Bill zaryl prsty do sv\u00fdch p\u0159edlokt\u00ed a siln\u011b stiskl \u010delist. Cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale hlas se mu zasekl v krku. „Corey?“ Zeptal se pan Kaulitz po kr\u00e1tk\u00e9 pauze. Nep\u0159i\u0161la \u017e\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f, a tak \u0159ekl: „Vypadni z m\u00e9 t\u0159\u00eddy. Ven, hned.“<\/div>\n
„Co\u017ee? J\u00e1-„<\/div>\n
„Vypadni!“ Vyk\u0159ikl pan Kaulitz a Bill cht\u011bl zmizet. C\u00edtil se pon\u00ed\u017een\u011b. Udr\u017eoval sv\u00e9 o\u010di p\u0159ilepen\u00e9 ke zdi, zat\u00edmco poslouchal, jak Corey vstal, nakopnul svou lavici a vyrazil ze dve\u0159\u00ed. Dve\u0159e se s pr\u00e1sknut\u00edm zav\u0159ely a Bill sebou \u0161kubnul, sv\u00edral s\u00e1m sebe tak siln\u011b, \u017ee si pomyslel, \u017ee by se mo\u017en\u00e1 psychicky rozpadl, kdyby sv\u00e9 pa\u017ee rozmotal. N\u00e1hle uc\u00edtil na rameni \u010d\u00edsi ruku, a hlas pana Kaulitze mu ti\u0161e \u0159ekl do ucha: „M\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt, jestli chce\u0161. Omluv\u00edm t\u011b.“<\/div>\n
Billovi to nepot\u0159ebovalo b\u00fdt \u0159e\u010deno dvakr\u00e1t, vy\u0161kr\u00e1bal se na nohy, rozt\u0159esen\u00fdma rukama si nah\u00e1zel v\u011bci do batohu a vyb\u011bhl ze t\u0159\u00eddy.<\/p>\n

autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Du\u0161inka N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed pond\u011bl\u00ed bylo peklo a Bill se \u0161oural do angli\u010dtiny v b\u00eddn\u00e9 n\u00e1lad\u011b. Jeho rozvrh byl pozm\u011bn\u011bn d\u00edky upu\u0161t\u011bn\u00ed od PoHis, a nyn\u00ed m\u011bl historii hned r\u00e1no jako prvn\u00ed. Polovinu t\u00e9 hodiny str\u00e1vil biflov\u00e1n\u00edm se na nadch\u00e1zej\u00edc\u00ed test z Probuzen\u00ed,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[687],"tags":[],"class_list":["post-880","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zaslepeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/880","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=880"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/880\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=880"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=880"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=880"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}