{"id":8829,"date":"2011-04-23T18:00:00","date_gmt":"2011-04-23T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8806"},"modified":"2011-04-23T18:00:00","modified_gmt":"2011-04-23T17:00:00","slug":"s-o-s-any-thing-but-love-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/04\/23\/s-o-s-any-thing-but-love-16\/","title":{"rendered":"S.O.S. (Any\u200bthing but love) 16."},"content":{"rendered":"
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Tohle je dal\u0161\u00ed z t\u011bch naprosto nudn\u00fdch dn\u016f, kdy nev\u00edm, co d\u011blat a nev\u00edm ani, jestli je\u0161t\u011b v\u016fbec \u017eiju. Nic se ned\u011bje. U\u017e jsem dokonce i z t\u00e9 hroziv\u00e9 nudy vyt\u00e1hl kytaru a zkou\u0161el znovu na n\u00ed hr\u00e1t a kupodivu i \u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Jak dlouho jsem v\u016fbec nehr\u00e1l? Mysl\u00edm, \u017ee dost. Hodn\u011b moc dlouho. Naposledy to bylo n\u011bkdy, kdy\u017e jsme byli je\u0161t\u011b doma s rodi\u010di. Hr\u00e1val jsem ti n\u011bkdy na dobrou noc, a dokonce i zp\u00edval. M\u011bl jsi r\u00e1d m\u016fj hlas, uklid\u0148oval t\u011b, v\u00edm, \u017ee jsi mi to \u010dasto \u0159\u00edk\u00e1val. Vlastn\u011b jsme m\u011bli vcelku dobr\u00fd vztah a\u017e na p\u00e1r v\u011bc\u00ed, ale pak to \u0161lo n\u011bjak z kopce a j\u00e1 se pt\u00e1m pro\u010d? Byla to v\u00e1\u017en\u011b v\u0161echno moje vina? V\u00e1\u017en\u011b jsem byl tak \u0161patn\u00fd j\u00e1? Hloupost. Neud\u011blal jsem p\u0159eci nic, \u010d\u00edm bych ti cht\u011bl ubl\u00ed\u017eit, to ty jsi mi ubli\u017eoval ka\u017edou chv\u00edli. Tak pro\u010d jsem j\u00e1 ten \u0161patnej?<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/div>\n
C\u00edt\u00edm, jak se za\u010d\u00edn\u00e1m chv\u011bt. Jen s\u00e1m nev\u00edm, zda to je nervozitou nebo strachem. Nejsp\u00ed\u0161 oboj\u00edm. O\u010dividn\u011b klep\u00e1n\u00ed nesly\u0161\u00ed\u0161. Zabouch\u00e1m proto znovu a n\u00e1sledn\u011b stisknu i zvonek. Te\u010f u\u017e jsem si to podepsal definitivn\u011b. Mo\u017en\u00e1 bych je\u0161t\u011b stihl ut\u00e9ct. Schovat se n\u011bkde v k\u0159ov\u00ed, a pak jednodu\u0161e odjet z m\u011bsta a nikdy v\u00edckr\u00e1t t\u011b nevid\u011bt. Ale v \u00faniku mi zabr\u00e1n\u00ed zvuk, co zaslechnu z okna. Hraje\u0161. Tu p\u00edsni\u010dku si pamatuju dodne\u0161ka. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak rozd\u00edln\u00e9 vzpom\u00ednky na tebe m\u00e1m. Ty nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed vyst\u0159\u00eddaly ty nejhor\u0161\u00ed. \u017divouc\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016fry. Zatnu zuby. Neute\u010du. U\u017e jsem se rozhodl. Ale zvl\u00e1dnu to v\u016fbec? Dok\u00e1\u017eu se na tebe d\u00edvat tak chladn\u011b, jak m\u00e1m v pl\u00e1nu? Dok\u00e1\u017eu s tebou zach\u00e1zet tak nemilosrdn\u011b jako ty se mnou, a neuronit u toho ani jednu jedinou slzu? Nebo se neobm\u011bk\u010dit, a\u017e bude\u0161 prosit, jako jsem t\u011b pros\u00edval j\u00e1? A j\u00e1 v\u00edm, \u017ee bude\u0161 prosit. Ka\u017ed\u00fd by prosil. Nerv\u00f3zn\u011b si poklep\u00e1v\u00e1m nehtama o sebe p\u0159i tom osudn\u00e9m setk\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Docela jsem se do toho v\u017eil. Tu p\u00edsni\u010dku jsi miloval, a kdy\u017e bylo jak\u00fdsi vystoupen\u00ed ve \u0161kole, tuhle jsme hr\u00e1li. Pamatuju si, \u017ee si zp\u00edval tak dokonale \u010dist\u011b, \u017ee u\u010ditel\u00e9 ani nev\u011b\u0159ili. Nebyli jsme obl\u00edben\u00ed ani jeden. Ty proto, \u017ee jsi byl jin\u00fd ne\u017e ostatn\u00ed, a j\u00e1 proto, \u017ee jsem t\u011b br\u00e1nil. Ud\u011blal bych to znovu, kdybych si mohl vybrat. Dal bych to v\u0161echno, co se stalo, od za\u010d\u00e1tku. Ale bylo by to jinak? Bylo by to je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed? Vydechnu a p\u0159iv\u0159u o\u010di, kdy\u017e usly\u0161\u00edm zvonek. Zamra\u010d\u00edm se a vstanu. Nikdo o mn\u011b nev\u00edm, nikdo sem nechod\u00ed, tak sakra, kdo to je? Lehce se p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm k pootev\u0159en\u00e9mu oknu a za z\u00e1clonou vykouknu, kdo to je. Panebo\u017ee. M\u00e1lem dostanu infarkt. Ty? \u010cekal bych kohokoliv, ale ne tebe. Vyb\u011bhnu ke schodi\u0161ti a beru snad schody po t\u0159ech. Otev\u0159u prudce dve\u0159e a najednou z\u00e1sek. Co m\u00e1m ud\u011blat? Obejmout t\u011b, zl\u00edbat anebo pra\u0161tit? Emoce ve mn\u011b v\u00ed\u0159\u00ed a j\u00e1 neud\u011bl\u00e1m v\u016fbec nic. Jen tam stoj\u00edm a d\u00edv\u00e1m se na tebe.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Vylet\u00ed\u0161 z t\u011bch dve\u0159\u00ed tak rychle, \u017ee se \u00fapln\u011b leknu a instinktivn\u011b odstoup\u00edm od dve\u0159\u00ed, abych n\u00e1hodu neschytal n\u011bjakej ten l\u00edskanec. Konec konc\u016f jizvy po bi\u010di mi dost dob\u0159e p\u0159ipom\u00ednaj\u00ed, co se tu d\u011blo. Kdy\u017e ale jen stoj\u00ed\u0161 a vypad\u00e1\u0161 dost ne\u0161kodn\u011b, vr\u00e1t\u00edm se zase bl\u00ed\u017e. Chvilku zav\u00e1h\u00e1m. Nev\u00edm, co p\u0159esn\u011b m\u00e1m ud\u011blat. Vid\u011bt t\u011b, je tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Prosil jsem, abych ti u\u017e nikdy v \u017eivot\u011b nemusel st\u00e1t tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, a te\u010f jsem to s\u00e1m poru\u0161il. Pot\u0159ebuju si t\u011b z\u00edskat. Hned od prvn\u00edho okam\u017eiku mus\u00ed\u0161 v\u011b\u0159it, \u017ee je to tak, jak to m\u00e1 b\u00fdt. \u017de jsem ten poslu\u0161n\u00fd, co se vr\u00e1til a d\u00e1l bude sn\u00e1\u0161et tvoje chov\u00e1n\u00ed a jedn\u00e1n\u00ed. A\u010d se mi to z hloubi du\u0161e p\u0159\u00ed\u010d\u00ed, padnu p\u0159ed tebe na zem a obejmu ti nohu. Naprosto \u017eiv\u011b si pamatuju, kdy jsem ti takhle pon\u00ed\u017een\u011b le\u017eel u nohou naposledy. Chce se mi zvracet, ale tohle mus\u00edm sehr\u00e1t. Mus\u00edm to zvl\u00e1dnout.<\/div>\n
„Tome… nezlob se. Promi\u0148 mi to. U\u017e nikdy neute\u010du. P\u0159\u00edsah\u00e1m.“ Nechce se mi na tebe moc koukat, ale i tak k tob\u011b zvednu zrak s t\u00edm nejv\u00edc pokorn\u00fdm a ubl\u00ed\u017een\u00fdm pohledem, jak\u00fd v dan\u00fd moment dok\u00e1\u017eu nahodit.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Vydechnu prudce a sleduju t\u011b. Nev\u00edm, co m\u00e1m ud\u011blat. Nev\u00edm, jak se chovat. Tohle m\u011b dokonale odzbrojilo. M\u00e1m t\u011b zp\u00e1tky. Svoji nejlep\u0161\u00ed hra\u010dku m\u00e1m zp\u00e1tky, ale n\u011bjak m\u011b to v\u0161echno za tu dobu p\u0159e\u0161lo. Nem\u00e1m vztek, nem\u00e1m touhu t\u011b zb\u00edt. N\u011bco se se mnou stalo. St\u00e1le jsem jako k\u00e1men, ale ne proti tob\u011b. Proti tob\u011b jsem si uv\u011bdomil mnoh\u00e9 v\u011bci. M\u00edsto n\u011bjak\u00e9ho v\u00fdprasku padnu k tob\u011b na kolena a sleduju t\u011b. Nech\u00e1pav\u011b sleduju tvoji tv\u00e1\u0159. Pat\u0159\u00ed\u0161 mi op\u011bt. Jsi jen m\u016fj. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee ses dobrovoln\u011b vr\u00e1til. Vykouzl\u00edm na tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv a p\u0159ejedu ti dlan\u00ed p\u0159es obli\u010dej.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b zp\u00e1tky. Jsi tu a m\u016fj… a… vr\u00e1til ses.“ Zas\u00edp\u00e1m zt\u011b\u017eka. N\u011bjak m\u011b ovl\u00e1daj\u00ed slzy.<\/div>\n
„Pro\u010d si se vr\u00e1til?“<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Naprosto ot\u0159esen\u011b na tebe kouk\u00e1m. Co to d\u011bl\u00e1\u0161? Takhle se p\u0159eci ty nechov\u00e1\u0161. Pro\u010d na m\u011b nek\u0159i\u010d\u00ed\u0161? Pro\u010d m\u011b neuhod\u00ed\u0161 za to, \u017ee jsem byl pry\u010d. \u017de jsem utekl, i kdy\u017e to bylo jinak. Zamraz\u00ed m\u011b, kdy\u017e se m\u011b dotkne\u0161. Mo\u017en\u00e1 to d\u011bl\u00e1\u0161 n\u011b\u017en\u011b, ale ve mn\u011b u\u017e nevzbud\u00ed\u0161 pot\u011b\u0161en\u00ed z toho doteku. U\u017e nikdy ne.<\/div>\n
„Musel jsem… ty… pat\u0159\u00edm ti. Mus\u00edm… mus\u00edm b\u00fdt tv\u016fj. Jinak u\u017e \u017e\u00edt neum\u00edm.“ P\u00edpnu. Ka\u017ed\u00e9 to slovo m\u011b stoj\u00ed tak obrovsk\u00e9 \u00fasil\u00ed. Mo\u017en\u00e1, \u017ee opravdu neum\u00edm \u017e\u00edt ani jinak, ale rozhodn\u011b tak \u017e\u00edt nechci. I kdybys te\u010f byl jin\u00fd… neodpust\u00edm ti to. Ned\u00e1 se to odpustit.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Vydechnu z t\u011bch v\u011bt, co vych\u00e1z\u00ed z tv\u00fdch \u00fast. Nedok\u00e1\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee to chce\u0161. Vydechnu a usm\u011bju se je\u0161t\u011b v\u00edce. D\u00e1l se t\u011b dot\u00fdk\u00e1m, nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee tu jsi. S\u00e1m jsi m\u011b na\u0161el. Ale najednou se mi zatm\u00ed p\u0159ed o\u010dima.<\/div>\n
„Jsi jen d\u011bvka.“ Prsknu vztekle. „Jen se v\u00e1l\u00ed\u0161 doma s t\u011bma harantama. Skv\u011bl\u00ed ho\u0161i, fakt \u017ee jo… koukni, co si z nich ud\u011blala. Zmalovanou d\u011bvku a magora, co pat\u0159\u00ed do bl\u00e1zince.“ Vstanu a odstr\u010d\u00edm t\u011b od sebe. „Za to m\u016f\u017ee\u0161 ty.“ Nedok\u00e1\u017eu ovl\u00e1dat ten vztek a ude\u0159\u00edm t\u011b. Je to jen facka, nic v\u00edc. P\u0159iv\u0159u o\u010di a sna\u017e\u00edm se to vyd\u00fdchat, ale neda\u0159\u00ed se. „T\u00e1hni do domu, hned!“ K\u0159iknu a uk\u00e1\u017eu prstem dovnit\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Usyknu, ale rozhodn\u011b nic nenam\u00edt\u00e1m. S t\u00edm jsem po\u010d\u00edtal. Stejn\u011b jako s tvoj\u00ed nemoc\u00ed, kdy\u017e ti prost\u011b rupne v palici a v\u0161echno je pak jinak. Te\u010f ale jinak, ne\u017e jsem byl zvykl\u00fd. Tehdy jsi byl hodn\u00fd, kdy\u017e se to stalo. Te\u010f je to opa\u010dn\u011b. Ale na tvoji brutalitu u\u017e jsme zvykl\u00fd, i kdy\u017e jsem ji tak dlouho nepoc\u00edtil. Na\u0161t\u011bst\u00ed pro m\u011b. Jednou to vydr\u017e\u00edm a pak… pak bude\u0161 na \u0159ad\u011b ty. Poslu\u0161n\u011b vlezu po kolenou dovnit\u0159 a ta\u0161ku s v\u011bcma si dot\u00e1hnu sebou. Postav\u00edm se na nohy a sna\u017e\u00edm se si vzpomenout, co to je za situaci. V\u00edm, z jak\u00e9ho je obdob\u00ed, ale tuhle jsem neza\u017eil. Jen ty jsi mi \u0159ekl, co se stalo. Ale nic konkr\u00e9tn\u00edho. Necht\u011bl jsi o tom mluvit. Poh\u00e1dali se. Hodn\u011b se poh\u00e1dali. Nebyl jsem ale v tu dobu doma, tak\u017ee n\u011bjak nev\u00edm, jak reagovat, na druhou stranu by to tak mohlo d\u0159\u00edv z tebe opadnout a nemusel bych dostat n\u011bjak moc. Kdy\u017e budu jen tak improvizovat. Odstr\u010d\u00edm t\u011b siln\u011b od sebe.<\/div>\n
„Tohle u\u017e nikdy ned\u011blej.“ K\u0159iknu a promnu si tv\u00e1\u0159.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Vztekle na tebe z\u00edr\u00e1m. \u017de by si m\u011bla s\u00edlu mi odporovat?<\/div>\n
„M\u011bl jsem odej\u00edt u\u017e d\u00e1vno, vysrat se na v\u00e1s, na v\u0161echny t\u0159i, jen jste ze m\u011b tahali prachy.“ Vydechnu a chci odej\u00edt, ale pra\u0161t\u00edm se o dve\u0159e do hlavy. „Sakra au.“ Promnu si m\u00edste\u010dko a z\u00edr\u00e1m na dve\u0159e, pak se oto\u010d\u00edm na Billa.<\/div>\n
„Ehm \u0159\u00edkal jsi n\u011bco?“ Pozvednu obo\u010d\u00ed. „Nev\u00edm, jestli je tu n\u011bjak\u00e9 j\u00eddlo. Kde jsi v\u016fbec byl? J\u00e1… hledal jsem t\u011b, ale nena\u0161el. Nikdo mi necht\u011bl \u0159\u00edct, kam jsi \u0161el. Chyb\u011bl jsi mi.“ Vydechnu a ud\u011bl\u00e1m dva kroky k tob\u011b. „Nikdo se ti nevyrovn\u00e1… v ni\u010dem…“ \u0160eptnu ti lehce do ucha.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
J\u00e1 tohle nezvl\u00e1dnu. Znovu si na to zvykat. Je\u017ei\u0161i, nem\u011bl jsem se vracet. Ale u\u017e je pozd\u011b. Na druhou stranu, kdy\u017e t\u011b tak vid\u00edm p\u0159ed sebou, tak si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee jsem se vr\u00e1tit m\u011bl.<\/div>\n
„Nic jsem ne\u0159\u00edkal.“ Zakrout\u00edm lehce hlavou a sto\u010d\u00edm pohled do tv\u00fdch duhovek. „Byl jsem tak r\u016fzn\u011b. Schov\u00e1val jsem se p\u0159ed tebou.“ Nem\u016f\u017eu ti \u0159\u00edct, \u017ee jsem byl v l\u00e9\u010debn\u011b. Mysl\u00edm, \u017ee bys ani nepochopil d\u016fvod, pro\u010d jsem byl zrovna tam. A kdyby ano, mohlo by ti pak b\u00fdt moc div\u00e9, \u017ee jsem se vr\u00e1til. \u010clov\u011bk by se ur\u010dit\u011b jen tak nevracel do n\u011b\u010deho, co ho kdysi m\u00e1lem p\u0159ipravilo o \u017eivot a rozum. I kdy\u017e o ten rozum… to mo\u017en\u00e1 nen\u00ed jen m\u00e1lem. „Nevyrovn\u00e1? Zkou\u0161el jsi to??“ Nakr\u010d\u00edm \u010delo. Tak\u017ee sis na\u0161el jin\u00e9 hra\u010dky a \u017e\u00e1dn\u00e1 ti nevydr\u017eela. Nen\u00ed divu. „Nikdo se nenechal tak b\u00edt a \u0161ukat?“ Mo\u017en\u00e1 trochu riskantn\u00ed ot\u00e1zka, kdy\u017e jsem se vr\u00e1til s t\u00edm, \u017ee p\u0159esn\u011b to pot\u0159ebuju k \u017eivotu.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Vydechnu s lehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Nev\u00edm, co to zkou\u0161\u00ed\u0161, ale jsi hodn\u011b troufal\u00fd. Mo\u017en\u00e1 bych t\u011b m\u011bl znovu nau\u010dit poslu\u0161nosti, ale n\u011bjak na to nem\u00e1m s\u00edlu. V tv\u00fdch o\u010d\u00edch vid\u00edm pohrd\u00e1n\u00ed, a to se mi moc nel\u00edb\u00ed. \u017de by i v\u00fdsm\u011bch? „Mysl\u00edm, \u017ee ti otrnulo, dost otrnulo…“ Dv\u011bma prstama ti zvednu hlavu a prohl\u00ed\u017e\u00edm si t\u011b. „Co\u017e o to, \u0161ukat se nechali, ale nikdo se ti nevyrovn\u00e1.“ Zakrout\u00edm hlavou. M\u00e1\u0161 n\u011bjakou moc bojovnou n\u00e1ladu, jak kouk\u00e1m, a to s mi nel\u00edb\u00ed. Nem\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e se mi n\u011bkdo stav\u00ed. T\u0159eba jako n\u00e1\u0161 milovanej pan veterin\u00e1\u0159. Frkal si a jak dopadl? Jeho probl\u00e9m. Rychl\u00fdm krokem si stoupnu z tebe a odhrnu ti vlasy z krku. „Mysl\u00edm, \u017ee sex se mnou se ti zase tak nep\u0159\u00ed\u010dil, kdy\u017e si byl schopn\u00fd se vr\u00e1tit, hm?“ Usm\u011bju se a s\u00e1m pro sebe a na krku t\u011b hned za\u010dnu l\u00edbat.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Mysl\u00edm, \u017ee kdybych byl hned poslu\u0161n\u00fd jako ber\u00e1nek, tak by to nebylo \u00fapln\u011b ono. Konec konc\u016f sis m\u011b vychov\u00e1val. Nebo ses o to pokou\u0161el a j\u00e1 to postupn\u011b vzd\u00e1val. Ale trocha bojovnosti mi p\u0159eci jen v\u017edycky z\u016fstala. A to t\u011b konec konc\u016f rajcovalo. Kdy\u017e jsi m\u011b mohl zlomit, a pak se d\u00edvat na moj\u00ed bolest a slzy. Sex s tebou… bo\u017ee. Nem\u00e1m snad hor\u0161\u00ed z\u00e1\u017eitek v \u017eivot\u011b. Za tu dobu, co jsme byli tady mimo civilizaci, se mi to s tebou l\u00edbilo jen jednou, a to jen proto, \u017ee jsi m\u011bl ten sv\u016fj stav a choval ses jako Dave.<\/div>\n
„Sex s tebou se mi nel\u00edbil, ale jinej u\u017e nechci. Jsem na tebe zvykl\u00fd.“ Nam\u00edtnu, ale nijak se nepohnu. Ani ned\u00e1m hlavu do strany. Mus\u00edme za\u010d\u00edt tam, kde jsme skon\u010dili. Jen pak to bude m\u00edt hladk\u00fd pr\u016fb\u011bh. I kdy\u017e u\u017e te\u010f se mi d\u011bl\u00e1 nevolno a mdlo.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
V\u00edm, \u017ee mi pat\u0159\u00ed\u0161, a ty to v\u00ed\u0161 taky. M\u016f\u017eu ud\u011blat cokoliv, a ty to prost\u011b ud\u011bl\u00e1\u0161, a je fuk, jestli po dobr\u00fdm nebo po zl\u00fdm, nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee n\u011bjak. Nebudu zl\u00fd, dokud si to nezaslou\u017e\u00ed\u0161. D\u00e1m ti ruce na boky, je fakt, \u017ee jsem sex m\u011bl, ale nebyl tak kvalitn\u00ed jako s tebou. Op\u0159u se \u010delem o tvoje z\u00e1da a rukama pod trikem ti vjedu na b\u0159icho. A postupn\u011b v\u00fd\u0161, vyhrnuju ti triko. Je tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a vzru\u0161uj\u00edc\u00ed, c\u00edtit pod rukama tvoje t\u011blo. Tvoji v\u016fni a hebkost. St\u00e1hnu ti ho \u00fapln\u011b. Vlasy ti odd\u011bl\u00e1m bokem a l\u00edb\u00e1m t\u011b zezadu na krku, zat\u00edmco t\u011b hlad\u00edm po b\u0159i\u0161e a sj\u00ed\u017ed\u00edm trochu je\u0161t\u011b n\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Tak moc si mi chyb\u011bl.“ Vydechnu lehce nadr\u017een\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Dr\u017e\u00edm se zuby nehty, abych t\u011b okam\u017eit\u011b neodstr\u010dil nebo abych neza\u010dal panika\u0159it. Rozechv\u011bju se. Sakra, bude to bolet… u\u017e zase. Mus\u00edm se uklidnit. Je to jen jednou. A pak u\u017e nikdy.<\/div>\n
„J\u00e1? Nebo moje t\u011blo?“ Zatnu ruce v p\u011bst a stisknu zuby. Neb\u00fdt toho, co v\u0161echno se stalo, a toho, pro\u010d jsem se vr\u00e1til, tak by mi to te\u010f nejsp\u00ed\u0161 bylo i p\u0159\u00edjemn\u00e9, proto\u017ee nejsi hrub\u00fd. A pokud ani nebude\u0161, bude to o to snaz\u0161\u00ed pro m\u011b. To se budu hl\u00eddat, jen abych se nepozvracel.<\/div>\n
„Chce\u0161 to tady?“ Rozhl\u00eddnu se kolem. V chodb\u011b… tak to to bude zase o st\u011bnu anebo na podlaze. Tak trochu jsem doufal, \u017ee se aspo\u0148 vyhnu zbyte\u010dn\u00fdm mod\u0159in\u00e1m z podlahy. Ale nevad\u00ed. Ty tu je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d rozhoduje\u0161. J\u00e1 jen poslu\u0161n\u00e9 dr\u017e\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Bojuje\u0161 s\u00e1m se sebou, jako to bylo v\u017edycky, usm\u011bju se. Ot\u00edr\u00e1m se tv\u00e1\u0159\u00ed o tv\u00e1 z\u00e1da. Zase si jako soln\u00fd sloup, jen to v\u0161echno sn\u00e1\u0161\u00ed\u0161. Alespo\u0148 ses nau\u010dil, \u017ee br\u00e1nit se, je zbyte\u010dn\u00e9 a bude to o to v\u00edce bolet. Nechci b\u00fdt nijak hrub\u00fd, pokud nebudu muset a zat\u00edm nemus\u00edm, dob\u0159e pro tebe. C\u00edt\u00edm, \u017ee v kalhot\u00e1ch i tvrdnu. Tak rychle si to se mnou um\u011bl jen ty. A jak je vid\u011bt, je\u0161t\u011b st\u00e1le um\u00ed\u0161. Vydechnu, kdy\u017e ti pomalu rukou zaj\u00ed\u017ed\u00edm pod kalhoty a i rovnou pod spodn\u00ed pr\u00e1dlo. C\u00edt\u00edm tu hladkou k\u016f\u017ei, jak mi klou\u017ee pod prsty. Slastn\u011b zav\u00edr\u00e1m o\u010di a vydechnu. Zlehka t\u011b kousnu do krku.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu, tady bych si t\u011b ani skoro neu\u017eil. Poj\u010fme do lo\u017enice.“ Vyt\u00e1hnu ruku a rychle t\u011b tam t\u00e1hnu. Pak t\u011b sval\u00edm do postele. Svl\u00e9knu ze sebe triko, trochu jsem je\u0161t\u011b posiloval, co jsi byl pry\u010d. Vlezu si k tob\u011b a lehnu si rovnou na tebe. Jsem nedo\u010dkav\u00fd, a to se je\u0161t\u011b vcelku te\u010fka dr\u017e\u00edm.<\/div>\n
„Tak moc jsi mi chyb\u011bl. Moc.“ Vpiju s do tv\u00fdch rt\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka Tom Tohle je dal\u0161\u00ed z t\u011bch naprosto nudn\u00fdch dn\u016f, kdy nev\u00edm, co d\u011blat a nev\u00edm ani, jestli je\u0161t\u011b v\u016fbec \u017eiju. Nic se ned\u011bje. U\u017e jsem dokonce i z t\u00e9 hroziv\u00e9 nudy vyt\u00e1hl kytaru a zkou\u0161el znovu na n\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[413],"tags":[],"class_list":["post-8829","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-s-o-s-any-thing-but-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8829","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8829"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8829\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8829"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8829"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8829"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}