{"id":886,"date":"2017-12-04T16:00:00","date_gmt":"2017-12-04T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=880"},"modified":"2017-12-04T16:00:00","modified_gmt":"2017-12-04T15:00:00","slug":"zaslepeni-2-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/12\/04\/zaslepeni-2-1-2\/","title":{"rendered":"Zaslepen\u00ed 2. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Zabij\u00e1ck\u00fd Kaulitz<\/strong><\/div>\n
\n

Navzdory tomu, \u017ee z nov\u00e9ho semestru ub\u011bhlo teprve p\u00e1r dn\u00ed, Bill p\u0159esto nad\u0161en\u011b v\u00edtal p\u0159\u00edchod v\u00edkendu. Musel do pr\u00e1ce, ale ne na nezvl\u00e1dnuteln\u00fd po\u010det hodin – celkem na sedm – a mohl si upracovat zadek nad angli\u010dtinou, ale m\u011bl na to spoustu \u010dasu a v\u0161echno stihnul, co\u017e mu dalo dost prostoru na to, aby postoupil se sv\u00fdm \u00fakolem do um\u011bn\u00ed. Z PoStUm (pokro\u010dil\u00e9ho studiov\u00e9ho um\u011bn\u00ed), vy\u017eadoval vysoko\u0161kolsk\u00fd v\u00fdbor od student\u016f dokon\u010den\u00fdch dvacet dev\u011bt d\u011bl, ze kter\u00fdch jich p\u011bt muselo b\u00fdt osobn\u011b odesl\u00e1no po\u0161tou, a dvan\u00e1ct jich muselo b\u00fdt velkoplo\u0161n\u00fdch, vysoce kvalitn\u00edch prac\u00ed, kter\u00e9 se soust\u0159edily na v\u00e1\u017en\u00e9 t\u00e9ma nebo \u00b4koncentraci\u00b4. Bill se na to p\u0159ipravoval cel\u00e9 l\u00e9to; u\u017e si vybral svou koncentraci a navrhl v\u011bt\u0161inu kousk\u016f, kter\u00e9 cht\u011bl ud\u011blat. Tohle jej v jeho rozvrhu popostr\u010dilo kup\u0159edu, na\u0161t\u011bst\u00ed, a on p\u0159edv\u00eddal dokon\u010den\u00ed sv\u00e9ho prvn\u00edho kousku b\u011bhem pond\u011bl\u00ed nebo \u00fater\u00fd.<\/p><\/div>\n

\n

V pond\u011bl\u00ed r\u00e1no Billa p\u0159iv\u00edtala v kuchyni Simone, Karoline u\u017e odjela do pr\u00e1ce. Podala mu zabalen\u00fd ob\u011bd a spole\u010dn\u011b se posadili k sn\u00eddani, zat\u00edmco si Bill vzpomn\u011bl na rozhovor, kter\u00fd vedli p\u0159ed p\u00e1r dny o \u0161koln\u00edm dni otev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. Jedna dvojice v jeho t\u0159\u00edd\u011b chemie m\u011bla sm\u011brem k Simone a Karoline n\u011bjak\u00e9 otev\u0159en\u011b nep\u0159\u00e1telsk\u00e9 pozn\u00e1mky, ale odm\u00edtly je popsat, aby Bill nep\u0159i\u0161el na to, kter\u00e9 d\u00edt\u011b k tomuto p\u00e1ru pat\u0159ilo. Byl vztekl\u00fd, zu\u0159il, \u017ee si lid\u00e9 mysl\u00ed, \u017ee mohou jeho nebo jeho rodinu soudit jen od pohledu. M\u011bl ty nejb\u00e1je\u010dn\u011bj\u0161\u00ed matky na sv\u011bt\u011b a pova\u017eoval se za \u0161\u0165astn\u00e9 a dob\u0159e vychovan\u00e9 d\u00edt\u011b. A ti kret\u00e9ni, kte\u0159\u00ed si mysleli n\u011bco jin\u00e9ho – ne, ti kret\u00e9ni, kte\u0159\u00ed si mysleli, \u017ee maj\u00ed pr\u00e1vo na posm\u011b\u0161n\u00e9 ve\u0159ejn\u00e9 koment\u00e1\u0159e, mohli j\u00edt do prdele.<\/p><\/div>\n

\n

„Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Zeptala se Simone, kdy\u017e popadla svou kabelku a vstala od stolu. Bill pohl\u00e9dl na hodiny; bylo skoro sedm a jej\u00ed autobus brzy p\u0159ijede. Vzdychl.<\/p><\/div>\n

„Jen p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad kret\u00e9ny ve sv\u011bt\u011b, nic nov\u00e9ho.“ Ot\u0159\u00e1sl se, jak se sna\u017eil odpoutat svou mysl od negativn\u00edch my\u0161lenek, a poslal Simone \u00fasm\u011bv. „M\u011bj skv\u011bl\u00fd den. M\u00e1m t\u011b r\u00e1d.“ Nat\u00e1hl se pro svou matku a objal ji, pak ji vyprovodil ke dve\u0159\u00edm. Simone se poda\u0159ilo jej p\u0159ed odchodem pol\u00edbit na tv\u00e1\u0159, ale ned\u011blal kv\u016fli tomu \u017e\u00e1dn\u00e9 sc\u00e9ny.<\/div>\n
„Bu\u010f hodn\u00fd a sam\u00e9 dobr\u00e9 zn\u00e1mky. M\u00e1m t\u011b r\u00e1da!“ Zavolala Simone a opustila d\u016fm s posledn\u00edm poslan\u00fdm polibkem. Bill proto\u010dil o\u010di, ale stejn\u011b ho chytil, kdy\u017e si myslel, \u017ee se ned\u00edv\u00e1.<\/div>\n
\n

Pot\u00e9, co zhltnul n\u011bjakou tu sn\u00eddani – a\u010dkoliv m\u011bl spoustu \u010dasu k j\u00eddlu; pro teenagera to byl prakticky z\u00e1kon – se Bill obl\u00e9kl, dvakr\u00e1t zkontroloval, jestli m\u00e1 svou esej do angli\u010dtiny, a opustil d\u016fm pohodln\u00fdch deset minut p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e za\u010d\u00ednala \u0161kola. V\u011bd\u011bl, \u017ee na n\u011bj jeho skupinka bude \u010dekat p\u0159ed um\u011bleck\u00fdm odd\u011blen\u00edm, aby mohli p\u0159ed prvn\u00ed hodinou prohodit p\u00e1r slov, ale dne\u0161n\u00ed r\u00e1no Bill prost\u011b nem\u011bl n\u00e1ladu. Jeho p\u0159\u00e1tel\u00e9 tomuhle opravdu nerozum\u011bli, \u017ee ob\u010das cht\u011bl den s\u00e1m pro sebe, a \u010dasto jej obvi\u0148ovali, \u017ee se jim vyh\u00fdb\u00e1. A mo\u017en\u00e1, \u017ee to d\u011blal, a ne z jin\u00e9ho d\u016fvodu, ne\u017e \u017ee prost\u011b nedok\u00e1zal v\u00eddat ty sam\u00e9 lidi po cel\u00fd den ka\u017ed\u00fd den po dev\u011bt m\u011bs\u00edc\u016f.<\/p><\/div>\n

Nestalo se nic vzru\u0161uj\u00edc\u00edho; Bill odevzdal svou esej, trochu nerv\u00f3zn\u00ed, ale z\u00e1rove\u0148 tak n\u011bjak sebev\u011bdom\u00fd, jeliko\u017e tu pov\u00eddku skute\u010dn\u011b \u010detl a myslel si, \u017ee na ni m\u011bl zaj\u00edmav\u00fd pohled, pokud nic jin\u00e9ho. Po sesb\u00edr\u00e1n\u00ed esej\u00ed se pan Kaulitz p\u0159esunul p\u0159ed t\u0159\u00eddu a sebemen\u0161\u00ed \u0161umot utichl. V jeho t\u0159\u00edd\u011b nikdo nepromluvil, pokud k tomu nebyl vyzv\u00e1n. Dokonce u\u017e zde bylo p\u00e1r odpadl\u00edk\u016f; Bill si v\u0161iml ka\u017ed\u00fd den n\u011bkolika nov\u011b pr\u00e1zdn\u00fdch \u017eidl\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Tak\u017ee, poj\u010fme si o t\u00e9 pov\u00eddce popov\u00eddat. M\u00e1 k tomu n\u011bkdo n\u011bjak\u00fd koment\u00e1\u0159?“ Zeptal se pan Kaulitz a op\u0159el se z\u00e1dy o st\u016fl s p\u0159ek\u0159\u00ed\u017een\u00fdmi kotn\u00edky, zat\u00edmco rukama sv\u00edral okraje stolu.<\/div>\n
Bylo ticho a Bill odvr\u00e1til pohled, kdy\u017e u\u010ditelovy o\u010di dobloumaly po t\u0159\u00edd\u011b a\u017e k n\u011bmu. Bill perifern\u00edm pohledem vid\u011bl, jak otev\u0159el \u00fasta, a v duchu zaklel, v\u011bd\u011bl, \u017ee bude vyvol\u00e1n – a pak jedna state\u010dn\u00e1 du\u0161e promluvila.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem to nepochopila.“<\/div>\n
„Jo, j\u00e1 taky ne,“ promluvil dal\u0161\u00ed student, atmosf\u00e9ra se lehce uvolnila, jako by si ka\u017ed\u00fd student pomyslel: \u00b4Je to dobr\u00e9, nejsem jedin\u00fd\u00b4.<\/div>\n
„… dob\u0159e. Zapracujeme na tom,“ prohl\u00e1sil pan Kaulitz a vstal. Oto\u010dil se \u010delem k tabuli, zvedl kousek k\u0159\u00eddy a napsal tlust\u00fdm, rozl\u00edtan\u00fdm p\u00edsmem The Yellow Wallpaper<\/em>. „M\u00e1 n\u011bkdo p\u0159edstavu, o \u010dem ten p\u0159\u00edb\u011bh je?“ Oto\u010dil se ke t\u0159\u00edd\u011b, spr\u00e1skl ruce a \u010dekal.<\/div>\n
Po deseti vte\u0159in\u00e1ch nesnesiteln\u00e9ho ticha Bill polo\u017eil hlavu na \u0161palek a zvedl ruku. Pan Kaulitz mu poslal povzbuzuj\u00edc\u00ed \u00fasm\u011bv a \u0159ekl: „Ano, Bille?“<\/div>\n
\n

„Um, je to o \u017een\u011b, kter\u00e1 je nemocn\u00e1, a tak j\u00ed jej\u00ed doktor na\u0159\u00edd\u00ed odpo\u010d\u00edvat… a ona ze\u0161\u00edl\u00ed.“<\/p><\/div>\n

„Spr\u00e1vn\u011b, co d\u00e1l? To je dobr\u00fd souhrn, ale snad ka\u017ed\u00fd, kdo to \u010detl – co\u017e by m\u011bla b\u00fdt cel\u00e1 tahle t\u0159\u00edda – tohle pochopil.“<\/div>\n
Bill z\u010dervenal a pokra\u010doval. „No, j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee jej\u00ed nemoc byla symbolick\u00e1, jako \u017ee se mo\u017en\u00e1 c\u00edt\u00ed b\u00fdt ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b uv\u011bzn\u011bn\u00e1, a ta \u017eena v t\u00e9 tapet\u011b byla, ehm, projekc\u00ed jej\u00edch pocit\u016f?“<\/div>\n
„Dob\u0159e! Velmi dob\u0159e,“ chv\u00e1lil pan Kaulitz, a Bill se na sv\u00e9 \u017eidli zavrt\u011bl ve v\u00edt\u011bzn\u00e9m tanci. „N\u011bjak\u00e9 dal\u0161\u00ed n\u00e1zory? N\u00e1pady? Cokoliv?“<\/div>\n
Nastalo dal\u0161\u00ed nesnesiteln\u00e9 ticho, a pak promluvila d\u00edvka na druh\u00e9m konci m\u00edstnosti. Byla to Shelby, d\u00edvka z Billovy um\u011bleck\u00e9 t\u0159\u00eddy. „Ta \u017eena trp\u011bla depres\u00ed, a jej\u00ed doktor j\u00ed na\u0159\u00eddil odpo\u010d\u00edvat, ale to jej\u00ed stav jen zhor\u0161ilo a ona za\u010dala bl\u00e1znit.“<\/div>\n
„Ano, to je pravda, ale j\u00e1 jsem necht\u011bl, abyste si vyhled\u00e1vali v\u00fdklady na Wikipedii. Ano?“ Pan Kaulitz pokynul studentovi v zadn\u00ed \u0159ad\u011b a Bill pohl\u00e9dl na Shelby, kter\u00e1 se zlostn\u011b mra\u010dila na svou lavici, p\u011bsti m\u011bla sev\u0159en\u00e9. Vzhl\u00e9dla a zachytila Bill\u016fv pohled, proto\u010dila na n\u011bj o\u010di, jako by cht\u011bla \u0159\u00edct Je to kret\u00e9n<\/em>. Bill pokr\u010dil rameny s takov\u00fdm porozum\u011bn\u00edm, jak\u00e9 v sob\u011b jen dok\u00e1zal naj\u00edt. Jak znal Shelby, nejsp\u00ed\u0161 si to vyhledala na Wikipedii.<\/div>\n
\n

„V\u00fdborn\u011b! To je skv\u011bl\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed,“ prohl\u00e1sil n\u00e1hle pan Kaulitz a Bill si uv\u011bdomil, \u017ee znovu ztratil pozornost b\u011bhem n\u011b\u010deho, co z\u0159ejm\u011b bylo d\u016fle\u017eit\u00e9. Pohl\u00e9dl na u\u010ditele, jeho\u017e tv\u00e1\u0159 byla rozsv\u00edcen\u00e1, jako by pr\u00e1v\u011b obdr\u017eel skv\u011bl\u00e9 zpr\u00e1vy. „Sly\u0161eli jste to v\u0161ichni? \u0158ekni to je\u0161t\u011b jednou, pros\u00edm – um, jak \u017ee se jmenuje\u0161?“<\/p><\/div>\n

„Laurie.“<\/div>\n
„Laurie, skv\u011bl\u00e9. Na jm\u00e9na jsem \u0161patn\u00fd – mo\u017en\u00e1 to bude je\u0161t\u011b chv\u00edli trvat, ne\u017e si v\u00e1s v\u0161echny zapamatuju, tak to se mnou vydr\u017ete.“ A p\u0159esto nem\u011bl \u017e\u00e1dn\u00e9 pot\u00ed\u017ee zapamatovat si to moje<\/em>, pomyslel si Bill samolib\u011b. „Mohla bys pros\u00edm zopakovat to, cos \u0159ekla, Laurie?“<\/div>\n
„No, jeliko\u017e to bylo naps\u00e1no ve Viktori\u00e1nsk\u00e9 \u00e9\u0159e, myslela jsem, \u017ee by to mohla b\u00fdt kritika toho, jak byly \u017eeny v t\u00e9 dob\u011b bezmocn\u00e9. Vyprav\u011b\u010dce je \u0159e\u010deno, aby odpo\u010d\u00edvala, i kdy\u017e v\u00ed, \u017ee by m\u011bla d\u011blat naprost\u00fd opak, ale nikdo si nemysl\u00ed, \u017ee by m\u011bla m\u00edt n\u011bjak\u00e9 slovo v l\u00e9\u010db\u011b jej\u00edho vlastn\u00edho stavu. Zd\u00e1 se to b\u00fdt jako metafora pro podm\u00ednky, ve kter\u00fdch \u017eeny v t\u00e9 dob\u011b trp\u011bly. Bylo od nich o\u010dek\u00e1v\u00e1no, \u017ee nebudou pracovat, a mu\u017ei v\u00edce \u010di m\u00e9n\u011b kontrolovali v\u0161echna jejich rozhodnut\u00ed.“<\/div>\n
\n

„Perfektn\u00ed, to je perfektn\u00ed,“ vychrlil pan Kaulitz a znovu tleskl, a Bill na sv\u00e9 \u017eidli poklesl. To bylo tot\u00e1ln\u011b to, na co s\u00e1m nar\u00e1\u017eel. Usoudil, \u017ee v t\u00e9 zatracen\u00e9 eseji nejsp\u00ed\u0161 selhal, proto\u017ee po\u0159\u00e1d dokola om\u00edlal \u0161\u00edlenstv\u00ed. \u010cas to vzd\u00e1t, \u0159ekl hlas v zadn\u00ed \u010d\u00e1sti jeho hlavy. „S\u00e1m bych to nedok\u00e1zal \u0159\u00edct l\u00e9pe. Tak\u017ee, na z\u00e1klad\u011b tohohle, kdo uh\u00e1dne, jak\u00fd je prvn\u00ed rom\u00e1n, kter\u00fd budeme \u010d\u00edst?“<\/p><\/div>\n

To je jednoduch\u00e9, pomyslel si Bill, a zvedl ruku. Pan Kaulitz mu se zazuben\u00edm pokynul. „Bille?“<\/div>\n
„Probuzen\u00ed (The Awakening),“ odrecitoval Bill hrd\u011b a pan Kaulitz p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Ano! U\u017e jsi to \u010detl?“ Zeptal se, Bill se zarazil.<\/div>\n
„Oh, ehm, ne, je to… je to v osnov\u00e1ch,“ odpov\u011bd\u011bl pokorn\u011b. U\u010ditel\u016fv \u00fasm\u011bv na okam\u017eik povadl, a pak se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Okay, to je taky dob\u0159e! Jsem r\u00e1d, \u017ee m\u00e1\u0161 sv\u00e9 osnovy venku,“ \u0159ekl nad\u0161en\u011b a Bill se u\u0161kl\u00edbl, i tak pot\u011b\u0161en\u00fd s\u00e1m sebou. A\u0165 u\u017e byl tento p\u0159edm\u011bt jakkoliv t\u011b\u017ek\u00fd, Bill byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee jeho u\u010ditel byl pro l\u00e1tku tak zan\u00edcen\u00fd. D\u00edky tomu st\u00e1lo za to v tomto p\u0159edm\u011btu pokra\u010dovat, pomyslel si Bill.<\/div>\n
Pan Kaulitz se oto\u010dil zp\u00e1tky ke t\u0159\u00edd\u011b. „\u010cetl tady n\u011bkdo Probuzen\u00ed?“<\/div>\n
N\u011bkolik rukou se zvedlo, v\u010detn\u011b Lauriiny. „Okay, tak\u017ee jste trochu ve v\u00fdhod\u011b, ale byl bych r\u00e1d, kdybyste si to stejn\u011b p\u0159e\u010detli je\u0161t\u011b jednou, jen na osv\u011b\u017een\u00ed pam\u011bti. Chci, aby na tom byli v\u0161ichni stejn\u011b. Tak\u017ee te\u010f, kdy\u017e u\u017e zn\u00e1te sv\u016fj \u00fakol-“ Pan Kaulitz se p\u0159esunul do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti t\u0159\u00eddy, kde st\u00e1la sk\u0159\u00ed\u0148, a za\u010dal si plnit n\u00e1ru\u010d knihami. Bill t\u00e9m\u011b\u0159 vstal, aby mu pomohl, ale zd\u00e1lo se, \u017ee to jejich u\u010ditel zvl\u00e1d\u00e1. „-chci, abyste se p\u0159ipravili na test z toho rom\u00e1nu do pond\u011bl\u00ed.“<\/div>\n
„My to mus\u00edme cel\u00e9 p\u0159e\u010d\u00edst do pond\u011blka?“ Zvolal jeden student nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
„Cel\u00e9,“ potvrdil pan Kaulitz s \u00fasm\u011bvem, a Bill se sm\u00ed\u0159il se sv\u00fdm osudem.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1, \u017ee tento p\u0159edm\u011bt p\u0159ece jen bude muset vzd\u00e1t.<\/div>\n
\n

***<\/strong><\/div>\n

\n

„Chyst\u00e1\u0161 se pustit PoLit?“ Nal\u00e9hala Shelby, kdy\u017e dosedla na \u017eidli vedle n\u011bj. Bill p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dl od \u00fakolu, na kter\u00e9m pracoval. Byla st\u0159eda a d\u0159\u00edve toho dne dostali nazp\u011bt sv\u00e9 eseje od pana Kaulitze. Bill dostal B a byl t\u00edm neskute\u010dn\u011b pot\u011b\u0161en, vzhledem k tomu, \u017ee v\u017edy sly\u0161el, jak p\u0159\u00edsn\u011b pan Kaulitz zn\u00e1mkuje. Taky u\u017e p\u0159e\u010detl asi t\u0159etinu Probuzen\u00ed – byla to docela tenk\u00e1 kniha – tak\u017ee s n\u011bjak\u00fdm vzd\u00e1v\u00e1n\u00edm nikam nesp\u011bchal.<\/p><\/div>\n

„Ehm, j\u00e1 nev\u00edm…“<\/div>\n
„J\u00e1 u\u017e jsem po\u017e\u00e1dala o formul\u00e1\u0159. M\u016fj bo\u017ee! V\u011b\u0159\u00ed\u0161 tomu? Ten \u00fakol byl od prvn\u00ed chv\u00edle sm\u011b\u0161n\u00fd – kdo zad\u00e1v\u00e1 jak\u00e9koliv \u00fakoly hned prvn\u00ed hodinu, a nav\u00edc je\u0161t\u011b esej? A pak, kdy\u017e se v t\u00e9 jeho zasran\u00e9 hodin\u011b do n\u011b\u010deho zapoj\u00edm, proto\u017ee nikdo jin\u00fd by nic ne\u0159ekl, tak je cel\u00fd \u00b4To sis p\u0159e\u010detla na Wikipedii\u00b4. Jo, sakra, p\u0159e\u010detla, vyhledala jsem si ten p\u0159\u00edb\u011bh, je to snad zlo\u010din? A v\u00ed\u0161, co jsem za tu esej dostala?“<\/div>\n
„Ehm, co?“ Zeptal se Bill a \u0165ukal tu\u017ekou do sv\u00e9ho skic\u00e1ku, kde kreslil n\u00e1vrh na sv\u00e9 dal\u0161\u00ed d\u00edlo.<\/div>\n
„Dostala jsem D,“ zavr\u010dela Shelby. „Cel\u00e9 to popsal sam\u00fdmi hnidopi\u0161sk\u00fdmi pozn\u00e1mkami, je\u0161t\u011b jsem je v\u0161echny ani ne\u010detla, ale jako, jak mi m\u016f\u017ee d\u00e1t D, kdy\u017e n\u00e1m k t\u00e9 eseji nedal ani \u017e\u00e1dn\u00e9 pokyny? \u0158ekl snad \u017e\u00e1dn\u00e1 prvn\u00ed osoba? Ne! Tak si nem\u016f\u017ee st\u011b\u017eovat, \u017ee jsem ud\u011blala n\u011bco \u0161patn\u011b,“ nad\u00e1vala Shelby a pod\u00edvala se na Billa, o\u010dividn\u011b u\u017e skon\u010dila. „Co jsi dostal?“<\/div>\n
„… B,“ konstatoval Bill opatrn\u011b. Shelby si odfrkla.<\/div>\n
„Jo, m\u00e1 t\u011b r\u00e1d,“ zamumlala.<\/div>\n
\n

Proto\u017ee jsem svou esej nezalo\u017eil na odstavci z Wikipedie, \u0159ekl t\u00e9m\u011b\u0159 Bill, ale spolknul to. Nam\u00edsto toho pokr\u010dil rameny a p\u0159ipravil si sv\u00e1 inkoustov\u00e1 pera, aby za\u010dal pracovat na sv\u00e9m d\u00edle.<\/p><\/div>\n

„Ty jsi te\u010f za\u010dal?“ Zeptala se Shelby, a Bill sklopil hlavu a pak vzhl\u00e9dl k Nat\u00e1lii a Andreasovi a doufal v pomocnou ruku.<\/div>\n
„Bill u\u017e sv\u00e9 prvn\u00ed d\u00edlo dokon\u010dil,“ \u0159ekla Nat\u00e1lie za n\u011bj, co\u017e nebylo p\u0159esn\u011b to, co u nich Bill hledal.<\/div>\n
„Jsi prost\u011b \u0161prt,“ obvinila ho Shelby, co\u017e bylo vtipn\u00e9, proto\u017ee Bill m\u011bl v\u017edycky pocit, \u017ee d\u011bl\u00e1 jen to z\u00e1kladn\u00ed minimum. Shelby s povzdechem vstala. „Ka\u017edop\u00e1dn\u011b kon\u010d\u00edm s kecama. Dneska pana Kaulitze p\u0159inut\u00edm, aby mi ten formul\u00e1\u0159 podepsal, abych se do jeho t\u0159\u00eddy u\u017e nikdy nemusela vr\u00e1tit.“<\/div>\n
„… hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed,“ pop\u0159\u00e1l j\u00ed Bill rozpa\u010dit\u011b, nejist\u00fd, jestli to bylo vhodn\u00e9, ale stejn\u011b mu pod\u011bkovala.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee ty m\u00e1\u0161 u Kaulitze B?“ Dor\u00e1\u017eel na n\u011bj Andreas spikleneck\u00fdm \u0161epotem, jakmile byla Shelby z doslechu. Bill se zazubil.<\/p><\/div>\n

„A tys mi \u0159\u00edkal, abych to vzdal.“<\/div>\n
„Chci \u0159\u00edct, \u017ee podle toho, co Shelby \u0159\u00edkala, vypad\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b.“<\/div>\n
Bill proto\u010dil o\u010di a \u0159ekl: „P\u0159e\u010detla si shrnut\u00ed p\u0159\u00edb\u011bhu online a \u010dekala, \u017ee za to dostane dobrou zn\u00e1mku. No tak. J\u00e1 jsem svou pr\u00e1ci ud\u011blal a dostal jsem dobrou zn\u00e1mku. Nem\u00e1m z toho strach.“<\/div>\n
„Bude to jen hor\u0161\u00ed,“ \u0159ekl Andreas zlov\u011bstn\u011b. Bill u\u017e neodpov\u011bd\u011bl, a tak Andreas p\u0159i\u0161el s dal\u0161\u00edm t\u00e9matem k hovoru. „Tak co ten p\u00e1tek? Plat\u00ed?“<\/div>\n
V p\u00e1tek Andreas po\u0159\u00e1dal p\u00e1rty na po\u010dest konce l\u00e9ta\/za\u010d\u00e1tku \u0161koly. Bill si nebyl tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, pro\u010d by to m\u011bli slavit, ale usoudil, \u017ee jak\u00e1koliv v\u00fdmluva pro ve\u010d\u00edrek byla akceptovateln\u00e1, a tak \u0159ekl Andreasovi, \u017ee je pro, a Nat\u00e1lie mu jen p\u0159izvukovala.<\/div>\n
\n

Konec t\u00fddne p\u0159i\u0161el rychleji, ne\u017e Bill o\u010dek\u00e1val, mezi v\u0161emi t\u011bmi \u00fakoly, \u0161kolou a prac\u00ed. \u017d\u00e1dn\u00fd z jeho z\u00e1kladn\u00edch p\u0159edm\u011bt\u016f mu ned\u011blal moc velk\u00e9 pot\u00ed\u017ee: doposud ta nejobt\u00ed\u017en\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st chemie byla vypsat t\u0159icet definic pro ka\u017edou kapitolu; kone\u010dn\u00e1 matematika postupovala pomalu a byla pro n\u011bj celkem jednoduch\u00e1 k pochopen\u00ed; n\u011bm\u010dina byla snadn\u00e1 v\u011bc; a sbor byl pro n\u011bj dal\u0161\u00ed snadn\u00e9 A. Do angli\u010dtiny v\u0161ak Bill ka\u017ed\u00fd ve\u010der \u010detl osm kapitol (i kdy\u017e kr\u00e1tk\u00fdch) a k tomu dal\u0161\u00ed, men\u0161\u00ed \u00fakoly z poezie a cvi\u010den\u00ed z gramatiky, a do PoHis \u017eongloval se t\u0159emi \u010dtec\u00edmi \u00fakoly najednou. Po diskuzi se sv\u00fdmi rodi\u010di se Bill rozhodl PoHis vzd\u00e1t a vz\u00edt si Z\u00e1kladn\u00ed historii. Jeho matky z toho nebyly nijak zdrcen\u00e9; cht\u011bly, aby s\u00e1m sebe vyb\u00edzel k vy\u0161\u0161\u00edm v\u00fdkon\u016fm, ale ne tak, aby mu to p\u0159erostlo p\u0159es hlavu.<\/p><\/div>\n

\n

„Douf\u00e1m, \u017ee tohle nen\u00ed pro m\u011b,“ pronesl pan Kaulitz, kdy\u017e Bill m\u00ed\u0159il ze t\u0159\u00eddy angli\u010dtiny lehce za zbytkem sv\u00fdch spolu\u017e\u00e1k\u016f, ne p\u0159\u00edli\u0161 ve sp\u011bchu. Tento p\u0159edm\u011bt toho od n\u011bj hodn\u011b vy\u017eadoval, ale z\u00e1rove\u0148 byl i z\u00e1bavn\u00fd d\u00edky sv\u00e9mu u\u010diteli, kter\u00fd na n\u011bj nyn\u00ed hled\u011bl s nesouhlasn\u00fdm zamra\u010den\u00edm.<\/p><\/div>\n

„Co\u017ee? Ehm,“ Bill sklopil pohled na odstupuj\u00edc\u00ed formul\u00e1\u0159, kter\u00fd si zastr\u010dil do podpa\u017e\u00ed spolu se sv\u00fdm po\u0159ada\u010dem. Pan Kaulitz ho vid\u011bl. „Ale ne! To je rozhodn\u011b pro PoHis.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ \u0159ekl pan Kaulitz, o\u010dividn\u011b pot\u011b\u0161en\u00fd, kdy\u017e zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu stolu. Bill byl posledn\u00ed student ve t\u0159\u00edd\u011b. „Proto\u017ee si nemysl\u00edm, \u017ee bych to mohl podepsat.“<\/div>\n
„Oh?“ Odpov\u011bd\u011bl Bill, chv\u00edli ot\u00e1lel, ne\u017e ud\u011blal krok ke sv\u00e9mu u\u010diteli. St\u00e1lo za to p\u0159ij\u00edt na PoHis pozd\u011b, pokud jeho ego dostane men\u0161\u00ed pohlazen\u00ed.<\/div>\n
„Vid\u00edm v tob\u011b velk\u00fd potenci\u00e1l,“ informoval ho pan Kaulitz a vzhl\u00e9dl k n\u011bmu od stolu s ryz\u00edm \u00fasm\u011bvem, kter\u00fd neukazoval nic jin\u00e9ho, ne\u017e jen v\u00edru ve sv\u00e9ho studenta a v\u00e1\u0161e\u0148 ke sv\u00e9 pr\u00e1ci. Bill se rozz\u00e1\u0159il. „Je \u0161koda, \u017ee ho nem\u016f\u017ee\u0161 uplatnit i v jin\u00fdch oblastech.“ K\u00fdvl k formul\u00e1\u0159i v Billov\u00fdch ruk\u00e1ch.<\/div>\n
„Oh, um…“ Bill byl lehce zara\u017een; nazna\u010doval snad jeho u\u010ditel, \u017ee by PoHis nem\u011bl vzd\u00e1t? „Historie… m\u00e1m ji r\u00e1d, ale ne a\u017e tak moc.“<\/div>\n
„Ne dost na to, abys ud\u011blal v\u0161echna ta \u010dten\u00ed?“ H\u00e1dal pan Kaulitz, pak se naklonil kup\u0159edu a spojil dlan\u011b. „Mysl\u00edm, \u017ee bys to zvl\u00e1dl,“ \u0159ekl, a Bill se vnit\u0159n\u011b zakroutil, p\u0159imra\u017een na m\u00edst\u011b u\u010ditelov\u00fdm nad\u011bjn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„No, d\u00edky, ehm, za va\u0161i d\u016fv\u011bru… ale, no, u\u017e m\u00e1m PoLit a PoStUm, a opravdu bych se r\u00e1d soust\u0159edil na svou um\u011bleckou pr\u00e1ci–„<\/div>\n
\n

Billovi to v\u0161echno zn\u011blo jako v\u00fdmluvy, ale pan Kaulitz se ve sv\u00e9 \u017eidli op\u0159el, n\u00e1hle \u010dil\u00fd, a p\u0159eru\u0161il ho. „Ach, opravdu? Pak to je d\u016fle\u017eit\u00e9. Necht\u011bl bych, abys byl rozptylov\u00e1n od dokon\u010den\u00ed sv\u00e9ho portfolia.“<\/p><\/div>\n

\u0160\u0165astn\u00fd, \u017ee jeho u\u010ditel um\u011bl ocenit um\u011bn\u00ed, se toho Bill chytil a p\u0159ik\u00fdvl. „P\u0159esn\u011b tak,“ \u0159ekl, „opravdu se soust\u0159ed\u00edm na sv\u00e9 um\u011bn\u00ed. Prost\u011b nev\u00edm, jestli bych m\u011bl dost \u010dasu na v\u0161echny tyhle pokro\u010dil\u00e9 p\u0159edm\u011bty…“<\/div>\n
„No, prozrad\u00edm ti jedno mal\u00e9 tajemstv\u00ed, Bille,“ \u0159ekl pan Kaulitz ti\u0161\u0161\u00edm hlasem, s lehk\u00fdm \u00fa\u0161klebkem, a Bill se t\u00e9m\u011b\u0159 reflexivn\u011b naklonil kup\u0159edu. „Kdy\u017e se dostane\u0161 na vysokou – co\u017e p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee se dostane\u0161, jeliko\u017e jsi chytr\u00fd kluk-“ nad t\u00edm Bill potla\u010dil \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv, „pravd\u011bpodobn\u011b bude\u0161 m\u00edt p\u011bt nebo \u0161est p\u0159edm\u011bt\u016f. V\u0161echny na vysoko\u0161kolsk\u00e9 \u00farovni.“ Bill\u016fv \u00fasm\u011bv poklesl, kdy\u017e si to p\u0159edstavil – pokud nedok\u00e1zal zvl\u00e1dnout t\u0159i, jak by jich mohl zvl\u00e1dnout p\u011bt, \u0161est? Pan Kaulitz se rozesm\u00e1l. „To tajemstv\u00ed je, \u017ee to v\u00fdborn\u011b zvl\u00e1dne\u0161! Ka\u017ed\u00fd ti \u0159\u00edk\u00e1, jak je vysok\u00e1 \u0161kola obt\u00ed\u017en\u00e1…“<\/div>\n
V tu chv\u00edli za\u010dali p\u0159ich\u00e1zet studenti na dal\u0161\u00ed hodinu, a\u017e se Bill lekl, a pan Kaulitz jej odm\u00e1vl. „Zdr\u017euju t\u011b. Mor\u00e1ln\u00ed ponau\u010den\u00ed p\u0159\u00edb\u011bhu, bude\u0161 v pohod\u011b, a\u0165 u\u017e PoHis vzd\u00e1\u0161 anebo ne. Hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed.“ Monstr\u00f3zn\u011b Billa popl\u00e1cal po rameni a vytla\u010dil jej ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
\n

Nakonec Bill z PoHis opravdu odstoupil. Nebyl si v\u0161ak jist\u00fd a\u017e do chv\u00edle, kdy bylo ve\u0161ker\u00e9 pap\u00edrov\u00e1n\u00ed hotovo. Pan Worrington p\u0159ijal formul\u00e1\u0159 bez ot\u00e1zek a str\u00e1vil jeho podepisov\u00e1n\u00edm m\u00e9n\u011b ne\u017e dv\u011b vte\u0159iny, ne\u017e ho Billovi vr\u00e1til. Po sv\u00e9m rozhovoru s panem Kaulitzem byl Bill zklaman\u00fd nedostatkem jak\u00e9hokoliv koment\u00e1\u0159e, dokonce ani \u017e\u00e1dn\u00e9 potvrzuj\u00edc\u00ed „V\u00ed\u0161 to jist\u011b?“ Ka\u017ed\u00fd pedagog, kter\u00fd za n\u011bco st\u00e1l, by m\u011bl postrkovat sv\u00e9 studenty k t\u011bm nejlep\u0161\u00edm v\u00fdkon\u016fm, a Bill necht\u011bl b\u00fdt vyu\u010dov\u00e1n apatick\u00fdm u\u010ditelem. Po zbytek hodiny sed\u011bl se sklopenou hlavou a diskr\u00e9tn\u011b poslouchal sv\u016fj iPod se sluch\u00e1tky schovan\u00fdmi pod vlasy.<\/p><\/div>\n

Co bylo mnohem pozitivn\u011bj\u0161\u00ed, Andreasova p\u00e1rty toho ve\u010dera m\u011bla \u00fasp\u011bch, dokonce i kdy\u017e tam nebylo v\u00edce ne\u017e osm nebo dev\u011bt lid\u00ed, a to nejbli\u017e\u0161\u00ed alkoholu, co m\u011bli, byla kola. Bill se ka\u017edop\u00e1dn\u011b skv\u011ble bavil a neopustil sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele, dokud nemusel dal\u0161\u00edho ve\u010dera do pr\u00e1ce. V ned\u011bli v\u0161ak u\u017e opravdu musel uv\u00e9st sv\u016fj zadek do chodu a pustit se do dom\u00e1c\u00edch \u00fakol\u016f. Ve sv\u00e9m um\u011bn\u00ed ud\u011blal zna\u010dn\u00fd pokrok, ale v\u00fdsledkem toho se v\u0161echno ostatn\u00ed odsunulo. Billovi se poda\u0159ilo do\u010d\u00edst Probuzen\u00ed v jednu hodinu r\u00e1no a okam\u017eit\u011b pot\u00e9 zalehl do postele.<\/p>\n

autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Du\u0161inka Zabij\u00e1ck\u00fd Kaulitz Navzdory tomu, \u017ee z nov\u00e9ho semestru ub\u011bhlo teprve p\u00e1r dn\u00ed, Bill p\u0159esto nad\u0161en\u011b v\u00edtal p\u0159\u00edchod v\u00edkendu. Musel do pr\u00e1ce, ale ne na nezvl\u00e1dnuteln\u00fd po\u010det hodin – celkem na sedm – a mohl si upracovat zadek nad angli\u010dtinou, ale<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[687],"tags":[],"class_list":["post-886","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zaslepeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/886","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=886"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/886\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=886"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=886"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=886"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}