{"id":8863,"date":"2011-04-19T18:00:00","date_gmt":"2011-04-19T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8840"},"modified":"2011-04-19T18:00:00","modified_gmt":"2011-04-19T17:00:00","slug":"obsession-72","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/04\/19\/obsession-72\/","title":{"rendered":"Obsession 72."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echno se to semlelo tak stra\u0161n\u011b rychle. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Okam\u017eit\u011b jsem se rozeb\u011bhl k Tomovi a spadl na zem vedle n\u011bj. Vzal jsem ho opatrn\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Proboha! Co mu to ud\u011blal? Byl jsem tak r\u00e1d, kdy\u017e jsem ho vid\u011bl. Sice nebyl \u00fapln\u011b zdrav\u00fd, ale byl \u017eiv\u00fd a zhruba v po\u0159\u00e1dku. Ale te\u010f? Op\u011bt ho tu vid\u00edm cel\u00e9ho od krve, jak mi pomalu odch\u00e1z\u00ed. Ne! Nesm\u00ed mi odej\u00edt!<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e se mi poda\u0159ilo, vz\u00edt si ho na sebe, hned jsem mu na tu r\u00e1nu p\u0159itiskl ruku.<\/div>\n
„L\u00e1sko, tohle ne. Nesm\u00ed\u0161 mi odej\u00edt. Te\u010f ne… no tak, vydr\u017e to,“ \u0161ept\u00e1m mu a sna\u017e\u00edm se i p\u0159es ten ve\u0161ker\u00fd pl\u00e1\u010d mluvit srozumiteln\u011b. M\u00e1m strach se ho jakkoli dotknout, abych mu neubl\u00ed\u017eil. Je te\u010f tak bezmocn\u00fd. Tak t\u011b\u017eko se mi na n\u011bj kouk\u00e1. Nesm\u00ed odej\u00edt.<\/em><\/div>\n
„Bille,“ zachrapt\u00ed Tom a zaka\u0161le.<\/div>\n
„P\u0161\u0161t, nevysiluj se,“ pohlad\u00edm ho po hlavi\u010dce a sklon\u00edm se k n\u011bmu v\u00edc. Zase za\u010dne hroziv\u011b ka\u0161lat, trochu se odklon\u00ed a z pusy mu za\u010dne kapat krev. Tro\u0161ku ho p\u0159idr\u017e\u00edm a nech\u00e1m ho, aby se vyka\u0161lal.<\/p>\n<\/div>\n
„Bo\u017ee,“ \u0161eptnu jenom zni\u010den\u011b. Chci mu pomoct, ale jak? Zatracen\u011b, co m\u00e1m ud\u011blat, aby p\u0159estal krv\u00e1cet a byl v po\u0159\u00e1dku?!<\/em> Jen mu po\u0159\u00e1d tla\u010d\u00edm na tu r\u00e1nu. Snad to aspo\u0148 mali\u010dko pom\u016f\u017ee.<\/div>\n
„J\u00e1 ho fakt zabil,“ hlesne a zase se na m\u011b polo\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Zabil,“ zopakuju po n\u011bm a ot\u0159u mu pusu, m\u00e1 ji celou od krve. „Mus\u00edm zavolat z\u00e1chranku.“<\/div>\n
„U\u017e je… u\u017e je na cest\u011b,“ zachrapt\u00ed. Znovu se rozka\u0161le, ale polkne to. „I poldov\u00e9.“<\/div>\n
„Nepolykej to,“ \u0159eknu a p\u0159izvednu mu v\u00edc hlavi\u010dku. „Dob\u0159e, to je dob\u0159e. Hlavn\u011b nezav\u00edrej o\u010d\u00ed\u010dka,“ \u0161ept\u00e1m mu a hlad\u00edm ho p\u0159i tom po tv\u00e1\u0159i. „Zvl\u00e1dl jsi to, zvl\u00e1dl.“<\/div>\n
Na chvilku zav\u0159e o\u010di, ale zase je otev\u0159e.<\/div>\n
„Hlavn\u00ed je, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku…“ za\u0161ept\u00e1 a za\u010dne zt\u011b\u017eka d\u00fdchat. Zase zaka\u0161le.<\/div>\n
„P\u0161\u0161t, opravdu bu\u010f ticho, nevysiluj se. Z\u00e1chranka za chvilku p\u0159ijede. Bude\u0161 taky v po\u0159\u00e1dku. Mus\u00ed\u0161 b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku, mil\u00e1\u010dku,“ ot\u0159u si rychle slzy, proto\u017ee mi st\u00e9kaj\u00ed proudem na jeho obli\u010dej. Z d\u00e1lky u\u017e zaslechnu ten nep\u0159\u00edjemn\u00fd zvuk – houk\u00e1n\u00ed sanitky a policie. Ale te\u010f je mi to jedno. Naopak jsem r\u00e1d, \u017ee jsou u\u017e bl\u00edzko. Nechci u\u017e ztratit ani minutu. Polkne a p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„M\u011b jen tak n\u011bco neskol\u00ed. Jsem Tom Kaulitz, no ne?“ zasm\u011bje se a znovu se rozka\u0161le. Pod rukou uc\u00edt\u00edm dal\u0161\u00ed proud krve. Sna\u017eil se vypadat v po\u0159\u00e1dku, ale jeho rty st\u00e1le bledly velkou ztr\u00e1tou krve. Zatla\u010d\u00edm mu na tu r\u00e1nu je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Tome, neskol\u00ed. Ty to zvl\u00e1dne\u0161, j\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm. Jen mi te\u010f slib, \u017ee m\u011b tu nenech\u00e1\u0161. V\u00ed\u0161…“ sklon\u00edm se v\u00edc k n\u011bmu a lehce ho l\u00edbnu na ty pobledl\u00e9 rty. Sice m\u00e1 v\u0161ude krev, ale to je pro m\u011b te\u010f to nejmen\u0161\u00ed. „…miluju t\u011b.“<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky,“ vydechne a zav\u0159e o\u010di. „A\u017e… a\u017e budu v po\u0159\u00e1dku, tak… tak si po\u0159\u00edd\u00edme d\u011bti. Plno d\u011bt\u00ed…“ \u0161eptal. Jeho hlas byl st\u00e1le slab\u0161\u00ed. A j\u00e1 se ob\u00e1val v\u00edc a v\u00edc nejhor\u0161\u00edho. Nep\u0159e\u017eil bych to, kdybych ho ztratil.<\/div>\n
„Ano, po\u0159\u00edd\u00edme. Ud\u011bl\u00e1m v\u0161e pro to, abychom byli spolu a \u0161\u0165astn\u00ed. Ale te\u010f se p\u0159esta\u0148 vysilovat. Neh\u00fdbej se a jen na m\u011b koukej, vn\u00edmej m\u011b, ano?“ p\u0159itla\u010dil jsem rukou r\u00e1nu, jak to jen \u0161lo, a druhou rukou ho d\u00e1l hladil po tv\u00e1\u0159i. „V\u0161echno bude dobr\u00e9, v\u0161echno.“<\/div>\n
„Hm…“ vydal ze sebe na souhlas. Jeho o\u010di se ale neotev\u0159ely.<\/div>\n
„Tome, pov\u00eddej se na m\u011b. Honem,“ \u0159eknu a v\u00edc ho podep\u0159u. „Pros\u00edm, pod\u00edvej se mi do o\u010d\u00ed.“ Ne, on neum\u0159e. Z\u00e1chranka je p\u0159ece u\u017e tady. On mus\u00ed d\u00e1l \u017e\u00edt. Mus\u00ed.<\/em> Jeho t\u011blo mi zt\u011b\u017eklo v n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
„Tome!“ \u0159ekl jsem v\u00edc nahlas a za\u010dal ho hladit tro\u0161ku siln\u011bji. Ale nereagoval. P\u0159itiskl jsem mu prsty na kr\u010dn\u00ed tepnu. Srd\u00ed\u010dko mu po\u0159\u00e1d bu\u0161ilo. D\u00fdchal. Ale to bylo to jedin\u00e9. Bezvl\u00e1dn\u011b mi le\u017eel v n\u00e1ru\u010di. Sly\u0161el jsem dole v motelu kroky a k\u0159ik. U\u017e byli tady.<\/div>\n
„No tak, Tome!“ dlouze jsem ho pol\u00edbil a u\u017e jsem nad n\u00edm jen bezmocn\u011b bre\u010del.<\/p>\n<\/div>\n
„Tady!“ vyk\u0159ikl jsem, kdy\u017e jsem zaslechl u\u017e dup\u00e1n\u00ed na chodb\u011b. B\u011bhem chvilky sem vtrhli. Byli to aspo\u0148 4 policist\u00e9 a 3 z\u00e1chran\u00e1\u0159i. Kolem Hanze se ihned seb\u011bhli policajti a z\u00e1chran\u00e1\u0159i si ho ani nev\u0161imli. Rovnou p\u0159isp\u011bchali ke mn\u011b a za\u010dali se vypt\u00e1vat, co se Tomovi stalo, co mu je. V\u0161echno jsem jim hned \u0159ekl a pomali\u010dku ho pustil, aby k n\u011bmu m\u011bli lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup. Jen jsem ho chytnul za ruku a dr\u017eel ho.<\/div>\n
„Pojedete s n\u00e1mi do nemocnice?“ zeptal se jeden ze z\u00e1chran\u00e1\u0159\u016f.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ vyhrknu ze sebe. Byl jsem o n\u011bco m\u00e1lo klidn\u011bj\u0161\u00ed, kdy\u017e u\u017e mu za\u010dali pom\u00e1hat. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee je v dobr\u00fdch rukou. Mus\u00ed ho zachr\u00e1nit.<\/em><\/div>\n
P\u0159endali Toma na nos\u00edtka a rychle ho p\u0159enesli do sanitky. Pravd\u011bpodobn\u011b by se vypt\u00e1vali i na Hanze, ale jeliko\u017e byli obezn\u00e1meni se situac\u00ed, dali p\u0159ednost Tomovi. Nalo\u017eili ho rychle do sanitky a \u010dekali, a\u017e nalezu. Pak zav\u0159eli a s hlasit\u00fdm houk\u00e1n\u00edm jsme se rozjeli.<\/p>\n<\/div>\n
Posadil jsem se k n\u011bmu a chytnul ho znovu za ruku. Stejn\u011b o tom nev\u011bd\u011bl, ale ten pocit, \u017ee ho dr\u017e\u00edm, \u017ee jsem u n\u011bj, jsem pot\u0159eboval. A vsad\u00edm se, \u017ee to c\u00edtil. Jsme dvoj\u010data. Z\u00e1chran\u00e1\u0159 i doktor se m\u011b sna\u017eili pt\u00e1t na co, co se stalo, ale marn\u011b. Skoro jsem je nevn\u00edmal, a kdy\u017e jsem jim n\u011bco \u0159ekl, stejn\u011b jen kr\u00e1tce a nebo jsem koktal. Rad\u011bji m\u011b u\u017e potom nechali a v\u011bnovali se jen Tomovi. Ani mi nedoch\u00e1zelo, \u017ee to peklo skon\u010dilo. \u017de jsem z toho motelu pry\u010d a \u017ee Hanz je mrtv\u00fd. Asi se to bude zd\u00e1t divn\u00e9, ale… je mi ho l\u00edto. Nen\u00e1vid\u011bl jsem ho. Nejen za to, co d\u011blal mn\u011b, ale i to, co zavinil. Skoro mi zabil Toma. A te\u010f tohle. Zni\u010dil n\u00e1m ob\u011bma kus \u017eivota a nav\u017edy si tohle budeme pamatovat. Ale kapka l\u00edtosti ve mn\u011b byla. Litoval jsem ho, proto\u017ee byl nemocn\u00fd. Musel b\u00fdt n\u011bjak nemocn\u00fd, proto\u017ee tohle by norm\u00e1ln\u00ed \u010dlov\u011bk nikdy neud\u011blal. Ale stejn\u011b ho do sv\u00e9 smrti budu nen\u00e1vid\u011bt. Ale budi\u017e, a\u0165 je mu zem lehk\u00e1.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Jeden ze z\u00e1chran\u00e1\u0159\u016f, kter\u00fd tu se mnou byl vzadu, za\u010dal Toma p\u0159ipojovat rychle na n\u011bjak\u00e9 p\u0159\u00edstroje a druh\u00fd mu zat\u00edm za\u010dal dod\u00e1vat kysl\u00edk. Pak mu vyhrnuli triko a za\u010dali mu obvazovat b\u0159icho, aby p\u0159estal tolik krv\u00e1cet.<\/div>\n
„Ztratil plno krve. Jakou m\u00e1 krevn\u00ed skupinu?“ zept\u00e1 se m\u011b jeden z\u00e1chran\u00e1\u0159. Pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Matn\u011b p\u00e1tr\u00e1m v pam\u011bti, a\u017e mi dojde, jak\u00fd idiot jsem.<\/div>\n
„Jsme dvoj\u010data,“ vyhrknu ze sebe.<\/div>\n
„A jste ochotn\u00fd mu darovat krev? \u010c\u00edm d\u0159\u00edv ji dostane, t\u00edm je v\u011bt\u0161\u00ed \u0161ance na p\u0159e\u017eit\u00ed. Nejlep\u0161\u00ed by bylo kdybychom mu ji dali u\u017e te\u010f,“ \u0159ekne.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, ihned,“ \u0159eknu a vyhrnu si ruk\u00e1v od mikiny. Jeho mikiny. Jak se na to m\u016f\u017ee v\u016fbec zeptat. To je jasn\u00e9, \u017ee mu d\u00e1m krev. Klidn\u011b a\u0165 m\u011b rozp\u00e1raj\u00ed a roz\u0159e\u017eou, ale a\u0165 mu daj\u00ed, co pot\u0159ebuje.<\/em> Ten druhej z\u00e1chran\u00e1\u0159 mu podal hadi\u010dku, na jej\u00edch\u017e konc\u00edch byly jehly. Jednu vp\u00edchnul Tomovi do \u017e\u00edly na p\u0159edlokt\u00ed a pak druh\u00fd konec vp\u00edchnul mn\u011b. Okam\u017eit\u011b se hadi\u010dkou rozb\u011bhla moje rud\u00e1 krev. Sledoval jsem, jak moje krev proudila postupn\u011b do jeho t\u011bla. M\u011bl jsem z toho dobr\u00fd, pocit, \u017ee mu n\u011bjak pomohu.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u00edc pro n\u011bj ud\u011blat nem\u016f\u017eu? Ud\u011bl\u00e1m cokoli, pane doktore,“ \u0161eptnu smutn\u011b.<\/div>\n
„Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee nem\u016f\u017eete. Ale jsem si jist\u00fd, \u017ee o v\u00e1s v\u00ed,“ pousm\u011bje se na m\u011b trochu. „A\u017e se v\u00e1m za\u010dne motat hlava, mus\u00edme p\u0159estat bez ohledu na to, jestli bude je\u0161t\u011b krev pot\u0159ebovat nebo ne. Tak\u017ee pak \u0159ekn\u011bte…“<\/div>\n
„Vydr\u017e\u00edm to, d\u011blejte v\u0161e, co pot\u0159ebuje, pros\u00edm,“ sklouznu o\u010dima zase na Toma. „Mysl\u00edte, \u017ee o mn\u011b v\u00ed? V\u017edy\u0165… je v bezv\u011bdom\u00ed.“<\/div>\n
„Lid\u00e9 \u010dasto v bezv\u011bdom\u00ed v\u00ed, \u017ee jsou u nich jejich nejbli\u017e\u0161\u00ed. I lid\u00e9, co byli v k\u00f3matu, \u010dasto \u0159\u00edkaj\u00ed, \u017ee je c\u00edtili u sebe. Tak\u017ee je mo\u017en\u00e9, \u017ee o v\u00e1s v\u00ed,“ \u0159ekl celkem klidn\u011b. Poznal jsem, \u017ee se mi sna\u017e\u00ed trochu odv\u00e9st my\u0161lenky a uklidnit m\u011b.<\/div>\n
„Aha. P\u0159\u00e1l bych si, aby o mn\u011b v\u011bd\u011bl,“ pohlad\u00edm Toma zlehka po tv\u00e1\u0159i. Za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00fdt tro\u0161ku slab\u00fd. Ale Tomovi to o\u010dividn\u011b pom\u00e1halo, proto\u017ee zase za\u010d\u00ednal m\u00edt barvu ve rtech. A proto jsem ne\u0159ekl ani slovo a nech\u00e1val d\u00e1l svou krev t\u00e9ct do jeho \u017eil.<\/div>\n
„Zvl\u00e1dne to?“ zept\u00e1m se po chv\u00edli doktora. „A pravdu, pros\u00edm.“<\/div>\n
„To te\u010f bohu\u017eel nedok\u00e1\u017eu odhadnout, ale mysl\u00edm si, \u017ee ano. Siln\u011b bojuje. U\u017e jsem m\u011bl spoustu p\u0159\u00edpad\u016f a v\u011b\u0159te mi, \u017ee je to zat\u00edm nejv\u011bt\u0161\u00ed rv\u00e1\u010d. Z\u0159ejm\u011b m\u00e1 dobr\u00fd d\u016fvod, pro\u010d z\u016fstat na\u017eivu,“ \u0159ekne mi pobaven\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Netu\u0161il jsem, jestli se m\u011b jenom sna\u017e\u00ed povzbudit nebo to myslel v\u00e1\u017en\u011b. Nav\u00edc, nemysl\u00edm si, \u017ee po tom v\u0161em, co jsme si \u0159ekli, jsem pr\u00e1v\u011b j\u00e1 ten nejlep\u0161\u00ed d\u016fvod. Ubl\u00ed\u017eil jsem mu a tr\u00e1p\u00ed m\u011b to. Oh bo\u017ee, kdy\u017e tam chud\u00e1\u010dek le\u017eel, za\u010dal mluvit o d\u011btech. Po\u0159\u00e1d to m\u00e1 v hlav\u011b. Te\u010f jde v\u0161echno stranou, mus\u00ed se hlavn\u011b uzdravit.<\/em> Sv\u011bsil jsem jen smutn\u011b hlavu. U\u017e nebylo asi co \u0159\u00edct. Po chv\u00edli mi hadi\u010dku odpojili a drobnou ranku zalepili.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e brzy budeme v nemocnici,“ ozval se \u0159idi\u010d zep\u0159edu. Uteklo to rychle, i kdy\u017e z\u00e1rove\u0148 d\u011bsn\u011b pomalu. Akor\u00e1t jsme vj\u00ed\u017ed\u011bli do Flagstaffu. Netrvalo to u\u017e opravdu moc dlouho a dojeli jsme p\u0159ed nemocnici. Ihned Toma na nos\u00edtk\u00e1ch vyndali ven ze sanitky a jeli s n\u00edm dovnit\u0159. \u0160el jsem okam\u017eit\u011b za nimi. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s n\u00edm, po\u0159\u00e1d. Dovezli jej na ambulanci, ale m\u011b dovnit\u0159 nepustili. Pochodoval jsem p\u0159ed dve\u0159mi a \u010dekal.<\/div>\n
Jakmile vy\u0161el ven doktor, za n\u00edm vyjeli i s Tomem.<\/div>\n
„Tak co?“ vyhrknu ze sebe a jdu hned vedle Toma a jemn\u011b mu stisknu ruku.<\/div>\n
„Mus\u00ed okam\u017eit\u011b na s\u00e1l, po\u010dkejte si,“ \u0159ekne doktor a rozejde se na s\u00e1l tak\u00e9.<\/div>\n
„Dr\u017e se,“ \u0159eknu jen, a pak u\u017e se za Tomem zav\u0159ou velk\u00e9 prosklen\u00e9 dve\u0159e. D\u00e1l u\u017e nesm\u00edm. Te\u010f nezb\u00fdv\u00e1 nic jin\u00e9ho, ne\u017e \u010dekat. Posadil jsem se na jednu ze \u017eidl\u00ed, kter\u00e1 byla nedaleko od opera\u010dn\u00edho s\u00e1lu. Ale dlouho mi to nevydr\u017eelo. Stejn\u011b jsem se po\u0159\u00e1d zvedal a nerv\u00f3zn\u011b pochodoval.<\/p>\n<\/div>\n
Po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b vy\u0161la sestra.<\/div>\n
„Sest\u0159i, pros\u00edm. Jak je Tom na tom?“ zept\u00e1m se t\u0159esouc\u00edm se hlasem.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu v\u00e1m zat\u00edm nic \u0159\u00edct, ale vypad\u00e1 to dob\u0159e. Dostane se z toho,“ \u0159ekne rychle a odejde, sp\u00ed\u0161 odb\u011bhne. Uhh, aspo\u0148 n\u011bco, \u017ee v\u00edm.<\/em> On to zvl\u00e1dne, je siln\u00fd. A pokud m\u011bl ten doktor v z\u00e1chrance pravdu, c\u00edtil m\u011b u sebe. V\u00ed, \u017ee jsem u n\u011bj a \u017ee bych to tu bez n\u011bj nep\u0159e\u017eil.<\/em><\/div>\n
M\u011bl jsem pocit, \u017ee ka\u017ed\u00e1 minuta je nejm\u00e9n\u011b hodinou. Ut\u00edkalo to tak pomalu, \u010das se p\u0159\u00edmo t\u00e1hnul. A j\u00e1 jen sed\u011bl s hlavou v dlan\u00edch a uvnit\u0159 sebe k\u0159i\u010del a prosil, aby to zvl\u00e1dnul.<\/p>\n<\/div>\n
Asi po dvou hodin\u00e1ch kone\u010dn\u011b ze s\u00e1lu vy\u0161li dokto\u0159i, a pak vyjeli ven na l\u016f\u017eku s Tomem. M\u011bl u\u017e i tro\u0161ku barvu. Jeho rty u\u017e nebyly tak bled\u00e9.<\/div>\n
„Doktore, pros\u00edm, jsem jeho bratr, jak je na tom? Bude v po\u0159\u00e1dku?“ pt\u00e1m se.<\/div>\n
„Jeho stav je prozat\u00edm stabilizovan\u00fd. Pokud v\u0161e p\u016fjde podle pl\u00e1nu, bude brzy zdrav\u00fd jako rybi\u010dka,“ usm\u011bje se na m\u011b povzbudiv\u011b. Bum. Najednou r\u00e1na jako z d\u011bla. Ze srdce mi spadl velk\u00fd t\u011b\u017ek\u00fd k\u00e1men.<\/em><\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b? D\u011bkuju v\u00e1m. Moc v\u00e1m d\u011bkuji. Sm\u00edm j\u00edt za n\u00edm na pokoj?“ zept\u00e1m se hned.<\/div>\n
„M\u011bl by b\u00fdt v klidu, ale mysl\u00edm, \u017ee m\u016f\u017eete. Pom\u016f\u017ee mu, kdy\u017e v\u00e1s bude m\u00edt u sebe,“ mrkne na m\u011b. Skoro ani ned\u00fdch\u00e1m, kdy\u017e to \u0159ekne.<\/div>\n
„Dob\u0159e, budu u n\u011bj. D\u011bkuju v\u00e1m,“ pod\u011bkuju a hned se rozejdu sm\u011brem za Tomem. Jakmile ho ulo\u017e\u00ed na pokoj, pust\u00ed m\u011b k n\u011bmu. Vezmu si rovnou \u017eidli a postav\u00edm si ji ti\u0161e k jeho posteli a posad\u00edm se. Chytnu ho s ve\u0161kerou jemnost\u00ed za ruku a d\u00edv\u00e1m se na n\u011bj. Je mi do breku, je tak bezmocn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi, j\u00e1 v\u00edm, \u017ee m\u011b te\u010f asi nevn\u00edm\u00e1\u0161. Ale i tak\u2026 Jsi neuv\u011b\u0159iteln\u011b siln\u00fd, v\u00edm, \u017ee to zvl\u00e1dne\u0161. Doktor \u0159\u00edkal, \u017ee se z toho dostane\u0161 a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm tomu, \u017ee m\u011bl pravdu. V\u011b\u0159\u00edm tob\u011b. V\u0161echno to o\u0161kliv\u00fd skon\u010dilo. Hanz je mrtv\u00fd. Ty jsi ho zabil, brou\u010dku,“ \u0161ept\u00e1m mu ti\u0161e a p\u0159i tom se ani moc nekontroluju a bre\u010d\u00edm. „V\u0161echno \u0161patn\u00e9 skon\u010dilo, to ti slibuju. Te\u010f u\u017e budeme jen spolu, pokud bude\u0161 cht\u00edt. Ale j\u00e1 t\u011b neopust\u00edm. Miluju t\u011b jako nic na sv\u011bt\u011b,“ \u0161eptnu. Ale on ani nepohne rukou, ani m\u011b nestiskne, nic. Mo\u017en\u00e1 m\u011b sly\u0161\u00ed, mo\u017en\u00e1 ne. Ale tohle mu zopakuju kdykoli jen bude cht\u00edt.<\/p>\n<\/div>\n
Prosed\u00edm u n\u011bj cel\u00fd zbytek dne a celou noc. Nezamhou\u0159\u00edm ani na okam\u017eik o\u010di. Po\u0159\u00e1d sleduju, jak d\u00fdch\u00e1, jestli je v po\u0159\u00e1dku. Na p\u0159\u00edstroji sleduju jeho tep, jak mu bu\u0161\u00ed srd\u00ed\u010dko. A hlavn\u011b \u010dek\u00e1m, a\u017e kone\u010dn\u011b otev\u0159e o\u010di.<\/div>\n
V noci p\u0159ijde sestra. Ze za\u010d\u00e1tku se j\u00ed sice nel\u00edb\u00ed, \u017ee tady sed\u00edm, ale nakonec zmlkne, zkontroluje ho, n\u011bco si zap\u00ed\u0161e a zase odejde. Nem\u00e1 cenu mi \u0159\u00edkat, abych \u0161el dom\u016f nebo si \u0161el lehnout. Chci b\u00fdt u n\u011bj. Mus\u00edm u n\u011bj b\u00fdt, a\u017e otev\u0159e o\u010di. Chci, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee jsem ho nenechal ani chvilku samotn\u00e9ho. To u\u017e nikdy nenech\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
R\u00e1no p\u0159ijde doktor i se sestrou. Ptaj\u00ed se, jestli se v noci neprobudil nebo jestli jsem nezaznamenal n\u011bjak\u00e9 zm\u011bny. Bohu\u017eel jim mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee ne. Ale doktor m\u011b ujist\u00ed, \u017ee je to norm\u00e1ln\u00ed. \u017de sp\u00e1nek mu v tuhle chv\u00edli jen pom\u00e1h\u00e1 a \u017ee do poledne by se m\u011bl u\u017e probrat. Tro\u0161ku m\u011b to uklidn\u00ed. Po chv\u00edli zase odejde a sestra Tomovi jen vym\u011bn\u00ed kapa\u010dku. Pak m\u011b s n\u00edm zase nechaj\u00ed o samot\u011b. Celou noc jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel. Ani jsem p\u0159esn\u011b nedok\u00e1zal popsat o \u010dem, ale z\u0159ejm\u011b o na\u0161em spole\u010dn\u00e9m \u017eivot\u011b, o tom, co se v\u0161echno stalo a t\u0159eba je\u0161t\u011b stane. \u0158ekl bych, \u017ee te\u010f u\u017e bude jen na n\u00e1s, jak si ten n\u00e1\u0161 spole\u010dn\u00fd \u017eivot za\u0159\u00edd\u00edme. Pokud se ov\u0161em nestane to, co Tom cht\u011bl. Vr\u00e1t\u00edme se spole\u010dn\u011b do N\u011bmecka, ale tam u\u017e to zase bude jen ty a j\u00e1, nebudeme my. Tohle bych opravdu necht\u011bl. P\u0159\u00e1l bych si, abychom spolu \u017eili d\u00e1l. \u017dili jako p\u00e1r. Proto\u017ee j\u00e1 ho miluju a po tom v\u0161em, co se stalo, u\u017e nem\u00e1m jedinou pochybnost. Nikdy nechci nikoho jin\u00e9ho ne\u017e-li je on. Opravdu s n\u00edm chci b\u00fdt do smrti. A\u0165 p\u0159ijde kdykoli. Ale chci um\u00edrat s pocitem, \u017ee ho miluju a on miluje m\u011b.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Po t\u011bch n\u011bkolika dlouh\u00fdch hodin\u00e1ch se zvednu a odsko\u010d\u00edm si na z\u00e1chod, kter\u00fd je tady v pokoji. Kdy\u017e se vr\u00e1t\u00edm, zase se k n\u011bmu posad\u00edm a chytnu ho za ruku. M\u00e1 v n\u00ed zap\u00edchnutou zase kanylu. Najednou mi ruku tro\u0161ku stiskne. \u017de by se probouzel?<\/em><\/div>\n
„Tomi,“ po\u0161ept\u00e1m ti\u0161e a pohlad\u00edm ho palcem po h\u0159betu ruky. V\u00edm, \u017ee te\u010f u\u017e v\u00ed, \u017ee jsem u n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL V\u0161echno se to semlelo tak stra\u0161n\u011b rychle. Nep\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Okam\u017eit\u011b jsem se rozeb\u011bhl k Tomovi a spadl na zem vedle n\u011bj. Vzal jsem ho opatrn\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Proboha! Co mu to ud\u011blal? Byl jsem tak r\u00e1d,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[356],"tags":[],"class_list":["post-8863","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obsession"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8863","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8863"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8863\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8863"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8863"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8863"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}