{"id":8877,"date":"2011-04-17T18:00:00","date_gmt":"2011-04-17T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8854"},"modified":"2011-04-17T18:00:00","modified_gmt":"2011-04-17T17:00:00","slug":"s-o-s-any-thing-but-love-15","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/04\/17\/s-o-s-any-thing-but-love-15\/","title":{"rendered":"S.O.S. (Any\u200bthing but love) 15."},"content":{"rendered":"
autor: Doris a Lauinka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Nikol<\/div>\n
Nikdy se nept\u00e1m, co jak chce\u0161 nebo ne. Prost\u011b si to vezme\u0161 a mn\u011b to vyhovuje. Nepot\u0159ebuju n\u011bjak\u00fd citov\u00fd ceremonie k tomu. Miluju sex s tebou, ne tebe. Nepot\u0159ebuju v\u00edc. Nem\u00e1 cenu se zdr\u017eovat n\u011bjak\u00fdma kecama. Chce\u0161 zasunout, proto jsi mi volal. Tak to nezdr\u017euju. Ud\u011blej mi to, jak chce\u0161. Hlavn\u011b mi to ud\u011blej. Drt\u00edm v prstech deku pod sebou, jak p\u0159ir\u00e1\u017e\u00ed\u0161. Ani o tob\u011b vlastn\u011b nic moc nev\u00edm, ale to podstatn\u00fd v\u00edm. \u017de skv\u011ble \u0161oust\u00e1\u0161, To mi sta\u010d\u00ed. Je mi jedno, jestli m\u011b u toho bije\u0161 nebo tah\u00e1\u0161 za vlasy, \u0161kr\u00e1be\u0161 nebo kou\u0161e\u0161. Jsem svoln\u00e1 ke v\u0161emu. Ale co m\u011b dost rozhod\u00ed, je to, jak m\u011b oslov\u00ed\u0161. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem jen tvoje d\u011bvka a docela by se dalo p\u0159edpokl\u00e1dat, \u017ee kl\u00e1t\u00ed\u0161 i spoustu jinejch, ale ty jsi m\u011b nazval Bill?? Kurva, a to je kdo.<\/div>\n
„Co? Kdo je Bill?“ Oto\u010d\u00edm hlavu p\u0159es rameno. Fakt nem\u00e1m r\u00e1da, kdy\u017e v posteli se mnou partner mysl\u00ed na n\u011bkoho jin\u00e9ho. Jako bys to snad m\u011bl za pot\u0159eb\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Je \u010das j\u00edt na sva\u010dinu. Tenhle jejich pravideln\u00fd j\u00eddeln\u00ed re\u017eim m\u011b tu ub\u00edj\u00ed. Ale dodr\u017euju ho. Usm\u00edv\u00e1m se do tal\u00ed\u0159e, i kdy\u017e nej\u00edm. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad z\u00edt\u0159kem. A\u017e odejdu. A kam pojedu, a\u017e pod\u011bkuju. Cht\u011bl bych vid\u011bt m\u00e1mu a Gordona, ale ptali by se na Toma. A to nechci. Nepov\u00edm jim, kde je, proto\u017ee to ani s\u00e1m p\u0159esn\u011b nev\u00edm. A co bych \u0159ekl na ot\u00e1zky, pro\u010d jsem ode\u0161el? Nemohl bych jim \u0159\u00edct pravdu. Pochybuju, \u017ee pravdu znaj\u00ed. T\u0159eba m\u011b maj\u00ed i za mrtv\u00e9ho. Jinak si neum\u00edm vysv\u011btlit, \u017ee m\u011b nikdy nehledali. Nikdy nevolali. Kdo v\u00ed, co Tom v\u0161echno za\u0159\u00eddil. Bo\u017ee, Tom… u\u017e zase on. Nechci ho v hlav\u011b. Pevn\u011b stisknu skleni\u010dku. Nechci to. Chci ho vymazat. \u00dapln\u011b. Co m\u00e1m ud\u011blat, aby m\u016fj mozek zapomn\u011bl?<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Zaseknu se nad sebou sam\u00fdm. Co to do m\u011b vjelo, nikdy nemysl\u00edm na nikoho jin\u00e9ho, ne\u017e na toho, s k\u00fdm \u0161oust\u00e1m. A touhle \u010d\u00ed\u010dou to nem\u00e1m zapot\u0159eb\u00ed. Je dost dobr\u00e1, to mus\u00edm uznat. Popl\u00e1c\u00e1m ji po zade\u010dku.<\/div>\n
„To nic mali\u010dk\u00e1.“ Usm\u011bju se a za\u010dnu zase p\u0159ir\u00e1\u017eet. Vlastn\u011b to nedok\u00e1\u017eu ani vysv\u011btlit a nem\u00e1m o to ani z\u00e1jem. Hlad\u00edm t\u011b po p\u00e1te\u0159i nahoru a dol\u016f a zlehka t\u011b \u0161kr\u00e1bu, v\u00edm, \u017ee to m\u00e1\u0161 r\u00e1da. V\u017edycky vrn\u00ed\u0161 jako mal\u00e9 kot\u011b. Jen\u017ee j\u00e1 za\u010d\u00edn\u00e1m zase chytat paniku z n\u011bj. Pro\u010d mysl\u00edm na n\u011bj? Pro\u010d? Zaryju nehty do jej\u00ed b\u011blostn\u00e9 poko\u017eky v\u00edce. Vlastn\u011b je mu podobn\u00e1. Dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy, kr\u00e1sn\u011b rovn\u00e9 a jemn\u00e9, ale nikdy nebude\u0161 m\u00edt na ty Billovy. Nikdy. Von\u011bly po kokosu a n\u011b\u010dem dal\u0161\u00edm. A ta k\u016f\u017ee, kr\u00e1sn\u011b sv\u011btl\u00e1, ale nikdy nebude\u0161 m\u00edt takovou, jakou ji m\u011bl on. Porcel\u00e1novou. Hn\u011bd\u00e9 o\u010di, ale nikdy nebudou tak hn\u011bd\u00e9 jako jeho. Sakra. Prudce a tvrd\u011b p\u0159iraz\u00edm do jej\u00edho t\u011bla.<\/div>\n
\n
Nikol<\/div>\n
N\u011bco se d\u011bje. Nejsi ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei. Nevad\u00ed mi bolest, kterou mi dok\u00e1\u017ee\u0161 zp\u016fsobit, ale dneska to p\u0159eh\u00e1n\u00ed\u0161. Opravdu p\u0159eh\u00e1n\u00ed\u0161. Nev\u00edm, co se d\u011bje, ale nel\u00edb\u00ed se mi to. Co\u017e u tebe nejsem v\u016fbec zvykl\u00e1. Prohnu z\u00e1da, jak siln\u011b zatne\u0161 nehty. Trochu vyjeknu, ale dr\u017e\u00edm. Nebudu na to myslet. Budu myslet jen na to, jak m\u011b p\u00edch\u00e1\u0161. Jen\u017ee to bys nesm\u011bl p\u0159irazit tak prudce.<\/div>\n
„Au.“ Vyjeknu a kus se od tebe odt\u00e1hnu. Je\u017ei\u0161i, co to s tebou je?<\/div>\n
„Tome… Tome, zklidni to. Trochu zklidni.“ Jsem z tebe te\u010f dost mimo. Takhle t\u011b opravdu za\u017e\u00edv\u00e1m poprv\u00e9. O\u010dividn\u011b s tebou nen\u00ed n\u011bco v po\u0159\u00e1dku. P\u0159iv\u0159u o\u010di a p\u0159es rameno t\u011b sleduju. Znovu se k tob\u011b p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00edm, abys mohl d\u00e1l p\u0159ir\u00e1\u017eet. T\u0159eba ti to jen ujelo.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Mus\u00edm se uklidnit. Nesm\u00edm te\u010f vybuchnout, jinak m\u011b tu zav\u0159ou na dal\u0161\u00ed rok, a to nejde. Nechci b\u00fdt je\u0161t\u011b \u0161\u00edlen\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e jsem. Nech\u00e1m j\u00eddlo nedojeden\u00e9 a vr\u00e1t\u00edm se k sob\u011b. Sednu si na postel a prohl\u00ed\u017e\u00edm svoje ruce. M\u00e1m na nich jizvy. V\u00edm, od \u010deho jsou. Od toho bi\u010de. Se\u0161vihal jsi m\u011b s n\u00edm, ne\u017e jsi m\u011b zbil. U\u017e mi asi z\u016fstanou nav\u017edycky. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm si po nich prstama. Chce se mi bre\u010det. A\u010d jsem si to zak\u00e1zal. \u0158ekl jsem si, \u017ee u\u017e nikdy bre\u010det nebudu. Nev\u00edm, pro\u010d te\u010f. Pro\u010d na tebe vzpom\u00edn\u00e1m. Jen m\u011b to su\u017euje.<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b.“ Zavr\u010d\u00edm a obli\u010dej schov\u00e1m do dlan\u00ed. Nechci u\u017e nic vid\u011bt.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Nev\u00edm, co to je, n\u011bco nen\u00ed zase tak \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku. N\u011bco v moj\u00ed mysli. St\u00e1le se mi vrac\u00ed obrazy a j\u00e1 z toho \u0161\u00edl\u00edm. Mus\u00edm se uspokojit, a pak to bude dobr\u00e9. Znovu za\u010dnu p\u0159ir\u00e1\u017eet a tentokr\u00e1t si d\u00e1v\u00e1m bacha, aby to bylo v norm\u011b. Tedy pomysln\u00e9 norm\u011b. P\u0159iv\u0159u o\u010di, ale n\u011bjak se mnou tohle nic ned\u011bl\u00e1. Sakra. Zatnu trochu ruce v p\u011bst. S takovou se neud\u011bl\u00e1m. V hlav\u011b stejn\u011b mysl\u00edm na n\u011bj. A hned je to lep\u0161\u00ed. Zav\u0159u o\u010di \u00fapln\u011b, v\u00e1\u017en\u011b se pot\u0159ebuju uvolnit a jak to vid\u00edm, jinak to asi nep\u016fjde. Stisknu pevn\u011b v\u00ed\u010dka a v hlav\u011b si p\u0159edstavuju, \u017ee pode mnou le\u017e\u00ed Bill. Pros\u00ed m\u011b o v\u00edc, abych se ho dot\u00fdkal a hladil jeho k\u016f\u017ei. A j\u00e1 jeho p\u0159\u00e1n\u00ed hned pln\u00edm. Abych ho l\u00edbal zezadu na krku. Taky se nebr\u00e1n\u00edm. P\u0159ir\u00e1\u017e\u00edm do jeho \u00fazk\u00e9ho t\u011bla a c\u00edt\u00edm, jak se n\u00e1m ob\u011bma zkracuje dech. Prudce vydechnu na jeho k\u016f\u017ei. Tohle je ono, takhle se mi to l\u00edb\u00ed.<\/div>\n
„Mmm, jo, kot\u011b.“ Vydechnu a za vlasy jej zat\u00e1hnu hlavou v\u00edce dozadu. Ne nijak siln\u011b, norm\u00e1ln\u011b. Sly\u0161\u00edm jak z tv\u00fdch \u00fast vyjde p\u0159\u00e1n\u00ed, abych t\u011b l\u00edbal, a j\u00e1 to hned ud\u011bl\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
Nikol<\/div>\n
Oh, no jo, kone\u010dn\u011b jsi ok. Te\u010f u\u017e nem\u00e1m co nam\u00edtat. Jen si to u\u017e\u00edv\u00e1m. Vych\u00e1z\u00edm ti vst\u0159\u00edc. Vzdych\u00e1m. M\u00e1\u0161 to r\u00e1d, kdy\u017e m\u011b sly\u0161\u00ed\u0161. Kdy\u017e se sv\u00edj\u00edm a \u017eadon\u00edm o v\u00edc. Tak pro\u010d ti to nedop\u0159\u00e1t? Zvl\u00e1\u0161t\u011b, kdy\u017e to milujeme oba dva. Unaven\u011b ti polo\u017e\u00edm hlavu na rameno, jak mi zaklon\u00ed\u0161 hlavu. Pol\u00edbil jsi m\u011b? Tys m\u011b pol\u00edbil? Dost m\u011b to p\u0159ekvap\u00ed, ale nebr\u00e1n\u00edm se. Nat\u00e1hnu ruku za sebe a omot\u00e1m ti ji kolem krku. L\u00edb\u00e1m t\u011b tak jako ty m\u011b. Jak dlouho to takhle spolu t\u00e1hneme. Skoro rok? M\u00e1me opravdu zvl\u00e1\u0161tn\u00ed vztah. Opravdu \u010dist\u011b jen sexu\u00e1ln\u00ed. Ale l\u00edb\u00e1\u0161 bo\u017esky, to se mus\u00ed nechat.<\/div>\n
„Jo… tohle bylo ono. Tohle bylo skv\u011bl\u00fd.“ Zamrousk\u00e1m a zatah\u00e1m t\u011b za ret. Pak t\u011b pust\u00edm a posad\u00edm se. Za\u010dnu na sebe natahovat v\u011bci. Nikdy nen\u00ed d\u016fvod se zdr\u017eovat.<\/p>\n<\/div>\n
BIll<\/div>\n
M\u011bl bych asi sp\u00e1t. Vzbudit se do svobody. Nemyslet na nic. Nechci u\u017e nic s n\u00edm spojen\u00e9. Dokonce ani to hezk\u00e9. Ty chv\u00edle, kdy za mnou chod\u00edval, a j\u00e1 myslel, \u017ee m\u011b miluje. I ty chci zapomenout. Byly to jen l\u017ei. A ty si nechci pamatovat. Lehnu si, p\u0159ikryju se a\u017e po hlavu a zav\u0159u o\u010di. Sm\u00ed\u0159en\u00fd s t\u00edm, \u017ee i dne\u0161n\u00ed noc bude pat\u0159it jemu. Tak jako ka\u017ed\u00e1. Ot\u0159u si zbloudilou slzu. Chci na n\u011bj zapomenout, ale mo\u017en\u00e1, \u017ee ve snu… ve snu chci, aby mi z\u016fstal. Ale ne tak, jak ho tam m\u00e1m. Jako toho hodn\u00e9ho. Jako Toma… ne jako zr\u016fdu.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Jsem v mysli \u00fapln\u011b s n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm a snad si i p\u0159eju, aby tohle nikdy neskon\u010dilo. Nech\u00e1pu pro\u010d, j\u00e1 t\u011b p\u0159eci nen\u00e1vid\u011bl, i kdy\u017e prvn\u011b miloval. Jak bl\u00edzko tohle m\u00e1 k sob\u011b. Vydechnu prudce, a kdy\u017e ti napln\u00edm zade\u010dek, sval\u00edm se n\u011bkde na posteli. Ani nev\u00edm, jestli jsem ud\u011blal i tebe a je mi to \u00fapln\u011b jedno. Za\u010dne\u0161 se hned obl\u00e9kat, v\u00ed\u0161, co m\u00e1\u0161 d\u011blat. U\u017e t\u011b tady nepot\u0159ebuju a ty zase u\u017e nepot\u0159ebuje\u0161 m\u011b. Sleduju t\u011b. Nic to ale sem mnou ned\u011bl\u00e1. Usm\u011bju se, aby se ne\u0159eklo.<\/div>\n
„P\u0159ijde\u0161 z\u00edtra?“ V\u017edycky se pt\u00e1m, ale v\u00edm, \u017ee stejn\u011b odpov\u011b\u010f bude kladn\u00e1. M\u00e1\u0161 to se mnou r\u00e1da a j\u00e1 s tebou vlastn\u011b taky. Kecal bych, kdybych \u0159ekl, \u017ee ne. Vcelku jsi i pohledn\u00e1, ale m\u00e1 mysl pat\u0159\u00ed n\u011bkomu zcela jin\u00e9mu. Zase Bill. M\u016fj pitomej malej brat\u0159\u00ed\u010dek, moje dvoj\u010de. D\u00e1m si ruku za hlavu a zam\u00e1v\u00e1m Nikol, kdy\u017e odch\u00e1z\u00ed. Neobt\u011b\u017euju se, j\u00edt s n\u00ed dol\u016f, v\u00ed, kde jsou dve\u0159e a zav\u00edrat taky um\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Prov\u00e1z\u00ed m\u011b ve snech. Jako ka\u017edou noc. Znovu jsem s n\u00edm. Znovu pl\u00e1\u010du a \u017e\u00e1d\u00e1m vysv\u011btlen\u00ed, a m\u00edsto toho jsou mi jen zhnusen\u00e9 nen\u00e1vistn\u00e9 pohledy a r\u00e1ny. Znovu sly\u0161\u00edm sv\u016fj vlastn\u00ed k\u0159ik v zoufalstv\u00ed, znovu t\u011b pros\u00edm o smrt a st\u00e1le vysvobozen\u00ed nep\u0159ich\u00e1z\u00ed. Prudce rozev\u0159u o\u010di. Spla\u0161en\u011b d\u00fdch\u00e1m jako ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no. Rozhl\u00e9dnu se. Je r\u00e1no. Ka\u017edou chv\u00edli by m\u011b \u0161li vzbudit. Sv\u011bs\u00edm nohy z postele a bosky se do\u0161oupu k umyvadlu. Vy\u010dist\u00edm si zuby. Vzdychnu a nato\u010d\u00edm tv\u00e1\u0159 do strany. P\u0159es celou levou tv\u00e1\u0159 m\u00e1m tenkou jizvu. Tolik ran, kolik jsi mi dal v den na\u0161eho posledn\u00edho shled\u00e1n\u00ed, jsi mi nedal snad za celou dobu m\u00e9ho v\u011bzen\u00ed. Vypl\u00e1chnu si pusu a kart\u00e1\u010dek str\u010d\u00edm do ta\u0161ky. Je to jen p\u00e1r v\u011bc\u00ed, co tu m\u00e1m. V\u011bt\u0161inou mi je sehnaly sestry nebo dokto\u0159i. Sund\u00e1m ko\u0161ili a oble\u010du se do sv\u00e9ho norm\u00e1ln\u00edho oble\u010den\u00ed. Toho, co jsem m\u011bl na sob\u011b, kdy\u017e jsi m\u011b tak dobil. To r\u00e1no. Je divn\u00e9, ho m\u00edt znovu na sob\u011b. U\u017e jen \u010dek\u00e1m, a\u017e p\u0159ijde doktor. A ne\u010dek\u00e1m dlouho. Po p\u016fl hodin\u011b u\u017e opou\u0161t\u00edm l\u00e9\u010debnu s p\u0159\u00e1n\u00edm hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Nadechnu se \u010derstv\u00e9ho vzduchu. U\u017e jsem svobodn\u00fd. Nebo v to aspo\u0148 douf\u00e1m. Pomalu zam\u00ed\u0159\u00edm do m\u011bsta. Mus\u00edm naj\u00edt toho veterin\u00e1\u0159e, ne\u017e odjedu. Ur\u010dit\u011b tam bude a snad si m\u011b bude pamatovat. Mysl\u00edm, \u017ee se mu to nest\u00e1v\u00e1 denn\u011b, aby se stalo, co se stalo. Dojdu a\u017e p\u0159ed kliniku a nech\u00e1pav\u011b nakr\u010d\u00edm \u010delo. Je pr\u00e1zdn\u00e1. Respektive v rekonstrukci. Nakouknu dovnit\u0159. Divn\u011b to smrd\u00ed. Zastav\u00edm jednoho d\u011bln\u00edka a zept\u00e1m se, kde bych na\u0161el te\u010f veterin\u00e1\u0159e. Kdy\u017e jeho kliniku renovuj\u00ed. To, co se dozv\u00edm, m\u011b naprosto zpra\u017e\u00ed. Je mrtv\u00fd. Uho\u0159el tu. N\u011bkdo to zap\u00e1lil i s n\u00edm. Z\u016fstanu st\u00e1t jako opa\u0159en\u00fd.Tom… hledal m\u011b. To on. Vyb\u011bhnu ven a rozbre\u010d\u00edm se. Uhod\u00edm p\u011bst\u00ed do st\u011bny.<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b… Nen\u00e1vid\u00edm.“ K\u0159iknu do zdi jako by to m\u011bl b\u00fdt m\u016fj bratr. Nikdy se ho nezbav\u00edm. Po\u0159\u00e1d tu bude. Po\u0159\u00e1d se s n\u00edm budu n\u011bkde setk\u00e1vat. Ale j\u00e1 nechci… U\u017e ne. Pomst\u00edm se. Jedin\u011b tak ho sma\u017eu ze \u017eivota.<\/p>\n<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Cel\u00fd ten ve\u010der jsem nic ned\u011blal. Jen se v\u00e1lel po posteli a nebo koukal na bednu. Nebylo tam stejn\u011b nic zaj\u00edmav\u00e9ho jako v\u017edycky. Mysl\u00edm, \u017ee jsem usnul, zase. Posledn\u00ed dobou jsem st\u00e1le tak unaven\u00fd a jako by vys\u00edlen\u00fd. A nev\u00edm, \u010d\u00edm to je. V\u0161echno m\u011b bol\u00ed a st\u00e1le p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad blbinami. Nikol se mi taky je\u0161t\u011b neozvala. Nic se mi popravd\u011b nechce. Mo\u017en\u00e1 na m\u011b n\u011bco leze. N\u011bjak\u00e1 ch\u0159ipka. Ale nec\u00edt\u00edm ani bolest v krku ani r\u00fdmu nem\u00e1m. \u017de by se tomu \u0159\u00edkalo sv\u011bdom\u00ed? Ne, hloupost, ni\u010deho p\u0159eci nelituju. Zad\u00edv\u00e1m se na jednu fotku, o kter\u00e9 snad ani nev\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1m. Jsme tam mal\u00ed kluci, mysl\u00edm, \u017ee to bylo ze stejn\u00e9ho dne, kdy sis rozbil koleno a j\u00e1 se ti sna\u017eil pomoct t\u011b dostat do domu. Rodi\u010de nebyli doma, tak jsme ti to vy\u010distil s\u00e1m. Bre\u010del jsi a nad\u00e1val mi, ale v\u0161echno bylo v po\u0159\u00e1dku. Pak ve\u010der tohle t\u00e1ta vyfotil. Usm\u011bju se nad tou vzpom\u00ednkou a lehce p\u0159ejdu po fotce. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, skoro t\u011b rok nevid\u011bt. Vlastn\u011b od mala jsme byli po\u0159\u00e1d spolu a pak, i tak jsem t\u011b vid\u00edval ka\u017ed\u00fd den. Kdy\u017e jsem t\u011b m\u011bl tady, tak tak\u00e9, a najednou si s\u00e1m n\u011bkde ve m\u011bst\u011b. Nebo mo\u017en\u00e1 jsi doma s rodi\u010di, co j\u00e1 v\u00edm. Mo\u017en\u00e1 mi je to l\u00edto, mo\u017en\u00e1 to m\u011blo b\u00fdt jinak. A mo\u017en\u00e1 taky ne.<\/p>\n<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Pro\u010d jsi mi musel tak dojebat \u017eivot? O to ti \u0161lo? Tak se ti to opravdu b\u00e1je\u010dn\u011b povedlo. U\u017e d\u00e1vno to nejsem j\u00e1. Billa Kaulitze si n\u011bkde poh\u0159bil. J\u00e1 jsem… j\u00e1 ani nev\u00edm, co nebo kdo jsem. Jedin\u00e9, co v\u00edm, je, \u017ee to je tvoje vina. A j\u00e1 ti to vr\u00e1t\u00edm. V\u0161echno. V\u0161echnu tu bolest a pon\u00ed\u017een\u00ed. V\u0161echnu tu nen\u00e1vist, o kter\u00e9 jsem doufal, \u017ee jednou zmiz\u00ed. Vyd\u00e1m se pomalu za m\u011bsto. Sp\u00ed\u0161 jen nam\u00e1tkou. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak to vlastn\u011b ud\u011bl\u00e1m. Kde ty p\u0159esn\u011b bydl\u00ed\u0161 nev\u00edm. Ale nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b to. Prochod\u00edm klidn\u011b celej ten les, dokud t\u011b nenajdu. A dostanu t\u011b. Ne silou, proto\u017ee tu proti tob\u011b opravdu nem\u00e1m. Nikdy jsem nem\u011bl. Mus\u00edm t\u011b dostat jinak. P\u0159elst\u00edt t\u011b. A pak v nest\u0159e\u017eenou chv\u00edli t\u011b dostat do svoj\u00ed moci. Nev\u00edm, jak dlouho jdu. Je to kus cesty, ale nezastavuju. Jsem v tom lese. Nem\u016f\u017ee to b\u00fdt n\u011bjak daleko. Jeli jsme p\u0159eci autem. Na tu veterinu.<\/p>\n<\/div>\n
Vezmu to proto po lesn\u00ed cest\u011b a po dal\u0161\u00ed asi hodin\u011b cesty to uvid\u00edm. St\u00e1hne se mi hrdlo \u00fazkost\u00ed. Co kdy\u017e otev\u0159e\u0161 a hned to za\u010dne tam, kde to skon\u010dilo? Ne, to nedovol\u00edm. U\u017e ne. Te\u010f to bude moje hra. Ty bude\u0161 sku\u010det a prosit. Nev\u00edm je\u0161t\u011b, co p\u0159esn\u011b s tebou ud\u011bl\u00e1m, ale mysl\u00edm, \u017ee tohle m\u00edsto mi d\u00e1 spoustu mo\u017enost\u00ed. Tolik vzpom\u00ednek… ur\u010dit\u011b na n\u011bco p\u0159ijdu. Nadechnu se. Neum\u00edm si ani p\u0159edstavit, jak\u00e9 to bude, t\u011b vid\u011bt. Jak se zachov\u00e1\u0161. Jak se zachov\u00e1m j\u00e1. V\u017edycky ti ale \u0161lo o to, m\u011b ovl\u00e1dat. Abych t\u011b poslouchal. Mysl\u00edm, \u017ee kdy\u017e p\u0159ijdu s t\u00edm, abys m\u011bl pocit po\u0159\u00e1d svoj\u00ed moci, nem\u011blo by to b\u00fdt tak hrozn\u00e9. Bo\u017ee, jsem opravdu \u0161\u00edlen\u00fd. Dobrovoln\u011b se vrac\u00edm za tr\u00fdznitelem. Shod\u00edm ta\u0161ku na zem a rozklepan\u011b zabouch\u00e1m na dve\u0159e. U\u017e nen\u00ed kam couvnout. U\u017e je cesta jenom vp\u0159ed. Vp\u0159ed ke tvoj\u00ed zk\u00e1ze.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Doris a Lauinka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris a Lauinka Nikol Nikdy se nept\u00e1m, co jak chce\u0161 nebo ne. Prost\u011b si to vezme\u0161 a mn\u011b to vyhovuje. Nepot\u0159ebuju n\u011bjak\u00fd citov\u00fd ceremonie k tomu. Miluju sex s tebou, ne tebe. Nepot\u0159ebuju v\u00edc. Nem\u00e1 cenu se zdr\u017eovat n\u011bjak\u00fdma kecama. Chce\u0161<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[413],"tags":[],"class_list":["post-8877","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-s-o-s-any-thing-but-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8877","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8877"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8877\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8877"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8877"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8877"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}