{"id":8894,"date":"2011-04-15T18:30:00","date_gmt":"2011-04-15T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8871"},"modified":"2011-04-15T18:30:00","modified_gmt":"2011-04-15T17:30:00","slug":"effervescent-18","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/04\/15\/effervescent-18\/","title":{"rendered":"Effervescent 18."},"content":{"rendered":"
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill vypr\u00e1v\u00ed o Pale\u010dkovi, Tom o sv\u00e9 minulosti<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se Bill vr\u00e1til dom\u016f, byl Tom st\u00e1le u sebe v pokoji. Kru\u010delo mu v b\u0159i\u0161e a hned, jak se dostal dovnit\u0159 a uc\u00edtil ve\u010de\u0159i, c\u00edtil, jak ho p\u0159epad\u00e1v\u00e1 hlad. Okam\u017eit\u011b dob\u011bhl do kuchyn\u011b, kde Gordon d\u011blal t\u011bstoviny, a posadil se ke stolu.<\/div>\n
„M\u00e1te tady v\u00e1zu, ta\u0165ko?“ zeptal se Bill sladce a Gordon se zasm\u00e1l, ochutnal z va\u0159e\u010dky.<\/div>\n
„Jo. Popros Sim-„<\/div>\n
„Mamku!“<\/div>\n
„Jasn\u011b, jasn\u011b. Zeptej se mamky. Ur\u010dit\u011b n\u011bkde n\u011bjakou m\u00e1\u2026“<\/div>\n
„Dob\u0159e. D\u00edky!“<\/div>\n
Bill se hned zeptal Simone, kde schov\u00e1v\u00e1 sv\u00e9 v\u00e1zy, a ta mu bez zdr\u00e1h\u00e1n\u00ed popsala cestu. A tak zkoumal gar\u00e1\u017e plnou krabic, ne\u017e kone\u010dn\u011b na\u0161el jednu sklen\u011bnou brou\u0161enou v\u00e1zu, do kter\u00e9 dal kv\u011btiny pro Toma. Kr\u00e1sn\u011b je naaran\u017eoval, se z\u00e1jmem si hr\u00e1l s ka\u017edou kv\u011btinkou.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e byla svol\u00e1na ve\u010de\u0159e, Bill se posadil naproti Tomovi, kter\u00fd vypadal velice nepohodln\u011b. Bylo mu z toho t\u011b\u017eko. Nen\u00e1vid\u011bl ten pocit, \u017ee je mo\u017en\u00e1 t\u00edm d\u016fvodem, pro\u010d se Tom takhle chov\u00e1, ale m\u011bl dobr\u00fd \u00fasudek, kter\u00fd mu \u0159\u00edkal, \u017ee d\u016fvodem opravdu je. Napadlo ho, \u017ee Tomovi do\u0161la jeho snaha mu \u0159\u00edct, \u017ee ho miluje, a to proto byl tak uzav\u0159en\u00fd. P\u0159ipadal si mizern\u011b.<\/div>\n
Ve\u010de\u0159e prob\u00edhala v tichosti. Obvykle by si Bill a Andreas pov\u00eddali o n\u011b\u010dem sm\u011b\u0161n\u00e9m, jako o cirkusech nebo popul\u00e1rn\u00ed hudb\u011b, ale v\u0161ichni c\u00edtili Tomovo nap\u011bt\u00ed a tak z\u016fstali zticha. Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee je to jeho vina, a tak se za to hluboce nen\u00e1vid\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Ale kdy\u017e p\u0159i\u0161el dezert, v\u0161ichni byli zticha z jin\u00e9ho d\u016fvodu. Zblajzli ka\u017ed\u00fd sv\u016fj jable\u010dn\u00fd kol\u00e1\u010d, jako by m\u011bl ka\u017edou chv\u00edl\u00ed zmizet z tal\u00ed\u0159e; ani nem\u011bli \u010das si ho vychutnat t\u00edm, jak rychle ho jedli. Bill m\u011bl pocit, \u017ee jeho modlitby ohledn\u011b z\u00e1kusku byly vysly\u0161eny.<\/div>\n
Tom pom\u00e1hal Gordonovi s n\u00e1dob\u00edm, zat\u00edmco Simone uschov\u00e1vala zbytky. Bill m\u011bl dojem, \u017ee je perfektn\u00ed okam\u017eik na to, aby vzal kv\u011btiny z ob\u00fdv\u00e1ku a uk\u00e1zal je Tomovi; mo\u017en\u00e1, \u017ee ho p\u0159inut\u00ed se usm\u00e1t. Opravdu se za celou ve\u010de\u0159i neusm\u00edval a to bylo srdcervouc\u00ed.<\/div>\n
\n
„Hej, Tome?“ zeptal se Bill ti\u0161e, ruce za z\u00e1dy, a Tom se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„No?“ p\u0159ipadal si hrozn\u011b, \u017ee toho zas tolik ne\u0159ekl, byl prost\u011b smutn\u00fd ze v\u0161eho.<\/div>\n
„Tyhle jsou pro tebe.“<\/div>\n
Bill p\u0159edpa\u017eil a to, jak se Tom\u016fv obli\u010dej zm\u011bnil z vy\u010derpan\u00e9ho na okouzlen\u00fd, vymazalo Bill\u016fv p\u0159edchoz\u00ed strach. Tak\u017ee bylo jasn\u00e9, \u017ee Tom m\u011bl kv\u011btiny r\u00e1d, a to bylo dob\u0159e, proto\u017ee Bill by se c\u00edtil opravdu hrozn\u011b, kdyby je Tom r\u00e1d nem\u011bl.<\/div>\n
„P\u00e1ni,“ \u0159ekl Tom ti\u0161e. „Nikdo mi je\u0161t\u011b kv\u011btiny nep\u0159inesl\u2026“<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed se ti?“<\/div>\n
„Jsou kr\u00e1sn\u00e9,“ odpov\u011bd\u011bl a jemn\u011b vzal v\u00e1zu z Billov\u00fdch rukou. „Opravdu<\/em> kr\u00e1sn\u00e9.“<\/div>\n
„Jen jsem cht\u011bl vid\u011bt, jak se usm\u00edv\u00e1\u0161, tak jsem \u0161el ven a natrhal ti je. M\u016f\u017eu ti \u0159\u00edct tajemstv\u00ed?“ za\u0161eptal Bill a Tom p\u0159ik\u00fdvl, polo\u017eil v\u00e1zu na linku a \u0161el za Billov\u00fdm prstem, kter\u00fd ukazoval pry\u010d od v\u0161ech ostatn\u00edch.<\/div>\n
„Jak\u00e9 tajemstv\u00ed?“<\/div>\n
„\u0160eptal jsem t\u011bm kv\u011btin\u00e1m.“<\/div>\n
„Co jsi jim \u0159ekl?“ Tom u\u017e se d\u00e1vno p\u0159enesl p\u0159es Billovy podivn\u00e9 zvyky.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem jim, \u017ee jsi dnes nerv\u00f3zn\u00ed, ale \u017ee mo\u017en\u00e1, kdy\u017e se budou opravdu moc sna\u017eit, aby byly tak kr\u00e1sn\u00e9, jak jen to nejv\u00edc jde, pak ti pom\u016f\u017eou p\u0159estat b\u00fdt tak nejist\u00fd. \u0158ekl jsem jim, \u017ee se boj\u00edm, \u017ee mo\u017en\u00e1 nem\u00e1\u0161 kv\u011btiny r\u00e1d, ob\u010das v nich jsou brouci a ti m\u016f\u017eou b\u00fdt p\u011bkn\u011b otravn\u00ed, obzvl\u00e1\u0161\u0165 kdy\u017e vdechne\u0161 nosem mravence nebo n\u011bco, kdy\u017e k jedn\u00e9 p\u0159i\u010dichne\u0161, ale opravdu vypadaly kr\u00e1sn\u011b, a tak jsem myslel, \u017ee neu\u0161kod\u00ed, kdy\u017e ti je d\u00e1m, a \u017ee t\u011b snad rozvesel\u00ed.“<\/div>\n
„Nejsem ne\u0161\u0165astn\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl Tom. „J\u00e1 jen\u2026 jsem zmaten\u00fd a asi jsem se polekal, \u0159ekl bych.“<\/div>\n
„Kv\u016fli tomu, co jsem \u0159ekl?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1\u2026 J\u00e1 nev\u00edm.“<\/div>\n
„Necht\u011bl jsem, aby to tak vyzn\u011blo,“ \u0159ekl, i kdy\u017e to tak trochu cht\u011bl. „Tak trochu\u2026 J\u00e1 jen\u2026 Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem n\u011bco \u0159\u00edkal.“<\/div>\n
„Ne! Neomlouvej\u2026 je to pro m\u011b jen divn\u00e9 t\u00e9ma.“<\/div>\n
„Tomi? Gustav a Georg maj\u00ed v hlav\u00e1ch, \u017ee jsi nebyl v\u017edycky takov\u00fdhle. Co se stalo? Opravdu bych to cht\u011bl v\u011bd\u011bt.“<\/p>\n<\/div>\n
Andreas zrovna proch\u00e1zel kolem a okam\u017eit\u011b za\u010dal po\u0159\u00e1dn\u011b dupat po schodech nahoru. V\u0161ichni v rodin\u011b v\u011bd\u011bli, \u017ee pt\u00e1t se Toma a p\u0159edpokl\u00e1dat opov\u011b\u010f, bylo n\u011bco jako posledn\u00ed p\u0159\u00e1n\u00ed. Ne pro \u010dlov\u011bka, co se ptal, ale pro Toma. R\u00e1di p\u0159edst\u00edrali, \u017ee se ten d\u016fvod v\u016fbec nestal a sna\u017eili se \u017e\u00edt jejich \u017eivot, co nejnorm\u00e1ln\u011bji to \u0161lo. Nane\u0161t\u011bst\u00ed, nikdo na to nikdy nezapomn\u011bl; jen se sna\u017eili.<\/p>\n<\/div>\n
„Hej,“ \u0159ekla Simone a nakoukal zpoza rohu. „Bille, um, pomohl bys mi na chv\u00edli v kuchyni? Nebude to trvat dlouho.“<\/div>\n
„Jasn\u011b, mami,“ \u0159ekl Bill zamra\u010den\u011b a ode\u0161el, nechal Toma st\u00e1t zmra\u017een\u00e9ho v \u010dase na schodech.<\/div>\n
„Zlat\u00ed\u010dko, my se Toma nept\u00e1me na to, co se stalo, dob\u0159e?“<\/div>\n
„U\u017e jsem se ho ptal, on \u0159ekl, \u017ee nev\u00ed, ale-„<\/div>\n
„Ale to bylo p\u0159esn\u011b v tu chv\u00edli, kdy se za\u010dal chovat podivn\u011b, zlato. Dneska mu nen\u00ed dob\u0159e, to v\u00ed\u0161, tak u\u017e se ho ne\u2026 prozat\u00edm, dob\u0159e?“<\/div>\n
„No, a \u0159ekne\u0161 mi to?“<\/div>\n
„On ti to pov\u00ed, a\u017e bude p\u0159ipraven\u00fd.“<\/div>\n
„Ale\u2026 mo\u017en\u00e1, kdybych to v\u011bd\u011bl, mohl bych l\u00e9pe pomoci\u2026“<\/div>\n
„\u0158ekne ti to, a\u017e bude p\u0159ipraven\u00fd. V\u00ed, \u017ee to chce\u0161 v\u011bd\u011bt, tak mu dej \u010das, zlat\u00ed\u010dko. Je to velmi<\/em> nep\u0159\u00edjemn\u00e9 t\u00e9ma.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ zamra\u010dil se Bill, ne\u017e znovu ode\u0161el za Tomem na schody.<\/p>\n<\/div>\n
Bylo mu zle, ale byl stra\u0161n\u011b zv\u011bdav\u00fd. Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee byl dost chytr\u00fd na to, aby se d\u00e1l neptal, a tak si rad\u0161i str\u010d\u00ed p\u011bst do pusy a bude p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se na nic neptal. Simone m\u011bla pravdu, jestli mu Tom bude cht\u00edt sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh \u0159\u00edct, ud\u011bl\u00e1 to. Ale to, \u017ee tady opravdu byl<\/em> d\u016fvod, to Billa ponoukalo ke zv\u011bdavosti je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
Nebyl si jist\u00fd, co d\u00e1l \u0159\u00edct nebo d\u011blat. Cel\u00fd den, cokoliv \u0159ekl, tak mu bylo vmeteno do obli\u010deje, a on se za\u010d\u00ednal c\u00edtit vystresovan\u011b a s\u00e1m sebou si nebyl jist\u00fd. M\u011bl by po\u010dkat venku a \u010dekat, jestli Tom n\u011bco \u0159ekne, aby zm\u011bnil t\u00e9ma, nebo by o n\u011b\u010dem m\u011bl za\u010d\u00edt mluvit? Mo\u017en\u00e1 by se jen m\u011bl vr\u00e1tit zp\u00e1tky ven a sednout si na zahradu, dokud za n\u00edm Tom nep\u0159ijde, aby s n\u00edm byl. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed. A tak si vybral to druh\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Co- kam jde\u0161?“ zamumlal Tom, kdy\u017e byl Bill jednou nohou ze dve\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Sednout si na dv\u016fr.“<\/div>\n
„Co tam venku bude\u0161 d\u011blat?“<\/div>\n
„\u010cekat.“<\/div>\n
„Na co?“<\/div>\n
„Na to, a\u017e mi \u0159ekne\u0161, abych nesed\u011bl na dvorku.“<\/div>\n
„Oh\u2026 chce\u0161?“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1.“<\/div>\n
„D\u011blej, co chce\u0161. J\u00e1 tam m\u016f\u017eu sed\u011bt s tebou, jestli chce\u0161\u2026“ Tom tyhle bakterie zvl\u00e1dne. M\u011bl dojem, \u017ee za cel\u00fd den si byli a\u017e moc vzd\u00e1len\u00ed, a tak se jen cht\u011bl s Billem mazlit v posteli, dokud nebude zase r\u00e1no.<\/div>\n
„Chci ti p\u0159e\u010d\u00edst p\u0159\u00edb\u011bh\u2026 m\u00e1\u0161 n\u011bjak\u00e9 poh\u00e1dky? M\u016f\u017eeme si lehnout do st\u00ednu a j\u00e1 ti m\u016f\u017eu \u010d\u00edst\u2026 nemus\u00ed\u0161 o ni\u010dem mluvit a j\u00e1 se t\u011b nebudu dot\u00fdkat, a ty m\u016f\u017ee\u0161 le\u017eet na dece, aby ses vyhnul bakteri\u00edm, a mo\u017en\u00e1 m\u016f\u017ee\u0161 i sp\u00e1t, jestli chce\u0161. Vypad\u00e1\u0161 unaven\u011b. Jsi unaven\u00fd?“<\/div>\n
„Ano, jsem.“<\/div>\n
„Pak m\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t a j\u00e1 budu \u010d\u00edst.“<\/div>\n
„To bych r\u00e1d.“<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 ti m\u016f\u017eu vypr\u00e1v\u011bt poh\u00e1dku, kterou zn\u00e1m\u2026 pak nemus\u00edme nic hledat.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/p>\n<\/div>\n
A tak Bill vzal deku, kter\u00e1 byla v truhle v hale, truhle pln\u00e9 v\u011bc\u00ed na zimu a v\u011bc\u00ed na chladnou noc. Polo\u017eil ji pod strom, pry\u010d z dosahu zapadaj\u00edc\u00edho slunce, a uhladil ji; Cht\u011bl, aby se Tom polo\u017eil a odpo\u010dinul si. Cht\u011bl, aby Tom v klidu d\u00fdchal.<\/div>\n
Tom se polo\u017eil a Bill se vedle n\u011bj posadil, p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh mu pov\u011bd\u011bt. P\u0159i\u0161el na poh\u00e1dku ‚Pale\u010dek‘ (v angl. ‚Tom Thumb‘). P\u0159ipadalo mu to vhodn\u00e9, jestli, tak u\u017e jen kv\u016fli jm\u00e9nu a ni\u010demu jin\u00e9mu. A tak vypr\u00e1v\u011bl.<\/div>\n
„\u017dil byl, jeden chud\u00fd sedl\u00e1k, kter\u00fd ka\u017ed\u00fd ve\u010der sed\u011bl u krbu a prohrab\u00e1val ho, zat\u00edmco jeho \u017eena sed\u011bla a p\u0159edla. Jednou ve\u010der \u0159ekl: „Jak je smutn\u00e9, \u017ee nem\u00e1me \u017e\u00e1dn\u00e9 d\u011bti. Kdy\u017e jsme tu jen my, je tu takov\u00e9 ticho, a ostatn\u00ed domy jsou hlu\u010dn\u00e9 a pln\u00e9 \u017eivota.<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bla \u017eena a povzdychl asi, „i kdybychom m\u011bli jen jedno, a bylo mal\u00e9, t\u0159eba tak velk\u00e9 jako palec, tak by to sta\u010dilo, a stejn\u011b bychom ho milovali z cel\u00e9ho srdce.“ Zastavil se na chv\u00edli a Tom se usm\u00edval, tuhle poh\u00e1dku znal a myslel si, \u017ee to dob\u0159e fungovalo; u\u017e jen proto, \u017ee Bill byl taky hlu\u010dn\u00fd a \u017eiv\u00fd, stejn\u011b jako domy s d\u011btmi.<\/div>\n
„A jednou \u017eena onemocn\u011bla, a po sedmi kr\u00e1tk\u00fdch m\u011bs\u00edc\u00edch porodila d\u00edt\u011b, kter\u00e9 bylo naprosto zdrav\u00e9, jen ne v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e palec.<\/div>\n
A oni \u0159ekli: „P\u0159esn\u011b jak jsme si p\u0159\u00e1li, m\u00e1me na\u0161e milovan\u00e9 d\u011b\u0165\u00e1tko.“ A podle jeho velikosti ho pojmenovali Tom Pale\u010dek. Tomi, pro\u010d t\u011b tvoji rodi\u010de pojmenovali Tom?“<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd\u2026 mysl\u00edm, \u017ee to byl mamky n\u00e1pad. Tomas Oliver a Andreas James, to jsou jm\u00e9na, kter\u00e1 m\u011bla nejsp\u00ed\u0161 vybran\u00e1 po cel\u00fd \u017eivot, tak\u017ee\u2026 jak\u00e9 m\u00e1\u0161 prost\u0159ed\u00ed jm\u00e9no?“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 nem\u00e1m.“<\/div>\n
„Opravdu? To je celkem\u2026“<\/div>\n
„Divn\u00fd?“<\/div>\n
„Jo\u2026 \u0159ekl bych.“<\/div>\n
„Jo, je to divn\u00fd. V\u0161ichni maj\u00ed prost\u0159edn\u00ed jm\u00e9no, jen j\u00e1 ne. Mo\u017en\u00e1 jsem prost\u011b \u0161patn\u00fd.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee je cool, \u017ee ho nem\u00e1\u0161. Nezapad\u00e1\u0161 sem jako my ostatn\u00ed tady.“<\/div>\n
„Taky miluje\u0161 v\u011bci, kter\u00e9 nezapadaj\u00ed?“ zeptal se Bill ti\u0161e a Tom se za\u010dervenal, promnul si ret.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee ano\u2026 ano, miluju.“<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ \u0159ekl Bill vrto\u0161iv\u011b. „Tak\u017ee v tomhle jsme si rovni.“<\/div>\n
„Jo, asi ano.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom se ohledn\u011b cel\u00e9 situace c\u00edtil m\u00e9n\u011b rozt\u011bkan\u011b. Le\u017eeli tam v pomalu ustupuj\u00edc\u00edm sv\u011btle, jeden vedle druh\u00e9ho, ale nedot\u00fdkali se, a ta mezera mezi nimi byla pro n\u011b velk\u00e1 jako cel\u00fd oce\u00e1n. Bylo to, jako by na sebe ani nevid\u011bli, ale jen skoro; a\u017e moc daleko, a ta pr\u00e1zdnota mezi nimi byla opravdu z\u0159eteln\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
„Tich\u00e9 \u00dadol\u00ed je moc velk\u00e9,“ \u0159ekl Bill ti\u0161e a Tom se p\u0159ekulil na bok, aby se na n\u011bj pod\u00edval, nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. „Je! V\u0161ude je to bez tebe a\u017e moc velk\u00e9\u2026 mysl\u00edm, \u017ee panenky v Mexiku nejsou osamocen\u00e9, jsou v\u017edycky spolu\u2026“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ a tentokr\u00e1t byl Tom naprosto<\/em> ztracen\u00fd.<\/div>\n
„Ostrov Panenek*,<\/em> Tomi! V Mexiku\u2026 jsou tam tuny panenek po cel\u00e9m ostrov\u011b a jsou v\u0161echny spolu. Je to tak pro n\u011b v\u00edc jako domov, kdyby byly na\u017eivu, proto\u017ee ty, kter\u00e9 znaj\u00ed, jsou v\u017edycky na dohled\u2026 Nev\u00edm, jedin\u00e9, co se sna\u017e\u00edm \u0159\u00edct je, \u017ee ka\u017ed\u00e9 m\u00edsto, kde nejsi, je a\u017e moc pr\u00e1zdn\u00e9 a moc velk\u00e9. M\u00e1m rad\u0161i, kdy\u017e jsem v tv\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed\u2026“<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si t\u011b obejmout,“ zamumlal Tom smutn\u011b.<\/div>\n
Jedna v\u011bc byla nemoci obejmout n\u011bkoho, koho milujete, proto\u017ee je na m\u00edle daleko, ale bylo to n\u011bco naprosto jin\u00e9ho, kdy\u017e jste p\u0159\u00edmo vedle toho \u010dlov\u011bka a nem\u016f\u017eete se k n\u011bmu p\u0159itulit, proto\u017ee toho nejste schopn\u00ed. Co to d\u011blalo je\u0161t\u011b hor\u0161\u00edm, bylo, \u017ee jedin\u00e1 v\u011bc, co Toma dr\u017eela zp\u00e1tky, byl s\u00e1m Tom. Byl to velk\u00fd vnit\u0159n\u00ed boj jeho du\u0161e a on to nen\u00e1vid\u011bl v\u00edc ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho.<\/p>\n<\/div>\n
„Vsad\u00edm se, \u017ee brzo m\u011b obejmout bude\u0161 moct. Dneska je blb\u00fd den, ale z\u00edtra b\u00fdt nemus\u00ed. Z\u00edtra si to u\u017eijeme, a pak m\u011b m\u016f\u017ee\u0161 obejmout.“<\/div>\n
„Douf\u00e1m\u2026 n\u011bkdy m\u00e1m tuhle panickou n\u00e1ladu a trv\u00e1 m\u011bs\u00edce, a jedin\u00e9, na co dok\u00e1\u017eu myslet, je to, co se mi v minulosti stalo a v\u0161echno to zni\u010d\u00ed a dneska, s Gustavem, to prost\u011b\u2026“<\/div>\n
„Co se stalo, Tomi? V\u00edm, \u017ee bych se nem\u011bl pt\u00e1t, ale nem\u016f\u017eu si pomoct, ta ot\u00e1zka prost\u011b vylezla d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem si to uv\u011bdomil a omlouv\u00e1m se, ale\u2026 jo\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm\u2026“ pokr\u010dil Tom rameny a smutn\u011b si povzdychl. „Je to\u2026 Nerad o tom mluv\u00edm\u2026 Panika\u0159\u00edm z toho.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„Ne, j\u00e1, j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b chci, j\u00e1 jen\u2026 nechci ti nic tajit, ale prost\u011b jen neodk\u00e1\u017eu p\u0159inutit ta slova, aby vylezla.“<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161,“ zopakoval Bill a Tom vydechl, schoulil se do klub\u00ed\u010dka a pevn\u011b si obj\u00edmal hrudn\u00edk.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, Gordon nen\u00ed m\u016fj a Adreas\u016fv prav\u00fd t\u00e1ta\u2026“ vydal ze sebe a Bill na n\u011bj z\u00edral se zmaten\u00fdm a vykulen\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Co?“<\/div>\n
„Gordon nen\u00ed n\u00e1\u0161 biologick\u00fd t\u00e1ta. Potkal jsem ho, kdy\u017e mi bylo dev\u011bt.“<\/div>\n
„To proto jsi tak rozt\u011bkan\u00fd?“<\/div>\n
„\u010c\u00e1ste\u010dn\u011b. Jen, dej mi chvilku. \u0158eknu ti to, mus\u00edm<\/em> ti to \u0159\u00edct.“<\/div>\n
„Ono toho je v\u00edc?“<\/div>\n
„O hodn\u011b v\u00edc.“<\/div>\n
Bill c\u00edtil, jak se mu zato\u010dil \u017ealudek, a m\u011bl dost dobr\u00fd mozek na to, aby mu do\u0161lo, \u017ee v\u0161echno to, co se s Tomem d\u011bje, m\u00e1 n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s jeho biologick\u00fdm otcem. Nen\u00e1vid\u011bl my\u0161lenky, kter\u00e9 ho napadaly, ale necht\u011bl je opustit, proto\u017ee m\u011bl dojem, \u017ee mohou b\u00fdt spr\u00e1vn\u00e9, \u017ee p\u0159esn\u011b proto se Tom tak chr\u00e1n\u00ed. Byl zneu\u017eit\u00fd, nejsp\u00ed\u0161 t\u00edm nejhor\u0161\u00edm zp\u016fsobem; ale mo\u017en\u00e1 ne. Bill necht\u011bl<\/em> d\u011blat ukvapen\u00e9 z\u00e1v\u011bry, ale jen mu to tak za\u010d\u00ednalo d\u00e1vat smysl.<\/p>\n<\/div>\n
„P\u0159eju si, abych t\u011b mohl te\u010f obejmout,“ za\u0161eptal Bill a Tom se zamra\u010dil.<\/div>\n
„J\u00e1 taky\u2026 ale st\u00e1le se dr\u017e\u00edm toho objet\u00ed, kter\u00e9 jsme sd\u00edleli d\u0159\u00edv, tak\u017ee bys to mohl zkusit.“<\/div>\n
„Je to hezk\u00fd pocit. Jsi v\u017edycky tepl\u00fd a p\u0159\u00edjemn\u00fd, kdy\u017e m\u011b obj\u00edm\u00e1\u0161. Moc se mi to l\u00edb\u00ed.“<\/div>\n
„J\u00e1 to m\u00e1m taky r\u00e1d. J\u00e1 jen\u2026 mo\u017en\u00e1 bych to v\u0161echno m\u011bl \u0159\u00edct rychle a pak zapomenout, \u017ee jsem to kdy \u0159ekl,“ navrhl Tom a Bill o tom pop\u0159em\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„No, j\u00e1 r\u00e1d v\u011bci \u0159\u00edk\u00e1m rychle, \u017ee z toho pak s\u00e1m skoro nic nech\u00e1pu, ale v\u011bci, kter\u00e9 nejsou tak \u0161patn\u00e9, bys mo\u017en\u00e1 nem\u011bl jen tak vybl\u00e1bolit, proto\u017ee pak se ohledn\u011b nich m\u016f\u017ee\u0161 c\u00edtit divn\u011b. Tak\u00e9, mo\u017en\u00e1 bys m\u011bl po\u010dkat, dokud si nebude\u0161 zcela jist\u00fd, \u017ee mi to \u0159ekne\u0161 nebo n\u011bco.“<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak, \u017ee bych si nebyl jist\u00fd t\u00edm, \u017ee ti<\/em> to chci \u0159\u00edct, jen jsem z toho nesv\u016fj, celkov\u011b.“<\/div>\n
„\u0158ekni mi jen to, co uzn\u00e1\u0161 za vhodn\u00e9, Tome a nic v\u00edc. Nebudu na tebe tla\u010dit.“<\/p>\n<\/div>\n
Tom si povzdychl a p\u0159evalil se na b\u0159icho, obli\u010dej si zabo\u0159il do deky. Zt\u011b\u017eka vydechl a cht\u011bl se na okam\u017eik vypa\u0159it ze sv\u011bta. Ruce m\u011bl nad hlavou, zat\u00edmco si nerv\u00f3zn\u011b protahoval z\u00e1p\u011bst\u00ed a zadrh\u00e1val se mu dech.<\/div>\n
Bill nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak situaci zlep\u0161it, a tak se polo\u017eil na z\u00e1da a d\u00edval se do v\u011btv\u00ed strom\u016f, kter\u00e9 se chv\u011bly v chladn\u00e9m letn\u00edm v\u00e1nku. M\u011bl dojem, \u017ee v\u0161echno jen zhor\u0161oval, a tak bude \u010dekat, dokud Tom n\u011bco ne\u0159ekne a nebude na nic tla\u010dit nebo m\u011bnit t\u00e9ma.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj otec<\/em> se m\u011b dot\u00fdkal, Bille,“ za\u0161eptal Tom a Bill se okam\u017eit\u011b p\u0159ekulil na bok, aby na n\u011bj vid\u011bl. Nem\u011bl co \u0159\u00edct, a Tom stejn\u011b ne\u010dekal na jeho odpov\u011b\u010f. „Nebo, no, nutil m\u011b dotknout se jeho\u2026“<\/div>\n
Bill nikdy necht\u011bl Toma obejmout v\u00edc ne\u017e te\u010f. Nikdy mu nebylo sv\u011b\u0159eno n\u011bco takhle velk\u00e9ho, Bill nem\u011bl sebemen\u0161\u00ed n\u00e1pad, co d\u011blat nebo co \u0159\u00edct jako odpov\u011b\u010f. V ka\u017ed\u00e9 jin\u00e9 situaci by se lid\u00e9 mohli obejmout nebo dr\u017eet za ruku, nebo se st\u00e1t ramenem na vybre\u010den\u00ed; ale tohle nebyla ka\u017ed\u00e1 jin\u00e1 situace.<\/div>\n
Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee se takov\u00e9to v\u011bci d\u011bj\u00ed \u010dasto, ale on nikdy, za cel\u00fdch sv\u00fdch sedmn\u00e1ct let, nebyl sv\u011bdkem toho, \u017ee by se mu n\u011bkdo s t\u00edmto sv\u011b\u0159il, a tak p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak by reagoval, kdyby toho \u010dlov\u011bka, kter\u00fd mu to \u0159ekl, mohl obejmout. Objal by ho? Bylo by to vhodn\u00e9? Mo\u017en\u00e1 proto byl Tom na Gustava tak na\u0161tvan\u00fd, proto\u017ee na n\u011bj tla\u010dil, a dokonce i takhle mal\u00e9 nal\u00e9h\u00e1n\u00ed mohl b\u00fdt velk\u00fd probl\u00e9m kv\u016fli tomu, co se stalo v minulosti.<\/div>\n
„Andy vid\u011bl, jak se to stalo, a on to \u0159ekl mamce a Gordonovi\u2026 nejsp\u00ed\u0161 je to to, pro\u010d jsme si te\u010f tak bl\u00edzc\u00ed nebo n\u011bco\u2026 tak trochu m\u011b zachr\u00e1nil. A po tom\u2026 sna\u017eil jsem se nemyslet na to, a chv\u00edli jsem to zvl\u00e1dal, ale ono se to zhor\u0161ovalo a zhor\u0161ovalo.“<\/div>\n
„Oh, Tomi\u2026“ Te\u010f Bill u\u017e v\u016fbec nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Jen\u2026 nezapome\u0148 na to, chci \u0159\u00edct, n\u011bkter\u00e9 dny jsou mnohem hor\u0161\u00ed ne\u017e ty ostatn\u00ed a n\u011bkdy se m\u016f\u017eu v\u00edc a v\u00edc vzdalovat. St\u00e1v\u00e1 se to a nechci, aby sis myslel, \u017ee je to tvoje vina\u2026 M\u00e1m pocit, jako bych ti dlu\u017eil n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed pro to, pro\u010d jsem byl dnes tak chladn\u00fd a no\u2026 tady je.“<\/p>\n<\/div>\n
Ale Bill si nemyslel, \u017ee byl Tom chladn\u00fd. Ch\u00e1pal, \u017ee m\u011bl ob\u010das svoje chv\u00edle a \u017ee pot\u0159eboval b\u00fdt o samot\u011b, ale te\u010f to v\u011bd\u011bl l\u00edp ne\u017e kdy jindy. Nic to nezm\u011bnilo, jak si Tom myslel, \u017ee zm\u011bn\u00ed, proto\u017ee Bill Toma nevid\u011bl nijak jinak ne\u017e p\u0159edt\u00edm. Choval se k n\u011bmu p\u0159esn\u011b tak, jako se k n\u011bmu choval p\u0159edt\u00edm, kdy\u017e byli p\u0159\u00e1tel\u00e9, a zd\u00e1lo se, \u017ee to funguje, a tak jen proto, \u017ee v\u00ed n\u011bco nov\u00e9ho, neza\u010dne chodit po \u0161pi\u010dk\u00e1ch nebo Toma nijak litovat, a Tom to ani necht\u011bl.<\/div>\n
„Nic mi nedlu\u017e\u00ed\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, a Tom jen pokr\u010dil rameny. „A kdybys m\u011bl pocit, \u017ee ano, j\u00e1 bych od tebe nic necht\u011bl. Jsem r\u00e1d, \u017ee mi takhle d\u016fv\u011b\u0159uje\u0161, Tomi.“<\/div>\n
„Nikdo jin\u00fd krom\u011b rodiny to nev\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Udr\u017e\u00edm tajemstv\u00ed, Tome,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a Tom jen p\u0159ik\u00fdvl na pod\u011bkov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e se Bill zamyslel, rozum\u011bl je\u0161t\u011b v\u00edc, pro\u010d se ho Tom necht\u011bl dot\u00fdkat; nebo sp\u00ed\u0161 pro\u010d nemohl<\/em>. Bylo to v\u00edc, ne\u017e \u017ee ho dr\u017eelo jeho OCD (obsedantn\u011b kompulzivn\u00ed porucha) a tak byl Bill roz\u010dilen\u00fd, \u017ee Tom\u016fv prav\u00fd otec mohl vz\u00edt n\u011bco, co mohla b\u00fdt ta nejslad\u0161\u00ed v\u011bc, kterou m\u016f\u017eou dva lid\u00e9 sd\u00edlet, a \u017ee to zm\u011bnil v n\u011bco nechutn\u00e9ho a o\u0161kliv\u00e9ho. D\u00e1valo to smysl, \u017ee t\u00edm byl tak frustrovan\u00fd.<\/div>\n
Ani jeden si nebyl jist\u00fd, kam d\u00e1l s konverzac\u00ed pokra\u010dovat, a tak se Bill rozhodl, \u017ee bude pokra\u010dovat ve vypr\u00e1v\u011bn\u00ed poh\u00e1dky o Pale\u010dkovi, kterou nedopov\u00eddal; a Tom byl za to r\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bkde uprost\u0159ed nebo sp\u00ed\u0161 ke konci p\u0159\u00edb\u011bhu se Tom pomalu p\u0159ibli\u017eoval bl\u00ed\u017e a bl\u00ed\u017e k Billovi, jak jen pomalu to \u0161lo; skoro jako by se pod n\u00edm pomalu posouvala zem\u011b a on se v\u016fbec neh\u00fdbal. R\u00e1d p\u0159edst\u00edral, \u017ee to bylo p\u0159esn\u011b takhle; p\u0159ipadal si m\u00e9n\u011b v nebezpe\u010d\u00ed a vystra\u0161en\u011b.<\/div>\n
Rozt\u0159esen\u00e1 ruka se polo\u017eila na stranu Billova obli\u010deje; jemn\u00e9 a hebk\u00e9 prsty p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bly po linii jeho \u010delisti, zat\u00edmco mluvil. Bill to nekomentoval, necht\u011bl riskovat, \u017ee by se Tom odt\u00e1hl. Bylo nejlep\u0161\u00ed, nechat Toma d\u011blat, co mohl, a nemluvit o tom.<\/div>\n
„A \u017eili \u0161\u0165astn\u011b, a\u017e do smrti,“ \u0159ekl Bill s poh\u00e1dkov\u00fdm \u00fasm\u011bvem a Tom vydechl.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bude\u0161 \u017e\u00edt \u0161\u0165astn\u011b a\u017e do smrti, Bille?“<\/div>\n
„Budu, kdy\u017e m\u011b nech\u00e1\u0161. Co ty? Co by bylo tvoje \u0161\u0165astn\u00fd a\u017e do smrti?“<\/div>\n
„Nenapad\u00e1 m\u011b nic, co by t\u011b nezahrnovalo, tak\u017ee mysl\u00edm, \u017ee je to u m\u011b to sam\u00e9. Jestli m\u011b nech\u00e1\u0161 m\u00edt \u0161\u0165astn\u00fd konec, tak budu.“<\/div>\n
„No, jeliko\u017e jsem \u0159ekl, \u017ee budu m\u00edt \u0161\u0165astn\u00fd konec, jen kdy\u017e bude\u0161 se mnou, pak si mysl\u00edm, \u017ee s tebou chci b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd a\u017e do smrti, a kdy\u017e to chce\u0161 taky, tak si mysl\u00edm, \u017ee jsme odsouzeni b\u00fdt spolu,“ zasm\u00e1l se Bill. „V\u011bt\u0161ina lid\u00ed nen\u00ed r\u00e1da zaseknuta v n\u011bjak\u00fdch situac\u00edch, ale mysl\u00edm si, \u017ee ta na\u0161e situace, to by bylo to nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed zaseknut\u00ed na sv\u011bt\u011b. Co mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Taky si mysl\u00edm.“<\/p>\n<\/div>\n
Oba se postavili. Mo\u017en\u00e1 o sob\u011b nev\u011bd\u011bli v\u0161echno, a mo\u017en\u00e1 \u017ee toho byla st\u00e1le spousta, co by si m\u011bli \u0159\u00edct o jejich minulosti, ale alespo\u0148 to, \u017ee cht\u011bli v\u011bd\u011bt v\u0161echno o tom druh\u00e9m, m\u011bli spole\u010dn\u00e9, a \u017ee cht\u011bli tomu druh\u00e9mu pomoct a ze v\u0161eho nejv\u00edc, \u017ee cht\u011bli b\u00fdt zaseknut\u00ed s t\u00edm druh\u00fdm a\u017e do konce \u017eivota.<\/div>\n
Le\u017eeli tam spolu tak dlouho, \u017ee zapomn\u011bli na to, \u017ee by m\u011bli j\u00edt dovnit\u0159. P\u0159ipadalo jim, jako by str\u00e1vili cel\u00fd den v tom p\u0159\u00edjemn\u00e9m \u0161eru, venku a na tr\u00e1v\u011b. Nic s Gustavem se nikdy nestalo, Tom p\u0159iznal, \u017ee to, co m\u011bl, byly star\u00e9 zpr\u00e1vy, a \u017ee mezera mezi nimi byla vymaz\u00e1na a napln\u011bna sladk\u00fdmi doteky a ni\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e l\u00e1skou toho druh\u00e9ho. Byl to perfektn\u00ed konec naprosto stra\u0161n\u00e9ho dne.<\/p>\n<\/div>\n
*Ostrov panenek – odkaz<\/a><\/div>\n

<\/span><\/div>\n
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/span><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinematics Bill vypr\u00e1v\u00ed o Pale\u010dkovi, Tom o sv\u00e9 minulosti Kdy\u017e se Bill vr\u00e1til dom\u016f, byl Tom st\u00e1le u sebe v pokoji. Kru\u010delo mu v b\u0159i\u0161e a hned, jak se dostal dovnit\u0159 a uc\u00edtil ve\u010de\u0159i, c\u00edtil, jak ho p\u0159epad\u00e1v\u00e1 hlad. Okam\u017eit\u011b dob\u011bhl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[379],"tags":[],"class_list":["post-8894","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-effervescent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8894","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8894"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8894\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8894"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8894"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8894"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}