{"id":8917,"date":"2011-04-12T16:00:00","date_gmt":"2011-04-12T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8894"},"modified":"2011-04-12T16:00:00","modified_gmt":"2011-04-12T15:00:00","slug":"tomuv-sileny-bill-a-billuv-tom-se-silenymi-napady-1-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/04\/12\/tomuv-sileny-bill-a-billuv-tom-se-silenymi-napady-1-3\/","title":{"rendered":"Tom\u016fv \u0161\u00edlen\u00fd Bill a Bill\u016fv Tom se \u0161\u00edlen\u00fdmi n\u00e1pady 1\/3"},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zdrav\u00edm \u010dlobrd\u00edci!;o)<\/em><\/div>\n
Nebudu v\u00e1s dlouho zdr\u017eovat, jen chci n\u011bco m\u00e1lo napsat k t\u00e9hle pov\u00eddce. Jeliko\u017e je tohle takov\u00e1 „oddechov\u00e1“ pov\u00eddka, kterou jsem napsala mezi psan\u00edm dvou v\u00edced\u00edlek, tak z toho vznikla takov\u00e1 men\u0161\u00ed \u0161\u00edlenost (no, ono to jde poznat u\u017e ze samotn\u00e9ho n\u00e1zvu, \u017ee… :DD). Mo\u017en\u00e1 v\u00e1m ty sc\u00e9ny nebudou p\u0159ipadat a\u017e tak vtipn\u00e9, ale napadaly m\u011b ve \u010dty\u0159i ho\u010fky r\u00e1no, kdy\u017e jsem nemohla usnout, tak\u017ee to berte s nadhledem.:D J\u00e1 u toho sm\u00edchy probudila cel\u00fd bar\u00e1k, tak\u017ee douf\u00e1m, \u017ee v\u00e1m to alespo\u0148 t\u0159eba o stup\u00ednek zvedne n\u00e1ladi\u010dku. \ud83d\ude09 Prvn\u00ed d\u00edlek je docela nudn\u00fd… prost\u011b n\u011bjak se za\u010d\u00edt mus\u00ed, no!:DD<\/em><\/div>\n
P\u0159edem v\u00e1m d\u011bkuju za n\u011bjak\u00fd ten koment\u00edk, jestli n\u011bjak\u00fd zanech\u00e1te… \ud83d\ude09<\/em><\/p>\n<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Chlapec s rasta cop\u00e1nky zprudka otev\u0159el sv\u00e9 o\u0159\u00ed\u0161kov\u011b hn\u011bd\u00e9 o\u010di, zahled\u011bl se do hust\u00e9 tmy a pokou\u0161el se p\u0159ij\u00edt na to, co \u017ee se mu to pr\u00e1v\u011b zd\u00e1lo. Nikdy si nepamatoval sv\u00e9 sny, ale nikdy se tak netou\u017eil dozv\u011bd\u011bt, co se v nich odehr\u00e1lo jako te\u010f. Dost\u00e1valo to jeho hlavu do varu, c\u00edtil, \u017ee si pot\u0159ebuje vzpomenout, jinak mu to ned\u00e1 pokoj a bude ho to u\u017e\u00edrat celou noc. Av\u0161ak rozhodnout se vzpomenout si a opravdu to uskute\u010dnit, jsou dv\u011b zcela odli\u0161n\u00e9 v\u011bci. V\u011bd\u011bl, \u017ee to bylo d\u016fle\u017eit\u00e9, jako by u\u017e n\u011bco z toho pro\u017eil, ale tato skute\u010dnost mu moc nenapomohla.<\/p>\n<\/div>\n
A tak jen ti\u0161e le\u017eel vedle sv\u00e9ho dvoj\u010dete, u\u017e ne tak spokojen\u00e9ho jako d\u0159\u00edv, nechal ho, aby jeho t\u011blo obj\u00edmal a lechtal ho na hrudi sv\u00fdmi hebk\u00fdmi \u010dern\u00fdmi vlasy. Ti\u0161e si povzdechl nad dal\u0161\u00ed my\u0161lenkou, kter\u00e1 j\u00edm pro\u0161la, sice rychle, ale n\u00e1sledky zanechala. N\u00e1sledovaly pocity st\u00edsn\u011bnosti, smutek a bolest. Bolest z toho, \u017ee byl jeho bratr smutn\u00fd i p\u0159es v\u0161echny jejich \u00fasp\u011bchy, o jak\u00fdch kdysi jen tajn\u011b snili a profantaz\u00edrovali hodiny a hodiny. M\u00edsto toho, aby spali, jak jim jejich mamka nak\u00e1zala, zalezli pod pe\u0159inu a tich\u00fdmi sl\u016fvky si sd\u011blovali sv\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed, po\u0159\u00e1d dokola, noc co noc. A pak to kone\u010dn\u011b p\u0159i\u0161lo, po ve\u0161ker\u00e9 d\u0159in\u011b a nad\u011bj\u00edch se kone\u010dn\u011b uk\u00e1zal v\u00fdsledek. Jejich sen se splnil, a dokonce byl je\u0161t\u011b barevn\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e si kdy p\u0159edstavovali. Ale \u0159\u00edk\u00e1 se, \u017ee po \u00fasp\u011bchu p\u0159ich\u00e1z\u00ed p\u00e1d.<\/p>\n<\/div>\n
Tom dok\u00e1zal s klidem \u0159\u00edct, \u017ee by se pro sv\u00e9 dvoj\u010de vzdal v\u0161\u00ed t\u00e9 sl\u00e1vy. Vzdal by se zna\u010dkov\u00fdch v\u011bc\u00ed, luxusu a nad\u0159azenosti. Dok\u00e1zal by se sm\u00ed\u0159it s t\u00edm, \u017ee u\u017e by nikdy nehr\u00e1l v p\u0159epln\u011bn\u00e9 hale pro tis\u00edce holek, kter\u00e9 je z cel\u00fdch sv\u00fdch srdc\u00ed milovaly. Nechal by sv\u016fj d\u00e1vn\u00fd sen padnout a vr\u00e1til by se ke ka\u017edodenn\u00edmu norm\u00e1ln\u00edmu \u017eivotu, ve kter\u00e9m mohli chodit ven s kamar\u00e1dy, nakupovat, vyj\u00edt ven jen v tepl\u00e1c\u00edch a star\u00e9m roztrhan\u00e9m triku, op\u00edt se a vyv\u00e1d\u011bt se svou partou hlouposti, za kter\u00e9 by v\u00e1s pak chytla policie, na\u010de\u017e byste dostali trest od sv\u00fdch rodi\u010d\u016f. Vr\u00e1til by se zp\u011bt do \u0161koly, nech\u00e1val se \u0161ikanovat sv\u00fdmi spolu\u017e\u00e1ky. Zkr\u00e1tka by ud\u011blal cokoliv… jen aby jeho mlad\u0161\u00ed br\u00e1\u0161ka byl op\u011bt \u0161\u0165astn\u00fd. Ale Bill se necht\u011bl vzd\u00e1t sv\u00e9 sl\u00e1vy, jen cht\u011bl, aby se z n\u00ed mohl radovat. Tak jako d\u0159\u00edv.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
Nikdo to nev\u011bd\u011bl, nepoznaly to jejich fanynky, nepoznala to jejich matka, jejich kolegov\u00e9 ze skupiny, s kter\u00fdmi tr\u00e1vili ka\u017ed\u00fd den, dokonce ani jejich mana\u017eersk\u00fd t\u00fdm, nikdo. A\u017e na osobu, kter\u00e1 byla Billovi bl\u00ed\u017e ne\u017e kdokoliv jin\u00fd. Dokonce o n\u011bm Tom dok\u00e1zal \u0159\u00edct i to, co o sob\u011b nev\u011bd\u011bl s\u00e1m Bill. Zkr\u00e1tka byl jeho srdce, mozek i my\u0161lenky.<\/div>\n
Necht\u011blo se mu v\u011b\u0159it, \u017ee nikdo neprokoukl Billovy fale\u0161n\u00e9 \u00fasm\u011bvy, \u017ee nikomu nep\u0159i\u0161lo divn\u00e9, \u017ee u\u017e mu nejisk\u0159\u00ed o\u010di tak jako d\u0159\u00edv, a dokonce se i m\u00edsto oslavy jejich \u00fasp\u011bchu zav\u0159e u sebe v hotelov\u00e9m pokoji a jedin\u00fd, kdo k n\u011bmu m\u016f\u017ee, je jeho star\u0161\u00ed dvoj\u010de. Proto\u017ee jen ono dok\u00e1zalo pochopit jeho starosti, dok\u00e1zalo ho ut\u011b\u0161it jedin\u00fdm obejmut\u00edm a zahnat slzy pr\u00e1v\u011b vymy\u0161len\u00fdm vtipem, kter\u00fd nebyl v\u016fbec legra\u010dn\u00ed, ale on se rozesm\u00e1l, proto\u017ee pr\u00e1v\u011b to legra\u010dn\u00ed na jeho bratrovi bylo. \u017de \u0159\u00edkal v\u011bci, kter\u00e9 nebyly vtipn\u00e9, ale stylem, jak\u00fdm to \u0159ekl, nemohl nikoho nerozesm\u00e1t.<\/div>\n
Jak to, \u017ee Tom p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl, jak se Bill c\u00edt\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
Ne, \u017ee by to bylo jen t\u00edm, \u017ee byl jeho bratr, dvoj\u010de a k tomu v\u0161emu je\u0161t\u011b jedin\u00e1 osoba, je\u017e m\u011bla kl\u00ed\u010d k jeho srdci. To byl polovi\u010dn\u00ed d\u016fvod. T\u00edm dal\u0161\u00edm d\u016fvodem bylo to, \u017ee to Tom c\u00edtil stejn\u011b. \u017de ho to tr\u00e1pilo, \u017ee se b\u00e1l, jak\u00e9 to bude za n\u011bkolik dn\u00ed, t\u00fdden, \u010di m\u011bs\u00edc. Jestli ho to pohlt\u00ed natolik, \u017ee u\u017e si nebude u\u017e\u00edvat ani ten ojedin\u011bl\u00fd pocit, kdy mohl st\u00e1t na podiu, jen on, jeho kytara a jeho bratr. Proto\u017ee nic v\u00edc v tu chv\u00edli nevn\u00edmal, \u017e\u00e1dn\u00e9 holky k\u0159i\u010d\u00edc\u00ed jeho jm\u00e9no a sprost\u00e9 n\u00e1vrhy na onu noc, a nedok\u00e1zal se ani soust\u0159edit ani na ostatn\u00ed \u010dleny jejich kapely. Jen on, kytara a Bill. Ne, \u0161patn\u011b. Vlastn\u011b je to jinak. Jen Bill, pak on a \u00fapln\u011b nakonec jeho kytara.<\/p>\n<\/div>\n
Miloval ho. Miloval sv\u00e9ho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ku tak moc, \u017ee na to nesta\u010d\u00ed slova. A nep\u0159ipadalo mu to divn\u00e9, zvr\u00e1cen\u00e9, nic z toho. Bylo to pro n\u011bj automatick\u00e9, n\u011bco, co d\u011blal u\u017e stra\u0161n\u011b dlouho a o \u010dem nikdy nep\u0159em\u00fd\u0161lel, \u017ee by s t\u00edm p\u0159estal. Stejn\u011b jako bylo t\u0159eba \u010dist\u011bn\u00ed zub\u016f nebo pran\u00ed pr\u00e1dla. D\u011bl\u00e1te to ka\u017ed\u00fd den a nept\u00e1te se pro\u010d, prost\u011b to tak je, d\u011blaj\u00ed to ostatn\u00ed, tak vy taky. Ale p\u0159itom ten cit znamen\u00e1 mnohem v\u00edc, n\u011bco neskute\u010dn\u011b \u010dist\u00e9ho, smysln\u00e9ho, magick\u00e9ho. Zkr\u00e1tka miloval sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku odjak\u017eiva, jeho cit se \u010dasem neprohluboval, jak by si mnoz\u00ed mysleli, proto\u017ee prohloubit u\u017e ne\u0161el. M\u011bnil se. M\u011bnil se v n\u011bco v\u00edc, ne\u017e jen bratrskou l\u00e1sku, ale p\u0159itom hlavn\u011b to, \u017ee byli dvoj\u010data, a \u017ee spolu vyr\u016fstali, pr\u00e1v\u011b to bylo polovi\u010dn\u00edm d\u016fvodem. Nebylo to tak, \u017ee by Billa najednou vid\u011bl jin\u00fdma o\u010dima, d\u00edval se na n\u011bj jako na dosp\u011bl\u00e9ho mu\u017ee. Ne, byl to po\u0159\u00e1d jeho k\u0159ehk\u00fd Bill, jeho mlad\u0161\u00ed dvoj\u010de. A Tom byl jeho star\u0161\u00ed bratr, jeho ochran\u00e1\u0159, ut\u011b\u0161ovatel a opora. A proto ho miloval. Proto\u017ee Bill pot\u0159eboval jeho a on pot\u0159eboval Billa.<\/div>\n
Nikdy o tom nemluvili a Tom mu nikdy nevysv\u011btlil, \u017ee sv\u00e1 milostn\u00e1 sl\u016fvka nemysl\u00ed tak, jak by m\u011bl. Ale p\u0159esto\u017ee o tom nemluvili, Bill to v\u011bd\u011bl. A Tom si byl jist\u00fd, \u017ee ho miluje stejn\u011b jako on jeho. Nikdy ho nepol\u00edbil, nikdy neud\u011blal n\u011bco v\u00edc. \u010cekal na ten spr\u00e1vn\u00fd \u010das. Musel b\u00fdt n\u011b\u010d\u00edm v\u00fdjime\u010dn\u00fd. V\u011bd\u011bli to oba.<\/p>\n<\/div>\n
Tom n\u011bkolik zdlouhav\u00fdch sekund zadr\u017eoval sm\u00edch. Sna\u017eil se dlan\u00ed ztlumit jadern\u00fd v\u00fdbuch, nechal sv\u00e9 o\u010di slzet a ztr\u00e1cel dech. Zadr\u017eoval to tak dlouho, dokud nebylo v jeho sil\u00e1ch to udr\u017eet. A pak se za\u010dal sm\u00e1t. Jako \u0161\u00edlenec v k\u0159e\u010d\u00edch sm\u00edchu zar\u00fdval nehty hluboko do prost\u011bradla. Tak ironick\u00e9. Tak jednoduch\u00e9. A tak \u0161\u00edlen\u00e9!<\/div>\n
\u017de ho to nenapadlo d\u0159\u00edv! Kone\u010dn\u011b na to p\u0159i\u0161el. Byl si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee m\u00e1 pravdu. A \u010d\u00edm v\u00edc nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel, t\u00edm hlasit\u011bj\u0161\u00ed se stal jeho sm\u00edch.<\/div>\n
Co by m\u011bl ud\u011blat, aby byl jeho br\u00e1\u0161ka zase \u0161\u0165astn\u00fd, ani\u017e by se vzdal sv\u00e9ho obrovsk\u00e9ho snu?<\/em><\/div>\n
Vr\u00e1tit v\u0161e o n\u011bkolik let zp\u00e1tky. P\u0159estat se ohl\u00ed\u017eet na lidi, kte\u0159\u00ed je pozoruj\u00ed na ka\u017ed\u00e9m kroku. Vyka\u0161lat se na v\u0161echny pomluvy. A d\u011blat si jen to, co budou cht\u00edt. Tak, jako kdy\u017e byli mal\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Nikdy nebrali ohledy na to, jestli jejich matka z jejich \u0161\u00edlen\u00fdch n\u00e1pad\u016f bre\u010dela sm\u00edchy nebo jestli plakala roz\u010d\u00edlen\u00edm. Nebrali ohledy na to, jestli jim u\u010ditel\u00e9 ve \u0161kole ud\u011bl\u00ed tresty, jestli na n\u011b bude n\u011bkdo na\u0161tvan\u00fd. Prost\u011b si d\u011blali, co cht\u011bli. Vyv\u00e1d\u011bli \u0161\u00edlenosti, byli posedl\u00ed lump\u00e1rnami, a tresty, je\u017e dost\u00e1vali, nikdy nebyly tak hrozn\u00e9 p\u0159i my\u0161lence, \u017ee to za tu legraci st\u00e1lo. A tohle Billovi chyb\u011blo. U\u017e dlouho nevyv\u00e1d\u011bli jako d\u0159\u00edv, proto\u017ee m\u011bli starosti s n\u011b\u010d\u00edm jin\u00fdm, museli se chovat zodpov\u011bdn\u011b a dosp\u011ble, proto\u017ee u\u017e dosp\u011bl\u00fdmi byli. Museli se p\u0159ed\u010dasn\u011b nau\u010dit vych\u00e1zet s lidmi, kter\u00e9 zrovna nem\u011bli v l\u00e1sce, br\u00e1t s nadhledem v\u0161echny pomluvy a odpov\u00eddat na kladen\u00e9 ot\u00e1zky slu\u0161n\u011b. Museli poslouchat rozkazy jejich mana\u017eer\u016f, nesm\u011bli si dovolit n\u011bjakou chybu. \u017d\u00e1dn\u00e9 chyby, i kdyby to m\u011blo bolet. P\u0159esn\u011b takov\u00ed jsou dosp\u011bl\u00ed. Ale co kdy\u017e oni je\u0161t\u011b nebyli p\u0159ipraveni jimi b\u00fdt? Byli jimi, na tom u\u017e nic nezm\u011bn\u00ed, ale nemus\u00ed se tak chovat. Nic jim v tom nezabr\u00e1n\u00ed. Te\u010f u\u017e ne.<\/div>\n
A v\u0161ichni se m\u016f\u017eou za\u010d\u00edt t\u011b\u0161it na n\u00e1vrat zn\u00e1m\u00e9 Kaulitz firmy.<\/div>\n
A jeho Bill bude zase \u0161\u0165astn\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, vst\u00e1v\u00e1me!“ Zak\u0159i\u010del Tom ode dve\u0159\u00ed koupelny, ze kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b vy\u0161el. Pohled na tvrd\u011b sp\u00edc\u00edho bratra ho ujistil v tom, \u017ee se Bill v t\u00e9to v\u011bci od d\u011btstv\u00ed nezm\u011bnil. „No tak, br\u00e1\u0161ko.“<\/div>\n
\u010cernovlas\u00fd chlapec se se zamru\u010den\u00edm oto\u010dil na druh\u00fd bok, p\u0159i\u010dem\u017e se hned zase oto\u010dil zp\u011bt, kdy\u017e zjistil, \u017ee na druh\u00e9 stran\u011b ho o\u010dek\u00e1valy otravn\u00e9 paprsky h\u0159ej\u00edc\u00edho slunce. P\u0159et\u00e1hl si p\u0159ikr\u00fdvku p\u0159es hlavu a nechal se d\u00e1l ne\u00fanavn\u011b p\u0159emlouvat sv\u00fdm bratrem.<\/div>\n
„Billy…“ Ani Tomovo za\u00fap\u011bn\u00ed nedostalo Billa zpod pe\u0159iny, pouze se objevily dv\u011b unaven\u00e9 o\u010di, vztekle probod\u00e1vaj\u00edc\u00ed Tom\u016fv vesel\u00fd \u00fasm\u011bv. Pak zalezly zp\u011bt stejn\u011b rychle, jako se objevily. „Bo\u017ee! Se\u0161 jak malej!“<\/p>\n<\/div>\n
Najednou na Billov\u011b t\u011ble p\u0159ist\u00e1lo n\u011bco t\u011b\u017ek\u00e9ho a dob\u00fdvalo se to k n\u011bmu pod pe\u0159inu. Chytil se j\u00ed jako kl\u00ed\u0161t\u011b, av\u0161ak jeho bratr byl i p\u0159esto siln\u011bj\u0161\u00ed, strhl ji z n\u011bj, a dokonce se odv\u00e1\u017eil i z\u00e1\u0159iv\u011b usm\u00e1t. Bill\u016fv v\u00fdraz vypov\u00eddal za v\u0161e, vztekle zavr\u010del a s nad\u00e1vkami se schoulil do klub\u00ed\u010dka, p\u0159i\u010dem\u017e k sob\u011b p\u0159ivinul alespo\u0148 pol\u0161t\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Nech m\u011b sp\u00e1t! Chci sp\u00e1t! Pot\u0159ebuju sp\u00e1nek pro spr\u00e1vn\u00fd v\u00fdvin!“ K\u0159i\u010del skrz dlan\u011b, kter\u00e9 si tiskl k obli\u010deji.<\/div>\n
„Co\u017ee? O m\u016fj bo\u017ee, Billy, ty u\u017e se nevyv\u00edj\u00ed\u0161, u\u017e nejsi v pubert\u011b!“ Sm\u00e1l se Tom, zd\u00e1lo se, \u017ee m\u00e1 dnes velmi dobrou n\u00e1ladu, co\u017e se o jeho bratrovi \u0159\u00edct nedalo. „A necht\u011bj po mn\u011b, abych t\u011b zlechtal!“<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b se vyv\u00edj\u00edm, pot\u0159ebuju sp\u00e1nek pro r\u016fst, a klid na spr\u00e1vn\u00e9 my\u0161len\u00ed, a taky sn\u00eddani do postele pro spr\u00e1vnou v\u00fd-„<\/div>\n
„Sn\u00eddani do postele pro to spr\u00e1vn\u00e9 leno\u0161en\u00ed, pochopil jsem,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom, sledoval to klub\u00ed\u010dko s l\u00e1skypln\u00fdm v\u00fdrazem v o\u010d\u00edch. Bill byl dosp\u011bl\u00fd, bylo mu jednadvacet, ale p\u0159itom je\u0161t\u011b nevyrostl z puberty, pot\u0159eboval vyv\u00e1d\u011bt \u0161\u00edlen\u00e9 v\u011bci, pot\u0159eboval pry\u010d od tohohle dosp\u011bl\u00e9ho a tak zab\u00edjej\u00edc\u00edho sv\u011bta. „A m\u00e1\u0161 pravdu, jak tak vid\u00edm, v pubert\u011b jsi je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d,“ poznamenal s \u00fa\u0161klebkem, kter\u00fd Bill zahl\u00e9dl i skrz dlan\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159em\u00fd\u0161lel, jak by mohl Billa dostat z postele. Nem\u011bl \u010das, jestli cht\u011bl sv\u016fj pl\u00e1n uskute\u010dnit, pot\u0159ebuje za\u010d\u00edt hned te\u010f. Nem\u011bli moc \u010dasu, jen dva dny. Dva zatracen\u011b \u0161\u00edlen\u00e9 dny. Vstal brzo r\u00e1no, aby po\u017e\u00e1dal mana\u017eery o dva dny volna, jako v\u00fdmluvu pou\u017eil lehce nastydl\u00e9ho Gustava, kter\u00fd po jeho p\u0159\u00edsn\u00e9m pohledu rad\u011bji p\u0159estal s pozn\u00e1mkami, \u017ee to nen\u00ed nic v\u00e1\u017en\u00e9ho, a \u017ee svou lehkou r\u00fdmu zvl\u00e1dne.<\/div>\n
Tom se \u0161ibalsk\u00fdm \u00fasm\u011bvem vstal z postele, oto\u010dil se k Billovi z\u00e1dy a vydal se ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„No, v\u00ed\u0161, m\u011bl jsem pro tebe nachystan\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed, ale kdy\u017e se ti nech-“ ani nesta\u010dil do\u0159\u00edct, \u010dernovlas\u00e9 stvo\u0159en\u00ed vysko\u010dilo z postele a hnalo se k n\u011bmu.<\/div>\n
„P\u0159ekvapen\u00ed! Miluju p\u0159ekvapen\u00ed!“ K\u0159i\u010del, radostn\u011b tleskal dlan\u011bmi o sebe a poskakoval p\u0159ed Tomem, kter\u00e9mu se na tv\u00e1\u0159i rozhostil v\u00edt\u011bzn\u00fd \u00fasm\u011bv. Znal sv\u00e9 dvoj\u010de a\u017e moc dob\u0159e a samoz\u0159ejm\u011b toho ka\u017edou chv\u00edli vyu\u017e\u00edval.<\/div>\n
„Hm, nejsem si jist\u00fd jestli si ho-„<\/div>\n
„Ano, zaslou\u017e\u00edm si ho! Pros\u00edm, pros\u00edm, pros\u00edm, pros\u00edm!!“<\/p>\n<\/div>\n
***<\/p>\n<\/div>\n
„Proboha, Tome, co to d\u011bl\u00e1\u0161?“ Bill\u016fv vyd\u011b\u0161en\u00fd a p\u0159ekvapen\u00fd hlas vytvo\u0159il na Tomov\u011b tv\u00e1\u0159i \u0161ibalsk\u00fd \u00fasm\u011bv. Pr\u00e1v\u011b se sna\u017eil uskute\u010dnit sv\u016fj pl\u00e1n. Pl\u00e1n, kter\u00fdm cht\u011bl Billovi vr\u00e1tit ty pov\u011bstn\u00e9 jiskry do jeho n\u00e1dhern\u00fdch o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdch o\u010d\u00ed. Byly n\u00e1dhern\u00e9, ale n\u011bco jim chyb\u011blo.<\/div>\n
„Na to u\u017e mus\u00ed\u0161 p\u0159ij\u00edt s\u00e1m,“ \u0159ekl v\u00e1\u017en\u00fdm t\u00f3nem, p\u0159i\u010dem\u017e ut\u00e1hl posledn\u00ed uzel na \u010dern\u00e9m \u0161\u00e1tku, kter\u00fd Billovi zakr\u00fdval o\u010di.<\/div>\n
„Co\u017ee? Absolutn\u011b nech\u00e1pu, o co tady jde!“ Bill se zd\u00e1l trochu roz\u010d\u00edlen\u00fd, ale ani to Toma nerozhodilo. Byl si jist\u00fd, \u017ee se mu jeho n\u00e1pad bude l\u00edbit. I kdy\u017e byl te\u010f rozzloben\u00fd. Bill miloval p\u0159ekvapen\u00ed, ov\u0161em jen do t\u00e9 chv\u00edle, ne\u017e ho za\u010dalo d\u011bsit. A tohle ho d\u011bsilo. B\u00e1l se tmy, nesn\u00e1\u0161el tmu. Proto ka\u017edou noc sp\u00e1val v jedn\u00e9 posteli se sv\u00fdm dvoj\u010detem, proto\u017ee jen u n\u011bj se c\u00edtil v bezpe\u010d\u00ed, kdy\u017e na n\u011bj usedala ta hr\u016fzostra\u0161n\u00e1 temnota.<\/p>\n<\/div>\n
„Jen bu\u010f zticha a p\u0159em\u00fd\u0161lej. A a\u017e ti to dojde, tak… pozn\u00e1\u0161, co m\u00e1\u0161 ud\u011blat. Jen si pros\u00edm nesund\u00e1vej ten \u0161\u00e1tek, ano?“ Tom se vzdaloval, c\u00edtil to. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e byl od n\u011bj d\u00e1l, ne\u017e Bill cht\u011bl, i kdy\u017e to bylo jen n\u011bkolik m\u00e1lo metr\u016f, zaplavil ho pocit pr\u00e1zdnoty. A nyn\u00ed m\u011bl je\u0161t\u011b k tomu v\u0161emu strach.<\/div>\n
„Tomi? Tomi, kam jde\u0161? Nenech\u00e1vej m\u011b tady,“ rozt\u0159esen\u00fdm hlasem se do\u017eadoval jeho p\u0159\u00edtomnosti. Zvedl ruce ke sv\u00e9mu z\u00e1tylku a i p\u0159es Tomovu prosbu, aby si \u0161\u00e1tek nesund\u00e1val, se chystal rozv\u00e1zat pevn\u00fd uzel.<\/div>\n
„No tak, Billy, neka\u017e na\u0161i hru. Celou dobu tady budu s tebou, slibuju,“ zarazil Tom rychle sv\u00e9ho bratra a k jeho uklidn\u011bn\u00ed si dokonce stoupl bl\u00ed\u017e k n\u011bmu, tak, aby mohl uvnit\u0159 c\u00edtit jeho p\u0159\u00edtomnost. Stejn\u011b jako Tom c\u00edtil tu Billovu.<\/p>\n<\/div>\n
Bill spustil ruce zp\u011bt pod\u00e9l t\u011bla. S povzdechem se rozhodl poslechnout. V\u011bd\u011bl, \u017ee Tom neode\u0161el, a \u017ee dodr\u017e\u00ed sv\u016fj slib, a tak se nemus\u00ed ni\u010deho b\u00e1t. Pokud to Tomovi ud\u011bl\u00e1 radost, dokonce se bude sna\u017eit zamyslet nad t\u00edm, co Tom touhle hrou<\/em> myslel.<\/div>\n
Kdy\u017e mu Tom \u0159ekl, \u017ee pro n\u011bj m\u00e1 p\u0159ekvapen\u00ed, m\u011bl radost, proto\u017ee u\u017e mu Tom dlouho nic takov\u00e9ho nep\u0159ichystal. Av\u0161ak ve chv\u00edli, kdy mu uv\u00e1zal tenhle zatracen\u00fd \u0161\u00e1tek, se jeho radost vypa\u0159ila. M\u00edsto toho byl zklaman\u00fd a rozmrzel\u00fd, \u017ee musel vst\u00e1vat takhle brzo jen kv\u016fli t\u00e9hle blbosti. Naprosto nech\u00e1pal, o co se Tom sna\u017eil, Bill si byl jist\u00fd, \u017ee ho zase p\u0159epadla ta jeho n\u00e1lada d\u011blat ze sebe bl\u00e1zna. P\u0159epad\u00e1vala ho jen z\u0159\u00eddka, ale kdy\u017e u\u017e, tak st\u00e1la za to. Nejen, \u017ee se choval jako \u0161\u00edlenec, ale vtahoval do sv\u00e9ho \u0161\u00edlenstv\u00ed i Billa. Tak t\u0159eba naposledy vymyslel, \u017ee by mohl spole\u010dn\u011b se sv\u00fdm dvoj\u010detem a zp\u011bv\u00e1kem v jednom, nahr\u00e1t duet. Jist\u011b, \u017ee se mu v\u0161ichni vysm\u00e1li a ujistili ho, \u017ee o takovou potupu nestoj\u00ed, ale ne, Tom si prost\u011b musel st\u00e1t na sv\u00e9m a jak to nakonec dopadlo? M\u00e1lem si vy\u0159val hlasivky, kdy\u017e se cht\u011bl vyrovnat Billovu vysok\u00e9mu hlasu.<\/div>\n
Ale co by to mohlo b\u00fdt tentokr\u00e1t? A pro\u010d musel m\u00edt tenhle \u0161\u00e1tek? Nesm\u011bl vid\u011bt, to bylo jasn\u00e9, ale co?<\/p>\n<\/div>\n
„Br\u00e1\u0161ko, pomoz mi,“ za\u00fap\u011bl po del\u0161\u00ed dob\u011b, kdy se odd\u00e1val sv\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m. Netu\u0161il, \u017ee se po tm\u011b tak dob\u0159e p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, co je dneska za den?“ Bill si ironicky odfrkl. Co to m\u011blo co spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edmhle? Ale i tak se rozhodl p\u0159istoupit na Tomovu hru. Co cht\u011bl, to m\u00e1 m\u00edt, hlavn\u011b, kdy\u017e bude spokojen\u00fd a Bill se brzo zbav\u00ed sv\u00e9ho st\u00edsn\u011bn\u00e9ho pocitu.<\/div>\n
„T\u0159in\u00e1ct\u00e9ho \u00fanora,“ odpov\u011bd\u011bl, p\u0159i\u010dem\u017e si p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil ruce na hrudi a pohupoval sebou, aby se alespo\u0148 trochu zabavil.<\/div>\n
„A jak\u00fd den?“<\/div>\n
„Sobota. A chce\u0161 taky v\u011bd\u011bt, jak mi tohle p\u0159ekv\u00e1pko p\u0159ijde trapn\u00e9?“ Vyjekl Bill rozho\u0159\u010den\u011b. To u\u017e p\u0159esahovalo v\u0161echny meze, nem\u011bl n\u00e1ladu d\u011blat ze sebe blbce. Je\u0161t\u011b k tomu dobrovoln\u011b. A je\u0161t\u011b k tomu sv\u00e9mu dvoj\u010deti.<\/div>\n
„Vsad\u00edm se o cokoliv, \u017ee a\u017e na to p\u0159ijde\u0161, bude se ti to l\u00edbit.“<\/div>\n
Tak t\u00edm si Bill nebyl tak docela jist\u00fd. A nebylo to t\u00edm, \u017ee se b\u00e1l o to, jestli na to v\u016fbec p\u0159ijde.<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1 ti n\u011bco Kaulitz den?“<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e Bill zaslechl Tomova slova, doko\u0159\u00e1n otev\u0159el \u00fasta \u00fa\u017easem. Chv\u00edli mu sice trvalo, ne\u017e se \u00fapln\u011b vzpamatoval z prvotn\u00edho \u0161oku, pak se v\u0161ak nahlas rozesm\u00e1l, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na jejich \u0161\u00edlen\u00fd Kaulitz den. Jak dlouho to bylo, co tento den ignorovali? Dva, t\u0159i roky? P\u0159ipadalo mu to, jako v\u011b\u010dnost od doby, kdy se rozhodli chovat jako dosp\u011bl\u00ed a na tento \u0161\u00edlen\u00fd v\u00fdmysl zapomn\u011bli.<\/div>\n
Samoz\u0159ejm\u011b, jako mal\u00ed prov\u00e1d\u011bli lump\u00e1rny dennodenn\u011b a nebylo dne, kdy by nep\u0159i\u0161li dom\u016f \u0161pinav\u00ed, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed nedostali vynad\u00e1no a v\u011bt\u0161inou i tresty a z\u00e1kazy, je\u017e s radost\u00ed poru\u0161ovali, jeliko\u017e pak p\u0159i\u0161ly v\u011bt\u0161\u00ed a ty byla je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed z\u00e1bava poru\u0161ovat. Zbo\u017e\u0148ovali ten pohled na bezbrann\u00e9 tv\u00e1\u0159e jak jejich mamky, tak u\u010ditel\u016f. Nev\u011bd\u011bli, co s nimi, a p\u0159esn\u011b toho cht\u011bli ti dva mr\u0148ousov\u00e9 dos\u00e1hnout. A\u017e do doby, kdy zaslechli pla\u010d\u00edc\u00ed maminku, jak telefonuje s jejich otcem. Nev\u011bd\u011bla si rady, a proto cht\u011bla, aby si jednoho z nich jejich otec odvezl na cel\u00e9 dva m\u011bs\u00edce pr\u00e1zdnin. To nep\u0159ich\u00e1zelo v \u00favahu, nevydr\u017eeli by bez sebe ani jeden den, nato\u017e cel\u00e9 dva m\u011bs\u00edce.<\/div>\n
Tenkr\u00e1t se s s pl\u00e1\u010dem rozb\u011bhli k n\u00ed a prosili ji na kolenou tak dlouho, dokud jim neodpustila. Av\u0161ak pod jednou podm\u00ednkou. Museli sl\u00edbit, \u017ee p\u0159estanou vyv\u00e1d\u011bt lump\u00e1rny. A tak slo\u017eili dohodu na zahrad\u011b v tr\u00e1v\u011b p\u0159i velkolep\u00e9m pikniku. Jeden den v roce pln\u00fd lump\u00e1ren musel sta\u010dit a pr\u00e1v\u011b tento den byl ten dne\u0161n\u00ed. A ty jejich matka bude muset vydr\u017eet.<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj bo\u017ee!“ Billova tv\u00e1\u0159 se rozjasnila, o chv\u00edli pozd\u011bji se pokojem rozl\u00e9hal jeho pobaven\u00fd sm\u00edch. „Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee jsme na tohle u\u017e p\u0159\u00edli\u0161 sta\u0159\u00ed?“<\/div>\n
„Jsme p\u0159ece Kaulitzov\u00e9, ti nejsou na tyhle \u0161\u00edlenosti nikdy sta\u0159\u00ed,“ p\u0159ipomn\u011bl mu Tom, pobaven\u011b se na Billa uculoval, i kdy\u017e ten ho p\u0159es tmav\u00fd \u0161\u00e1tek nemohl vid\u011bt.<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale… jak to souvis\u00ed s t\u00edm, \u017ee si mi zav\u00e1zal o\u010di?“<\/div>\n
Tom u\u017e neodpov\u011bd\u011bl. Nechal Billa v tichosti p\u0159em\u00fd\u0161let, u\u017e mu toho poradil dost, nyn\u00ed u\u017e je jen na n\u011bm, jestli si vzpomene, a t\u00edm zah\u00e1j\u00ed za\u010d\u00e1tek jejich dne. Nev\u011bd\u011bl, jak dlouho to bude Billovi trvat, ale n\u011bco uvnit\u0159 mu napov\u00eddalo, \u017ee na to p\u0159ijde.<\/div>\n
Bill se nesta\u010dil ani po\u0159\u00e1dn\u011b zamyslet a p\u0159ed o\u010dima se mu vybavily rozmazan\u00e9 st\u0159\u00edpky vzpom\u00ednek. \u010c\u00edm v\u00edce kr\u010dil \u010delo a sna\u017eil se zaost\u0159it, t\u00edm rychleji se slepovaly a tvo\u0159ily tak jeden obraz, jen\u017e se p\u0159ed n\u00edm za\u010dal p\u0159ehr\u00e1vat jako v kin\u011b. Obraz se doost\u0159il a on se mohl s \u00fasm\u011bvem pono\u0159it do jejich d\u011btstv\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Dva sedmilet\u00ed chlapci, dvoj\u010data, b\u011b\u017eeli se sladk\u00fdmi \u00fasm\u011bvy na tv\u00e1\u0159\u00edch do koutu jejich obrovsk\u00e9 zahrady, aby si mohli neru\u0161en\u011b hr\u00e1t a neposlouchat p\u0159itom napom\u00edn\u00e1n\u00ed jejich maminky. Oba se svalili do lehce vlhk\u00e9 tr\u00e1vy, bylo brzo r\u00e1no a kapky rosy se je\u0161t\u011b st\u00e1le dr\u017eely na kone\u010dc\u00edch zelen\u00fdch l\u00edstk\u016f a sedmikr\u00e1sek, jimi\u017e byla poset\u00e1 cel\u00e1 zahrada, vypadalo to tam jako na n\u011bjak\u00e9m palou\u010dku v poh\u00e1dce.<\/em><\/div>\n
Jeden z chlapc\u016f, Bill, zvedl ruku s \u010dern\u00fdm \u0161\u00e1tkem, jen\u017e potajmu ukradli z m\u00e1mina \u0161atn\u00edku. Zam\u00e1val tou tmavou l\u00e1tkou ve vzduchu a zahled\u011bl se na sv\u00e9ho bratra.<\/em><\/div>\n
„Nejprve ty,“ rozk\u00e1zal mu sebejist\u00fdm hlasem, av\u0161ak kdy\u017e se cht\u011bl k Tomovi naklonit, aby mu \u0161\u00e1tek uv\u00e1zal, jeho star\u0161\u00ed dvoj\u010de se odsunulo stranou a pod\u00edvalo se na n\u011bj rozhodn\u00fdm pohledem.<\/em><\/div>\n
„Poka\u017ed\u00e9 to mus\u00edm b\u00fdt j\u00e1, ty sis nenechal o\u010di zav\u00e1zat je\u0161t\u011b nikdy!“ Zd\u016fraznil slovo nikdy a d\u00e1l se zk\u0159\u00ed\u017een\u00fdma rukama na hrudi sed\u011bl d\u00e1l od Billa.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Ale\u2026“ Billova tv\u00e1\u0159 se zamra\u010dila. Necht\u011bl p\u0159iznat, \u017ee m\u00e1 strach. Jeho bratr v\u011bd\u011bl, \u017ee se v noci boj\u00ed z\u016fst\u00e1vat s\u00e1m ve sv\u00e9m pokoji, ale myslel si, \u017ee to bylo proto, \u017ee se Bill b\u00e1l stra\u0161idel, kter\u00e1 noc co noc vyl\u00e9z\u00e1vala zpod jeho postele. Prav\u00fdm d\u016fvodem v\u0161ak bylo jen to, \u017ee se Bill b\u00e1l tmy. Nem\u011bl ji r\u00e1d. Nic v n\u00ed nevid\u011bl, a kdy\u017e ho obklopila, c\u00edtil se tak osam\u011ble a pr\u00e1zdn\u011b. Ale jen v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee s n\u00edm nebyl Tom. „Tak dob\u0159e,“ \u0159ekl odhodlan\u011b. Necht\u011bl ze sebe p\u0159ed sv\u00fdm neboj\u00e1cn\u00fdm bratrem d\u011blat slabocha, i kdy\u017e ho Tom v\u017edy ochra\u0148oval, d\u0159\u00edve ho br\u00e1nil p\u0159ed d\u011btmi ve \u0161kolce, nyn\u00ed ve \u0161kole, zast\u00e1val se ho p\u0159ed jejich posm\u011bva\u010dn\u00fdmi spolu\u017e\u00e1ky. Ale tohle bylo n\u011bco jin\u00e9ho, Bill u\u017e necht\u011bl b\u00fdt takov\u00fd. Alespo\u0148 ne ohledn\u011b t\u00e9to v\u011bci.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Oto\u010dil se a poslu\u0161n\u011b \u010dekal, a\u017e mu o\u010di zakryje \u0161\u00e1tek a bratr mu ho uv\u00e1\u017ee. Jen co p\u0159ed o\u010dima spat\u0159il nekon\u010d\u00edc\u00ed tmu, podlehl panick\u00e9mu strachu. Bylo to jako d\u00edvat se n\u011bkam do pr\u00e1zdna a \u010dekat, kdy v\u00e1s ta temnota vt\u00e1hne dovnit\u0159 sebe a u\u017e nikdy nepust\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Tomi\u2026“ Billova ruka na\u0161la tu Tomovu, pevn\u011b ji stiskla.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d si mi ne\u0159ekl, \u017ee m\u00e1\u0161 strach?“ Tom o n\u011bm v\u011bd\u011bl, jen cht\u011bl, aby mu to Bill \u0159ekl s\u00e1m. Nezlobil se, st\u00e1l u bratra a dr\u017eel ho za ruku.<\/em><\/div>\n
„V\u017edycky \u0159\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee se strachy maj\u00ed p\u0159ekon\u00e1vat. Chci b\u00fdt jako ty…“ Zaf\u0148ukal Bill, ale \u0161\u00e1tek si nerozv\u00e1zal, jen hledal oporu u sv\u00e9ho Toma.<\/em><\/div>\n
„A kdy\u017e budu v t\u00e9 tm\u011b s tebou jako ka\u017edou noc, nebude\u0161 se b\u00e1t?“ Tom se nat\u00e1hl a nemotorn\u011b Billa pohladil po vlasech, nechal svou malou d\u011btskou ru\u010dku sklouznout a\u017e k jeho brad\u011b, kde ho palcem konej\u0161iv\u011b pohladil.<\/em><\/div>\n
„S tebou se nikdy neboj\u00edm!“ Bill\u016fv v\u00fdk\u0159ik zn\u011bl rozhodn\u011b a bez sebemen\u0161\u00edho zav\u00e1h\u00e1n\u00ed. Proto ho Tom na chvilku opustil, nechal ho na zahrad\u011b st\u00e1t samotn\u00e9ho a b\u011b\u017eel dom\u016f, aby mohl z m\u00e1mina \u0161atn\u00edku ukr\u00e1st dal\u0161\u00ed jej\u00ed obl\u00edben\u00fd kousek. \u0160\u00e1tek. Kdy\u017e znovu st\u00e1l vedle sv\u00e9ho bratra, uv\u00e1zal si ho tak, aby nic nevid\u011bl a poslepu vyhledal Billa. Jeho ruce uchopily Billovu tv\u00e1\u0159, a kdy\u017e mu necht\u00edc p\u0159ejel po rtech, ti\u0161e se oba zasm\u00e1li.<\/em><\/div>\n
„Te\u010f u\u017e jsem s tebou,“ za\u0161eptal, av\u0161ak jeho hlas nepostr\u00e1dal d\u016fle\u017eitost. Byl na sebe a sv\u016fj n\u00e1pad nesm\u00edrn\u011b py\u0161n\u00fd, jeho hru\u010f se nafoukla.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e Simone, matka dvoj\u010dat, vy\u0161la ze zadn\u00edch dve\u0159\u00ed domu, kter\u00e9 vedly na zahradu za domem, spat\u0159ila sv\u00e9 dva syny se zav\u00e1zan\u00fdma o\u010dima, jak se sm\u00edchem pob\u00edhaj\u00ed po zahrad\u011b a sna\u017e\u00ed se naj\u00edt jeden druh\u00e9ho. N\u011bkolik minut pozorovala, jak se k sob\u011b ka\u017edou chvilkou pomalu p\u0159ibli\u017eovali, a\u017e se jejich t\u011bla st\u0159etla a oni se svalili do tr\u00e1vy, na\u010de\u017e se za\u010dali dohadovat o tom, kdo toho druh\u00e9ho na\u0161el d\u0159\u00edve. A odpov\u011b\u010f v\u011bd\u011bla jen Simone.<\/em><\/div>\n
Na\u0161li navz\u00e1jem jeden druh\u00e9ho v tu samou chv\u00edli. V\u011bd\u011bla, \u017ee by se na\u0161li v kup\u011b dal\u0161\u00edch jin\u00fdch d\u011bt\u00ed, poznali by se podle sv\u00fdch stejn\u00fdm rytmem bu\u0161\u00edc\u00edch srdc\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Tom si ve chv\u00edli, kdy se Bill\u016fv \u0161irok\u00fd \u00fasm\u011bv zm\u011bnil v n\u011b\u017en\u00fd, uv\u00e1zal tmav\u00fd \u0161\u00e1tek p\u0159es o\u010di. Je\u0161t\u011b chv\u00edli \u010dekal, a\u017e se Bill probere ze sv\u00fdch vzpom\u00ednek, a pak se na m\u00edst\u011b rozto\u010dil, aby nev\u011bd\u011bl, jak\u00fdm sm\u011brem Bill stoj\u00ed.<\/div>\n
„Chyt\u00edm t\u011b jako prvn\u00ed!!!“ Oba chlapci vyk\u0159ikli v tu stejnou chv\u00edli a oba ud\u011blali n\u011bkolik krok\u016f, ka\u017ed\u00fd do opa\u010dn\u00e9ho sm\u011bru a oba vrazili do jak\u00e9si v\u011bci. Se sm\u00edchem a divok\u00fdm m\u00e1v\u00e1n\u00edm rukama se nah\u00e1n\u011bli po pokoji, sna\u017eili se rozpoznat, kde ten druh\u00fd je podle jeho sm\u00edchu. A tak\u00e9 podle hlasu jejich srdce.<\/div>\n
V\u016fbec jim jejich \u0161\u00edlen\u00e1 hra nep\u0159ipadala trapn\u00e1, jak by \u0159ekl kdokoli jin\u00fd. Bylo jim jednadvacet, a co je na tom? Hlavn\u00ed p\u0159ece bylo, \u017ee se v tu chv\u00edli c\u00edtili \u0161\u0165astn\u011b a mohli to \u0161t\u011bst\u00ed pro\u017e\u00edvat spolu. C\u00edtili se \u0161\u00edlen\u011b, bl\u00e1zniv\u011b, zt\u0159e\u0161t\u011bn\u011b a v\u0161echno ostatn\u00ed. A to bylo to, co jim tak dlouho chyb\u011blo. D\u011blat \u0161\u00edlen\u00e9 v\u011bci a neohl\u00ed\u017eet se na chyby, kter\u00e9 ud\u011blali, a nemyslet dop\u0159edu na n\u00e1sledky.<\/p>\n<\/div>\n
Billovo nap\u011bt\u00ed, je\u017e se v n\u011bm posledn\u00ed m\u011bs\u00edce dr\u017eelo, za\u010dalo z jeho t\u011bla pomalu ustupovat, nahradil jej tak energick\u00fd pocit, \u017ee by nejrad\u011bji k\u0159i\u010del, vyk\u0159i\u010del do cel\u00e9ho sv\u011bta, \u017ee tady v hotelov\u00e9m pokoji blbne se sv\u00fdm stejn\u011b star\u00fdm dvoj\u010detem.<\/div>\n
Tom natahoval u\u0161i, aby zaslechl bratrovy kroky a jeho sm\u00edch, p\u0159i\u010dem\u017e ustupoval krok co krok dozadu. P\u0159idr\u017eoval se pod\u00e9l zdi, aby zhruba v\u011bd\u011bl, kde se nach\u00e1z\u00ed. C\u00edtil jej bl\u00edzko, byl n\u011bkde hodn\u011b bl\u00edzko, jen v\u011bd\u011bt, kter\u00fdm sm\u011brem. A ve chv\u00edli, kdy se oto\u010dil, aby se vydal vst\u0159\u00edc sv\u00e9mu bratrovi, se jejich t\u011bla v divok\u00e9m b\u011bhu srazila. Prudk\u00fd n\u00e1raz zap\u0159\u00ed\u010dinil, \u017ee se v objet\u00ed svalili na zem, av\u0161ak kdy\u017e Bill n\u00e1sledoval k zemi sv\u00e9 dvoj\u010de, kopl se nohou o cosi tvrd\u00e9ho, z plna hrdla vyk\u0159ikl a p\u0159eklopil se dozadu, kde ov\u0161em st\u00e1l jeho velk\u00fd a otev\u0159en\u00fd kufr a on se posadil p\u0159\u00edmo do n\u011bj.<\/p>\n<\/div>\n
Bill\u016fv v\u00fdk\u0159ik v\u0161ak zap\u0159\u00ed\u010dinil tak\u00e9 Tomovo leknut\u00ed. Zakopl o Billovu nohu, kter\u00e1 svi\u0161t\u011bla vzduchem, ta ho o\u0161kliv\u011b ude\u0159ila do jeho citliv\u00e9ho m\u00edsta a nezabr\u00e1nily tomu ani jeho obrovsk\u00e9 pytlovit\u00e9 kalhoty. V p\u0159edklonu zak\u0148u\u010del a pomalu se spou\u0161t\u011bl k zemi, kdy\u017e v\u0161ak koleny zavadil o cosi dal\u0161\u00edho. Otev\u0159enou z\u00e1suvku. Doklekl na n\u00ed, ani\u017e by si to uv\u011bdomoval, a pot\u00e9 se pokojem ozvalo jen zak\u0159up\u00e1n\u00ed, tvrd\u00e1 r\u00e1na, jak z\u00e1suvka i s Tomem dopadla na zem. Aby toho v\u0161ak je\u0161t\u011b nebylo m\u00e1lo, po dal\u0161\u00edm zapi\u0161t\u011bn\u00ed, kter\u00e9 v\u0161ak nepat\u0159ilo jemu, ale vy\u0161lo z \u00fast jeho bratra, si uv\u011bdomil, \u017ee se svalil p\u0159\u00edmo do kufru, kde se nyn\u00ed rozvaloval i Bill.<\/p>\n<\/div>\n
Dve\u0159e pokoje se otev\u0159ely a dovnit\u0159 vb\u011bhl dlouhovlas\u00fd chlapec se zd\u011b\u0161en\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i. Jen co spat\u0159il sv\u00e9 dva kamar\u00e1dy, jak se na sob\u011b v\u00e1lej\u00ed v kufru a se \u0161\u00e1tky na o\u010d\u00edch, jeho zd\u011b\u0161en\u00ed se je\u0161t\u011b prohloubilo. Pak se rozhl\u00e9dl po pokoji a to, co spat\u0159il, vypadalo je\u0161t\u011b d\u011bsiv\u011bji. Rozh\u00e1zen\u00e9 oble\u010den\u00ed, Bill\u016fv rozlomen\u00fd h\u0159eben, rozbit\u00e1 v\u00e1za s usychaj\u00edc\u00edmi kv\u011btinami, Billovy boty rozkopan\u00e9 po cel\u00e9m pokoji, utr\u017een\u00e1 z\u00e1suvka, obraz divoce se pohupuj\u00edc\u00ed na zdi. To v\u0161e na n\u011bj zap\u016fsobilo takov\u00fdm dojmem, \u017ee s otev\u0159en\u00fdmi \u00fasty vycouval z pokoje, a kdy\u017e prudce t\u0159\u00edskl dve\u0159mi, aby u\u017e se nemusel d\u00edvat na ten chaos, zaslechl dal\u0161\u00ed v\u00fdk\u0159ik.<\/div>\n
Obraz pov\u011b\u0161en\u00fd na zdi, kter\u00fd se dote\u010f jen nebezpe\u010dn\u011b pohupoval, d\u00edky bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed nabral rychlost a z\u0159\u00edtil se dol\u016f. P\u0159\u00edmo do Tomova poran\u011bn\u00e9ho kl\u00ednu.<\/p>\n<\/div>\n
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady Zdrav\u00edm \u010dlobrd\u00edci!;o) Nebudu v\u00e1s dlouho zdr\u017eovat, jen chci n\u011bco m\u00e1lo napsat k t\u00e9hle pov\u00eddce. Jeliko\u017e je tohle takov\u00e1 „oddechov\u00e1“ pov\u00eddka, kterou jsem napsala mezi psan\u00edm dvou v\u00edced\u00edlek, tak z toho vznikla takov\u00e1 men\u0161\u00ed \u0161\u00edlenost (no, ono to jde poznat u\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-8917","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8917","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8917"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8917\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8917"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8917"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8917"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}