{"id":892,"date":"2017-12-01T16:00:00","date_gmt":"2017-12-01T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=886"},"modified":"2017-12-01T16:00:00","modified_gmt":"2017-12-01T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/12\/01\/vampire-sunrise-ii-10\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 10."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Le\u017eelo se mi a\u017e moc pohodln\u011b na to, abych byl v posteli s\u00e1m. Do m\u00e9ho osobn\u00edho prostoru byl natla\u010den\u00fd Bill a t\u00edm sv\u00fdm dokonal\u00fdm zade\u010dkem se mi tiskl do kl\u00edna. M\u016fj k\u00e1mo\u0161 na to pochopiteln\u011b reagoval po sv\u00e9m a hrd\u011b se mi ty\u010dil v boxerk\u00e1ch. Uv\u011bdomil jsem si, \u017ee pr\u00e1v\u011b ten sv\u00edrav\u00fd pocit v podb\u0159i\u0161ku bylo to, co m\u011b probudilo. Zazubil jsem se, popadl sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele za bok a p\u0159itiskl se k n\u011bmu celou svou d\u00e9lkou. Moc \u010dasto se mi nepo\u0161t\u011bstilo, \u017ee bych byl vzh\u016fru d\u0159\u00edv ne\u017e on. Bu\u010f zapomn\u011bl, \u017ee m\u00e1 dneska povinnosti, nebo mu na tom nez\u00e1le\u017eelo. Bylo u\u017e tak pozd\u011b, \u017ee byly okenice vyta\u017een\u00e9 nahoru a do m\u00edstnosti pronikal slab\u00fd svit hv\u011bzd.<\/em><\/div>\n
„Hmm, co m\u011b to tla\u010d\u00ed? Ty sis vzal do postele n\u011bjakou zbra\u0148?“ zavrt\u011bl se Bill a propnul se v z\u00e1dech, a\u017e mi uniklo tich\u00e9 zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se o m\u011b r\u00e1doby nen\u00e1padn\u011b ot\u0159el.<\/em><\/div>\n
„Jo a je nabit\u00e1,“ p\u0159istoupil jsem na jeho hru. \u010cernovl\u00e1sek se prot\u00e1hl jako ko\u010dka a oto\u010dil se ke mn\u011b \u010delem.<\/em><\/div>\n
„No dobr\u00fd ve\u010der,“ zazubil se a vypadal tak spokojen\u011b jako u\u017e dlouho ne. Vlasy m\u011bl rozcuchan\u00e9 a o\u010di po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b opuchl\u00e9 sp\u00e1nkem. Nikdy nebyl kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho k sob\u011b k polibku a vydechl mu do pusy, kdy\u017e jsem na jazyku uc\u00edtil svou vlastn\u00ed krev.<\/em><\/div>\n
„Vid\u00edm, \u017ee sis ve\u010der poslou\u017eil,“ pozvedl jsem obo\u010d\u00ed a polibky za\u00fato\u010dil na jeho krk.<\/em><\/div>\n
„S\u00e1m ses mi nab\u00eddl,“ zaprotestoval Bill chab\u011b a v hrudi se mu oz\u00fdvalo slastn\u00e9 mru\u010den\u00ed, p\u0159i kter\u00e9m se mi b\u0159icho sv\u00edralo touhou. Jedn\u00edm pohybem jsem se vyhoupl na to \u0161t\u00edhl\u00e9 n\u00e1dhern\u00e9 t\u011blo a srazil na\u0161e kl\u00edny dohromady. Za\u010dal jsem se na n\u011bm pohybovat nahoru a dol\u016f a m\u011bl jsem dojem, \u017ee vybuchnu u\u017e jen p\u0159i tomhle t\u0159en\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Chci t\u011b v sob\u011b,“ zast\u00e9nal Bill, pokr\u010dil nohy a rozt\u00e1hl je od sebe, abych na n\u011bj mohl l\u00e9pe dolehnout. „Je to u\u017e hrozn\u011b dlouho. O\u0161ukej m\u011b,“ zachrapt\u011bl rozkazova\u010dn\u011b.<\/em><\/div>\n

T\u00f3n jeho hlasu mi zp\u016fsoboval mraven\u010den\u00ed na z\u00e1tylku, kter\u00e9 mi p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011blo po cel\u00e9 p\u00e1te\u0159i.<\/em><\/div>\n
„O\u0161uk\u00e1m t\u011b tak, \u017ee se bude cel\u00fd hrad ot\u0159\u00e1sat v z\u00e1kladech a str\u00e1\u017ee si budou myslet, \u017ee t\u011b tady mu\u010d\u00edm,“ popisoval jsem mu p\u0159esn\u011b, co m\u00e1m v pl\u00e1nu s n\u00edm ud\u011blat, jakmile se zbav\u00edme p\u0159ebyte\u010dn\u00e9ho oble\u010den\u00ed. Nejd\u0159\u00edv jsem ho v\u0161ak cht\u011bl vydr\u00e1\u017edit a\u017e k nep\u0159\u00ed\u010detnosti. N\u00e1\u0161 p\u016fst byl u\u017e tak dlouh\u00fd, \u017ee jsem za\u010d\u00ednal blouznit, jen\u017ee jsem cht\u011bl, aby Bill \u0161\u00edlel z pot\u0159eby m\u00edt m\u011b v sob\u011b. Cht\u011bl jsem b\u00fdt t\u00edm, kdo bude ovl\u00e1dat situaci.<\/em><\/div>\n
„Nejd\u0159\u00edve si tu tvoji prdelku pod\u00e1m jazykem. Budu t\u011b olizovat, a\u017e se bude\u0161 kroutit a prosit o v\u00edc,“ pokra\u010doval jsem a Bill mi p\u0159itom zat\u00ednal nehty do nah\u00fdch zad.<\/em><\/div>\n
„Ach Tome, tohle mi ned\u011blej. Prost\u011b to ud\u011blej,“ k\u0148u\u010del Bill zoufale v naprost\u00e9m protikladu k t\u00f3nu, jak\u00fdm mluvil p\u0159ed chvilkou, a to jsem teprve za\u010dal. V kr\u00e1tk\u00fdch p\u0159\u00edrazech jsem na n\u011bj nal\u00e9h\u00e1val, a\u017e byly na\u0161e boxerky vlhk\u00e9 a zmuchlan\u00e9. C\u00edtil jsem, jak mu tepna pod m\u00fdmi rty pulzuje a v\u00e1b\u00ed m\u011b k sob\u011b. Zp\u00edvala a vyb\u00edzela m\u011b, a\u0165 ochutn\u00e1m. Jak to bylo dlouho, co jsem m\u011bl mo\u017enost do n\u00ed zabo\u0159it \u0161pi\u010d\u00e1ky? P\u0159i\u0161lo mi, \u017ee u\u017e to jsou roky. C\u00edtil jsem tlak v o\u010d\u00edch, ale zat\u00edm je\u0161t\u011b bylo brzo. Kdybych se do Billa te\u010f zakousnul, ztratil bych ve\u0161ker\u00e9 odhodl\u00e1n\u00ed a prost\u011b bych ho do n\u011bj str\u010dil. Polkl jsem a zat\u0159epal hlavou, abych se trochu vzpamatoval.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\n

„Pak si t\u011b za\u010dnu zpracov\u00e1vat jedn\u00edm prstem. A\u017e mu\u010div\u011b pomalu ho do tebe zasunu, zat\u00edmco t\u011b budu l\u00edbat na ka\u017edi\u010dk\u00e9m kousku tv\u00e9 k\u016f\u017ee. Za\u010dnu na tom dokonal\u00e9m kr\u010dku a budu postupovat n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e. P\u0159es hrudn\u00edk a b\u0159icho. Tam si to opravdu u\u017eiju,“ vrn\u011bl jsem mu do ucha.<\/em><\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, pros\u00edm,“ vyr\u00e1\u017eel ze sebe Bill a kroutil se, aby m\u011b ze sebe shodil, jen\u017ee proti mn\u011b nem\u011bl \u0161anci. Krom\u011b toho, \u017ee jsem byl v\u011bt\u0161\u00ed a siln\u011bj\u0161\u00ed, jsem ho dok\u00e1zal dostat do takov\u00e9ho transu, \u017ee sotva vn\u00edmal.<\/em><\/div>\n
„Pak si t\u011b vezmu do pusy,“ vykl\u00e1dal jsem d\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Ne, to u\u017e ne,“ mumlal Bill jako v hore\u010dce a h\u00e1zel sebou.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e jsem se nadechoval k dal\u0161\u00edmu nemravn\u00e9mu vypr\u00e1v\u011bn\u00ed, n\u011bkdo zabu\u0161il na vstupn\u00ed dve\u0159e takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee se ot\u0159\u00e1sala cel\u00e1 v\u011b\u017e.<\/em><\/div>\n
„Va\u0161e v\u00fdsosti?“ zak\u0159i\u010del Gustav a p\u0159idal dal\u0161\u00ed s\u00e9rii bu\u0161en\u00ed.<\/em><\/div>\n
„To si snad d\u011bl\u00e1 prdel. Po\u0161li ho pry\u010d,“ p\u0159ik\u00e1zal jsem Billovi, kter\u00fd te\u010f zt\u011b\u017eka oddechoval a modr\u00e9 o\u010di up\u00edral do stropu.<\/em><\/div>\n
„Va\u0161e v\u00fdsosti, je to d\u016fle\u017eit\u00e9,“ ozval se znovu hlas zpoza dve\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Zn\u00ed vyd\u011b\u0161en\u011b. P\u016fjdu aspo\u0148 zjistit, co se d\u011bje,“ povzdychl si Bill a zatla\u010dil mi do ramen, aby m\u011b ze sebe sundal. Jen velmi neochotn\u011b jsem mu uhnul a mrsknul sebou na postel. M\u011bl jsem sto chut\u00ed za\u0159vat si do pol\u0161t\u00e1\u0159e. Erekce m\u011b bolestiv\u011b tla\u010dila a j\u00e1 ji bezd\u011b\u010dn\u011b p\u0159im\u00e1\u010dkl k matraci.<\/em><\/div>\n
Bill si na sebe narychlo navl\u00edkal kalhoty a chvilku bojoval se zap\u00edn\u00e1n\u00edm, kdy\u017e se sna\u017eil zkrotit sv\u016fj nab\u011bhl\u00fd penis. Popadl prvn\u00ed tri\u010dko, kter\u00e9 mu p\u0159i\u0161lo pod ruku, a p\u0159et\u00e1hl si ho p\u0159es hlavu. Pak u\u017e zam\u00ed\u0159il k ob\u00fdv\u00e1ku, aby si vyslechl, co tak hrozn\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9ho po n\u011bm jeho guardian chce.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Copak ho\u0159\u00ed?“ obo\u0159il se na n\u011bj Bill a j\u00e1 se potuteln\u011b usm\u00e1l, kdy\u017e jsem si p\u0159edstavil, jak se p\u0159ed jeho podr\u00e1\u017een\u00edm Gustav kr\u010d\u00ed na prahu. Ochr\u00e1nce zamumlal n\u011bco, co jsem nesly\u0161el a Bill na to reagoval jen p\u0159i\u0161krcen\u00fdm: „Co\u017ee?“ Atmosf\u00e9ra v cel\u00e9 v\u011b\u017ei se zm\u011bnila jako m\u00e1vnut\u00edm kouzeln\u00e9ho proutku. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou byl vzduch nabit\u00fd jisk\u0159iv\u00fdm dusnem, ale te\u010f jako by se v\u0161emi m\u00edstnostmi prohnal sever\u00e1k.<\/em><\/div>\n

Gustav op\u011bt cosi mumlal, a i p\u0159esto\u017ee byli ve vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti, c\u00edtil jsem, jak z Billova t\u011bla s\u00e1laj\u00ed emoce. Nadzvedl jsem se na loktech a zaposlouchal se, ale ani up\u00ed\u0159\u00ed sluch mi nepomohl zachytit, o \u010dem se bav\u00ed. Pokusil jsem se roz\u0161ifrovat Billovy emoce, tak jak m\u011b to u\u010dila Sonja. P\u011bkn\u011b vrstvu po vrstv\u011b. Zav\u0159el jsem o\u010di, nadechl se a \u00fapln\u011b si vypr\u00e1zdnil hlavu. Nejd\u0159\u00edve jsem se setkal s n\u011b\u010d\u00edm tvrd\u00fdm a nep\u0159\u00edstupn\u00fdm, jako by se Bill sna\u017eil maskovat svoje emoce. Nenechal jsem se t\u00edm odb\u00fdt a tu tvrdou slupku odtla\u010dil. Pod n\u00ed na m\u011b vykouklo podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00ed, ale ne jen tak ledasjak\u00e9. Nebylo to rozru\u0161en\u00ed, byl to \u010dir\u00fd vztek. Jen\u017ee m\u011bl podivnou p\u0159\u00edchu\u0165. Ho\u0159kou. Jako kdy\u017e se vztek sm\u00edch\u00e1 s n\u011b\u010d\u00edm hor\u0161\u00edm. Sakra, je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d to pro m\u011b nebylo jednoduch\u00e9. Tohle de\u0161ifrov\u00e1n\u00ed pocit\u016f. Co to mohlo b\u00fdt?<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Znovu jsem se nadechl a nechal se pohltit v\u0161\u00edm, co ke mn\u011b Bill vys\u00edlal. A pak se mi to zaseklo do \u017ealudku jako ostr\u00e9 ledov\u00e9 dr\u00e1py. Byl to strach. Strach tak hrozn\u00fd a d\u011bsiv\u00fd, \u017ee mi na cel\u00e9m t\u011ble vysko\u010dila hus\u00ed k\u016f\u017ee. Rozt\u0159\u00e1sl jsem se a vyd\u011b\u0161en\u011b otev\u0159el o\u010di, jen\u017ee ty pocity tady byly po\u0159\u00e1d. Te\u010f, kdy\u017e jsem je k sob\u011b pustil, p\u0159\u00edmo m\u011b dusily v krku. Musel jsem se jich zbavit. Vt\u00e1hl jsem do plic hlubok\u00fd n\u00e1dech a p\u0159edstavoval si, jak v\u0161echen ten d\u011bs a hr\u016fzu vytla\u010duju ven. Zav\u00edr\u00e1m p\u0159ed nimi okna. Nejsou mou sou\u010d\u00e1st\u00ed, opakoval jsem si dokola. K m\u00e9 velk\u00e9 \u00falev\u011b jsem c\u00edtil, jak to v\u0161echno sl\u00e1bne a postupn\u011b miz\u00ed. Nicm\u00e9n\u011b pachu\u0165 strachu se mi na jazyku p\u0159evaloval, jako kdy\u017e t\u011b\u017ek\u00e1 p\u0159ikr\u00fdvka mlhy pokryje okol\u00ed hradu.<\/em><\/div>\n

<\/p>\n

„Promi\u0148, ale mus\u00edm okam\u017eit\u011b odej\u00edt,“ vrazil Bill zp\u00e1tky do lo\u017enice, ve tv\u00e1\u0159i b\u00edl\u00fd jako k\u0159\u00edda.<\/em><\/div>\n

„Co se d\u011bje?“ posadil jsem se a omotal kolem sebe p\u0159ikr\u00fdvku.<\/em><\/div>\n
„Nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho,“ pokusil se \u010dernovl\u00e1sek o chab\u00fd \u00fasm\u011bv, kter\u00fd by m\u011b nep\u0159esv\u011bd\u010dil, ani kdybych neum\u011bl \u010d\u00edst jeho emoce.<\/em><\/div>\n
„Bille, j\u00e1 v\u00edm, jak se c\u00edt\u00ed\u0161. N\u011bco t\u011b vyd\u011bsilo,“ naklonil jsem hlavu na stranu a pozorn\u011b ho sledoval.<\/em><\/div>\n
Kr\u00e1l se na chvilku zastavil a se sta\u017een\u00fdm obo\u010d\u00edm na m\u011b up\u0159en\u011b hled\u011bl, jako by rozm\u00fd\u0161lel, co mi sm\u00ed prozradit. Pak si povzdechl a p\u0159et\u00e1hl si p\u0159es hlavu svetr.<\/em><\/div>\n
„Nechci ti zat\u00edm nic \u0159\u00edkat, dokud neprov\u011b\u0159\u00edm, jestli je pravda\u2026 jestli to, co Gustav \u0159\u00edkal\u2026 jestli je v\u016fbec mo\u017en\u00e9\u2026“ dost\u00e1val ze sebe zt\u011b\u017eka, a zoufale si vjel rukama do vlas\u016f. „Vysv\u011btl\u00edm ti to, a\u017e se vr\u00e1t\u00edm,“ spustil ruce pod\u00e9l t\u011bla a vypadal hrozn\u011b mal\u00fd.<\/em><\/div>\n
Vylezl jsem z postele a sev\u0159el ho v medv\u011bd\u00edm objet\u00ed. Ve\u0161ker\u00e1 nadr\u017eenost n\u00e1s oba opustila. Bill se v m\u00e9m n\u00e1ru\u010d\u00ed neuvolnil tak jako obvykle, ale to jsem ani neo\u010dek\u00e1val.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1m j\u00edt s tebou?“ nab\u00eddl jsem.<\/em><\/div>\n
„Ne, pot\u0159ebuju to vy\u0159e\u0161it s\u00e1m,“ nam\u00edtl Bill a vyprostil se z v\u011bzen\u00ed m\u00fdch pa\u017e\u00ed. „M\u00e1\u0161 dneska cvi\u010den\u00ed se Sonjou?“<\/em><\/div>\n
„Ne,“ zakroutil jsem hlavou. „Jen p\u00e1r hodin s Adamem.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl, ale u\u017e zase pochodoval po lo\u017enici a doobl\u00e9kal se a vypadal, \u017ee m\u011b sotva vn\u00edm\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Bille, tohle se mi nel\u00edb\u00ed. Nem\u016f\u017ee\u0161 mi \u0159\u00edct aspo\u0148 n\u011bco?“ pokusil jsem se na n\u011bj znovu zatla\u010dit.<\/em><\/div>\n
„Pokus\u00edm se vr\u00e1tit brzo,“ \u0159ekl mi m\u00edsto odpov\u011bdi a pak prost\u011b ode\u0161el. Sly\u0161el jsem jeho rychl\u00e9 kroky, dokud nezmizely za z\u00e1krutou schodi\u0161t\u011b. V b\u0159i\u0161e jsem c\u00edtil strach sm\u00edchan\u00fd s nadr\u017eenost\u00ed a bylo to to nejdivn\u011bj\u0161\u00ed, co jsem kdy za\u017eil. Mo\u017en\u00e1, \u017ee by mi lekce se Sonjou dneska p\u0159i\u0161la vhod. Na druhou stranu bych si asi p\u0159ipadal nepat\u0159i\u010dn\u011b, kdybych se p\u0159ed t\u00edm vzne\u0161en\u00fdm stvo\u0159en\u00edm m\u011bl p\u0159iznat ke sv\u00e9mu moment\u00e1ln\u00edmu stavu.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tome, vn\u00edm\u00e1\u0161 m\u011b?“ poklepal Adam klouby sv\u00fdch prst\u016f o lavici a j\u00e1 polekan\u011b nadsko\u010dil. Rozhl\u00e9dl jsem se po m\u00edstnosti, jako bych \u00fapln\u011b zapomn\u011bl, kde jsem. „Co je to s tebou dneska?“ povyt\u00e1hl modroo\u010dko obo\u010d\u00ed a posadil se na \u017eidli vedle m\u011b. „V\u016fbec m\u011b nevn\u00edm\u00e1\u0161.“<\/em><\/div>\n

„Promi\u0148, nejsem ve sv\u00e9 k\u016f\u017ei,“ pokusil jsem se o chab\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n
„To vid\u00edm. Dok\u00e1\u017ee\u0161 mi v\u016fbec \u0159\u00edct, o \u010dem jsem tady posledn\u00ed p\u016flhodinu mluvil?“ zatv\u00e1\u0159il se ztr\u00e1pen\u011b, jako bych mu pr\u00e1v\u011b \u0159ekl n\u011bjakou stra\u0161nou zpr\u00e1vu.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148, j\u00e1 nev\u00edm,“ sv\u011bsil jsem ramena a zahled\u011bl se na sv\u00e9 ruce. M\u011bl jsem je \u00fapln\u011b ledov\u00e9 a \u010derven\u00e9, jak jsem je po\u0159\u00e1d sv\u00edral v p\u011bst.<\/em><\/div>\n
„Stalo se n\u011bco?“ zkusil to Adam a starostliv\u011b si m\u011b m\u011b\u0159il.<\/em><\/div>\n
„Ne, ano. J\u00e1 nev\u00edm. Nem\u016f\u017eu o tom mluvit,“ soukal jsem ze sebe postupn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Kr\u00e1lovsk\u00e9 starosti?“ nadhodil m\u016fj u\u010ditel a za\u010dal srovn\u00e1vat kn\u00ed\u017eky na hrom\u00e1dku. Po pravd\u011b jsem ani nev\u011bd\u011bl, jak\u00e9mu p\u0159edm\u011btu se pr\u00e1v\u011b v\u011bnujeme.<\/em><\/div>\n
„N\u011bco takov\u00e9ho,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem. „Nezlob\u00ed\u0161 se na m\u011b? Jsem my\u0161lenkami jinde.“<\/em><\/div>\n
„Nezlob\u00edm. Mysl\u00edm, \u017ee bude nejlep\u0161\u00ed to pro dne\u0161ek zabalit. Stejn\u011b bych ti do kebule nic nenatla\u010dil.“<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148 mi to,“ sv\u011bsil jsem ramena.<\/em><\/div>\n
„Tome, mysl\u00edm, \u017ee o tom omlouv\u00e1n\u00ed u\u017e jsme mluvili. Prost\u011b nem\u00e1\u0161 den. J\u00e1 ti za to hlavu neutrhnu. Budeme pokra\u010dovat zase p\u0159\u00ed\u0161t\u011b. Nikam nesp\u011bch\u00e1me,“ uklid\u0148oval m\u011b, pak se mi zahled\u011bl do tv\u00e1\u0159e a \u017emoulal si p\u0159i tom spodn\u00ed ret. M\u016fj zmaten\u00fd \u017ealudek p\u0159i tom ud\u011blal kotrmelec. K\u00e9\u017e by s t\u00edm p\u0159estal, tohle mi v\u00e1\u017en\u011b nepom\u00e1halo. „Pokud by ses cht\u011bl vypov\u00eddat, jsem tady.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„D\u011bkuji, jsi hodn\u00fd. Ale nen\u00ed toho moc co \u0159\u00edct,“ zakroutil jsem hlavou a poposedl na \u017eidli. Nebylo mi v\u016fbec p\u0159\u00edjemn\u011b. Nec\u00edtil jsem \u00fazkost jako obvykle, ale i tak to bylo hrozn\u00e9. Neuspokojen\u00ed z dne\u0161n\u00edho r\u00e1no se prol\u00ednalo se strachem a zlost\u00ed. Takov\u00fd koktejl emoc\u00ed pro m\u011b byl novinka. Kdy\u017e jsem se d\u00edval Adamovi do tv\u00e1\u0159e, v jednu chv\u00edli jsem m\u011bl chu\u0165 ho pra\u0161tit a v n\u00e1sleduj\u00edc\u00ed mu d\u00e1t pusu. Nehodlal jsem se pou\u0161t\u011bt ani do jednoho, tak\u017ee jsem vysko\u010dil ze \u017eidle, div \u017ee jsem p\u0159i t\u00e9 tom rychl\u00e9m man\u00e9vru nep\u0159evrhl lavici. „Rad\u0161i p\u016fjdu.“<\/em><\/div>\n

„Tome, nel\u00edb\u00ed se mi, \u017ee odsud takhle odch\u00e1z\u00ed\u0161,“ up\u0159el na m\u011b Adam ty sv\u00e9 ob\u0159\u00ed stud\u00e1nky a pocit, \u017ee ho mus\u00edm zul\u00edbat k smrti, za\u010dal op\u011bt p\u0159evl\u00e1dat.<\/em><\/div>\n
„Mus\u00edm j\u00edt,“ vyhrkl jsem a poslepu klop\u00fdtal ke dve\u0159\u00edm. Jakmile jsem se dostal na chladnou chodbu, my\u0161lenky se mi pomalu uklid\u0148ovaly. Trochu h\u016f\u0159 na tom byl tlak v m\u00fdch kalhot\u00e1ch. Sakra pr\u00e1ce. Pot\u0159ebuju vypadnout. Rozb\u011bl jsme se pry\u010d od t\u0159\u00eddy, kdyby n\u00e1hodou Adama napadlo vyb\u011bhnout za mnou. Nem\u00ed\u0159il jsem nikam konkr\u00e9tn\u011b, nohy m\u011b nesly skrz zasn\u011b\u017een\u00e9 n\u00e1dvo\u0159\u00ed k hradn\u00ed br\u00e1n\u011b. Bill pravd\u011bpodobn\u011b zm\u011bnil p\u0159\u00edkazy ohledn\u011b vych\u00e1zen\u00ed, proto\u017ee jsem j\u00ed bez probl\u00e9mu pro\u0161el, ani\u017e by n\u011bkter\u00fd ze str\u00e1\u017en\u00fdch hnul brvou.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Obrovsk\u00fd les m\u011b v\u00edtal jako ut\u011b\u0161uj\u00edc\u00ed n\u00e1ru\u010d a j\u00e1 se nemohl do\u010dkat, a\u017e se vno\u0159\u00edm do ticha mezi stromy. B\u011b\u017eel jsem tak rychle, \u017ee jsem sotva vn\u00edmal chlad. Naopak se mi l\u00fdtka i tv\u00e1\u0159e za\u010daly zah\u0159\u00edvat. Byl to tak p\u0159\u00edjemn\u00fd pocit dr\u00e1t se dop\u0159edu. Postupovat hloub\u011bji a myslet jen na to, kam polo\u017e\u00edm nohu p\u0159\u00ed\u0161t\u011b. Necht\u011bl jsem myslet na Billa a jeho starosti a o nic v\u00edc se mi necht\u011blo myslet na Adama a na pocity, kter\u00e9 ve mn\u011b vyvol\u00e1val.<\/em><\/div>\n

Po p\u00e1r minut\u00e1ch jsem minul m\u00fdtinu, na kter\u00e9 m\u011b Bill v\u011bt\u0161inou srazil k zemi p\u0159i na\u0161ich no\u010dn\u00edch honech. Takhle daleko jsem se nikdy nedostal, ale ani tak jsem nezastavil. P\u0159epnul jsem na up\u00ed\u0159\u00ed rychlost a hnal se jako proud vzduchu d\u00e1l a dop\u0159edu. Netu\u0161il jsem, jak dlouho se lesem proh\u00e1n\u00edm, zarazila m\u011b a\u017e mihotav\u00e1 sv\u011bt\u00e9lka v d\u00e1lce p\u0159ede mnou. Zabrzdil jsem tak prudce, \u017ee se mi p\u0159ed nohama nahrnula vrstva sn\u011bhu. Rozhl\u00e9dl jsem se po mal\u00e9m \u00fadol\u00ed\u010dku a pak mi to do\u0161lo. Vesnice. Lidsk\u00e1 vesnice, o n\u00ed\u017e jednou mluvil Bill. Netu\u0161il jsem, \u017ee je tak bl\u00edzko. Nebo jsem j\u00e1 ut\u00edkal tak daleko? Necht\u011bl jsem, aby si o m\u011b d\u011blal starosti, tak\u017ee jsem se oto\u010dil na pat\u011b a stejnou rychlost\u00ed jako p\u0159ed t\u00edm vyrazil zp\u00e1tky.<\/em><\/div>\n
Hlavu jsem m\u011bl kone\u010dn\u011b \u010distou a i to klubko pocit\u016f, co se mi sv\u00edralo v \u00fatrob\u00e1ch, kone\u010dn\u011b polevilo. Zastavil jsem se, a\u017e kdy\u017e jsem dos\u00e1hl okraje lesa, a vyd\u00fdch\u00e1val jsem se. Pohledem jsem klouzal po v\u011b\u017e\u00edch hradu a p\u0159em\u00edtal, kde p\u0159esn\u011b te\u010f Bill asi je. Nech\u00e1pal jsem, jak mi hrad p\u0159edt\u00edm mohl p\u0159ipadat ot\u0159esn\u00fd. Kdy\u017e jsem se zahled\u011bl na v\u0161echna to rozsv\u00edcen\u00e1 sv\u011btla, p\u0159elila se p\u0159ese m\u011b vlna klidu. Tohle byl domov.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„N\u011bjak na lehko,“ promluvil n\u011bkdo vedle m\u011b. P\u0159ikradl se ke mn\u011b tak ti\u0161e, \u017ee jsem ho nezaslechl. Oto\u010dil jsem se po hlase a uvid\u011bl chlap\u00edka, kter\u00fd se le\u017e\u00e9rn\u011b op\u00edral o jeden ze strom\u016f a v\u011btvi\u010dkou si vyb\u00edral \u0161p\u00ednu zpoza neht\u016f. „Nebo v tob\u011b snad koluje hork\u00e1 krev?“ doplnil a v\u011btvi\u010dku zahodil. P\u00e1r kroky do\u0161el a\u017e ke mn\u011b a zahled\u011bl se na hrad stejn\u011b jako j\u00e1 p\u0159ed okam\u017eikem. Pokud jsem mohl soudit, tenhle pobuda rozhodn\u011b nepat\u0159il ke kr\u00e1lovsk\u00e9mu dvoru. Pominu-li jeho otrhan\u00e9 oble\u010den\u00ed a ztrhanou tv\u00e1\u0159, v jeho o\u010d\u00edch bylo n\u011bco divok\u00e9ho a nespoutan\u00e9ho. Jako by nebyl zvykl\u00fd \u017e\u00edt mezi lidmi. Chvilku jsem zauva\u017eoval, \u017ee zkus\u00edm \u010d\u00edst jeho pocity, ale nakonec jsem nesebral odvahu. Kdo v\u00ed, co je to za po\u0161uka a j\u00e1 m\u011bl pro dne\u0161ek zmaten\u00fdch emoc\u00ed a\u017e a\u017e.<\/em><\/div>\n

„Kdo jsi?“ zeptal jsem se ho bez pr\u016ftah\u016f, ale on jen m\u00e1vl rukou.<\/em><\/div>\n
„Nikdo d\u016fle\u017eit\u00fd.“ Nespou\u0161t\u011bl p\u0159i tom o\u010di z kamenn\u00e9 budovy p\u0159ed n\u00e1mi. M\u011bl rozlo\u017eit\u00e1 ramena, ale jinak byl pohubl\u00fd. Tv\u00e1\u0159e m\u011bl propadl\u00e9 a hyzdily ho ostr\u00e9 rysy. Byl jsem si jist\u00fd, \u017ee kdyby p\u0159ibral, mohl by b\u00fdt docela atraktivn\u00ed. Vlasy m\u011bl mastn\u00e9 a rozcuchan\u00e9. T\u011b\u017eko h\u00e1dat, jakou m\u011bly barvu, proto\u017ee na nich ulp\u00edvala vrstva \u0161p\u00edny. Co m\u011b na n\u011bm znepokojovalo nejv\u00edc, byly jeho pichlav\u00e9 o\u010di. Tv\u00e1\u0159il se znud\u011bn\u011b, ale jeho \u010dern\u00e9 duhovky v sob\u011b m\u011bly n\u011bco z\u00e1ke\u0159n\u00e9ho.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Kr\u00e1l je na hrad\u011b?“ k\u00fdvl bradou dop\u0159edu.<\/em><\/div>\n

„Ano,“ p\u0159isv\u011bd\u010dil jsem. Mo\u017en\u00e1 to byl \u010dlen n\u011bjak\u00e9ho men\u0161\u00edho klanu, kter\u00fd p\u0159ijel vyjedn\u00e1vat a cestou se n\u011bkde ztratil, b\u011b\u017eelo mi hlavou. „I cel\u00e1 kr\u00e1lovsk\u00e1 rodina.“<\/em><\/div>\n
„Bill je na hrad\u011b?“ o\u017eil najednou a sto\u010dil hlavu ke mn\u011b. Te\u010f vypadal p\u0159\u00edmo maniak\u00e1ln\u011b.<\/em><\/div>\n
„Bill je kr\u00e1l,“ zamra\u010dil jsem se na n\u011bj. Tak\u017ee o\u010dividn\u011b nep\u0159i\u0161el vyjedn\u00e1vat, kdy\u017e ani nev\u011bd\u011bl, kdo je kr\u00e1lem. Pod jak\u00fdm kamenem se schov\u00e1val, \u017ee se k n\u011bmu tahle novinka nedonesla?<\/em><\/div>\n
„Jak dlouho?“ zeptal se a bylo zn\u00e1t, \u017ee p\u0159\u00edmo dycht\u00ed po odpov\u011bd\u00edch.<\/em><\/div>\n
„M\u011bs\u00edc nebo dva,“ prozradil jsem a za\u010dal jsem sv\u00e9ho spole\u010dn\u00edka zkoumat pe\u010dliv\u011bji. Netu\u0161il jsem odkud p\u0159i\u0161el, ale z civilizace rozhodn\u011b ne. Jeho oble\u010den\u00ed bylo hrozn\u011b star\u00e9 a na mnoha m\u00edstech potrhan\u00e9. \u017de by up\u00ed\u0159\u00ed bezdomovec?<\/em><\/div>\n
„A ty jsi?“<\/em><\/div>\n
„Tom.“<\/em><\/div>\n
„Pat\u0159\u00ed\u0161 ke dvoru?“ p\u0159e\u0161el ke mn\u011b kousek bl\u00ed\u017e a nas\u00e1l nosem, jako by z toho mohl poznat, kdo jsem.<\/em><\/div>\n
„Sv\u00fdm zp\u016fsobem. Chod\u00edm s Billem,“ p\u0159iznal jsem up\u0159\u00edmn\u011b. V cizincov\u00fdch o\u010d\u00edch vybuchl plamen, kter\u00fd okam\u017eit\u011b vyst\u0159\u00eddalo n\u011bco ledov\u00e9ho, p\u0159i\u010dem\u017e se mi v hlav\u011b mihla p\u0159edstava tmav\u00fdch tunel\u016f a mrtvol. Po z\u00e1dech mi p\u0159eb\u011bhl mr\u00e1z a jen na p\u016fl to bylo zp\u016fsobeno t\u00edm, \u017ee nem\u00e1m bundu. „Jde\u0161 dovnit\u0159?“ dostal jsem ze sebe, kdy\u017e se mi poda\u0159ilo polknout.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Zat\u00edm ne, Tome,“ zasy\u010del jako had. Naposledy si m\u011b prohl\u00e9dl od hlavy a\u017e k pat\u011b, oto\u010dil se a pomal\u00fdm klusem ob\u00edhal kolem hradn\u00ed zdi. Sledoval jsem ho tak dlouho, dokud se mi neztratil z o\u010d\u00ed. Set\u0159\u00e1sl jsem ze sebe nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, kter\u00fd na m\u011b toto setk\u00e1n\u00ed zanechalo, a honem jsem stoupal po p\u011b\u0161in\u011b zp\u00e1tky do hradu. M\u011bl jsem v \u00famyslu zaj\u00edt do j\u00eddelny a po\u0159\u00e1dn\u011b se nadl\u00e1bnout a pak ve v\u011b\u017ei \u010dekat na Billa, dokud se nevr\u00e1t\u00ed.<\/em><\/div>\n

Jakmile jsem ve\u0161el vstupn\u00ed branou, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee na n\u011bco takov\u00e9ho m\u016f\u017eu zapomenout. Na n\u00e1dvo\u0159\u00ed se chystala mal\u00e1 skupinka str\u00e1\u017e\u00ed a kolem nich roz\u010d\u00edlen\u011b dupal Bill.<\/em><\/div>\n
„Nem\u011bli jste ho nechat odej\u00edt,“ prskal pr\u00e1v\u011b na velitele str\u00e1\u017e\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Va\u0161e v\u00fdsosti, nebyl vyd\u00e1n z\u00e1kaz vych\u00e1zet,“ nam\u00edtl chab\u011b mu\u017e v obleku z ocelov\u00fdch pl\u00e1t\u016f.<\/em><\/div>\n
„To m\u011b nezaj\u00edm\u00e1,“ k\u0159i\u010del Bill, kdy\u017e si m\u011b v\u0161iml jeden z mu\u017e\u016f a uk\u00e1zal na m\u011b.<\/em><\/div>\n
„U Dr\u00e1kuly, Tome. Tys m\u011b vyd\u011bsil,“ hnal se ke mn\u011b kr\u00e1l s \u00falevou vepsanou v cel\u00e9m dr\u017een\u00ed t\u011bla. Sko\u010dil po mn\u011b a dr\u017eel m\u011b v objet\u00ed, jako bych byl d\u00edt\u011b ztracen\u00e9 b\u011bhem zem\u011bt\u0159esen\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Co se d\u011bje?“ p\u0159ejel jsem pohledem po cel\u00e9 jednotce, kter\u00e1 se te\u010f za\u010dala rozch\u00e1zet. O\u010dividn\u011b to byl odd\u00edl sestaven\u00fd vylo\u017een\u011b proto, aby m\u011b na\u0161el.<\/em><\/div>\n
„Mus\u00edme si promluvit,“ povzdychl si Bill a za ruku m\u011b vedl do hradu.<\/a><\/p>\n

<\/em> autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Le\u017eelo se mi a\u017e moc pohodln\u011b na to, abych byl v posteli s\u00e1m. Do m\u00e9ho osobn\u00edho prostoru byl natla\u010den\u00fd Bill a t\u00edm sv\u00fdm dokonal\u00fdm zade\u010dkem se mi tiskl do kl\u00edna. M\u016fj k\u00e1mo\u0161 na to pochopiteln\u011b reagoval po sv\u00e9m a hrd\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-892","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/892","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=892"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/892\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=892"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=892"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=892"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}