{"id":8939,"date":"2011-04-09T16:00:00","date_gmt":"2011-04-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8916"},"modified":"2011-04-09T16:00:00","modified_gmt":"2011-04-09T15:00:00","slug":"integrum-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/04\/09\/integrum-19\/","title":{"rendered":"Integrum 19."},"content":{"rendered":"
autor: Nivian<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Zdrav\u00edm v\u0161echny kolemjdouc\u00ed :). V\u011b\u0159te nebo ne, ale dostala jsem se k dal\u0161\u00edm d\u00edl\u016fm ;D. Kone\u010dn\u011b jsem se p\u0159emluvila a dal\u0161\u00ed d\u00edl poslala :). Hned dal\u0161\u00ed u\u017e je na cest\u011b, nebojte se. Taky jste si v\u0161imli, \u017ee u\u017e n\u00e1m za\u010d\u00edn\u00e1 jaro? Oo… j\u00e1 si toho opravdu v\u0161imla! He\u010d\u2026 :D. Tak\u017ee s nov\u00fdm obdob\u00edm, nov\u00e1 inspirace, douf\u00e1m.<\/em><\/div>\n
P\u0159eji kr\u00e1sn\u00e9 po\u010dten\u00ed :).<\/em><\/div>\n
Nivian<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Stm\u00edvalo se. Tom sed\u011bl na prostorn\u00e9 terase a pozoroval nebe. Cel\u00e9 odpoledne jen poleh\u00e1val a ob\u010das si do\u0161el na z\u00e1chod nebo do koupelny opl\u00e1chnout obli\u010dej. Za cel\u00fd den nic nesn\u011bdl a nevypil toho zrovna po\u017eehnan\u011b. Zmocnila se jej jedna z obvykl\u00fdch pesimistick\u00fdch a melancholick\u00fdch n\u00e1lad. Byl r\u00e1d, \u017ee u\u017e nemusel \u0161a\u0161kovat v n\u011bjak\u00e9m obleku mezi lidma. Z\u00e1rove\u0148 necht\u011bl b\u00fdt doma. Nikde jinde v\u0161ak b\u00fdt taky necht\u011bl. Necht\u011bl nikoho vid\u011bt nebo s n\u011bk\u00fdm mluvit. Cht\u011bl si prost\u011b odpo\u010dinout. Na chv\u00edli vypnout.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome!“<\/div>\n
Povzdechl si a pomalu se zvedl z ko\u017een\u00e9ho k\u0159esla. Cht\u00edt mohl, av\u0161ak zaslou\u017een\u00e9ho klidu se nedo\u010dkal. Tomova matka cel\u00e9 odpoledne pob\u00edhala po dom\u011b a byla na telefonu. Bohu\u017eel neum\u011bla hovo\u0159it potichu, tak\u017ee jej\u00ed hovory si vyslechli v\u0161ichni p\u0159\u00edtomn\u00ed v dom\u011b. V\u010detn\u011b Toma.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Tak Tome!“ k\u0159ikla znovu. Tom zabrblal p\u00e1r neslu\u0161n\u00fdch slov a pomalu se po schodech do\u0161oural a\u017e do kuchyn\u011b. Na tv\u00e1\u0159i m\u011bl neutr\u00e1ln\u00ed v\u00fdraz. Nevzru\u0161en\u011b se posadil za st\u016fl a pozoroval obraz na st\u011bn\u011b. Bylo to docela depresivn\u00ed. Malba byla tak zastaral\u00e1. Obraz byl po\u0161kozen\u00fd. Ale p\u0159esto se do t\u00e9hle modern\u011bj\u0161\u00ed j\u00eddelny tak hodil. Alespo\u0148 trochu tak zachov\u00e1val n\u00e1dech historie.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak Tome poslouch\u00e1\u0161?“ Tom sebou m\u00edrn\u011b cukl a rychle se pod\u00edval na matku. Narovnal se.<\/div>\n
„Co jsi \u0159\u00edkala?“ pronesl lhostejn\u011b a nechal slu\u017eebn\u00e9, aby mu p\u0159ichystaly pod nos. Elizabeth se zamra\u010dila.<\/div>\n
„Tak\u017ee jsi m\u011b celou dobu v\u016fbec neposlouchal! Mohla jsem si to myslet. Jsi posledn\u00ed dobou n\u011bjak\u00fd p\u0159e\u0161l\u00fd. Nev\u00edm, co ti je a vlastn\u011b to ani v\u011bd\u011bt nechci. Koukej se vzpamatovat.“ Tom si nemohl odpustit \u00fa\u0161klebek. Kdy\u017e poslouchal svou matku, jednodu\u0161e se nemohl tv\u00e1\u0159it norm\u00e1ln\u011b.<\/div>\n
„Mluvila jsem o p\u0159ede\u0161l\u00fdch t\u0159ech dnech. Cht\u011bla bych je tedy n\u011bjak zhodnotit a pobavit se o nich,“ \u0159ekla d\u016fle\u017eit\u011b a napila se drah\u00e9ho v\u00edna. Tom se uchechtl a nech\u00e1pav\u011b zakroutil hlavou. Pomalu se pustil do ve\u010de\u0159e a sna\u017eil se vyh\u00fdbat pohledu na matku. Ne, opravdu nem\u011bl d\u016fvod bavit se o p\u0159ede\u0161l\u00fdch t\u0159ech dnech. Bohu\u017eel, jeho matka m\u011bla ve zvyku v\u017edycky v\u0161echno \u0159e\u0161it do nejmen\u0161\u00edho detailu. Toma to doslova iritovalo.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak jak by jsi je zhodnotil?“ zeptala se a nev\u00e1hala znovu se nap\u00edt v\u00edna. Tom nebyl jedin\u00fd, kdo si za\u010dal v\u0161\u00edmat, \u017ee Elizabeth pop\u00edj\u00ed opravdu \u010dasto. K\u00fdvl rameny a polkl.<\/div>\n
„Velice kladn\u011b…“ odpov\u011bd\u011bl j\u00edzliv\u011b a sousto zapil pomeran\u010dov\u00fdm d\u017eusem. Skoro v\u017edycky jej m\u011bl k ve\u010de\u0159i. Elizabeth bojovn\u011b zavr\u010dela.<\/div>\n
„Tak kladn\u011b, \u0159\u00edk\u00e1\u0161? J\u00e1 ti pov\u00edm, co bys mohl hodnotit kladn\u011b! Kdybys plnil sv\u00e9 mravn\u00ed povinnosti! Kdyby ses nechoval jako sedmn\u00e1ctilet\u00fd puber\u0165\u00e1ck\u00fd spratek a nevynech\u00e1val sch\u016fzky. Bylo to pro n\u00e1s s otcem velice d\u016fle\u017eit\u00e9 a ty jsi to v\u011bd\u011bl!“ zvy\u0161ovala hlas a propalovala Toma pohledem. Ten v klidu do\u017ev\u00fdkal, co m\u011bl v puse a l\u00edn\u011b se op\u0159el o \u017eidli. P\u0159istoupil na mat\u010din boj. Elizabeth se nemohla sm\u00ed\u0159it s Tomov\u00fdm p\u0159\u00edstupem.<\/div>\n
„A proto jsi se m\u011bl uk\u00e1zat v tom nejlep\u0161\u00edm sv\u011btle. O tebe v\u00edcem\u00e9n\u011b jde! O tvou budoucnost. V\u0161ichni se te\u010f zaj\u00edmaj\u00ed jen o tebe. Dost lid\u00ed p\u0159ijelo jen proto, aby t\u011b vid\u011blo. Copak tohle ti nen\u00ed dost dobr\u00fd d\u016fvod k tomu, aby ses mohl alespo\u0148 na chv\u00edli pohybovat mezi nimi?“ Tom m\u011bl sto chut\u00ed na rovinu \u0159\u00edct, \u017ee nen\u00ed. „P\u0159i\u0161el jsi o rozum?! D\u011bl\u00e1\u0161 \u0161patnou pov\u011bst rodin\u011b, Tome! Den ode dne je to s tebou hor\u0161\u00ed. D\u00e1v\u00e1me ti v\u0161echno! A v\u017edycky jsme d\u00e1vali… takhle n\u00e1m to vrac\u00ed\u0161? Tohle je tv\u016fj vd\u011bk? Sprost\u011b n\u00e1s vyu\u017e\u00edv\u00e1\u0161! Za co? Za to, jak jsme t\u011b vychov\u00e1vali? Za to nejlep\u0161\u00ed, co jsi kdy mohl dostat?!“ Elizabeth u\u017e se neudr\u017eela a za\u010dala po Tomovi opravdu a doslova je\u010det. Tom svou matku p\u0159ekvapen\u011b pozoroval. Byl zvykl\u00fd na podobn\u00e1 slova a u\u017e se s t\u00edm dok\u00e1zal n\u011bjak vypo\u0159\u00e1dat.<\/p>\n<\/div>\n
„Pros\u00edm?“ pozvedl lev\u00e9 obo\u010d\u00ed a polo\u017eil sklenici z d\u017eusem.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b tak! M\u011bl jsi tu nejlep\u0161\u00ed v\u00fdchovu v\u016fbec! Dali jsme ti s otcem v\u0161echno!“ vyk\u0159ikla a nab\u00edrala v obli\u010deji rud\u00e9 barvy. Tom byl zvykl\u00fd na hodn\u011b v\u011bc\u00ed, ale kdy\u017e matka za\u010dla vyk\u0159ikovat cosi o dobr\u00e9 v\u00fdchov\u011b, nevydr\u017eel. Siln\u011b pra\u0161til p\u011bst\u00ed do stolu a tv\u00e1\u0159il se, jako by m\u011bl svou matku ka\u017edou chv\u00edl\u00ed zab\u00edt.<\/div>\n
„Co\u017ee jsem m\u011bl?! Jak si v\u016fbec dovoluje\u0161 mluvit o n\u011bjak\u00e9 dobr\u00e9 v\u00fdchov\u011b?!“ zak\u0159i\u010del na matku a prudce smetl ze stolu tal\u00ed\u0159e i sklenici. Jednodu\u0161e se nechal vyprovokovat. P\u00e1r slu\u017eebn\u00fdch se na chv\u00edli p\u0159ekvapen\u011b zastavilo. Chv\u00edli pozorovaly d\u011bn\u00ed, ne\u017e se se strachem v o\u010d\u00edch vypa\u0159ily z m\u00edstnosti. Cel\u00fd d\u016fm najednou ztichl a nastra\u017eil u\u0161i.<\/div>\n
„Jak sakra m\u016f\u017ee\u0161?! Jak m\u016f\u017ee\u0161 v\u016fbec \u0159\u00edct, \u017ee jsi m\u011b dob\u0159e vychovala? Ty?! Ty, kter\u00e1s mi nev\u011bnovala jeden jedin\u00fd rok \u017eivota? Co tak blb\u011b hled\u00ed\u0161? Te\u010f ti n\u011bco \u0159eknu. A je mi naprosto jedno, jestli m\u011b za to vyd\u011bd\u00ed\u0161 nebo nech\u00e1\u0161 n\u011bkam zav\u0159\u00edt…“ zavr\u010del a postavil se. M\u011bl mat\u010din\u00fdch \u0159e\u010d\u00ed doslova po krk. Celou dobu ml\u010del. Celou dobu dr\u017eel v\u0161echny sv\u00e9 pocity hluboko uvnit\u0159 sebe. Matka mu nedala na vybranou.<\/p>\n<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 pr\u00e1vo v\u016fbec se o t\u00e9hle v\u011bci zmi\u0148ovat! Te\u010f m\u011b najednou bude\u0161 pou\u010dovat o tom, jak se m\u00e1m chovat? Te\u010f se m\u011b sna\u017e\u00ed\u0161 n\u011bjak p\u0159evychovat?! M\u00e1\u0161 pravdu… takhle jsi m\u011b nevychovala. Ty jsi m\u011b toti\u017e nikdy nevychov\u00e1vala! Vychov\u00e1vali m\u011b ciz\u00ed lidi a otec! A netva\u0159 se tak dot\u010den\u011b… zatracen\u011b dob\u0159e to v\u00ed\u0161. Nikdy jsi mi nev\u011bnovala pozornost. Nikdy jsi m\u011b nevzala na v\u00fdlet. Nikdy jsi m\u011b za nic nepochv\u00e1lila. Nikdy jsi m\u011b nic nenau\u010dila! Nech\u00e1vala jsi ciz\u00ed, aby m\u011b vychovali! Aby m\u011b obl\u00e9kali a v\u011bnovali se mi! Bylo mi p\u011bt, kdy\u017e jsem poprv\u00e9 spadl z houpa\u010dky a narazil si ruku! Poslala jsi ke m\u011b dv\u011b slu\u017eky, aby se o m\u011b postaraly a sama jsi \u0161la s kamar\u00e1dkama na n\u011bjakou zasranou pedik\u00faru!“ Elizabeth Toma zasko\u010den\u011b pozorovala. Nem\u011bla slov a v Tomov\u011b hlav\u011b se jich rodilo v\u00edc a v\u00edc. M\u011bl na matku neuv\u011b\u0159iteln\u00fd vztek. Kdyby ztratil posledn\u00ed nervy a odhodil z\u00e1brany, byl by schopen po n\u00ed n\u011b\u010d\u00edm hodit. V takov\u00e9 byl r\u00e1\u017ei. Zhluboka oddechoval. V obli\u010deji rudou barvu a v o\u010d\u00edch vztek. Elizabeth se pomalu posadila a p\u0159isunula se ke stolu.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome..“ za\u0161eptala a cht\u011bla n\u011bco \u0159\u00edct, av\u0161ak to by nesm\u011bl b\u00fdt Tom, aby ji nechal domluvit.<\/div>\n
„Nebo kdy\u017e jsem tak stra\u0161n\u011b cht\u011bl na v\u00fdlet do Berl\u00edna. Cel\u00e1 t\u0159\u00edda jela, jen j\u00e1 ne! J\u00e1 jsem nemohl, proto\u017ee maminka byla p\u0159esv\u011bd\u010dena, \u017ee takov\u00e9 pod\u0159adn\u00e9 v\u00fdlety se k na\u0161i rodin\u011b nehod\u00ed! M\u00edsto toho jsi m\u011b poslala do Berl\u00edna autem s Kelvinem a n\u011bjakou z mnoha slu\u017eek! Kdy\u017e jsem cht\u011bl, a\u0165 m\u011b nau\u010d\u00ed\u0161 jezdit na kole, \u0159ekla jsi, a\u0165 jdu za otcem nebo za Kelvinem. Nem\u011bla jsi na m\u011b \u010das! Musela jsi p\u0159ece n\u011bco vy\u0159izovat…“<\/p>\n<\/div>\n
V\u0161echna slova, kter\u00e1 se linula z Tomov\u00fdch \u00fast, byla bohu\u017eel pravdiv\u00e1. A taky dost bolestiv\u00e1 a politov\u00e1n\u00edhodn\u00e1. Tomova matka by nikdy ne\u010dekala, \u017ee zrovna takov\u00e1 slova od sv\u00e9ho jedin\u00e9ho syna usly\u0161\u00ed. Byla tolik p\u0159esv\u011bd\u010den\u00e1, \u017ee sv\u00e9mu synovi dala v\u0161echno, co pot\u0159eboval. Dala a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Ale na to hlavn\u00ed zapomn\u011bla. Zapomn\u011bla mu d\u00e1t l\u00e1sku. L\u00e1sku, kterou pot\u0159ebuje ka\u017ed\u00e9 d\u00edt\u011b. Bez ohledu na to, do jak\u00e9 rodiny se narodilo. Ka\u017ed\u00fd pot\u0159ebuje m\u00edt sv\u00e9 rodi\u010de bl\u00edzko sebe, ka\u017ed\u00fd pot\u0159ebuje c\u00edtit, \u017ee n\u011bkoho m\u00e1. N\u011bkoho, o koho se m\u016f\u017ee op\u0159\u00edt. N\u011bkoho, kdo se mu v\u011bnuje. Kdo mu p\u0159ed\u00e1v\u00e1 sv\u00e9 \u017eivotn\u00ed zku\u0161enosti a vede ho d\u00e1l. N\u011bkoho, ke komu m\u016f\u017ee jen tak p\u0159ij\u00edt, obejmout ho a vybre\u010det se na rameni. N\u011bkoho, s k\u00fdm by jezdil nakupovat oble\u010den\u00ed. N\u011bkoho, kdo by jej ch\u00e1pal. N\u011bkoho, kdo by u n\u011bj st\u00e1l, kdyby poprv\u00e9 spadl z kola a od\u0159el si koleno. N\u011bkoho, komu by mohl v\u011bnovat polibek na dobrou noc. N\u011bkoho takov\u00e9ho Tom cel\u00fd \u017eivot postr\u00e1dal. Cel\u00fdch sedmn\u00e1ct let \u017eil v\u00edcem\u00e9n\u011b s ciz\u00edmi lidmi. U\u017e v \u00fatl\u00e9m v\u011bku si za\u010dal n\u011bkter\u00e9 tyhle v\u011bci uv\u011bdomovat. Za\u010dal je vn\u00edmat. Ve \u010dtrn\u00e1cti se pak poprv\u00e9 ptal otce, pro\u010d je tomu tak. Pro\u010d doposud v\u00edd\u00e1val matku tak z\u0159\u00eddka? A pro\u010d otce? A jak \u0161ly m\u011bs\u00edce d\u00e1l, Tom rostl, dosp\u00edval a v\u0161echno se zd\u00e1lo b\u00fdt jasn\u011bj\u0161\u00ed a jasn\u011bj\u0161\u00ed. Kladn\u00e9 na tom bylo pouze to, \u017ee \u010dasem se s t\u00edm v\u0161\u00edm l\u00e9pe vypo\u0159\u00e1d\u00e1val. N\u00e1sledky v\u0161ak jsou a budou z\u0159eteln\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
„Tohle mi p\u0159ece, Tome, nem\u016f\u017ee\u0161 vy\u010d\u00edtat! Je to tak d\u00e1vno!“ vyhrkla Elizabeth na svou obhajobu prvn\u00ed blbost, kter\u00e1 ji napadla. Tom chv\u00edli svou matku pozoroval, ne\u017e se nahlas, up\u0159\u00edmn\u011b rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„D\u00e1vno? To ale, drah\u00e1 matko, nebylo jednou. Ani dvakr\u00e1t nebo t\u0159ikr\u00e1t. To bylo cel\u00fd m\u016fj \u017eivot! Nen\u00ed ti z toho n\u00e1hodou zle? Proto\u017ee mn\u011b docela jo…“ zasy\u010del a siln\u011b \u017eidl\u00ed pr\u00e1skl do stolu.<\/div>\n
„\u017de t\u011b pusa nebol\u00ed, Thomasi!“ za\u0161tkala \u010dervenovl\u00e1ska a rychle se napila ze sv\u00e9ho v\u00edna. Zhluboka d\u00fdchala a sna\u017eila se v\u0161echna ta slova vst\u0159ebat.<\/div>\n
„J\u00e1 nejsem ten, koho by m\u011bla bolet pusa nebo hryzat sv\u011bdom\u00ed… j\u00e1 ne…“ dodal a prudce vrazil do dve\u0159\u00ed. Nezaj\u00edmal se o slu\u017eebn\u00e9, kter\u00e9 s \u00falekem odsko\u010dily od dve\u0159\u00ed, za kter\u00fdmi celou dobu poslouchaly, ani o ukl\u00edze\u010dku, kter\u00e1 d\u011blala jako by nic nesly\u0161ela.<\/p>\n<\/div>\n
Hlasit\u011b vy\u0161el schody a zav\u0159el se u sebe v lo\u017enici. Hned po tom, co zav\u0159el mohutn\u00e9 dve\u0159e, se o n\u011b dlan\u011bmi op\u0159el. Zhluboka a pomalu d\u00fdchal. Sna\u017eil se uklidnit. Sna\u017eil se neza\u0159vat. Sna\u017eil se nebre\u010det. Sna\u017eil se s t\u00edm srovnat. Vztekle zasy\u010del p\u00e1r sprost\u00fdch slov a oto\u010dil kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku. Oddechl si a pomalu se p\u0159em\u00edstil na terasu. Zmo\u017een\u011b se svalil do ko\u017een\u00e9ho k\u0159esla a vydechl. Byl v takov\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed. Nemohl si srovnat my\u0161lenky. Cht\u011blo se mu zvracet a poci\u0165oval hroznou touhu n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem se odpoutat od reality. Jednodu\u0161e vypnout, ut\u00e9ct.<\/p>\n<\/div>\n
Po chv\u00edli bezv\u00fdznamn\u00e9ho z\u00edr\u00e1n\u00ed na nebe popadl mobil. Vyto\u010dil jemu u\u017e tak zn\u00e1m\u00e9 a nau\u010den\u00e9 \u010d\u00edslo. Chv\u00edli \u010dekal, a\u017e usly\u0161el chlapeck\u00fd hlas.<\/div>\n
„Nazdar, \u0161\u00edlen\u010de! Jak sis u\u017eil t\u0159\u00eddenn\u00ed v\u00fdlet?“ ozval se r\u00fdpav\u00fd sm\u00edch. Tom otr\u00e1ven\u011b zabru\u010del.<\/div>\n
„Dr\u017e hubu…“ zavr\u010del a h\u00e1zel ty\u010dinky z balkonu.<\/div>\n
„Aha, tak\u017ee nic moc…“ zamlaskal Max a povzdechl si. „Co pot\u0159ebuje\u0161?“ zeptal se hned na to a za\u010dal se prohrabovat ve sk\u0159\u00edni. Tom nikdy nevolal jen tak.<\/div>\n
„H\u00e1dej… sb\u00edrej se. N\u011bkam zajdem. Pot\u0159ebuju vypnout. Tot\u00e1ln\u011b…“ odpov\u011bd\u011bl dred a pomalu za\u0161el zp\u00e1tky do pokoje. Max se uchechtl.<\/div>\n
„Ch\u00e1pu… Kde a kdy?“<\/div>\n
„Za dvacet minut u muzea. Jako p\u0159edt\u00edm… p\u0159ijedu tam. M\u016f\u017ee\u0161 pozvat p\u00e1r lid\u00ed. Tam jako obvykle…“ zamru\u010del a pomalu ze sebe sund\u00e1val triko.<\/div>\n
„Dobr\u00e1 tedy… tak\u017ee za dvacet minut se uvid\u00edme…“ shrnul chlapec na druh\u00e9 stran\u011b. Tom houknul na souhlas.<\/div>\n
„Jo a Maxi…. vezmi s sebou Alexe…“ poru\u010dil nakonec. Max se za\u0161klebil a pevn\u011b stisknul zuby k sob\u011b. Hran\u011b se zasm\u00e1l.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b…“ dodal \u0161kodolib\u011b a kontakt p\u0159eru\u0161il. Tom se uchechtl.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Nivian<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Nivian Zdrav\u00edm v\u0161echny kolemjdouc\u00ed :). V\u011b\u0159te nebo ne, ale dostala jsem se k dal\u0161\u00edm d\u00edl\u016fm ;D. Kone\u010dn\u011b jsem se p\u0159emluvila a dal\u0161\u00ed d\u00edl poslala :). Hned dal\u0161\u00ed u\u017e je na cest\u011b, nebojte se. Taky jste si v\u0161imli, \u017ee u\u017e n\u00e1m za\u010d\u00edn\u00e1<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[385],"tags":[],"class_list":["post-8939","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-integrum"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8939","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8939"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8939\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8939"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8939"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8939"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}