{"id":8946,"date":"2011-04-08T16:00:00","date_gmt":"2011-04-08T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8923"},"modified":"2011-04-08T16:00:00","modified_gmt":"2011-04-08T15:00:00","slug":"s-o-s-anything-but-love-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/04\/08\/s-o-s-anything-but-love-12\/","title":{"rendered":"S.O.S. (Anything but love) 12."},"content":{"rendered":"
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Rychle nastartuju svoje auto. Nen\u00ed to nic moc, cht\u011bl jsem v\u017edycky Audi, ale m\u00edsto toho m\u00e1m jen Felicii, alespo\u0148 n\u011bco. Kouknu se za t\u00edm smutn\u00fdm zak\u0148u\u010den\u00edm a pod\u00edv\u00e1m se na tebe. Och bo\u017ee, je mi t\u011b tak stra\u0161n\u011b l\u00edto.<\/div>\n
„Neboj, u\u017e to bude, slibuju.“ Rychle nastartuju a vyjedu na silnici. Sna\u017e\u00edm se vn\u00edmat \u0159\u00edzen\u00ed, ale neust\u00e1le se d\u00edv\u00e1m do zrc\u00e1tka na tebe. Tohle mu neodpust\u00edm nikdy. T\u00e1ta by to nikdy neud\u011blal. Nikdy! Vzlyknu znovu a sna\u017e\u00edm se jet, co nejrychleji mi to zna\u010dky kolem povoluj\u00ed. V\u00edm, \u017ee to nen\u00ed moc daleko, v\u00edm to. Za chv\u00edli vid\u00edm zn\u00e1mou budovu veterin\u00e1rn\u00ed kliniky. Na\u0161t\u011bst\u00ed to vypad\u00e1, \u017ee tu nikdo nen\u00ed. Vylezu ven z auta a tebe pomalu vyt\u00e1hnu op\u011bt k sob\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Jdu ke dve\u0159\u00edm, na\u0161t\u011bst\u00ed je otev\u0159eno. Nikdo v \u010dek\u00e1rn\u011b nen\u00ed. Jsi cel\u00fd zahalen, aby ti nebyla zima, abys neprochladl. M\u00e1m strach, co mi doktor \u0159ekne, \u017ee t\u0159eba je konec. To bych asi nep\u0159e\u017eil, nikdy. Vzlyknu znovu nad tou p\u0159edstavou. M\u00e1m t\u011b d\u00e1l v n\u00e1ru\u010d\u00ed a zaklepu siln\u011b na dve\u0159e doktora. Nem\u016f\u017eu moc dlouho \u010dekat, co kdy\u017e zb\u00fdvaj\u00ed k z\u00e1chran\u011b jen minuty anebo dokonce vte\u0159iny?<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
V\u00ed\u010dka mi za tu dobu v aut\u011b klesnou. Jsem p\u0159\u00edli\u0161 vy\u010derpan\u00fd na to, abych to celou dobu vydr\u017eel. Chce se mi sp\u00e1t. Jenom sp\u00e1t. Znovu se ale proberu, kdy\u017e m\u011b ovane \u010derstv\u00fd vzduch. Zam\u017eour\u00e1m kolem a zjist\u00edm, \u017ee jsem venku. Nese\u0161 m\u011b v n\u00e1ru\u010d\u00ed n\u011bkam. Oh bo\u017ee, \u010derstv\u00fd vzduch. Jsem ve m\u011bst\u011b. Tak stra\u0161n\u011b dlouho jsem nebyl na vzduchu. Nepustil jsi m\u011b. V\u011bd\u011bl jsi, \u017ee bych utekl. A jen o p\u00e1r vte\u0159in pozd\u011bji je mi i jasn\u00e9, kde to jsme… na veterin\u011b. Tu \u010dek\u00e1rnu pozn\u00e1v\u00e1m. Pamatuju si ji. Ty si asi opravdu v\u016fbec neuv\u011bdomuje\u0161, co pr\u00e1v\u011b d\u011bl\u00e1\u0161… pr\u00e1v\u011b jsi mi zachr\u00e1nil \u017eivot.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
Veterin\u00e1\u0159<\/div>\n
Kouknu na hodiny, kdy\u017e sly\u0161\u00edm to nal\u00e9hav\u00e9 klep\u00e1n\u00ed. N\u011bkdo to m\u00e1 t\u011bsn\u011b. Za p\u00e1r minut jsem m\u011bl padla. Otev\u0159u dve\u0159e a sjedu t\u011b pohledem. Co to m\u00e1 proboha b\u00fdt? Nem\u011bl bys jet na norm\u00e1ln\u00ed kliniku, soud\u011b dle toho chlapce, kter\u00e9ho dr\u017e\u00ed\u0161 v ruk\u00e1ch.<\/div>\n
„Co si p\u0159ejete?“ Zastav\u00edm se pohledem na tom \u010dernovlas\u00e9m. Co se stalo? Srazil jsi ho snad tu n\u011bkde pobl\u00ed\u017e autem a hled\u00e1\u0161 co nejrychlej\u0161\u00ed pomoc?<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Zavzlyk\u00e1m a st\u00e1le dr\u017e\u00edm to mal\u00e9, uboh\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko v rukou. Nem\u016f\u017eu m\u00e1lem ani mluvit. Je to tak stra\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00e9.<\/div>\n
„On, on ho srazil. M\u00fdho malinkat\u00fdho pejska. Jmenuje se Scotty.“ Vydechnu ti\u0161e a pod\u00edv\u00e1m se do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de. Jen ticho a o\u010di zav\u0159en\u00e9. „\u017de bude v po\u0159\u00e1dku? \u017de bude?“ D\u00edv\u00e1m se na doktora, kter\u00fd mi otev\u0159el. Naprosto ho nepozn\u00e1v\u00e1m, nen\u00ed divu, je to p\u00e1r let, co jsem tu nebyl. Naposledy, kdy\u017e mi bylo dev\u011bt. „On t\u00e1ta, srazil ho. \u017de neum\u0159e? \u017de ne?“ Zakrout\u00edm hlavou a vejdu do ordinace, kde Scottyho polo\u017e\u00edm na st\u016fl. Nic se tu jinak nezm\u011bnilo. V\u0161echno pozn\u00e1v\u00e1m. „On trochu pil, m\u00e1lo. Taky ob\u010das zak\u0148u\u010del. Mysleli, \u017ee je mrtv\u00fd, ale nebyl. Vzal jsem ho a donesl sem.“ Kouk\u00e1m se st\u00e1le na doktora a sund\u00e1v\u00e1m pomalu deku z toho stvo\u0159en\u00ed\u010dka. „Pros\u00edm, pomozte. Ud\u011bl\u00e1m cokoliv, jestli jej zachr\u00e1n\u00edte, pros\u00edm.“ Nal\u00e9hav\u011b pros\u00edm a slzy se mi koul\u00ed po tv\u00e1\u0159\u00edch je\u0161t\u011b v\u00edc. Nakonec se sesunu s brekem na podlahu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Veterin\u00e1\u0159<\/div>\n
Vezmu si od tebe toho chlapce. Tohle se mi v\u016fbec nel\u00edb\u00ed. Je o\u010dividn\u00e9, \u017ee ty jsi mimo. Nech\u00e1pu jak, ale je to o\u010dividn\u00e9. Nejsp\u00ed\u0161 jsi pomaten\u00fd. Absolutn\u011b tedy nech\u00e1pu, jak se tohle mohlo st\u00e1t. N\u011bkde jsi ho na\u0161el nebo jsi byl sv\u011bdkem nehody? Polo\u017e\u00edm \u010dernovl\u00e1ska na st\u016fl, jako by se opravdu jednalo o zv\u00ed\u0159e, a baterkou mu ozkou\u0161\u00edm zorni\u010dky. Reaguje, ale je jasn\u00e9, \u017ee na tom nen\u00ed v\u016fbec dob\u0159e. Pot\u0159ebuje akutn\u00ed p\u00e9\u010di. J\u00e1 jsem ale veterin\u00e1\u0159. \u010clov\u011bka t\u011b\u017eko o\u0161et\u0159\u00edm.<\/div>\n
„Ano, bude v po\u0159\u00e1dku. Mus\u00edm ho ale nechat p\u0159ev\u00e9zt. Pot\u0159ebuje trochu lep\u0161\u00ed o\u0161et\u0159en\u00ed, ne\u017e tady ode m\u011b. Ale bude v po\u0159\u00e1dku.“ Kouknu na tebe. Vyl\u00ed\u010dil jsi mi to tady dost jasn\u011b, ale p\u0159esto to je pro m\u011b nepochopiteln\u00e9. Ty v n\u011bm opravdu vid\u00ed\u0161 psa. Zastav\u00edm se ale v pohybech, kdy\u017e m\u011b chytne za pl\u00e1\u0161\u0165 ten \u010dernovlas\u00fd chlapec. Nic ne\u0159\u00edk\u00e1, jen vystra\u0161en\u011b kouk\u00e1 a mn\u011b d\u00edky tomu pohledu pomalu doch\u00e1z\u00ed, co se stalo. Tedy ne \u00fapln\u011b, ale ty m\u00e1\u0161 n\u011bco na sv\u011bdom\u00ed. N\u011bco jsi ud\u011blal… mo\u017en\u00e1 i ne\u00famysln\u011b, ale m\u00e1\u0161 s t\u00edmhle cosi do \u010din\u011bn\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Znovu zak\u0148u\u010d\u00edm, jak m\u011b polo\u017e\u00ed na st\u016fl. Opravdu jak n\u011bjak\u00e9ho psa. Snad ani pra\u0161iv\u00fd pes nen\u00ed nikdy tak dobit\u00fd jako j\u00e1 te\u010f. Cht\u011bl bych n\u011bco \u0159\u00edct… vyk\u0159i\u010det, jak se mi to stalo. A \u017ee ty jsi pomaten\u00fd. Ale jsem na to i slab\u00fd. Chytnu proto jen doktora za pl\u00e1\u0161\u0165 z t\u011bch v\u0161ech posledn\u00edch sil, co v sob\u011b m\u00e1m a pohledem t\u011bk\u00e1m od n\u011bj na tebe, nem\u016f\u017eu promluvit. Tebe by to asi hned probralo a kdo v\u00ed, jak by to dopadlo. Jen pohled mi mus\u00ed sta\u010dit na nazna\u010den\u00ed, \u017ee to ty jsi mi tohle ud\u011blal. \u017de mi tenhle mu\u017e v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti mus\u00ed zachr\u00e1nit \u017eivot. Proto\u017ee ty jsi moje smrt.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Kdy\u017e doktor \u0159ekne, \u017ee bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku, jen se rychle usm\u011bju a nech\u00e1v\u00e1m posledn\u00ed zbytky slz st\u00e9ct po tv\u00e1\u0159i a n\u00e1hle jako by ani nebyly.<\/div>\n
„On necht\u011bl, v\u00edte, m\u00e1 r\u00e1d pejsky, ale co kdy\u017e ano? P\u0159ejel mi Scottyho.“ \u0158eknu t\u011b\u017ece a d\u00edv\u00e1m se na n\u011bj nevinn\u00fdma klukovsk\u00fdma o\u010dima. „Je to moje v\u0161echno.“ Dod\u00e1m a pod\u00edv\u00e1m se na st\u016fl, kde le\u017e\u00ed to zabalen\u00e9 t\u011bl\u00ed\u010dko pejska. Chv\u00edli jej pozoruju, a kdy\u017e vid\u00edm, jak pohnul tlapkou, usm\u011bju se znovu.<\/div>\n
„Kdy\u017e ho te\u010fka o\u0161et\u0159\u00edte, m\u016f\u017eu si ho vz\u00edt hned dom\u016f?“ Smutn\u011b zamrk\u00e1m. Nechci tam b\u00fdt s\u00e1m. Bill bude pry\u010d, m\u00e1ma v pr\u00e1ci a j\u00e1 Gordona nechci vid\u011bt za tohle. Pot\u0159ebuju n\u011bkoho, koho m\u00e1m r\u00e1d. Alespo\u0148 n\u011bkoho. „Nebo je to v\u00e1\u017en\u00e9 a bude muset z\u016fstat tady?“ \u0160eptnu skoro nesly\u0161n\u011b, to by byla asi moje no\u010dn\u00ed m\u016fra. Nikdy jsem bez toho pejska nebyl od t\u00e9 doby, co mi ho na\u0161i dali. Bude to pro m\u011b asi dost t\u011b\u017ek\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Strachy se mi roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed zorni\u010dky, kdy\u017e vyslov\u00ed\u0161 to p\u0159\u00e1n\u00ed, vz\u00edt si m\u011b dom\u016f. Bo\u017ee, u\u017e nikdy nechci dom\u016f. K tob\u011b dom\u016f. Ti\u0161e se rozpl\u00e1\u010du. Nesm\u00edm vzlyknout. Mus\u00edm b\u00fdt zticha. \u00dapln\u011b zticha. Jen se mi hrnou slzy z o\u010d\u00ed. Co kdy\u017e to ten veterin\u00e1\u0159 nepochop\u00ed? Co kdy\u017e m\u011b opravdu po\u0161le s tebou dom\u016f. Nebo j\u00e1 nev\u00edm. Co kdy\u017e mi nepom\u016f\u017ee? Mus\u00ed mi pomoct. Mus\u00ed m\u011b zachr\u00e1nit. Pust\u00edm jeho pl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e se pohne sm\u011brem k telefonu. M\u00e1m strach, co se mnou bude. V\u0161echno m\u011b bol\u00ed, c\u00edt\u00edm se slab\u00fd a unaven\u00fd a je\u0161t\u011b v\u00edc m\u011b te\u010f stresuje tahle situace, \u017ee nev\u00edm, co bude.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Veterin\u00e1\u0159<\/div>\n
„To bohu\u017eel nem\u016f\u017ee\u0161. Je to v\u00e1\u017en\u00e9. Mus\u00edm ho poslat na jinou kliniku, kde se o n\u011bj postaraj\u00ed.“ Zakrout\u00edm hlavou a p\u0159ejdu k telefonu.<\/div>\n
„Posa\u010f se, ano? J\u00e1 to vy\u0159\u00edd\u00edm. Neboj, tam mu ur\u010dit\u011b pom\u016f\u017eou.“ Vlezu i s telefonem do zadn\u00ed \u010d\u00e1sti ordinace, kde jsou kotce a opera\u010dn\u00ed m\u00edstnost.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pot\u0159eboval bych sanitku. M\u00e1m tu velmi v\u00e1\u017en\u00fd p\u0159\u00edpad. Chlapec. Tak kolem dvaceti let. Je zbit\u00fd. P\u0159inesl ho jin\u00fd chlapec, kter\u00fd je o\u010dividn\u011b psychicky labiln\u00ed. Mysl\u00ed si, \u017ee to je jeho pes.“ Diktuju ihned spojovatelce, co pot\u0159ebuju, v\u010detn\u011b adresy.<\/div>\n
„Policii? Ne. Zavol\u00e1m ji s\u00e1m.“ Odpov\u00edm na ot\u00e1zku, zda chci poslat i policii. A zav\u011bs\u00edm. Nechal jsem ale pootev\u0159en\u00e9 dve\u0159e. Za\u010dnu se hrabat v n\u011bjak\u00fdch v\u011bcech, abych tam jako\u017ee s n\u011b\u010d\u00edm p\u0159i\u0161el. Tohle se mi v\u016fbec nel\u00edb\u00ed. B\u016fhv\u00ed, co se stalo. Hlavn\u011b a\u0165 z\u00e1chranka p\u0159ijede brzy.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Sed\u00edm na \u017eidli a kouk\u00e1m se na b\u00edlou plachetku, kde u\u017e nen\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd pohyb ani zavyt\u00ed, v\u016fbec nic. Ti\u0161e sklop\u00edm hlavu a hraju si s prsty. V\u017edycky jsem byl velmi zv\u011bdav\u00fd. A doktor se sice sna\u017e\u00ed mluvit po tichu, ale sly\u0161\u00edm n\u011bjak\u00e9 \u00fatr\u017eky. Svra\u0161t\u00edm \u010delo, kdy\u017e mluv\u00ed o n\u011bjak\u00e9m chlapci, ale pak o psovi. Usm\u011bju se to je ur\u010dit\u011b na Scottyho. D\u00e1l moc nerozum\u00edm, a\u017e slovo policie. Co\u017ee? Vydechnu a trochu se mi zrychl\u00ed dech. Cht\u011bj\u00ed volat policii? Pro\u010d? Na co? \u0158\u00edkal jsem p\u0159eci, \u017ee to byla nehoda. Mamka by bez Gordona byla smutn\u00e1, a to nem\u016f\u017eu dovolit. Vydechnu t\u011b\u017ece. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co m\u00e1m ud\u011blat. Kdy\u017e si vezmu Scottyho s sebou dom\u016f, um\u0159e mi v rukou. Ale j\u00e1 tu nem\u016f\u017eu z\u016fstat. V hlav\u011b mi to \u0161rotuje. Nech\u00e1pu nic. Kousnu se do rtu a rychle p\u0159ejdu k pejskovi. „Mus\u00edm te\u010fka odej\u00edt, jsou tu ve vzduchu n\u011bjak\u00e9 probl\u00e9my, ale p\u0159ijdu si pro tebe, mali\u010dk\u00fd, ano? P\u0159ijdu, nenech\u00e1m t\u011b tu.“ L\u00edbnu pejska na \u010dum\u00e1k a pohlad\u00edm jeho sametovou srst.<\/div>\n
„Nikdo mi t\u011b nevezme. Nikdo.“ Pak rychle vyb\u011bhnu dve\u0159mi pry\u010d odsud. Nasednu do auta a jedu dom\u016f.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Rozvzlyk\u00e1m se, kdy\u017e opust\u00ed\u0161 ordinaci. Bo\u017ee ano… jsi pry\u010d. Ode\u0161el jsi a m\u011b tu nechal. M\u00e1m snad je\u0161t\u011b n\u011bjakou \u0161anci na \u017eivot. T\u0159eba je\u0161t\u011b existuje \u0161ance, \u017ee m\u011b n\u011bkdo zachr\u00e1n\u00ed. Rozklepu se a nezadr\u017eiteln\u011b pl\u00e1\u010du. Te\u010f u\u017e se nemus\u00edm hl\u00eddat. Douf\u00e1m, \u017ee to bylo naposledy, co jsem t\u011b vid\u011bl. Co ses m\u011b dotknul. U\u017e nikdy v\u00edc tohle nechci. Ani jeden jedin\u00fd tv\u016fj pohled. Je to tak siln\u00fd vyp\u011bt\u00ed, \u017ee z toho op\u011bt ztrat\u00edm v\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Veterin\u00e1\u0159<\/div>\n
Vr\u00e1t\u00edm se do ordinace, ale jsi pry\u010d. Kouknu i do \u010dek\u00e1rny, ale v\u00e1\u017en\u011b jsi pry\u010d. Sly\u0161el jsi to? Nejsp\u00ed\u0161 ano. Pak je ale jasn\u00e9, \u017ee za tohle jsi zodpov\u011bdn\u00fd ty. Proto jsi utekl. \u010cek\u00e1m, ne\u017e p\u0159ijede sanitka. Ten chlapec doslova ho\u0159\u00ed. Jist\u011b m\u00e1 hore\u010dku. Kdo v\u00ed, co se mu vlastn\u011b p\u0159esn\u011b stalo. Jak dojede sanitka, u\u017e je zase mimo v\u011bdom\u00ed. Pov\u00edm, co se jak stalo a u\u017e ho odvezou do nemocnice.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
Nezbylo mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e prost\u011b ut\u00e9ct. Co j\u00e1 v\u00edm, co p\u0159esn\u011b se mohlo myslet s polici\u00ed? T\u0159eba to bylo jen n\u011bco nevinn\u00e9ho, ale to jsem nemohl v\u011bd\u011bt. Pojedu tam pak t\u0159eba ve\u010der a zjist\u00edm, kde je Scotty. Te\u010dou mi trochu slzy, m\u00e1m strach o sv\u00e9ho mazl\u00ed\u010dka, co j\u00e1 v\u00edm, co tam s n\u00edm budou d\u011blat? Vydechnu a dojedu k sob\u011b dom\u016f. Pot\u0159ebuju se n\u011bjak uklidnit a uvolnit. Prvn\u00ed, co ud\u011bl\u00e1m, je, \u017ee zapadnu ihned do koupelny a napust\u00edm si horkou vanu s hodn\u011b kokosov\u00e9 p\u011bny. Pak si tam p\u011bkn\u011b zalezu a zav\u0159u o\u010di. Pot\u0159ebuju relax a vypnout. C\u00edt\u00edm, jak se moje svaly uvol\u0148uj\u00ed a j\u00e1 otev\u0159u o\u010di.<\/div>\n
„Mmm, d\u011bvko, kde jsi, poj\u010f mi ihned um\u00fdt z\u00e1da.“ \u0158eknu ledabyle a vyb\u00edr\u00e1m, kter\u00fd sprchov\u00fd gel si vezmu. Jeden pod\u00e1m.<\/div>\n
„Kde jsi, ty \u010dubko posran\u00e1?“ Oto\u010d\u00edm hlavu zase, ale nikdo jin\u00fd krom\u011b m\u011b a kopky pr\u00e1dla tu nen\u00ed. Zamra\u010d\u00edm se a vylezu hned ven. Omot\u00e1m si t\u011blo ru\u010dn\u00edkem a proch\u00e1z\u00edm bar\u00e1k.<\/div>\n
„D\u011bvko, jestli t\u011b najdu, tak uvid\u00ed\u0161. Rad\u0161i vylez.“ Nev\u00edm, jak dlouho tu tak chod\u00edm, ale nikde nejsi.<\/div>\n
„Doprdele, ten zmrd!“ K\u0159iknu a pra\u0161t\u00edm zatnutou p\u011bst\u00ed do dve\u0159\u00ed, a\u017e se tam objev\u00ed prom\u00e1\u010dknut\u00fd dol\u00edk.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Nem\u00e1m pon\u011bt\u00ed o \u010dase, o m\u00edst\u011b, o ni\u010dem. Hu\u010d\u00ed mi v hlav\u011b a do mozku se mi zavrt\u00e1v\u00e1 nep\u0159\u00edjemn\u00fd p\u00edpav\u00fd zvuk. Znaven\u011b pootev\u0159u o\u010di, a hned je zase zav\u0159u. Ostr\u00e9 sv\u011btlo m\u011b v o\u010d\u00edch zabol\u00ed. Chv\u00edli mi trv\u00e1, ne\u017e si uv\u011bdom\u00edm, kde jsem a pro\u010d. Nem\u016f\u017eu se pohnout. V\u0161echno m\u011b bol\u00ed. Bo\u017ee, j\u00e1 \u017eiju. Opravdu \u017eiju a ty tu nejsi. Nesm\u00ed\u0161 m\u011b naj\u00edt. U\u017e nikdy. Douf\u00e1m, \u017ee m\u011b nenajde\u0161. Byl bys schopn\u00fd m\u011b odsud un\u00e9st znovu tam. A to u\u017e nikdy nechci. T\u00edmhle dnem jsi pro m\u011b um\u0159el. Ne, neum\u0159el, ale m\u011bl bys. A\u017e budu v po\u0159\u00e1dku, odst\u011bhuju se.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Zamuml\u00e1m, kdy\u017e mi dojde, \u017ee na m\u011b n\u011bkdo mluv\u00ed. U\u017e asi dlouho, ale j\u00e1 nevn\u00edmal. Byl jsem pono\u0159en\u00fd do vlastn\u00edch my\u0161lenek. L\u00e9ka\u0159 se m\u011b pt\u00e1, jak se c\u00edt\u00edm? No do tance mi opravdu nen\u00ed. Ale jako by nastala obrovsk\u00e1 \u00faleva. Jako by ze m\u011b spadlo t\u00ed\u017eiv\u00e9 b\u0159emeno. Jsem svobodn\u00fd. Snad u\u017e nav\u017edy.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka Tom Rychle nastartuju svoje auto. Nen\u00ed to nic moc, cht\u011bl jsem v\u017edycky Audi, ale m\u00edsto toho m\u00e1m jen Felicii, alespo\u0148 n\u011bco. Kouknu se za t\u00edm smutn\u00fdm zak\u0148u\u010den\u00edm a pod\u00edv\u00e1m se na tebe. Och bo\u017ee, je mi t\u011b tak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[413],"tags":[],"class_list":["post-8946","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-s-o-s-any-thing-but-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8946","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8946"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8946\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8946"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8946"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8946"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}