{"id":8977,"date":"2011-04-03T18:00:00","date_gmt":"2011-04-03T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8954"},"modified":"2011-04-03T18:00:00","modified_gmt":"2011-04-03T17:00:00","slug":"living-behind-a-wall-of-glass-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/04\/03\/living-behind-a-wall-of-glass-11\/","title":{"rendered":"Living Behind A Wall Of Glass 11."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se zarazil, kdy\u017e uc\u00edtil, jak bratr ztuhl. Jako by se b\u00e1l by\u0165 jen o milimetr pohnout. Jako by mu pohyb mohl ubl\u00ed\u017eit. Usoudil, \u017ee mu mo\u017en\u00e1 vad\u00ed dotek na rameni, v\u0161ak ani jemu se nel\u00edbilo, kdy\u017e mu n\u011bkdo sahal na ruce. Od n\u011bkter\u00fdch lid\u00ed mu to bylo vylo\u017een\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Nechal tedy dla\u0148 sklouznout na z\u00e1da, \u010d\u00edm\u017e situaci jen zhor\u0161il. Jakmile jej po nich pohladil, schoulil se Tom do klub\u00ed\u010dka, kol\u00e9bal se zep\u0159edu dozadu a instinktivn\u011b si kryl hlavu. Billova rozmrzelost je\u0161t\u011b v\u00edce vzrostla, obzvl\u00e1\u0161t\u011b kdy\u017e si vzpomn\u011bl, \u017ee J\u00f6rg jej hladil. Jemu to dovoloval, nereagoval takto. Necht\u011bl mu p\u0159ece ubli\u017eovat, cht\u011bl b\u00fdt mil\u00fd. Ka\u017ed\u00e9mu se p\u0159ece hlazen\u00ed l\u00edb\u00ed. Ka\u017ed\u00fd je r\u00e1d, kdy\u017e mu bl\u00edzc\u00ed d\u00e1vaj\u00ed najevo svou l\u00e1sku. Bill v\u0161ak zapomn\u011bl, \u017ee Tom nen\u00ed<\/em> ka\u017ed\u00fd. Zvuky, barvy, v\u016fn\u011b vn\u00edmal jinak, zrovna tak i doteky, jak se pr\u00e1v\u011b mohl p\u0159esv\u011bd\u010dit.<\/div>\n
V d\u011btstv\u00ed na n\u011b b\u00fdval mnohem citliv\u011bj\u0161\u00ed. To sta\u010dilo, aby se jej n\u011bkdo jen letmo dotknul a Tom za\u010dal \u0161\u00edlet. N\u011bkdo by takov\u00fd dotyk sotva uc\u00edtil, nazval by to jako dotyk k\u0159\u00eddel mot\u00fdl\u00edch, jeho v\u0161ak p\u00e1lil, bolel, co\u017e lid\u00e9 jen t\u011b\u017eko dok\u00e1zali pochopit. Zrovna tak si klepali na \u010delo, kdy\u017e vid\u011bli mal\u00e9ho Toma l\u00edtat po zahrad\u011b i v nejv\u011bt\u0161\u00edch parnech v tepl\u00e1c\u00edch. Nech\u00e1pali, \u017ee oni sice omdl\u00e9vaj\u00ed vedrem, av\u0161ak to „divn\u00e9 d\u011bcko odvedle“ to m\u00e1 nastaven\u00e9 jinak. Zaprv\u00e9 mu vadilo, \u017ee se jedna noha dot\u00fdkala hol\u00e9 k\u016f\u017ee t\u00e9 druh\u00e9, tak\u017ee nemohl nosit kra\u0165asy, a zadruh\u00e9 i teplotu vn\u00edmal odli\u0161n\u011b. Horko mu nebylo, stejn\u011b jako jej v zim\u011b ne\u0161t\u00edpal mr\u00e1z. S p\u0159ib\u00fdvaj\u00edc\u00edmi roky se dotykov\u00e1 p\u0159ecitliv\u011blost zm\u00edrnila, p\u0159edev\u0161\u00edm d\u00edky terapi\u00edm, na kter\u00e9 doch\u00e1zel. Skl\u00e1daly se z mas\u00e1\u017e\u00ed a vibra\u010dn\u00edch dotek\u016f v citliv\u00fdch oblastech a p\u0159in\u00e1\u0161ely ovoce. Dokonce se nau\u010dil nosit v letn\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch bermudy, co\u017e byl zpo\u010d\u00e1tku probl\u00e9m, jeliko\u017e je pak necht\u011bl odlo\u017eit, ani kdy\u017e se ochladilo, a trval na tom, \u017ee je bude nosit i na podzim. Neb\u00fdt J\u00f6rgova z\u00e1sahu, obl\u00e9kl by si je snad i v zim\u011b. P\u0159es toto v\u0161echno, co se nau\u010dil, nedok\u00e1zal sn\u00e1\u0161et projevy l\u00e1sky ostatn\u00edch stejn\u011b jako v\u011bt\u0161ina z n\u00e1s. <\/div>\n
\n

Bill u\u017e se chystal st\u00e1hnout ruku a nechat bratra na pokoji. Necht\u011bl mu zp\u016fsobovat \u00fazkost, naopak mu od n\u00ed cht\u011bl pom\u00e1hat. Zd\u00e1 se, \u017ee i tak prost\u00e9 a pro n\u011bkoho samoz\u0159ejm\u00e9 v\u011bci, jako m\u016f\u017ee b\u00fdt pohlazen\u00ed, jsou v p\u0159\u00edpad\u011b jeho dvoj\u010dete v\u00fdjime\u010dn\u00e9, a i jim se \u010dlov\u011bk mus\u00ed nau\u010dit. Vtom mu v mysli vyvstal obraz otce, jak Toma hladil v restauraci po pa\u017ei. Jako by mu vzpom\u00ednka m\u011bla v u\u010den\u00ed pomoci, jako by mu m\u011bla napov\u011bd\u011bt. Pokou\u0161el se co nejp\u0159esn\u011bji si vybavit, jak to d\u011blal. Nebylo to klasick\u00e9 hlazen\u00ed, bylo to n\u011bco jin\u00e9ho. S obavou a nad\u011bj\u00ed z\u00e1rove\u0148 se jej podruh\u00e9 dotkl. Stejn\u011b jako p\u0159edt\u00edm se i te\u010f Tom napnul. Bill se pokusil napodobit co nejv\u011brohodn\u011bji J\u00f6rgovu dla\u0148 a za\u010dal s hn\u011bten\u00edm ramene. Nitro mu zalil h\u0159ejiv\u00fd pocit, kdy\u017e si po p\u00e1r sekund\u00e1ch uv\u011bdomil, \u017ee se dvoj\u010de uvol\u0148uje. A\u010d mu dal\u0161\u00ed Bill\u016fv pokus zpo\u010d\u00e1tku nebyl p\u0159\u00edjemn\u00fd, tlak, kter\u00fd vyv\u00edjela ruka, p\u0159in\u00e1\u0161el pocit uvoln\u011bn\u00ed a uklidn\u011bn\u00ed, l\u00edbil se mu. Te\u010f by se od n\u011bj nehnul ani za nic, tohoto se odm\u00edtal vzd\u00e1t. <\/p>\n

Tom byl spokojen\u00fd, Bill \u0161\u0165astn\u00fd. Sv\u00e9pomoc\u00ed se ne den ode dne, n\u00fdbr\u017e vte\u0159inu od vte\u0159iny zlep\u0161oval. B\u011bhem p\u00e1r dn\u00ed ud\u011blal obrovsk\u00fd pokrok, zat\u00edmco jin\u00ed k takov\u00e9mu posunu pot\u0159ebovali dlouh\u00e9 m\u011bs\u00edce, n\u011bkdy i roky. V\u0161e hr\u00e1lo v jeho prosp\u011bch. Jedin\u00e9, co hatilo pl\u00e1ny, byla ona nezn\u00e1m\u00e1 Meg. Nebylo to moc \u010dasto, kdykoli si na ni v\u0161ak vzpomn\u011bl, byl rozmrzel\u00fd a trvalo dlouho, ne\u017e ji z mysli vypudil. \u010c\u00edm d\u00e1l v\u00edce za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it tomu, co zprvu odm\u00edtal, a to bylo, \u017ee vztah J\u00f6rga a Meg nen\u00ed \u010dist\u011b pracovn\u00ed. Kdyby byl, u\u017e d\u00e1vno by se o n\u00ed zm\u00ednil, jako to d\u011blal u ostatn\u00edch sv\u00fdch koleg\u016f. Dal\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d ji nem\u00edt r\u00e1d,<\/em> pomyslel si. Otce mu sice Meg brala, ale Toma j\u00ed ned\u00e1. Nikdy.<\/em><\/p>\n

~*~ <\/div>\n
„Nejsi n\u00e1hodou nemocn\u00fd?“ Za\u017eertovala Simone, kdy\u017e do kuchyn\u011b vstoupil star\u0161\u00ed syn a zeptal se, zda nepot\u0159ebuje s n\u011b\u010d\u00edm pomoci. „Pro\u010d nejsi s Tomem?“<\/div>\n
„Byl jsem. Do chv\u00edle, kdy na m\u011b z obrazovky zasy\u010dela ta bestie. D\u00edv\u00e1 se na hady.“ Objasnil j\u00ed a za\u0161klebil se. Pokud n\u011bco skute\u010dn\u011b nesn\u00e1\u0161el, byli to hadi a pavouci. Vadili mu v televizi, p\u0159i osobn\u00edm setk\u00e1n\u00ed s nimi by ze\u0161\u00edlel a ani otcova odborn\u00e1 p\u00e9\u010de by mu nepomohla. U\u017e tak se pokou\u0161el Billa f\u00f3bie zbavit. Ne\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. Chlapec naznal, \u017ee se mu m\u016f\u017ee hnusit, co uzn\u00e1 za vhodn\u00e9, a bylo po debat\u011b. A p\u0159esto\u017ee byl ochoten sledovat s bratrem i ty nejnudn\u011bj\u0161\u00ed po\u0159ady, na tohle se d\u00edvat odm\u00edtal. Necht\u011bl prosed\u011bt p\u011bta\u010dty\u0159icet minut s rukou p\u0159ed o\u010dima a nohama skr\u010den\u00fdma pod sebou. <\/p>\n

„Mami,“ oslovil ji. Dlouze uva\u017eoval, zda to u\u010dinit \u010di nikoli, nakonec si \u0159ekl, \u017ee na tom, \u017ee se zept\u00e1, nen\u00ed nic \u0161patn\u00e9ho. Av\u0161ak sta\u010dilo pohl\u00e9dnout do mat\u010din\u00fdch o\u010d\u00ed a odhodl\u00e1n\u00ed vypt\u00e1vat se na Meg bylo pry\u010d. Je mo\u017en\u00e9, \u017ee Simone o n\u00ed v\u00ed. Stejn\u011b pravd\u011bpodobn\u00e9 v\u0161ak bylo i to, \u017ee o n\u00ed nem\u00e1 sebemen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed. A a\u010d mu ob\u010das lezla na nervy, ubl\u00ed\u017eit j\u00ed necht\u011bl. „Mysl\u00ed\u0161, \u017ee se u n\u00e1s Tomovi l\u00edb\u00ed?“ Zeptal se nakonec na naprosto jinou v\u011bc. P\u0159esto v\u0161ak stejn\u011b d\u016fle\u017eitou. Podle jej\u00ed odpov\u011bdi by se dalo dop\u0159edu odhadnout, zda za p\u00e1r dn\u00ed jeho n\u00e1vrh podpo\u0159\u00ed \u010di nikoli. <\/p>\n

\u017dena si zastr\u010dila vlasy za ucho a usm\u00e1la se nejkr\u00e1sn\u011bji, jak jen dovedla. Jako mal\u00fd se j\u00ed sna\u017eil p\u0159im\u011bt k \u00fasm\u011bvu, kdykoli se k tomu naskytla p\u0159\u00edle\u017eitost. Byl jednou z nejlep\u0161\u00edch odm\u011bn. N\u011bkolik chvil si jej ml\u010dky prohl\u00ed\u017eela, jako by se sna\u017eila zjistit, zda se za ot\u00e1zkou skr\u00fdv\u00e1 v\u00edc, ne\u017e se na prvn\u00ed pohled zd\u00e1. Nakonec na rtech op\u011bt vykouzlila \u00fasm\u011bv a popravd\u011b odpov\u011bd\u011bla: „Ur\u010dit\u011b ano. V\u017edycky tu byl r\u00e1d.“<\/p><\/div>\n

„Taky si mysl\u00edm,“ p\u0159isv\u011bd\u010dil a popo\u0161el bl\u00ed\u017ee k n\u00ed. „Ostatn\u011b je tu doma.“ Mlad\u00edk j\u00ed ovinul pa\u017ee kolem pasu a polo\u017eil si hlavu na jej\u00ed rameno. <\/div>\n
„A v\u0161imla sis, \u017ee i v\u00edc mluv\u00ed?“ Dal\u0161\u00ed dotaz na sebe nenechal dlouho \u010dekat. Vyslovil jej tak, \u017ee nabyla dojmu, \u017ee ‚ne‘ se jako odpov\u011b\u010f nep\u0159ij\u00edm\u00e1. A\u010dkoli k n\u00ed nebyl d\u016fvod. Tom se skute\u010dn\u011b v\u00edce rozpov\u00eddal, jen\u017ee tomu tak bylo u\u017e d\u0159\u00edve. Zpo\u010d\u00e1tku ml\u010del, teprve po p\u00e1r dnech, kdy si zvykl, za\u010dal komunikovat. Bill v\u0161ak cht\u011bl sly\u0161et, \u017ee je to d\u00edky n\u011bmu.<\/div>\n
„Jsi skv\u011bl\u00fd bratr,“ pohladila jej po havran\u00edch vlasech, do nich\u017e vz\u00e1p\u011bt\u00ed vtiskla polibek. Byla r\u00e1da, \u017ee si k Tomovi kone\u010dn\u011b na\u0161el cestu. V\u011bt\u0161\u00ed radost j\u00ed ud\u011blat nemohl. Z\u00e1rove\u0148 v\u0161ak byly v\u011bt\u0161\u00ed i obavy z n\u00e1vratu otce dvoj\u010dat, kter\u00fd se nezadr\u017eiteln\u011b bl\u00ed\u017eil…<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
„Chce\u0161 \u010daj?“ Bill p\u0159estal ot\u00e1\u010det str\u00e1nky v knize a vstal. Nakonec se mu p\u0159ece jen poda\u0159ilo bratra p\u0159emluvit, aby mu kn\u00ed\u017eku, nebo vlastn\u011b encyklopedii p\u016fj\u010dil. Neuniklo mu v\u0161ak, \u017ee jej tu a tam pohledem kontroluje. Nejsp\u00ed\u0161 to d\u011blal, aby se ujistil, \u017ee s n\u00ed zach\u00e1z\u00ed tak, jak se m\u00e1. Zat\u00edmco Tom sledoval n\u011bjak\u00e1 videa na internetu, Bill si \u010detl o ko\u010dkovit\u00fdch \u0161elm\u00e1ch. Tedy pokou\u0161el se, co\u017e moc dob\u0159e ne\u0161lo, nebo\u0165 mu asp\u00edk neust\u00e1le d\u011blal p\u0159edn\u00e1\u0161ku o t\u00e9matech, co jej zaj\u00edmala. Ob\u010das na n\u011bj p\u016fsobil jako v\u011bdec. T\u011bm taky m\u00edsty nerozum\u011bl, o \u010dem vlastn\u011b mluv\u00ed a co jednotliv\u00e1 slova znamenaj\u00ed.<\/div>\n
„Va\u0159\u00edm moc dobr\u00fd \u010daj. Otci velmi chutn\u00e1.“ Nechal se sly\u0161et Tom.<\/div>\n
„Tak\u017ee jdeme oba.“ Zasm\u00e1l se \u010dernovl\u00e1sek, kdy\u017e dvoj\u010de opustilo m\u00edsto, na n\u011bm\u017e dote\u010f sed\u011blo, a stanulo po jeho boku. Mohlo jej napadnout, \u017ee p\u016fjde s n\u00edm. U\u017e mu ani trochu nevadilo, \u017ee jej m\u00e1 prakticky po\u0159\u00e1d v pat\u00e1ch. Zvyknul si. Bral to tak, \u017ee je Tom r\u00e1d s n\u00edm. I kdy\u017e te\u010f m\u011bl vlastn\u011b d\u016fvod k tomu, aby jej doprovodil. Cht\u011bl mu p\u0159ece p\u0159ipravit \u010daj. Takov\u00fd, jak\u00fd um\u011bl jen on. <\/p>\n

„Tome, l\u00edb\u00ed se ti tady? Mysl\u00edm v tomhle dom\u011b.“ Zeptal se, kdy\u017e se ocitli v kuchyni. Jak spr\u00e1vn\u011b odhadoval, sed\u011bla m\u00e1ma v ob\u00fdv\u00e1ku a d\u00edvala se na n\u011bjak\u00fd film. Bill zav\u0159el dve\u0159e hned ze dvou d\u016fvod\u016f. Prvn\u00edm bylo, aby matku neru\u0161ili a druh\u00fdm, aby nesly\u0161ela jejich rozhovor, ke kter\u00e9mu se chystal.<\/p><\/div>\n

„Ano,“ p\u0159ik\u00fdvla hlava ozdoben\u00e1 dredy. „M\u016fj pokoj je v\u0161ak hez\u010d\u00ed a v\u011bt\u0161\u00ed. A Bill m\u00e1 v pokoji nepo\u0159\u00e1dek.“ Pod\u011blil se o sv\u016fj post\u0159eh. Podle jeho n\u00e1zoru m\u011bl v pokoji nehor\u00e1zn\u00fd bordel. Kde\u017eto u n\u011bj m\u011blo v\u0161e sv\u00e9 m\u00edsto, v\u011bci byly pe\u010dliv\u011b a \u00fahledn\u011b srovnan\u00e9. Billovi neuniklo, \u017ee Tom vyu\u017eil ka\u017ed\u00e9 jeho nep\u0159\u00edtomnosti v m\u00edstnosti, aby b\u011bhem n\u00ed n\u011bco vylep\u0161il. Nebo l\u00e9pe \u0159e\u010deno zvelebil k obrazu sv\u00e9mu. U\u017e porovnal knihy na poli\u010dce i CD\u010dka a jak si v\u0161iml dnes r\u00e1no, psac\u00ed st\u016fl vypadal taky uklizen\u011bj\u0161\u00ed. Jeho druh\u00e9 j\u00e1, jak pro sebe za\u010dal Toma naz\u00fdvat, bylo nerado obklopeno chaosem. Nec\u00edtil se uprost\u0159ed n\u011bj dob\u0159e, proto se sna\u017eil d\u00e1t v\u011bcem kolem \u0159\u00e1d. Pouze ten byl spr\u00e1vn\u00fd. <\/p>\n

Bill se chystal pod\u011blit se sourozencem o n\u00e1pad, kter\u00fd p\u0159ed p\u00e1r dny dostal. Musel p\u0159eci zn\u00e1t i jeho postoj, ne\u017e s t\u00edm p\u0159edstoup\u00ed p\u0159ed rodi\u010de. Kdy\u017e se spoj\u00ed, budou siln\u011bj\u0161\u00ed a pro druhou stranu bude t\u011b\u017e\u0161\u00ed odm\u00edtnout. Ot\u00e1zku v\u0161ak nahlas nevyslovil, proto\u017ee mu zrak sklouzl k Tomovi, kter\u00fd st\u00e1l u linky a p\u0159ipravoval \u010daj. Ta pe\u010dlivost, s n\u00ed\u017e v\u0161e d\u011blal, Billa fascinovala. Kdykoli se na n\u011bco soust\u0159edil, byl zahlouban\u00fd do \u010dinnosti natolik, \u017ee n\u00e1hodn\u00fd pozorovatel mohl nab\u00fdt dojmu, \u017ee pro mlad\u00edka p\u0159estalo v\u0161e kolem existovat. <\/p>\n

„\u010caj pro Billa.“ Ozn\u00e1mil Tom, kdy\u017e p\u0159ed n\u011bj postavil hrnek s hork\u00fdm n\u00e1pojem, kter\u00fd Bill opatrn\u011b uchopil a za\u010dal foukat.<\/p><\/div>\n

„Pozor, je to…“ Sl\u016fvko „hork\u00e9“ nedo\u0159ekl. Jen z\u016fstal s pusou doko\u0159\u00e1n koukat na bratra, jen\u017e se va\u0159\u00edc\u00edho \u010daje klidn\u011b napil, jako by snad b\u011bhem t\u011bch mikrosekund, kter\u00e9 uplynuly, stihnul zchladnout. Nic podobn\u00e9ho na vlastn\u00ed o\u010di nikdy nevid\u011bl! Bylo to, jako by se jeho vnit\u0159n\u00ed „termostat“ porouchal a nepracoval, jak m\u00e1. Kdyby tohle ud\u011blal Bill, st\u00e9nal by bolest\u00ed, jeliko\u017e by si nehezky opa\u0159il pusu. Tom v\u0161ak vypil horkou tekutinu, ani\u017e by hnul brvou. <\/p>\n

„Kr\u00e1sn\u011b von\u00ed,“ prohl\u00e1sil nakonec, kdy\u017e se vzpamatoval z \u0161oku. \u010caj v hrnku byl klasick\u00fd \u010dern\u00fd, jako d\u011blal kdekdo. On v\u0161ak c\u00edtil, \u017ee je pot\u0159eba Toma st\u00e1le chv\u00e1lit, nebo\u0165 pochvala je pro n\u011bj d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e pro kohokoli jin\u00e9ho. V jeho \u017eivot\u011b hr\u00e1la mnohem podstatn\u011bj\u0161\u00ed \u00falohu. „A je i moc dobr\u00fd.“ Usm\u00e1l se, kdy\u017e ochutnal, co mu p\u0159ipravil.<\/p><\/div>\n

~*~<\/p>\n<\/div>\n
Bill se asi post\u00e9 p\u0159evalil na druh\u00fd bok a hlasit\u011b si povzdechl. Nech\u00e1pal, pro\u010d zrovna dneska nem\u016f\u017ee usnout a pro\u010d jej my\u0161lenky otravuj\u00ed. Nejprve se mu vr\u00e1tila vzpom\u00ednka na Stefana a jeho kump\u00e1ny a znovu si vy\u010d\u00edtal, \u017ee nezabr\u00e1nil tomu, co se stalo, p\u0159esto\u017ee to nebylo v jeho moci. Kdy\u017e u\u017e ty pitomce dostal z hlavy, vloudila se mu do n\u00ed Meg. Ji po p\u00e1r minut\u00e1ch vyst\u0159\u00eddala postava otce a p\u0159edstava o tom, jak bude prob\u00edhat jeho p\u0159\u00edjezd. Obavy a nejistota z budoucna byly z\u0159ejm\u011b t\u00edm hlavn\u00edm, co od n\u011bj odh\u00e1n\u011blo sp\u00e1nek. Z\u00e1vid\u011bl dvoj\u010deti, kter\u00e9 spokojen\u011b pod\u0159imovalo a nic jej, alespo\u0148 v to doufal, netr\u00e1pilo. <\/p>\n

„Sakra,“ \u0161pitl do tmy a odkopal se. Kdy\u017e u\u017e se mu poda\u0159ilo vypudit v\u0161echny naru\u0161itele z mysli, zabr\u00e1nilo mu v usnut\u00ed horko, kter\u00e9 zachv\u00e1tilo jeho t\u011blo. Netrvalo to v\u0161ak dlouho a nat\u00e1hl se pro pe\u0159inu, j\u00ed\u017e se op\u011bt p\u0159ikryl, proto\u017ee mu za\u010dala b\u00fdt zima. Hororov\u00e1 noc,<\/em> blesklo mu hlavou. Pol\u0161t\u00e1\u0159 mu taky p\u0159ipadal n\u011bjak\u00fd jin\u00fd ne\u017e norm\u00e1ln\u011b. Tla\u010dil jej, jako by snad le\u017eel na kameni. A\u0165 se jej sna\u017eil nat\u0159epat sebev\u00edc, nebyl ani krapet pohodln\u011bj\u0161\u00ed. Kdyby byl v m\u00edstnosti s\u00e1m, u\u017e d\u00e1vno by vstal, do\u0161el si pro laptop a zapnul by jej, t\u00edm by se mu d\u0159\u00edve nebo pozd\u011bji poda\u0159ilo unavit o\u010di. Byl si jist\u00fd, \u017ee by zastihl online n\u011bkoho, s k\u00fdm by mohl pokecat. A kdyby ne, koukal by na p\u00edsmena na monitoru tak dlouho, dokud by se nedostavila vytou\u017een\u00e1 \u00fanava. Jen\u017ee nic z toho nemohl, vzbudil by Toma. Tak\u017ee mu nezb\u00fdvalo, ne\u017e se p\u0159evalovat a u\u017e\u00edrat se sv\u00fdmi \u00favahami. Ob\u010das nebylo na \u0161kodu, b\u00fdt s\u00e1m se sv\u00fdmi my\u0161lenkami, hezky si v\u0161echno v hlav\u011b urovnat, ale ne ve dv\u011b r\u00e1no, jak oznamovaly rud\u00e9 \u010d\u00edslice na bud\u00edku. To m\u00e1 \u010dlov\u011bk sp\u00e1t! <\/p>\n

Opatrn\u011b se posadil, p\u0159it\u00e1hl si kolena k brad\u011b a d\u00edval se p\u0159ed sebe. O\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po jednotliv\u00fdch kusech n\u00e1bytku, kter\u00e9 ve tm\u011b rozpozn\u00e1val. V t\u00e9to pozici str\u00e1vil n\u011bkolik minut, a jak se zd\u00e1lo, byla \u00fa\u010dinn\u00e1, nebo si to alespo\u0148 myslel. Opravdu se mu za\u010d\u00ednala kl\u00ed\u017eit v\u00ed\u010dka. Jen\u017ee sta\u010dilo, aby ulehnul zp\u011bt na pol\u0161t\u00e1\u0159, a byl probran\u00fd.<\/p><\/div>\n

„J\u00e1 se zbl\u00e1zn\u00edm,“ zasku\u010del tichounce a p\u0159et\u00e1hl si deku p\u0159es hlavu, co\u017e mu p\u0159ipadalo jako dobr\u00fd n\u00e1pad do chv\u00edle, kdy mu za\u010dal doch\u00e1zet kysl\u00edk. Udusit se rozhodn\u011b nem\u00ednil. Byl tedy nucen st\u00e1hnout ji dol\u016f a naj\u00edt jin\u00fd zp\u016fsob, jak usnout. <\/p>\n

„Tome, ty nesp\u00ed\u0161?“ Za\u0161eptal do ticha svou ot\u00e1zku, kdy\u017e usly\u0161el za z\u00e1dy \u0161ust\u011bn\u00ed. Odpov\u00eddat mu nemusel, nebo\u0165 po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch uc\u00edtil, jak se k n\u011bmu Tom p\u0159ivinul a jednou pa\u017e\u00ed jej objal. Zprvu jej stiskl tak pevn\u011b, a\u017e se zalekl, \u017ee jej chce udusit. Nenapadlo by jej, \u017ee m\u00e1 takovou s\u00edlu. Neud\u011blal v\u0161ak nic, nevydal ani hl\u00e1sku. S\u00e1m si p\u0159\u00e1l obj\u00edmat jej, co\u017e se nyn\u00ed splnilo a dobrovoln\u011b se o to p\u0159ipravit, by bylo projevem \u0161\u00edlenstv\u00ed. Zrovna tak tou\u017eil Tom po jeho objet\u00ed. Z\u00e1rove\u0148 z n\u011bj v\u0161ak m\u011bl strach. U\u017e jako d\u00edt\u011b si p\u0159\u00e1l naj\u00edt v n\u00e1ru\u010di rodi\u010d\u016f l\u00e1sku, bezpe\u010d\u00ed a klid, jen\u017ee jakmile jej matka \u010di otec objali, odt\u00e1hl se, nebo\u0165 se vyd\u011bsil, \u017ee by jej mohli sv\u00fdm objet\u00edm cel\u00e9ho pohltit. Z toho sam\u00e9ho d\u016fvodu se tak\u00e9 nenech\u00e1val obejmout na uv\u00edtanou, nikdy a od nikoho<\/em>. Po bl\u00edzkosti Billa ale prahnul, proto se k n\u011bmu nakonec s\u00e1m p\u0159itul. Obj\u00edmal on jeho, m\u011bl tedy situaci pod kontrolou a n\u00e1ru\u010d dvoj\u010dete mu nemohla ubl\u00ed\u017eit. \u017d\u00e1dn\u00e9 pohlcen\u00ed nehrozilo.<\/div>\n

Tlak, kter\u00fd Billovi br\u00e1nil voln\u011b d\u00fdchat, ustupoval, jeliko\u017e Tom za\u010d\u00ednal znovu us\u00ednat. Mo\u017en\u00e1 to byla shoda n\u00e1hod, mo\u017en\u00e1 mal\u00fd z\u00e1zrak, ale \u00fanava brzy dostihla i star\u0161\u00ed dvoj\u010de a p\u0159im\u011bla jej zav\u0159\u00edt v\u00ed\u010dka. <\/p>\n

autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay Bill se zarazil, kdy\u017e uc\u00edtil, jak bratr ztuhl. Jako by se b\u00e1l by\u0165 jen o milimetr pohnout. Jako by mu pohyb mohl ubl\u00ed\u017eit. Usoudil, \u017ee mu mo\u017en\u00e1 vad\u00ed dotek na rameni, v\u0161ak ani jemu se nel\u00edbilo, kdy\u017e mu n\u011bkdo sahal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[397],"tags":[],"class_list":["post-8977","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-living-behind-a-wall-of-glass"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8977","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8977"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8977\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8977"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8977"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8977"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}