{"id":8987,"date":"2011-04-02T17:00:00","date_gmt":"2011-04-02T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8964"},"modified":"2011-04-02T17:00:00","modified_gmt":"2011-04-02T16:00:00","slug":"just-my-boy-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/04\/02\/just-my-boy-2\/","title":{"rendered":"Just my boy 2."},"content":{"rendered":"
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Goodbye, honey<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
„Ano, zajist\u00e9. Chci, aby p\u0159i\u0161el sem nahoru ke mn\u011b, co nejd\u0159\u00edve to bude mo\u017en\u00e9. D\u011bkuji.“<\/div>\n
Polo\u017eil telefon na st\u016fl, je\u0161t\u011b chv\u00edli na n\u011bm lp\u011bl pohled jeho o\u010d\u00ed, ne\u017e se probral z jak\u00e9hosi chvilkov\u00e9ho zamy\u0161len\u00ed, kter\u00e9 jej pohltilo. Vstal ze sv\u00e9ho m\u011bkk\u00e9ho, nanejv\u00fd\u0161e pohodln\u00e9ho k\u0159esla, a voln\u00fdm krokem p\u0159e\u0161el celou svou kancel\u00e1\u0159. Byla p\u0159esn\u011b takov\u00e1, jakou ji v\u017edycky vy\u017eadoval. Drah\u00e1, honosn\u00e1, s v\u011bcmi toho nejv\u011bt\u0161\u00edho luxusu a p\u0159epychu. Takov\u00e1, jakou si ji p\u0159edstavoval. Stejn\u011b takov\u00e1 jako velk\u00e9, zlatem zdoben\u00e9 zrcadlo, je\u017e dok\u00e1zalo p\u0159il\u00e1kat jeho pozornost poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e kolem n\u011bj jen pro\u0161el.<\/p>\n<\/div>\n
Zrcadlo, je\u017e mu sk\u00fdtalo pohled na bohat\u00e9ho, cti\u017e\u00e1dostiv\u00e9ho mlad\u00edka. Zastavil se p\u0159ed n\u00edm, marniv\u011b si prohl\u00ed\u017eej\u00edc sv\u016fj odraz. Jeho hebk\u00e9, leskl\u00e9 vlasy byly t\u00e9 nej\u010dern\u011bj\u0161\u00ed barvy, tvo\u0159ily na jeho hlav\u011b p\u016fvabnou, nad\u00fdchanou vlnu. Jeho o\u010di byly \u010dokol\u00e1dov\u011b hn\u011bd\u00e9 a temn\u011b hlubok\u00e9, skr\u00fdvalo se v nich cosi, co se je\u0161t\u011b nikdy nikomu nepoda\u0159ilo nal\u00e9zt. N\u011bco, \u010d\u00edm si dok\u00e1zal podmanit kohokoli, a z\u00edskat cokoli. Cokoli, po \u010dem tou\u017eil. Jeho tv\u00e1\u0159 byla b\u00edl\u00e1, nenal\u00e9zalo se na n\u00ed nic o\u0161kliv\u00e9ho a nep\u011bkn\u00e9ho, ani ta nejmen\u0161\u00ed chybi\u010dka. V\u0161echno jen podtrhovalo jeho ledovou kr\u00e1su. Ano, byl p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd. A v\u011bd\u011bl to moc dob\u0159e. V\u017edy\u0165 nikdy tomu nebylo jinak.<\/div>\n
\n
Odtrhl pohled od sv\u00e9ho odrazu a spo\u010dinul j\u00edm na mal\u00e9m konferen\u010dn\u00edm stolku, vyroben\u00e9m z toho nejlep\u0161\u00edho, nejdra\u017e\u0161\u00edho d\u0159eva. Sehnul se k n\u011bmu, vyt\u00e1hl z mal\u00e9ho, drah\u00e9ho pouzd\u00e9rka jednu z mnoha nikotinov\u00fdch ty\u010dinek a vlo\u017eil ji mezi sv\u00e9 rty. Zap\u00e1lil, poprv\u00e9 pot\u00e1hl a slastn\u011b p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka, kdy\u017e mu chu\u0165 a v\u016fn\u011b cigaretov\u00e9ho kou\u0159e om\u00e1mily jeho smysly. Vydechl kou\u0159 a se svou drogou v dlouh\u00fdch, \u0161t\u00edhl\u00fdch prstech poode\u0161el k velk\u00e9mu oknu. Jeho pohled utkv\u011bl na mal\u00e9m parkovi\u0161ti, zvl\u00e1\u0161t\u011b pak na jeho nov\u00e9m aut\u011b, kter\u00e9 si koupil minul\u00fd t\u00fdden a kter\u00e9 jej st\u00e1lo opravdu nechutnou sumu pen\u011bz. Te\u010f z\u00e1\u0159ilo jako perla mezi v\u0161\u00ed tou ch\u00e1trou, je\u017e jej obklopovala, a vyvol\u00e1valo v jeho p\u00e1novi neuv\u011b\u0159itelnou p\u00fdchu. Op\u011bt pot\u00e1hl z cigarety a d\u00e1le se v\u011bnoval sv\u00e9mu v\u00fdhledu z okna. Nez\u00e1le\u017eelo mu na tom, jak dlouho tady bude st\u00e1t a \u010dekat na n\u011bj, kolik \u010dasu uplyne, ne\u017e bude spln\u011bna jeho \u017e\u00e1dost. Um\u011bl \u010dekat, pokud \u0161lo o tohle. Trp\u011blivost mu p\u0159inesla v\u017edycky to, co cht\u011bl.<\/p>\n<\/div>\n
Tich\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed se vkradlo do jeho kancel\u00e1\u0159e jen o n\u011bkolik minut pozd\u011bji, spolu s tich\u00fdmi, nesm\u011bl\u00fdmi kroky. Mlad\u00fd, asi t\u0159icetilet\u00fd mu\u017e nejist\u011b vstoupil dovnit\u0159, pe\u010dliv\u011b za sebou zav\u0159el dve\u0159e. Uposlechl tak nevysloven\u00e9ho p\u0159\u00edkazu, a\u017e moc dob\u0159e znal zdej\u0161\u00ed pravidla, kter\u00e1 se \u0159\u00edkala jen jednou a u\u017e nikdy v\u00edc. Trvalo mu v\u0161ak a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, ne\u017e se osm\u011blil k prvn\u00edmu kroku.<\/p>\n<\/div>\n
„Volal jste m\u011b, pane.“<\/p>\n<\/div>\n
Jeho ot\u00e1zka vyzn\u011bla sp\u00ed\u0161e jako nesm\u011bl\u00e9 upozorn\u011bn\u00ed na jeho p\u0159\u00edtomnost tady. Nebylo to v\u0161ak nic, co by p\u0159im\u011blo mlad\u00edka, stoj\u00edc\u00edho k n\u011bmu z\u00e1dy, se oto\u010dit.<\/p>\n<\/div>\n
„Ano,“ odpov\u011bd\u011bl jednoduch\u00fdm, nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm hlasem a op\u011bt pot\u00e1hl ze sv\u00e9 cigarety. Vydechl slab\u00fd kou\u0159 a odklepl p\u0159ebytek popele. Nic mu nedok\u00e1zalo zabr\u00e1nit v tom, aby si svou drogu vychutnal s pat\u0159i\u010dn\u00fdm po\u017eitkem. V\u0161echno ostatn\u00ed bylo v tu chv\u00edli hloup\u00e9 a nepodstatn\u00e9, v\u0161echno ostatn\u00ed mohlo po\u010dkat. Stejn\u011b jako mu\u017e za n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
„Je konec,“ odv\u011btil po chv\u00edli hlubok\u00e9ho ticha a p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka nad cigaretovou chut\u00ed a jej\u00edm \u00fa\u010dinkem, kter\u00fd se mu ji\u017e za\u010d\u00ednal rozl\u00e9vat v\u0161ude do \u017eil. Neuniklo mu tich\u00e9, mo\u017en\u00e1 a\u017e p\u0159ekvapen\u00e9 ml\u010den\u00ed za n\u00edm a ot\u00e1zka, kter\u00e1 a\u017e po dlouh\u00e9 chv\u00edli protrhla ticho v m\u00edstnosti.<\/p>\n<\/div>\n
„Ud\u011blal\u2026 ud\u011blal jsem snad n\u011bco \u0161patn\u011b, pane?“<\/p>\n<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00e9 ot\u00e1zky,“ odv\u011btil mu v nevy\u0159\u010denou odpov\u011b\u010f, ani\u017e by se k n\u011bmu oto\u010dil. Mu\u017e se zarazil, provinile sklopil hlavu, jako by si pr\u00e1v\u011b dovolil a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Jako by jeho ot\u00e1zka byla n\u011b\u010d\u00edm nep\u0159\u00edpustn\u00fdm, n\u011b\u010d\u00edm, co si n\u011bkdo jako on nemohl, nesm\u011bl dovolit. A on opravdu nesm\u011bl. Bylo to jedno z mnoha pravidel.<\/p>\n<\/div>\n
Pot\u00e1hl ze sv\u00e9 cigarety a s lehk\u00fdm v\u00fddechem stiskl rty pevn\u011b k sob\u011b. Chladn\u00fd, odm\u00edtav\u00fd v\u00fdraz z jeho ledov\u00e9 tv\u00e1\u0159e nezmizel ani tehdy, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b odvr\u00e1til od okna a up\u0159el na mu\u017ee stoj\u00edc\u00edho opod\u00e1l pohled sv\u00fdch potemn\u011bl\u00fdch o\u010d\u00ed. Klapot jeho vysok\u00fdch podpatk\u016f se roznesl m\u00edstnost\u00ed jako ozv\u011bna, kdy\u017e popo\u0161el a\u017e k n\u011bmu.<\/p>\n<\/div>\n
„P-pane\u2026 j-j\u00e1, myslel jsem, \u017ee\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Snad sis nemyslel, \u017ee si t\u011b nech\u00e1m. Nebo jsi byl doopravdy tak naivn\u00ed?“ za\u0161eptal a\u017e nebezpe\u010dn\u011b bl\u00edzko u jeho ucha a vlo\u017eil mu cigaretu mezi jeho pootev\u0159en\u00e9 rty, donutil jej tak pot\u00e1hnout. Odt\u00e1hl ty\u010dinku od jeho rt\u016f, \u0161kodolib\u00fd \u00fasm\u011bv se us\u00eddlil na jeho tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e se mu\u017e vedle n\u011bj prudce rozka\u0161lal, zn\u00e1mka toho, \u017ee nebyl na nikotin v\u016fbec zvykl\u00fd. Poodstoupil od n\u011bj a cht\u011bl odej\u00edt, mu\u017e v\u0161ak ud\u011blal n\u011bco, co neo\u010dek\u00e1val. Osm\u011blil se, chytl jej za ruku a pon\u00ed\u017een\u011b p\u0159ed n\u00edm padl na kolena.<\/p>\n<\/div>\n
„Ud\u011bl\u00e1m cokoli, cokoli, pane. V\u0161echno, co si budete p\u0159\u00e1t,“ rukama objal jeho dlouh\u00e9, \u0161t\u00edhl\u00e9 nohy, prosebn\u011b vzhl\u00e9dl k t\u00e9 chladn\u00e9, lhostejn\u00e9 tv\u00e1\u0159i nad n\u00edm, kter\u00e1 nejevila zn\u00e1mky ni\u010deho.<\/div>\n
Nepohnul se, neud\u011blal \u017e\u00e1dn\u00e9, by\u0165 jedin\u00e9 gesto, n\u00fdbr\u017e jen shl\u00e9dl dol\u016f na \u010dlov\u011bka, jen\u017e mu le\u017eel u nohou. Mohl ustoupit, mohl jej vyhodit, odkopnout jako kus ch\u00e1trav\u00e9ho, \u0161pinav\u00e9ho hadru, kter\u00fd u\u017e nepot\u0159eboval.<\/p>\n<\/div>\n
Ale pro\u010d by to d\u011blal? Miloval jejich prosby, n\u00e1\u0159ky, sliby, kter\u00e9 se u\u017e nikdy nestaly skute\u010dn\u00fdmi. To, jak p\u0159ed n\u00edm kle\u010deli, plazili se po kolenou a \u010dekali na ka\u017ed\u00e9 jeho slovo, na ka\u017ed\u00fd jeho chladn\u00fd pohled, kter\u00fdm jim jen d\u00e1val najevo, jak moc jimi v\u0161emi pohrdal. Jak moc tyto chv\u00edle miloval – a tahle byla jednou z nich. \u010cekal na ni a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho, cht\u011bl si ji pat\u0159i\u010dn\u011b u\u017e\u00edt a vychutnat. \u0160kemr\u00e1n\u00ed a pros\u00edk\u016fm, je\u017e se k n\u011bmu nesly zdola, nev\u011bnoval sebemen\u0161\u00ed pozornost. Te\u010f u\u017e byly k ni\u010demu. Nepot\u0159eboval je. Stejn\u011b, jako nepot\u0159eboval ani jeho. Av\u0161ak mu\u017e, kle\u010d\u00edc\u00ed p\u0159ed n\u00edm, jej pot\u0159eboval a\u017e p\u0159\u00edli\u0161. Co mu na tom ale z\u00e1le\u017eelo?<\/p>\n<\/div>\n
Ano, mohl se st\u00e1t t\u00edm, k\u00fdm oni cht\u011bli, aby byl, mohl jim splnit v\u0161echna jejich tajn\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed, mohl jejich sny b\u011bhem kr\u00e1tk\u00e9 chvilky prom\u011bnit ve skute\u010dnost. Av\u0161ak um\u011bl jim d\u00e1t pat\u0159i\u010dn\u011b najevo, kdo je tady p\u00e1nem a kdo je z nich v\u00edc. Stejn\u011b, jako te\u010f. Jak m\u00e1lo sta\u010dilo k tomu, aby se jejich karty obr\u00e1tily. Op\u011bt vyhr\u00e1l, byl t\u00edm nejlep\u0161\u00edm stejn\u011b, jako v\u017edy. Nikdy tomu nebylo jinak. Mohl si s n\u00edm d\u011blat, co cht\u011bl, m\u011bl jej pln\u011b ve sv\u00e9 moci, stejn\u011b jako ty p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
A on mu nalet\u011bl. Kle\u010del u jeho nohou a nebylo tu nic, co by jej zachr\u00e1nilo. Prohr\u00e1l a v jednom okam\u017eiku zmizelo v\u0161echno, co bylo je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed skute\u010dnost\u00ed. Po tom v\u0161em nez\u016fstalo v\u016fbec nic. V o\u010d\u00edch sv\u00e9ho p\u00e1na byl op\u011bt nik\u00fdm.<\/p>\n<\/div>\n
„Vsta\u0148 a jdi, u\u017e t\u011b nepot\u0159ebuji. Ur\u010dit\u011b m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b spoustu pr\u00e1ce.“<\/p>\n<\/div>\n
Poodstoupil od mu\u017ee, kle\u010d\u00edc\u00edho u jeho nohou, a v\u011bnoval mu posledn\u00ed sv\u016fj pohled. Naslouchal jeho tich\u00fdm, odch\u00e1zej\u00edc\u00edm krok\u016fm, p\u0159eci jen je v\u0161ak je\u0161t\u011b na okam\u017eik zastavil.<\/p>\n<\/div>\n
„Po\u010dkej, na n\u011bco jsem zapomn\u011bl,“ odv\u011btil a popo\u0161el bl\u00ed\u017e k mu\u017ei, ji\u017e stoj\u00edc\u00edmu u dve\u0159\u00ed. Jeho rty zanechaly na b\u011blostn\u00e9 \u0161\u00edji tmavou, zarudlou skvrnu. Odt\u00e1hl se od n\u011bj a o\u010dima naposled p\u0159el\u00e9tnul tv\u00e1\u0159 mu\u017ee, je\u017e k n\u011bmu vzhl\u00e9dla. Bylo to posledn\u00ed, co mohl ud\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
Mu\u017e pootev\u0159el dve\u0159e, s tich\u00fdm rozlou\u010den\u00edm a s hlavou, pon\u00ed\u017een\u011b sv\u011b\u0161enou mezi rameny, vy\u0161el ven. Ji\u017e nebyl nik\u00fdm, jen pouh\u00fdm zam\u011bstnancem. Jeho p\u00e1n u\u017e jej nepot\u0159eboval, byl mu lhostejn\u00fd stejn\u011b, jako na za\u010d\u00e1tku. Na za\u010d\u00e1tku toho v\u0161eho.<\/em> A te\u010f, te\u010f p\u0159ed n\u00edm st\u00e1l nov\u00fd za\u010d\u00e1tek, o to v\u00edc t\u011b\u017ek\u00fd, jako pevn\u00e1, nezdolateln\u00e1 ze\u010f. Bude se s n\u00edm muset poprat stejn\u011b, jako ti p\u0159ed n\u00edm.<\/p>\n<\/div>\n
Na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i se us\u00eddlil spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv, odtrhl pohled od odch\u00e1zej\u00edc\u00edho mu\u017ee, kter\u00fd mu z o\u010d\u00ed zmizel stejn\u011b rychle, jako z jeho mysli. I on byl pro n\u011bj jen dal\u0161\u00edm z mnoha.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Rachel<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Rachel Goodbye, honey „Ano, zajist\u00e9. Chci, aby p\u0159i\u0161el sem nahoru ke mn\u011b, co nejd\u0159\u00edve to bude mo\u017en\u00e9. D\u011bkuji.“ Polo\u017eil telefon na st\u016fl, je\u0161t\u011b chv\u00edli na n\u011bm lp\u011bl pohled jeho o\u010d\u00ed, ne\u017e se probral z jak\u00e9hosi chvilkov\u00e9ho zamy\u0161len\u00ed, kter\u00e9 jej pohltilo. Vstal<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[415],"tags":[],"class_list":["post-8987","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-just-my-boy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8987","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8987"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8987\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8987"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8987"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8987"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}