{"id":899,"date":"2017-11-27T16:00:00","date_gmt":"2017-11-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=893"},"modified":"2017-11-27T16:00:00","modified_gmt":"2017-11-27T15:00:00","slug":"zaslepeni-1-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/11\/27\/zaslepeni-1-1-2\/","title":{"rendered":"Zaslepen\u00ed 1. (1\/2)"},"content":{"rendered":"
autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

<\/strong> Jm\u00e9no autorky v\u00e1m op\u011bt napov\u00edd\u00e1, \u017ee se jedn\u00e1 o p\u0159eklad tzv. na zap\u0159enou, kter\u00fd pro v\u00e1s vybrala Zuzu. Pov\u00eddka m\u00e1 celkem dvacet kapitol, byla dopsan\u00e1 v roce 2012 a odehr\u00e1v\u00e1 se v prost\u0159ed\u00ed americk\u00e9 st\u0159edn\u00ed \u0161koly. P\u0159\u00edsn\u00fd pan u\u010ditel Tom (27) a jeho \u017e\u00e1k Bill (17). Pov\u00eddka bude na blogu jednou t\u00fddn\u011b, pokud bude d\u00edl krat\u0161\u00ed, nebo dvakr\u00e1t t\u00fddn\u011b, kdy\u017e bude d\u00edl del\u0161\u00ed a rozd\u011blen\u00fd na dv\u011b \u010d\u00e1sti. U\u017eijte si to. :o) J.<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Prvn\u00ed t\u00fdden po\u0161etilc\u016f<\/strong><\/div>\n
\n

V jeho maturitn\u00edm ro\u010dn\u00edku na st\u0159edn\u00ed \u0161kole byl prvn\u00ed den \u0161koly pro Billa jako ka\u017ed\u00fd jin\u00fd. Hodil na sebe sv\u016fj \u0161ik-ale-um\u00edrn\u011bn\u00fd outfit slo\u017een\u00fd z tmav\u00fdch a \u00fazk\u00fdch d\u017e\u00edn, rozdrban\u00fdch tenisek a vypasovan\u00e9ho tri\u010dka. U\u010desal si vlasy, p\u0159es rameno si hodil \u0161koln\u00ed ta\u0161ku a se\u0161el po schodech dol\u016f, kde na n\u011bj \u010dekaly jeho matky se sva\u010dinou.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1\u0161 v\u0161echno?“ Kontrolovala Karoline, kdy\u017e mu cpala sva\u010dinu do jeho p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b pr\u00e1zdn\u00e9ho batohu. Obvykle odch\u00e1zela do pr\u00e1ce brzy, proto\u017ee musela doj\u00ed\u017ed\u011bt, ale dnes p\u0159iv\u00edtala Billa se Simone, aby jej spole\u010dn\u011b vyprovodily do \u0161koly.<\/div>\n
„Prvn\u00ed den toho moc nepot\u0159ebuje\u0161,“ p\u0159ipomn\u011bl Bill sv\u00e9 matce, pak ji objal a pol\u00edbil na tv\u00e1\u0159. „Neboj se, d\u011bl\u00e1m to u\u017e dvan\u00e1ct let. M\u00e1m to v mal\u00edku.“ Objal i Simone, nechal ji, aby m\u00edsto toho pol\u00edbila ona jeho, a odt\u00e1hl se. „D\u00edky,“ zazubil se. „A\u0165 nep\u0159ijde\u0161 pozd\u011b, KiKi.“<\/div>\n
„\u017d\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m,“ \u0159ekla mu s l\u00e1skypln\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Karoline – nebo KiKi, jak j\u00ed Bill \u0159\u00edkal u\u017e od d\u011btstv\u00ed – byla partnerkou jeho matky u\u017e v\u00edce ne\u017e deset let. Bill si nepamatoval na den, kdy by ty dv\u011b \u017eeny nebyly spolu, a pova\u017eoval ji za sv\u00e9ho rodi\u010de stejn\u011b jako Simone, svou biologickou matku. Jeho otec byl u\u017e dlouho mimo obraz a Bill byl s t\u00edm, jak v\u011bci byly, naprosto spokojen\u00fd.<\/div>\n
\n

Ob\u011b \u017eeny n\u00e1sledovaly Billa ze dve\u0159\u00ed, a jemu se poda\u0159ilo vyklouznout bez dal\u0161\u00edho obj\u00edm\u00e1n\u00ed. Doklusal ke sv\u00e9mu autu, jednou posko\u010dil a otev\u0159el dve\u0159e. Byl docela dychtiv\u00fd b\u00fdt zase ve \u0161kole; a\u010dkoliv m\u011bl sm\u00ed\u0161en\u00e9 pocity z toho, \u017ee to je jeho z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd rok na st\u0159edn\u00ed, rozhodn\u011b byl p\u0159ipraven\u00fd znovu vid\u011bt v\u0161echny sv\u00e9 p\u0159\u00e1tele. Mezi dovolen\u00fdmi a letn\u00edmi brig\u00e1dami pro n\u011b bylo t\u011b\u017ek\u00e9 naj\u00edt si den, kdy by si spolu mohli n\u011bkam vyj\u00edt. Douf\u00e1m, \u017ee si na m\u011b po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b pamatujou<\/em>, zauva\u017eoval Bill, kdy\u017e nastartoval auto a vyjel na ulici. Zdravila jej p\u0159itom \u0161ed\u00e1 obloha; zp\u00e1tky do \u0161koly, zp\u00e1tky ke vst\u00e1v\u00e1n\u00ed ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no v \u0161est hodin.<\/div>\n

\n

Nikdo si Billa p\u0159\u00edli\u0161 nev\u0161\u00edmal, kdy\u017e ve\u0161el do \u0161koly. Ale byl na to zvykl\u00fd. K\u00fdvl na n\u011bkolik zn\u00e1m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed, zat\u00edmco jej nohy nesly do odd\u011blen\u00ed um\u011bn\u00ed, jako by byly naprogramovan\u00e9. Tam se potloukala Billova skupina, v\u0161ichni studenti um\u011bn\u00ed z maturitn\u00edho ro\u010dn\u00edku a mezi nimi n\u011bkolik t\u0159e\u0165\u00e1k\u016f. Tento rok m\u011bli v\u0161ichni p\u0159edm\u011bt Pokro\u010dil\u00e9 studiov\u00e9 um\u011bn\u00ed a Bill se na ty hodiny t\u011b\u0161il jako na nic jin\u00e9ho.<\/p><\/div>\n

„\u010cau!“ Vet\u0159el se Bill do skupinky, a byl t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b m\u00e1lem rozdrcen v n\u00e1ru\u010di sv\u00e9ho kamar\u00e1da Andrease. A\u010dkoliv si dal Andreas pozor, aby se odt\u00e1hl d\u0159\u00edv, ne\u017e to objet\u00ed za\u010dalo b\u00fdt nemu\u017en\u00e9. Str\u00e1vil v\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho l\u00e9ta n\u00e1v\u0161t\u011bvou rodiny v N\u011bmecku a Bill ho b\u011bhem cel\u00fdch t\u011bch dvou m\u011bs\u00edc\u016f t\u00e9m\u011b\u0159 nevid\u011bl.<\/div>\n
Ozvalo se sborov\u00e9 „Ahoj Bille!“ a „Jak\u00e9 bylo l\u00e9to?“ a Bill jim zdvo\u0159ile odpov\u011bd\u011bl. Skupinka pokra\u010dovala v mluven\u00ed, ale Andreas, o\u010dividn\u011b neuspokojen\u00fd, popadl Billa za loket a odt\u00e1hl jej stranou.<\/div>\n
<\/div>\n
\n
„Copak? Chyb\u011bl jsem ti?“ Zeptal se Andreas s \u00fa\u0161klebkem, a Bill jen pokr\u010dil rameny a op\u0159el se o sk\u0159\u00ed\u0148ky.<\/div>\n
„Tro\u0161ku,“ usm\u00e1l se, pak \u0161\u0165ouchl sv\u00fdm chodidlem do kamar\u00e1dova. „Uka\u017e mi sv\u016fj rozvrh,“ pob\u00eddl jej a vyt\u00e1hl sv\u016fj vlastn\u00ed. „Jak bylo v N\u011bmecku?“<\/div>\n
„\u00da\u017easn\u011b. Fantasticky. Potkal jsem jednu \u00fa\u017easnou holku.“<\/div>\n
„Opravdu?“ Bill sledoval, jak Andreas rozlo\u017eil sv\u016fj rozvrh a pak mu ho vytrhl, aby ho mohl porovnat se sv\u00fdm. „\u0158ekni mi o n\u00ed n\u011bco.“<\/div>\n
„Rad\u0161i ne. Nevy\u0161lo to,“ zabru\u010del Andreas, zat\u00edmco pohyboval prstem po Billov\u011b seznamu p\u0159edm\u011bt\u016f. Jen sotva se na n\u011b pod\u00edval, ne\u017e vte\u0159inu na to ti\u0161e zaklel.<\/div>\n
„Co?“ Bill se na sv\u00e9ho kamar\u00e1da pod\u00edval a spat\u0159il v jeho tv\u00e1\u0159i horor. „Co se d\u011bje?“<\/div>\n
„Ty m\u00e1\u0161 Kaulitze. Ach, chlape, je mi t\u011b l\u00edto. M\u011bl sis prost\u011b d\u00e1t tu z\u00e1kladn\u00ed, ty \u0161\u00edlen\u010de.“<\/div>\n
„Angli\u010dtinu?“ Bill zvedl obo\u010d\u00ed nad sv\u00fdm rozvrhem a pohl\u00e9dl na \u010dern\u00e1 p\u00edsmenka d\u00e1vaj\u00edc\u00ed dohromady slovo \u00b4Kaulitz\u00b4, ne\u017e pokr\u010dil rameny. „Nem\u016f\u017ee b\u00fdt tak \u0161patn\u00fd. Moc jsem toho o n\u011bm nesly\u0161el. Sp\u00ed\u0161 dobr\u00e9 v\u011bci, opravdu…“<\/div>\n
„Jeho hodina je zasran\u00fd v\u00fdcvikov\u00fd t\u00e1bor. Prost\u011b mi v\u011b\u0159 – s\u00e9gra ho m\u011bla minul\u00fd rok. Vzdej to, a vzdej to hned,“ varoval Andreas Billa v\u00e1\u017en\u011b a pot\u0159\u00e1sl hlavou. „Bez ur\u00e1\u017eky, Bille, ale tvoje s\u00edla je v um\u011bn\u00ed. Neber si pokro\u010dil\u00e9 hodiny v p\u0159edm\u011btech, ve kter\u00fdch nejsi dobr\u00fd.“<\/div>\n
\n

Bill zavr\u010del, vrazil Andreasovi jeho rozvrh proti hrudi a za\u010dal skl\u00e1dat sv\u016fj vlastn\u00ed. „Nech m\u011b to aspo\u0148 zkusit, okay? Sp\u00ed\u0161 jsem v\u00edc na\u0161tvan\u00fd, \u017ee spolu nem\u00e1me v\u011bdy.“ Chemie u\u017e te\u010f byla zaru\u010den\u00e1, \u017ee bude st\u00e1t za hovno, ale v chemii bez Andrease bude Bill\u016fv \u017eivot je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00edm utrpen\u00edm ne\u017e hodiny angli\u010dtiny. Bill byl v pohod\u011b s d\u011bjepisem a angli\u010dtinou, byly to v\u011bci, kter\u00e9 vy\u017eadovaly hodn\u011b \u010dten\u00ed a psan\u00ed. Kdy\u017e ale p\u0159i\u0161lo na \u010d\u00edsla a teorii, byl beznad\u011bjn\u00fd.<\/p><\/div>\n

„Vzdej Kaulitzovu hodinu a mo\u017en\u00e1 se dostane\u0161 do moj\u00ed. M\u00e1m Marshovou. V\u00ed\u0161, \u017ee s n\u00ed je to naprost\u00e1 hra\u010dka.“<\/div>\n
„Hmm,“ zamumlal Bill bezv\u00fdrazn\u011b spole\u010dn\u011b s pokr\u010den\u00edm ramen, a pak vrhl pohledem po hodin\u00e1ch na zdi. „H\u00e1d\u00e1m, \u017ee se uvid\u00edme v um\u011bn\u00ed. M\u011bli bychom j\u00edt do t\u0159\u00edd.“<\/div>\n
Andreas mu v\u0161ak znovu ukradl rozvrh a zamumlal: „Co m\u00e1\u0161 jako prvn\u00ed? N\u011bm\u010dinu? Hej, ty m\u00e1\u0161 i PoHis?“<\/div>\n
„Jo,“ potvrdil Bill ne p\u0159\u00edli\u0161 nad\u0161en\u011b. Vybral si pokro\u010dilou historii Spojen\u00fdch st\u00e1t\u016f hlavn\u011b proto, \u017ee jej k tomu jeho poradce donutil, ne a\u017e tak bezpodm\u00edne\u010dn\u011b, proto\u017ee byl zap\u00e1len\u00fd do historie jak\u00e9hokoliv druhu. Doufal, \u017ee pro n\u011bj t\u0159i pokro\u010dil\u00e9 p\u0159edm\u011bty nebudou a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 stresuj\u00edc\u00ed. Za celou svou st\u0159edo\u0161kolskou kari\u00e9ru m\u011bl doposud jen jeden pokro\u010dil\u00fd p\u0159edm\u011bt; t\u0159i budou velk\u00e9 sousto.<\/div>\n
„To bude v pohod\u011b; pan Worrington je \u00fa\u017easn\u00fd. Je\u0161t\u011b \u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed by bylo, kdyby sis vzal z\u00e1kladn\u00ed…“ pokra\u010doval Andreas a Bill proto\u010dil o\u010di. Vytrhl mu sv\u016fj rozvrh nazp\u011bt, znovu ho slo\u017eil a zastr\u010dil do kapsy.<\/div>\n
„Hej, kdy\u017e u\u017e nic jin\u00e9ho, vyraz\u00edm z toho p\u00e1r kredit\u016f na univerzitu,“ od\u016fvodnil. „Uvid\u00edme se pozd\u011bji, Andy.“ Bill do n\u011bj \u0161\u0165ouchl ramenem, zazubil se na n\u011bj a zam\u00ed\u0159il na svou prvn\u00ed hodinu.<\/div>\n
\n

***<\/p><\/div>\n

\n

„Pokro\u010dil\u00e1 literatura a kompozice,“ deklaroval u\u010ditel, zat\u00edmco psal ten n\u00e1zev na tabuli \u017elutou k\u0159\u00eddou. Bill na \u017eidli neklidn\u011b poposedl, zah\u00e1l\u010div\u011b si pohr\u00e1val s dr\u00e1t\u011bnou spir\u00e1lou, kter\u00e1 dr\u017eela pohromad\u011b limetkov\u011b zelen\u00fd se\u0161it, kter\u00fd si vybral pro PoLit.<\/p><\/div>\n

Vybrat si pokro\u010dilou literaturu bylo jako flirtovat s osudem. Pro tento p\u0159edm\u011bt zde byli dva u\u010ditel\u00e9; prvn\u00ed pan\u00ed Ferdinandov\u00e1, byla tak trochu roztr\u017eit\u00e1, ale z\u00e1bavn\u00e1 u\u010ditelka, kter\u00e1 byla mezi studenty zn\u00e1m\u00e1 jako p\u0159\u00edli\u0161 m\u011bkk\u00e1, kdy\u017e p\u0159i\u0161lo na zn\u00e1mkov\u00e1n\u00ed a krajn\u00ed term\u00edny. Druh\u00fd, pan Kaulitz, byl drsn\u00fd. Nepovoloval \u017e\u00e1dnou opo\u017ed\u011bnou pr\u00e1ci, ka\u017ed\u00e9 dva a\u017e t\u0159i t\u00fddny zad\u00e1val \u00fapln\u00e9 rom\u00e1ny, a co bylo nejhor\u0161\u00ed, byl extr\u00e9mn\u011b naklon\u011bn kr\u00e1tk\u00fdm, p\u0159edem neozn\u00e1men\u00fdm test\u016fm. Pan Kaulitz, navzdory tomu, \u017ee na jejich st\u0159edn\u00ed \u0161kolu p\u0159i\u0161el teprve p\u0159ed dv\u011bma lety, rychle vyhr\u00e1l titul Nejobt\u00ed\u017en\u011bj\u0161\u00edho U\u010ditele V\u0161ech Dob.<\/div>\n
A Bill byl v jeho t\u0159\u00edd\u011b.<\/div>\n
\n

„Podejte mi, pros\u00edm, va\u0161e letn\u00ed \u00fakoly,“ na\u0159\u00eddil pan Kaulitz a vylekal t\u00edm Billa, kter\u00fd ke sv\u00e9mu u\u010diteli vzhl\u00e9dl s roz\u0161\u00ed\u0159en\u00fdma o\u010dima. Do prdele<\/em>, do prdele<\/em>, za\u010dal okam\u017eit\u011b panika\u0159it. Neud\u011blal ho. Nemohl za\u010d\u00edt nov\u00fd \u0161koln\u00ed rok s nulov\u00fdm- „Nebude na zn\u00e1mky,“ p\u0159eru\u0161il u\u010ditel jeho my\u0161lenky, „jeliko\u017e se \u0161koln\u00ed v\u00fdbor rozhodl, \u017ee v\u00e1m technicky nem\u016f\u017eeme d\u00e1vat na l\u00e9to \u00fakoly. Tak\u017ee m\u00e1te \u010das do p\u0159\u00ed\u0161t\u00edho p\u00e1tku, abyste ho dokon\u010dili za dvacet bod\u016f extra kreditu. Je ve va\u0161em nejlep\u0161\u00edm z\u00e1jmu ten \u00fakol dokon\u010dit, proto\u017ee ned\u00e1v\u00e1m kredity nav\u00edc p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto, a tohle bude n\u00e1ro\u010dn\u00fd p\u0159edm\u011bt.“<\/div>\n

Pot\u00e9, co sesb\u00edral asi deset pap\u00edr\u016f, se pan Kaulitz vr\u00e1til ke sv\u00e9mu stolu, kde vym\u011bnil eseje za dal\u0161\u00ed stoh pap\u00edr\u016f. Bill na sv\u00e9 \u017eidli schl\u00edpnul, \u017ee se mu povedlo vyhnout se kulce, a napsal si pozn\u00e1mku do di\u00e1\u0159e, aby ud\u011blal \u00fakol z l\u00e9ta.<\/div>\n
\n

„V tomto p\u0159edm\u011btu se pod\u00edv\u00e1me do hloubky na anglickou literaturu od Chaucera p\u0159es Shakespeara a\u017e po Miltona. T\u00edmto p\u0159edm\u011btem neprojdete t\u00edm, \u017ee budete pou\u017e\u00edvat stru\u010dn\u00e9 obsahy nalezen\u00e9 online. Tento p\u0159edm\u011bt pot\u0159ebuje va\u0161i ob\u011btavost, \u010das i ch\u00e1p\u00e1n\u00ed, ale nejv\u00edce ze v\u0161eho pot\u0159ebuje va\u0161i snahu.“ Pan Kaulitz nyn\u00ed rozd\u00e1val osnovy, p\u0159i\u0161el k Billov\u011b lavici, ale nev\u011bnoval mu jedin\u00fd pohled, kdy\u017e mu na lavici polo\u017eil tlust\u00fd svazek a pokra\u010doval v ch\u016fzi. Bill se o\u0161il, pak zvedl osnovy a za\u010dal si je prohl\u00ed\u017eet. Byl zvykl\u00fd b\u00fdt ignorov\u00e1n vrstevn\u00edky, ale mezi u\u010diteli byl obvykle alespo\u0148 zaznamen\u00e1n. „Nenoste si do t\u00e9to t\u0159\u00eddy nic, co nen\u00e1le\u017e\u00ed k va\u0161\u00ed pr\u00e1ci v tomto p\u0159edm\u011btu,“ pokra\u010dovala p\u0159edn\u00e1\u0161ka. „To znamen\u00e1, \u017ee nepot\u0159ebujete \u017e\u00e1dnou elektroniku: iPody, mobily, gameboye – cokoliv m\u00e1te – to v\u0161e je striktn\u011b zak\u00e1z\u00e1no. Douf\u00e1m, \u017ee po t\u0159ech letech ve \u0161kole u\u017e to v\u00edte. Jak\u00e9koliv jin\u00e9 formy z\u00e1bavy jsou tak\u00e9 zak\u00e1zan\u00e9. Nechci je vid\u011bt. Ani na n\u011b nemyslete. To znamen\u00e1 karetn\u00ed hry, \u010dten\u00ed knih – ano, pros\u00edm odlo\u017ete to – sudoku, dom\u00e1c\u00ed \u00fakoly do jin\u00fdch p\u0159edm\u011bt\u016f a tak d\u00e1le. Pokud to nepat\u0159\u00ed do tohoto p\u0159edm\u011btu, nevytahujte to ze sv\u00e9 ta\u0161ky. Nemysl\u00edm si, \u017ee by to byl nerozumn\u00fd po\u017eadavek.“ Posledn\u00ed prohl\u00e1\u0161en\u00ed dodal, jako by o\u010dek\u00e1val, \u017ee n\u011bkdo vznese n\u00e1mitku.<\/p><\/div>\n

\n

„Dal\u0161\u00ed v\u011bc…“ Billovy o\u010di se p\u0159esunuly k n\u00e1sleduj\u00edc\u00edmu punt\u00edku na prvn\u00ed str\u00e1nce osnov. Cel\u00fd dokument byl psan\u00fd tu\u010dn\u00fdm p\u00edsmem a za\u010d\u00ednaly jej z toho bolet o\u010di, a\u017e m\u017eoural. „Podv\u00e1d\u011bn\u00ed. Pokud v m\u00e9 hodin\u011b budete podv\u00e1d\u011bt, budete zaps\u00e1ni. Podv\u00e1d\u011bn\u00ed beru velmi v\u00e1\u017en\u011b. Pamatujte si, \u017ee tento p\u0159edm\u011bt je na \u00farovni vysok\u00e9 \u0161koly, tak\u017ee o\u010dek\u00e1vejte, \u017ee s v\u00e1mi bude zach\u00e1zeno jako s vysoko\u0161kolsk\u00fdmi studenty. To znamen\u00e1, \u017ee budeme pracovat na syst\u00e9mu vz\u00e1jemn\u00e9 d\u016fv\u011bry a respektu. O\u010dek\u00e1v\u00e1m od ka\u017ed\u00e9ho z v\u00e1s, \u017ee se budete chovat jako dosp\u011bl\u00ed, nebudete podv\u00e1d\u011bt a budete br\u00e1t svou pr\u00e1ci velmi v\u00e1\u017en\u011b. Nebudu v\u00e1s jako v\u011bt\u0161ina st\u0159edo\u0161kolsk\u00fdch u\u010ditel\u016f nutit, abyste mi n\u011bco dokazovali. Od za\u010d\u00e1tku do v\u00e1s vkl\u00e1d\u00e1m svou d\u016fv\u011bru, a taky ji budu od za\u010d\u00e1tku o\u010dek\u00e1vat. Pokud tu d\u016fv\u011bru zrad\u00edte… pak douf\u00e1m, \u017ee nikdy nepl\u00e1nujete j\u00edt na vysokou \u0161kolu.“<\/p><\/div>\n

Au<\/em>, pomyslel si Bill, kdy\u017e se pan Kaulitz oto\u010dil, aby n\u011bco napsal na tabuli. V m\u00edstnosti bylo mrtvoln\u00e9 ticho, a Billa to nep\u0159ekvapovalo; pan Kaulitz velel samotnou tvrdou p\u0159\u00edtomnost\u00ed. Ne\u0159ekl jim, aby byli potichu, ale mezi t\u0159\u00eddou a u\u010ditelem bylo vz\u00e1jemn\u00e9 porozum\u011bn\u00ed, \u017ee konverzace mezi studenty nebude tolerov\u00e1na.<\/div>\n
\n

„Nechte m\u011b \u0159\u00edct v\u00e1m n\u011bco o podv\u00e1d\u011bn\u00ed…“ Pan Kaulitz se op\u0159el z\u00e1dy o st\u016fl situovan\u00fd uprost\u0159ed p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti m\u00edstnosti, ruce m\u011bl hluboko v kaps\u00e1ch a jeho o\u010di se potulovaly po hlav\u00e1ch student\u016f. Bill se ost\u0159e nadechl a sp\u011b\u0161n\u011b sklopil pohled, kdy\u017e se u\u010ditelovy o\u010di setkaly s jeho vlastn\u00edma, jako kdyby v\u011bd\u011bl, \u017ee na n\u011bj Bill civ\u011bl. Reputace pana Kaulitze jako p\u0159\u00edsn\u00e9ho u\u010ditele byla p\u0159ekon\u00e1v\u00e1na jednou jeho dal\u0161\u00ed vlastnost\u00ed: jeho vzhledem. M\u011bl pln\u00fdch sto osmdes\u00e1t centimetr\u016f fenomen\u00e1ln\u00edch gen\u016f: \u0161t\u00edhl\u00e1 postava, \u0161irok\u00e1 ramena, dlouh\u00e9 kon\u010detiny, tmav\u00e9 o\u010di i vlasy, vysok\u00e9 l\u00edcn\u00ed kosti, a pln\u00e9 rty. Byl n\u00e1dhern\u00fd, a spolu s jeho stylem u\u010den\u00ed to byla smrt\u00edc\u00ed kombinace. Ka\u017ed\u00e1 v\u011bc na n\u011bm byla zastra\u0161uj\u00edc\u00ed a d\u011bsiv\u00e1.<\/p><\/div>\n

\n

Ka\u017ed\u00e1 v\u011bc na n\u011bm Billa p\u0159itahovala.<\/p><\/div>\n

\n

„… pak se nedostanete na dobrou univerzitu, pokud v\u016fbec na n\u011bjakou,“ dokon\u010dil pan Kaulitz, kdy\u017e znovu zvedl osnovy. Bill b\u011bhem cel\u00e9 t\u00e9 \u0159e\u010di vypnul – bylo to n\u011bco o trval\u00fdch z\u00e1znamech a klasifikaci – ale ned\u011blal si p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9 starosti. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 podv\u00e1d\u011bt, v\u011bt\u0161inu \u010dasu, a dokonce i kdyby \u0161el na univerzitu, byla by to um\u011bleck\u00e1 \u0161kola, kter\u00e1 se o studijn\u00ed v\u00fdsledky p\u0159\u00edli\u0161 nezaj\u00edmala. A Bill respektoval sv\u00e9 um\u011bn\u00ed a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 na to, aby se uch\u00fdlil k plagi\u00e1torstv\u00ed.<\/p><\/div>\n

Ve v\u0161\u00ed up\u0159\u00edmnosti, kdyby jeho u\u010ditel nebyl tak intenzivn\u011b p\u016fsobiv\u00fd, Bill by mo\u017en\u00e1 uva\u017eoval, \u017ee PoLit vzd\u00e1. Ale takhle ne. Alespo\u0148 to nepl\u00e1noval. Cht\u011bl podn\u00edtit s\u00e1m sebe, a byl nepochybn\u011b zaujat panem Kaulitzem. Byl to ten typ \u010dlov\u011bka, kter\u00e9ho jste mohli jen sledovat a poslouchat, ani\u017e byste p\u0159itom d\u00e1vali pozor – byl tak hezk\u00fd a m\u011bl celkem uklid\u0148uj\u00edc\u00ed hlas – Bill j\u00edm byl zcela lapen. Neopova\u017eoval se dovolit sv\u00e9 koncentraci znovu uklouznout, a tak \u00famysln\u011b naslouchal, jak jim pan Kaulitz rozvrhnul p\u0159edm\u011bt do cel\u00e9ho roku.<\/div>\n
\n

„Sna\u017e\u00edm se neb\u00fdt nep\u0159im\u011b\u0159en\u00fd,“ \u0159\u00edkal pan Kaulitz, znovu se op\u0159el o st\u016fl a p\u0159ek\u0159\u00ed\u017eil kotn\u00edky. Na sob\u011b m\u011bl b\u00edlou prop\u00ednac\u00ed ko\u0161ili, sv\u011btle \u0161edou kravatu se vzorkem a khaki kalhoty. Konzervativn\u00ed a n\u00f3bl, ale mohlo by to b\u00fdt lep\u0161\u00ed, pomyslel si Bill nep\u0159\u00edtomn\u011b. „Pokud si budete myslet, \u017ee jsem, \u0159ekn\u011bte mi to a n\u011bjak to vy\u0159e\u0161\u00edme. Pokud budete m\u00edt probl\u00e9m dr\u017eet tempo nebo nebudete rozum\u011bt materi\u00e1lu, zpomal\u00edme. Pokud bude m\u00edt pot\u00ed\u017ee jen jeden nebo dva, z\u016fstanu tady po \u0161kole a pom\u016f\u017eu v\u00e1m. Jsem tady pro v\u00e1s a chci, aby v\u0161ichni z v\u00e1s usp\u011bli.“ Pan Kaulitz po nich vrhl polovi\u010dn\u00edm \u00fasm\u011bvem, jen na p\u016fl vte\u0159iny, a pot\u00e9 mu z tv\u00e1\u0159e zase zmizel.<\/p><\/div>\n

„N\u011bjak\u00e9 ot\u00e1zky?“<\/div>\n
N\u011bkolik vte\u0159in bylo neklidn\u00e9 ticho, ale pan Kaulitz \u010dekal. A \u010dekal. A pak se jedna ruka zvedla.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„M\u00e1me povolen\u00e9 \u017ev\u00fdka\u010dky?“<\/div>\n
„Jen to nesm\u00edm vid\u011bt.“<\/div>\n
T\u0159\u00edda se trochu uvolnila a do vzduchu se zvedlo v\u00edce rukou.<\/div>\n
„Ano?“ Pan Kaulitz gestem vyzval d\u00edvku sed\u00edc\u00ed v prvn\u00ed \u0159ad\u011b.<\/div>\n
„Budou testy zn\u00e1mkov\u00e1ny procentu\u00e1ln\u011b?“<\/div>\n
„Ani n\u00e1hodou.“<\/div>\n
\n

T\u0159\u00eddou se rozneslo n\u011bkolik soucitn\u00fdch zast\u00e9n\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 pan Kaulitz ignoroval. Bill p\u0159ejel palcem p\u0159es str\u00e1nky sv\u00fdch osnov – bylo to dlouh\u00e9, t\u00e9m\u011b\u0159 deset stran – a zvedl ruku, aby se po\u0161kr\u00e1bal na hlav\u011b.<\/p><\/div>\n

„Ano?“ Rozhostilo se ticho a Bill zvedl pohled a na\u0161el pana Kaulitze, jak na n\u011bj hled\u00ed. Hrklo v n\u011bm a pohl\u00e9dl za sebe, aby vid\u011bl, jestli n\u011bkdo jin\u00fd nem\u00e1 zvednutou ruku.<\/div>\n
„Ehm, j\u00e1 jsem se jen po\u0161kr\u00e1bal na hlav\u011b,“ vysv\u011btlil Bill a okam\u017eit\u011b ruku spustil dol\u016f.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 jsem si jist\u00fd, \u017ee m\u00e1\u0161 ot\u00e1zku.“ Zn\u011blo to jako v\u00fdzva a Bill se zakroutil.<\/div>\n
„J\u00e1, ehm, j\u00e1 opravdu nem\u00e1m…“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 to jist\u011b?“ Pan Kaulitz naklonil hlavu sm\u011brem k Billovi, pozvedl obo\u010d\u00ed, a Bill se zadusil sm\u00edchem, kter\u00fd rychle maskoval zaka\u0161l\u00e1n\u00edm. P\u0159ik\u00fdvl na sv\u00e9ho u\u010ditele, do\u010dasn\u011b neschopn\u00fd \u0159e\u010di. Pan Kaulitz pokr\u010dil rameny a vybral dal\u0161\u00ed ruku.<\/div>\n
\n

Zanedlouho hodina skon\u010dila a Bill sly\u0161el, jak pan Kaulitz zvolal p\u0159es hluk \u0161ust\u011bn\u00ed pap\u00edr\u016f a zap\u00edn\u00e1n\u00ed batoh\u016f, \u017ee materi\u00e1ly do p\u0159edm\u011btu dostanou p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed hodinu, tak aby byli p\u0159ipraven\u00ed. Bill si hodil sv\u016fj batoh p\u0159es rameno a vydal se ke dve\u0159\u00edm, kde si pan Kaulitz pot\u0159\u00e1sal rukou s ka\u017ed\u00fdm odch\u00e1zej\u00edc\u00edm studentem. Bill sev\u0159el popruh sv\u00e9ho batohu a sledoval, jak jeho spolu\u017e\u00e1ci nap\u0159ahuj\u00ed ruku s postojem t\u011bla vyza\u0159uj\u00edc\u00edm nepohodl\u00ed, navzdory u\u010ditelovu h\u0159ejiv\u00e9mu \u00fasm\u011bvu. Kdy\u017e se Bill dostal ke dve\u0159\u00edm, nap\u0159\u00e1hl ruku a p\u0159inutil se setkat s pohledem pana Kaulitze, i kdy\u017e se z v\u011bt\u0161\u00ed \u010d\u00e1sti prost\u011b u\u017e cht\u011bl dostat pry\u010d. Ne proto, \u017ee by sv\u00e9ho u\u010ditele nem\u011bl r\u00e1d, ale proto, \u017ee ho pravd\u011bpodobn\u011b m\u011bl r\u00e1d ze v\u0161ech \u0161patn\u00fdch d\u016fvod\u016f.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1\u0161 siln\u00fd stisk,“ poznamenal pan Kaulitz, ne\u017e Bill ode\u0161el, \u010d\u00edm\u017e ho p\u0159ekvapil. „Jak \u017ee se jmenuje\u0161?“<\/div>\n
„Bill,“ odpov\u011bd\u011bl a sklopil hlavu, aby skryl sv\u016fj pot\u011b\u0161en\u00fd \u00fasm\u011bv. C\u00edtil se zvl\u00e1\u0161tn\u011b polichocen, \u017ee obdr\u017eel od pana Kaulitze uzn\u00e1n\u00ed hned v prvn\u00ed hodin\u011b. Jeho u\u010ditel se usm\u00e1l a v o\u010d\u00edch mu zablesklo, zat\u00edmco pustil Billovu ruku. Billovi se zkroutil \u017ealudek.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00edm se na svou pr\u00e1ci s tebou tento semestr, Bille. M\u011bj se.“<\/div>\n
Bill zam\u00ed\u0159il na Pokro\u010dilou historii s poskokem v kroku.<\/p>\n

autor: Du\u0161inka<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: Zuzu<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Du\u0161inka Jm\u00e9no autorky v\u00e1m op\u011bt napov\u00edd\u00e1, \u017ee se jedn\u00e1 o p\u0159eklad tzv. na zap\u0159enou, kter\u00fd pro v\u00e1s vybrala Zuzu. Pov\u00eddka m\u00e1 celkem dvacet kapitol, byla dopsan\u00e1 v roce 2012 a odehr\u00e1v\u00e1 se v prost\u0159ed\u00ed americk\u00e9 st\u0159edn\u00ed \u0161koly. P\u0159\u00edsn\u00fd pan u\u010ditel Tom<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[687],"tags":[],"class_list":["post-899","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zaslepeni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/899","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=899"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/899\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=899"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=899"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=899"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}