{"id":8993,"date":"2011-04-01T17:00:00","date_gmt":"2011-04-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8970"},"modified":"2011-04-01T17:00:00","modified_gmt":"2011-04-01T16:00:00","slug":"obsession-66","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/04\/01\/obsession-66\/","title":{"rendered":"Obsession 66."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Jak dlouho… jsi tohle chystal?“ \u0159eknu po chv\u00edli ticha. Ned\u00e1 mi to se nezeptat na tenhle jeho nechutn\u00fd pl\u00e1n.<\/div>\n
„…dlouho,“ uzn\u00e1 a op\u011bt si dojde sednout na \u017eidli. „Nejsp\u00ed\u0161 se nic z tohohle nemuselo st\u00e1t, u\u017e jsi d\u00e1vno mohl b\u00fdt m\u016fj. Jenom\u017ee tv\u016fj milovan\u00fd bratr to v\u0161echno tolik zpackal,“ zamlask\u00e1 s povzdechem. „Ale ten pl\u00e1n odjet sem do Ameriky, to mu mus\u00edm nechat. Byl dobr\u00fd.“<\/div>\n
Prop\u00edchnu ho zle o\u010dima.<\/div>\n
„Jak jsi v\u011bd\u011bl, kde jsme?“ Jenom s \u00fasm\u011bvem pozvedne m\u016fj mobil. Nech\u00e1pav\u011b svra\u0161t\u00edm obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jak jsi v\u011bd\u011bl, co d\u011bl\u00e1me?“ Tom se tehdy nem\u00fdlil. M\u011bl nap\u00edchnut\u00e9 na\u0161e mobily.<\/em><\/div>\n
„Kde mysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„V\u0161ude,“ \u0159eknu rozechv\u011bl\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„M\u00e1te doma kamery. T\u0159eba u tebe v pokoji. V\u00ed\u0161, jak m\u00e1\u0161 toho kr\u00e1sn\u00fdho velk\u00fdho medv\u00eddka na sk\u0159\u00edni? Bylo mi ho l\u00edto, ale m\u00edsto oka m\u00e1 kameru,“ usm\u011bje se. Chytnu se<\/span> za pusu.<\/div>\n
„Pane bo\u017ee. Ten… je je\u0161t\u011b od t\u00e1ty,“ povzdechnu a c\u00edt\u00edm, jak m\u011b p\u00e1l\u00ed op\u011bt slzy. „Jak jsi mohl! Kde jsou v\u0161ude kamery?“<\/div>\n
„U tebe v pokoji, v kuchyni, v ob\u00fdv\u00e1ku…“ pokr\u010d\u00ed rameny.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak jsi to ud\u011blal proboha?“<\/div>\n
„V\u0161echno se d\u00e1 zvl\u00e1dnout, kdy\u017e se chce,“ zasm\u011bje se. „A ta usm\u011bvav\u00e1 recep\u010dn\u00ed ve Phoenixu? To byla jin\u00e1,“ krout\u00ed pobaven\u011b hlavou.<\/div>\n
„Co\u017ee?“ vydechnu a op\u0159u se o parapet.<\/div>\n
„Netrap se t\u00edm. Te\u010f u\u017e nic nezm\u011bn\u00ed\u0161,“ \u0159ekne klidn\u011b.<\/div>\n
„Co s tou recep\u010dn\u00ed?“ \u0159eknu na\u0161tvan\u011b. Jestli j\u00ed n\u011bjak ubl\u00ed\u017eil!<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee k v\u00e1m byla tak mil\u00e1 a p\u0159\u00edtuln\u00e1 jenom tak? Billy, notak,“ zasm\u011bje se. Zakrout\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Nech\u00e1pu t\u011b. Pro\u010d… pro\u010d j\u00e1?“<\/div>\n
„Jsi tak p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd a tak dokonal\u00fd,“ povzdechne si. „Tv\u016fj bratr si neum\u011bl v\u00e1\u017eit toho, co m\u011bl. A up\u0159\u00edmn\u011b? Od prvn\u00ed chv\u00edle, kdy se t\u011b v pokoji dot\u00fdkal, cht\u011bl jsem ho zab\u00edt. Tak\u017ee jsem vcelku spokojen\u00fd.“<\/div>\n
„Nejsem,“ hlesnu rozpa\u010dit\u011b. „On… v\u00e1\u017eil si m\u011b!“ d\u00e1m si hlavu do dlan\u00ed. Pro\u010d m\u00e1m najednou strach, \u017ee m\u00e1 v tomhle pravdu? Ale on… l\u017ee! A nem\u016f\u017ee se vc\u00edtit do Toma, do jeho cit\u016f. Tom m\u011b miloval. V\u00edm to.<\/em><\/div>\n
\n
<\/div>\n
„V jednom kuse ti ubli\u017eoval. A ty jeho kecy,“ odfrkne. „Byl jsi jen jeho hra\u010dka, jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. V\u0161ichni se kolem n\u011bj jen to\u010d\u00ed. To je sv\u011bt Toma Kaulitze. Ty pro n\u011bj nejsi ten prav\u00fd a v\u00ed\u0161 to dost dob\u0159e.“ Zvedne se ze \u017eidle, zap\u00e1l\u00ed si a za\u010dne p\u0159ech\u00e1zet po m\u00edstnosti.<\/div>\n
„Ne, tohle nen\u00ed pravda. Miloval m\u011b!“ rozpl\u00e1\u010du se znovu. „Je jin\u00fd, ne\u017e ho v\u0161ichni ostatn\u00ed vid\u00edte. A ty ani jednoho z n\u00e1s nezn\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Za t\u011bch p\u00e1r t\u00fddn\u016f pozorov\u00e1n\u00ed jsem zjistil a\u017e dost. Nechal jsem v\u00e1s v tom pokra\u010dovat. \u010cekal jsem, kdy si sami ubl\u00ed\u017e\u00edte. V tom hotelu to tak skoro vypadalo. Byla to tak \u00fa\u017easn\u00e1 \u0161ance, jak v\u00e1s rozd\u011blit, ale p\u0159i\u0161el d\u0159\u00edv, ne\u017e jsem \u010dekal. A pak jste si ud\u011blali tenhle pitom\u00fd v\u00fdlet… A v\u0161e se jen prohlubovalo. Musel jsem to zastavit,“ \u0159ekne zamy\u0161len\u011b.<\/div>\n
„Neubli\u017eoval mi!“ \u0159eknu v\u00edc nahlas. Jak si dovoluje vypustit tohle z t\u00fd svoj\u00ed nevym\u00e1chan\u00fd dr\u017eky? On v\u016fbec nev\u00ed, co je to l\u00e1ska, cit a vztah.<\/em> Jen se hlu\u0161e zasm\u011bje.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 v\u016fbec o tom, \u017ee tu mas\u00e9rku v\u00e1\u017en\u011b vojel?“<\/div>\n
„Ne, nevojel ji,“ \u0159eknu ti\u0161e, i kdy\u017e sk\u0159\u00edpu zuby vztekem.<\/div>\n
„J\u00e1 vid\u011bl a sly\u0161el n\u011bco jin\u00fdho,“ \u0159ekne pobaven\u011b. Sly\u0161\u00edm z jeho hlasu, jak si to u\u017e\u00edv\u00e1. Jsem chvilku zticha. Pak se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„Nev\u011b\u0159\u00edm ti. Stejn\u011b v\u011b\u0159\u00edm jemu.“<\/div>\n
„Hm… A co to r\u00e1no, jak od tebe ode\u0161el? Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee byl n\u011bjak\u00fd bodyguard, co se von\u00ed \u017eenskou vo\u0148avkou? Bille, notak,“ rozesm\u011bje se. „Cht\u011bl to skon\u010dit u\u017e d\u00e1vno. Neuspokojoval si ho tak, jak pot\u0159eboval. Jen nev\u011bd\u011bl, jak ti to \u0159\u00edct. B\u00e1l se, \u017ee ti ubl\u00ed\u017e\u00ed.“<\/div>\n
Ne, to nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda. Ale co kdy\u017e jsem ho v\u00e1\u017en\u011b neuspokojoval tak, jak cht\u011bl? Byl jsem tak \u0161patn\u00fd?<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Dost, dost, dost!“ zak\u0159i\u010d\u00edm a svezu se k zemi. On ale jen otev\u0159e l\u00e9k\u00e1rni\u010dku a vynd\u00e1 z n\u00ed n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1\u0161ky.<\/div>\n
„D\u00e1m ti n\u011bco, aby ses z toho vyspal…“<\/div>\n
„Ne, nic nechci. Nic,“ \u0161eptnu a obejmu si rukama kolena. Ur\u010dit\u011b jsou to n\u011bjak\u00fd oblbov\u00e1ky. Chce m\u011b t\u00edm nacpat, aby si se mnou mohl d\u011blat cokoli a j\u00e1 se nebr\u00e1nil.<\/em><\/div>\n
„Ale ano. Uklidn\u00ed\u0161 se a vysp\u00ed\u0161,“ klekne si ke mn\u011b i se skleni\u010dkou vody a za\u010dne mi cp\u00e1t ten pr\u00e1\u0161ek do pusy. Odstr\u010d\u00edm ho od sebe.<\/div>\n
„Mmhhh,“ tisknu rty co nejv\u00edc k sob\u011b.<\/div>\n
„Otev\u0159i tu pusu!“ zak\u0159i\u010d\u00ed. Siln\u011b m\u011b vezme za \u010delist a za\u010dne mi ji bezcitn\u011b tisknout, a\u017e m\u011b to nakonec donut\u00ed otev\u0159\u00edt pusu. Hned mi str\u010d\u00ed pr\u00e1\u0161ek do pusy a za\u010dne do m\u011b l\u00edt vodu. Povede se mi to ale rychle vyplivnout stranou.<\/div>\n
„Ne…“ \u0161eptnu vystra\u0161en\u011b.<\/div>\n
„U\u017e t\u011b mam pln\u00fd zuby! Se\u017eer ten pr\u00e1\u0161ek nebo t\u011b zas p\u0159iv\u00e1\u017eu k umyvadlu! Spolkne\u0161 to nebo ne?!“ za\u010dne mi drtit \u010delist v t\u00e9 sv\u00e9 ohavn\u00e9 velk\u00e9 ruce.<\/div>\n
„Ne, j\u00e1 to nechci,“ zavzlyk\u00e1m bezmocn\u011b.<\/div>\n
„D\u011blej, jak mysl\u00ed\u0161. Cht\u011bl jsem ti ulevit od bolesti,“ vezme m\u011b za pa\u017ei a vyt\u00e1hne m\u011b na nohy. Hod\u00ed m\u011b na postel, a nakonec m\u011b k n\u00ed p\u0159iv\u00e1\u017ee. U\u017e zase. Ale na\u0161t\u011bst\u00ed jsem ten hnus nespolknul.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Budu le\u017eet, nep\u0159ivazuj m\u011b, pros\u00edm!“ zak\u0148u\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Ne, nebude\u0161 le\u017eet. U\u017e t\u011b zn\u00e1m,“ zasy\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Budu, v\u00e1\u017en\u011b,“ p\u0159iv\u0159u o\u010di. Je mi to tak nep\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
„A kdy\u017e ne, tak co ti m\u016f\u017eu ud\u011blat?“ pozvedne obo\u010d\u00ed. Najednou se mu po obli\u010deji rozlije velk\u00fd zl\u00fd \u00fasm\u011bv. „Neodpov\u00eddej. V\u00edm to.“ Zvedne se a nech\u00e1 m\u011b b\u00fdt rozv\u00e1zan\u00e9ho. U\u017e jen proto, \u017ee mi doch\u00e1z\u00ed, co by mi ud\u011blal, budu le\u017eet. Sto\u010d\u00edm se do klub\u00ed\u010dka na kraji postele a chytnu se pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Hezky se vyspi. Z\u00edtra bude n\u00e1\u0161 velk\u00fd den, l\u00e1sko,“ \u0159ekne u\u017e jen. Ne\u0159eknu mu na to ani slovo. Zav\u0159u o\u010di a sna\u017e\u00edm se co nejrychleji usnout, i kdy\u017e mi to moc nejde. Snad aspo\u0148 ve snu na okam\u017eik zapomenu. I p\u0159esto je mi jasn\u00e9, \u017ee se mi bude zd\u00e1t o Tomovi nebo o t\u00e9 nehod\u011b. Nechci, aby se mi to zd\u00e1lo, proto\u017ee jestli se za\u010dnu cukat a na\u0159\u00edkat, on m\u011b t\u0159eba za\u010dne ut\u011b\u0161ovat. A to nechci. Nechci, aby se m\u011b dotknul. Jen douf\u00e1m, \u017ee si ke mn\u011b nep\u0159ilehne. Nechci ho u sebe c\u00edtit. U\u017e jen ta jeho kol\u00ednsk\u00e1 mi dr\u00e1\u017ed\u00ed nos.<\/em><\/div>\n
Po dobr\u00e9 p\u016fl hodin\u011b se mi kone\u010dn\u011b poda\u0159\u00ed usnout. Byl jsem opravdu unaven\u00fd a vy\u010derpan\u00fd k smrti. Koho by tohle v\u0161echno neunavilo, \u017ee? Ale stejn\u011b i ve sp\u00e1nku jsem myslel na n\u011bj. Zd\u00e1ly se mi hrozn\u011b o\u0161kliv\u00e9 sny, ale neprobudil jsem se. Spal jsem dost tvrd\u011b a byl jsem za to vcelku r\u00e1d. Kone\u010dn\u011b mimo realitu.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ani nev\u00edm, kolik bylo hodin, kdy\u017e jsem se r\u00e1no probudil. Ale hned m\u011b \u010dekalo to nejhor\u0161\u00ed p\u0159ekvapen\u00ed, kter\u00e9 jsem si snad kdy mohl p\u0159\u00e1t. On le\u017eel vedle m\u011b, celkem natisknut\u00fd ke mn\u011b, a koukal se na m\u011b. Ihned jsem se prudce odt\u00e1hnul a\u017e na \u00fapln\u00fd kraj postele, div jsem nespadnul. M\u011bl jsem co d\u011blat, abych udr\u017eel svoje hlasivky, abych neza\u010dal hystericky k\u0159i\u010det. Posadil jsem se a zvedl se z postele.<\/div>\n
„Pane bo\u017ee!“ k\u0159iknu nahlas a zajedu si rukama do vlas\u016f. „Kde je Tom?!“ rozbre\u010d\u00edm se a kouk\u00e1m se v\u0161ude kolem sebe. Jsem v naprost\u00e9m \u0161oku. Nech\u00e1pu a netu\u0161\u00edm, co se p\u0159esn\u011b stalo. Ta nehoda. On je mrtv\u00fd.<\/em> A\u017e po p\u00e1r sekund\u00e1ch mi to dojde a j\u00e1 se sesunu s brekem k zemi.V\u0161echno mi to doch\u00e1z\u00ed a\u017e te\u010f. To, co se v\u010dera stalo.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi se kone\u010dn\u011b probudil,“ posad\u00ed se Hanz. „Pot\u0159eboval ses vyspat. Byl jsi \u00fapln\u011b mimo. A nebre\u010d kv\u016fli br\u00e1chovi. Je mrtvej,“ m\u00e1vne rukou a klekne si ke mn\u011b. Zabo\u0159\u00edm hlavu ke sv\u00fdm kolen\u016fm a hlasit\u011b bre\u010d\u00edm a vzlyk\u00e1m.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, to ne.“<\/div>\n
„Ano, je to tak… Tom je po smrti. Ale neboj se, je na lep\u0161\u00edm m\u00edst\u011b,“ za\u010dne m\u011b hladit po z\u00e1dech. Ihned se odt\u00e1hnu.<\/div>\n
„Nedot\u00fdkej se m\u011b, ne, pros\u00edm,“ \u0161eptnu a d\u00e1m si dlan\u011b na obli\u010dej. „On nem\u016f\u017ee um\u0159\u00edt, ne!“ A\u017e te\u010f si po\u0159\u00e1dn\u011b uv\u011bdomuji, co se stalo. Jak vypadala ta nehoda, co se d\u011blo p\u0159ed n\u00ed. Po\u0159\u00e1d vid\u00edm zakrv\u00e1cen\u00e9ho Toma. Neh\u00fdbal se. A j\u00e1 se jej p\u0159i tom sna\u017eil probudit. Pak m\u011b tohle monstrum odt\u00e1hlo sem. Panebo\u017ee. Tom nem\u016f\u017ee b\u00fdt mrtv\u00fd, to ne!<\/em><\/div>\n
„Je mrtvej, jasn\u00fd?! Tak u\u017e to pochop!“ zv\u00fd\u0161\u00ed na m\u011b hlas.<\/div>\n
„To tys ho zabil! Ty!“ za\u010dnu do n\u011bj bezhlav\u011b ml\u00e1tit. Najednou schyt\u00e1m takovou r\u00e1nu, a\u017e si lehnu zp\u00e1tky na zem. Chytnu se za tv\u00e1\u0159 a kouknu se na n\u011bj. „Ty zasranej psychopate! Ty jsi mi zabil br\u00e1chu!“ zak\u0159i\u010d\u00edm na n\u011bj.<\/div>\n
„U\u017e t\u011b mam akor\u00e1t tak dost!“ za\u0159ve. Popadne m\u011b za vlasy a v\u0161\u00ed silou m\u011b za n\u011b vyt\u00e1hne na nohy. Mrskne se mnou do postele, vleze ke mn\u011b a za\u010dne ze m\u011b rv\u00e1t oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„Ne! Nech m\u011b, ne!“ zak\u0159i\u010d\u00edm n\u011bkolikr\u00e1t. M\u00e1 neuv\u011b\u0159itelnou s\u00edlu. Ale n\u011bkolikr\u00e1t ho nakopnu a p\u00e1r mu jich je\u0161t\u011b vlep\u00edm. Sna\u017e\u00edm se mu vytrhnout. Aspo\u0148 sebou \u0161kubu a cuk\u00e1m, aby mu to ne\u0161lo. Ude\u0159\u00ed m\u011b siln\u011b do tv\u00e1\u0159e, a\u017e naraz\u00edm hlavou o stolek. V ten okam\u017eik jen nahlas vydechnu. Za\u010dne se mi to\u010dit hlava, vid\u00edm rozmazan\u011b. Je to takov\u00e1 zvl\u00e1\u0161tn\u00ed bolest. P\u0159estanu se tak cukat. Jsem tro\u0161ku omr\u00e1\u010den\u00fd. \u010c\u00edm\u017e mu umo\u017en\u00edm ze m\u011b st\u00e1hnout kalhoty i boxerky. Oto\u010d\u00ed m\u011b na b\u0159icho a p\u0159iv\u00e1\u017ee m\u011b k posteli.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Dnes je n\u00e1\u0161 velk\u00fd den, l\u00e1sko…“ \u0161eptal mi slizce do ucha. Uc\u00edtil jsem mezi p\u016flkami jeho velk\u00e9 prsty. Jen jsem otup\u011ble \u0159ekl n\u011bco ve smyslu, \u017ee ne. Jak jsem se uhodil o stolek, celkem m\u011b to om\u00e1milo. Moc jsem nevn\u00edmal, hlava se mi tak to\u010dila, \u017ee jsem myslel, \u017ee m\u00e1m zadarmo koloto\u010d. Zvedl se a nacpal mi do pusy n\u011bjak\u00e9 pr\u00e1\u0161ky.<\/div>\n
„Takhle se aspo\u0148 nebude\u0161 moct br\u00e1nit. Nic nebude\u0161 c\u00edtit,“ za\u0161eptal a nalil mi do \u00fast vodu. Pak m\u011b p\u0159inutil to spolknout a zase na m\u011b vlezl.<\/div>\n
„Mhh, neee,“ za\u0161ept\u00e1m a za\u010dnu se trochu odtahovat. Ale moc nereaguju. Ty pr\u00e1\u0161ky p\u016fsob\u00ed rychle. Je\u0161t\u011b k tomu, jak tro\u0161ku nevn\u00edm\u00e1m, m\u011b to otup\u00ed \u00fapln\u011b. Po chv\u00edli uc\u00edt\u00edm nep\u0159\u00edjemnou bolest, a pak to za\u010dne bolet. Ale kdybych byl p\u0159i smyslech, bylo by to mnohem hor\u0161\u00ed. Bol\u00ed to dost. Po chv\u00edli u\u017e se mi po tv\u00e1\u0159\u00edch zase kut\u00e1l\u00ed slzy. Jen ob\u010das sebou trhnu a zaf\u0148uk\u00e1m. Jak on s p\u0159\u00edrazy zrychluje, moje f\u0148uk\u00e1n\u00ed se zv\u00fd\u0161\u00ed a\u017e na m\u00edrn\u00fd k\u0159ik. Je to k nevydr\u017een\u00ed. Ta bolest, kter\u00e1 je opravdu nesnesiteln\u00e1, po\u0159\u00e1d se zvy\u0161uje a zvy\u0161uje. Z\u0159ejm\u011b m\u011b natrhnul. Do toho ty pr\u00e1\u0161ky, kter\u00e9 p\u016fsob\u00ed tak, \u017ee moje mysl nen\u00ed schopna moc vn\u00edmat, nato\u017epak p\u0159em\u00fd\u0161let. Nedok\u00e1\u017eu u\u017e se nijak ovl\u00e1dat, jen tam bezvl\u00e1dn\u011b le\u017e\u00edm a nech\u00e1v\u00e1m jej, aby si m\u011b bral. Aby si u\u017e\u00edval a vychutn\u00e1val moje t\u011blo.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem si v\u0161echno tohle poskl\u00e1dal v hlav\u011b a p\u0159idal si k tomu my\u0161lenku na to, \u017ee Tom je mrtv\u00fd, ztratil jsem nad t\u00edm v\u0161\u00edm kontrolu. Bolest\u00ed jsem omdlel. Tak\u017ee jsem u\u017e nec\u00edtil nic. Bylo to p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL „Jak dlouho… jsi tohle chystal?“ \u0159eknu po chv\u00edli ticha. Ned\u00e1 mi to se nezeptat na tenhle jeho nechutn\u00fd pl\u00e1n. „…dlouho,“ uzn\u00e1 a op\u011bt si dojde sednout na \u017eidli. „Nejsp\u00ed\u0161 se nic z tohohle nemuselo st\u00e1t, u\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[356],"tags":[],"class_list":["post-8993","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obsession"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8993","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8993"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8993\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8993"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8993"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8993"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}