{"id":8998,"date":"2011-03-31T18:30:00","date_gmt":"2011-03-31T17:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8975"},"modified":"2011-03-31T18:30:00","modified_gmt":"2011-03-31T17:30:00","slug":"effervescent-16","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/31\/effervescent-16\/","title":{"rendered":"Effervescent 16."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill nen\u00e1vid\u00ed sv\u016fj rann\u00ed kn\u00edr, Tom nen\u00e1vid\u00ed Gustava<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Po tom, co sn\u011bdl marshmellow tolik, kolik on s\u00e1m v\u00e1\u017eil (t\u00edm si Bill byl jist\u00fd), vyb\u011bhli oba dva nahoru do postele a mazlili se spolu, otev\u0159eli okno, aby se jim pokoj naplnil v\u016fn\u00ed ohn\u011b. Jen trochu sly\u0161eli, jak dole Simone a Gordon opile zp\u00edvaj\u00ed, ani\u017e by v\u011bd\u011bli, co to vlastn\u011b zp\u00edvaj\u00ed. Ale to nevadilo.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome? Pro\u010d jsi utekl? Ty ses za m\u011b styd\u011bl?“<\/div>\n
„Co?“ zeptal se Tom s vykulen\u00fdma o\u010dima a pusou doko\u0159\u00e1n. „Styd\u011bl? Ne! Nikdy, Bille\u2026“<\/div>\n
„Byl jsi ze m\u011b nerv\u00f3zn\u00ed?“ za\u0161eptal a Tom si povzdychl, nat\u00e1hl ruku a dal Billovi vlasy za ucho.<\/div>\n
„Nebylo mi nepohodln\u011b kv\u016fli tob\u011b. Jen jsem se vyd\u011bsil, proto\u017ee p\u0159i\u0161la mamka a\u2026 bylo to d\u011bsiv\u00fd, nev\u00edm pro\u010d.“<\/div>\n
„To je v pohod\u011b.“<\/div>\n
„Ne nen\u00ed; jsi smutn\u00fd.“<\/div>\n
„Jen jsem myslel, \u017ee se ti mo\u017en\u00e1 nel\u00edbilo to, co jsme d\u011blali nebo n\u011bco. Nev\u00edm, bylo to pro m\u011b taky zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, v\u00ed\u0161. Ale ty m\u00e1\u0161 momenty, kdy zpanika\u0159\u00ed\u0161, tak to ch\u00e1pu. Jen jsem si d\u011blal starosti, ale u\u017e si je ned\u011bl\u00e1m, proto\u017ee jsi mi to vysv\u011btlil, tak d\u011bkuju.“<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b se omlouv\u00e1m\u2026“<\/div>\n
„Pros\u00edm, neomlouvej se\u2026 Zn\u00e1m t\u011b, v\u00edm, jak se boj\u00ed\u0161, a abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, jsem v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee jsi m\u011b nechal zaj\u00edt tak daleko\u2026 co kdybychom te\u010f prost\u011b spali. Jsem ospinkan\u00fd. M\u016f\u017eu t\u011b ze sebe um\u00fdt a\u017e r\u00e1no,“ zasm\u00e1l se a Tom se ospale usm\u00e1l.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“<\/div>\n
A tak se ti dva schoulili v n\u00e1ru\u010d\u00ed toho druh\u00e9ho a usnuli v naprosto rekordn\u00edm \u010dase. Tom m\u011bl nep\u0159\u00edjemn\u00e9 sny o Gustavovi, tak\u017ee se neust\u00e1le probouzel a u\u017e mu to opravdu za\u010d\u00ednalo l\u00e9zt na nervy a byl z toho cel\u00fd nesv\u016fj; ale pak se pod\u00edval na chlapce, kter\u00fd se k n\u011bmu tulil, a usm\u00e1l se, ne\u017e znovu usnul. Vypadalo to, jako by v\u0161echno m\u011blo b\u00fdt v po\u0159\u00e1dku tak dlouho, jak bude Bill u n\u011bj.<\/div>\n
\n
Mo\u017en\u00e1 to nebyl ten nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad, ud\u011blat si k n\u011bmu vztah, k n\u011bkomu, kdo m\u016f\u017ee kdykoliv zmizet a u\u017e se nevr\u00e1tit, ale bylo to to jedin\u00e9, co Tom m\u011bl a jinak to necht\u011bl; cht\u011bl prost\u011b jen Billa a nic v\u00edc. Jestli p\u0159ijde n\u011bjak\u00e1 trag\u00e9die a on Billa ztrat\u00ed, Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nikdy nebude v po\u0159\u00e1dku, a to ze dvou d\u016fvod\u016f; ztratil n\u011bkoho, do koho byl po u\u0161i zamilovan\u00fd, a ztratil sv\u016fj d\u016fvod pro \u017eivot.<\/div>\n
Byla to jedna z t\u011bch otravn\u00fdch, vt\u00edrav\u00fdch my\u0161lenek, kter\u00e1 mu bzu\u010dela v hlav\u011b jako hejno kom\u00e1r\u016f, byly to my\u0161lenky, kter\u00e9 se k n\u011bmu dost\u00e1valy jako v\u00fdsledek jeho panick\u00fdch z\u00e1chvat\u016f, a on se mohl jen modlit, aby ty my\u0161lenky ode\u0161ly a on si mohl jen u\u017e\u00edvat to, co m\u00e1 te\u010f, a nemyslet na nic stra\u0161n\u00e9ho. To se lehko \u0159ekne, ale t\u011b\u017eko ud\u011bl\u00e1, samoz\u0159ejm\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Rann\u00ed slunko rozbilo tmu d\u0159\u00edv, ne\u017e chlapci cht\u011bli, a Tom si s\u00e1m pro sebe zanad\u00e1val, \u017ee nezat\u00e1hl z\u00e1v\u011bsy, kdy\u017e \u0161li sp\u00e1t. Ale pak si \u0159ekl, \u017ee je to mo\u017en\u00e1 dob\u0159e, proto\u017ee tak v\u011bd\u011bl, \u017ee se za p\u00e1r hodin bude muset sej\u00edt s Gustavem, co\u017e st\u00e1le byla stra\u0161n\u00e1 v\u011bc.<\/p>\n<\/div>\n
Bill otev\u0159el sv\u00e9 ospal\u00e9 o\u010di a vid\u011bl, jak Tom st\u00e1le sleduje jeho tetov\u00e1n\u00ed na \u017eebrech. Pomalu nat\u00e1hl ruku, vzal Toma za z\u00e1p\u011bst\u00ed a polo\u017eil mu ji na inkoust.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 se dotknout, jestli chce\u0161,“ za\u0161eptal ospal\u00fdm rann\u00edm hlasem a Tom vydechl, kdy\u017e p\u0159ejel kone\u010dky prst\u016f po vlniv\u00e9m vzoru.<\/div>\n
Jestli tu byl jeden jedin\u00fd obr\u00e1zek Billa, kter\u00fd Tom nikdy necht\u011bl zapomenout, bylo to t\u011bch p\u00e1r minut, jak vypadl po tom, co se probudil; obzvl\u00e1\u0161tn\u011b dnes r\u00e1no. Billovy vlasy byly rozcuchan\u00e9, pod o\u010dima m\u011bl rozmazanou \u0159asenku a nad rtem a na brad\u011b m\u011bl \u010derstv\u011b narostl\u00e9 vousy. Nem\u011bl na sob\u011b triko, kalhoty od py\u017eama m\u011bl podivn\u011b p\u0159ekroucen\u00e9 a byl c\u00edtit hork\u00fdm a ne zas tak \u010derstv\u00fdm dechem. Tomovi Bill\u016fv dech nevadil, v\u016fbec ne, p\u0159ipadal mu tak kr\u00e1sn\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Bill zamrkal na okno, v duchu si post\u011b\u017eoval, ale nemohl pop\u0159\u00edt fakt, \u017ee se mu l\u00edbilo to, jak se mal\u00e9 \u010d\u00e1ste\u010dky prachu vzn\u00e1\u0161ely ve vzduchu a sv\u00edtily na n\u011b slune\u010dn\u00ed paprsky. Tom slun\u00ed\u010dku nev\u011bnoval pozornost, u\u017e v\u016fbec ne. Jak mohl, kdy\u017e vedle n\u011bj le\u017eel chlapec, jeho\u017e \u00fasm\u011bv mohl slunce zahanbit? Tom se nad tou my\u0161lenkou usm\u00e1l.<\/div>\n
P\u0159ejel rukou po Billov\u011b boku a zajel mu s n\u00ed do vlas\u016f, hr\u00e1l si s pram\u00ednkem \u010dernob\u00edl\u00fdch vlas\u016f, kter\u00fd se trochu vlnil. Bill jen ti\u0161e zavrn\u011bl a v klidu le\u017eel, o\u010di zav\u0159en\u00e9, ti\u0161e d\u00fdchal. Kdyby si mohl vybrat jednu \u010d\u00e1st dne, ve kter\u00e9 by mohl b\u00fdt uv\u011bzn\u011bn\u00fd nav\u017edy, byla by to r\u00e1na s Tomem. Nikdy se nec\u00edtil v\u00edc v bezpe\u010d\u00ed, v\u00edc milov\u00e1n nebo v\u00edc ochra\u0148ov\u00e1n, ne\u017e kdy\u017e byl s n\u00edm, a Tom se k n\u011bmu tulil a dr\u017eel ho za ruku.<\/div>\n
Mo\u017en\u00e1 bylo zvl\u00e1\u0161tn\u00ed upnout se na n\u011bkoho v tak kr\u00e1tk\u00e9 dob\u011b, ale jim to jednodu\u0161e smysl d\u00e1valo. Byli si opaky v tolika sm\u011brech, ale magneticky se p\u0159itahovali. Bill vzal do ruky jeden z Tomov\u00fdch dred\u016f a p\u0159it\u00e1hl si ho bl\u00ed\u017e k obli\u010deji, ud\u011blal si z n\u011bj kn\u00edr.<\/p>\n<\/div>\n
„Jak vzne\u0161en\u00e9,“ zasm\u00e1l se Tom a Bill nakr\u010dil obo\u010d\u00ed, s t\u00edm kn\u00edrem vypadal je\u0161t\u011b v\u00edc zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„Chodil bys se mnou, i kdybych m\u011bl takhle velk\u00fd kn\u00edr?“<\/div>\n
„S tv\u00fdm l\u00ed\u010den\u00edm by to vypadalo celkem divn\u011b,“ zasm\u00e1l se mali\u010dko Tom.<\/div>\n
„Na to jsem se neptal, smra\u010fochu.“<\/div>\n
„Smra\u010fochu?!“<\/div>\n
„Tak odpov\u011bz.“<\/div>\n
„Ano. St\u00e1le bych s tebou chodil.“<\/div>\n
„M\u011bl bys m\u016fj kn\u00edr r\u00e1d?“<\/div>\n
„Osobn\u011b? Um, ne\u2026 ale to, co m\u00e1\u0161 nad pusou, nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00fdho s t\u00edm, co se mi na tob\u011b l\u00edb\u00ed. Mimo to,“ \u0159ekl Tom a \u0161\u0165ouchnul Billa do nosu. „Dneska r\u00e1no ho m\u00e1\u0161 i tak.“<\/div>\n
„Oh, Bo\u017ee?! Je to tak stra\u0161n\u00fd!?“<\/div>\n
„Jo. Je to stra\u0161n\u00fd. Sotva se na tebe m\u016f\u017eu pod\u00edvat,“ pop\u00edchnul ho Tom, ne\u017e Billa sladce pol\u00edbil.<\/div>\n
„Pro tvou informaci, tam dole jsem se taky dlouho neholil.“<\/div>\n
„Pak dneska r\u00e1no m\u016f\u017eeme b\u00fdt chlupat\u00ed spole\u010dn\u011b.“<\/p>\n<\/div>\n
„Necho\u010f dneska nikam,“ zana\u0159\u00edkal Bill, p\u0159itulil se Tomovi k boku a zpola ho zalehl.<\/div>\n
„Nep\u016fjdu, jestli nechce\u0161, abych \u0161el\u2026 I kdy\u017e mysl\u00edm, \u017ee bych m\u011bl.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee bys m\u011bl. Jen pl\u00e1c\u00e1m hlouposti\u2026“<\/div>\n
„No, tohle je n\u00e1\u0161 posledn\u00ed den volna\u2026 mo\u017en\u00e1 bych s tebou mohl z\u016fstat v posteli\u2026“<\/div>\n
„Tomi\u2026“<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e, m\u00e1\u0161 pravdu\u2026 M\u011bl bych j\u00edt. Nechci, ale v\u00edm, \u017ee bych m\u011bl.“<\/div>\n
„No, alespo\u0148 v pr\u00e1ci pak budeme moct b\u00fdt spolu. Bude to sranda!“<\/div>\n
„Ale bude\u0161 muset p\u0159estat strkat ruce do sklenic,“ u\u0161kl\u00edbl se Tom.<\/div>\n
„To uvid\u00edme,“ odpov\u011bd\u011bl Bill a prot\u00e1hl si nohy.<\/p>\n<\/div>\n
Rozhodli se, \u017ee Tom zaparkuje vedle kav\u00e1rny, aby tam Bill mohl sed\u011bt a po\u010dkat na n\u011bj. Tom mu sl\u00edbil, \u017ee mu to nebude trvat dlouho, ale Bill mu \u0159\u00edkal, a\u0165 se p\u0159estane tak stra\u0161n\u011b b\u00e1t, \u017ee mu, a\u017e na n\u011bj bude \u010dekat, ud\u011bl\u00e1 seznam slov, aby si mohli hr\u00e1t, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed dom\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
Tom to p\u0159ijal jako dobrou z\u00e1bavu, a tak provinilost pomalu ustoupila, kdy\u017e nastoupili do auta a vyjeli k mal\u00e9 kav\u00e1rn\u011b na druh\u00fd konec m\u011bsta. Bill si nebyl jist\u00fd, jak se mu tenhle konec vesnice l\u00edb\u00ed; vypadal \u0161pinav\u011b a se\u0161le. Samoz\u0159ejm\u011b, Tich\u00e9 \u00dadol\u00ed nebylo nijak noblesn\u00ed m\u00edsto, ale tenhle kraj opravdu vypadal tak stra\u0161n\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b. Ale p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee tu \u017eije hodn\u011b esteticky sm\u00fd\u0161lej\u00edc\u00edch lid\u00ed, kte\u0159\u00ed to takhle maj\u00ed r\u00e1di, a tak se rozhodl, \u017ee si z toho nebude d\u011blat legraci.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e zaparkovali, Bill pohladil mal\u00fd z\u00e1pisn\u00edk, co m\u011bl na kl\u00edn\u011b a zatahal za pero, kter\u00e9 na n\u011bm bylo polo\u017een\u00e9. Tom se usm\u00e1l, trochu smutn\u011b, ne\u017e se odpoutal a sladce Billa pol\u00edbil na rty.<\/div>\n
„Bude to v pohod\u011b,“ za\u0161eptal mu Bill do tv\u00e1\u0159e. „A j\u00e1 taky. Usm\u00ed\u0159\u00ed\u0161 se s Gustavem a budete zase kamar\u00e1di a j\u00e1 ud\u011bl\u00e1m zat\u00edm seznam slov, abychom mohli hr\u00e1t. Douf\u00e1m, \u017ee vymysl\u00edm n\u011bjak\u00e1 vtipn\u00e1 slova\u2026 Nejsem si jist\u00fd, jestli jsem v tom dobr\u00fd, ale opravdu to chci zkusit, proto\u017ee si mysl\u00edm, \u017ee vtipn\u00fdch je spousta, tak\u017ee sta\u010d\u00ed jen rozpohybovat mozek,“ zasm\u00e1l se divoce a Tom se h\u0159ejiv\u011b usm\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n
„Slibuje\u0161, \u017ee to zvl\u00e1dnu?“<\/div>\n
„Jo, a jestli ne, tak m\u016f\u017ee\u0161 ut\u00e9ct zp\u00e1tky za mnou a budeme se obj\u00edmat, dokud to nep\u0159ejde. U\u017e jsem ti to \u0159\u00edkal.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, dob\u0159e. Tak j\u00e1 jdu\u2026“<\/div>\n
„Bude\u0161 miiii chyyyyb\u011bt,“ zazp\u00edval Bill a Tom se u\u0161kl\u00edbnul. „Opravdu bude\u0161. Nikdy nejsme bez toho druh\u00e9ho, a\u017e na to, kdy\u017e sp\u00edme, ale to taky jsme spolu, jen nejsme vzh\u016fru a mn\u011b to nevad\u00ed, proto\u017ee kdy\u017e se budu probouzet a uvid\u00edm t\u011b i s tv\u00fdm kn\u00edrkem, tak si se m\u016f\u017ee\u0161 probouzet a vid\u011bt ten m\u016fj! No, ne ka\u017ed\u00fd den, ono to chv\u00edli trv\u00e1, ne\u017e to naroste, ale v\u00ed\u0161, jak to mysl\u00edm.“<\/div>\n
„Brzo se uvid\u00edme,“ \u0159ekl Tom se sm\u00edchem, otev\u0159el dve\u0159e od auta a zamra\u010dil se na Billa.<\/div>\n
„Au revoir mon petit choux-fleur!“<\/div>\n
„Jasn\u011b-co\u017ee?“ z\u00edral na n\u011bj Tom zv\u011bdav\u011b a Bill se zasm\u00e1l do dlan\u00ed.<\/div>\n
„Ahoj, m\u016fj mal\u00fd kv\u011bt\u00e1ku!“<\/div>\n
„Blb\u010de,“ zasm\u00e1l se Tom. „Ahoj.“<\/div>\n
„Po\u010dkej!“ odepnul si Bill p\u00e1s a p\u0159esko\u010dil na sedadlo \u0159idi\u010de, aby mohl je\u0161t\u011b jednou Toma pol\u00edbit, ne\u017e odejde. „Okay. Ahoj!“<\/div>\n
Bill se mra\u010dil, kdy\u017e sledoval, jak Tom odch\u00e1z\u00ed se sv\u011b\u0161en\u00fdmi rameny a hlavou dol\u016f. Zabalil si ruku do l\u00e1tky sv\u00e9ho trika a otev\u0159el dve\u0159e do kav\u00e1rny, Billovi bylo jasn\u00e9, \u017ee se Tom opravdu boj\u00ed. Nen\u00e1vid\u011bl, kdy\u017e s t\u00edm nemohl nic ud\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
Bill za\u010dal pracovat na sv\u00fdch slovech, zat\u00edmco se Tom posadil ke stolu naproti Gustavovi. Dv\u011b k\u00e1vy a s\u00fdrov\u00e9 housky u\u017e na n\u011bj \u010dekaly na stole a Tom se nerv\u00f3zn\u011b pod\u00edval na sv\u00e9ho kamar\u00e1da<\/em>, ne\u017e si usrkl kafe a \u0159ekl ahoj.<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0159ekl Gustav. „Jak se dneska m\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Um, fajn. Ty?“<\/div>\n
„Dob\u0159e, mnohem l\u00edp, kdy\u017e jsi te\u010f p\u0159i\u0161el. Abych byl up\u0159\u00edmn\u00fd, u\u017e jsem si myslel, \u017ee nep\u0159ijde\u0161.“<\/div>\n
„Oh.“<\/div>\n
„No, prost\u011b, pod\u00edvej\u2026 u Georga doma, v\u00edm, \u017ee jsem se choval hrozn\u011b a necht\u011bl jsem, j\u00e1 jen\u2026 Byl jsem opil\u00fd.“<\/div>\n
„Gustave,“ za\u010dal Tom, nerv\u00f3zn\u011b se chytal za sedadlo. Cht\u011bl mu \u0159\u00edct, co m\u00e1 na srdci, a\u0165 u\u017e je nerv\u00f3zn\u00ed jakkoliv. „Nem\u016f\u017ee\u0161 se po\u0159\u00e1d vymlouvat na pit\u00ed.“<\/div>\n
„Jo, ale-„<\/div>\n
„Byl jsi dost opil\u00fd na to abys\u2026 j\u00e1 nev\u00edm\u2026 spal se svoj\u00ed matkou?“<\/div>\n
„Bo\u017ee, ne!“<\/div>\n
„Pak jsi byl dost st\u0159\u00edzliv\u00fd na to, abys dok\u00e1zal ovl\u00e1dat, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Ne, to nen\u00ed prav-„<\/div>\n
„Ano, je.“<\/p>\n<\/div>\n
„Lidi v\u017edycky<\/em> \u0159\u00edkaj\u00ed hlouposti, kdy\u017e jsou opil\u00ed.“<\/div>\n
„Proto\u017ee v\u011bd\u00ed, \u017ee se na to m\u016f\u017eou v\u017edycky<\/em> vymlouvat.“<\/div>\n
„Nen\u00ed to v\u00fdmluva! Tome, sed\u00edm tady a sna\u017e\u00edm se ti omluvit\u2026 nem\u016f\u017ee\u0161 to prost\u011b p\u0159ijmout? Prost\u011b jen chci sly\u0161et, \u017ee mi odpou\u0161t\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 nev\u00edm, jestli m\u016f\u017eu\u2026“<\/div>\n
„To, co jsem \u0159\u00edkal, byla ale pravda, Tome,“ za\u010dal Gustav a dred\u00e1\u010dovi se ud\u011blalo \u0161patn\u011b. „Kdy\u017e pomineme alkohol, ty a j\u00e1 bychom spolu byli perfektn\u00ed. M\u016f\u017eu t\u011b p\u0159iv\u00e9st zp\u00e1tky do norm\u00e1lu.“<\/div>\n
„N-ne, ne\u2026 nebudeme spolu.“<\/div>\n
„Je to kv\u016fli Billovi?“ za\u0161eptal Gustav a vypadal sp\u00ed\u0161 zran\u011bn\u011b ne\u017e na\u0161tvan\u011b.<\/div>\n
„Um, a-ano, vlastn\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl Tom, nerv\u00f3zn\u011b si pohr\u00e1val s tri\u010dkem. „Je jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d s tebou nebudu chodit.“<\/div>\n
„Jeden?“<\/div>\n
„Gustave, nebudu\u2026 Prost\u011b, nic k tob\u011b nec\u00edt\u00edm, uh, jo, um\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Tome,“ \u0159ekl Gustav kr\u00e1tce a Tom si skousnul ret, nerv\u00f3zn\u011b si mnul ruce. „Chci s tebou b\u00fdt a v\u00edm, \u017ee bych ti mohl pomoct se zm\u011bnit. Pod\u00edvej, je pro m\u011b v\u00e1\u017en\u011b t\u011b\u017ek\u00fd to \u0159\u00edct, ale\u2026 C\u00edt\u00edm to u\u017e tak dlouho a je to te\u010f nebo nikdy, tak jen\u2026 o tom p\u0159em\u00fd\u0161lej, Tome. P\u0159em\u00fd\u0161lej o n\u00e1s.“<\/div>\n
„Gus-„<\/div>\n
„Ne. Jen p\u0159em\u00fd\u0161lej. Tome, pros\u00edm. V\u00ed\u0161, ugh, v\u00ed\u0161, jak dlouho se mi l\u00edb\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„J\u00e1 prost\u011b ne-„<\/div>\n
„Pros\u00edm?“ nat\u00e1hl se Gustav p\u0159es st\u016fl a chytl Toma za rameno; to byla ta nejhor\u0161\u00ed v\u011bc, kterou mohl ud\u011blat.<\/p>\n<\/div>\n
Tom intuitivn\u011b odstr\u010dil \u017eidli od stolu a vysko\u010dil na nohy; cel\u00e9 jeho t\u011blo se t\u0159\u00e1slo a v hlav\u011b se mu honily hroziv\u00e9 my\u0161lenky o tom, jak\u00e9 vedlej\u0161\u00ed efekty by mohl Gustav\u016fv dotyk vyvolat. V\u011bd\u011bl, \u017ee je to sm\u011b\u0161n\u00e9, ale nemohl se zastavit od toho, aby si ned\u011blal starosti. Bylo mu stra\u0161n\u011b \u0161patn\u011b od \u017ealudku, a te\u010f opravdu necht\u011bl b\u00fdt v p\u0159\u00edtomnosti \u017e\u00e1dn\u00e9ho \u010dlov\u011bka.<\/div>\n
„Necho\u010f,“ \u0159ekl Gustav ti\u0161e, zahanben\u011b si promnul ruce. „J\u00e1\u2026 zapomn\u011bl, necht\u011bl jsem-„<\/div>\n
„J-J\u00e1 mus\u00edm j\u00edt\u2026 v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee sem nem\u00e1m chodit,“ za\u0161eptal Tom a Gustav se postavil, nat\u00e1hl po n\u011bm ruku.<\/div>\n
„Tak st\u016fj! Tome, co to s tebou sakra je? To jsme j\u00e1! Jsme kamar\u00e1di snad po\u0159\u00e1d<\/em>. A ty ses prost\u011b jednoho dne rozhodl, \u017ee m\u011b nen\u00e1vid\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Nen\u00ed to tak, \u017ee t\u011b nen\u00e1vid\u00edm!“ zasy\u010del Tom. „Ale za\u010d\u00edn\u00e1m! Mus\u00edm j\u00edt, jen\u2026“<\/div>\n
„Opravdu<\/em> t\u011b nech\u00e1pu.“<\/div>\n
„Ne. Nech\u00e1pe\u0161.“<\/div>\n
Gustav vzal Toma jemn\u011b za ramena a koukal se na n\u011bj, jako by p\u0159edpokl\u00e1dal, \u017ee se Tom p\u0159em\u016f\u017ee a obejme ho; Tom opravdu nem\u011bl v pl\u00e1nu nic p\u0159em\u00e1hat<\/em>. Sv\u011bsil hlavu, z\u00edral si na \u0161pi\u010dky bot a pateticky se \u0161kr\u00e1bal na ruk\u00e1ch, sna\u017eil se mysl\u00ed p\u0159en\u00e9st Gustava pry\u010d.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161?“ za\u0161eptal Gustav. „Je to v pohod\u011b! Jsi tak paranoidn\u00ed kv\u016fli ni\u010demu<\/em> a Georga a m\u011b u\u017e to nebav\u00ed. Chceme sakra na\u0161eho kamar\u00e1da zp\u00e1tky a j\u00e1 t\u011b chci pro sebe.“<\/div>\n
„J\u00e1-J\u00e1 jen, j\u00e1-„<\/p>\n<\/div>\n
„Tomi! V\u00edm, \u017ee nechce\u0161, abych ru\u0161il, ale do\u0161el mi inkoust v peru, a j\u00e1 nem\u00e1m-“ Bill zvedl pohled a chladn\u011b se na Gustava pod\u00edval. „Co si mysl\u00ed\u0161, \u017ee d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ \u0159ekl Gustav klidn\u011b. „Jen jsem Tomovi ukazoval, \u017ee se nem\u00e1 \u010deho b\u00e1t. A co tady v\u016fbec d\u011bl\u00e1\u0161?“ spustil Gustav ruce pod\u00e9l bok\u016f a oto\u010dil se k Billovi \u010delem.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u016f\u017eu b\u00fdt, kde chci,“ za\u0161klebil se Bill, zam\u00e1val Gustavovi p\u0159ed nosem vypsan\u00fdm perem. „A je p\u011bkn\u011b hloup\u00fd, pt\u00e1t se n\u011bkoho na ve\u0159ejn\u00e9m m\u00edst\u011b, pro\u010d tam je. Jsem tu, abych se pod\u00edval, jestli je Tom v po\u0159\u00e1dku a jsem si p\u011bkn\u011b jist\u00fd, \u017ee nen\u00ed. Tomi?“<\/div>\n
Ale Tom se na n\u011bj nepod\u00edval. Byl a\u017e moc rozru\u0161en\u00fd.<\/div>\n
„Hele, Bille. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ty a Tom jste kamar\u00e1di a to je \u00fa\u017easn\u00fd, ale on v\u00ed, \u017ee ho m\u00e1m r\u00e1d a budeme spolu, tak\u017ee bys m\u011bl nejsp\u00ed\u0161 odej\u00edt, abychom si to s Tomem mohli v klidu vy\u0159\u00edkat.“<\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl Bill, zavrt\u011bl hlavou. „Jsi divn\u00fd. J\u00e1 te\u010f beru Tomiho dom\u016f, \u0159ekni ahoj.“<\/div>\n
„Tom chce b\u00fdt tady, \u017ee jo?“<\/div>\n
„U-U\u017e ne\u2026“ za\u0161eptal Tom a Bill nad Toma tro\u0161ku zvedl ruku, byl to jeho osobn\u00ed zp\u016fsob co d\u011blat, aby ho uklidnil.<\/div>\n
Jeliko\u017e byl Bill dost chytr\u00fd na to, aby se nedot\u00fdkal Tomova ramene a rozh\u00fdbal tak jeho ztuhl\u00e9 t\u011blo, dr\u017eel svou ruku ve vzduchu a Tom se oto\u010dil na pat\u011b, okam\u017eit\u011b \u0161el ke dve\u0159\u00edm. Gustav se pod\u00edval na Billa, jako by ho cht\u011bl zab\u00edt, ale Bill mu jen slu\u0161n\u011b zam\u00e1val a otev\u0159el dve\u0159e od kav\u00e1rny, aby on i Tom mohli rychle odej\u00edt do auta.<\/p>\n<\/div>\n
„To bylo zl\u00fd,“ \u0159ekl Bill a otev\u0159el Tomovi dve\u0159e od auta. „Jsi v pohod\u011b, abys mohl \u0159\u00eddit? Chce\u0161 b\u00fdt s\u00e1m? M\u016f\u017eu j\u00edt p\u011b\u0161ky, jestli chce\u0161, nevad\u00ed mi to.“<\/div>\n
„N-ne, to\u2026 necho\u010f. To je v pohod\u011b, j\u00e1 jen\u2026 Te\u010f \u0159\u00eddit nem\u016f\u017eu.“<\/div>\n
„J\u00e1 bych mohl, ale nem\u00e1m \u0159idi\u010d\u00e1k. I kdy\u017e jsem v tom dost dobr\u00fd\u2026 mysl\u00ed\u0161, \u017ee to budeme riskovat? Nechci, aby Gustav p\u0159i\u0161el za n\u00e1mi, a opravdu nechci, aby ses t\u0159\u00e1sl, kdy\u017e bude\u0161 \u0159\u00eddit a oba n\u00e1s zabije\u0161,“ usm\u00e1l se Bill \u017eertovn\u011b a Tom se ti\u0161e zasm\u00e1l, stejn\u011b ale nem\u011bl n\u00e1ladu na to, aby byl \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 hm\u2026“<\/div>\n
„\u0158ekl bych, \u017ee sem jde Gustav,“ za\u0161eptal Bill. „Mo\u017en\u00e1 jen projde okolo, ale\u2026“<\/div>\n
„\u0158i\u010f,“ za\u0161eptal Tom. „\u0158i\u010f ty.“<\/p>\n

<\/div>\n

A Bill p\u0159ik\u00fdvl. Vym\u011bnili si m\u00edsta a Bill sko\u010dil za volant, pomalu vyjel od chodn\u00edku. \u0158\u00eddil opravdu opatrn\u011b, necht\u011bl, aby Toma vyd\u011bsilo n\u011bco je\u0161t\u011b v\u00edc, ne\u017e byl te\u010f. Norm\u00e1ln\u011b si Bill u\u017e\u00edval, kdy\u017e mohl pozd\u011b v noci \u0159\u00eddit auto jeho rodi\u010d\u016f a jezdit jako maniak, ale te\u010f to bylo jin\u00e9, a tak musel b\u00fdt opravdu opatrn\u00fd. Tom byl rozlad\u011bn\u00fd a Bill to necht\u011bl nijak zhor\u0161ovat.<\/div>\n
A\u0165 se ale sna\u017eil, jak cht\u011bl, nemohl se Bill zdr\u017eet toho, aby se jednou za \u010das na Toma nepod\u00edval, ten sed\u011bl s koleny a\u017e u brady a obli\u010dejem dol\u016f. Nutkav\u011b si mnul ruce, n\u011bco si pro sebe mumlal; Po\u010d\u00edtal, kolikr\u00e1t to u\u017e ud\u011blal. Odm\u00edtal p\u0159estat, ne\u017e se dostane k devades\u00e1ti p\u011bti. Nikdy nev\u011bd\u011bl, pro\u010d bylo tohle \u010d\u00edslo speci\u00e1ln\u00ed, ale byla to jen dal\u0161\u00ed z t\u011bch v\u011bc\u00ed, na kter\u00e9 se nikdy nesna\u017eil naj\u00edt odpov\u011b\u010f.<\/p>\n<\/div>\n
„Jsme doma,“ za\u0161eptal Bill a Tom m\u011bl hlavu st\u00e1le dol\u016f. „Nechce\u0161 j\u00edt dovnit\u0159? Jestli ne a chce\u0161 b\u00fdt s\u00e1m, tak j\u00e1 p\u016fjdu dovnit\u0159 a po\u010dk\u00e1m na tebe nebo n\u011bco. Jen chci, abys byl v pohod\u011b, a ne tak nervn\u00ed\u2026 to je \u0161patn\u00fd pocit.“ Tom nic ne\u0159ekl. „Chce\u0161, abych zmlkl? Jedin\u00fd, co mus\u00ed\u0161 ud\u011blat, je \u0159\u00edct mi to.“<\/div>\n
„Ne,“ vydechl Tom. „M\u00e1m r\u00e1d, kdy\u017e mluv\u00ed\u0161. Mluv d\u00e1l.“<\/div>\n
„No, nedokon\u010dil jsem psan\u00ed slov, ale to m\u016f\u017eu mo\u017en\u00e1 ud\u011blat pozd\u011bji. Je tu tuna dal\u0161\u00ed z\u00e1bavy. Byl jsem zvykl\u00fd sed\u011bt v pokoji se svoj\u00ed kn\u00ed\u017ekou slov a jen si n\u011bjak\u00e9 ob\u010das na\u0161el a p\u0159ipomenul. To bylo to jedin\u00e9, co jsem d\u011blal. Ob\u010das ta slova byla tak divn\u00e1 a ob\u010das se k ostatn\u00edm nehodila, ale to je na tom nejsp\u00ed\u0161 to z\u00e1bavn\u00e9\u2026 Zaj\u00edmalo by m\u011b, jestli m\u00e1\u0161 r\u00e1d hled\u00e1n\u00ed slov\u2026 m\u00e1\u0161? No, nemysl\u00edm si, \u017ee mi chce\u0161 te\u010f odpov\u00eddat, ale mysl\u00edm, \u017ee ti to nevad\u00ed\u2026“<\/div>\n
„Nevad\u00ed,“ zamumlal Tom. „T\u011b\u0161\u00edm se na ty tvoje.“<\/p>\n<\/div>\n
„Dob\u0159e! Jsem r\u00e1d, \u017ee se t\u011b\u0161\u00ed\u0161, proto\u017ee kdyby ne, tak bych to musel d\u011blat s\u00e1m a no\u2026 J\u00e1 u\u017e p\u0159eci v\u00edm, kde v\u0161echna ta slova jsou!“ zasm\u00e1l se a Tom tak\u00e9. „Jsi v poho?“<\/div>\n
„Ne. Nem\u011bl jsem tam chodit\u2026 Jsem idiot. Zaslou\u017eil jsem si to\u2026“ Tom se st\u00e1le t\u0159\u00e1sl a Bill se c\u00edtil mizern\u011b.<\/div>\n
„To sis nezaslou\u017eil! Jestli si n\u011bkdo n\u011bco zaslou\u017e\u00ed, tak je to Gustav, a ten si zaslou\u017e\u00ed nakopat prdel! Nen\u00ed to tvoje vina, \u017ee je sobeck\u00fd prase a hraje si, jak je plach\u00fd a nespole\u010densk\u00fd\u2026 je prohnan\u00fd,“ \u0159ekl Bill a nakr\u010dil obo\u010d\u00ed. „To mu nedaruju\u2026“<\/div>\n
„Nen\u00ed prohnan\u00fd,“ za\u0161eptal Tom. „Jen j\u00e1 jsem pitomec.“<\/div>\n
„Ne. Tomu nev\u011b\u0159. Co pot\u0159ebuje\u0161 ud\u011blat, aby ti bylo l\u00edp, Tome?“<\/p>\n<\/div>\n
Tom cht\u011bl sprchu. Cht\u011bl ze sebe sm\u00fdt Gustavovy bakterie a drhnout se, dokud nebude jeho k\u016f\u017ee cel\u00e1 \u010derven\u00e1 a bolav\u00e1. Nen\u00e1vid\u011bl v\u0161echny pocity, kter\u00e9 te\u010f c\u00edtil, ale nen\u00e1vid\u011bl i to, \u017ee nedok\u00e1zal Billa nechat ho obejmout. Mo\u017en\u00e1 po tom, co se osprchuje hezky do \u010dista a zbav\u00ed se t\u011bch \u0161patn\u00fdch nep\u0159\u00edjemn\u00fdch<\/em> pocit\u016f, pak se s n\u00edm bude Bill moct cel\u00e9 odpoledne mazlit a mo\u017en\u00e1 mu pak bude l\u00edp. Alespo\u0148 v to doufal\u2026<\/div>\n
Odm\u00edtal v\u011bc, \u017ee by ho Gustav dostal zp\u00e1tky na prvn\u00ed metu. Necht\u011bl za\u010d\u00ednat zase \u00fapln\u011b od za\u010d\u00e1tku. P\u0159edt\u00edm byl tak \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Cinematics<\/strong><\/div>\n
p\u0159eklad: LilKatie<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n
original<\/strong><\/span><\/a><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Cinematics Bill nen\u00e1vid\u00ed sv\u016fj rann\u00ed kn\u00edr, Tom nen\u00e1vid\u00ed Gustava Po tom, co sn\u011bdl marshmellow tolik, kolik on s\u00e1m v\u00e1\u017eil (t\u00edm si Bill byl jist\u00fd), vyb\u011bhli oba dva nahoru do postele a mazlili se spolu, otev\u0159eli okno, aby se jim pokoj naplnil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[379],"tags":[],"class_list":["post-8998","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-effervescent"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8998","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=8998"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/8998\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=8998"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=8998"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=8998"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}