{"id":9001,"date":"2011-03-31T17:00:00","date_gmt":"2011-03-31T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8978"},"modified":"2011-03-31T17:00:00","modified_gmt":"2011-03-31T16:00:00","slug":"i-m-not-ready-for-this","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/31\/i-m-not-ready-for-this\/","title":{"rendered":"I\u00b4m not ready for this…"},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Holly-EnD.<\/strong><\/div>\n<\/div>\n
\n
Co \u0159\u00edct? Tom napsal posledn\u00ed dopis\u2026<\/em><\/div>\n
PS: P\u0159evelice p\u0159edem d\u011bkuji za koment\u00e1\u0159e.<\/em><\/div>\n
Holly-EnD.<\/em><\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Rozhodl jsem se sd\u00edlet s v\u00e1mi sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh. Napadlo m\u011b, \u017ee by mo\u017en\u00e1 nakonec nebylo od v\u011bci, zanechat tu odkaz m\u00e9ho \u017eivota. Proto\u017ee a\u017e odejdu, krom\u011b n\u011bj u\u017e by tu po mn\u011b nic nezbylo.<\/div>\n
A nen\u00ed to ani tak odkaz na m\u011b, jako odkaz na n\u011bj. Na nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka v m\u00e9m \u017eivot\u011b\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, vst\u00e1vej!“ na hlav\u011b mi p\u0159ist\u00e1l pol\u0161t\u00e1\u0159. Jen jsem si povzdechl a ignoroval to. „Tak d\u011blej! Za chv\u00edli mus\u00edm do \u0161koly, sl\u00edbil jsi mi, \u017ee se se mnou nasn\u00edd\u00e1\u0161!“ Bill. Strkal do m\u011b tak dlouho, dokud m\u011b nevytla\u010dil z postele. Skut\u00e1lel jsem se na zem a bolestn\u011b zavzdychal.<\/div>\n
„Okey…“ zamumlal jsem a s hek\u00e1n\u00edm se zvedl ze zem\u011b.<\/div>\n
„Promi\u0148.“ Usm\u00e1l se na m\u011b omluvn\u011b. Zamrkal dlouh\u00fdmi \u010dern\u00fdmi \u0159asami a pol\u00edbil m\u011b na \u010delo. Rozt\u00e1l jsem pod jeho rty. On byl jedinej \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b, kter\u00fdmu bych nedok\u00e1zal odolat. Nikdy.<\/div>\n
Tak\u017ee kdy\u017e se ode m\u011b odtahoval, popadl jsem ho za pas a zase si ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl. Zap\u0159edl jsem do jeho krku.<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u011b von\u00ed\u0161.“ Zamumlal jsem a l\u00edbnul ho na kl\u00ed\u010dn\u00ed kost.<\/div>\n
„Hmm\u2026 jo…“ usm\u00e1l se a polo\u017eil mi ruce kolem krku.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b chv\u00edli jsem ho laskal na krku, kdy\u017e se ode m\u011b odt\u00e1hl.<\/div>\n
„P\u016fjdu ud\u011blat tu sn\u00eddani, za deset minut bu\u010f v j\u00eddeln\u011b!“ zavolal na m\u011b je\u0161t\u011b p\u0159es rameno, kdy\u017e mizel mezi dve\u0159mi do chodby. \u0160el jsem si d\u00e1t sprchu.<\/div>\n
\n
Posadil jsem se vedle Billa na \u017eidli a popadl dne\u0161n\u00ed noviny. P\u0159ejel jsem je o\u010dima. Nic zaj\u00edmav\u00e9ho, ale stejn\u011b jsem se do nich za\u010detl.<\/div>\n
„Uhm… co p\u00ed\u0161ou?“ zeptal se Bill s plnou pusou. Povzdechl jsem si.<\/div>\n
„V zoo se narodila dal\u0161\u00ed gorila. Ministerstvo financ\u00ed je pln\u00fd hami\u017en\u00fdch b\u00edd\u00e1k\u016f. Krachuj\u00ed s\u00e1zkov\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Bushida post\u0159elili. Jimi Blue vydal novou desku s n\u00e1zvem: Dnes odejde\u0161, a americk\u00e1 here\u010dka Angelina Jolie adoptovala d\u00edt\u011b z Andory\u2026“<\/div>\n
„Okey… to sta\u010d\u00ed.“ Zarazil m\u011b a vytrhl mi noviny. „Nejd\u0159\u00edv se najez.“ \u0160oupnul p\u0159ede m\u011b ope\u010den\u00fd sendvi\u010d a kafe.<\/div>\n
Kouknul na hodinky a vstal.<\/div>\n
„Budu muset j\u00edt, zlato. Pa.“ \u0158ekl a pol\u00edbil m\u011b na rty, ne\u017e sebral svoje v\u011bci a vyb\u011bhl z bytu.<\/div>\n
„Pa.“ Zamumlal jsem, ale u\u017e m\u011b nesly\u0161el. Zven\u010d\u00ed jsem usly\u0161el bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed od auta a n\u00e1sledn\u011b motor. Pak mi zap\u00edpal mobil, aby mi ozn\u00e1mil, \u017ee dorazila sms. Byla od Billa.<\/div>\n
Miluju t\u011b. :-*<\/em><\/strong>. St\u00e1lo v n\u00ed.<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se a odepsal mu, \u017ee j\u00e1 jeho taky.<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bkdy b\u00fdv\u00e1 \u017eivot t\u011b\u017ek\u00fd. A je zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak \u010dasto takov\u00fd b\u00fdv\u00e1. Tehdy jsem m\u011bl v\u0161echno, co jsem pot\u0159eboval ke spokojen\u00e9mu \u017eivotu, ale z vlastn\u00ed zku\u0161enosti v\u00edm, \u017ee nic nen\u00ed nav\u017edycky.<\/div>\n
A jestli existuje B\u016fh, z\u0159ejm\u011b necht\u011bl, abych vedl spokojen\u00fd \u017eivot. A u\u017e tehdy jsem v\u011bd\u011bl, i p\u0159es to v\u0161echno, \u017ee B\u016fh se mnou… je\u0161t\u011b neskon\u010dil\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Byl jsem zrovna s kamar\u00e1dy v nahr\u00e1vac\u00edm studiu a u\u017e po t\u0159et\u00ed se sna\u017eil bez chyby zarapovat do mikrofonu \u010d\u00e1st sv\u00e9ho textu, kdy\u017e mi zazvonil telefon. Na displeji se mi ukazovalo m\u011bstsk\u00e9 \u010d\u00edslo. Zvedl jsem to.<\/div>\n
„Ano?“ ot\u00e1zal jsem se. Ohl\u00e1sila se mi nedalek\u00e1 nemocnice.<\/div>\n
„Pan Tom Kaulitz?“<\/div>\n
„Ano\u2026“ vydechl jsem a sev\u0159el ruku v p\u011bst.<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr v\u00e1s tu m\u00e1 uveden\u00e9ho jako kontakt v nouzi\u2026“ rozbu\u0161ilo se mi srdce.<\/div>\n
„Co se mu stalo?!“ vyhrkl jsem.<\/div>\n
„V\u00e1\u0161 bratr m\u011bl autonehodu. Kdy\u017e se proti n\u011bmu vy\u0159\u00edtil z protism\u011bru nekontrolovateln\u00fd n\u00e1kladn\u00ed v\u016fz, strhl volant a v pln\u00e9 rychlosti narazil do svodidel. Pr\u00e1v\u011b te\u010f je v p\u00e9\u010di l\u00e9ka\u0159\u016f a\u2026“ u\u017e jsem ji nesly\u0161el, proto\u017ee jsem to polo\u017eil a bez jedin\u00e9ho slova jsem vyb\u011bhl ze studia. Auto jsem nechal autem a rozhodl se b\u011b\u017eet do nemocnice p\u011b\u0161ky. Bylo to nedaleko, a tak jsem b\u011b\u017eel jen p\u00e1r blok\u016f.<\/p>\n<\/div>\n
„Kde je?!“ \u0159val jsem na recep\u010dn\u00ed.<\/div>\n
„Pane, uklidn\u011bte se a \u0159ekn\u011bte mi, koho hle\u2026“ nenechal jsem ji ani domluvit a bouchnul jsem p\u011bst\u00ed do pultu.<\/div>\n
„J\u00e1 se kurva pt\u00e1m, kde je?!“ k\u0159i\u010del jsem strachy \u00fapln\u011b bez sebe a v\u016fbec mi nedoch\u00e1zelo, pro\u010d mi ta zatracen\u00e1 \u017eensk\u00e1 ne\u0159ekne, kde je m\u016fj bratr a co s n\u00edm sakra je.<\/div>\n
U\u017e jsem se nadechoval, abych za\u010dal znova k\u0159i\u010det, kdy\u017e tentokr\u00e1t bouchla do pultu rukou ona.<\/div>\n
„Kdo?!“ zak\u0159i\u010dela. P\u0159ekvapen\u011b jsem zamrkal.<\/div>\n
„Bill Kaulitz\u2026“ vydechl jsem. Zad\u00edvala se na po\u010d\u00edta\u010d.<\/div>\n
„Pokoj \u010d\u00edslo \u0161est ve druh\u00e9m pat\u0159e. Jeho stav je stabilizovan\u00fd, ale zat\u00edm se neprobral. Nem\u011bl by b\u00fdt ru\u0161en, ale m\u016f\u017eete za n\u00edm j\u00edt.“ \u0158ekla u\u017e naprosto klidn\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„D\u00edky…“ u\u017e jsem klusal k pokoji a sna\u017eil se zklidnit svoje bu\u0161\u00edc\u00ed srdce. Skoro u\u017e jsem nemohl ani d\u00fdchat.<\/p>\n<\/div>\n
A najednou jsem st\u00e1l p\u0159ed jeho pokojem. Zarazil jsem se s rukou na klice. Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli ho chci vid\u011bt takhle. Nev\u011bd\u011bl jsem, nakolik mi ubl\u00ed\u017e\u00ed, vid\u011bt ho v tomhle stavu. Dokonce jsem ani nev\u011bd\u011bl, jestli by si p\u0159\u00e1l, abych ho takhle vid\u011bl. Nev\u011bd\u011bl jsem v\u016fbec nic… Zda vej\u00edt… nebo odej\u00edt… nebo tady z\u016fstat a vyst\u00e1t tu t\u0159eba d\u016flek. Mo\u017enost\u00ed bylo spousta, ale j\u00e1 jenom st\u00e1l…<\/p>\n<\/div>\n
Kurva, Tome! Seber se… Bill t\u011b pot\u0159ebuje… p\u0159ece nebude\u0161 srab a nezdrhne\u0161!<\/em> Uvnit\u0159 hlavy se mi rozezn\u011bl tich\u00fd hl\u00e1sek vlastn\u00edho sv\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
Zavrt\u011bl jsem hlavou a vstoupil. Pohled na to k\u0159ehk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, ztr\u00e1cej\u00edc\u00ed se pod b\u00edlou nemocni\u010dn\u00ed p\u0159ikr\u00fdvkou, mi zarazil osten d\u011bsiv\u00e9 bolesti hluboko do srdce. Z o\u010d\u00ed se mi spustily slzy.<\/div>\n
Pomalu jsem se k n\u011bmu p\u0159ibli\u017eoval a sna\u017eil se p\u0159es z\u00e1voj slz rozeznat, co z toho v\u00fdjevu p\u0159ede mnou je Bill a co p\u0159\u00edstroje.<\/div>\n
Posadil jsem se k posteli a nahmatal jeho studenou dla\u0148. Nesna\u017eil jsem se zkrotit ty hloup\u00e9 slzy, proto\u017ee sem pat\u0159ily. A\u0165 to vypadalo jakkoli groteskn\u011b.<\/div>\n
Sed\u011bl jsem tam \u0161\u00edlen\u011b dlouho a hypnotizoval Billovu nehybnou tv\u00e1\u0159. Sna\u017eil jsem se odmyslet ty pitom\u00e9 hadi\u010dky zaveden\u00e9 v jeho nose a sna\u017eil si p\u0159edstavit, \u017ee jsme doma a on jenom sp\u00ed.<\/div>\n
R\u00e1d jsem Billa pozoroval, kdy\u017e spal. Ve sp\u00e1nku toti\u017e ka\u017ed\u00fd shod\u00ed sv\u00e9 obrann\u00e9 zdi a vy m\u016f\u017eete vid\u011bt, k\u00fdm je doopravdy. Jako bychom ve sp\u00e1nku na\u0161li sami sebe.<\/p>\n<\/div>\n
Po t\u0159ech hodin\u00e1ch jsem usnul.<\/p>\n<\/div>\n
Probudilo m\u011b a\u017e zap\u00edp\u00e1n\u00ed m\u00e9ho mobilu. Trhl jsem sebou a nahmatal v kapse kalhot sv\u016fj mobil. Na display st\u00e1lo jasn\u00e9 a p\u0159esto k\u0159ehce kr\u00e1sn\u00e9: Miluju t\u011b\u2026<\/em><\/strong> rozbu\u0161ilo se mi srdce. Byla od Billa.<\/div>\n
Usly\u0161el jsem slab\u00e9 zavzdych\u00e1n\u00ed, a kone\u010dn\u011b vzhl\u00e9dl ke sv\u00e9mu bratrovi. D\u00edval se na m\u011b s k\u0159ehk\u00fdm a unaven\u00fdm \u00fasm\u011bvem. V ruce, za kterou jsem ho nedr\u017eel, sv\u00edral sv\u016fj telefon.<\/div>\n
„Taky t\u011b miluju, Billi…“ pol\u00edbil jsem ho na h\u0159bet ruky, kterou jsem celou tu dobu tak zoufale sv\u00edral.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, Tome\u2026“ zachrapt\u011bl a stiskl mi ruku. Zavrt\u011bl jsem hlavou.<\/div>\n
„Jak ti je…?“ zeptal jsem se ti\u0161e a pohladil ho po tv\u00e1\u0159i. Chr\u010div\u011b se rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Jako bych se po\u0159\u00e1dn\u011b vyboural.“<\/p>\n<\/div>\n
Mus\u00edm se p\u0159iznat, \u017ee to se mnou skute\u010dn\u011b zam\u00e1valo. Ta nehoda mi znova p\u0159ipomn\u011bla jak k\u0159ehk\u00fd je lidsk\u00fd \u017eivot. Tehdy jsem si sl\u00edbil, \u017ee a\u017e se Bill dostane z nemocnice, u\u017e nikdy nedopust\u00edm, aby se n\u011bco takov\u00e9ho znova p\u0159ihodilo. No pak p\u0159i\u0161la dal\u0161\u00ed r\u00e1na\u2026 kter\u00e1 mi m\u011bla z\u0159ejm\u011b p\u0159ipomenout, \u017ee nedok\u00e1\u017eu v\u0161echno\u2026 \u017ee nejsem hrdina\u2026<\/p>\n<\/div>\n
Od nehody ub\u011bhlo u\u017e spoustu \u010dasu. Za dva t\u00fddny m\u011bli Billa pustit z nemocnice a j\u00e1 si ho mohl vz\u00edt dom\u016f. Nehor\u00e1zn\u011b jsem se na to t\u011b\u0161il.<\/div>\n
A tak jsem b\u011bhal radostn\u011b po obchodech jak retardovan\u00fd \u0161t\u011bn\u011b a sh\u00e1n\u011bl pro n\u011bj n\u011bco hezk\u00e9ho, co bych mu mohl d\u00e1t. Zabralo mi to polovinu dne, ale nakonec jsem pro n\u011bj vybral n\u00e1dhern\u00fd (a taky n\u00e1dhern\u011b drah\u00fd) prsten poset\u00fd klenoty od Swarovski.<\/div>\n
M\u011bl symbolizovat n\u011bco podobn\u00e9ho jako zasnouben\u00ed \u010di s\u0148atek. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s Billem se v\u0161\u00edm v\u0161udy. Cht\u011bl jsem mu uk\u00e1zat, jak moc pro m\u011b znamen\u00e1. \u017de na sv\u011bt\u011b nem\u016f\u017ee existovat osoba, kterou bych miloval v\u00edc ne\u017e jeho. Proto\u017ee tak to prost\u011b je. Hlubok\u00e1, ale p\u0159esto prost\u00e1 pravda.<\/div>\n
Naprosto spokojen\u00fd s v\u00fdb\u011brem jsem se \u0161el usadit do m\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho baru na \u0161\u00e1lek k\u00e1vy.<\/div>\n
Z\u00edtra jsem m\u011bl v pl\u00e1nu, jet za Billem do nemocnice hned r\u00e1no a d\u00e1t mu ten prsten. M\u011bl jsem to cel\u00fd perfektn\u011b vymy\u0161len\u00fd a u\u017e jsem se nemohl do\u010dkat jeho reakce.<\/p>\n<\/div>\n
Narychlo jsem vypil k\u00e1vu a radostn\u011b vyb\u011bhl z baru, s pl\u00e1nem j\u00edt se dom\u016f vyspat. Najednou, ale p\u0159ed barem u krajnice zastavilo auto. D\u016fv\u011brn\u011b zn\u00e1m\u00fd mercedes. M\u016fj a Bill\u016fv nejlep\u0161\u00ed kamar\u00e1d Andy.<\/div>\n
Usm\u00e1l jsem se na n\u011bj, kdy\u017e vystoupil z auta a zam\u00ed\u0159il ke mn\u011b.<\/div>\n
„Bezva, \u017ee se\u0161 tu. Chci ti uk\u00e1zat, co jsem koupil Bi…“ \u00fasm\u011bv mi zamrzl na rtech p\u0159i pohledu na jeho \u017ealostn\u011b zkroucenou tv\u00e1\u0159 a skeln\u00e9 o\u010di. Napr\u00e1zdno jsem otev\u0159el \u00fasta, ale p\u0159es rty se mi nevydrala ani hl\u00e1ska. Zad\u00edval se na m\u011b a popot\u00e1hl. Vzduch kolem ztuhl a v\u00fdrazn\u011b se ochladilo.<\/div>\n
„Tome… Kdy\u017e jsem t\u011b sh\u00e1n\u011bl u tebe doma, volali z nemocnice. Bill m\u011bl infarkt. On\u2026 to nezvl\u00e1dl\u2026“ zavzlykal. Sv\u011bt kolem ze\u0161edl. Co ze\u0161edl. On p\u0159\u00edmo z\u010dernal. Sly\u0161el jsem hlasit\u00e9 bu\u0161en\u00ed vlastn\u00edho srdce. Jako by se mi sna\u017eilo vybu\u0161it d\u00edru do hrudi. S\u00edpav\u011b jsem zalapal po dechu, kter\u00e9ho se mi r\u00e1zem zoufale nedost\u00e1valo. Nemohl jsem v\u016fbec promluvit. Nemohl jsem uv\u011b\u0159it\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„M\u016fj… m\u016fj br\u00e1cha um\u0159el?“ dostal jsem ze sebe nakonec.<\/div>\n
„Mrz\u00ed m\u011b to\u2026“ zlomil se mu hlas a padl mi do n\u00e1ru\u010de. Pevn\u011b jsem ho sev\u0159el, kdy\u017e opadla prvn\u00ed otup\u011blost, a na tv\u00e1\u0159i m\u011b zlehka polechtal chladn\u00fd ve\u010dern\u00ed v\u00e1nek. Kdy\u017e mi do\u0161lo, \u017ee to nen\u00ed vtip\u2026<\/div>\n
Z o\u010d\u00ed mi vyteklo p\u00e1r prvn\u00edch bolestn\u011b zoufal\u00fdch slz. Sev\u0159el jsem sv\u00e9ho t\u0159esouc\u00edho se kamar\u00e1da je\u0161t\u011b pevn\u011bji.<\/div>\n
„Na tohle nejsem p\u0159ipravenej\u2026“ zavyl jsem a t\u0159esouc\u00ed rukou si zakryl obli\u010dej. Na to se Andy hlasit\u011b rozvzlykal a k\u0159e\u010dovit\u011b sv\u00edral mezi prsty moji bundu. Moje slzy sm\u00e1\u010dely jeho b\u011blostn\u00e9 vlasy, ale nikdo na to nebral z\u0159etel.<\/div>\n
Ta t\u00ed\u017eiv\u00e1 bolest, kter\u00e1 se mi usadila na hrudi. Ta \u0161\u00edlen\u00e1 a zlostn\u00e1 touha k\u0159i\u010det. Ta \u0161\u00edlen\u011b zlostn\u00e1 touha rv\u00e1t si vlasy, abych fyzickou bolest\u00ed p\u0159ekryl tu du\u0161evn\u00ed. To v\u0161echno m\u011b nutilo zoufale sv\u00edrat Andyho pevn\u011bji a pevn\u011bji, div se neudusil. Nepom\u00edjej\u00edc\u00ed okam\u017eik hlubok\u00e9ho \u017ealu m\u011b nutil st\u00e1t na m\u00edst\u011b a pomalu nechat prostupovat bolestivou pr\u00e1zdnotu m\u00fdm t\u011blem a nechat ji pohltit cel\u00fd m\u016fj \u017eivot.<\/div>\n
„Andy… nem\u016f\u017eu\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
Nem\u016f\u017eu \u017e\u00edt bez Billa. Um\u0159el jsem spolu s n\u00edm. V\u00fdznam m\u00e9 bytosti se rozplynul v jeho posledn\u00edm vydechnut\u00ed. S posledn\u00edm \u00faderem jeho srdce. V\u0161echno zmizelo. V\u0161echny ty pocity a vzpom\u00ednky. Nic nezbylo. Z\u016fstalo ticho\u2026<\/div>\n
Bylo st\u00e1le t\u011b\u017e\u0161\u00ed a t\u011b\u017e\u0161\u00ed opakovat si, a hlavn\u011b tomu uv\u011b\u0159it, \u017ee m\u016fj malej br\u00e1\u0161ka u\u017e se nevr\u00e1t\u00ed. U\u017e se na m\u011b nikdy neusm\u011bje. Nepod\u00edv\u00e1 se na m\u011b sv\u00fdm \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00edm pohledem a ne\u0159ekne mi, jak moc m\u011b miluje.<\/div>\n
Jo\u2026 Nebyl jsem na to p\u0159ipravenej\u2026 Nikdy bych nebyl\u2026<\/div>\n
Tom Kaulitz<\/em><\/div>\n
autor: Holly-EnD.<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Holly-EnD. Co \u0159\u00edct? Tom napsal posledn\u00ed dopis\u2026 PS: P\u0159evelice p\u0159edem d\u011bkuji za koment\u00e1\u0159e. Holly-EnD. Rozhodl jsem se sd\u00edlet s v\u00e1mi sv\u016fj p\u0159\u00edb\u011bh. Napadlo m\u011b, \u017ee by mo\u017en\u00e1 nakonec nebylo od v\u011bci, zanechat tu odkaz m\u00e9ho \u017eivota. Proto\u017ee a\u017e odejdu, krom\u011b n\u011bj<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-9001","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9001","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9001"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9001\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9001"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9001"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9001"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}