{"id":9019,"date":"2011-03-29T16:00:00","date_gmt":"2011-03-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=8996"},"modified":"2011-03-29T16:00:00","modified_gmt":"2011-03-29T15:00:00","slug":"obsession-65","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/29\/obsession-65\/","title":{"rendered":"Obsession 65."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/strong><\/div>\n
Netrvalo to dlouho a on byl zp\u00e1tky. P\u0159inesl pit\u00ed i j\u00eddlo, jak \u0159ekl. P\u0159es rameno m\u011bl hozen\u00fd provaz. Kdy\u017e jsem to uvid\u011bl, zhrozil jsem se a za\u010dal se sunout po posteli d\u00e1l. Sakra, u\u0161pinil jsem krv\u00ed i prost\u011bradlo.<\/div>\n
„Billy, vlastn\u011b ani nezn\u00e1\u0161 moje jm\u00e9no. Jsem Hanz,“ zasm\u011bje se a v\u0161echno polo\u017e\u00ed na st\u016fl. „P\u0159i sexu mi ale klidn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 \u0159\u00edkat „Tome“. Mn\u011b to vadit nebude.“ Zvednu k n\u011bmu tro\u0161ku hlavu.<\/div>\n
„P\u0159i… p\u0159i sexu?“ vzlyknu a pak syknu bolest\u00ed. Op\u0159el jsem se o tu ruku.<\/div>\n
„A co sis myslel, \u017ee tu budeme d\u011blat, mil\u00e1\u010dku? Str\u00e1v\u00edme tu spolu kr\u00e1sn\u00e9 l\u00edb\u00e1nky,“ \u0159ekne zasn\u011bn\u011b a zav\u0159e na chv\u00edli o\u010di. Ne, tohle je zl\u00fd sen. Nemysl\u00ed to v\u00e1\u017en\u011b, pros\u00edm, \u017ee ne?!<\/em><\/div>\n
„Ale j\u00e1… pros\u00edm, ne,“ \u0161eptnu.<\/div>\n
„Ale ano,“ zatlesk\u00e1 nad\u0161en\u011b a ihned si ke mn\u011b p\u0159isedne tak bl\u00edzko, jak to jen jde.<\/div>\n
„Ne, moc t\u011b pros\u00edm, Hanzi,“ vydechnu. T\u0159eba ho obm\u011bk\u010d\u00ed, kdy\u017e mu \u0159eknu jm\u00e9nem. Mus\u00edm se z toho n\u011bjak vykroutit. <\/p>\n

<\/em><\/div>\n

„Auu,“ zak\u0148u\u010d\u00edm. Ihned zpozorn\u00ed.<\/div>\n
„Copak t\u011b bol\u00ed? M\u00e1m p\u0159ece jen p\u0159in\u00e9st tu l\u00e9k\u00e1rni\u010dku?“ pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i a pak si v\u0161imne m\u00e9 ranky u sp\u00e1nku. Ihned se zvedne a se slovy „Hned tu budu“ se vypa\u0159\u00ed. I kdy\u017e m\u011b to asi nemine, chci to odd\u00e1lit.<\/em> Po chv\u00edli se vr\u00e1t\u00ed i s l\u00e9k\u00e1rni\u010dkou a posad\u00ed se zp\u011bt ke mn\u011b.<\/div>\n
„Asi m\u00e1m n\u011bco se z\u00e1p\u011bst\u00edm,“ uk\u00e1\u017eu mu svou dost nateklou ruku. Vezme mi ji opatrn\u011b do t\u011bch velk\u00fdch dlan\u00ed a chvilku si to prohl\u00ed\u017e\u00ed, a\u017e p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to jako nara\u017eenina. Mo\u017en\u00e1 je to nalomen\u00fd, ale to se zahoj\u00ed. Zav\u00e1\u017eu ti to a budeme to spole\u010dn\u011b ledovat,“ usm\u011bje se a pol\u00edb\u00ed m\u011b.<\/div>\n
„Ne, nel\u00edbej m\u011b, nedot\u00fdkej se m\u011b. Je to… moc \u010derstv\u00e9,“ sna\u017e\u00edm se to n\u011bjak zakecat. Nejrad\u0161i bych mu jednu vrazil a utekl, ale copak m\u016f\u017eu?<\/em><\/div>\n
„Bude\u0161 si muset zvyknout,“ p\u0159ichytil m\u011b za t\u00fdl a str\u010dil mi jazyk do pusy. Ihned jsem se mu sna\u017eil vyrvat. Nijak jsem mu to hlavn\u011b neopl\u00e1cel a sna\u017eil se od n\u011bj jakkoli dostat. Najednou se odtrhnul.<\/div>\n
„Zd\u00e1 se, \u017ee se bude\u0161 muset nau\u010dit poslouchat,“ \u0159ekl hnusn\u00fd t\u00f3nem a za\u010dal mi ovazovat ruku. <\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„Pro\u010d mi tohle d\u011bl\u00e1\u0161?“ rozpl\u00e1\u010du se. Ne, \u017ee bych to hr\u00e1l, ale m\u016fj pl\u00e1\u010d a vzlyky by ho mohly obm\u011bk\u010dit.<\/em><\/div>\n
„Proto\u017ee t\u011b miluju, jak u\u017e jsem \u0159ekl. A chci, abys byl jenom m\u016fj,“ \u0159ekne naprosto klidn\u011b. Odv\u00e1t\u00edm znechucen\u011b hlavu stranou.<\/div>\n
„Ale… to mus\u00ed b\u00fdt oboustrann\u00e9, aby to klapalo.“<\/div>\n
„Zvykne\u0161 si,“ pokr\u010d\u00ed lhostejn\u011b rameny.<\/div>\n
„Miluju Toma,“ stoj\u00edm si za sv\u00fdm. I kdy\u017e v\u00edm, \u017ee m\u011b to bude st\u00e1t dal\u0161\u00ed bolest. N\u011bco uvnit\u0159 mi \u0159\u00edkalo, \u017ee je Tom na\u017eivu. Ale to je nejsp\u00ed\u0161 t\u00edm, \u017ee jsem s n\u00edm naprosto spojen. Asi si to po\u0159\u00e1d jen nalh\u00e1v\u00e1m. Nedo\u0161lo mi to. Ne, je\u0161t\u011b ne. Ale Tom… ode\u0161el.<\/em><\/div>\n
„Nemluv o n\u011bm,“ zavr\u010d\u00ed a dov\u00e1\u017ee mi ruku. Hned ji strhnu k sob\u011b.<\/div>\n
„D\u00edky,“ hlesnu.<\/div>\n
„U\u017e nechci sly\u0161et nic o tv\u00e9m bratrovi, ani nic o tom, \u017ee ho miluje\u0161. Bude\u0161 milovat m\u011b,“ zvedne se.<\/div>\n
„Nikdy,“ prsknu a zamra\u010d\u00edm se. A v tu chv\u00edli mi p\u0159ilet\u00ed po\u0159\u00e1dn\u00e1 facka.<\/div>\n
„Bude\u0161 m\u011b poslouchat!“ zak\u0159i\u010d\u00ed. Hlavou se a\u017e tro\u0161ku pooto\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Miluju ho a nezm\u011bn\u00ed\u0161 to. Nikdy, sly\u0161\u00ed\u0161? Nikdy!“ Dostanu dal\u0161\u00ed facku a pak m\u011b popadne za zdravou ruku.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee to p\u0159ijde. M\u016f\u017ee\u0161 si za to s\u00e1m,“ zavr\u010d\u00ed. D\u00e1 doprost\u0159ed m\u00edstnosti \u017eidli a na tu m\u011b posad\u00ed. Vezme provaz a za\u010dne m\u011b k n\u00ed p\u0159ivazovat.<\/div>\n
„Ne!“ za\u010dnu sebou \u0161kubat a povede se mi se i zvednout a ud\u011blat p\u00e1r krok\u016f jinam. „Nechce\u0161 mi p\u0159ece ubli\u017eovat!“<\/div>\n
„Jenom\u017ee neum\u00ed\u0161 poslouchat, tak\u017ee to tak b\u00fdt mus\u00ed!“ popadne m\u011b surov\u011b kolem pasu a zas m\u011b zasad\u00ed do \u017eidle. Tentokr\u00e1t se mu u\u017e povede m\u011b p\u0159iv\u00e1zat. A to dost pevn\u011b a t\u011bsn\u011b.<\/div>\n
„Hajzle,“ \u0161eptnu s\u00e1m pro sebe a stejn\u011b se sna\u017e\u00edm dostat z toho pevn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed. T\u011b\u017eko se mi i d\u00fdchalo. Opravdu m\u011b p\u0159iv\u00e1zal velmi pevn\u011b. <\/p>\n

Je tak zl\u00fd! Nech\u00e1pu, pro\u010d tohle d\u011bl\u00e1. Pro\u010d m\u00e1 takov\u00e9 pot\u011b\u0161en\u00ed z toho, \u017ee ubli\u017euje druh\u00fdm. Nejrad\u0161i bych jej zabil! Ne, kv\u016fli sob\u011b. Ale kv\u016fli Tomovi. To on byl p\u0159\u00ed\u010dinou na\u0161ich h\u00e1dek, on zp\u016fsoboval neust\u00e1l\u00fd strach, nervozitu a nejistotu. A te\u010f… zap\u0159\u00ed\u010dinil tu nehodu, p\u0159i kter\u00e9m jsem p\u0159i\u0161el z\u0159ejm\u011b o svoje dvoj\u010de. O \u010dlov\u011bka, kter\u00fd pro m\u011b byl v\u0161\u00edm. Ale st\u00e1le bude. <\/p>\n

<\/em><\/div>\n

„A tady z\u016fstane\u0161, dokud se nevr\u00e1t\u00edm,“ p\u0159ik\u00e1zal mi. Znovu zkontroloval provaz a spokojen\u011b se usm\u00e1l. „Ne \u017ee bys n\u011bkam snad mohl ut\u00e9ct,“ sklon\u00ed se ke mn\u011b.<\/div>\n
„Co kdy\u017e se mi bude cht\u00edt \u010d\u016frat?“ \u0161eptnu nevinn\u011b, i kdy\u017e bych na n\u011bj za\u010dal nejrad\u011bji k\u0159i\u010det.<\/div>\n
„Tak… to prost\u011b bude\u0161 muset udr\u017eet,“ usm\u011bje se a popl\u00e1c\u00e1 m\u011b po tv\u00e1\u0159i jako poslu\u0161n\u00e9ho kon\u011b.<\/div>\n
„Po\u010d\u016fr\u00e1m se ti tady,“ \u0159eknu naprosto v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„To nevad\u00ed, l\u00e1sko. Pak to vyt\u0159e\u0161,“ oplat\u00ed mi tak\u00e9 v\u00e1\u017en\u011b.<\/div>\n
„Ty m\u011b snad rozv\u00e1\u017ee\u0161?“ rejpnu si znovu. Je tak nechutn\u00fd! Jen jak se d\u00edv\u00e1, jak se m\u011b dot\u00fdk\u00e1. P\u0159ijde mi opravdu slizk\u00fd.<\/em><\/div>\n
„A\u017e se vr\u00e1t\u00edm, tak ano. A nebu\u010f drz\u00fd,“ \u0159ekne pobaven\u011b a rozejde se pry\u010d. Takhle je mi snad i l\u00edp. Hlavn\u011b, \u017ee tu nen\u00ed. V hlav\u011b m\u00e1m tak velk\u00fd zmatek. Nev\u00edm, jak se chovat. Jestli poslouchat nebo se vzp\u00edrat. M\u00e1m plnou hlavu Toma.<\/em> Najednou se ve dve\u0159\u00edch zastavil. <\/p>\n<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b jsem na n\u011bco zapomn\u011bl,“ \u0159ekne a vr\u00e1t\u00ed si ke sv\u00e9mu b\u00e1glu. Chv\u00edli v tom \u0161trach\u00e1, a\u017e vyt\u00e1hne n\u011bjakou fotku.<\/div>\n
„Tohle jsem si schoval pro jistotu, kdyby ti chyb\u011bl tv\u016fj velk\u00fd br\u00e1cha,“ \u0159ekne s \u00fasm\u011bvem a polo\u017e\u00ed p\u0159ede m\u011b na st\u016fl fotku m\u011b a Toma, z Grand Canyonu. Musel tam n\u011bkde b\u00fdt a sledovat n\u00e1s.<\/em> Jakmile to uvid\u00edm, hlasit\u011b se rozbre\u010d\u00edm a za\u010dnu se vztekat. Tolik to bol\u00ed.<\/div>\n
„Jsi nejv\u011bt\u0161\u00ed hajzl, kter\u00fdho zn\u00e1m!“ vy\u0161t\u011bknu po n\u011bm a pl\u00e1\u010du d\u00e1l. Jak jen mohl? Je to naprost\u00e1 zr\u016fda. Ten \u010dlov\u011bk nem\u00e1 srdce a hlavn\u011b mozek!<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, zlat\u00ed\u010dko,“ za\u0161ept\u00e1 mi sladce do ucha a pak m\u011b na n\u011bj pol\u00edb\u00ed. B\u011bhem chvilky se za n\u00edm zav\u0159ou dve\u0159e. Nahlas se rozk\u0159i\u010d\u00edm. M\u00e1m toho v sob\u011b tolik.<\/div>\n
„Tome!“ k\u0159iknu. Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mi kut\u00e1l\u00ed jedna slza za druhou.<\/p>\n<\/div>\n
Pro\u010d se tohle v\u0161echno stalo? Ud\u011blal jsem n\u011bco tak hrozn\u00e9ho, \u017ee te\u010f mus\u00edm takhle trp\u011bt? Z\u0159ejm\u011b ano. Je mi v\u0161echno jedno. Jestli mi nad\u00e1v\u00e1, bije m\u011b, vysm\u00edv\u00e1 se mi. Jedin\u00e9, co m\u011b tr\u00e1p\u00ed, je Tom. Nedok\u00e1\u017eu nemyslet na to, co se s n\u00edm d\u011bje nebo ned\u011bje. Co kdy\u017e… co kdy\u017e je mrtv\u00fd? Nechci na to ani pomyslet. Mus\u00edm doufat v to, \u017ee ho p\u0159evezli do nemocnice a je v po\u0159\u00e1dku. Snad odjede dom\u016f, zp\u00e1tky do N\u011bmecka. Chci, aby \u017eil sv\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot a byl hlavn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Ur\u010dit\u011b si najde brzy i tu p\u0159\u00edtelkyni. V\u017edy o n\u011bj byl z\u00e1jem, pro\u010d by nebyl d\u00e1l, \u017ee? Za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00fdt stejn\u011b na pochyb\u00e1ch. Kdy\u017e mi v Grand Canyonu, v aut\u011b ozn\u00e1mil, \u017ee je konec, asi v\u011bd\u011bl pro\u010d. T\u0159eba to pl\u00e1noval. Jen nev\u011bd\u011bl, jak mi to \u0159\u00edct. Nemohu mu to vy\u010d\u00edtat. Beze m\u011b mu bude l\u00e9pe, t\u00edm jsem si jist\u00fd. Byl jsem jeho velk\u00e1 p\u0159\u00edt\u011b\u017e. Takov\u00e1 koule uv\u00e1zan\u00e1 u jeho nohy. Kone\u010dn\u011b bude m\u00edt klid. Ale j\u00e1… v\u017edy ho budu milovat. Proto\u017ee on byl prvn\u00ed a posledn\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00e9mu jsem v\u011bnoval svoje srdce, svou du\u0161i a cel\u00fd se mu oddal. Nepat\u0159\u00edm nikomu jin\u00e9mu na sv\u011bt\u011b, ne\u017e-li jemu. On je jedin\u00fd.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nev\u00edm, jak dlouho byl pry\u010d. Mohla to b\u00fdt hodina, mo\u017en\u00e1 dv\u011b. Nem\u011bl jsem p\u0159ehled o \u010dase. Ale p\u0159i\u0161el. A v ruce nesl velkou ta\u0161ku.<\/div>\n
„Ahoj, zlat\u00ed\u010dko,“ pozdravil m\u011b vesele, jakmile ve\u0161el do dve\u0159\u00ed. Ale nic jsem mu na to neodpov\u011bd\u011bl. Sed\u011bl jsem, o\u010di jsem m\u011bl zav\u0159en\u00e9 a t\u00e9m\u011b\u0159 nevn\u00edmal. C\u00edtil jsem tu jeho hnusnou kol\u00ednskou. Musel b\u00fdt u m\u011b.<\/div>\n
„Bille?“ zat\u0159ese se mnou. Prudce otev\u0159u o\u010di a cuknu sebou. Jen se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m. Nejrad\u011bji bych ty o\u010di neotev\u0159el. Ale to by se mnou znovu zat\u0159\u00e1sl, znovu by se m\u011b dotknul. A j\u00e1 se cht\u011bl vyhnout v\u0161em jeho dotyk\u016fm.<\/em><\/div>\n
„U\u017e jsem se lekl, \u017ee chce\u0161 o v\u0161echno p\u0159ij\u00edt,“ mrkne na m\u011b a odnese tu jeho ta\u0161ku vedle.<\/div>\n
„O co?“ \u0159eknu ti\u0161e.<\/div>\n
„No p\u0159edem ti d\u00e1m n\u011bco k j\u00eddlu a k pit\u00ed. Chce\u0161 si doj\u00edt na z\u00e1chod?“ zept\u00e1 se a za\u010dne m\u011b rozvazovat. Jen k\u00fdvnu hlavou a dr\u017e\u00edm. Aspo\u0148 zjist\u00edm, jak to tu vypad\u00e1. A na chv\u00edli se zase zbav\u00edm jeho p\u0159\u00edtomnosti. <\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e m\u011b rozv\u00e1\u017ee, pom\u016f\u017ee mi vst\u00e1t a odvede m\u011b vedle do koupelny.<\/div>\n

„P\u0159inesu ti zat\u00edm led na tu ruku,“ odejde zase.<\/em> Hned jak odejde, zav\u0159u se a zamknu. Op\u0159u se o ze\u010f a zav\u0159u o\u010di. Te\u010f ke mn\u011b nem\u016f\u017ee<\/em>.<\/div>\n
Po chvilce vzal za kliku, ale nemohl otev\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Bille, otev\u0159i,“ vrazil do dve\u0159\u00ed. „Ihned odemkni!“ zak\u0159i\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Moment,“ \u0159eknu. Spl\u00e1chnu, aby to nebylo tak n\u00e1padn\u00e9. Tak a co te\u010f? M\u00e1m odemknout nebo ne?<\/em><\/div>\n
„D\u011blej, odemkni!“ za\u010dne lomcovat dve\u0159mi. Nesp\u011bch\u00e1m. Nehodl\u00e1m sp\u011bchat jen kv\u016fli jeho k\u0159iku. Opl\u00e1chnu si tro\u0161ku obli\u010dej. A\u017e pak dojdu odemknout.<\/div>\n
„Co sis myslel?!“ popadne m\u011b hned za pa\u017ei.<\/div>\n
„Au, pus\u0165 m\u011b. \u0160el jsem na z\u00e1chod a opl\u00e1chnout se,“ vytrhnu se mu. „Nic \u0161patn\u00e9ho jsem neud\u011blal!“ <\/p>\n<\/div>\n
„Jo? L\u00edbilo se ti tam? Tak fajn!“ \u0161t\u011bkn\u011b na m\u011b. \u010capne m\u011b za vlasy a za\u010dne m\u011b t\u00e1hnout zp\u011bt do koupelny. Hod\u00ed m\u011b na podlahu a za\u010dne mi p\u0159ivazovat ruce zespoda k umyvadlu. Vyjeknu tro\u0161ku bolest\u00ed, uhod\u00edm se.<\/div>\n
„Ne! Nech m\u011b!“ k\u0159i\u010d\u00edm a br\u00e1n\u00edm se. Povede se mi ho nakopnout.<\/div>\n
„Nic jsem neud\u011blal!“ Pro\u010d m\u011b takhle t\u00fdr\u00e1? Co jsem ud\u011blal tak \u0161patn\u00e9ho?<\/em><\/div>\n
„P\u0159ede mnou se nebude\u0161 zamykat!“ za\u0159ve a vraz\u00ed mi po\u0159\u00e1dnou facku. „A u\u017e v\u016fbec do m\u011b nebude\u0161 kopat!!“ vraz\u00ed mi je\u0161t\u011b jednu takovou, a\u017e si prokousnu ret. Pevn\u011b mi st\u00e1hne ruce provazem a zvedne se. Z toho rtu se mi rozte\u010de hned krev.<\/div>\n
„Tak m\u011b nep\u0159ivazuj jako psa!“ k\u0159iknu znovu. A on m\u011b m\u016f\u017ee b\u00edt. On si se mnou m\u016f\u017ee d\u011blat, co se mu zl\u00edb\u00ed. Dobytek!<\/em><\/div>\n
„Tak se jako pes nechovej,“ odejde a pr\u00e1skne za sebou dve\u0159mi. Jak ty dve\u0159e t\u0159\u00edsknou, trhnu sebou.<\/div>\n
„Zmrde!“ \u0159eknu nahlas, ale s\u00e1m pro sebe. Sna\u017e\u00edm se n\u011bjak rozv\u00e1zat, ale nejde to. Ruce m\u00e1m sice celkem \u0161t\u00edhl\u00e9, ale ani to mi tentokr\u00e1t nepom\u016f\u017ee. M\u016f\u017eu b\u00fdt r\u00e1d, \u017ee mi neucpal n\u011b\u010d\u00edm pusu.<\/div>\n
Jenom\u017ee najednou se vr\u00e1t\u00ed. A p\u0159ijde a\u017e ke mn\u011b. Pod\u00edv\u00e1m se mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. P\u0159i\u010dem\u017e tu krev si ot\u0159u do tri\u010dka. Te\u010de to dost. Vezme m\u011b bezcitn\u011b za bradu. <\/p>\n<\/div>\n
„Kde m\u00e1\u0161 mobil?“ proced\u00ed skrz zuby. Neodpov\u00edm mu a vytrhnu mu svou tv\u00e1\u0159 z dlan\u011b. Za\u010dne m\u011b ohrab\u00e1vat, rozkrok a pak stehna.<\/div>\n
„Ah, tady ho m\u00e1me…“ usm\u011bje se a str\u010d\u00ed mi ruku do kapsy.<\/div>\n
„Ne!“ trhnu sebou ke stran\u011b a ucuknu tak. „Nech mi ten mobil.“<\/div>\n
„Kdepak. Budu ti hl\u00eddat telefon\u00e1ty od tv\u00fdch BFF. Kdy\u017etak ti \u0159eknu, co \u0159\u00edkali,“ zasm\u011bje se a vezme mi ho. Postav\u00ed se a poodejde ke dve\u0159\u00edm.<\/div>\n
„\u017de je pozdravuju!“ prsknu a odplivnu si, proto\u017ee m\u011b ta krev \u0161tve.<\/div>\n
„Vzk\u00e1\u017eu,“ k\u00fdvne pobaven\u011b a rozejde se pry\u010d. „Jo a je\u0161t\u011b…“ zastav\u00ed se. „Moc tu nenad\u011blej, jinak to budeme muset vyt\u0159\u00edt tv\u00fdma vlasama. Nen\u00ed tu \u017e\u00e1dn\u00fd hadr,“ usm\u011bje se sladce a dve\u0159e se za n\u00edm zvenku zav\u0159ou. Oh, nejrad\u0161i bych vyt\u0159el s tebou! S tou tvou nechutnou dr\u017ekou, ty hajzle!<\/em><\/div>\n
„Hanzi!“ k\u0159iknu po n\u011bm. Chci se ho na n\u011bco zeptat. Nic. Tak necho\u010f. Aspo\u0148 se na tebe nebudu muset koukat.<\/em> Na\u0161tvan\u011b se uveleb\u00edm na zemi a kouk\u00e1m se kolem sebe. Sakra, jak se jen z tohohle dostanu. Pot\u0159ebuju to o n\u011bco roz\u0159ezat, ale o co. <\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\u010cas ut\u00edk\u00e1 p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b pomalu. Ale j\u00e1 o n\u011bm stejn\u011b nem\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd pojem. Co mi te\u010f vlastn\u011b chyb\u00ed? Sed\u00edm. Dokonce v koupeln\u011b, na celkem \u010dist\u00e9 podlaze. Ale s\u00e1m. Bez Toma. To je to, co m\u011b bol\u00ed nejv\u00edc. U\u017e ho nikdy neuvid\u00edm. Neuvid\u00edm ten jeho \u00fasm\u011bv, rozz\u00e1\u0159en\u00e9 o\u010di, perfektn\u011b vypracovan\u00e9 t\u011blo. U\u017e se jej nikdy nedotknu, nepohlad\u00edm ho, nepol\u00edb\u00edm, ne\u0159eknu mu, jak moc ho miluju. Ta p\u0159edstava mi ub\u00edr\u00e1 na \u017eivot\u011b a to doslovn\u011b. Zab\u00edj\u00ed m\u011b, ub\u00edj\u00ed zevnit\u0159.
<\/em><\/div>\n
Po dal\u0161\u00ed hodin\u011b se u\u017e za\u010dnu vrt\u011bt, bol\u00ed m\u011b zadek. Ta tvrd\u00e1 zem m\u011b tla\u010d\u00ed. Nav\u00edc m\u011b ten idiot tak pevn\u011b sev\u0159el, \u017ee se m\u016f\u017eu jen sotva hnout. Po chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed ho cht\u011b necht\u011b zavol\u00e1m.<\/div>\n
„Hanzi!“ zak\u0159i\u010d\u00edm, aby to k n\u011bmu dolehlo. Chvilku to trv\u00e1, ale nakonec se dve\u0159e otev\u0159ou.<\/div>\n
„Hm?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/div>\n
„Odv\u00e1\u017ee\u0161 m\u011b, pros\u00edm?“ \u0159eknu, i kdy\u017e se mi u toho vzteky ten zadek i sv\u00edr\u00e1.<\/div>\n
„Kdy\u017e mi \u0159ekne\u0161 dobr\u00fd d\u016fvod, pro\u010d bych to m\u011bl ud\u011blat, tak ano,“ p\u0159ik\u00fdvne a s pozvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm m\u011b sleduje.<\/div>\n
„V\u0161echno m\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b bol\u00ed, t\u011b\u017eko se mi d\u00fdch\u00e1. Nechci tu b\u00fdt.“<\/div>\n
„Fajn,“ p\u0159ik\u00fdvne, p\u0159ejde ke mn\u011b a za\u010dne m\u011b odvazovat. „Chce\u0161 b\u00fdt rad\u011bji vedle se mnou?“ Bo\u017ee, jak se v\u016fbec opova\u017euje se m\u011b na tohle zeptat. Ne, opravdu nechci. Klidn\u011b si lehnu do vany, ale u n\u011bj b\u00fdt nechci. R\u00e1d bych byl vedle, ale bez n\u011bj.<\/em><\/div>\n
„Hmm,“ \u0159eknu jen nep\u0159\u00edtomn\u011b.<\/div>\n
„No… budu to br\u00e1t jako souhlas,“ pousm\u011bje se. Rozv\u00e1\u017ee mi ruce a pom\u016f\u017ee mi na nohy. Odejde zp\u011bt vedle do pokoje. Hned se tro\u0161ku prot\u00e1hnu. Pod\u00edv\u00e1m se na sebe do zrcadla.<\/div>\n
„No, hezk\u00fd,“ \u0161eptnu si ti\u0161e pro sebe. Ten ret je fakt kouzelnej. Hned si to za\u010dnu oplachovat studenou vodou. <\/p>\n<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si n\u011bco k j\u00eddlu? N\u011bco k pit\u00ed?“ zavol\u00e1.<\/div>\n
„Ne,“ \u0159eknu jasn\u011b. Rad\u011bji si naberu tro\u0161ku vody do dlan\u00ed a tak se napiju.<\/div>\n
„M\u011bl bys n\u011bco j\u00edst. Jsi, Billy, stra\u0161n\u011b pohubl\u00fd…“ Na to u\u017e mu nic ne\u0159eknu a p\u0159ejdu vedle do pokoje, kde bohu\u017eel je. Sed\u00ed u stolu s \u010dasopisem v ruce. Hned vzhl\u00e9dne a cel\u00e9ho si m\u011b sjede pohledem, a\u017e se pousm\u011bje. Jazykem si p\u0159ejede po rtech. Nev\u011bnuji mu jedin\u00fd pohled, jen dojdu k oknu a d\u00edv\u00e1m se z n\u011bj. Venku je celkem hezky.<\/div>\n
„Cht\u011bl by ses proj\u00edt?“ vysko\u010d\u00ed hned na nohy. To jako s n\u00edm? Te\u010f? V \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b. Na to opravdu nem\u00e1m jedinou n\u00e1ladu ani my\u0161lenku.<\/em><\/div>\n
„Ne, jsem unaven\u00fd,“ \u0159eknu ti\u0161e.<\/div>\n
„Tak si m\u016f\u017ee\u0161 lehnout a vyspat se,“ nab\u00eddne mi a uk\u00e1\u017ee k posteli. Jen pok\u00fdvu hlavou. Stejn\u011b bych te\u010f asi neusnul. Nedok\u00e1\u017eu vypnout. Po\u0159\u00e1d vid\u00edm p\u0159ed o\u010dima Toma. Jak mu tekla krev, v\u0161ude byla krev.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Netrvalo to dlouho a on byl zp\u00e1tky. P\u0159inesl pit\u00ed i j\u00eddlo, jak \u0159ekl. P\u0159es rameno m\u011bl hozen\u00fd provaz. Kdy\u017e jsem to uvid\u011bl, zhrozil jsem se a za\u010dal se sunout po posteli d\u00e1l. Sakra, u\u0161pinil jsem krv\u00ed<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[356],"tags":[],"class_list":["post-9019","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obsession"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9019","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9019"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9019\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9019"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9019"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9019"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}