{"id":903,"date":"2017-11-24T16:00:00","date_gmt":"2017-11-24T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=897"},"modified":"2017-11-24T16:00:00","modified_gmt":"2017-11-24T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/11\/24\/vampire-sunrise-ii-8\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 8."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Tome? Tome?“<\/em><\/div>\n
N\u011bjak\u00fd pov\u011bdom\u00fd hlas ke mn\u011b p\u0159ich\u00e1zel z velk\u00e9 d\u00e1lky. Jen\u017ee j\u00e1 jsem m\u011bl pocit, jako bych v\u00e1\u017eil snad tunu a i m\u00e1 v\u00ed\u010dka byla t\u011b\u017ek\u00e1. Necht\u011blo se mi otev\u0159\u00edt o\u010di, nato\u017e se v\u016fbec pohnout. Postel pode mnou byla a\u017e moc pohodln\u00e1 na to, abych na sv\u00e9m stavu n\u011bco m\u011bnil. P\u0159ikr\u00fdvka m\u011b svou t\u00edhou udr\u017eovala ve sladk\u00e9m stavu nev\u011bdom\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Tome, probu\u010f se. U Dr\u00e1kuly, sp\u00ed\u0161 u\u017e snad dvan\u00e1ct hodin.“<\/em><\/div>\n
Rozhodn\u011b to byl Bill a o\u010dividn\u011b se mu m\u016fj moment\u00e1ln\u00ed zimn\u00ed sp\u00e1nek nezamlouval. P\u0159inutil jsem sv\u00e9 t\u011blo zareagovat a lehce se zavrt\u011bl. Vzduch kolem byl studen\u00fd a nep\u0159\u00edjemn\u011b m\u011b ovanul na z\u00e1tylku. S obrovskou n\u00e1mahou jsem od sebe odlepil v\u00ed\u010dka. Zjistil jsem, \u017ee le\u017e\u00edm v na\u0161\u00ed posteli, rozpl\u00e1cnut\u00fd jako \u017e\u00e1ba na b\u0159i\u0161e a na sob\u011b m\u00e1m v\u010derej\u0161\u00ed oble\u010den\u00ed. Skrz okno na m\u011b pomrk\u00e1valy jasn\u00e9 hv\u011bzdy, tak\u017ee bylo jasn\u00e9, \u017ee jsem prospal cel\u00fd den.<\/em><\/div>\n
„Prospal jsi cel\u00fd den,“ informoval m\u011b Bill, jako by kop\u00edroval moje my\u0161lenky.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d jsi m\u011b nevzbudil, kdy\u017e jsi p\u0159i\u0161el ze sprchy?“ zachrapt\u011bl jsem hlasem, kter\u00fd nesl zn\u00e1mky p\u0159eru\u0161en\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Sna\u017eil jsem se, ale \u00fapln\u011b jsi vytuhnul. Kdybys nechr\u00e1pal, myslel bych si, \u017ee jsi mrtv\u00fd.“ Posadil se na okraj postele, a\u017e se matrace zhoupla, aby si za\u0161n\u011broval boty. „U\u017e mus\u00edm j\u00edt. Sn\u011bhov\u00e1 bou\u0159e je pry\u010d, tak\u017ee budu doh\u00e1n\u011bt, co jsme zame\u0161kali. Sj\u00ed\u017ed\u011bj\u00ed se klany, tak\u017ee je za\u010dneme p\u0159ij\u00edmat,“ informoval m\u011b. Chvilku jsem zva\u017eoval, \u017ee se aspo\u0148 p\u0159eto\u010d\u00edm na z\u00e1da, ale moje svaly m\u011b neposlouchaly.<\/em><\/div>\n

„Na no\u010dn\u00edm stolku jsem ti nechal trochu m\u00e9 krve. V\u010dera jsme to n\u011bjak nedokon\u010dili,“ sna\u017eil se o ledabyl\u00fd t\u00f3n, ale c\u00edtil jsem z n\u011bj rozlad\u011bn\u00ed. Neuspokojen\u00fd Bill byl dost protivn\u00fd.<\/em><\/div>\n
„D\u00edky,“ zamumlal jsem do pol\u0161t\u00e1\u0159e.<\/em><\/div>\n
„A mysl\u00edm, \u017ee jsem vy\u0159e\u0161il tu v\u011bc se \u0161kolou. Mohl by ses za mnou stavit, a\u017e se d\u00e1\u0161 trochu do kupy?“<\/em><\/div>\n
„Jo, jasn\u011b. Kde bude\u0161?“<\/em><\/div>\n
„Do p\u016flnoci v kancel\u00e1\u0159i. Pak u\u017e m\u011b \u010dekaj\u00ed jedn\u00e1n\u00ed. Douf\u00e1m, \u017ee to do t\u00e9 doby stihne\u0161.“<\/em><\/div>\n
P\u0159ik\u00fdvl jsem a s obrovskou n\u00e1mahou se kone\u010dn\u011b dostal alespo\u0148 na z\u00e1da. Mozek jsem m\u011bl jako v mlze a \u00fanavu c\u00edtil i v kostech. „U\u017e vst\u00e1v\u00e1m.“<\/em><\/div>\n
„M\u00e1m dojem, \u017ee t\u011b ten v\u010derej\u0161\u00ed z\u00e1chvat vy\u010derpal,“ nadhodil Bill a kousl se do spodn\u00edho rtu. C\u00edtil jsem klubko obav, kter\u00e9 se mu hem\u017eilo v b\u0159i\u0161e.<\/em><\/div>\n
„Budu v po\u0159\u00e1dku,“ pokusil jsem se o \u00fasm\u011bv, ale ani m\u016fj obli\u010dej necht\u011bl spolupracovat.<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee pozd\u011bji,“ lou\u010dil se Bill a l\u00edbnul m\u011b na rty. Pak u\u017e jsem usly\u0161el jen zaklapnut\u00ed dve\u0159\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\n

Opravdu jsem se sna\u017eil znovu neusnout, ale sp\u00e1nek si m\u011b na\u0161el s\u00e1m. Kdybych se s n\u00edm sna\u017eil bojovat, byla by to u\u017e p\u0159edem prohran\u00e1 bitva. Kdy\u017e jsem se pak probudil, od m\u00e9ho rozhovoru s Billem ub\u011bhlo n\u011bkolik hodin. Posadil jsem se a chvilku zmaten\u011b m\u017eoural do ztemn\u011bl\u00e9 m\u00edstnosti. Rozsv\u00edtil jsem sv\u011btla a zrak mi hned padl na skleni\u010dku s rudou tekutinou. Okam\u017eit\u011b se mi za\u010daly sb\u00edhat sliny a tak jsem se pro ni nat\u00e1hl. Kdy\u017e jsem polkl prvn\u00ed dou\u0161ek, znechucen\u011b jsem se zamra\u010dil. Studen\u00e1 krev ze sklenice nebyla ani zdaleka tak dobr\u00e1, jako kdy\u017e jsem pil z Billovy tepny. Dokonce se mi ani v hlav\u011b neprom\u00edtaly \u017e\u00e1dn\u00e9 Billovy pocity, bylo to jako p\u00edt hodn\u011b hnusn\u00fd raj\u010datovo-\u017eelezit\u00fd d\u017eus. P\u0159esto jsem se p\u0159inutil spolykat v\u0161echno, proto\u017ee jinak by se mi nepoda\u0159ilo vst\u00e1t z postele. Krev se mi v \u017ealudku za\u010dala rozh\u0159\u00edvat a j\u00e1 c\u00edtil, jak cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo o\u017e\u00edv\u00e1. Hned mi bylo l\u00edp. Dal jsem si rychlou sprchu a pak u\u017e sp\u011bchal do Billovy kancel\u00e1\u0159e. Necht\u011bl jsem, aby si myslel, \u017ee jsem ho zazdil.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tak poj\u010fme,“ p\u0159ik\u00e1zal Bill, kdy\u017e jsem zaklepal na jeho dve\u0159e. Gustav po mn\u011b hodil zamra\u010den\u00fdm pohledem, ale jinak ne\u0159ekl ani slovo. Ur\u010dit\u011b se mu nezamlouvalo, \u017ee mu kr\u00e1le odv\u00e1d\u00edm pry\u010d a on netu\u0161\u00ed kam.<\/em><\/div>\n

Ani\u017e by mi Bill cokoliv vysv\u011btlil, vedl m\u011b po zn\u00e1m\u00fdch chodb\u00e1ch. V n\u011bkter\u00fdch \u010d\u00e1stech hradu jsem se u\u017e vyznal, tak\u017ee jsem nepochyboval o tom, \u017ee m\u011b vede ke t\u0159\u00edd\u011b, kde jsem tak zoufale poho\u0159el. Jen\u017ee on dve\u0159e p\u0159e\u0161el a zaklepal hned na ty dal\u0161\u00ed. Ne\u010dekal na vyzv\u00e1n\u00ed a ve\u0161el dovnit\u0159.<\/em><\/div>\n
„Tome, tohle je Adam,“ spustil, jakmile jsme ve\u0161li do m\u00edstnosti, kter\u00e1 nemohla b\u00fdt ni\u010d\u00edm jin\u00fdm ne\u017e \u0161koln\u00edm kabinetem. St\u00e1ly tu reg\u00e1ly pln\u00e9 knih a za o\u0161um\u011bl\u00fdm d\u0159ev\u011bn\u00fdm stolem sed\u011bl up\u00edr, kter\u00fd ve v\u0161em tom nepo\u0159\u00e1dku p\u016fsobil naprosto nepat\u0159i\u010dn\u011b. P\u0159el\u00e9tl jsem pohledem p\u0159es jeho uhlov\u011b \u010dern\u00e9 vlasy, dokonal\u00e9 r\u016f\u017eov\u00e9 rty, kter\u00e9 m\u011bl rozta\u017een\u00e9 do v\u0159el\u00e9ho \u00fasm\u011bvu, ale nedok\u00e1zal jsem se odtrhnout, kdy\u017e jsem pohl\u00e9dl na jeho n\u00e1dhern\u00e9 modr\u00e9 o\u010di. Nic takov\u00e9ho jsem v \u017eivot\u011b nevid\u011bl. Billovy o\u010di byly kr\u00e1sn\u00e9, a\u0165 u\u017e hn\u011bd\u00e9 nebo modr\u00e9, ale tenhle klu\u010dina vypadal jako z jin\u00e9ho sv\u011bta. Nikdo na t\u00e9hle planet\u011b nemohl m\u00edt o\u010di takhle krystalicky modr\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Adam je\u0161t\u011b nen\u00ed dostudovan\u00fd u\u010ditel, tak\u017ee nem\u00e1 p\u0159id\u011blenou \u017e\u00e1dnou t\u0159\u00eddu. Ale um\u00ed toho dost, aby t\u011b mohl u\u010dit. Dohodli jsme se, \u017ee ti bude d\u00e1vat soukrom\u00e9 hodiny, abys nemusel sed\u011bt s ostatn\u00edmi. M\u00e1 v\u0161eobecn\u00fd p\u0159ehled, tak\u017ee t\u011b m\u016f\u017ee nau\u010dit v\u0161echno, co bude pot\u0159eba,“ vyru\u0161il m\u011b ze zasn\u011bn\u00ed m\u016fj p\u0159\u00edtel a j\u00e1 hned zahanben\u011b sklopil o\u010di k podlaze, doufaje, \u017ee si ani jeden z nich nev\u0161iml m\u00e9ho z\u00edr\u00e1n\u00ed.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„T\u011b\u0161\u00ed m\u011b,“ usm\u00e1l se Adam a vstal, aby mohl obej\u00edt st\u016fl a pot\u0159\u00e1st si se mnou rukou. Kdy\u017e m\u011b obemkly jeho hladk\u00e9 prsty, po p\u00e1te\u0159i mi p\u0159ejelo mraven\u010den\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Taky m\u011b t\u011b\u0161\u00ed,“ zask\u0159ehotal jsem, tak\u017ee jsem si musel odka\u0161lat a svoji odpov\u011b\u010f zopakovat.<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to bude v pohod\u011b?“ zamra\u010dil se na m\u011b Bill se starost\u00ed vepsanou do tv\u00e1\u0159e. „Vysv\u011btlil jsem Adamovi v\u0161echno, co bylo pot\u0159eba, a ujistil m\u011b, \u017ee ti ve v\u0161em vyjde vst\u0159\u00edc.“<\/em><\/div>\n
Nejd\u0159\u00edve jsem cht\u011bl za\u010d\u00edt vzdorovat, proto\u017ee jsme se s Billem dohodli, \u017ee o m\u00fdch schopnostech nikomu ne\u0159ekneme, ale kdy\u017e jsem se znovu pod\u00edval na Adamovu tv\u00e1\u0159, v\u0161echny chut\u011b na protesty m\u011b p\u0159e\u0161ly. Bo\u017ee, byl tak kr\u00e1sn\u00fd, \u017ee by m\u011bl n\u011bkde d\u011blat modela a ne se tady zahrab\u00e1vat v zapr\u00e1\u0161en\u00e9m kamrl\u00edku.<\/em><\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b to zvl\u00e1dneme,“ odpov\u011bd\u011bl m\u00edsto m\u011b a mrkl na m\u011b. V hrudn\u00edku se mi probudil zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nov\u00fd pocit, jak\u00fd tam rozhodn\u011b nikdy nebyl. Na p\u016fl jsem m\u011bl chu\u0165 odsud ut\u00e9ct a nikdy se nevr\u00e1tit, jen\u017ee moje druh\u00e1 p\u016flka tou\u017eila po tom se dotknout Adamovy dokonal\u00e9 tv\u00e1\u0159e a zjistit, jestli je jeho poko\u017eka na omak tak hebk\u00e1, jak vypad\u00e1.<\/em><\/div>\n
Bill Adama ignoroval a \u010dekal na mou odpov\u011b\u010f.<\/em><\/div>\n
„Bude to v pohod\u011b,“ potvrdil jsem i j\u00e1 a vym\u00e1\u010dkl ze sebe \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n
„Kdyby n\u011bco, jsem v hlavn\u00edm s\u00e1le,“ pohladil m\u011b po pa\u017ei a vtiskl mi polibek, kter\u00fd mi najednou p\u0159i\u0161el nepat\u0159i\u010dn\u00fd.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„P\u016fjdeme do u\u010debny?“ zeptal se Adam, ale na mou odpov\u011b\u010f ne\u010dekal. Sebral ze stolu p\u00e1r knih a odvedl m\u011b do pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edstnosti pln\u00e9 lavic. Byla o n\u011bco \u00fatuln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ta, ve kter\u00e9 jsem m\u011bl svou prvn\u00ed nepovedenou hodinu, ale mo\u017en\u00e1, \u017ee i na tohle Bill myslel. Cht\u011bl mi to co nejv\u00edc usnadnit. M\u00edsto toho, abych mu za to byl vd\u011b\u010dn\u00fd, jsem pohledem hltal sv\u00e9ho nov\u00e9ho soukrom\u00e9ho u\u010ditele. Prost\u011b jsem si nedok\u00e1zal pomoct.<\/em><\/div>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee hned prvn\u00ed den nebudeme za\u010d\u00ednat n\u011bjak\u00fdm nudn\u00fdm v\u00fdkladem. Mo\u017en\u00e1 bychom se mohli nejd\u0159\u00edve trochu poznat. Co ty na to?“ nadhodil a mn\u011b trvalo p\u00e1r vte\u0159in, ne\u017e jsem dok\u00e1zal zpracovat n\u011bjakou odpov\u011b\u010f. Posadil se za st\u016fl a pokynul mi, abych ho napodobil. „Tome?“ oslovil m\u011b znovu.<\/em><\/div>\n
„Ano, jo. Promi\u0148. Jsem trochu mimo,“ omlouval jsem se a umi\u0148oval si, \u017ee se mus\u00edm trochu v\u00edc ovl\u00e1dat.<\/em><\/div>\n
„V\u0161iml jsem si,“ zachichotal se Adam a jeho tv\u00e1\u0159 se cel\u00e1 rozz\u00e1\u0159ila, tak\u017ee jsem m\u011bl dojem, \u017ee se d\u00edv\u00e1m na opravdu n\u00e1dhern\u00fd oh\u0148ostroj. „Nevad\u00ed ti, \u017ee ti tyk\u00e1m? Ofici\u00e1ln\u00ed titul nem\u00e1\u0161, ale p\u0159ece jen pat\u0159\u00ed\u0161 ke kr\u00e1li.“<\/em><\/div>\n
„V\u016fbec ne. Jsem \u00fapln\u011b oby\u010dejn\u00fd,“ zakroutil jsem hlavou.<\/em><\/div>\n
„Tak to si rozhodn\u011b nemysl\u00edm,“ zalichotil mi a nebyl jsem si jist\u00fd, kdo z n\u00e1s v tu chv\u00edli zrudnul v\u00edc. Rozpa\u010dit\u00e9 ticho jsem p\u0159eru\u0161il j\u00e1 naprosto nevhodnou ot\u00e1zkou.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Promi\u0148, ale ned\u00e1 mi to, abych se nezeptal. Ty tvoje o\u010di. Takhle vypadaj\u00ed po\u0159\u00e1d?“<\/em><\/div>\n

Adam se tak rozesm\u00e1l, \u017ee se na \u017eidli zaklonil dozadu. „V\u00ed\u0161, tohle vlastn\u011b sl\u00fdch\u00e1m docela \u010dasto. A ano, takhle vypadaj\u00ed po\u0159\u00e1d. U\u017e jsem se s nimi narodil, v\u00ed\u0161.“<\/em><\/div>\n
„A kdy\u017e m\u00e1\u0161 hlad?“<\/em><\/div>\n
„To nev\u00edm, Tome. Nikdy jsem to nezkoumal. Tak\u017ee kdo v\u00ed,“ up\u0159el na m\u011b ty dv\u011b stud\u00e1nky, jako by za jeho slovy m\u011blo b\u00fdt n\u011bco v\u00edc.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148, vypt\u00e1v\u00e1m se jako idiot,“ zakroutil jsem hlavou a poposedl na tvrd\u00e9 \u017eidli. Pro\u010d v\u0161echno \u0161kolen\u00ed vybaven\u00ed bylo takhle nepohodln\u00e9? Aby se tam studenti c\u00edtili co mo\u017en\u00e1 nejh\u016f\u0159?<\/em><\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku,“ popl\u00e1cal m\u011b po ruce, kterou jsem m\u011bl pole\u017eenou na lavici. Jiskra, je\u017e mezi n\u00e1mi prol\u00e9tla, m\u011b tak p\u0159ekvapila, \u017ee jsem nadsko\u010dil a ne\u00famysln\u011b Adama pod lavic\u00ed kopl do nohy.<\/em><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ vykoktal jsem a v\u00edc trapn\u011b u\u017e jsem se c\u00edtit nemohl. Co to se mnou sakra je?<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee si u\u0161et\u0159\u00edme spoustu \u010dasu, kdy\u017e se mi p\u0159estane\u0161 omlouvat,“ zazubil se znovu Adam. Je jist\u00e9, \u017ee pokud se na m\u011b tahle bude usm\u00edvat po\u0159\u00e1d, nic moc se nenau\u010d\u00edm.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„M\u016f\u017eu se t\u011b na n\u011bco zeptat j\u00e1?“ pohl\u00e9dl na m\u011b takov\u00fdm zp\u016fsobem, \u017ee jsem byl okam\u017eit\u011b zv\u011bdav\u00fd, co ho zaj\u00edm\u00e1. Jako by m\u011bl strach, co mu odpov\u00edm.<\/em><\/div>\n

„M\u016f\u017ee\u0161,“ souhlasil jsem tedy.<\/em><\/div>\n
„Jak se ti poda\u0159ilo sbalit kr\u00e1le?“ Tak takovou ot\u00e1zku jsem tedy ne\u010dekal. Pro zm\u011bnu jsem to byl j\u00e1, koho p\u0159epadl z\u00e1chvat sm\u00edchu p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee by se Bill n\u011bk\u00fdm nechal dobrovoln\u011b sbalit.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 ho nesbalil,“ p\u0159iznal jsem, kdy\u017e se mi poda\u0159ilo uklidnit. „To on si na\u0161el m\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Jak?“ zavrt\u011bl hlavou nech\u00e1pav\u011b Adam a bylo zn\u00e1t, \u017ee p\u0159\u00edmo dycht\u00ed po odpov\u011bdi. „Nech\u00e1pej to \u0161patn\u011b. J\u00e1 jsem r\u00e1d, \u017ee je Bill na\u0161\u00edm kr\u00e1lem, ale co ho zn\u00e1m, je takov\u00fd tvrd\u00fd a nep\u0159\u00edstupn\u00fd. Nedok\u00e1\u017eu pochopit, jak se ti poda\u0159ilo ho obm\u011bk\u010dit.“<\/em><\/div>\n
Chvili\u010dku jsem na Adama z\u00edral a rozm\u00fd\u0161lel si, co mu \u0159eknu. Tady na hrad\u011b nikdo o m\u00e9 minulosti nev\u011bd\u011bl a j\u00e1 jsem nebyl takov\u00fd hlup\u00e1k, abych to n\u011bkomu vykl\u00e1dal. Jen\u017ee z Adama jsem m\u011bl dojem, \u017ee mu m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it, tak\u017ee nakonec pro\u010d ne?<\/em><\/div>\n
„Byl jsem lovec up\u00edr\u016f a Bill m\u011b na\u0161el, kdy\u017e jsme byli s p\u00e1r kamar\u00e1dy na lovu.“ \u00damysln\u011b jsem p\u0159i slov\u011b „lov“ nazna\u010dil ve vzduchu uvozovky, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee v\u00edm, jak\u00e1 pitomost to byla. „Nejd\u0159\u00edve mi zlomil ruku, ale pak jsme si za\u010dali pov\u00eddat. Vzal m\u011b do jejich z\u00e1mku, co maj\u00ed v Lond\u00fdn\u011b. Tam jsem mu p\u00e1r t\u00fddn\u016f odp\u00edral sex, no a bylo to.“<\/em><\/div>\n
„Kec\u00e1\u0161,“ vyprskl Adam s vykulen\u00fdma o\u010dima a pusou doko\u0159\u00e1n.<\/em><\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u011bl jsem hlavou. „Samoz\u0159ejm\u011b to bylo slo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ale n\u011bco n\u00e1s t\u00e1hlo k sob\u011b u\u017e od za\u010d\u00e1tku.“<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee t\u011b vzal do z\u00e1mku, abys tam bydlel. Tehdy jsi byl je\u0161t\u011b \u010dlov\u011bk, \u017ee jo?“<\/em><\/div>\n

„Jo, byl,“ potvrdil jsem. „Ale Bill nikdy nem\u011bl probl\u00e9m s t\u00edm, \u017ee jsem \u010dlov\u011bk. Dokonce m\u011b v\u016fbec necht\u011bl prom\u011bnit.“<\/em><\/div>\n
„Kv\u016fli Alexisovi,“ pok\u00fdval Adam hlavou. To tady o Billov\u011b b\u00fdval\u00e9m v\u011bd\u011bli opravdu v\u0161ichni? Neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. „V\u00ed\u0161, mo\u017en\u00e1 to tak p\u0159ed tebou \u0159\u00edkal, ale pokud bys z\u016fstal \u010dlov\u011bkem, nemohl by t\u011b vz\u00edt sem. Vid\u011bl jsi tu n\u011bjak\u00e9 lidi? Tohle je jedno z posledn\u00edch m\u00edst, kam lidsk\u00e1 noha nikdy nevkro\u010dila.“<\/em><\/div>\n
„Tehdy jsme v\u016fbec nev\u011bd\u011bli, jak to s n\u00e1mi dopadne. Na\u0161t\u011bst\u00ed se to v\u0161echno v\u00edcem\u00e9n\u011b vy\u0159e\u0161ilo samo,“ pokr\u010dil jsem lhostejn\u011b rameny. Nem\u011blo smysl se \u0161\u0165ourat v minulosti. A\u0165 u\u017e se mnou m\u011bl Bill \u00famysly jak\u00e9koliv, nakonec jsem p\u0159ece jen tady po jeho boku.<\/em><\/div>\n
Adam se na okam\u017eik odml\u010del a o\u010dividn\u011b se ztr\u00e1cel ve vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch. Necht\u011bl jsem ho p\u0159eru\u0161ovat, tak\u017ee jsem se jen vp\u00edjel do jeho n\u00e1dhern\u00e9ho obli\u010deje. Po\u0159\u00e1d jsem nemohl uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee jeho o\u010di nejsou jen kontaktn\u00ed \u010do\u010dky. Adam by mohl d\u011blat reklamu na dokonalost. Pohl\u00e9dl na m\u011b a v jeho tv\u00e1\u0159i jsem vid\u011bl, jak se od \u00favah vrac\u00ed zp\u011bt do p\u0159\u00edtomnosti.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tys byl i p\u0159ed prom\u011bnou takhle obrovsk\u00fd?“ zak\u0159enil se.<\/em><\/div>\n

„Ne, zv\u011bt\u0161il jsem se prakticky z minuty na minutu,“ rozt\u00e1hl jsem pa\u017ee do \u0161\u00ed\u0159ky, abych dodal sv\u00fdm slov\u016fm v\u00e1hu. „A tohle je bonus,“ promnul jsem si porost vous\u016f na brad\u011b.<\/em><\/div>\n
„Nikdy jsem prom\u011bnn\u00e9ho up\u00edra tv\u00e9 velikosti nevid\u011bl. Je to, jako bys m\u011bl v sob\u011b v\u00e1le\u010dnickou krev. Jen\u017ee to nen\u00ed mo\u017en\u00e9, kdy\u017e jsi byl \u010dlov\u011bk. Leda, \u017ee by v tv\u00e9 krevn\u00ed linii kdysi byl n\u011bjak\u00fd up\u00edr,“ mluvil si sp\u00ed\u0161 pro sebe a j\u00e1 pochopil, pro\u010d se stal u\u010ditelem. Z\u00e1pal v jeho o\u010d\u00edch byl dost z\u0159eteln\u00fd. „Jak jsi na tom s bojov\u00fdm um\u011bn\u00edm?“<\/em><\/div>\n
„To nev\u00edm. Nikdy jsem to nezkou\u0161el,“ poposedl jsem. Za\u010d\u00ednalo mi b\u00fdt jasn\u00e9, kam Adam m\u00ed\u0159\u00ed. Se stejnou my\u0161lenkou p\u0159i\u0161el i Bill. Ale to, \u017ee jsem byl velik\u00fd, snad je\u0161t\u011b neznamen\u00e1, \u017ee se mus\u00edm d\u00e1t k v\u00e1le\u010dn\u00edk\u016fm.<\/em><\/div>\n
„V\u00ed\u0161, kdyby ti to \u0161lo, mohl by ses st\u00e1t kr\u00e1lov\u00fdm guardianem,“ nadhodil.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148, \u010d\u00edm?“ p\u0159eru\u0161il jsem ho.<\/em><\/div>\n
„Te\u010f to pro kr\u00e1le d\u011bl\u00e1 Gustav. Ochranka, r\u00e1dce, nejbli\u017e\u0161\u00ed pobo\u010dn\u00edk. Stav\u011bn\u00fd na to rozhodn\u011b jsi.“<\/em><\/div>\n
„Nemysl\u00edm si, \u017ee bych na to n\u011bkdy byl dost dobr\u00fd. Gustav je chod\u00edc\u00ed encyklopedie. Je pro Billa mnohem u\u017eite\u010dn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1,“ zamru\u010del jsem rozmrzele. Nel\u00edbilo se mi, \u017ee se m\u011b tady po\u0159\u00e1d n\u011bkdo sna\u017e\u00ed narvat do n\u011bjak\u00e9 funkce.<\/em><\/div>\n
„To je mo\u017en\u00e1 pravda, ale on nem\u00e1 tvoje schopnosti. Ty jsou cenn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jeho znalosti,“ mrknul na m\u011b vesele, kdy\u017e si v\u0161iml, jak rozmrzele se tv\u00e1\u0159\u00edm. „Jeho otec to tak ud\u011blal, v\u00ed\u0161. Stal se guardianem jeho matky.“<\/em><\/div>\n
„Jo, o tom u\u017e jsem n\u011bco sly\u0161el,“ zamru\u010del jsem. Adam ta slova sice nevyslovil nahlas, ale zase se to nade mnou vzn\u00e1\u0161elo. Nejsi ho hoden. Nejsi pro n\u011bj dost dobr\u00fd. Zm\u011bn\u00ed se n\u011bkdy tenhle vt\u00edrav\u00fd pocit? Bude to n\u011bkdy jin\u00e9? Dok\u00e1\u017eu se nakonec vzchopit natolik, abych se za sebe vedle nestyd\u011bl, nebo budu jen skvrnou v up\u00ed\u0159\u00ed historii?<\/em><\/div>\n
„Co kdybychom se trochu pod\u00edvali na to, co t\u011b vlastn\u011b budu u\u010dit?“ navrhnul Adam a mn\u011b bylo jasn\u00e9, \u017ee to \u0159\u00edk\u00e1 hlavn\u011b proto, aby m\u011b rozpt\u00fdlil. Ur\u010dit\u011b m\u011b necht\u011bl rozru\u0161it, a te\u010f si to vy\u010d\u00edtal. P\u0159ik\u00fdvl jsem a sklonil se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e, abych vid\u011bl na pap\u00edr, kter\u00fd p\u0159ede m\u011b p\u0159i\u0161oupnul. Z v\u016fn\u011b jeho kol\u00ednsk\u00e9 se mi za\u010dala to\u010dit hlava a brzy jsem na v\u0161echny chmury zapomn\u011bl.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

O p\u00e1r hodin pozd\u011bji jsem se vracel ze sv\u00e9ho pravideln\u00e9ho cvi\u010den\u00ed se Sonjou a byl jsem opravdu r\u00e1d, \u017ee tento den kon\u010d\u00ed. Bill j\u00ed nepochybn\u011b \u0159ekl o m\u00e9m z\u00e1chvatu a ona m\u011b mu\u010dila v\u00edc ne\u017e obvykle. P\u0159esto\u017ee jsem se nijak fyzicky nenam\u00e1hal, bolelo m\u011b cel\u00e9 t\u011blo, jako bych ub\u011bhl n\u011bkolik kilometr\u016f. U\u017e jsem se vid\u011bl, jak se zavrt\u00e1v\u00e1m do pe\u0159in. Ne\u010dekal jsem, \u017ee bude Bill brzy zp\u00e1tky. Varoval m\u011b, \u017ee jedn\u00e1n\u00ed s klany se m\u016f\u017eou prot\u00e1hnout a\u017e do brzk\u00fdch rann\u00edch hodin. P\u0159ekvapilo m\u011b tedy, kdy\u017e jsem ho na\u0161el, jak sed\u00ed na parapetu v na\u0161\u00ed lo\u017enici zabalen\u00fd do deky jako n\u011bjak\u00e1 dlouh\u00e1 larva.<\/em><\/div>\n

„Ahoj,“ pozdravil jsem ho opatrn\u011b, proto\u017ee jsem i p\u0159es Sonjin citov\u00fd klyst\u00fdr poznal, \u017ee n\u011bco nen\u00ed v po\u0159\u00e1dku.<\/em><\/div>\n
„Ahoj,“ oplatil mi Bill t\u00edm nejsmutn\u011bj\u0161\u00edm hlasem, jak\u00fd jsem kdy sly\u0161el. P\u016fsobil jako \u0161t\u011b\u0148\u00e1tko, kter\u00e9 chce pomazlit. Nev\u00e1hal jsem a do\u0161el a\u017e k n\u011bmu. P\u0159it\u00e1hl jsem si ho na hrudn\u00edk a p\u0159im\u00e1\u010dkl na sebe.<\/em><\/div>\n
„To jsem pot\u0159eboval,“ vydechl \u00falevn\u011b, ale ne o moc veseleji.<\/em><\/div>\n
„Co se stalo?“ hladil jsem ho jemn\u00fdmi krou\u017eky po z\u00e1dech. Bill si dal s odpov\u011bd\u00ed na \u010das. Jako by v\u00e1hal, jestli mi m\u00e1 v\u016fbec n\u011bco \u0159\u00edkat. Rozhodl jsem se, \u017ee na n\u011bj nebudu nal\u00e9hat a nech\u00e1m ho, a\u0165 se rozhodne podle sebe.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Z\u00edtra budu p\u0159ij\u00edmat klan, kter\u00fd m\u016f\u017ee za to, \u017ee je m\u00e1 matka mrtv\u00e1,“ vysoukal ze sebe nakonec a ka\u017ed\u00e9 jeho slovo bylo jako d\u00fdka za\u0159ez\u00e1vaj\u00edc\u00ed se mi do srdce.<\/em><\/div>\n

„Ti vrazi p\u0159ijedou sem?“ vyhrkl jsem p\u0159ekvapen\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ne, pochopiteln\u011b nep\u0159ijedou ti, co to ud\u011blali. Jsou zav\u0159en\u00ed ve v\u011bzen\u00ed. Jen\u017ee je jasn\u00e9, \u017ee <\/a>nejednali z vlastn\u00edho popudu. Mo\u017en\u00e1 z\u00edtra budu vyjedn\u00e1vat p\u0159\u00edm\u011b\u0159\u00ed s n\u011bk\u00fdm, kdo rozhodl o osudu m\u00e9 rodiny. Mus\u00edm se usm\u00edvat a d\u011blat, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee vin\u00edc\u00ed byli potrest\u00e1ni a oni od nich dali ruce pry\u010d.“<\/em><\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee budou d\u011blat probl\u00e9my?“ nadhodil jsem.<\/em><\/div>\n
„Budou. Nel\u00edb\u00ed se jim z\u00e1kaz krmen\u00ed na lidech. Ub\u011bhlo u\u017e tolik \u010dasu od chv\u00edle, kdy matka tenhle z\u00e1kon vydala, a oni se s t\u00edm po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b nesm\u00ed\u0159ili. P\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee se jedou p\u0159esv\u011bd\u010dit, jestli jsem stejn\u00fd jako ona, aby m\u011b mohli pop\u0159\u00edpad\u011b odstranit z cesty.“<\/em><\/div>\n
„To a\u0165 si zkus\u00ed,“ sko\u010dil jsem mu to toho. Ani jsem necht\u011bl pomyslet na to, \u017ee by mi Billa n\u011bkdo vzal. Byl moje v\u0161echno a j\u00e1 bych zabil ka\u017ed\u00e9ho, kdo by mu zk\u0159ivil jen jedin\u00fd vlas.<\/em><\/div>\n
„Neboj se. Nebudu tak hloup\u00fd, abych ud\u011blal stejnou chybu jako matka. D\u00e1m si na n\u011b pozor,“ uklidnil m\u011b a v jeho slovech jsem zaznamenal \u00fasm\u011bv. Vm\u00e1\u010dkl se mi je\u0161t\u011b v\u00edc do osobn\u00edho prostoru a j\u00e1 to jen v\u00edtal. Kdy\u017e jsem ho dr\u017eel v n\u00e1ru\u010d\u00ed, v\u0161echno bylo v po\u0159\u00e1dku.<\/em><\/div>\n
„Miluju t\u011b, Tome,“ za\u0161eptal mi do mikiny.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, va\u0161e v\u00fdsosti.“<\/p>\n

<\/em> autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs „Tome? Tome?“ N\u011bjak\u00fd pov\u011bdom\u00fd hlas ke mn\u011b p\u0159ich\u00e1zel z velk\u00e9 d\u00e1lky. Jen\u017ee j\u00e1 jsem m\u011bl pocit, jako bych v\u00e1\u017eil snad tunu a i m\u00e1 v\u00ed\u010dka byla t\u011b\u017ek\u00e1. Necht\u011blo se mi otev\u0159\u00edt o\u010di, nato\u017e se v\u016fbec pohnout. Postel pode mnou byla<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-903","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/903","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=903"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/903\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=903"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=903"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=903"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}