{"id":9031,"date":"2011-03-27T18:00:00","date_gmt":"2011-03-27T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9008"},"modified":"2011-03-27T18:00:00","modified_gmt":"2011-03-27T17:00:00","slug":"living-behind-a-wall-of-glass-10","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/27\/living-behind-a-wall-of-glass-10\/","title":{"rendered":"Living Behind A Wall Of Glass 10."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj, tati, co? \u0158\u00edkal jsem „ahoj tati“. Co\u017ee? Jo, pro\u010d \u0161ept\u00e1m? Tom sp\u00ed. Teda asi.“ \u0160pital Bill do telefonu, zat\u00edmco vst\u00e1val z postele. Sykl, kdy\u017e se kopnul do palce. Nezaklel v\u0161ak, jak b\u00fdvalo jeho zvykem. Z\u010d\u00e1sti kv\u016fli otci na dr\u00e1t\u011b, kter\u00fd by mu mohl ud\u011blat p\u0159edn\u00e1\u0161ku o slu\u0161n\u00e9m vyjad\u0159ov\u00e1n\u00ed, a\u010dkoli to byla sp\u00ed\u0161e mat\u010dina parketa. Ta byla t\u00edm, kdo jej peskoval za ka\u017ed\u00e9 sprost\u00e9 slovo. P\u0159edev\u0161\u00edm v\u0161ak nad\u00e1vku spolknul z ohleduplnosti v\u016f\u010di Tomovi, o n\u011bm\u017e se domn\u00edval, \u017ee sp\u00ed, a b\u00e1l se, \u017ee by jej mohl vzbudit. Proto se taky sna\u017eil co nejrychleji opustit m\u00edstnost. Pohledem jej zkontroloval a tichounce vyklouznul ven na chodbu. U\u017e za\u010d\u00ednal m\u00edt strach, \u017ee otec nezavol\u00e1. Jak se hned zkraje dozv\u011bd\u011bl, \u0159e\u0161il n\u011bco neodkladn\u00e9ho s kolegou. Chlapci bylo naprosto jedno, co spolu prob\u00edrali. Dle n\u011bj nebylo nic d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho ne\u017e Tom.<\/div>\n

„Tak na copak jsi p\u0159i\u0161el?“<\/em> J\u00f6rg kone\u010dn\u011b p\u0159e\u0161el k v\u011bci. Bill si u\u017e myslel, \u017ee jej hodl\u00e1 unudit vypr\u00e1v\u011bn\u00edm, jak\u00e9 to v Rakousku je a co v\u0161echno d\u011bl\u00e1. Nezaj\u00edmalo ho to. Cokoli m\u011blo souvislost s jeho prac\u00ed, to vyvol\u00e1valo v jeho synovi odpor. Proto nem\u011bl r\u00e1d rozhovory s n\u00edm, nebo\u0165 mluvil p\u0159ev\u00e1\u017en\u011b o sv\u00e9m zam\u011bstn\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Na n\u011bco naprosto \u00fa\u017easn\u00e9ho!“ Zvolal vzru\u0161en\u011b, co\u017e bylo odm\u011bn\u011bno pobaven\u00fdm sm\u00edchem na druh\u00e9 stran\u011b. J\u00f6rg si dok\u00e1zal naprosto \u017eiv\u011b p\u0159edstavit v\u00fdraz sv\u00e9ho d\u00edt\u011bte, kdy\u017e tuhle v\u011btu vyslovilo. U\u017e jako mal\u00fd se p\u0159i n\u00ed tv\u00e1\u0159il, jako by objevil n\u011bco, za co by m\u011bl dostat Nobelovu cenu. Jist\u011b mu to z\u016fstalo dodnes. „T\u00fdk\u00e1 se to Toma.“ Dodal po chvilce Bill a mu\u017e na druh\u00e9 stran\u011b zpozorn\u011bl.<\/div>\n
„Ano?“<\/em> Uji\u0161\u0165oval se. Nedovedl odhadnout, co z\u00e1vratn\u00e9ho by mohl ve spojitosti s bratrem Bill objevit. P\u0159\u00edjemn\u011b jej p\u0159ekvapovaly zpr\u00e1vy od b\u00fdval\u00e9 \u017eeny, jimi\u017e jej z\u00e1sobovala. Sbli\u017eov\u00e1n\u00ed, k n\u011bmu\u017e kone\u010dn\u011b do\u0161lo, mu \u010dinilo neskonalou radost. Posun, kter\u00fdm vztah jejich dvou syn\u016f pro\u0161el b\u011bhem uplynul\u00fdch dn\u00ed, byl jeho dlouholet\u00fdm usilovn\u00fdm p\u0159\u00e1n\u00edm. Toto v\u0161e bylo hezk\u00e9, ale v\u016fbec mu to nepom\u00e1halo v tom, aby p\u0159i\u0161el na to, co by mohlo b\u00fdt Billov\u00fdm objevem. A\u0165 se sna\u017eil, jak se sna\u017eil, nic mu na mysl nep\u0159ich\u00e1zelo.<\/div>\n
\n
„M\u016f\u017ee se z toho dostat!“ Zaj\u00e1sal mlad\u00edk a radostn\u011b si poposednul na schodech, na n\u011b\u017e se usadil. Z\u00e1hy si p\u0159itisknul ruku na pusu. Necht\u011bl p\u0159ivolat matku. Nejprve cht\u011bl v\u0161echno probrat s otcem a teprve po debat\u011b s n\u00edm, by se o toto radostn\u00e9 pozn\u00e1n\u00ed pod\u011blil i s druh\u00fdm rodi\u010dem.<\/div>\n
„Z \u010deho?“<\/em> Optal se otec a Billa rozhn\u011bval. Netu\u0161il, jak m\u016f\u017ee m\u00edt tak hloup\u00e9 ot\u00e1zky. Je p\u0159ece jasn\u00e9, o \u010dem mluv\u00ed. Podle n\u011bj mluvil dost srozumiteln\u011b.<\/div>\n
„\u010cetl jsem, \u017ee se to d\u00e1 vyl\u00e9\u010dit. Ta jeho nemoc. Tati, v\u00ed\u0161, co to znamen\u00e1?“ J\u00f6rgovo srdce se sev\u0159elo. Radost a nad\u0161en\u00ed v Billov\u011b hlase ne\u0161lo p\u0159eslechnout. I na d\u00e1lku je c\u00edtil. Dovedl si p\u0159edstavit, co pr\u00e1v\u011b pro\u017e\u00edv\u00e1. N\u011bco podobn\u00e9ho pro\u017e\u00edval, kdy\u017e sledoval pokroky u sv\u00fdch klient\u016f a v\u011bd\u011bl tak, \u017ee jeho pr\u00e1ce m\u00e1 smysl. \u017de d\u011bl\u00e1 to, co cel\u00fd \u017eivot cht\u011bl. Pom\u00e1h\u00e1 lidem, kte\u0159\u00ed pomoc pot\u0159ebuj\u00ed.<\/div>\n
„L\u00e9\u010dit nebo vyl\u00e9\u010dit?“<\/em> V chlapci hrklo. Ten nez\u00e1jem, lhostejnost, s jakou se otec ptal, mu p\u0159i\u0161ly nem\u00edstn\u00e9. \u0158ekl mu takovou \u00fa\u017easnou novinku, a on m\u00edsto toho, aby jeho nad\u0161en\u00ed sd\u00edlel, odv\u011bt\u00ed tohle.<\/div>\n
„Vyl\u00e9\u010dit.“ Zamru\u010del a doufal, \u017ee J\u00f6rg i p\u0159es stovky kilometr\u016f dok\u00e1\u017ee rozpoznat nespokojenost v jeho t\u00f3nu.<\/div>\n

„Billy,“<\/em> oslovil jej a\u017e s p\u0159ehnanou n\u011b\u017enost\u00ed, „co p\u0159esn\u011b jsi tam \u010detl?“<\/em><\/div>\n
„Psali tam, \u017ee existuje n\u011bjak\u00e1 metoda, kter\u00e1 spo\u010d\u00edv\u00e1 ve vy\u0159azen\u00ed n\u011bjak\u00fdch potravin z j\u00eddeln\u00ed\u010dku a\u2026“<\/div>\n
„Sta\u010d\u00ed,“<\/em> p\u0159eru\u0161il jej ne\u010dekan\u011b J\u00f6rg. A\u010d nerad, musel mu sko\u010dit do \u0159e\u010di a \u0159\u00edct smutnou skute\u010dnost: „Lid\u00e9 odjak\u017eiva parazituj\u00ed na ciz\u00edm ne\u0161t\u011bst\u00ed, to je u\u017e d\u00e1vno zn\u00e1mo. B\u011bhem praxe jsem se s podobn\u00fdmi p\u0159\u00edpady setkal nes\u010detn\u011bkr\u00e1t. Mluvil jsem se zoufal\u00fdmi rodi\u010di, kte\u0159\u00ed za mnou p\u0159ich\u00e1zeli a vypr\u00e1v\u011bli mi, \u017ee zkou\u0161eli r\u016fzn\u00e9 diety i homeopaty. Zaplatili nemal\u00e9 \u010d\u00e1stky podvodn\u00edk\u016fm, kte\u0159\u00ed jim slibovali naprost\u00e9 uzdraven\u00ed jejich d\u00edt\u011bte a d\u00e1vali jim tak fale\u0161nou nad\u011bji. Billy, v\u011b\u0159 mi, \u017ee kdyby existovala n\u011bjak\u00e1 metoda nebo n\u011bjak\u00fd l\u00e9k, kter\u00fd by Tomovi opravdu pomohl, bylo by mi naprosto jedno, kolik bych za n\u011bj m\u011bl zaplatit. Pro jeho uzdraven\u00ed bych ud\u011blal v\u0161echno na sv\u011bt\u011b.“<\/em><\/div>\n
Mu\u017e nemohl vid\u011bt slzy, kter\u00e9 pozvolna st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159i jeho syna. Bill sed\u011bl s hlavou sklopenou, p\u0159idr\u017eoval si mobil u ucha a usedav\u011b plakal. Pravda byla bolestiv\u00e1 a s\u00e1m na sebe se zlobil. Mohlo jej p\u0159ece napadnout, \u017ee kdyby n\u011bjak\u00e1 \u00fa\u010dinn\u00e1 metoda existovala, otec by o n\u00ed u\u017e d\u00e1vno v\u011bd\u011bl a za\u010dal by s Tomovou l\u00e9\u010dbou. Jen\u017ee ten \u010dl\u00e1nek vypadal tak v\u011brohodn\u011b, \u017ee po jeho p\u0159e\u010dten\u00ed nebyl schopen zdrav\u00e9ho uva\u017eov\u00e1n\u00ed a v\u016fbec nepomyslel na to, \u017ee J\u00f6rg n\u011bkolik let pracuje jako psycholog, a tedy zn\u00e1 v\u0161echny zaru\u010den\u00e9 a osv\u011bd\u010den\u00e9 postupy v l\u00e9\u010db\u011b.<\/div>\n

„Nepla\u010d. Billy, neplakej.“<\/em> Po dlouh\u00e9 dob\u011b m\u011bl pocit, \u017ee s n\u00edm mluv\u00ed otec a ne terapeut. Dlouh\u00e9 minuty jej ut\u011b\u0161oval a chl\u00e1cholil. Bolelo jej u srdce, kdy\u017e sly\u0161el vzlykot syna a nemohl k n\u011bmu. Nemohl jej obejmout, sm\u011bl s n\u00edm pouze mluvit. „Ale Tomovi i tak m\u016f\u017ee\u0161 pomoct.“<\/em><\/div>\n
„Jak?“ Vzlykl, ale zpozorn\u011bl. Existuje-li n\u011bco, \u010d\u00edm m\u016f\u017ee dvoj\u010deti pomoci, ud\u011bl\u00e1 to. Ostatn\u011b mu to dlu\u017e\u00ed. Ty roky, kdy se k n\u011bmu choval h\u016f\u0159 jak ke kusu hadru a zame\u0161kal tolik drahocenn\u00e9ho \u010dasu, mu cht\u011bl st\u016fj co st\u016fj vynahradit.<\/div>\n
„Ber jej a m\u011bj ho r\u00e1d takov\u00e9ho, jak\u00fd je.“<\/em> Zn\u011bla prost\u00e1 rada. Bill n\u011bkolik vte\u0159in ml\u010del a p\u0159em\u00fd\u0161lel nad otcov\u00fdmi slovy. Copak n\u011bco tak jednoduch\u00e9ho sta\u010d\u00ed? Nedoch\u00e1zelo mu, \u017ee n\u011bco, co v\u0161ichni pova\u017euj\u00ed za samoz\u0159ejmost, je pr\u00e1v\u011b t\u00edm, co lid\u00e9 jako jeho bratr postr\u00e1daj\u00ed nejv\u00edce a pot\u0159ebuj\u00ed. Respektov\u00e1n\u00ed a milov\u00e1n\u00ed jejich osoby takov\u00e1, jak\u00e1 je.<\/div>\n
„To je v\u0161echno?“<\/div>\n
„Nesta\u010d\u00ed to? Chce\u0161-li, aby byl \u0161\u0165astn\u00fd, d\u011blej, co jsem ti \u0159ekl. A\u2026“<\/em> Mlad\u00edk nastra\u017eil u\u0161i. V apar\u00e1tu se ozval druh\u00fd mu\u017esk\u00fd hlas, jen\u017e netrp\u011bliv\u011b rozmlouval s J\u00f6rgem. Nesly\u0161el p\u0159esn\u011b, co mezi sebou \u0159e\u0161ili, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee na n\u011bj otec nebude m\u00edt u\u017e moc \u010dasu, nebo\u0165 povinnosti volaj\u00ed. „Mrz\u00ed m\u011b to, ale budu muset kon\u010dit. Tak\u017ee si rozum\u00edme, ano?“<\/em><\/div>\n
„Jasn\u011b.“ A\u010d to J\u00f6rg nemohl vid\u011bt, Bill p\u0159ik\u00fdvl.<\/div>\n
„Pozdravuj doma a uvid\u00edme se v ned\u011bli.“<\/em> V ten moment se chlapcovo nitro sev\u0159elo. Ned\u011ble byla za p\u00e1r dn\u00ed. Moc \u010dasu na p\u0159\u00edpravu obhajoby, kterou cht\u011bl rodi\u010de p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby vyhov\u011bli jeho p\u0159\u00e1n\u00ed, tedy nem\u011bl.<\/div>\n
„M\u011bj se. Ahoj.“ Otec po t\u011bchto slovech zav\u011bsil. Chlapec v\u0161ak i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val sed\u011bt na m\u00edst\u011b. P\u0159esto\u017ee se d\u00edval dol\u016f pod sebe, nepost\u0159ehl, \u017ee se pod schody objevila postava matky.<\/div>\n
„Co tam d\u011bl\u00e1\u0161?“ Zeptala se Simone pobaven\u011b, z\u00e1hy v\u0161ak zv\u00e1\u017en\u011bla. V\u0161imla si toti\u017e synova zahlouban\u00e9ho v\u00fdrazu. „Stalo se n\u011bco?“<\/div>\n
„Co\u017ee? Ne, nic. V\u0161echno je okay.“ Aby dodal sv\u00fdm slov\u016fm na v\u011brohodnosti, vyslal mat\u010din\u00fdm sm\u011brem \u00fasm\u011bv. Hned nato vstal a pomalu se\u0161el dol\u016f k n\u00ed.<\/div>\n
„Kde je Tom?“ Simone se zahled\u011bla nahoru do m\u00edst, kde sed\u011bl star\u0161\u00ed syn, a sna\u017eila se naj\u00edt i toho mlad\u0161\u00edho. Nikde jej v\u0161ak nevid\u011bla.<\/div>\n
„V pokoji. Pro\u010d?“<\/div>\n
„Sly\u0161ela jsem, \u017ee jsi p\u0159ed chvilkou na n\u011bkoho mluvil, tak jsem si myslela, \u017ee tu jste spolu.“ Mo\u017en\u00e1 i k Billovu \u0161t\u011bst\u00ed nesly\u0161ela matka cel\u00fd jeho telefon\u00e1t s otcem. Vlastn\u011b ani nerozum\u011bla tomu, co \u0159\u00edkal. Zaslechla jen jeho tlumen\u00fd hlas, ale slova, kter\u00e1 vyslovoval, nerozezn\u00e1vala.<\/div>\n
„To byl t\u00e1ta. M\u00e1 se fajn, p\u0159ijede v ned\u011bli a m\u00e1m t\u011b pozdravovat.“ \u0158ekl na jeden n\u00e1dech. \u017dena n\u011bkolik chvil ml\u010dela a jen si prohl\u00ed\u017eela obli\u010dej prvorozen\u00e9ho d\u00edt\u011bte, jako by se snad sna\u017eila naj\u00edt v jeho v\u00fdrazu n\u011bco, co by ji usv\u011bd\u010dilo v tom, \u017ee j\u00ed ne\u0159\u00edk\u00e1 celou pravdu. Bill st\u00e1l a nehnul brvou. Pr\u00e1v\u011b zavrhl n\u00e1pad, \u017ee by se se v\u0161\u00edm, co pl\u00e1noval, sv\u011b\u0159il nejprve matce. Lep\u0161\u00ed bude, kdy\u017e to \u0159ekne ob\u011bma sou\u010dasn\u011b. Jak je znal, p\u0159ipravili by se na n\u011bj p\u0159edem. Byli sice rozveden\u00ed a na spoustu v\u011bc\u00ed m\u011bli naprosto odli\u0161n\u00e9 n\u00e1zory, ale co se jejich potomk\u016f t\u00fdkalo, shodli se naprosto ve v\u0161em. Kdyby to Simone \u0159ekl, ur\u010dit\u011b by to brzy v\u011bd\u011bl i J\u00f6rg, a to se Billovi nemohlo hodit. Proto na n\u011bm nyn\u00ed nesm\u011bla poznat naprosto nic.<\/div>\n
<\/div>\n
„Nic jin\u00e9ho ne\u0159\u00edkal?“ Zeptala se nakonec a chlapci se ulevilo. Vypadalo to, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e9 podez\u0159en\u00ed nepojala.<\/div>\n
„Hmm,“ p\u0159ilo\u017eil si ukazov\u00e1\u010dek ke rtu a sna\u017eil se vymyslet n\u011bco, co by poslou\u017eilo jako dob\u0159e uv\u011b\u0159iteln\u00e1 odpov\u011b\u010f. Nemohl j\u00ed vypr\u00e1v\u011bt, o \u010dem spolu mluvili. Nebo sp\u00ed\u0161e to s n\u00ed prob\u00edrat necht\u011bl. Ubl\u00ed\u017eil by j\u00ed, a jak ji znal, za\u010dala by jej ut\u011b\u0161ovat, na co\u017e v tento moment opravdu nem\u011bl n\u00e1ladu. „Ptal se na Toma. Jak se m\u00e1 a tak. A pak to, \u017ee m\u00e1 hodn\u011b pr\u00e1ce.“<\/div>\n
„Jako v\u017edycky.“ V\u016fbec ji posledn\u00ed v\u011bta nep\u0159ekvapovala. Jej\u00ed exman\u017eel byl st\u00e1le v jednom kole. Bylo tomu tak v\u017edycky, z\u0159ejm\u011b se na tom za ta l\u00e9ta nic nezm\u011bnilo a asi ani nezm\u011bn\u00ed. Nemohl si nev\u0161imnout trpkosti, s jakou ta dv\u011b slova vyslovila. N\u011bkolikr\u00e1t se s\u00e1m sebe ptal, jestli se j\u00ed n\u011bkdy po otci t\u0159eba nest\u00fdsk\u00e1. Byla po\u0159\u00e1d tak sama. V\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011bla n\u011bkolik kr\u00e1tk\u00fdch zn\u00e1most\u00ed, ale \u017e\u00e1dn\u00e1 z nich nep\u0159erostla v trval\u00fd vztah. Mo\u017en\u00e1 j\u00ed pr\u00e1v\u011b l\u00e1ska chyb\u011bla, a\u010d se tv\u00e1\u0159ila, \u017ee to nen\u00ed pravda. Na jednu stranu jej to tr\u00e1pilo, na druhou byl sobecky r\u00e1d, \u017ee nikoho nem\u00e1, proto\u017ee m\u00e1ma byla jen jeho.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
Bill si odfrkl a zad\u00edval se vedle sebe. Tom s o\u010dima p\u0159ilepen\u00fdma na obrazovce se v\u016fbec neh\u00fdbal. Strnule sed\u011bl a sledoval dohaduj\u00edc\u00ed se lidi. Jeho dvoj\u010de nem\u011blo pon\u011bt\u00ed, jak jej po\u0159ady tohoto typu m\u016f\u017eou bavit. Kdy\u017e nesledoval dokumenty o zv\u00ed\u0159atech, d\u00edval se na p\u0159\u00edpady ze soudn\u00ed s\u00edn\u011b. Ty k Billov\u011b sm\u016fle d\u00e1vali denn\u011b. Obden se mlad\u0161\u00ed \u00falisn\u00fd chl\u00e1pek st\u0159\u00eddal s postar\u0161\u00ed krajn\u011b nesympatickou soudkyn\u00ed. D\u011bkoval Bohu, \u017ee ta kravina trv\u00e1 jen p\u011bta\u010dty\u0159icet minut. D\u00e9le by to asi nevydr\u017eel. Teda vydr\u017eel, kv\u016fli Tomovi ano, ale ukousal by se nudou, k \u010demu\u017e nem\u011bl daleko ani te\u010f.<\/div>\n
Br\u010dkem m\u00edchal limon\u00e1du ve sklenici, zat\u00edmco se o\u010dima sna\u017eil p\u0159im\u011bt rafi\u010dku na hodin\u00e1ch, aby se pohybovala rychleji a pitomost v televizi kone\u010dn\u011b skon\u010dila. Nem\u011bl ty po\u0159ady r\u00e1d. Jakmile za\u010daly, soust\u0159edil se Tom jen na n\u011b a jeho naprosto ignoroval. K jeho obrovsk\u00e9 \u00falev\u011b soudkyn\u011b rozhodla a byl konec.<\/div>\n
<\/div>\n
„M\u016f\u017eu to p\u0159epnout?“ Ptal se pro jistotu. Kdy\u017e se mu dostalo svolen\u00ed, stiskl tla\u010d\u00edtko na ovlada\u010di a sna\u017eil se naj\u00edt n\u011bco, co by jim poslou\u017eilo jako kulisa. Kdy\u017e byl mlad\u0161\u00ed a matka byla dlouho v pr\u00e1ci, musel m\u00edt rozsv\u00edceno na chodb\u011b a pu\u0161t\u011bn\u00e9 r\u00e1dio nebo televizi, aby si nep\u0159ipadal tak s\u00e1m a neb\u00e1l se. Dnes to bylo sp\u00ed\u0161e o zvyku. A a\u010d byly momenty, kdy ticho uv\u00edtal, p\u0159eva\u017eovaly chv\u00edle, kdy mu lezlo na nervy.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, to je ta blbost!“ Bill se pl\u00e1cal do stehna zaj\u00edkaje se sm\u00edchy. „Tos je\u0161t\u011b nevid\u011bl, br\u00e1cho. Tam je to ka\u017ed\u00fd s ka\u017ed\u00fdm a nikdo s nik\u00fdm. Ta blond\u00fdna je\u0161t\u011b p\u0159ed asi dvaceti d\u00edly chodila s jin\u00fdm chl\u00e1pkem, se kter\u00fdm ale te\u010f u\u017e nen\u00ed a chod\u00ed s jin\u00fdm, kter\u00e9ho doned\u00e1vna nen\u00e1vid\u011bla. \u0158\u00edk\u00e1m, je to blbost, ale mamka to sleduje. P\u0159i \u017eehlen\u00ed.“ Up\u0159esnil, kdy jejich rodi\u010dka na tenhle nekone\u010dn\u00fd seri\u00e1l d\u00edv\u00e1. Tom hled\u011bl na obrazovku a sna\u017eil se n\u011bjak vst\u0159ebat, co mu Bill pr\u00e1v\u011b sd\u011blil. Nebyl z toho moc moudr\u00fd. Podobn\u00e9 po\u0159ady nem\u011bl r\u00e1d, nikdy ne\u010detl dobrodru\u017en\u00e9 rom\u00e1ny \u010di podobnou literaturu, jeliko\u017e dost dob\u0159e nech\u00e1pal slo\u017eit\u00e9 mezilidsk\u00e9 vztahy. Nedok\u00e1zal se v\u017e\u00edt do my\u0161len\u00ed hlavn\u00ed postavy a pochopit, pro\u010d se zrovna tak zachovala. Encyklopedie, kter\u00e9 obsahovaly jen sam\u00e1 fakta, byly dle jeho n\u00e1zoru mnohem lep\u0161\u00ed a zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed. Jasn\u00e9 a srozumiteln\u00e9. To se mu l\u00edbilo.<\/div>\n
<\/div>\n
Zni\u010dehonic uc\u00edtil Tom na sv\u00e9m rameni \u010d\u00edsi dotek, kter\u00fd se zm\u011bnil v hlazen\u00ed. Byly to bratrovy \u0161t\u00edhl\u00e9 prsty, kter\u00e9 zvolna klouzaly po l\u00e1tce. Ji\u017e n\u011bkolikr\u00e1t zatou\u017eil pohladit jej, obejmout jej, ale nikdy k tomu nena\u0161el dost odvahy. A a\u010d si ani dnes nebyl jist, jak bude Tom reagovat, neodolal, nat\u00e1hnul dla\u0148, a jak nejn\u011b\u017en\u011bji dovedl, jej za\u010dal hladit\u2026<\/p>\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay „Ahoj, tati, co? \u0158\u00edkal jsem „ahoj tati“. Co\u017ee? Jo, pro\u010d \u0161ept\u00e1m? Tom sp\u00ed. Teda asi.“ \u0160pital Bill do telefonu, zat\u00edmco vst\u00e1val z postele. Sykl, kdy\u017e se kopnul do palce. Nezaklel v\u0161ak, jak b\u00fdvalo jeho zvykem. Z\u010d\u00e1sti kv\u016fli otci na dr\u00e1t\u011b,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[397],"tags":[],"class_list":["post-9031","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-living-behind-a-wall-of-glass"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9031","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9031"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9031\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9031"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9031"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9031"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}