{"id":9055,"date":"2011-03-24T18:00:00","date_gmt":"2011-03-24T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9032"},"modified":"2011-03-24T18:00:00","modified_gmt":"2011-03-24T17:00:00","slug":"me-myself-and-romeo-45","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/24\/me-myself-and-romeo-45\/","title":{"rendered":"Me, Myself and Romeo 45."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
„Vzbudil jsem t\u011b?“ Pete se zasekne, kdy\u017e se oto\u010d\u00ed a zjist\u00ed, \u017ee sed\u00edm na posteli a nele\u017e\u00edm a nesp\u00edm, jako tomu bylo, kdy\u017e ve\u0161el dovnit\u0159.<\/div>\n
„Ne,“ zavrt\u00edm hlavou a z\u00edvnu. Ne\u010dekal bych, \u017ee je rann\u00ed pt\u00e1\u010de. Kdy\u017e se toti\u017e pod\u00edv\u00e1m na hodiny, zjist\u00edm, \u017ee je n\u011bco m\u00e1lo po dev\u00e1t\u00e9. Co\u017e je brzy i na m\u011b, nato\u017e na manek\u00fdna. \u010clov\u011bk by \u0159ekl, \u017ee vysp\u00e1vaj\u00ed minim\u00e1ln\u011b do poledne a on bude opak pravdou. Ale zase kdy\u017e si vzpomenu na\u2026 Dost! Za\u0159ekl jsem se, \u017ee ho vyt\u011bsn\u00edm z mysli, a m\u00edsto, abych to d\u011blal, tak na n\u011bj mysl\u00edm tak\u0159ka bez p\u0159est\u00e1n\u00ed. Ne\u017e jsem usnul, pat\u0159ily moje my\u0161lenky rovn\u011b\u017e jemu. Byl jsem nucen polo\u017eit s\u00e1m sob\u011b ot\u00e1zku, zda Bill skute\u010dn\u011b v\u00ed, co pro m\u011b znamenal a vlastn\u011b st\u00e1le i znamen\u00e1, a zda si v\u016fbec uv\u011bdomuje, jak moc mi ubl\u00ed\u017eil, jak z\u00e1va\u017en\u00e9 je to, co provedl. Sna\u017eil jsem se naj\u00edt odpov\u011b\u010f tak usilovn\u011b, a\u017e jsem nakonec usnul. Co\u017e bylo to nejlep\u0161\u00ed, co se mi mohlo st\u00e1t. Aspo\u0148 po t\u00e9 fyzick\u00e9 str\u00e1nce se nyn\u00ed c\u00edt\u00edm dob\u0159e, psychicky je mi nanic po\u0159\u00e1d. Mo\u017en\u00e1 je mi je\u0161t\u011b h\u016f\u0159 ne\u017e p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
„Spal jsi dob\u0159e?“ Polo\u017e\u00ed mi dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku a vezme ze sk\u0159\u00edn\u011b jednu ko\u0161ili, kterou si prohl\u00eddne a vr\u00e1t\u00ed ji zp\u011bt. Tot\u00e9\u017e ud\u011bl\u00e1 s dal\u0161\u00edmi t\u0159emi.<\/div>\n
„Ta je dobr\u00e1.“ Poznamen\u00e1m, kdy\u017e uchop\u00ed modro b\u00edle kostkovanou.<\/div>\n
„D\u00edky.“ Usm\u011bje se a k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed, \u017ee vzal v potaz m\u016fj n\u00e1zor, si ji p\u0159ehod\u00ed p\u0159es rameno a pust\u00ed se do v\u00fdb\u011bru d\u017e\u00edn\u016f.<\/div>\n
„Kam vyr\u00e1\u017e\u00ed\u0161?“ Ani s\u00e1m netu\u0161\u00edm, jestli m\u011b to zaj\u00edm\u00e1, jestli to chci v\u011bd\u011bt. Pusa se mi automaticky otev\u0159ela a ot\u00e1zka ze m\u011b jaksi sama vypadla. Jako bych to m\u011bl n\u011bkde v hlav\u011b naprogramovan\u00e9 tak, abych v danou chv\u00edli polo\u017eil tenhle dotaz, ani\u017e by m\u011b doopravdy odpov\u011b\u010f druh\u00e9 osoby zaj\u00edmala. Zahloub\u00e1n do \u00favah o tom, zda stoj\u00edm o to, dozv\u011bd\u011bt se, kam Pete vyr\u00e1\u017e\u00ed, nebo je mi to jedno, ani nepost\u0159ehnu, \u017ee se na m\u011b up\u0159en\u011b d\u00edv\u00e1. P\u00e1r o\u010d\u00ed tolik p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00edch vz\u00e1cn\u00fd k\u00e1men smaragd na m\u011b hled\u00ed tak, jako by se sna\u017eily provrtat d\u00edru do moj\u00ed hlavy a zjistit t\u00edm, o \u010dem dum\u00e1m.<\/div>\n
\n
V moment\u011b, kdy se proberu a v\u011bnuji mu n\u011bco, co bych nazval sp\u00ed\u0161e pokusem o \u00fasm\u011bv, se m\u011b zept\u00e1: „S Baxem ven. P\u016fjde\u0161 s n\u00e1mi?“<\/div>\n
„Hm.“ Zamru\u010d\u00edm a prot\u00e1hnu se. Cht\u011bl jsem nam\u00edtnout, \u017ee se nemus\u00ed p\u0159ece tolik \u0161lechtit, kdy\u017e se chyst\u00e1 jen na proch\u00e1zku se sv\u00fdm mazl\u00ed\u010dkem, ale najednou se mi v mysli vyno\u0159ila v\u011bta, ji\u017e mi opakoval bratr. ‚Nikdy nen\u00ed jedno, co m\u00e1\u0161 na sob\u011b, Tome.‘<\/em>. Dal\u0161\u00ed dilema. P\u0159inutilo m\u011b ml\u010det toto bratrovo moudro nebo sp\u00ed\u0161e jeho osoba jako takov\u00e1?<\/div>\n
„Baxi!“ Usly\u0161\u00edm v\u00fdk\u0159ik, jen\u017e mi zabr\u00e1n\u00ed dilema vy\u0159e\u0161it. Z\u00e1hy se vedle m\u011b ocitne Baskerville, o n\u011bm\u017e netu\u0161\u00edm, jak se dostal dovnit\u0159. Asi si „drobe\u010dek“ otev\u0159el. O tom, \u017ee je \u0161ikovn\u00fd, nem\u016f\u017ee b\u00fdt sebemen\u0161\u00edch pochyb.<\/div>\n
„A ty ses vyspal dob\u0159e?“ Zept\u00e1m se, kdy\u017e se odhodl\u00e1m vst\u00e1t. Sd\u00edlet lo\u017ee s uslintanou obludou je posledn\u00ed, po \u010dem tou\u017e\u00edm. Krom toho se jeho pozornost za\u010d\u00ednala nebezpe\u010dn\u011b obracet ke mn\u011b, a to nen\u00ed nikdy dobr\u00fd.<\/div>\n
„Ale jo, vyspal. Dvakr\u00e1t jsi m\u011b kopnul, ale jinak jsem spal jako mimino.“ Tou v\u011btou naprosto poh\u0159b\u00ed moji teorii, \u017ee spal na pohovce. On spal se mnou! Teda vedle m\u011b, abych byl p\u0159esn\u00fd. Ciz\u00ed chlap, j\u00e1 a jedna postel. No pot\u011b\u0161 P\u00e1nb\u016fh!<\/div>\n
„Co je?“ Pete se zasm\u011bje, kdy\u017e z\u016fstanu st\u00e1t na m\u00edst\u011b jen v tren\u00fdrk\u00e1ch. J\u00e1 s n\u00edm spal jen takhle?<\/div>\n
„Nic, nic. My dva jsme le\u017eeli tady? Spolu?“ V\u00fdborn\u011b, Tome, zaslou\u017eil bys potlesk. Te\u010f si bude myslet b\u016fhv\u00edco. Pokus\u00edm se p\u0159epnout na Toma flegmatika, abych zachr\u00e1nil, co se je\u0161t\u011b d\u00e1. Asi jsem vy\u0161el ze cviku, proto\u017ee Pete se d\u00edv\u00e1 tak n\u011bjak divn\u011b. Oblbnout baby bylo tenkr\u00e1t mnohem snaz\u0161\u00ed. Ty mi \u017eraly v\u0161echno i s navij\u00e1kem. Nejen mn\u011b, n\u00e1m v\u0161em. A\u0165 jsme \u0159\u00edkali cokoli, v\u011b\u0159ily n\u00e1m. Bill sem tam pl\u00e1cal naprost\u00e9 blbosti, \u017ee i j\u00e1 jsem pochyboval o tom, zda je br\u00e1cha v\u016fbec p\u0159i smyslech, ony se v\u0161ak tv\u00e1\u0159ily, jako by k nim promlouval s\u00e1m P\u00e1nb\u016fh. Co \u0159ekl, bylo svat\u00e9. Zat\u00edmco on si roli Boha udr\u017eel dodnes, j\u00e1 o tenhle obdiv a to, \u017ee mi ka\u017ed\u00fd i ty nejv\u011bt\u0161\u00ed kraviny \u017eere, p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„Hm.“ Pokr\u010d\u00ed rameny a prohl\u00e9dne si d\u017e\u00edny, co si vybral. Z\u0159ejm\u011b jsem z n\u00e1s dvou pouze j\u00e1 t\u00edm, kdo \u0159e\u0161\u00ed, \u017ee jsme le\u017eeli skoro naz\u00ed vedle sebe a d\u011blilo n\u00e1s jen n\u011bkolik centimetr\u016f. Pete se tv\u00e1\u0159\u00ed, jako by bylo naprosto norm\u00e1ln\u00ed, \u017ee dva ciz\u00ed lid\u00e9 spolu sp\u00ed. I kdy\u017e my vlastn\u011b nejsme ciz\u00ed, jsme b\u00fdval\u00ed skoro p\u0159\u00edbuzn\u00ed. Tak to pak jo, to potom naprosto m\u011bn\u00ed situaci. To se m\u016f\u017eeme naprosto s klidem v\u00e1let v posteli.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161 se ot\u00e1\u010det.“ Prohod\u00ed, kdy\u017e si svl\u00e9kne kalhoty, kter\u00e9 m\u011bl na sob\u011b. „Jsem zvykl\u00fd.“ To je mil\u00e9, dostal jsem po\u017eehn\u00e1n\u00ed k chl\u00edpnostem a s klidem v du\u0161i tak m\u016f\u017eu Peta o\u010dumovat. Douf\u00e1m, \u017ee ne\u010dek\u00e1, \u017ee mu to dovol\u00edm taky. On sice zvykl\u00fd je, ale j\u00e1 ne. I kdy\u017e on to svolen\u00ed nepot\u0159ebuje, proto\u017ee tu p\u0159ed n\u00edm u\u017e stoj\u00edm skoro nah\u00fd, tak co \u0159e\u0161\u00edm.<\/div>\n
„To je moje ta\u0161ka.“ Poznamen\u00e1m, kdy\u017e se sklon\u00edm ke sv\u00fdm v\u011bcem a v tu r\u00e1nu m\u00e1m vedle sebe Baskervilla, kter\u00fd strk\u00e1 sv\u016fj \u010dum\u00e1k, kam nem\u00e1. Z\u0159ejm\u011b mus\u00ed zkontrolovat, jestli jsem jim u\u017e za tu kr\u00e1tkou dobu, co tu pob\u00fdv\u00e1m, nesta\u010dil n\u011bco oto\u010dit.<\/div>\n
„Pl\u00e1cni ho p\u0159es zadek.“<\/div>\n
„Ha, nezbl\u00e1znil ses? To mu tu ruku rovnou m\u016f\u017eu narvat do tlamy.“ Ten m\u00e1 n\u00e1pady! Kdybych tomu psovi jednu pleskl, jsem synem smrti. Ta stv\u016fra m\u00e1 na m\u011b spadeno u\u017e takhle, ustavi\u010dn\u011b ji m\u00e1m v pat\u00e1ch a beztak \u010dek\u00e1 jen na z\u00e1minku, aby mi mohla n\u011bco prov\u00e9st. Copak jsem blbej, abych mu ji dal?<\/p>\n<\/div>\n
„Ty jsi m\u016fj mazel, vi\u010f?“ Na\u0161lecht\u011bn\u00fd Pete se usad\u00ed na kraj postele a p\u0159ivol\u00e1 si k sob\u011b sv\u00e9ho \u010dty\u0159noh\u00e9ho mil\u00e1\u010dka. Drbe ho za u\u0161ima a tu a tam se pod\u00edv\u00e1 m\u00fdm sm\u011brem, aby zjistil, jak daleko jsem s obl\u00e9k\u00e1n\u00edm. Znovu mi na mysl p\u0159ipadne n\u011bco,<\/em> na co bych se jej r\u00e1d zeptal, ale op\u011bt se rozhodnu pro ml\u010den\u00ed a nech\u00e1m to na pozd\u011bji. V\u010dera jsem dokonce u\u017e vstal s t\u00edm, \u017ee za n\u00edm p\u016fjdu a promluv\u00edm si s n\u00edm o tom, nebo\u0165 jsem byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee by mi to pomohlo. Kdy\u017e jsem v\u0161ak vstal, bylo p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed to tam, a proto jsem si zase hezky rychle zalezl zp\u00e1tky. Na jednu stranu bych se r\u00e1d dozv\u011bd\u011bl, co m\u011b tolik zaj\u00edm\u00e1, na tu druhou nev\u00edm, jak bych to p\u0159ijal. P\u0159\u00edle\u017eitost\u00ed budu m\u00edt je\u0161t\u011b dost. Ostatn\u011b m\u011b \u010dek\u00e1 t\u00fdden s t\u011bmi dv\u011bma, co\u017e m\u016f\u017ee b\u00fdt dlouh\u00e1, ale i kr\u00e1tk\u00e1 doba. Z\u00e1le\u017e\u00ed jen na \u00fahlu pohledu.<\/div>\n
„Mohl bych se na n\u011bco zeptat?“ Petovy o\u010di na mn\u011b znovu spo\u010dinou a prohl\u00ed\u017e\u00ed si mou tv\u00e1\u0159. Sice m\u00e1m malinko strach z toho, na\u010d se chce pt\u00e1t, ale nakonec k\u00fdvnu. „Pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el za mnou? Neber to, pros\u00edm, tak, \u017ee by mi to vadilo. Naopak. Ale zaj\u00edm\u00e1 m\u011b, pro\u010d j\u00e1?“ Tak tuhle ot\u00e1zku jsem up\u0159\u00edmn\u011b ne\u010dekal, a o to v\u00edc jsem j\u00ed zasko\u010den.<\/div>\n
„Tady m\u011b nenajde.“ Odpov\u00edm nakonec, pro\u010d moje kroky zam\u00ed\u0159ily k n\u011bmu a ne\u0161el jsem jinam.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee by t\u011b hledal i po hotelech?“ Vyp\u00e1l\u00ed na m\u011b dal\u0161\u00ed dotaz. Kdy\u017e jsem polo\u017eil telefon a vypravil se sm\u011brem k domu, ve kter\u00e9m bydl\u00ed, blesklo mi mysl\u00ed, \u017ee jsem klidn\u011b mohl j\u00edt na hotel. Ostatn\u011b i Petovi jsem nab\u00edzel pen\u00edze, ty nehr\u00e1ly roli. Jen\u017ee\u2026<\/div>\n
„B\u00e1l jsem se b\u00fdt s\u00e1m.“ P\u0159izn\u00e1m se nakonec, pro\u010d jsem tady a ne v hotelov\u00e9m pokoji. N\u011bco mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee bych to nedok\u00e1zal kontrolovat a \u017ee bych po fla\u0161ce nakonec s\u00e1hnul. Sta\u010d\u00ed si vzpomenout na to, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee Pete a br\u00e1cha spolu chod\u00ed. Tenkr\u00e1t mi bylo pod psa, nyn\u00ed je mi je\u0161t\u011b h\u016f\u0159. Nejsem si jist\u00fd, \u017ee bych to ust\u00e1l.<\/div>\n
Mus\u00edm se, a\u010d nerad p\u0159iznat, \u017ee jsem ka\u017edou vte\u0159inou p\u0159esv\u011bd\u010den\u011bj\u0161\u00ed, \u017ee jsem bl\u00e1zen. Norm\u00e1ln\u00ed lid\u00e9, d\u011blaj\u00ed v\u011bt\u0161inou v\u011bci, kter\u00e9 se daj\u00ed p\u0159edv\u00eddat \u010di logicky od\u016fvodnit. Jasn\u011b, sem tam n\u011bkdo \u0161l\u00e1pne vedle a ud\u011bl\u00e1 n\u011bco, co mnohdy odporuje zdrav\u00e9mu rozumu. D\u00e1 se to pochopit, lid\u00e9 nejsou stroje a mohou se m\u00fdlit. Ov\u0161em moje osoba d\u011bl\u00e1 tyto v\u011bci u\u017e n\u011bjak\u00fd ten p\u00e1tek dnes a denn\u011b. Mo\u017en\u00e1 je ta moje nenormalita ovlivn\u011bna geny. Bill taky jedn\u00e1 nep\u0159edv\u00eddateln\u011b a dok\u00e1\u017ee p\u0159ekvapit v momentech, kdy to \u010dlov\u011bk nejm\u00e9n\u011b \u010dek\u00e1. U n\u011bj nikdo nev\u00ed, na \u010dem je. Ani j\u00e1 ne, o tom jsem se p\u0159esv\u011bd\u010dil ned\u00e1vno.<\/div>\n
„D\u00edky.“ Pete m\u011b vytrhne z \u00favah a nedovol\u00ed mi tak d\u00e1le uva\u017eovat o tom, jak nenorm\u00e1ln\u00ed jsem nebo vlastn\u011b jsme.<\/div>\n
„Za co?“ Podiv\u00edm se. N\u011bjak mi nedoch\u00e1z\u00ed, za\u010d mi on m\u016f\u017ee d\u011bkovat.<\/div>\n
„\u017de jsi tady.“ Odpov\u00ed vyh\u00fdbav\u011b, a a\u010d jsem se domn\u00edval, \u017ee to je\u0161t\u011b rozvede, neu\u010din\u00ed tak. Tak\u017ee mi v hlav\u011b z\u016fstane zmatek. M\u00edsto toho vstane a proch\u00e1zeje kolem m\u011b, mi polo\u017e\u00ed ruku na rameno. Jeho pohled jako by \u0159\u00edkal, \u017ee to bude dobr\u00fd. K\u00e9\u017e by m\u011bl pravdu!<\/div>\n
„Tak jdete nebo co?“ Zavol\u00e1 na m\u011b a Baskervilla, kter\u00fd stoj\u00ed po m\u00e9m boku. Jako bychom byli domluveni, se ve stejn\u00fd moment pohneme z m\u00edsta a vyraz\u00edme za t\u00edm, kdo na n\u00e1s \u010dek\u00e1 mezi dve\u0159mi.<\/div>\n
BILL<\/div>\n
\n

„Baba.“ Ulev\u00edm si a dosednu zp\u00e1tky na pohovku, z n\u00ed\u017e jsem v roz\u010d\u00edlen\u00ed vstal. Marion m\u011b kr\u00e1sn\u011b vyto\u010dila, ale opravdu uk\u00e1zkov\u011b. Jindy by bez \u0159e\u010d\u00ed splnila, co po n\u00ed chci a dneska se vypt\u00e1vala jak naveden\u00e1. Co j\u00ed je po tom, kdy j\u00e1 p\u0159ijdu do sv\u00e9<\/em> firmy? A zrovna tak nech\u00e1pu, co se m\u00e1 co starat, jak\u00e9 d\u016fvody k nep\u0159\u00edtomnosti m\u00e1m? Plat\u00edm ji od toho, aby d\u011blala, co \u0159\u00edk\u00e1m? Plat\u00edm. Tak a\u0165 nemele a \u0161lape v br\u00e1zd\u011b.<\/div>\n

„Nejrad\u011bji bych je v\u0161echny vyh\u00e1zel, Absi. Lemplov\u00e9 neschopn\u00ed!“ Pes se nadzvedne a jeho pohled zabloud\u00ed m\u00fdm sm\u011brem. Je\u0161t\u011b\u017ee tu je. Aspo\u0148 si nep\u0159ipad\u00e1m jako cvok, co si mele s\u00e1m pro sebe. Takhle se uklid\u0148uji, \u017ee si pov\u00edd\u00e1m s n\u00edm.<\/div>\n
„Nic. Ch\u00e1pe\u0161 to?“ Oto\u010d\u00edm se znovu k n\u011bmu. Ten Tom m\u011b za\u010d\u00edn\u00e1 hezky \u0161tv\u00e1t. U\u017e si sice zapnul mobil, co\u017e m\u011b pot\u011b\u0161ilo. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem ale soptil vzteky, proto\u017ee se ani jednou neur\u00e1\u010dil mi to zvednout. Na jedinou zpr\u00e1vu neodepsal. Je mu naprosto jedno, \u017ee tu um\u00edr\u00e1m strachem. Skoro se ani nehnu z domu, proto\u017ee \u010dek\u00e1m, kdy se vr\u00e1t\u00ed a rozumn\u011b si promluv\u00edme.<\/p>\n<\/div>\n
„Hlavn\u011b \u017ee Max n\u00e1m p\u00ed\u0161e co chvilku, vi\u010f?“ Sklouznu z pohovky a po \u010dty\u0159ech dolezu ke chlup\u00e1\u010dovi. Uveleb\u00edm se vedle n\u011bj, nohy si p\u0159it\u00e1hnu pod sebe a zad\u00edv\u00e1m se do jeho o\u010d\u00ed. Podrbu ho na hlav\u011b a zasm\u011bju se, kdy\u017e se polo\u017e\u00ed na z\u00e1da a za\u010dne proti mn\u011b \u0161ermovat tlapami. „Kv\u016fli n\u011bmu tu s n\u00e1mi Tom nen\u00ed.“ Polo\u017e\u00edm se na b\u0159icho a podlo\u017e\u00edm si rukama hlavu. „Kdyby nebyl, nic by se nestalo a Tom by tu byl. M\u016f\u017ee za to on, Absi. Jo, je to jeho vina.“ Pes do m\u011b str\u010d\u00ed \u010dum\u00e1kem. Kdy\u017e nereaguji, ud\u011bl\u00e1 to znovu a pokra\u010duje do chv\u00edle, ne\u017e si lehnu na z\u00e1da. T\u00edm toti\u017e dos\u00e1hne sv\u00e9ho a za\u010dne mi olizovat obli\u010dej, co\u017e je doprov\u00e1zeno jak m\u00fdm prsk\u00e1n\u00edm, tak sm\u00edchem z\u00e1rove\u0148. <\/div>\n
„Po\u010dkej, po\u010dkej. Co kdy\u017e je to Tom?“ Co nejrychleji to jde, se posb\u00edr\u00e1m ze zem\u011b a vrhnu se k mobilu. \u00dasm\u011bv se mi ze rt\u016f vytrat\u00ed jen, co se pod\u00edv\u00e1m na displej. Nen\u00ed to Tom, ale\u2026
„Ahoj, Georgu, ano, volal jsem ti.“ Potvrd\u00edm mu, \u017ee jsem se mu sna\u017eil dovolat, ale nebral mi to. Trp\u011bliv\u011b si vyslechnu d\u016fvod, pro\u010d mi to nemohl zvednout, a\u010d je mi voln\u00fd, \u017ee jeho d\u011bcko je nemocn\u00e9. M\u011b zaj\u00edm\u00e1 jedin\u00fd \u010dlov\u011bk. Moje dvoj\u010de.<\/div>\n
„Jde o Toma. On nep\u0159i\u0161el dom\u016f. Tak m\u011b napadlo\u2026 Tak\u017ee nen\u00ed a ani ti nevolal nebo nepsal. Super, to jsi mi moc nepomohl. Hele, kdyby se ti n\u00e1hodou ozval, dej mi v\u011bd\u011bt, pros\u00edm\u2026 Co? Je\u017ei\u0161, to je jedno, co se stalo. Ne\u0159e\u0161 to. Prost\u011b ud\u011blej, co po tob\u011b chci. Okay? Jo, taky. \u010cau.“ Zav\u011bs\u00edm a mobil mrsknu zp\u00e1tky na stolek, odkud jsem jej p\u0159ed chvilkou vzal. Tak\u017ee ani Georg, posledn\u00ed nad\u011bje, netu\u0161\u00ed, kde by se m\u016fj pali\u010dat\u00fd brat\u0159\u00ed\u010dek mohl skr\u00fdvat. U m\u00e1my nen\u00ed. U Georga taky ne. Gustav nep\u0159ipad\u00e1 v \u00favahu, proto\u017ee to u\u017e by mi do\u0161lo parte, kdyby u n\u011bj Tom zazvonil.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee m\u00e1me dv\u011b mo\u017enosti, drah\u00fd p\u0159\u00edteli.“ Zad\u00edv\u00e1m se na sv\u00e9ho spojence, jemu\u017e m\u016fj bratr chyb\u00ed stejn\u011b jako mn\u011b. „Prvn\u00ed je, \u017ee budeme obvol\u00e1vat hotely a pt\u00e1t se, jestli se tam \u010dirou n\u00e1hodou neza\u0161\u00edv\u00e1 n\u00e1\u0161 Tom. Druh\u00e1 je pasivn\u00ed, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee budeme sed\u011bt na zadku a \u010dekat, a\u017e se vr\u00e1t\u00ed. Co rad\u00ed\u0161? Asi tak.“ K\u00fdvnu. Absinth si vybral tu druhou mo\u017enost, nebo\u0165 si lehl zp\u00e1tky na zem a zav\u0159el o\u010di. Ona zn\u00ed taky l\u00e9pe. N\u011bjak m\u011b nenapad\u00e1 nic, co bych ud\u00e1val jako d\u016fvod, kdybych na recepce hotel\u016f volal. Ne\u017e bych obvolal v\u0161echny, Tom by byl doma. Holt mus\u00edme po\u010dkat na n\u00e1vrat ztracen\u00e9ho bratra.<\/p>\n<\/div>\n

TOM <\/p>\n

„Podr\u017e ho,“ \u0159ekne Pete a str\u010d\u00ed mi do ruky vod\u00edtko, na n\u011bm\u017e je uv\u00e1zan\u00fd Bax. Ned\u016fv\u011b\u0159iv\u011b si prohl\u00e9dnu toho, koho m\u00e1m za \u00fakol chvilku pohl\u00eddat, abych zjistil, jestli zaregistroval, \u017ee jej jeho p\u00e1n sv\u011b\u0159il do rukou nep\u0159\u00edtele. V\u0161iml si. \u010cu\u010d\u00ed na m\u011b s nastra\u017een\u00fdma u\u0161ima a nevypad\u00e1, \u017ee by se mu zamlouvalo, \u017ee vod\u00edtko spo\u010d\u00edv\u00e1 v moj\u00ed dlani. Holt m\u00e1 sm\u016flu. Nem\u016f\u017eu za to, jak\u00fd \u00fakol jsem dostal. K radosti n\u00e1s obou si Pete rozepne mikinu a vezme si sv\u00e9ho \u010dty\u0159noh\u00e9ho mil\u00e1\u010dka zp\u00e1tky.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
„Co je?“ zazn\u00ed dotaz, kdy\u017e si v\u0161imne, \u017ee se d\u00edv\u00e1m na displej mobilu.<\/div>\n
„Nic,“ zavrt\u00edm hlavou. Je mi jasn\u00e9, od koho jsou v\u0161echny ty vzkazy v hlasov\u00e9 schr\u00e1nce, na n\u011b\u017e m\u011b neust\u00e1le upozor\u0148uje oper\u00e1tor. V\u00edm, kdo mi ka\u017edou chv\u00edli vol\u00e1 a p\u00ed\u0161e. Bill. „Po\u0159\u00e1d mi vol\u00e1 a p\u00ed\u0161e.“ \u0158eknu nakonec a pod\u00edv\u00e1m se na Peta, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b odep\u00edn\u00e1 psa z vod\u00edtka. Dorazili jsme do parku, o n\u011bm\u017e jsem se cestou dozv\u011bd\u011bl, \u017ee je c\u00edlem jejich ka\u017edodenn\u00edch proch\u00e1zek. Pes se tu pr\u00fd vyblbne a d\u00e1 pak pokoj. No, moc se mi nechce v\u011b\u0159it, \u017ee by se ta bestie mohla unavit. I kdyby l\u00edtal sebev\u00edc, po\u0159\u00e1d bude m\u00edt dost sil na to, aby na m\u011b \u010d\u00edhal.<\/div>\n
„Co m\u016f\u017ee cht\u00edt?“ Zept\u00e1m se. Pet\u016fv obli\u010dej se zk\u0159iv\u00ed do o\u0161kliv\u00e9ho \u00fa\u0161klebku. Z\u00e1hy mi v\u011bnuje pohled, o n\u011bm\u017e nemus\u00edm dlouho p\u0159em\u00fd\u0161let, abych si domyslel, co j\u00edm m\u00e1 b\u00fdt \u0159e\u010deno.<\/div>\n
„Aby ses vr\u00e1til.“ Odpov\u00ed mi tak, jak jsem \u010dekal, a zad\u00edv\u00e1 se do m\u00edst, kde se Bax v\u00e1l\u00ed v tr\u00e1v\u011b.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem mu svoje.“ Odv\u011bt\u00edm, \u010d\u00edm\u017e si vyslou\u017e\u00edm akor\u00e1t tak v\u00fdsm\u011bch. Okam\u017eit\u011b se tedy do\u017eaduji vysv\u011btlen\u00ed, \u010demu se sm\u011bje. Mn\u011b na t\u00e9to situaci nep\u0159ipad\u00e1 sm\u011b\u0161n\u00e9ho v\u016fbec nic.<\/div>\n
„Jedna v\u011bc je, \u017ee jsi to \u0159ekl. V\u011bc druh\u00e1 je, zda to Bill sly\u0161el.“ Po dlouh\u00e9 dob\u011b sly\u0161\u00edm bratrovo jm\u00e9no z jeho \u00fast. Zn\u00ed divn\u011b. \u0158ekl to tak, jako by „Bill“ bylo n\u011bco zapov\u011bzen\u00e9ho. „Sly\u0161\u00ed jen to, co sly\u0161et chce. Co mu nevyhovuje, jako bys ani ne\u0159ekl.“<\/div>\n
„Hloupost!“<\/div>\n
„Kdy\u017e mysl\u00ed\u0161,“ pokr\u010d\u00ed rameny a v m\u00e9 mysli v ten sam\u00fd moment vyvstane ot\u00e1zka, zda by bylo mo\u017en\u00e9, aby ten blon\u010f\u00e1k vedle m\u011b znal Billa l\u00e9pe ne\u017e j\u00e1 s\u00e1m.<\/div>\n
„Jak\u00fd je Bill Kaulitz, kter\u00e9ho zn\u00e1\u0161 ty?“ Vyslov\u00edm nakonec dotaz, kter\u00fd jsem tak dlouho zva\u017eoval. Nev\u011bd\u011bl jsem, jak se zeptat. Nakonec jsem zvolit tuto formu. R\u00e1d bych poznal tv\u00e1\u0159 sv\u00e9ho dvoj\u010dete, kterou uk\u00e1zal Petovi. Jeho o\u010dima bych cht\u011bl pohl\u00e9dnout na osobu mn\u011b nejbli\u017e\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Bill\u2026“ Za\u0161ept\u00e1 jeho jm\u00e9no a nep\u0159est\u00e1v\u00e1 se d\u00edvat p\u0159ed sebe. Jeho ml\u010den\u00ed jako by mi nazna\u010dovalo, \u017ee o tom mluvit nechce. Kdybych o Billovi neza\u010d\u00ednal j\u00e1, ani bychom se k n\u011bmu b\u011bhem hovoru nedostali. Nev\u00edm, kolik vte\u0159in ub\u011bhne, ne\u017e se ke mn\u011b obr\u00e1t\u00ed jeho zrak a jeho \u00fasta se otev\u0159ou, aby mi popsaly m\u00e9 dvoj\u010de tak, jak jej m\u011bl mo\u017enost poznat \u010dlov\u011bk, kter\u00fd mi poskytl azyl na p\u00e1r dn\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Lady Kay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lady Kay „Vzbudil jsem t\u011b?“ Pete se zasekne, kdy\u017e se oto\u010d\u00ed a zjist\u00ed, \u017ee sed\u00edm na posteli a nele\u017e\u00edm a nesp\u00edm, jako tomu bylo, kdy\u017e ve\u0161el dovnit\u0159. „Ne,“ zavrt\u00edm hlavou a z\u00edvnu. Ne\u010dekal bych, \u017ee je rann\u00ed pt\u00e1\u010de. Kdy\u017e se toti\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[342],"tags":[],"class_list":["post-9055","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-me-myself-and-romeo"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9055","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9055"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9055\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9055"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9055"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9055"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}