{"id":9065,"date":"2011-03-23T17:00:00","date_gmt":"2011-03-23T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9042"},"modified":"2011-03-23T17:00:00","modified_gmt":"2011-03-23T16:00:00","slug":"kapky-deste-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/23\/kapky-deste-12\/","title":{"rendered":"Kapky de\u0161t\u011b 12."},"content":{"rendered":"
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b jsem zavr\u010del a naprosto bez v\u00fdsledku jsem se pokusil zbavit t\u00e9 protivnosti, kter\u00e1 se m\u011b sna\u017eila vytrhnout ze sp\u00e1nku. Kdy\u017e to dot\u011brn\u00e9 \u0161m\u00e1tr\u00e1n\u00ed po m\u00e9m hrudn\u00edku neust\u00e1valo, neochotn\u011b jsem rozlepil jedno oko a zam\u017eoural do tmy kolem sebe.<\/em><\/div>\n
„Bille, no tak!“ Chraplav\u011b jsem zabrblal. Digit\u00e1ln\u00ed bud\u00edk na m\u00e9m no\u010dn\u00edm stolku hl\u00e1sal, \u017ee jsou to teprve dv\u011b hodiny a kousek, co jsme se dostali z klubu dom\u016f a zapadli do postele. Jen dv\u011b hodinky. A\u00fa\u00fa\u00fa. Zavyl jsem v duchu a m\u011bl jsem chu\u0165 ten zvuk vypustit i nahlas. Mo\u017en\u00e1 by se probral z toho sv\u00e9ho polon\u00e1m\u011bs\u00ed\u010dn\u00e9ho sp\u00e1nku a nechal m\u011b na pokoji. Pro\u010d vlastn\u011b naplno nesp\u00ed? Prol\u00e9tlo mi hlavou. V\u017edy\u0165 se mi zd\u00e1l t\u00edm alkoholem upraven dost na to, aby chrn\u011bl, jako kdy\u017e ho do vody hod\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e se ale k dotek\u016fm, kter\u00e9 jsem m\u011bl za pouh\u00e9 n\u00e1hodn\u00e9 \u0161\u00e1tr\u00e1n\u00ed vlivem mo\u017en\u00fdch sn\u016f, p\u0159idalo i n\u011bco tepl\u00e9ho a vlhk\u00e9ho na m\u00e9m krku a neomyln\u011b si to razilo cesti\u010dku k moj\u00ed brad\u011b a d\u00e1l, zapochyboval jsem, \u017ee o tom Bill tak \u00fapln\u011b nev\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Bille?!“ Oslovil jsem ho hlasit\u011bji s podt\u00f3nem m\u00edrn\u00e9 obavy.<\/em><\/div>\n
„Hmm,“ zavrn\u011bl, a\u017e se mi z toho zje\u017eily chloupky v z\u00e1tylku. Ten t\u00f3n, zabarven\u00ed toho kr\u00e1tk\u00e9ho citoslovce, plus v\u00fdmluvn\u00e9 doteky jeho rukou v podstat\u011b v\u0161ude na m\u00e9m t\u011ble, kter\u00e9 neust\u00e1valy, sp\u00ed\u0161e naopak, to v\u0161echno dost v\u00fdmluvn\u011b poukazovalo na to, co se mu te\u010f honilo hlavou, po \u010dem tou\u017eil.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Cht\u011bl jsem mu n\u011bco odseknout a odstr\u010dit ho od sebe. Cht\u011bl jsem b\u00fdt zodpov\u011bdn\u00fd a dosp\u011bl\u00fd, proto\u017ee Bill musel b\u00fdt je\u0161t\u011b alkoholem ovlivn\u011bn\u00fd dost na to, aby si tak \u00fapln\u011b jasn\u011b neuv\u011bdomoval, co to tu pr\u00e1v\u011b vyv\u00e1d\u00ed. Jen\u017ee jsem ho taky cht\u011bl\u2026 moc.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Nasucho jsem polkl, a pak jsem sotva sly\u0161iteln\u011b zask\u0159ehotal:<\/em><\/div>\n
„Se\u0161 opilej\u2026“ Zn\u011blo to dost chab\u011b a j\u00e1 si ani nebyl tak \u00fapln\u011b jist\u00fd t\u00edm, \u010deho jsem cht\u011bl touhle pozn\u00e1mkou dos\u00e1hnout. C\u00edtil jsem, jak se proti moj\u00ed k\u016f\u017ei na krku, kterou nep\u0159est\u00e1val l\u00edbat a jemn\u011b okusovat, pousm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ p\u0159ipustil. „Ne tolik, abych nedok\u00e1zal ud\u011blat tohle\u2026“<\/em><\/div>\n
\n
Po t\u011bch slovech se drav\u011b zmocnil m\u00fdch rt\u016f a ve stejn\u00e9m okam\u017eiku, kdy zajel jeho hork\u00fd jazyk hluboko do moj\u00ed pusy, sklouzla mu ruka do m\u00e9ho kl\u00edna a p\u0159es spodn\u00ed pr\u00e1dlo mi bez zav\u00e1h\u00e1n\u00ed stiskla penis, kter\u00fd na tu \u0161ikovnou dla\u0148 ochotn\u011b zareagoval. Nutilo m\u011b to vyk\u0159iknout, ale Billovo l\u00edb\u00e1n\u00ed m\u011b uml\u010delo, tak\u017ee mi jen hrud\u00ed probulalo slastn\u00e9 mru\u010den\u00ed. Hodil jsem za hlavu ve\u0161ker\u00e9 pochyby, kter\u00e9 m\u011b ponoukaly to stopnout, a za\u010dal jsem si tu chv\u00edli naprosto nepopsateln\u011b u\u017e\u00edvat, i kdy\u017e jsem po\u0159\u00e1d m\u011bl tak trochu probl\u00e9m pln\u011b tomu uv\u011b\u0159it. Nejsp\u00ed\u0161 to tak ale b\u00fdv\u00e1, kdy\u017e se v\u00e1m z\u010dista jasna za\u010dne plnit mnohalet\u00fd sen.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Chytnul jsem ho pevn\u011b za nadlokt\u00ed a jedn\u00edm rychl\u00fdm plynul\u00fdm pohybem vym\u011bnil na\u0161e pozice. Nyn\u00ed jsem na n\u011bj shl\u00ed\u017eel seshora a jeho k\u016f\u017ee byla t\u00edm jedin\u00fdm sv\u011btl\u00fdm m\u00edstem v t\u00e9m\u011b\u0159 \u00fapln\u00e9 tm\u011b lo\u017enice. Snadno jsem tak mohl pozorovat, jak se nedo\u010dkav\u011b vrt\u00ed a jak jeho ruce vyrazily nahoru a jako dv\u011b chapadla se mi omotaly kolem krku, a za\u010daly si m\u011b stahovat zp\u011bt k jeho \u017e\u00e1dostiv\u00fdm, od polibk\u016f nab\u011bhl\u00fdm rt\u016fm.<\/em><\/div>\n
„Takhle se mi l\u00edb\u00ed\u0161,“ za\u0161eptal jsem t\u011bsn\u011b p\u0159ed nimi, a pak se ochotn\u011b vr\u00e1til k t\u00e9 nutkav\u00e9 pot\u0159eb\u011b znovu ho pol\u00edbit. Zav\u0159el jsem o\u010di, kdy\u017e Bill otev\u0159el \u00fasta, aby v nich p\u0159iv\u00edtal m\u016fj jazyk. Polibek byl dlouh\u00fd a l\u00edn\u00fd, h\u0159ejiv\u00fd a neskute\u010dn\u011b p\u0159\u00edjemn\u00fd. Stejn\u011b jako v\u0161echno, co p\u0159ich\u00e1zelo s m\u00fdm znovu nalezen\u00fdm bratrem, a j\u00e1 tu bl\u00edzkost \u00fazkostn\u011b ochra\u0148oval. Skoro jsem ho a\u017e drtil pod sebou, ve sv\u00e9m objet\u00ed, nep\u0159est\u00e1val jsem ho l\u00edbat, a hlavn\u011b se ho dot\u00fdkat, jako bych se neust\u00e1le uji\u0161\u0165oval o tom, \u017ee ho opravdu c\u00edt\u00edm tak bl\u00edzko sebe.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
U\u017e kdy\u017e jsme byly d\u011bti, to mezi n\u00e1mi bylo velmi intenzivn\u00ed, kdy\u017e jsme byli takhle spolu, ov\u0161em te\u010f, kdybych to m\u011bl porovnat\u2026 to, co bylo, se nyn\u00ed stalo jen jakousi vzpom\u00ednkou zahalenou v oparu rozost\u0159enosti. Nevzpom\u00ednal jsem si na jedin\u00fd okam\u017eik ve sv\u00e9m \u017eivot\u011b, kter\u00fd by se tomuhle dok\u00e1zal vyrovnat.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
K\u016f\u017ee se t\u0159ela o k\u016f\u017ei, na\u0161e rozp\u00e1len\u00e1 t\u011bla se pohybovala v rytmu, kter\u00fd byl p\u0159\u00edjemn\u00fd pro n\u00e1s oba. Te\u010f, tato chv\u00edle, ta byla lep\u0161\u00ed ne\u017e cokoliv, v\u0161echno ostatn\u00ed se stalo nepodstatn\u00fdm a j\u00e1 necht\u011bl, aby to snad n\u011bkdy skon\u010dilo.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Ani nev\u00edm, kdy p\u0159esn\u011b jsme sebe navz\u00e1jem zbavili spodn\u00edho pr\u00e1dla a jak jsem se vlastn\u011b octnul znovu na z\u00e1dech, ov\u0161em Bill\u016fv jazyk, kter\u00fd se naprosto bez ostychu vydal p\u0159es m\u016fj hrudn\u00edk a b\u0159icho a\u017e tam dol\u016f, jsem vn\u00edmal naprosto z\u0159eteln\u011b. Nic ostatn\u00edho neexistovalo. Vytratilo se to kamsi do ztracena. M\u00fdm u\u0161\u00edm tak d\u00edky tomu unikalo st\u00e9n\u00e1n\u00ed a ob\u010dasn\u00e9 v\u00fdk\u0159iky, kter\u00e9 se mi sem tam draly z hrdla, neuv\u011bdomoval jsem si, \u017ee jsem roztrhnul prost\u011bradlo, jak jsem do n\u011bj st\u0159\u00eddav\u011b zar\u00fdval nehty a nebo, drt\u00edc ho v p\u011bsti, za n\u011bj tahal, a u\u017e v\u016fbec jsem nev\u011bd\u011bl, co mi Bill \u0161ept\u00e1, kdy\u017e jsem spojil na\u0161e t\u011bla v jedno. Pevn\u011b jsem ho dr\u017eel za ramena a nechal sv\u00e9 boky voln\u011b se pohybovat mezi jeho do\u0161iroka rozta\u017een\u00fdmi stehny. Bylo to pomal\u00e9, ale Bill po chv\u00edli vyrazil svoj\u00ed p\u00e1nv\u00ed proti mn\u011b, sna\u017e\u00edc se m\u011b p\u0159inutit h\u00fdbat se rychleji. Neodep\u00edral jsem mu to. Rychle a hluboce jsem se do n\u011bj no\u0159il a nutil ho tak sem tam vyk\u0159iknout maxim\u00e1ln\u00ed mo\u017enou rozko\u0161\u00ed.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
Sv\u011bt kolem m\u011b se zhmotnil, a\u017e kdy\u017e jsem postupn\u011b dost\u00e1val pod kontrolu sv\u016fj spla\u0161en\u00fd dech a srdce mi p\u0159est\u00e1valo s tak velkou razanc\u00ed bu\u0161it do hrudn\u00edku, jak jsem jen pomalu a neochotn\u011b sl\u00e9zal z vrcholu, kter\u00e9ho jsme spolu dos\u00e1hli. Nahmatal jsem vedle sebe le\u017e\u00edc\u00edho Billa a zam\u017eoural jeho sm\u011brem. Ten mal\u00fd mizera se klidn\u011b jen tak uprost\u0159ed noci a sv\u00e9ho alkoholov\u00e9ho excesu probere, u\u017eije si, a pak si op\u011bt neru\u0161en\u011b vytuhne. Pod\u0159imoval si sto\u010den\u00fd do klub\u00ed\u010dka, s hlavou vecpanou pod m\u00fdm podpa\u017ed\u00edm, a kdybych nebyl u toho, co se te\u010f mezi n\u00e1mi odehr\u00e1lo, nev\u011b\u0159il bych, vzhledem k tomu, jak klidn\u011b najednou vypadal. Jen p\u00e1r kapek potu se mu perlilo na \u010dele a na sp\u00e1nek se mu p\u0159ilepila tro\u0161ka mokr\u00fdch pram\u00ednk\u016f vlas\u016f.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159epadla m\u011b chu\u0165 ho na to m\u00edsto pol\u00edbit. Naklonil jsem se k n\u011bmu a on otev\u0159el o\u010di. Nebo sp\u00ed\u0161e na m\u011b jenom zam\u017eoural, a pak zadrmolil sotva sly\u0161iteln\u011b:<\/em><\/div>\n
„M\u016fj milovan\u00fd br\u00e1\u0161ko.“ Je\u0161t\u011b pevn\u011bji se ke mn\u011b p\u0159imknul a velice decentn\u011b zachr\u00e1pal.<\/em><\/div>\n
J\u00e1 ale rozum\u011bl a rozhodn\u011b jsem si m\u00ednil t\u011bchto jeho p\u00e1r sl\u016fvek, kter\u00e9 pro m\u011b tolik znamenaly, zapamatovat. A nejenom je. Cht\u011bl jsem si uchovat cel\u00fd tenhle moment se v\u0161emi jeho detaily. Jeho teplo, v\u016fni, pravideln\u00fd tlukot jeho srdce, chu\u0165 k\u016f\u017ee, to, jak se c\u00edt\u00edm j\u00e1. Malinko pateticky se mi honilo hlavou, \u017ee z tohohle stavu naprost\u00e9 bla\u017eenosti a \u0161t\u011bst\u00ed mus\u00edm vyt\u0159\u00edskat naprost\u00e9 maximum, a po \u0161petk\u00e1ch si ho uschovat tak \u0159\u00edkaj\u00edc na hor\u0161\u00ed \u010dasy. Pokud tedy n\u011bjak\u00e9 m\u011bly p\u0159ij\u00edt. J\u00e1 se ale pevn\u011b sna\u017eil v\u011b\u0159it tomu, \u017ee u\u017e m\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 nepotkaj\u00ed. Ne te\u010f, kdy\u017e jsem m\u011bl Billa op\u011bt ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
\u2026<\/p>\n<\/div>\n
„Oh, kruci, to je bolest,“ skuhral tich\u00fdm ochrapt\u011bl\u00fdm hlasem, kdy\u017e se dopoledne prob\u00edral k \u017eivotu. Otravn\u00e9 paprsky slunce mu nezata\u017een\u00fdm oknem pronikaly do pokoje a jen v\u00edce znep\u0159\u00edjem\u0148ovaly jeho u\u017e tak dost \u0161patn\u00e9 r\u00e1no. Zakutal se cel\u00fd i s hlavou pod pe\u0159inu a p\u0159it\u00e1hnul si nohy k hrudn\u00edku, obj\u00edmaj\u00edc je rukama. „Kurva, co se to d\u011bje?“ Zamumlal znovu a sna\u017eil se rozpomenout, co mohlo tak p\u0159edch\u00e1zet jeho moment\u00e1ln\u00edmu zb\u011bdovan\u00e9mu stavu. \u0160lo to pomalu, u\u017e jen proto, \u017ee p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed jen zvy\u0161ovalo bolest jeho hlavy, ale nakonec postupn\u011b poskl\u00e1dal dohromady v\u0161echny ud\u00e1losti minul\u00e9ho ve\u010dera a noci.<\/p>\n<\/div>\n
„Do prdele!“ Ujelo mu zaklen\u00ed. Kousl se do rtu a pevn\u011b k sob\u011b sev\u0159el v\u00ed\u010dka, jako by se tak snad mohl p\u0159ed v\u0161\u00edm schovat. Pod pe\u0159inou, ve zd\u00e1nliv\u011b bezpe\u010dn\u00e9m \u00fakrytu, se chv\u00edli zd\u00e1lo, \u017ee by to mohlo fungovat, pak se k n\u011bmu ale prodral hlasit\u00fd zvuk jeho telefonu. Pokusil se ho ignorovat, ale ta melodie se mu za\u0159ez\u00e1vala snad a\u017e do mozku a p\u0159\u00edmo ho mu\u010dila. Nedalo se nic d\u011blat, musel ho uti\u0161it. Prudce ze sebe odhodil p\u0159ikr\u00fdvku a rozhl\u00e9dl se po tom naru\u0161iteli jeho klidu. Na\u0161el ho v kalhot\u00e1ch, kter\u00e9 se v\u00e1lely pohozen\u00e9 vedle postele. Pokusil se hovor vyt\u00edpnout, ani\u017e by se snad koukl, kdo je volaj\u00edc\u00edm, jen\u017ee se mu omylem povedl prav\u00fd opak.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?!“ Ozvalo se v mobilu, a i kdy\u017e ho nem\u011bl u ucha, ten hlas byl vcelku z\u0159eteln\u011b sly\u0161et a hlavn\u011b poznat.<\/div>\n
„Mami,“ oslovil ji opatrn\u011b. Hrdlo mu sev\u0159ela provinilost. Hovor od matky v tuhle chv\u00edli p\u016fsobil, jako by snad vyc\u00edtila, co provedl. Pr\u016f\u0161vih byl na sv\u011bt\u011b a trest ho ur\u010dit\u011b nemine. V jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b mu projelo hlavou jako \u0161\u00edp v\u0161echno to, co mu kdy navykl\u00e1dala o Tomov\u011b \u0161patnosti, a nutnosti se od n\u011bj dr\u017eet d\u00e1l. Cel\u00fd se p\u0159ikr\u010dil v mnohon\u00e1sobn\u00e9m umocn\u011bn\u00ed toho, jak prachb\u00eddn\u011b se c\u00edtil. Cht\u011blo se mu um\u0159\u00edt. Poru\u0161il pravidla, zklamal ji.<\/div>\n
„Bille, Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku?“ Zvy\u0161ovala zat\u00edm jeho matka hlas na druh\u00e9m konci, proto\u017ee na ni syn u\u017e notn\u00fdch p\u00e1r sekund nereagoval.<\/div>\n
„Ech\u2026 jo.“ Heknul p\u0159i\u0161krcen\u011b. „Stalo se n\u011bco? Pro\u010d vol\u00e1\u0161?“ Rozv\u00e1zal se mu trochu jazyk.<\/div>\n
„U\u017e ses mi n\u011bjakou dobu neozval, tak jsem jen cht\u011bla v\u011bd\u011bt, jak se m\u00e1\u0161.“ Zahlaholila prost\u011b a zvesela. Pokud n\u011bco tu\u0161ila, nedala to na sob\u011b zn\u00e1t. Takhle iracion\u00e1ln\u011b uva\u017eoval. Umdl\u00e9val strachy, tak\u017ee nebyl schopn\u00fd si v\u016fbec uv\u011bdomit, \u017ee n\u011bco takov\u00e9ho nen\u00ed mo\u017en\u00e9. Jak by jen mohla, vzhledem k tomu, jak m\u00e1lo lid\u00ed bylo zasv\u011bcen\u00fdch do toho, kde Bill str\u00e1vil posledn\u00ed dva dny?<\/div>\n
„Promi\u0148,“ hlesnul a bez dal\u0161\u00edho slova hovor prost\u011b ukon\u010dil, a pak cel\u00fd telefon vypnul, co\u017e se mu povedlo, vzhledem k rozt\u0159esenosti jeho rukou, a\u017e na n\u011bkolik\u00e1t\u00fd pokus.<\/p>\n<\/div>\n
Pak vyst\u0159elil z postele jako blesk a doslova zapadl do koupelny, kde se zhroutil na kolena p\u0159ed z\u00e1chodovou m\u00edsou, do kter\u00e9 vypr\u00e1zdnil cel\u00fd obsah sv\u00e9ho \u017ealudku. Z\u016fstal sed\u011bt na chlupat\u00e9 p\u0159edlo\u017ece, z\u00e1dy op\u0159en\u00fd o toaletu. Slo\u017eil hlavu do dlan\u00ed a dovolil si tolik slabosti, \u017ee se mu z o\u010d\u00ed vykut\u00e1lelo p\u00e1r slz. A nejhor\u0161\u00ed na tom v\u0161em nebylo to, \u017ee ud\u011blal n\u011bco zak\u00e1zan\u00e9ho, ale fakt, \u017ee t\u00edm nebyl pohor\u0161en tolik, jak by nejsp\u00ed\u0161 m\u011bl b\u00fdt. Zakazoval si p\u0159estat na to vzpom\u00ednat, nevybavovat si jen st\u00e1le dokola, jak dob\u0159e mu bylo, kdy\u017e se s n\u00edm Tom miloval. Ne\u0161lo to a za to se nen\u00e1vid\u011bl. Tak zvrhl\u00e9, ostudn\u00e9, zavr\u017een\u00edhodn\u00e9, a on si o tom klidn\u011b p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, jako by to bylo n\u011bco, co je jednodu\u0161e\u2026 fajn. V\u00edc ne\u017e fajn?<\/p>\n<\/div>\n
„Cos to jenom provedl, ty kret\u00e9ne!“ Vyslovil v \u0159ad\u011b ur\u00e1\u017eek, kter\u00fdmi se \u010dastoval v duchu, jednu nahlas, a p\u0159i tom se labiln\u011b zatahal za vlasy s v\u00fdrazem \u0161\u00edlenosti v obli\u010deji. Na koupelnov\u00fdch kachl\u00edk\u00e1ch ho nep\u0159\u00edjemn\u011b studila jeho bos\u00e1 chodidla. Rozl\u00e1man\u011b se sesb\u00edral ze zem\u011b a p\u0159ed umyvadlem si s mocn\u00fdm zaklokt\u00e1n\u00edm vypl\u00e1chl pusu. Pot\u0159eboval pry\u010d. A to co mo\u017en\u00e1 nejd\u0159\u00edve. Nejl\u00e9pe hned. \u00dat\u011bk se mu jevil jako moment\u00e1ln\u00ed nejlep\u0161\u00ed \u0159e\u0161en\u00ed jeho situace.<\/p>\n<\/div>\n
Vr\u00e1til se do lo\u017enice a vyt\u00e1hl zpod postele Tomovu sportovn\u00ed ta\u0161ku. Pob\u00edhal z jednoho konce pokoje na druh\u00fd, sb\u00edral v\u0161echny svoje v\u011bci, kter\u00fdch d\u00edky n\u00e1kup\u016fm a Tomov\u011b \u0161t\u011bdrosti bylo o n\u011bco v\u00edc, ne\u017e kolik si jich donesl, a n\u00e1sledn\u011b je sp\u00ed\u0161e ne\u017e skl\u00e1dal, p\u011bchoval do p\u0159ipraven\u00e9ho zavazadla. Uprost\u0159ed toho ho p\u0159istihl Tom, kter\u00fd si za pomoci lokte otev\u00edral dve\u0159e lo\u017enice, proto\u017ee v rukou t\u0159\u00edmal t\u00e1c pln\u00fd l\u00e1kav\u011b vypadaj\u00edc\u00ed sn\u00eddan\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
Z\u016fstal st\u00e1t trochu zmaten\u00fd mezi futry a chv\u00edli bratra pozoroval.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ pozdravil nakonec a roze\u0161el se hloub do pokoje. Bill jen n\u011bco nesrozumiteln\u00e9ho zahu\u010del. „Trochu jsem \u010dekal, \u017ee t\u011b najdu v posteli, ale vid\u00edm, \u017ee u\u017e jsi vzh\u016fru. Nesu sn\u00eddani,“ brebentil a u toho odkl\u00e1dal sv\u016fj n\u00e1klad na no\u010dn\u00ed stolek. „Co to vlastn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161? Ukl\u00edz\u00ed\u0161?“ \u017d\u00e1dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. \u0160oupav\u00fdm krokem se p\u0159ibl\u00ed\u017eil k Billovi, kter\u00fd k n\u011bmu byl oto\u010den\u00fd z\u00e1dy, objal ho kolem pasu a p\u0159it\u00e1hnul si ho k sob\u011b, vytrh\u00e1vaje mu z ruky tri\u010dko, kter\u00e9 se pr\u00e1v\u011b chystal na sebe obl\u00e9knout.<\/p>\n<\/div>\n
„Pus\u0165!“ Zasy\u010del Bill jedovat\u011b a odstr\u010dil Toma od sebe s a\u017e p\u0159ehnanou silou. Ten zavr\u00e1voral ve snaze chytit rovnov\u00e1hu. Nepovedlo se, kecnul sebou na zadek hned vedle no\u010dn\u00edho stolku, div \u017ee na sebe nestrhl t\u00e1c s j\u00eddlem. N\u00e1dob\u00ed o sebe jen pouze zacinkalo.<\/div>\n
„P\u0159esko\u010dilo ti, nebo co?“<\/div>\n
Bill si jen pohrdliv\u011b odfrknul, a kone\u010dn\u011b na sebe nat\u00e1hl svoje triko. V\u011bd\u011bl, \u017ee nebude lehk\u00e9 odej\u00edt odsud p\u0159es Toma, ale netu\u0161il, jak moc. To odstr\u010den\u00ed bratra od sebe ho st\u00e1lo nem\u00e1lo sebezap\u0159en\u00ed, a kdy\u017e je\u0161t\u011b koutkem oka zahl\u00e9dl, jak se Tom nech\u00e1pav\u011b a ubl\u00ed\u017een\u011b na t\u00e9 podlaze tv\u00e1\u0159\u00ed, rychle uhnul pohledem pry\u010d. Za\u010dal se soukat do sv\u00fdch \u00fazk\u00fdch kalhot a zakazoval si na n\u011bj znovu pod\u00edvat. Neust\u00e1le si p\u0159ipom\u00ednal v\u00fdstra\u017en\u00fd maj\u00e1\u010dek v podob\u011b matky a cel\u00e9ho jeho zbyl\u00e9ho okol\u00ed, kter\u00fd mu sice v hlav\u011b blikal, ov\u0161em postupn\u011b skom\u00edral. Bylo nutn\u00e9 udr\u017eet ho p\u0159i \u017eivot\u011b, alespo\u0148 do t\u00e9 doby, dokud se mu odsud nepoda\u0159\u00ed vypadnout.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se trochu nemotorn\u011b znovu postavil na nohy.<\/div>\n
„Co se s tebou d\u011bje?“ Zeptal se prozat\u00edm v klidu, zakl\u00e1daje si p\u0159i tom ruce na hrudn\u00edku. „Co to tady d\u011bl\u00e1\u0161?“<\/div>\n
„Bal\u00edm se,“ na oko znud\u011bn\u00fdm t\u00f3nem op\u00e1\u010dil Bill. D\u00e1val tak Tomovi okat\u011b najevo, \u017ee je \u00fapln\u00fd blbec, kdy\u017e nepozn\u00e1 n\u011bco tak zcela o\u010dividn\u00e9ho.<\/div>\n
„Bal\u00ed\u0161? Jak tomu m\u00e1m, sakra, rozum\u011bt?“ Za\u010d\u00ednal b\u00fdt podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd. Nebyl p\u0159ipraven\u00fd od Billa na takov\u00e9hle r\u00e1no. P\u0159edstavoval si to\u2026 no, pon\u011bkud jinak.<\/div>\n
„Tak, \u017ee kdy\u017e \u010dlov\u011bk bal\u00ed, tak taky odch\u00e1z\u00ed. P\u0159esn\u011b to d\u011bl\u00e1m. Odch\u00e1z\u00edm.“ Bill mluvil a\u017e mraziv\u011b odm\u011b\u0159\u00edm hlasem a s ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm slovem zabod\u00e1val ten sv\u016fj led Tomovi p\u0159\u00edmo do srdce.<\/div>\n
„Co?“ Zalapal ten po dechu. „Kurva, co to \u017evan\u00ed\u0161?“ Zv\u00fd\u0161il hystericky hlas. „Po tom, co se mezi n\u00e1mi stalo, se jen tak spakuje\u0161 a vypadne\u0161? Zbl\u00e1znil ses?!“ Bill se zat\u00edm kompletn\u011b dostrojil. Zran\u011bn\u00e9ho a b\u011bsn\u00edc\u00edho Toma si nev\u0161\u00edmal. Sta\u010dilo obout si v p\u0159eds\u00edni boty a j\u00edt. P\u0159ehodil si ta\u0161ku p\u0159es rameno a oto\u010dil se ke dve\u0159\u00edm. Ne\u017e sta\u010dil ale dokon\u010dit prvn\u00ed krok, Tom ho ne zrovinka jemn\u011b chytl za pa\u017ei a sm\u00fdknul s n\u00edm nazp\u00e1tek.<\/div>\n
„Koukej mi to, do h\u00e1je, vysv\u011btlit, proto\u017ee jestli si mysl\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b odsud nech\u00e1m jen tak se vypa\u0159it, tak si na p\u011bkn\u00fdm omylu.“<\/p>\n<\/div>\n
„Co chce\u0161 vysv\u011btlovat?!“ Rozk\u0159iknul se Bill. Nezbylo mu nic jin\u00e9ho, ne\u017e p\u0159ej\u00edt do \u00fatoku. „\u0158\u00edk\u00e1\u0161, \u017ee nem\u016f\u017eu j\u00edt po tom, co se mezi n\u00e1ma stalo, ale zamysli se nad t\u00edm, co to vlastn\u011b bylo!“ Ud\u011blal dramatickou pomlku a rozhodil rukama. „Sex! Jen sex!“ Zarazil nadechuj\u00edc\u00edho se Toma svoj\u00ed vlastn\u00ed odpov\u011bd\u00ed. „Nic v\u00edc. Lidi to p\u0159eci d\u011blaj. \u0160ukaj spolu. A p\u0159esn\u011b to jsme d\u011blali my dva. Tos p\u0159eci cht\u011bl, no ne? Dostals to. Fabian\u016fv dluh je splacen, a j\u00e1 si kone\u010dn\u011b m\u016f\u017eu j\u00edt po sv\u00fdch.“<\/div>\n
„No to si d\u011bl\u00e1\u0161 prdel!“ Tom tomu nemohl uv\u011b\u0159it. C\u00edtil se, jako by ho Bill v tu chv\u00edli za\u017eiva poh\u0159b\u00edval. „St\u016fj, ty jeden zbab\u011bl\u010de.“ Rozeb\u011bhl se za n\u00edm, kdy\u017e si to Bill za\u010dal zna\u010dn\u011b svi\u017en\u00fdm krokem r\u00e1zovat k venkovn\u00edm dve\u0159\u00edm. „Ne\u017eeru ti toho tv\u00e9ho Fabiana a spl\u00e1cen\u00ed dluhu. Tys se mnou nespal kv\u016fli n\u011bmu. Cht\u011bl si to. Tak siln\u011b jako j\u00e1. Mo\u017en\u00e1 v\u00edc. Sly\u0161\u00ed\u0161? Zastav se!“ Neust\u00e1le se po n\u011bm sna\u017eil hm\u00e1tnout, ale nebylo to dost razantn\u00ed, aby vytrh\u00e1vaj\u00edc\u00edho se bratra udr\u017eel. Nav\u00edc, on ho k tomu nem\u00ednil nutit silou. P\u0159eci ten pokrytec mus\u00ed otev\u0159\u00edt o\u010di a p\u0159iznat si s\u00e1m sob\u011b, co doopravdy c\u00edt\u00ed.<\/div>\n
„Mysli si, co chce\u0161\u2026 ty ubo\u017e\u00e1ku,“ dodal, kdy\u017e se k n\u011bmu na vte\u0159inu oto\u010dil \u010delem a v\u0161iml si Tomov\u00fdch zarudl\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00ed, jako kdyby mu snad nafackoval, a bolesti vepsan\u00e9 v o\u010d\u00edch. „U\u017e t\u011b nikdy nechci vid\u011bt. Rozum\u00ed\u0161, nikdy!“ Ta slova skoro za\u0161eptal, Tomovi ale rezonovala v u\u0161\u00edch je\u0161t\u011b dlouho po tom, co se za Billem zabouchly dve\u0159e.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Ainikki<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/p>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Ainikki Podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b jsem zavr\u010del a naprosto bez v\u00fdsledku jsem se pokusil zbavit t\u00e9 protivnosti, kter\u00e1 se m\u011b sna\u017eila vytrhnout ze sp\u00e1nku. Kdy\u017e to dot\u011brn\u00e9 \u0161m\u00e1tr\u00e1n\u00ed po m\u00e9m hrudn\u00edku neust\u00e1valo, neochotn\u011b jsem rozlepil jedno oko a zam\u017eoural do tmy kolem sebe. „Bille,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[371],"tags":[],"class_list":["post-9065","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-kapky-deste"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9065","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9065"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9065\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9065"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9065"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9065"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}