{"id":9072,"date":"2011-03-22T18:05:00","date_gmt":"2011-03-22T17:05:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9049"},"modified":"2011-03-22T18:05:00","modified_gmt":"2011-03-22T17:05:00","slug":"rozvod-2-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/22\/rozvod-2-2\/","title":{"rendered":"Rozvod 2\/2"},"content":{"rendered":"
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Tento styl \u017eivota ho ub\u00edjel. Nebyl to je\u0161t\u011b ani t\u00fdden a on vypadal naprosto zdrcen\u011b. \u010cern\u00e9 kruhy pod o\u010dima prozrazovaly, jak m\u00e1lo toho naspal, propadl\u00e9 tv\u00e1\u0159e a smutn\u00e9 o\u010di zase jeho bezv\u00fdchodnou situaci. Ani hra na kytaru u\u017e mu ne\u0161la tak skv\u011ble. Prsty se mu pletly a tempo nest\u00edhal. Kluci v kapele tohle v\u0161echno vid\u011bli, ale akceptovali, \u017ee kdyby cht\u011bl pomoc, s\u00e1m by si o ni \u0159ekl.<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e ale v p\u00e1tek p\u0159i\u0161el \u0161ourav\u00fdm krokem s o\u010dima t\u00e9m\u011b\u0159 zav\u0159en\u00fdma, v\u0161ichni t\u0159i ho vyk\u00e1zali dom\u016f s t\u00edm, \u017ee ho necht\u011bj\u00ed vid\u011bt d\u0159\u00edv ne\u017e dal\u0161\u00ed den a \u017ee do t\u00e9 doby jedin\u00e1 \u010dinnost, kter\u00e1 se mu povoluje, je sp\u00e1nek.<\/div>\n
Naprosto om\u00e1men\u011b a zni\u010den\u011b se do\u0161oural zp\u00e1tky dom\u016f. Byl naprosto odhodlan\u00fd splnit kluk\u016fm jejich p\u0159\u00e1n\u00ed a sp\u00e1t p\u0159inejmen\u0161\u00edm dvacet hodin v kuse. Ale u dve\u0159\u00ed do koupelny ho cosi zarazilo.<\/p>\n<\/div>\n
„Unsere Tr\u00e4ume waren gelogen und keine Tr\u00e4ne echt. Sag das das nicht wahr ist, sag’s mir jetz. Vielleicht h\u00f6rst du irgendwo. Mein SOS im Radio. H\u00f6rst du mich? H\u00f6rst du mich nicht?“<\/p>\n<\/div>\n
Ten smutn\u00fd, sametov\u00fd, na\u0159\u00edkaj\u00edc\u00ed hlas ho zas\u00e1hl do srdce. Nerozum\u011bl tomu. Nerozum\u011bl u\u017e ni\u010demu. Tohle \u017ee je ten arogantn\u00ed egoista, co s n\u00edm posledn\u00ed t\u00fdden bydl\u00ed? V\u00edc ne\u017e cokoliv jin\u00e9ho mu to p\u0159ipom\u00ednalo jeho mal\u00e9, zraniteln\u00e9 dvoj\u010d\u00e1tko, kter\u00e9 tolik miluje.<\/div>\n
Nem\u011bl s\u00edlu p\u0159em\u00fd\u0161let. Nem\u011bl s\u00edlu p\u00e1trat po t\u00e9 nov\u011b objeven\u00e9 z\u00e1had\u011b. Ve chv\u00edli, kdy dopadl na postel, mu v hlav\u011b zazn\u011bly akordy prvn\u00ed p\u00edsni\u010dky, kterou slo\u017eil kv\u016fli stesku po sv\u00e9m dvoj\u010deti. Ota k n\u00ed sice tak n\u011bjak spl\u00e1cal slova, ale tohle by zn\u011blo mnohem l\u00edp. Mohl by Billa p\u0159esv\u011bd\u010dit, aby\u2026?<\/div>\n
V\u00ed\u010dka mu zt\u011b\u017ekla a on u\u017e nesly\u0161el op\u011btovn\u00e9 vrznut\u00ed dve\u0159\u00ed a tich\u00e9 zalap\u00e1n\u00ed po dechu.<\/div>\n
\n
Kdy\u017e se op\u011bt vzbudil, slunce bylo n\u00edzko nad obzorem. Nev\u011bd\u011bl, jestli u\u017e nebo teprve, ale rozhodn\u011b se po t\u00fddnu zase c\u00edtil odpo\u010dat\u00fd. Je\u0161t\u011b chv\u00edli le\u017eel v posteli a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli m\u00e1 opravdu j\u00edt za Billem a zeptat se ho, jestli by s nimi cht\u011bl zp\u00edvat. Byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee Bill ho s t\u00edmhle n\u00e1padem vykopne. Nav\u00edc ani nev\u011bd\u011bl, jestli by s t\u00edm kluci souhlasili. Ale na\u0159\u00edkav\u00e1 slova zn\u011bj\u00edc\u00ed mu v hlav\u011b, ho s \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed nal\u00e9havost\u00ed p\u0159emlouvala k tomu, aby to p\u0159ece jen risknul a poprosil bratra o laskavost.<\/div>\n
Vstal a p\u0159evl\u00edkl se. Nech\u00e1pal, jak mohl sp\u00e1t v norm\u00e1ln\u00edm oble\u010den\u00ed, ale p\u0159ede\u0161l\u00fd den byl prost\u011b tak unaven\u00fd, \u017ee na n\u011bjak\u00e9 p\u0159evl\u00edk\u00e1n\u00ed ani nepomyslel. Vzal sv\u016fj mobil a mrkl na display. Spal p\u0159esn\u011b dvacet hodin. Povzdechl si a vydal se do kuchyn\u011b. Jeho \u017ealudek se do\u017eadoval pozornosti.<\/p>\n<\/div>\n
Zastavil se v p\u016fli kroku, kdy\u017e spat\u0159il postavu u stolu. Sed\u011bl tam Bill v oby\u010dejn\u00fdch tepl\u00e1c\u00edch a vytahan\u00e9m tri\u010dku, s vlasy sta\u017een\u00fdmi do cul\u00edku a nenamalovan\u00fdm obli\u010dejem.<\/div>\n
„Tv\u00e1\u0159\u00ed\u0161 se, jako bys vid\u011bl ducha,“ kousav\u00e1 pozn\u00e1mka ho v\u0161ak p\u0159esv\u011bd\u010dila o tom, \u017ee toto k\u0159ehk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed p\u0159ed n\u00edm je opravdu jeho bratr. Jen lehce zavrt\u011bl hlavou a p\u0159e\u0161el ke kuchy\u0148sk\u00e9mu pultu.<\/div>\n
„Chce\u0161 taky n\u011bco ud\u011blat?“<\/div>\n
„Nejsem tak neschopnej, jak vypad\u00e1m!“ ledov\u00e1 pozn\u00e1mka ho donutila ti\u0161e si povzdychnout. Takhle to p\u0159ece v\u016fbec nemyslel!<\/div>\n
V tichosti si p\u0159ipravil sn\u00eddani a p\u0159esunul se s n\u00ed ke stolu naproti Billovi. Zat\u00edmco jedl, pozoroval sv\u00e9ho bratra, jak si d\u016fkladn\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed jak\u00fdsi m\u00f3dn\u00ed \u010dasopis. A rozhodl se.<\/p>\n<\/div>\n
„V\u010dera jsem t\u011b sly\u0161el,“ jeho hlas zn\u011bl v nastal\u00e9m tichu a\u017e moc hlasit\u011b.<\/div>\n
„C-co\u017ee?“ Bill polekan\u011b vzhl\u00e9dl. Jeho jindy ledov\u00e9 o\u010di nyn\u00ed ztratily svou vrstvu ledu a Tom d\u00edky tomu mohl \u010d\u00edst v hork\u00fdch \u010dokol\u00e1d\u00e1ch zmatek a strach. To v\u0161ak trvalo jen okam\u017eik. Jakmile se Bill ovl\u00e1dl, op\u011bt byl v jeho o\u010d\u00edch jen led a mr\u00e1z.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, sly\u0161el jsem, jak si zp\u00edv\u00e1\u0161 ve spr\u0161e,“ vysv\u011btlil rychle Tom a Billova ramena se uvolnila. „Omlouv\u00e1m se, necht\u011bl jsem t\u011b sledovat nebo tak n\u011bco. Jen jsem \u0161el kolem koupelny, kdy\u017e sis zp\u00edval,“ na chv\u00edli se odml\u010del. „M\u00e1\u0161 n\u00e1dhern\u00fd hlas a ta p\u00edsni\u010dka byla\u2026 byla\u2026,“ hledal slova Tom. Ned\u00edval se Billovi do o\u010d\u00ed. M\u011bl strach, \u017ee kdyby to ud\u011blal, ve\u0161ker\u00e1 odvaha by ho opustila. „V\u00ed\u0161, za t\u00fdden m\u00e1me s kapelou d\u016fle\u017eit\u00fd koncert, na kter\u00fdm by n\u00e1s mohl vyhm\u00e1tnout lovec talent\u016f. Jenom\u017ee s na\u0161\u00edm zp\u011bv\u00e1kem u n\u011bj nem\u00e1me \u0161anci zabodovat. A tak m\u011b napadlo\u2026 necht\u011bl by sis to s n\u00e1mi zkusit ty?“<\/p>\n<\/div>\n
„A pro\u010d bych m\u011bl?“ tvrd\u00e1 slova ho srazila zp\u00e1tky do reality. Ale on jen vzpurn\u011b narovnal hlavu a zad\u00edval se sv\u00e9mu bratrovi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Proto\u017ee si chce\u0161 splnit sen. Proto\u017ee N\u00c1M chce\u0161 splnit sen. Je to jako v\u010dera, co si prvn\u011b vid\u011bl live p\u0159enos z Nenina koncertu a jen si na ni fascinovan\u011b z\u00edral. Pak jsi prohl\u00e1sil, \u017ee jednou taky bude\u0161 zp\u011bv\u00e1kem, a kdy\u017e jsem se ti sm\u00e1l, \u0159ekl jsi mi, \u017ee j\u00e1 budu tv\u016fj doprovod a \u017ee budeme nejzn\u00e1m\u011bj\u0161\u00ed dvoj\u010data na sv\u011bt\u011b,“ Tom mluvil s \u010d\u00edm d\u00e1l v\u011bt\u0161\u00ed nal\u00e9havost\u00ed, kter\u00e1 tla\u010dila na ledovou kru v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch tak dlouho, dokud ona kra nepraskla. A Tom v t\u011bch hlubok\u00fdch o\u010d\u00edch najednou spat\u0159il cosi tak hlubok\u00e9ho a siln\u00e9ho, a\u017e ho to samotn\u00e9ho zarazilo. Neznal to, nebo to mo\u017en\u00e1 jen za t\u011bch dvan\u00e1ct let zapomn\u011bl. „A co j\u00e1 jsem ti na to tenkr\u00e1t odpov\u011bd\u011bl?“<\/div>\n
„Tak jo,“ \u0159ekl Bill ochrapt\u011bl\u00fdm hlasem. Tom si nebyl jist\u00fd, jestli to je odpov\u011b\u010f na jeho ot\u00e1zku nebo d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00ed nab\u00eddku. Ale to nebylo podstatn\u00e9. Je\u0161t\u011b n\u011bkolik dal\u0161\u00edch chvil si vz\u00e1jemn\u011b hled\u011bli do o\u010d\u00ed, dokud Bill ty svoje nesklopil zp\u00e1tky k \u010dasopisu. „Ale nemysli si, \u017ee t\u00edm se n\u011bjak m\u011bn\u00ed n\u00e1\u0161 vztah!“<\/div>\n
Tom se smutn\u011b pousm\u00e1l. Ne, jejich vztah se nem\u011bn\u00ed, to v\u011bd\u011bl. Ale najednou m\u011bl nad\u011bji, \u017ee jednou se mo\u017en\u00e1 zm\u011bn\u00ed. \u017de kdy\u017e proraz\u00ed, budou muset b\u00fdt prakticky neust\u00e1le spolu. A mo\u017en\u00e1 \u017ee n\u011bkdy v t\u00e9 dob\u011b si k sob\u011b najdou cestu. A Tom se ji bude sna\u017eit naj\u00edt ze v\u0161ech sil!<\/p>\n<\/div>\n
„Hal\u00f3, kluci!“ zam\u00e1val Tom rukama, kdy\u017e ve\u0161el do jejich zku\u0161ebny. T\u0159i p\u00e1ry o\u010d\u00ed se okam\u017eit\u011b oto\u010dily na n\u011bj i na jeho spole\u010dn\u00edka. „Tohle je m\u016fj bratr Bill,“ p\u0159edstavil jim stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 do jejich star\u00e9, o\u0161unt\u011bl\u00e9 zku\u0161ebny prost\u011b nezapadalo.<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed n\u00e1s, \u017ee t\u011b kone\u010dn\u011b pozn\u00e1v\u00e1me, Bille,“ prohodil Gustav zpoza bic\u00edch.<\/div>\n
„Jo, Tom o tob\u011b neust\u00e1le mluv\u00ed,“ zak\u0159enil se Georg a pohodil vlasy.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ odfrkl si Bill a sundal si z nosu velk\u00e9 slune\u010dn\u00ed br\u00fdle, \u010d\u00edm\u017e odhalil dokonale kamenn\u00fd v\u00fdraz. „To bych do sv\u00e9ho velk\u00e9ho bratra opravdu ne\u0159ekl. Mimochodem, opravdu to tu nevypad\u00e1 nijak v\u00e1bn\u011b,“ lehce nakr\u010dil sv\u016fj drobn\u00fd nos. Georg, Gustav i Ota na n\u011bj civ\u011bli. Opravdu je tenhle protiva dvoj\u010de jejich mil\u00e9ho kamar\u00e1da?<\/p>\n<\/div>\n
„Abych vysv\u011btlil, pro\u010d jsem ho p\u0159ivedl,“ obr\u00e1til rad\u011bji Tom pozornost na sebe. „Oto, promi\u0148, ale nejsi zrovna nej\u00fa\u017easn\u011bj\u0161\u00ed zp\u011bv\u00e1k. V\u00edm, \u017ee se sna\u017e\u00ed\u0161, ale\u2026“<\/div>\n
„V pohod\u011b, k\u00e1mo,“ zasm\u00e1l se Ota a m\u00e1vnul rukou. „Jenom \u010dek\u00e1m, kdy m\u011b nahrad\u00edte n\u011bk\u00fdm lep\u0161\u00edm.“<\/div>\n
„No, a j\u00e1 myslim, \u017ee jsem n\u011bkoho sehnal. Bill svolil, \u017ee to s n\u00e1mi aspo\u0148 na ten t\u00fdden zkus\u00ed. Ale abych nemluvil do v\u011btru\u2026 kluci, hrajeme Das ist Schmerz<\/em>, akor\u00e1t s trochu jin\u00fdm textem. Bille, m\u016f\u017eem?“ oto\u010dil se na sv\u00e9 dvoj\u010de. To v\u0161ak vypadalo, \u017ee nevn\u00edm\u00e1. Zamy\u0161len\u011b si kousal ret a \u0161pi\u010dkou boty kopal do zem\u011b. „Bille?“ popla\u0161en\u011b vzhl\u00e9dl.<\/div>\n
„C-co? J-jo. Jasn\u011b, \u017ee m\u016f\u017eem,“ rychle nahodil na sv\u016fj popla\u0161en\u00fd obli\u010dej kamennou, sebejistou masku. Tom nad t\u00edm jen smrsknul obo\u010d\u00ed a vzal si svoji kytaru.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee pochop\u00ed\u0161, kdy m\u00e1\u0161 za\u010d\u00edt. Tak\u017ee\u2026,“ k\u00fdvl na kluky a za\u010dali. Nejprve jeho pomal\u00e9, posmutn\u011bl\u00e9 brnk\u00e1n\u00ed na kytaru, podbarven\u00e9 Georgovou basovkou. A pak\u2026<\/div>\n
„Zum ersten Mal alleine in unseren Versteck. Ich seh noch unseren Namen an der Wand und wisch sie wieder weg. Ich wolt dir alles anvertrauen. Warum bist du abgehauen? Komm z\u00fcruck, nimmt mich mit. Komm und rette mich\u2026“<\/div>\n
Tomovi se sev\u0159elo srdce a obr\u00e1til \u017ealudek naruby, kdy\u017e mu do\u0161el prav\u00fd v\u00fdznam t\u011bch slov. Nemyslel si Bill snad\u2026 Popla\u0161en\u011b vzhl\u00e9dl a setkal se s pohledem zran\u011bn\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. Takov\u00fd smutek, takovou zoufalost je\u0161t\u011b v \u017eivot\u011b nevid\u011bl. A p\u0159itom to pro\u017eil a pro\u017e\u00edv\u00e1 po\u0159\u00e1d\u2026 Nev\u011bd\u011bl, jak zvl\u00e1dnul hr\u00e1t, v\u011bd\u011bl jen, \u017ee tou\u017e\u00ed n\u011bco \u0159\u00edct. Ale Bill zav\u0159el o\u010di a oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy.<\/div>\n
Jakmile dohr\u00e1li, ozvalo se tlesk\u00e1n\u00ed. To Otovi, sed\u00edc\u00edmu na gau\u010di, do\u0161la slova. Ano, tohle byla naprost\u00e1 pecka, kter\u00e1 v\u0161echny posad\u00ed na zadek. Ale to Toma v tu chv\u00edli absolutn\u011b nezaj\u00edmalo.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille, j\u00e1-„<\/div>\n
„Ne, Tome, nic ne\u0159\u00edkej! Nechci o tom mluvit\u2026 A nav\u00edc, jak jsem \u0159ekl, na na\u0161em vztahu to nic nem\u011bn\u00ed,“ Bill se oto\u010dil na pat\u011b a ode\u0161el ze zku\u0161ebny. Tom c\u00edtil, jak na n\u011bj ostatn\u00ed nech\u00e1pav\u011b z\u00edraj\u00ed, ale jeho to nezaj\u00edmalo. Nedok\u00e1zal spustit o\u010di z op\u011bt zav\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed, kter\u00fdmi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed pro\u0161lo jeho dvoj\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
P\u0159esto\u017ee Bill trval na tom, \u017ee na jejich vztahu se nic nem\u011bn\u00ed, n\u011bco p\u0159ece bylo jin\u00e9. Bill u\u017e nikam nechodil a ve\u0161ker\u00fd sv\u016fj \u010das zam\u011b\u0159oval na pr\u00e1ci v kapele. Tom i J\u00f6rg byli doslova \u0161okovan\u00ed t\u00edm, \u017ee za Tomem v ned\u011bli s\u00e1m p\u0159i\u0161el s t\u00edm, \u017ee m\u00e1 je\u0161t\u011b p\u00e1r dal\u0161\u00edch text\u016f a \u017ee by se t\u0159eba, mo\u017en\u00e1, mohly kapele l\u00edbit.<\/div>\n
A\u010dkoliv spolu pracovali, jejich komunikace nebyla zrovna z nejp\u0159\u00edjemn\u011bj\u0161\u00edch. Vypadalo to, \u017ee Bill si za \u017e\u00e1dnou cenu nechce p\u0159ipustit Toma moc k t\u011blu, a to v jak\u00e9mkoliv slova smyslu. Vyh\u00fdbal se fyzick\u00e9mu kontaktu a v konverzaci se striktn\u011b dr\u017eel probl\u00e9m\u016f skupiny. Ledov\u00e9 a sarkastick\u00e9 pozn\u00e1mky nevymizely, naopak se stup\u0148ovaly. A Toma to ub\u00edjelo.<\/div>\n
Na jednu stranu m\u011bl pocit, \u017ee se mu Bill otev\u00edr\u00e1. Na tu druhou ale c\u00edtil, \u017ee je mu den ode dne vzd\u00e1len\u011bj\u0161\u00ed. Po n\u011bkolika marn\u00fdch pokusech o sbl\u00ed\u017een\u00ed to vzdal a sm\u00ed\u0159il se s profesionalitou, se kterou spolu jednali.<\/p>\n<\/div>\n
Navzdory jejich \u017eivot\u016fm byli v hudb\u011b nerozlu\u010dn\u00e1 dvojka. Pro ka\u017edou Billovu p\u00edsni\u010dku se na\u0161el vhodn\u00fd doprovod v Tomov\u00fdch ji\u017e d\u0159\u00edve psan\u00fdch partech. Vypadalo to t\u00e9m\u011b\u0159, \u017ee, ani\u017e by o tom v\u011bd\u011bli, Tom psal hudbu pro Bill\u016fv text a naopak. D\u00edky nov\u00e9mu hlasu a nov\u00fdm slov\u016fm m\u011bli b\u011bhem toho kr\u00e1tk\u00e9ho \u010dasu, kter\u00fd m\u011bli na p\u0159\u00edpravu, kompletn\u011b nov\u00fd reperto\u00e1r. Bylo to naprosto neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 a Tom m\u011bl pocit, \u017ee \u017eije ve snu.<\/div>\n
Jen\u017ee v sobotu dopoledne nastala ne\u010dekan\u00e1 komplikace.<\/p>\n<\/div>\n
„Mami, pros\u00edm!“ \u0161kemral Tom. Snad by si i na kolena klekl, kdyby to bylo t\u0159eba. Je to \u017eivotn\u00ed \u0161ance! Nikdy jindy ji u\u017e nedostaneme.“<\/div>\n
„Prost\u011b ne,“ zam\u00edtla to r\u00e1zn\u011b Simone. „Sl\u00edbila jsem sob\u011b i n\u011bkolika dal\u0161\u00edm lidem, \u017ee Bill u\u017e do takov\u00e9ho podniku nikdy ani nep\u00e1chne.“<\/div>\n
„Ale mami, tohle nen\u00ed tot\u00e9\u017e!“ Bill si zalo\u017eil ruce na prsa. „A nav\u00edc, budou tam G\u00e9\u010dka a tenhle macho, ti m\u011b ur\u010dit\u011b pohl\u00eddaj\u00ed.“<\/div>\n
„Jo, mami, d\u00e1me na Billa pozor,“ okam\u017eit\u011b mu to odkejval Tom, a\u010dkoliv absolutn\u011b nev\u011bd\u011bl, o \u010dem je \u0159e\u010d. „Prosim, mami! Na tohle se d\u0159u v\u00edc ne\u017e p\u011bt let. J\u00e1 naprosto jasn\u011b c\u00edt\u00edm, \u017ee tohle n\u00e1m vyjde! Jsme p\u0159ipraven\u00ed jako hv\u011bzdy na sv\u011btov\u00e9 turn\u00e9, m\u00e1me to v kapse!“<\/p>\n<\/div>\n
„J\u00e1 bych tam kluky pustil, Simone,“ postavil se na jejich stranu J\u00f6rg. „V\u00edm, \u017ee Tomova kapela hraje dob\u0159e. A jsem si jist\u00fd, \u017ee na\u0161i kluci je\u0161t\u011b vyt\u0159ou zrak cel\u00e9mu sv\u011btu.“<\/div>\n
„Ale\u2026 ale\u2026 kde asi tak j\u00e1 s Gordonem p\u0159esp\u00edme?!“ byl posledn\u00ed argument, kter\u00fd Simone m\u011bla.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete si vz\u00edt m\u016fj pokoj. J\u00e1 se klidn\u011b vysp\u00edm v ob\u00fdv\u00e1ku,“ nab\u00eddl okam\u017eit\u011b \u0159e\u0161en\u00ed Tom.<\/div>\n
„Tak dobr\u00e1,“ rezignovan\u011b si povzdechla Simone. „M\u016f\u017eete tam j\u00edt oba.“<\/div>\n
Tom se s v\u00edt\u011bzoslavn\u00fdm \u00fasm\u011bvem oto\u010dil na sv\u00e9 dvoj\u010de. To se v\u0161ak jen arogantn\u011b pousm\u00e1lo, oto\u010dilo se na pat\u011b a ode\u0161lo do pokoje. Tom si jen povzdechl. Za ty dva t\u00fddny se nic nezm\u011bnilo. Bill se k n\u011bmu choval stejn\u011b ledov\u011b a nen\u00e1vistn\u011b. Ale on aspo\u0148 u\u017e v\u011bd\u011bl pro\u010d.<\/p>\n<\/div>\n
Tom nev\u011bd\u011bl, jestli je Bill nerv\u00f3zn\u00ed, ale jestli\u017ee byl, nebylo to na n\u011bm vid\u011bt. Na rozd\u00edl od ostatn\u00edch kluk\u016f. Gustav neust\u00e1le \u0165ukal pali\u010dkami o sebe a Georg si podup\u00e1val. A Tom m\u011bl pocit, \u017ee to prost\u011b nevydr\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Hned jsem zp\u00e1tky,“ zamumlal a vypa\u0159il se na z\u00e1chod. Klub byl napln\u011bn\u00fd k prasknut\u00ed a oni m\u011bli za\u010d\u00edt za necelou \u010dtvrt hodinu. A Tom m\u011bl pocit, \u017ee to tam cel\u00e9 zkaz\u00ed, \u017ee ho jeho rozt\u0159esen\u00e9 prsty nebudu poslouchat. Chrstnul si do obli\u010deje studenou vodu.<\/div>\n
„Ale no tak, p\u0159ece se n\u00e1m tu te\u010f neslo\u017e\u00ed\u0161,“ pohrdav\u00e9 odfrknut\u00ed ho probralo l\u00edp ne\u017e voda. „To p\u0159ece sv\u00fdm fanynk\u00e1m neud\u011bl\u00e1\u0161,“ pohrd\u00e1n\u00ed z Billova hlasu nezmizelo, kdy\u017e se p\u0159esouval k zrcadlu, aby si mohl upravit make-up.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, a\u010dkoliv se sna\u017e\u00ed\u0161 b\u00fdt protivn\u00fd, jak jen to jde, vlastn\u011b mi pom\u00e1h\u00e1\u0161,“ Tom sjel sv\u00e9ho bratra pohledem. Bill si dal ten den na sv\u00e9m vzhledu extra z\u00e1le\u017eet a Tom si byl jist\u00fd, \u017ee j\u00edm ka\u017ed\u00e9mu vyraz\u00ed dech. Proto\u017ee on sv\u016fj dech ztr\u00e1cel u\u017e te\u010f.<\/div>\n
„To si mysl\u00ed\u0161 ty,“ nam\u00edtl Bill, prstem sm\u00e1znul p\u0159ebyte\u010dnou tu\u017eku v koutku oka. „Ale probl\u00e9m je, \u017ee ty nev\u00ed\u0161, co j\u00e1 vlastn\u011b chci,“ na mal\u00fd moment tvrd\u011b probodl pohledem Tomovy o\u010di. Tom byl zmaten\u00fd. Ale tou\u017eil Billa pochopit. A proto se dneska bude sna\u017eit o to v\u00edc, aby spolu mohli tr\u00e1vit v\u00edc \u010dasu, aby se mohli poznat.<\/p>\n<\/div>\n
Tom se c\u00edtil jako v ext\u00e1zi. Bill pob\u00edhal po p\u00f3diu a n\u00e1le\u017eit\u011b si u\u017e\u00edval pozornost cel\u00e9ho klubu, kter\u00e1 byla zam\u011b\u0159ena jen na n\u011b. Gustav t\u0159\u00edskal do bubn\u016f a Georg pohazoval vlasy. Tom v\u011bd\u011bl, \u017ee jsou v\u0161ichni \u0161\u0165astn\u00ed, a on byl \u0161\u0165astn\u00fd s nimi. C\u00edtil se tak pln\u00fd energie jako snad nikdy.<\/div>\n
Kdy\u017e slezli z p\u00f3dia, vid\u011bli na sob\u011b, \u017ee jsou absolutn\u011b spokojen\u00ed. Bill se sice sna\u017eil sv\u016fj \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv schovat za kamennou maskou, vedlo se mu to v\u0161ak h\u016f\u0159 ne\u017e p\u0159edchoz\u00ed dny.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak, p\u00e1nov\u00e9,“ objevil se vedle nich jak\u00fdsi mu\u017e. V\u0161ichni na n\u011bj oto\u010dili sv\u00e9 pohledy. „Mus\u00edm uznat, \u017ee takov\u00fd talent a takovou energii jsem u\u017e dlouho nevid\u011bl. Abych to zkr\u00e1til, jsem David Jost a r\u00e1d bych se stal va\u0161\u00edm mana\u017eerem v hudebn\u00ed agentu\u0159e, kter\u00e1 v\u00e1m t\u00edmto nab\u00edz\u00ed spolupr\u00e1ci,“ vychrlil na n\u011b a usm\u00e1l se. \u010cty\u0159i chlapci, st\u00e1le je\u0161t\u011b om\u00e1men\u00ed ext\u00e1z\u00ed, kterou za\u017e\u00edvali na p\u00f3diu, na n\u011bj jen nech\u00e1pav\u011b civ\u011bli.<\/div>\n
„Po\u010dkejte moment! Vy\u2026 chcete \u0159\u00edct\u2026 \u017ee n\u00e1m nab\u00edz\u00edte profesion\u00e1ln\u00ed kari\u00e9ru rockov\u00fdch hv\u011bzd?“ Tom m\u011bl pocit, \u017ee se ka\u017edou chvilku mus\u00ed vzbudit. O tomhle snil u\u017e od d\u011btstv\u00ed a jednodu\u0161e nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee se jeho sen pln\u00ed. Jen on, Bill a jejich kapela\u2026<\/div>\n
„No, cht\u011bl jsem na v\u00e1s j\u00edt opatrn\u011bji, p\u0159ece jen jste prakticky d\u011bti\u2026“<\/div>\n
„Oni dva jsou,“ k\u00fdvl Georg na dvoj\u010data. „J\u00e1 i Gustav u\u017e jsme leg\u00e1ln\u011b dosp\u011bl\u00ed.“<\/div>\n
„N\u00e1m zb\u00fdv\u00e1 do osmn\u00e1ctin necel\u00fd m\u011bs\u00edc!“ \u0161lehl pohledem Bill. „A nech p\u00e1na domluvit!“<\/p>\n<\/div>\n
„Ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee onen p\u00e1n domluvil,“ za\u0161klebil se David. Ti chlapci byli n\u011b\u010d\u00edm zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Ale to bylo pro byznys dobr\u00e9. „Tak\u017ee\u2026 jak\u00e1 je va\u0161e odpov\u011b\u010f?“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1te si srandu? Jasn\u011b, \u017ee to-“ za\u010dal Tom, ale naprosto ho vykolejilo, jak se zachoval Bill. Nad\u0161en\u011b povysko\u010dil a vzru\u0161en\u011b vyp\u00edskl. Rychle, siln\u011b Toma objal a vlepil mu rychlou pusu na tv\u00e1\u0159. Pak za\u010dal poskakovat na m\u00edst\u011b a nad\u0161en\u011b tleskat. Jeho o\u010di z\u00e1\u0159ily a rty se zvoniv\u011b sm\u00e1ly. T\u0159i kluci se na to d\u00edvali s pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty.<\/div>\n
Ta Tomova se v\u0161ak brzy sama rozt\u00e1hla do \u00fasm\u011bvu. C\u00edtil to neuv\u011b\u0159iteln\u00e9 nad\u0161en\u00ed, kter\u00e9 tu Bill p\u0159edv\u00e1d\u011bl. A c\u00edtil ho jak za sebe, tak za Billa. Hodil starosti za hlavu a p\u0159ipojil se ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti. Chytil ho za ruce a za\u010dal poskakovat spole\u010dn\u011b s n\u00edm. C\u00edtil, \u017ee to m\u016f\u017ee ud\u011blat. A Bill mu to potvrdil nad\u0161en\u00fdm pohledem. Je\u0161t\u011b malou chv\u00edli spolu takhle oslavovali. Pak se v\u0161ak Bill vrhl Tomovi do n\u00e1ru\u010de. Pevn\u011b ho objal a zabo\u0159il mu nos do krku. Bylo mu jedno, \u017ee na n\u011b v\u0161ichni z\u00edraj\u00ed. A Tomovi taky.<\/div>\n
„Promi\u0148, Tomi. Odpus\u0165 mi m\u00e9 hnusn\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. J\u00e1-„<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161, Bille. Nen\u00ed co odpou\u0161t\u011bt. Ch\u00e1pu t\u011b,“ zamumlal mu do vlas\u016f a zav\u0159el o\u010di. V tu chv\u00edli neexistovalo nic, jen znovuobjeven\u00e9 dvoj\u010de, sp\u0159\u00edzn\u011bn\u00e1 du\u0161e, kterou dvan\u00e1ct let postr\u00e1dali.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee, kdy hodl\u00e1te sv\u00fdm rodi\u010d\u016fm \u0159\u00edct o t\u00e9 nab\u00eddce?“ zeptal se Georg o deset minut pozd\u011bji, kdy\u017e m\u011bl ka\u017ed\u00fd z nich v kapse vizitku na toho chl\u00e1pka.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 p\u0159i prvn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitosti, kter\u00e1 se n\u00e1m naskytne,“ pokr\u010dil rameny Tom. „Kam si mysl\u00ed\u0161, \u017ee jde\u0161, ty mal\u00e1 potv\u016frko?“ zasm\u00e1l se a zat\u00e1hl za Billovu bundu tak, aby se jeho dvoj\u010de vr\u00e1tilo k n\u011bmu. „V\u00ed\u0161, co jsem sl\u00edbil mamce, ne? M\u00e1m t\u011b hl\u00eddat. A mysl\u00edm, \u017ee pro n\u00ed ve slov\u011b hl\u00edd\u00e1n\u00ed nen\u00ed m\u00edsto pro bar.“<\/div>\n
„To nen\u00ed f\u00e9r!“ nafoukl tv\u00e1\u0159e Bill a dupl si nohou. Prakticky nic se nezm\u011bnilo, jejich \u0161\u0165our\u00e1n\u00ed se v tom druh\u00e9m zde bylo st\u00e1le. Jen forma, kterou je toto \u0161\u0165our\u00e1n\u00ed, nyn\u00ed se d\u00e1 \u0159\u00edci sp\u00ed\u0161 po\u0161\u0165uchov\u00e1n\u00ed, prov\u00e1d\u011bno, se tro\u0161ku li\u0161\u00ed. Proto\u017ee nyn\u00ed u\u017e toto \u0161k\u00e1dlen\u00ed nebylo v\u00e1\u017en\u011b, bralo se sp\u00ed\u0161e jako jist\u00e1 forma z\u00e1bavy ne\u017e \u00fatok na jejich osobu. „Tak\u017ee ty to m\u016f\u017ee\u0161 oslavit a j\u00e1 ne, jo?“<\/div>\n
„K oslav\u011b nepot\u0159ebuje\u0161 alkohol, nemysl\u00ed\u0161?“ zasm\u00e1l se Tom a oto\u010dil se na Gustava. „My u\u017e p\u016fjdem. Ho\u010fte pak moj\u00ed kytaru do zku\u0161ebny, jo?“ ne\u010dekal na odpov\u011b\u010f, jen popadl Billa za ruku a u\u017e jich nebylo.<\/p>\n<\/div>\n
Bill se c\u00edtil naprosto voln\u00fd a absolutn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd. Pevn\u011b dr\u017eel Tomovu ruku ve sv\u00e9 a zbrkle za n\u00ed b\u011b\u017eel. Nev\u011bd\u011bl kam, ale bylo mu to jedno. Byl si absolutn\u011b jist\u00fd, \u017ee s Tomem je v bezpe\u010d\u00ed. Po dlouh\u00fdch letech dovolil sv\u00fdm pocit\u016fm zcela se projevit.<\/div>\n
Tom ne\u010dekan\u011b zastavil a Bill do n\u011bj d\u00edky tomu vrazil. Dredat\u00fd chlapec se zasm\u00e1l a zad\u00edval se sv\u00e9mu dvoj\u010deti do o\u010d\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„V po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
„V tom nejv\u011bt\u0161\u00edm,“ usm\u00e1l se okam\u017eit\u011b Bill a rozhl\u00e9dl se kolem. P\u0159\u00edmo p\u0159ed nimi st\u00e1lo ve st\u00ednu vysok\u00fdch ke\u0159\u016f d\u011btsk\u00e9 h\u0159i\u0161t\u011b. \u017d\u00e1dn\u00fd p\u0159epych. Obsahovalo je dv\u011b houpa\u010dky, jednu klouza\u010dku a celkem velk\u00e9 p\u00edskovi\u0161t\u011b. P\u0159esto v temnot\u011b noci p\u016fsobilo magicky. „Kde to jsme?“ zeptal se ti\u0161e, t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e s posv\u00e1tnou \u00factou Bill.<\/div>\n
„Sem jsem b\u011b\u017eel poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e mi t\u00e1ta \u0159ekl, \u017ee za tebou nepojedeme,“ odpov\u011bd\u011bl stejn\u011b ti\u0161e Tom, pohled nespou\u0161t\u011bje z houpa\u010dek. V o\u010d\u00edch se mu leskla d\u00e1vn\u00e1 bolest sm\u00edchan\u00e1 s moment\u00e1ln\u00edm \u0161t\u011bst\u00edm. Bill ho velmi dob\u0159e ch\u00e1pal. Jen lehce zes\u00edlil stisk sv\u00e9 ruky. „Nikdy sem nikdo nep\u0159i\u0161el, v\u017edycky jsem tu byl s\u00e1m. Jako by na tohle m\u00edsto v\u0161ichni zapomn\u011bli,“ na kr\u00e1tkou chv\u00edli se odml\u010del. „Myslel jsem, \u017ee by se ti tu mohlo l\u00edbit\u2026“<\/div>\n
„L\u00edb\u00ed,“ Bill na malou chv\u00edli zav\u00e1hal. Pak se pustil Tomovy ruky. Rychle se ohl\u00e9dl, jestli se jeho dvoj\u010de nerozplynulo, a pak opatrn\u011b zam\u00ed\u0159il k houpa\u010dk\u00e1m.<\/p>\n<\/div>\n
„Udr\u017e\u00ed m\u011b to?“ pon\u011bkud skepticky zat\u00e1hl za lano, kter\u00e9 houpa\u010dku dr\u017eelo.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b, Tom byl jen krok za n\u00edm. Necht\u011bl se od n\u011bj vzd\u00e1lit v\u00edc, ne\u017e bylo nezbytn\u011b nutn\u00e9. Ne te\u010f, kdy\u017e si k sob\u011b kone\u010dn\u011b na\u0161li cestu. „A j\u00e1 t\u011b kdy\u017etak chyt\u00edm.“<\/div>\n
Bill se na Toma usm\u00e1l a usadil se na \u00fazk\u00e9 d\u0159evo. Provaz zapraskal a Bill na sv\u00fdch z\u00e1dech uc\u00edtil tepl\u00e9 ruce, kter\u00e9 ho jistily. Spokojen\u011b se usm\u00e1l a opatrn\u011b se zhoupl.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ Tom\u016fv hlas byl pln\u00fd bolesti a v\u00fd\u010ditek. Billa to mrzelo, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom si nem\u00e1 co vy\u010d\u00edtat.<\/div>\n
„To j\u00e1 se omlouv\u00e1m. Ty nem\u00e1\u0161 d\u016fvod,“ p\u0159iznal ti\u0161e. „Nem\u016f\u017ee\u0161 za to, \u017ee n\u00e1s rodi\u010de rozd\u011blili. A j\u00e1 si to m\u011bl uv\u011bdomit d\u0159\u00edv.“<\/div>\n
„Byl jsi je\u0161t\u011b d\u00edt\u011b a ode\u0161el od tebe \u010dlov\u011bk, kter\u00fd ti p\u0159\u00edsahal, \u017ee s tebou bude v\u017edycky. Nen\u00ed divu, \u017ee ses choval tak, jak ses choval.“<\/p>\n<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1, \u017ee kdy\u017e jsem byl d\u00edt\u011b, m\u011bl jsem na to pr\u00e1vo,“ p\u0159ipustil ti\u0161e, av\u0161ak neochotn\u011b Bill. „Ale to u\u017e nejsem. Vyrostl jsem a s t\u00edm jsem m\u011bl i dosp\u011bt. M\u00edsto toho\u2026,“ nat\u00e1hl nohy a zastavil se. Lehce se zaklonil. Tom pochopil a p\u0159istoupil je\u0161t\u011b o krok bl\u00ed\u017e. Bill op\u0159el sv\u00e1 z\u00e1da o Tomovu hru\u010f a zav\u0159el o\u010di. „Prvn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed potom, co jsi ode\u0161el, jsem jen bezc\u00edln\u011b bloumal po dom\u011b a hledal jsem t\u011b, \u010dekal na tebe. Donekone\u010dna jsem si opakoval, \u017ee bys m\u011b nenechal samotn\u00e9ho, \u017ee bys m\u011b neopustil. Ale \u010das ut\u00edkal, ty ses neukazoval a mamka mi \u0159\u00edkala, \u017ee u\u017e se nevr\u00e1t\u00ed\u0161. A j\u00e1 j\u00ed v\u011b\u0159il. Za\u010dal jsem t\u011b v\u011bdom\u011b nen\u00e1vid\u011bt, a\u010dkoliv to naprosto nep\u0159edstaviteln\u011b bolelo. Sl\u00edbils mi, p\u0159\u00edsahals, \u017ee z\u016fstane\u0161 se mnou. A pak jsi jenom tak ode\u0161el. N\u011bkde uvnit\u0159 sebe jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee bys to neud\u011blal. \u017de bys ode m\u011b prost\u011b neode\u0161el, neopustil m\u011b. Ale tohle v\u011bdom\u00ed zadusil sobeck\u00fd pocit zrady. Vyv\u00e1d\u011bl jsem ps\u00ed kusy spolu s Andym, kter\u00fd sice netu\u0161il, co tu mou neboj\u00e1cnost zp\u016fsobilo, ale ochotn\u011b se p\u0159idal. J\u00e1 si p\u0159itom jen sna\u017eil dok\u00e1zat, \u017ee na tob\u011b nejsem z\u00e1visl\u00fd, \u017ee dok\u00e1\u017eu \u017e\u00edt i bez tebe. Ale celou tu dobu jsem se c\u00edtil neuv\u011b\u0159iteln\u011b pr\u00e1zdn\u00fd\u2026“<\/p>\n<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi,“ zamumlal Tom a pol\u00edbil ho do vlas\u016f. „Jedno odpoledne, zrovna ti nebylo dob\u0159e, tak\u017ee t\u011b mamka poslala lehnout si, ke mn\u011b p\u0159i\u0161el t\u00e1ta s t\u00edm, \u017ee se narychlo st\u011bhujeme. Cht\u011bl jsem t\u011b j\u00edt vzbudit, abys mohl jet s n\u00e1mi, ale t\u00e1ta mi \u0159ekl, \u017ee ty s mamkou za n\u00e1mi p\u0159ijedete pozd\u011bji, proto\u017ee oba cht\u011bj\u00ed, aby ses uzdravil. Dovolil mi se s tebou rozlou\u010dit. Jen jsem t\u011b pol\u00edbil na \u010delo a ode\u0161el jsem. Nikdy by m\u011b ani nenapadlo, \u017ee se s tebou lou\u010d\u00edm na tak dlouho. Kdy\u017e jsme se tady zabydleli, za\u010dal jsem t\u00e1tu otravovat s t\u00edm, kdy se k n\u00e1m p\u0159ipoj\u00edte. A t\u00e1ta neust\u00e1le opakoval, \u017ee brzy. A\u017e jednou p\u0159ivedl dom\u016f takovou blon\u010fatou \u017eenskou a ozn\u00e1mil mi, \u017ee tohle je moje nov\u00e1 m\u00e1ma, \u017ee s n\u00e1mi z\u016fstane a \u017ee tebe u\u017e nikdy neuvid\u00edm. Vzpom\u00edn\u00e1m si, jak jsem na n\u011bj tenkr\u00e1t \u0159val, k\u0159i\u010del a vztekal se. Nakonec jsem kopl milou d\u00e1mu do holen\u011b. A pak jsem utekl. Tenkr\u00e1t poprv\u00e9 jsem objevil tohle m\u00edsto. Prosed\u011bl jsem tu cel\u00e9 hodiny a jen jsem bre\u010del. Cht\u011bl jsem ut\u00e9ct dom\u016f, zp\u00e1tky k tob\u011b. Z\u00e1rove\u0148 jsem ale v\u011bd\u011bl, \u017ee prakticky nem\u00e1m \u0161anci se k tob\u011b dostat,“ na mal\u00fd moment se odml\u010del a stiskl Billovo t\u0159esouc\u00ed se rameno. „Od t\u00e9 doby byla prvn\u00ed ot\u00e1zka, kterou jsem t\u00e1tovi v\u017edy polo\u017eil, kdy\u017e se vr\u00e1til z cest, jasn\u00e1. Cel\u00fdch dvan\u00e1ct let jsem ho otravoval s t\u00edm, kdy t\u011b kone\u010dn\u011b pojedeme nav\u0161t\u00edvit. A jeho odpov\u011b\u010f byla st\u00e1le stejn\u011b z\u00e1porn\u00e1.“<\/p>\n<\/div>\n
Vlezl\u00e9 ticho se pl\u00ed\u017eilo po mal\u00e9m, zapomenut\u00e9m h\u0159i\u0161ti. Ve dvou chlapc\u00edch se odd\u011blovaly dv\u011b etapy jejich \u017eivota. Jednu t\u00edmto poh\u0159b\u00edvali, t\u00e9 druh\u00e9 oslavovali narozen\u00ed. To ticho nebylo trapn\u00e9, naopak. Bylo napln\u011bn\u00e9 vz\u00e1jemn\u00fdm pochopen\u00edm.<\/div>\n
Nakonec se Tom lehce odt\u00e1hl, \u010d\u00edm\u017e dal Billovi \u010das k chycen\u00ed rovnov\u00e1hy, a pak si sedl na houpa\u010dku vedle t\u00e9 Billovy. Oto\u010dil hlavu ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti a usm\u00e1l se. Bill nat\u00e1hl ruku a chytil do n\u00ed tu Tomovu.<\/p>\n<\/div>\n
Byla to dlouh\u00e1 noc pln\u00e1 sm\u00edchu. St\u00e1le si m\u011bli co \u0159\u00edct, za dvan\u00e1ct let se nashrom\u00e1\u017edilo tolik emoc\u00ed, tolik pocit\u016f a z\u00e1\u017eitk\u016f, \u017ee jim na to cel\u00e1 noc nesta\u010dila.<\/div>\n
Dom\u016f se vraceli a\u017e za sv\u00edt\u00e1n\u00ed. Ruku v ruce se sm\u00edchem na rtech vtrhli do domu jak velk\u00e1 voda, a hrnuli se do kuchyn\u011b. Od ve\u010de\u0159e, kterou m\u011bli p\u0159ed v\u00edce ne\u017e deseti hodinami, jim dost vyhl\u00e1dlo. V ob\u00fdv\u00e1ku je v\u0161ak \u010dekala p\u0159ek\u00e1\u017eka v podob\u011b rozzu\u0159en\u00e9 Simone.<\/div>\n
„No kde jste byli?!“ zalo\u017eila si ruce v bok. Z jej\u00edch o\u010d\u00ed \u0161lehaly blesky, a to dvoj\u010data okam\u017eit\u011b zastavilo. Zes\u00edlili stisk sv\u00e9ho sev\u0159en\u00ed a posunuli se je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e k sob\u011b. Jako by se vr\u00e1tili do p\u011bti let, kdy jim Simone hubovala za zabl\u00e1cen\u00e9 oble\u010den\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
„Promi\u0148, mami. Zdr\u017eeli jsme se na h\u0159i\u0161ti, na kter\u00e9 jsme narazili cestou dom\u016f?“ okam\u017eit\u011b se omlouval Tom a nechal Billa vklouznout mu za z\u00e1da. Kdyby Simone nebyla tak rozzu\u0159en\u00e1, mo\u017en\u00e1 by se nad absurditou t\u00e9to situace rozesm\u00e1la.<\/div>\n
„Tak na h\u0159i\u0161ti, jo? A to si jako mysl\u00ed\u0161, \u017ee ti to budu v\u011b\u0159it?!“ Simone to nemyslela nijak zle, a kdyby Toma znala, jist\u011b by mu v\u011b\u0159ila. V\u00fdchova Billa ji v\u0161ak nau\u010dila takov\u00fdmto tvrzen\u00edm nev\u011b\u0159it. \u010cernovlas\u00fd to v\u011bd\u011bl a mo\u017en\u00e1 pr\u00e1v\u011b proto te\u010f ml\u010del.<\/div>\n
„M\u011bla bys,“ dvoj\u010data si teprve v tu chv\u00edli v\u0161imla J\u00f6rga stoj\u00edc\u00edho ve dve\u0159\u00edch. „Tom nel\u017ee tak snadno a sv\u00e9 chyby dok\u00e1\u017ee p\u0159iznat. Neb\u00fdt toho, do toho h\u0159i\u0161t\u011b, o kter\u00e9m mluv\u00ed, ut\u00edk\u00e1 u\u017e od d\u011btstv\u00ed,“ na chvilku se odml\u010del. „M\u011bla by sis j\u00edt lehnout, jsi unaven\u00e1 a rozzu\u0159en\u00e1. Uvid\u00ed\u0161, \u017ee bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e to budeme \u0159e\u0161it odpo\u010dat\u00ed. V\u0161ichni \u010dty\u0159i.“<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 pravdu,“ p\u0159ipustila s povzdechem Simone. „Jdu si lehnout,“ ozn\u00e1mila a oto\u010dila se na pat\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Dobrou noc, maminko,“ ozval se ti\u0161e Bill a vystoupil zpoza Tomova ramena. C\u00edtil se pon\u011bkud rozpa\u010dit\u011b, nebo\u0165 tato slova dlouho nedok\u00e1zal vyslovit. „M\u00e1m t\u011b r\u00e1d,“ \u0159ekl a sklopil pohled k zemi. Simone se oto\u010dila s m\u00edrn\u011b pootev\u0159enou pusou. Jak dlouho ta slova nesly\u0161ela?<\/div>\n
„J\u00e1 tebe taky, zlato,“ \u0159ekla rozt\u0159esen\u00fdm hlasem. Na mal\u00fd moment zav\u00e1hala, ale pak p\u0159e\u0161la k Billovi a siln\u011b ho obejmula. Bill p\u0159ekvapen\u011b vyp\u00edskl, ale hned na to se rozesm\u00e1l a obejmul svou matku zp\u011bt. Simone uc\u00edtila, jak j\u00ed v o\u010d\u00edch p\u00e1l\u00ed slzy. Tenhle kouzeln\u00fd zvuk nesly\u0161ela u\u017e v\u011bky.<\/div>\n
„Mami, pus\u0165 m\u011b, v\u017edy\u0165 m\u011b zadus\u00ed\u0161!“ sm\u00e1l se a lehce ji odstrkoval. „Neb\u00fdt toho, nejsem jedinej, kdo stoj\u00ed o tv\u00e9 objet\u00ed,“ nadhodil hrav\u011b a mrkl na sv\u00e9 dvoj\u010de. Simone se od n\u011bj nap\u016fl odt\u00e1hla, sundala z n\u011bj jednu ruku a p\u0159it\u00e1hla si do objet\u00ed i Toma.<\/div>\n
„Chlape\u010dci moji zlat\u00ed,“ opakovala st\u00e1le dokola. Te\u010f u\u017e v\u011b\u0159ila, \u017ee byli v parku. Jednak u\u017e dlouho neznala Billa takhle mil\u00e9ho a \u0161\u0165astn\u00e9ho, a pak oba von\u011bli \u010derstv\u00fdm vzduchem, ne cigaretami a alkoholem.<\/div>\n
„Oba t\u011b m\u00e1me r\u00e1di, mami,“ spokojen\u011b zav\u0159el o\u010di Tom. „Ale u\u017e nikdy v\u00edc n\u00e1s nerozd\u011blujte!“<\/div>\n
„Neboj se, zlato,“ zasm\u00e1la se smutn\u011b Simone. „P\u0159ineslo n\u00e1m to v\u00edc tr\u00e1pen\u00ed, ne\u017e si dok\u00e1\u017ee\u0161 p\u0159edstavit.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee si to p\u0159edstavit dok\u00e1\u017eu,“ usm\u00e1l se Tom a pohladil Billa po tv\u00e1\u0159i. Ten se na n\u011bj jen usm\u00e1l a polo\u017eil se do jeho doteku. Simone a\u017e p\u0159ejel mr\u00e1z po z\u00e1dech nad tou intimitou mezi nimi. Dob\u0159e si pamatovala, \u017ee kdy\u017e byli mal\u00ed, vz\u00e1jemnou bl\u00edzkost pokl\u00e1dali za samoz\u0159ejmou. Ale Simone si nebyla jist\u00e1, \u017ee by se i v tomto v\u011bku k sob\u011b m\u011bli chovat stejn\u011b jako v p\u011bti letech. Nehodlala v\u0161ak do jejich vztahu nijak zasahovat. U\u017e nikdy v\u00edc.<\/div>\n
„M\u011bli bychom si j\u00edt lehnout,“ \u0159ekla rozhodn\u011b, kdy\u017e se kone\u010dn\u011b pustila ze sv\u00e9ho objet\u00ed. „Jsi si, Tome, jist\u00fd, \u017ee se vysp\u00ed\u0161 i na gau\u010di?“<\/div>\n
„Ne,“ odpov\u011bd\u011bl za Toma rychle Bill. „Tom bude sp\u00e1t se mnou!“<\/p>\n<\/div>\n
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

pokra\u010dov\u00e1n\u00ed Tento styl \u017eivota ho ub\u00edjel. Nebyl to je\u0161t\u011b ani t\u00fdden a on vypadal naprosto zdrcen\u011b. \u010cern\u00e9 kruhy pod o\u010dima prozrazovaly, jak m\u00e1lo toho naspal, propadl\u00e9 tv\u00e1\u0159e a smutn\u00e9 o\u010di zase jeho bezv\u00fdchodnou situaci. Ani hra na kytaru u\u017e mu ne\u0161la tak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-9072","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9072","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9072"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9072\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9072"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9072"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9072"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}