{"id":9073,"date":"2011-03-22T18:00:00","date_gmt":"2011-03-22T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9050"},"modified":"2011-03-22T18:00:00","modified_gmt":"2011-03-22T17:00:00","slug":"rozvod-1-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/22\/rozvod-1-2\/","title":{"rendered":"Rozvod 1\/2"},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: Sandra Tr\u00fcmper<\/strong><\/p>\n<\/div>\n
Hallo, Leute!<\/em><\/div>\n
Tak jsem tady s dal\u0161\u00edm v\u00fdtvorem. Tentokr\u00e1t je to zase o n\u011bco del\u0161\u00ed a\u2026 no, nejedn\u00e1 se tak docela o twincest. P\u0159esto si ale mysl\u00edm, \u017ee naprosto p\u0159esn\u011b vystihuje jejich vztah, a\u010dkoliv se to vlastn\u011b st\u00e1t nem\u016f\u017ee\u2026 no, to pochop\u00edte, kdy\u017e si to p\u0159e\u010dtete :)Moc d\u011bkuji za koment\u00e1\u0159e, kter\u00e9 jste mi nechali u m\u00e9 minul\u00e9 pov\u00eddky. V\u017edycky, kdy\u017e vid\u00edm, \u017ee tam p\u0159ibyl n\u011bjak\u00fd nov\u00fd, naprosto m\u011b to nadchne a j\u00e1 m\u00e1m z ka\u017ed\u00e9ho z nich velkou radost. Tak\u017ee\u2026 d\u011bkuji.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
„Tomi, j\u00e1 se boj\u00edm.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, Billy. Taky se boj\u00edm. Ale co m\u016f\u017eeme d\u011blat?“<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eeme j\u00edt ven? T\u0159eba k Andymu? Pros\u00edm!“<\/div>\n
„To nejde, Bille. Maminka n\u00e1m \u0159ekla, \u017ee m\u00e1me b\u00fdt v pokoji. U\u017e takhle dost riskujeme. Kdyby p\u0159i\u0161el t\u00e1ta\u2026“<\/div>\n
„Ale kdy\u017e j\u00e1 se boj\u00edm.“<\/div>\n
„Neboj, Bille. J\u00e1 t\u011b ochr\u00e1n\u00edm!“<\/div>\n
„V\u017edycky?“<\/div>\n
„V\u017edycky!“<\/div>\n
„Slibuje\u0161?“<\/div>\n
„P\u0159\u00edsah\u00e1m.“<\/div>\n
„Na co?“<\/div>\n
„Na tv\u016fj \u017eivot, br\u00e1\u0161ko.“<\/div>\n
„Na m\u016fj?“<\/div>\n
„Ano. Proto\u017ee tv\u016fj \u017eivot je i m\u016fj \u017eivot.“<\/div>\n
„A jo.“<\/div>\n
Patrem se rozlehlo tich\u00e9, tlumen\u00e9 hih\u0148\u00e1n\u00ed dvou mal\u00fdch d\u011bt\u00ed. Jejich rodi\u010de se mohli sebev\u00edc h\u00e1dat, ale oni v\u017edy dr\u017eeli p\u0159i sob\u011b. Nikdy je nikdo nerozd\u011bl\u00ed!<\/div>\n
Nikdy\u2026 nikdo\u2026<\/p>\n<\/div>\n
*** O dvan\u00e1ct let pozd\u011bji ***<\/p>\n<\/div>\n
Tom sebou pra\u0161til na postel. V\u00e1\u017en\u011b, tohle tempo nezvl\u00e1dal. Na kapele d\u0159el do \u00famoru a nikde to nebylo vid\u011bt. M\u011bl podez\u0159en\u00ed, \u017ee za jejich ne\u00fasp\u011bch m\u016f\u017ee Ota, jejich zp\u011bv\u00e1k a z\u00e1rove\u0148 autor text\u016f. Jednak byly jeho texty naprosto pr\u016fm\u011brn\u00e9, ni\u010d\u00edm neoslovovaly, a pak byl jeho hlas prakticky stejn\u00fd jako jeho texty.<\/div>\n
„Ty se ani nep\u0159ijde\u0161 p\u0159iv\u00edtat se sv\u00fdm star\u00fdm otcem, kdy\u017e se jednou vr\u00e1t\u00ed dom\u016f?“ lehce se vylekal, kdy\u017e od dve\u0159\u00ed sly\u0161el dob\u0159e zn\u00e1m\u00fd hlas. Nebylo obvykl\u00e9, aby byl J\u00f6rg doma.<\/div>\n
„Hej, tati,“ usm\u00e1l se na n\u011bj a okam\u017eit\u011b vstal. Ned\u011blal si iluze, \u017ee tato cesta byla posledn\u00ed. Z toho u\u017e vyrostl. „R\u00e1d t\u011b zase vid\u00edm,“ na malou chvilku spo\u010dinuli v objet\u00ed. „Kdy zase odj\u00ed\u017ed\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Ale ale, sotva jsem p\u0159ijel, u\u017e m\u011b zase vyh\u00e1n\u00ed\u0161?“ rozesm\u00e1l se J\u00f6rg.<\/div>\n
„Ale ne. J\u00e1 jenom, jestli m\u00e1 v\u016fbec cenu \u0159\u00edkat zejtra kluk\u016fm, \u017ee jsi doma,“ Tom se taky zasm\u00e1l. Jist\u011b, \u00fanava na n\u011bm st\u00e1le byla patrn\u00e1. Ale kdy\u017e je jeho t\u00e1ta doma, m\u016f\u017ee na n\u011bj hodit p\u00e1r v\u011bc\u00ed, co se dom\u00e1cnosti t\u00fd\u010de.<\/div>\n
„To \u0159\u00edct klidn\u011b m\u016f\u017ee\u0161. A pozvi je v sobotu na film. Odj\u00ed\u017ed\u00edm a\u017e v pond\u011bl\u00ed.“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b. To aspo\u0148 zejtra, zat\u00edmco budu ve \u0161kole, stihne\u0161 nakoupit a zaplatit \u00fa\u010dty,“ p\u0159e\u0161el Tom do kuchyn\u011b a d\u016fle\u017eit\u011b poklepal na \u00fa\u010dty. Do osmn\u00e1ctin mu zb\u00fdvalo p\u00e1r t\u00fddn\u016f, tak\u017ee je je\u0161t\u011b platit nemohl. Byla to prakticky jedin\u00e1 v\u011bc, kterou d\u011blal J\u00f6rg s\u00e1m. O dom\u00e1cnost se jinak starali spolu. „Mimochodem\u2026 stihnem se jet pod\u00edvat na br\u00e1\u0161ku?“ J\u00f6rg\u016fv \u00fasm\u011bv pon\u011bkud zamrzl.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
A\u010dkoliv se toho za t\u011bch dvan\u00e1ct let mnoh\u00e9 zm\u011bnilo, jedna v\u011bc byla stejn\u00e1. Ot\u00e1zka, kterou Tom polo\u017eil sv\u00e9mu otci poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se vr\u00e1til ze slu\u017eebn\u00ed cesty. A kdy\u017e byl Tom mal\u00fd, v\u017edycky jej\u00ed zam\u00edtnut\u00ed obre\u010del, pozd\u011bji se vztekal a je\u0161t\u011b pozd\u011bji trucoval. Te\u010f u\u017e ani jedno z toho. Ch\u00e1pal, \u017ee J\u00f6rg prost\u011b nem\u00e1 \u010das. Jenom\u017ee on nev\u011bd\u011bl, kde Simone s Billem bydl\u00ed. A kdy\u017e dosp\u011bl do v\u011bku, kdy by za nimi mohl jet s\u00e1m, bylo to u\u017e moc dlouho od doby, co se s bratrem vid\u011bl naposledy. A tak se b\u00e1l. Cht\u011bl tam jenom s J\u00f6rgem, svou oporou. Mohl sice s sebou m\u00edsto toho vz\u00edt n\u011bkter\u00e9ho ze sv\u00fdch kamar\u00e1d\u016f, kte\u0159\u00ed by ur\u010dit\u011b r\u00e1di jeli, ale to on necht\u011bl. Necht\u011bl, aby byli p\u0159i jeho setk\u00e1n\u00ed s bratrem. Proto\u017ee to setk\u00e1n\u00ed si cht\u011bl u\u017e\u00edt. A J\u00f6rg tohle v\u0161echno v\u011bd\u011bl. Jenom\u017ee\u2026 necht\u011bl mu \u0159\u00edct, co se dozv\u011bd\u011bl od Simone, kdy\u017e j\u00ed naposledy volal. Povzdechl si.<\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161 ne,“ necht\u011bl mu lh\u00e1t. Ale nem\u011bl na vybranou. Necht\u011bl kazit jejich v\u00edkend. Mo\u017en\u00e1\u2026 mo\u017en\u00e1 mu to \u0159ekne v pond\u011bl\u00ed r\u00e1no, t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e odjede. A mo\u017en\u00e1 mu to ne\u0159ekne v\u016fbec. Tom si jen povzdechl. Stejn\u011b jako poka\u017ed\u00e9 v posledn\u00edch dvou letech. Jen se na J\u00f6rga usm\u00e1l a ode\u0161el k sob\u011b do pokoje.<\/div>\n
J\u00f6rg se za sv\u00fdm synem smutn\u011b d\u00edval. Ne, tohle mu nep\u0159\u00e1l. Ani Simone a Gordonovi, jej\u00edmu nov\u00e9mu p\u0159\u00edteli. Jak je jen mo\u017en\u00e9, \u017ee se Tomovo dvoj\u010de od n\u011bj tolik li\u0161\u00ed?<\/p>\n<\/div>\n
„Ne! Prost\u011b ne! Nepojedu n\u011bkam se seniln\u00edma blbe\u010dkama! Ne a ne a ne!“ je\u010del Bill, a aby dal d\u016fraz na sv\u00e1 slova, dupnul nohou. Simone si jen povzdechla. Byla ze sv\u00e9ho syna ne\u0161\u0165astn\u00e1. Byl prakticky jedin\u00fd z dvou jej\u00edch poklad\u016f, kdo j\u00ed zbyl. A on se zrovna takto nevyvedl, dalo by se \u0159\u00edct.<\/div>\n
„Tak mi \u0159ekni, co m\u00edsto toho navrhuje\u0161,“ v\u011bd\u011bla, \u017ee zd\u016fraz\u0148ovat mu, \u017ee rozhodn\u011b nen\u00ed seniln\u00ed a jej\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9 nejsou d\u016fchodci, nem\u00e1 smysl.<\/div>\n
„Mohl bych z\u016fstat u Andyho.“<\/div>\n
„No to bys teda nemohl!“ zatrhla mu to okam\u017eit\u011b Simone. „U\u017e t\u011b tam nikdy nenech\u00e1m ani na jedinou noc! Sta\u010dilo mi, kdy\u017e jsem p\u0159ed p\u016fl rokem musela uprost\u0159ed noci pro tebe jet, proto\u017ee jsi spole\u010dn\u011b s Andym p\u0159i\u0161el tot\u00e1ln\u011b namol. Nikdy v\u00edc nechci nic takov\u00e9ho za\u017e\u00edt.“<\/div>\n
„Neza\u017eila bys, proto\u017ee by ses z t\u00fd pod\u011blan\u00fd dovolen\u00fd asi t\u011b\u017eko vracela jenom kv\u016fli mn\u011b!“ prskal Bill, zalo\u017eil si ruce na prsou a pohodil vlasy.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak a m\u00e1m toho dost!“ rozho\u0159\u010den\u011b vstala Simone. „Nechce\u0161 s n\u00e1mi jezdit, dob\u0159e, nejezdi. Stejn\u011b bys n\u00e1m tam akor\u00e1t kazil z\u00e1\u017eitky. Zavol\u00e1m J\u00f6rgenovi.“<\/div>\n
„Ne! Nechci ani jeho, ani toho jeho poveden\u00fdho syn\u00e1tora vid\u011bt. Nikdy!“<\/div>\n
„Tak dovol, abych podotkla, \u017ee onen poveden\u00fd syn\u00e1tor je taky m\u016fj syn a tvoje dvoj\u010de k tomu!“<\/div>\n
„T\u00edm sp\u00ed\u0161! Nechci ho vid\u011bt! Nesn\u00e1\u0161\u00edm ho!“ je\u010del Bill. St\u00e1li proti sob\u011b jako dva rozzu\u0159en\u00ed tyg\u0159i. „Je mi protivn\u00e1 p\u0159edstava, tr\u00e1vit s n\u00edm by\u0165 jenom minutu. Nechci ho nikdy v \u017eivot\u011b vid\u011bt, je mi ukradenej on i jeho pod\u011blan\u00fd \u017eivot!“<\/div>\n
„Nemluv takhle o sv\u00e9m dvoj\u010deti!“<\/div>\n
„Budu o tom hajzlovi mluvit, jak chci!“<\/div>\n
„Co ti ud\u011blal? Co ti ud\u011blal tak stra\u0161n\u00fdho, \u017ee u\u017e dvan\u00e1ct let s n\u00edm odm\u00edt\u00e1\u0161 jakkoliv komunikovat?“<\/div>\n
Na to Bill neodpov\u011bd\u011bl. Jen se oto\u010dil na pat\u011b a ode\u0161el. Simone se za n\u00edm d\u00edvala a vn\u00edmala, jak j\u00edm cel\u00fdm t\u011blem koluje ohniv\u00e1 krev. Nech\u00e1pala, co se d\u011bje, co se stalo. Dala Billovi ve\u0161kerou svou l\u00e1sku, dala mu v\u0161echno, co v sob\u011b jako matka dvoj\u010dat m\u011bla, ale nesetkalo se to s \u00fasp\u011bchem. Vychov\u00e1vala ho nejl\u00edp, jak jen um\u011bla, ale p\u0159esto se z n\u011bj stala rozmazlen\u00e1 primadona. Co ud\u011blala \u0161patn\u011b?<\/p>\n<\/div>\n
„Jse\u0161 si jist\u00e1, \u017ee je to dobr\u00fd n\u00e1pad?“ J\u00f6rg pohledem zkontroloval, \u017ee nehroz\u00ed odposlouch\u00e1v\u00e1n\u00ed jeho hovoru s jeho b\u00fdvalou \u017eenou. Ov\u0161em vypadalo to, \u017ee kluci se v ob\u00fdv\u00e1ku dob\u0159e bav\u00ed. N\u011bkdy nech\u00e1pal, jak se m\u016f\u017ee takov\u00fd klidn\u00fd kluk, kter\u00fdm Tom byl, kdy\u017e byl doma s\u00e1m nebo jen s J\u00f6rgem, zm\u011bnit v takovou \u0161elmu ve spole\u010dnosti p\u0159\u00e1tel.<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00e1 ni\u010d\u00edm, J\u00f6rgu,“ poznal v jej\u00edm hlase zoufalstv\u00ed. „Nev\u00edm, co s n\u00edm m\u00e1m d\u011blat. Nesta\u010d\u00edm na n\u011bj, a kdy\u017e se ho sna\u017e\u00ed vychov\u00e1vat Gordon, tvrd\u011b ho odp\u00e1lkuje s t\u00edm, \u017ee nen\u00ed jeho otec, aby mu rozkazoval. Chov\u00e1 se jak ta nejv\u011bt\u0161\u00ed rozmazlen\u00e1 primadona na sv\u011bt\u011b a j\u00e1 u\u017e si s n\u00edm nev\u00edm rady.“<\/div>\n
„Jenom\u017ee Toma zni\u010d\u00ed, kdy\u017e k n\u011bmu bude jeho dvoj\u010de drsn\u00e9,“ nam\u00edtl J\u00f6rg. „Kdy\u017e byl mal\u00fd, bre\u010del poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem mu \u0159ekl, \u017ee nem\u016f\u017eeme nav\u0161t\u00edvit Billa,“ na chv\u00edli se odml\u010del. „Nem\u011bli jsme to d\u011blat, Simone.“<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee ne. Ale te\u010f u\u017e je pozd\u011b. Mus\u00edme jen zajistit, \u017ee budou na\u0161e chyby napraveny,“ prohl\u00e1sila pevn\u011b, rozhodn\u011b.<\/div>\n
„Jen jestli nen\u00ed i na tu n\u00e1pravu pozd\u011b,“ J\u00f6rg se zad\u00edval na sv\u00e9ho star\u0161\u00edho syna. Zrovna se dusil pit\u00edm a jeden z jeho kamar\u00e1d\u016f, Georg, mu pom\u00e1hal se znova nadechnout t\u00edm, \u017ee mu dal jednu po\u0159\u00e1dnou herdu do zad. Tom se zakuckal a volnou rukou se po sv\u00e9m p\u0159\u00edteli ohnal. Vypadal \u0161\u0165astn\u011b, ale J\u00f6rg v\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby se mu n\u011bkdo pozorn\u011b zad\u00edval do o\u010d\u00ed, za clonou radosti a \u0161t\u011bst\u00ed by uvid\u011bl podivnou pr\u00e1zdnotu. M\u011bl ji tam od necel\u00fdch \u0161esti let, kdy\u017e dvoj\u010data od sebe odd\u011blili, odtrhli a nedovolili jim nav\u0161t\u00edvit se. Mysleli si, \u017ee jim tak pomohou zvyknout si na nep\u0159\u00edtomnost jejich druh\u00e9 poloviny. U Billa to tak mo\u017en\u00e1 fungovalo. U Toma ne.<\/p>\n<\/div>\n
Tom byl nerv\u00f3zn\u00ed a nedo\u010dkav\u00fd. Je v\u00e1\u017en\u011b mo\u017en\u00e9, \u017ee po tolika letech ho v\u00e1\u017en\u011b uvid\u00ed? Opravdu uvid\u00ed sv\u00e9 dvoj\u010de? V\u00e1\u017en\u011b se setk\u00e1 s druhou polovinou sv\u00e9 du\u0161e, kterou v\u011bt\u0161inu sv\u00e9ho \u017eivota postr\u00e1dal? Jak\u00fdpak asi jeho br\u00e1\u0161ka je? Je po\u0159\u00e1d tak sladce roztomil\u00fd? St\u00e1le tak rozko\u0161n\u011b nev\u011bdom\u00fd? Nev\u011bd\u011bl o n\u011bm nic, J\u00f6rg mu odm\u00edtl cokoliv \u0159\u00edct. Ale byl si jist\u00fd, \u017ee jejich setk\u00e1n\u00ed bude kr\u00e1sn\u00e9 a \u0161\u0165astn\u00e9. T\u011b\u0161il se na jejich spole\u010dn\u00e9 dva t\u00fddny v\u00edc ne\u017e na cokoliv jin\u00e9ho.<\/div>\n
A pak to najednou bylo tady. V\u00fdjime\u010dn\u011b byl doma i J\u00f6rg a spole\u010dn\u011b te\u010f sed\u011bli v kuchyni, sn\u00eddali a \u010dekali na auto, kter\u00e9 m\u011blo p\u0159iv\u00e9st jeho nejv\u011bt\u0161\u00ed poklad.<\/p>\n<\/div>\n
„T\u011b\u0161\u00ed\u0161 se hodn\u011b?“ zeptal se J\u00f6rg a zkoumal sv\u00e9ho syna pohledem. D\u00e1val si hodn\u011b z\u00e1le\u017eet na tom, aby z jeho tv\u00e1\u0159e ne\u0161lo nic vy\u010d\u00edst. Tom jen spokojen\u011b p\u0159ik\u00fdvl hlavou. Nemohl vyj\u00e1d\u0159it slovy, jak moc se t\u011b\u0161il. Nedok\u00e1zal popsat, co p\u0159esn\u011b c\u00edtil.<\/div>\n
„U\u017e jedou!“ vysko\u010dil v jeden okam\u017eik ze \u017eidle a \u0159\u00edtil se ze dve\u0159\u00ed. Nev\u011bd\u011bl jak, ale prost\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill je na dosah. Rozrazil vchodov\u00e9 dve\u0159e a jeho pohled okam\u017eit\u011b upoutalo tmav\u00e9 auto, kter\u00e9 pr\u00e1v\u011b vj\u00ed\u017ed\u011blo k nim do ulice. Poc\u00edtil nenad\u00e1lou vlnu vzru\u0161en\u00ed a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit v oblasti \u017ealudku. Na tohle cel\u00fdch dvan\u00e1ct let \u010dekal! C\u00edtil J\u00f6rgovu ruku na sv\u00e9m rameni, ale nevn\u00edmal ji, byla mu ukraden\u00e1. Ve\u0161ker\u00e1 jeho pozornost se up\u00ednala k tmav\u00e9mu autu, parkuj\u00edc\u00edmu p\u0159\u00edmo p\u0159ed nimi, kter\u00e9 ukr\u00fdvalo p\u016flku jeho sv\u011bta.<\/p>\n<\/div>\n
Jako prvn\u00ed z auta vystoupila \u017eena. Tom se na ni zamy\u0161len\u011b zad\u00edval, ale nesta\u010dil \u0159\u00edct ani p\u00edsmeno, nebo\u0165 byl okam\u017eit\u011b strhnut do objet\u00ed.<\/div>\n
„Och bo\u017ee, zlat\u00ed\u010dko, tak dlouho jsem t\u011b nevid\u011bla,“ zamumlala mu do vlas\u016f a odtrhla ho od sebe. „Ale vyrostl z tebe p\u011bknej chlap, jen co je pravda,“ usm\u00e1la se na n\u011bj, ale Tom vid\u011bl v jej\u00edch o\u010d\u00edch slzy. „Ty ses tak zm\u011bnil, zlat\u00ed\u010dko moje. Jak se ti vede? Jak \u017eije\u0161, kdy\u017e je t\u00e1ta na v\u0161ech t\u011bch slu\u017eebn\u00edch cest\u00e1ch? Jak\u00e9 m\u00e1\u0161 p\u0159\u00e1tele? Co ve \u0161kole, vych\u00e1z\u00ed\u0161 s u\u010diteli a spolu\u017e\u00e1ky? A co\u2026“<\/div>\n
Simone mluvila, mluvila a mluvila a Tom si d\u00edky tomu hned nev\u0161iml postavy, kter\u00e1 vystoupila z auta a\u017e jako posledn\u00ed, je\u0161t\u011b po mu\u017ei, kter\u00fd se p\u0159ed n\u011b postavil hned vedle Simone. Ta postava post\u00e1vala opod\u00e1l a shl\u00ed\u017eela celou situaci zpovzd\u00e1l\u00ed. Tom se na ni obr\u00e1til prakticky jenom proto, \u017ee mu jak\u00fdsi pocit \u0159\u00edkal, \u017ee by se tam pod\u00edvat m\u011bl. Cosi uvnit\u0159 n\u011bj ho vyb\u00edzelo, aby sv\u00e9 o\u010di zavrtal do t\u00e9 \u0161t\u00edhl\u00e9 postavy od\u011bn\u00e9 v extravagantn\u00edm tmav\u00e9m oble\u010den\u00ed. Postava si jen odfrkla a sundala z nosu tmav\u00e9 slune\u010dn\u00ed br\u00fdle. Pohodila vlasy a probodla Toma sv\u00fdm bezcitn\u00fdm, ledov\u00fdm pohledem.<\/p>\n<\/div>\n
„Bille?“ zeptal se ti\u0161e. Simonino vypt\u00e1v\u00e1n\u00ed se, kter\u00e9 beztak ignoroval, ustalo. V\u0161ichni sledovali jen dvoj\u010data. Bill si odfrkl.<\/div>\n
„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi poznal vlastn\u00ed obli\u010dej,“ z jeho hlasu \u010di\u0161el sarkasmus. „To jsem opravdu ne\u010dekal,“ bojovn\u011b vystr\u010dil jeden bok a polo\u017eil na n\u011bj jednu svou ruku, tu druhou nechal voln\u011b viset. Tom ho sjel zkoumav\u00fdm pohledem. \u00datl\u00e9 t\u011blo obtahovaly t\u011bsn\u00e9 kalhoty a stejn\u011b t\u011bsn\u00fd n\u00e1t\u011bln\u00edk, p\u0159es kter\u00fd m\u011bl Bill oble\u010denou ko\u017eenou vestu v \u010dernob\u00edl\u00e9m proveden\u00ed. Na krku se mu houpalo n\u011bkolik p\u0159\u00edv\u011bsk\u016f, prsty zdobilo n\u011bkolik prst\u00fdnk\u016f a tak\u00e9 vzorn\u011b upraven\u00e1 manik\u00fara. Vlasy m\u011bl Tom\u016fv bratr vy\u010desan\u00e9 do jak\u00e9hosi zvl\u00e1\u0161tn\u00edho rozcuchu a na tv\u00e1\u0159i v\u00fdrazn\u00fd make-up. Jeho u\u017e tak tmav\u00e9 o\u010di zd\u016fraz\u0148ovaly \u010dern\u00e9 st\u00edny, tu\u017eka a velmi dobr\u00e1 \u0159asenka, a na r\u016f\u017eov\u00fdch pln\u00fdch rtech se t\u0159pytil lesk.<\/p>\n<\/div>\n
„Slu\u0161\u00ed ti to,“ zamumlal Tom t\u00e9m\u011b\u0159 a\u017e om\u00e1men\u011b. Jeho dvoj\u010de ho uchv\u00e1tilo. Vypadal jako padl\u00fd and\u011bl. Ale p\u0159es tuto uchv\u00e1cenost c\u00edtil mezi nimi zvl\u00e1\u0161tn\u00ed nap\u011bt\u00ed.<\/div>\n
„Od tebe tak pot\u0159ebuju uzn\u00e1n\u00ed,“ nakr\u010dil Bill sv\u016fj mal\u00fd nos\u00edk a oto\u010dil se k autu. Otev\u0159el kufr a vyt\u00e1hl z n\u011bj dv\u011b naprosto nacpan\u00e9 ta\u0161ky, dal\u0161\u00ed dv\u011b z\u016fstaly le\u017eet na dn\u011b kufru. „Kam si m\u016f\u017eu tohle odn\u00e9st?“<\/div>\n
„P\u016fjdu s tebou,“ nab\u00eddl se okam\u017eit\u011b Tom a p\u0159istoupil ke sv\u00e9mu dvoj\u010deti. Ten se v\u0161ak od n\u011bj vzd\u00e1lil. Toma to ranilo. C\u00edtil, jak cosi uvnit\u0159 n\u011bj um\u00edr\u00e1. Takhle si jejich setk\u00e1n\u00ed po letech nep\u0159edstavoval. Vzal zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed dv\u011b ta\u0161ky a ode\u0161el do domu. Ka\u017edou chvilku se ot\u00e1\u010del, jestli za n\u00edm Bill opravdu jde. A Bill \u0161el, i kdy\u017e si udr\u017eoval od Toma jist\u00fd odstup. „Tohle je tv\u016fj pokoj,“ Tom si p\u0159ipadal jako blbec, kter\u00fd p\u0159iv\u00e1d\u00ed do domu naprosto ciz\u00ed osobu. A p\u0159itom byl Bill jeho nejbli\u017e\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b. C\u00edtil to pouto mezi nimi, ale c\u00edtil tak\u00e9 Billovu nesn\u00e1\u0161enlivost, kter\u00e1 z druh\u00e9ho konce onoho pouta tryskala. Nech\u00e1pal ji, ranila ho. Mo\u017en\u00e1 v\u00edc, ne\u017e byl v tu chv\u00edli ochotn\u00fd uk\u00e1zat, p\u0159ipustit s\u00e1m sob\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„\u00da\u017easn\u00e9,“ Bill\u016fv hlas byl st\u00e1le pln\u00fd sarkasmu. A to Toma dorazilo. Cel\u00fd minul\u00fd t\u00fdden se sna\u017eil uspo\u0159\u00e1dat pokoj tak, jak si myslel, \u017ee bude jeho dvoj\u010deti vyhovovat. Ka\u0161lal kv\u016fli tomu i na zkou\u0161ky s kapelou, a to jenom proto, aby se tu jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka c\u00edtil dob\u0159e. „Takovou d\u00edru jsem u\u017e opravdu dlouho nevid\u011bl, pokud n\u011bkdy.“<\/div>\n
Tom se ml\u010dky oto\u010dil na pat\u011b a zabouchl za sebou dve\u0159e od vlastn\u00edho pokoje. P\u016fvodn\u011b si myslel, \u017ee je bude nech\u00e1vat v\u017edy otev\u0159en\u00e9, aby jeho dvoj\u010de v\u011bd\u011blo, \u017ee m\u016f\u017ee kdykoliv p\u0159ij\u00edt. Te\u010f ale poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b oto\u010dil tak\u00e9 kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku. Necht\u011bl nikoho vid\u011bt, s nik\u00fdm mluvit. Jeho srdce se pr\u00e1v\u011b bortilo na kous\u00ed\u010dky a on si cht\u011bl vychutnat alespo\u0148 pohled na t\u011bch n\u011bkolik st\u0159\u00edpk\u016f, kr\u00e1sn\u00e9 vzpom\u00ednky z jeho d\u011btstv\u00ed.<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed den p\u0159i\u0161el Tom na jejich zkou\u0161ku cel\u00fd zmuchlan\u00fd. Georg s Gustavem se po sob\u011b jen pod\u00edvali a Ota rovnou p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi.<\/div>\n
„Co se stalo?“<\/div>\n
„A kde m\u00e1\u0161 dvoj\u010de?“<\/div>\n
Kluci jenom t\u011b\u017eko mohli nev\u011bd\u011bt o Billovi nebo o tom, \u017ee m\u011bl p\u0159edchoz\u00edho dne p\u0159ijet. Byly dny, kdy Tom nemluvil o ni\u010dem jin\u00e9m ne\u017e sv\u00e9m dvoj\u010deti. A minul\u00fd t\u00fdden nebyl v\u00fdjimkou. Tom byl nad\u0161en\u00fd, \u017ee sv\u00e9ho mal\u00e9ho bratra po tak dlouh\u00e9 dob\u011b zase uvid\u00ed, a oni mu to p\u0159\u00e1li. O to zmaten\u011bj\u0161\u00ed tud\u00ed\u017e byli, \u017ee Tom nen\u00ed nad\u0161en\u00fd a ani zdaleka nez\u00e1\u0159\u00ed tak jako minul\u00e9 dny.<\/div>\n
„Doma,“ odpov\u011bd\u011bl prost\u011b a p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9 kyta\u0159e. „Co kdybychom dali na rozjezd n\u011bco rychlej\u0161\u00edho, tvrd\u0161\u00edho?“ navrhl. Zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed t\u0159i \u010dlenov\u00e9 jen pokr\u010dili ramena a p\u0159e\u0161li ke sv\u00fdm n\u00e1stroj\u016fm. Akceptovali, \u017ee se s nimi o tom Tom necht\u011bl bavit.<\/p>\n<\/div>\n
N\u011bkolik dlouh\u00fdch des\u00edtek minut zkou\u0161eli t\u00e9m\u011b\u0159 beze slov. Ti t\u0159i se neust\u00e1le ohl\u00ed\u017eeli na Toma, ten se v\u0161ak zd\u00e1l ztracen\u00fd ve sv\u00e9m sv\u011bt\u011b. A kdy\u017e pot\u00e9 ka\u017ed\u00fd z nich spat\u0159il osam\u011blou slzu, kter\u00e1 ti\u0161e skanula po jeho tv\u00e1\u0159i, odvr\u00e1tili se s pevn\u00fdm rozhodnut\u00edm se na n\u011bj nepod\u00edvat d\u0159\u00edv, ne\u017e na n\u011b s\u00e1m promluv\u00ed.<\/div>\n
Kdy\u017e zkou\u0161ka skon\u010dila, Tom se jen ml\u010dky svalil na postel s l\u00e1hv\u00ed piva v ruce. Jako nejmlad\u0161\u00ed \u010dlen jejich takzvan\u00e9 kapely sice je\u0161t\u011b alkohol p\u00edt nesm\u011bl, ale na t\u011bch p\u00e1r t\u00fddnech stejn\u011b u\u017e nez\u00e1le\u017eelo. Kluci si jen ml\u010dky p\u0159isedli k n\u011bmu. Byl vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee se nesna\u017e\u00ed zav\u00e9st \u0159e\u010d na jeho bratra, na druhou stranu by v\u0161ak n\u011bjakou konverzaci ocenil.<\/p>\n<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 kdy \u017ee m\u00e1me nejbli\u017e\u0161\u00ed vystoupen\u00ed?“<\/div>\n
„Za \u010dtrn\u00e1ct dn\u00ed,“ okam\u017eit\u011b odpov\u011bd\u011bl Ota. „Je to v Night live<\/em>, tak\u017ee to u\u017e fakt m\u00e1 gr\u00e1dy,“ nad\u0161en\u011b posko\u010dil na \u017eidli. Tom si s \u00fasm\u011bvem odfrkl. V\u011bd\u011bl, \u017ee do tohoto nejv\u011bt\u0161\u00edho klubu ve m\u011bst\u011b ob\u010das zabrous\u00ed n\u011bjak\u00fd ten hleda\u010d talent\u016f, ale stejn\u011b tak dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee s Otou nemaj\u00ed \u0161anci prorazit. Nicm\u00e9n\u011b nekazil mu radost. V\u0161ichni tuhle informaci v\u011bd\u011bli, ale nikdo ji zase tolik nedramatizoval. Hr\u00e1li prost\u011b proto, \u017ee muziku miluj\u00ed. Nepot\u0159ebovali k tomu \u00fasp\u011bch.<\/div>\n
„To bysme m\u011bli nacvi\u010dit po\u0159\u00e1dn\u00e9 pecky, ne?“ zase se usm\u00edval, zapom\u00ednal na probl\u00e9my denn\u00edho sv\u011bta, oby\u010dejn\u00e9ho \u017eivota. Jindy to bylo prost\u011b jen podv\u011bdom\u00e9, \u017ee hudba ovl\u00e1dla celou jeho mysl, tentokr\u00e1t na tom v\u0161ak m\u011blo z\u00e1sluhu i jeho v\u011bdom\u00ed. Necht\u011bl myslet na to, jak zle se poh\u00e1dal to r\u00e1no se sv\u00fdm dvoj\u010detem. Necht\u011bl myslet na to, jak moc nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem ho Bill propaloval. Necht\u011bl si kazit jejich muziku p\u0159em\u00edt\u00e1n\u00edm o tom, co ho asi \u010dek\u00e1 doma.<\/div>\n
„A co navrhuje\u0161?“<\/div>\n
Nechal se zcela strhnout nad\u0161en\u00edm sv\u00fdch spoluhr\u00e1\u010d\u016f. Ano, tohle byl jeho sv\u011bt, tady to znal a mohl se na to spolehnout.<\/p>\n<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed Tomovy dny ub\u00edhaly ve znamen\u00ed stresu. J\u00f6rg op\u011bt odjel, tak\u017ee dvoj\u010data z\u016fstala doma sama. A p\u0159esto\u017ee se Tom sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe o tom, \u017ee mu do Billa nic nen\u00ed (jak mu jeho dvoj\u010de neust\u00e1le opakovalo), st\u00e1le o n\u011bj m\u011bl strach. Bill byl denn\u011b kdesi ve m\u011bst\u011b v baru dlouho p\u0159es p\u016flnoc, a kdy\u017e Tom dal\u0161\u00ed den kr\u00e1tce po poledni odch\u00e1zel, Bill je\u0161t\u011b spal. D\u00edky tomu se prakticky nevid\u011bli.<\/div>\n
Tom ka\u017ed\u00fd ve\u010der trp\u011bliv\u011b \u010dekal, dokud se Bill nevr\u00e1t\u00ed. Nechodil sp\u00e1t. V\u011bd\u011bl, \u017ee by to nem\u011blo cenu, proto\u017ee by sam\u00fdmi starostmi o Billa neusnul. Kdy\u017e se \u010dernovlas\u00fd vr\u00e1til, obvykle mezi prvn\u00ed a druhou hodinou rann\u00ed, pomohl mu do postele a pokorn\u011b sn\u00e1\u0161el nad\u00e1vky na svou hlavu, o kter\u00fdch ani nev\u011bd\u011bl, \u010d\u00edm si je zaslou\u017eil.<\/p>\n<\/div>\n
Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no pak nechal Billovi na lince pr\u00e1\u0161ek proti bolesti hlavy, sklenici vody a sn\u00eddani. T\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, co ode\u0161el z domu, ti\u0161e nakoukl do Billova pokoje. A to byla chv\u00edle, kdy se poka\u017ed\u00e9 alespo\u0148 pousm\u00e1l. Jeho dvoj\u010de toti\u017e ve sp\u00e1nku vypadalo stejn\u011b rozko\u0161n\u011b jako p\u0159ed dvan\u00e1cti lety.<\/div>\n
Kdy\u017e se odpoledne vr\u00e1til ze zkou\u0161ky s kapelou, na\u0161el poka\u017ed\u00e9 d\u016fm pr\u00e1zdn\u00fd a na kuchy\u0148sk\u00e9 lince jen pr\u00e1zdnou sklenici s tal\u00ed\u0159em. V\u017edy si jen povzdechl, ud\u011blal si ve\u010de\u0159i a vydal se \u010dekat do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/p>\n<\/div>\n
pokra\u010dov\u00e1n\u00ed<\/strong><\/em><\/div>\n
<\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sandra Tr\u00fcmper Hallo, Leute! Tak jsem tady s dal\u0161\u00edm v\u00fdtvorem. Tentokr\u00e1t je to zase o n\u011bco del\u0161\u00ed a\u2026 no, nejedn\u00e1 se tak docela o twincest. P\u0159esto si ale mysl\u00edm, \u017ee naprosto p\u0159esn\u011b vystihuje jejich vztah, a\u010dkoliv se to vlastn\u011b st\u00e1t nem\u016f\u017ee\u2026<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-9073","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9073","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9073"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9073\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9073"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9073"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9073"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}