{"id":908,"date":"2017-11-21T15:00:00","date_gmt":"2017-11-21T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=902"},"modified":"2017-11-21T15:00:00","modified_gmt":"2017-11-21T14:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/11\/21\/vampire-sunrise-ii-7\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 7."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Klop\u00fdtal jsem hradn\u00edmi chodbami a byl r\u00e1d, \u017ee nepotk\u00e1v\u00e1m ani \u017eivou du\u0161i. V\u0161ichni o\u010dividn\u011b m\u011bli na pr\u00e1ci n\u011bco lep\u0161\u00edho, ne\u017e se potulovat hradem. Anebo to mo\u017en\u00e1 bylo tou zu\u0159ivou v\u00e1nic\u00ed, kter\u00e1 bur\u00e1cela za okny, a\u017e se sklen\u011bn\u00e9 tabulky ot\u0159\u00e1saly. Ka\u017ed\u00fd si rad\u0161i zalezl n\u011bkam do tepla, aby se p\u0159ed mrazem pronikaj\u00edc\u00edm skrz zdi ukryl.<\/em><\/div>\n
Zabo\u010dil jsem za dal\u0161\u00ed roh a setkal se s pohledem str\u00e1\u017e\u00ed, kter\u00e9 st\u00e1ly na hl\u00eddce p\u0159ed na\u0161\u00ed v\u011b\u017e\u00ed. Neobt\u011b\u017eoval jsem se s pozdravem a prob\u011bhl kolem nich. Uh\u00e1n\u011bl jsem po to\u010dit\u00fdch schodech nahoru, jako by m\u011b honilo st\u00e1do zu\u0159iv\u00fdch domorodc\u016f. Mohl jsem pou\u017e\u00edt svou up\u00ed\u0159\u00ed rychlost, ale n\u011bjak jsem nebyl schopen se k n\u00ed vyburcovat. N\u011bco bylo \u0161patn\u011b a j\u00e1 se musel co nejd\u0159\u00edve dostat do bezpe\u010d\u00ed lo\u017enice. Pot\u0159eboval jsem prostor a klid. Emoce mi v hrudi vybuchovaly jako n\u011bjak\u00fd zvr\u00e1cen\u00fd oh\u0148ostroj. Kdy\u017e jsem kone\u010dn\u011b zahl\u00e9dl t\u011b\u017ek\u00e9 dve\u0159e, kter\u00e9 m\u011b d\u011blily od vytou\u017een\u00e9 m\u00edstnosti, srdce se mi rozbu\u0161ilo je\u0161t\u011b rychleji.<\/em><\/div>\n
Kdy\u017e jsem vpadl do p\u0159edpokoje, pr\u00e1skl jsem jimi za sebou, div \u017ee nevypadly z pant\u016f, a vy\u010derpan\u011b jsem se na n\u011b slo\u017eil. A pak to p\u0159i\u0161lo. Najednou, ne\u010dekan\u011b. Jako p\u0159\u00edlivov\u00e1 vlna raz\u00edc\u00ed si cestu p\u0159es cokoliv, co j\u00ed v n\u00ed st\u00e1lo. Pl\u00e1\u010d zachv\u00e1til cel\u00e9 m\u00e9 t\u011blo, tak\u017ee jsem se ot\u0159\u00e1sal pod jeho n\u00e1pory a m\u011bl co d\u011blat, abych se udr\u017eel na nohou.<\/em><\/div>\n
„Do prdele,“ zaklel jsem a slo\u017eil si hlavu do dlan\u00ed. Slzy mi prot\u00e9kaly mezi prsty a j\u00e1 jim nedok\u00e1zal zabr\u00e1nit. Srdce se mi sv\u00edralo, jako by se rozhodlo vysko\u010dit mi z hrudi a vz\u00edt nohy na ramena. Takhle n\u011bjak to mus\u00ed vypadat, kdy\u017e \u010dlov\u011bk um\u00edr\u00e1 na infarkt, blesklo mi hlavou.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Tome?“ vyru\u0161il m\u011b z m\u00e9ho psychotick\u00e9ho z\u00e1chvatu Bill\u016fv hlas. Vykoukl ze dve\u0159\u00ed na\u0161\u00ed lo\u017enice a dlouh\u00fdmi rozv\u00e1\u017en\u00fdmi kroky do\u0161el a\u017e ke mn\u011b. „Co se d\u011bje?“<\/em><\/div>\n

„Co tady d\u011bl\u00e1\u0161?“ vysoukal jsem ze sebe mezi jednotliv\u00fdmi vzlyky.<\/em><\/div>\n
„Otec se sem kv\u016fli po\u010das\u00ed nedostane, tak\u017ee dne\u0161n\u00ed sch\u016fze rady je zru\u0161en\u00e1. Poslal jsem Gustava dom\u016f a cht\u011bl jsem pracovat tady. Ale na to ka\u0161li. Co se ti stalo?“ nahl\u00ed\u017eel na m\u011b s takovou starost\u00ed vepsanou do tv\u00e1\u0159e, \u017ee bych si nejrad\u0161i nafackoval. Pro\u010d jsem se jen rozhodl za\u0161\u00edt tady? M\u011bl jsem j\u00edt rad\u0161i n\u011bkam do sklepen\u00ed, kde bych na nikoho nenarazil, a zhroutit se tam.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm,“ rozhodil jsem bezmocn\u011b rukama. A bylo to skute\u010dn\u011b tak. Netu\u0161il jsem, co se se mnou d\u011blo. Sed\u011bl jsem ve t\u0159\u00edd\u011b pln\u00e9 lid\u00ed a v\u0161ichni do jednoho byli od pohledu mlad\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Jen\u017ee t\u011b\u017eko \u0159\u00edct, jestli tomu tak skute\u010dn\u011b bylo. Mohli to b\u00fdt mlad\u00ed stolet\u00ed up\u00ed\u0159i, ale i to bylo v po\u0159\u00e1dku. C\u00edtil jsem se v pohod\u011b. Pak do m\u00edstnosti ve\u0161el star\u0161\u00ed mu\u017e a v\u0161ichni ztichli. Profesor n\u00e1m za\u010dal n\u011bco vykl\u00e1dat, ale j\u00e1 ho dok\u00e1zal jen st\u011b\u017e\u00ed vn\u00edmat. Hrudn\u00edk se mi zni\u010dehonic plnil podivnou t\u00edhou a za okam\u017eik u\u017e jsem m\u011bl pocit, \u017ee nem\u016f\u017eu d\u00fdchat. \u00dakosem jsem pohl\u00e9dl na \u010dernovlasou d\u00edvku po m\u00e9 levici, ale nev\u011bnovala mi pozornost. Pak kdy\u017e ten tlak p\u0159e\u0161el z hrudn\u00edku do krku, v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee mus\u00edm vypadnout, nebo se udus\u00edm. A tak jsem vstal a ut\u00edkal jako o z\u00e1vod.<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
\n

Bill na m\u011b po\u0159\u00e1d hled\u011bl a \u010dekal, co ze m\u011b vypadne, ale j\u00e1 tam dok\u00e1zal jen st\u00e1t a bre\u010det jako mal\u00e1 holka. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem se pokusil ovl\u00e1dnout, m\u011b zas\u00e1hl je\u0161t\u011b siln\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1por.<\/em><\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se,“ vykoktal jsem a p\u0159ipadal jsem si jako v\u011bt\u0161\u00ed a v\u011bt\u0161\u00ed idiot.<\/em><\/div>\n
„Neomlouvej se. N\u011bkdo ti n\u011bco ud\u011blal ve \u0161kole?“ ptal se, jako bych byl mal\u00fd \u0161kol\u00e1\u010dek, kter\u00fd se vrac\u00ed z prvn\u00edho dne. Dok\u00e1zal jsem jen polknout a zavrt\u011bt hlavou.<\/em><\/div>\n
„Poj\u010f se mnou,“ chytil m\u011b za nadlokt\u00ed a t\u00e1hnul m\u011b do lo\u017enice. Tam m\u011b posadil na postel a nechal m\u011b, a\u0165 se uklidn\u00edm. Donesl mi sklenici vody a pak u\u017e si jen sedl vedle a \u010dekal. Poznal jsem na n\u011bm, \u017ee zhluboka d\u00fdch\u00e1, aby potla\u010dil netrp\u011blivost a z\u016fstal v klidu. A ta jeho ohleduplnost m\u011b dostala je\u0161t\u011b v\u00edc. Ten nejrozmazlen\u011bj\u0161\u00ed a nejarogantn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk, jak\u00e9ho jsem kdy poznal, tady sed\u011bl a sna\u017eil se zkrotit sv\u00e9 emoce, aby m\u011b nerozru\u0161il. V tu chv\u00edli jsem ho miloval je\u0161t\u011b v\u00edc, a z\u00e1rove\u0148 jsem m\u011bl pocit, \u017ee si ho nezaslou\u017e\u00edm. „Nem\u00e1m doj\u00edt pro Sonju? H\u00e1d\u00e1m, \u017ee se n\u011bco d\u011bje s t\u00edm tv\u00fdm radarem na emoce,“ nadhodil opatrn\u011b.<\/em><\/div>\n
„Ne, Sonju ne,“ zavrt\u011bl jsem hlavou. „Dej mi chvilku. U\u017e to bude lep\u0161\u00ed.“ I j\u00e1 jsem za\u010dal zhluboka d\u00fdchat a pokou\u0161el se p\u0159edstavovat si ten zatracen\u00fd bar\u00e1k, a jak postupn\u011b zav\u00edr\u00e1m jedno okno za druh\u00fdm. Nem\u011bl jsem dojem, \u017ee to n\u011bjak extra zab\u00edr\u00e1, ale aspo\u0148 u\u017e jsem p\u0159estal vzlykat.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Bude to dobr\u00fd,“ p\u0159itulil se ke mn\u011b Bill a jednou rukou m\u011b hladil po z\u00e1dech. „Jen d\u00fdchej.“<\/em><\/div>\n

Netu\u0161\u00edm, jestli jsme tam takhle sed\u011bli hodinu nebo jen deset minut, ale c\u00edtil jsem, jak se mi tep postupn\u011b zpomaluje a vrac\u00ed se do norm\u00e1lu. Ten \u00faporn\u00fd tlak na plic\u00edch sice nepolevoval, ale aspo\u0148 u\u017e jsem nem\u011bl dojem, \u017ee je m\u00e1m zalit\u00e9 betonem.<\/em><\/div>\n
„Ve \u0161kole to ne\u0161lo. Nev\u00edm, co se stalo. Prost\u011b jsem najednou dostal z\u00e1chvat \u00fazkosti a musel jsem vypadnout,“ promluvil jsem chraplav\u00fdm hlasem. Bill nic ne\u0159\u00edkal, jen \u010dekal, a\u017e si srovn\u00e1m my\u0161lenky. „V\u0161echno to bylo v pohod\u011b, a pak najednou bum a zatm\u011bn\u00ed. M\u011bl jsem pocit, \u017ee nem\u016f\u017eu d\u00fdchat. Ani nem\u00e1m dojem, \u017ee bych c\u00edtil n\u00e1lady n\u011bkoho konkr\u00e9tn\u00edho v t\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b. Byla to neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 smr\u0161\u0165.“<\/em><\/div>\n
„Asi to bylo moc brzo,“ povzdychl si Bill a prot\u0159el si o\u010di. Na moment jsem mohl poc\u00edtit vlnu zklam\u00e1n\u00ed, kter\u00e1 se mezi n\u00e1mi prot\u00e1hla, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak byla pry\u010d. „Je\u0161t\u011b ses to nenau\u010dil dostate\u010dn\u011b ovl\u00e1dat. J\u00edt mezi tolik lid\u00ed, a nav\u00edc d\u011bcek, byla blbost.“<\/em><\/div>\n
„Bille, ale j\u00e1 s t\u00edm nechci p\u0159estat. Chci se u\u010dit,“ br\u00e1nil jsem se. Ten dot\u011brn\u00fd hl\u00e1sek v m\u00e9 hlav\u011b zase za\u010dal vyk\u0159ikovat, \u017ee pro n\u011bj nejsem dost dobr\u00fd, a tak jsem se ho sna\u017eil potla\u010dit. „V\u00edm, \u017ee to dneska st\u00e1lo za hovno, ale nechci to vzd\u00e1t. Budu v\u00edc cvi\u010dit se Sonjou.“<\/em><\/div>\n
„Tak\u017ee mi chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee z\u00edtra p\u016fjde\u0161 znovu na vyu\u010dov\u00e1n\u00ed?“ nadhodil, ale p\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b m\u011b polil studen\u00fd pot a \u017ealudek se mi st\u00e1hl.<\/em><\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161,“ dodal Bill, kdy\u017e vid\u011bl, jak na to podv\u011bdom\u011b reaguji. Cht\u011bl jsem se za\u010d\u00edt protestovat, ale i mn\u011b za\u010d\u00ednalo b\u00fdt jasn\u00e9, \u017ee to nep\u016fjde.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Nechci pro tebe b\u00fdt jen p\u0159\u00edt\u011b\u017e,“ za\u0161eptal jsem. Bill se na posteli narovnal a probodl m\u011b p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem.<\/em><\/div>\n

„Kde jsi zase p\u0159i\u0161el na tohle? Nejd\u0159\u00edv ty kecy o tom, \u017ee m\u011b nejsi hoden, a te\u010f je\u0161t\u011b tohle. J\u00e1 t\u011b miluju, ty blbe\u010dku, a chci b\u00fdt s tebou. Nen\u00ed to \u00fapln\u011b proch\u00e1zka r\u016f\u017eov\u00fdm sadem, ale to je mi fuk. Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee t\u011b po\u0161lu zp\u00e1tky do Lond\u00fdna jen proto, \u017ee v\u0161echno nejde \u00fapln\u011b hladce?“<\/em><\/div>\n
„Ale zaslou\u017eil bych si to. Jsou se mnou jen probl\u00e9my,“ vybreptnul jsem a musel se hodn\u011b ovl\u00e1dat, abych se zase nezhroutil.<\/em><\/div>\n
„Obl\u00edkni se. D\u011blej,“ p\u0159ik\u00e1zal mi Bill. Vstal a ode\u0161el do \u0161atny. Nepochybn\u011b proto, aby mi sbalil kufr, proto\u017ee mu do\u0161la trp\u011blivost. Kdy\u017e vy\u0161el ven, m\u011bl na sob\u011b svoji zimn\u00ed bundu a k m\u00e9mu velk\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed i \u010depici.<\/em><\/div>\n
„No co? Sn\u011b\u017e\u00ed tam,“ pokr\u010dil rameny, kdy\u017e si v\u0161iml, jak se na n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b d\u00edv\u00e1m. Bill by ni\u010demu nikdy nedovolil, aby mu zni\u010dilo ten jeho dokonal\u00fd \u00fa\u010des. „Pohni si a oble\u010d se teple.“<\/em><\/div>\n
Nem\u011bl jsem s\u00edlu vzdorovat, tak\u017ee jsem vstal a obl\u00edkl si mikinu. Z h\u00e1\u010dku u dve\u0159\u00ed jsem si vzal hu\u0148at\u00fd kab\u00e1t a teplou beranici. Bill m\u011b do \u017ealudku pra\u0161til p\u011bst\u00ed, ve kter\u00e9 sv\u00edral rukavice.<\/em><\/div>\n
„Poj\u010f, ty moje, hysterko,“ povzdechl si a hned na to sb\u00edhal schodi\u0161t\u011b. Provedl m\u011b cel\u00fdm hradem, m\u011bl jsem dojem, \u017ee jdeme po\u0159\u00e1d hloub a hloub. Hlavou mi b\u011b\u017eely my\u0161lenky, kter\u00e9 m\u011b nab\u00e1daly, a\u0165 ute\u010du, proto\u017ee se m\u011b Bill chyst\u00e1 nel\u00edtostn\u011b zab\u00edt n\u011bkde ve sklepen\u00edch. Za celou dobu ne\u0159ekl ani slovo a udr\u017eoval svi\u017en\u00e9 tempo. Proch\u00e1zeli jsme n\u011bjak\u00fdm temn\u00fdm tunelem, kde ze zd\u00ed visely pavu\u010diny a sn\u00edh byl nafoukan\u00fd a\u017e dovnit\u0159. Jeho neporu\u0161enost sv\u011bd\u010dila o tom, \u017ee tudy opravdu nikdo nechod\u00ed. Bill m\u011b vyvedl ven na velkou b\u00edlou pl\u00e1\u0148. P\u0159es velk\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky nebylo vid\u011bt ani na krok, ale on to ignoroval.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Po\u010dkej tady chvilku,“ p\u0159ik\u00e1zal mi a zmizel uvnit\u0159. Te\u010f m\u011b tady jistojist\u011b nech\u00e1 umrznout nebo napospas vlk\u016fm. Sna\u017eil jsem se trochu zorientovat, kde vlastn\u011b jsem. Po lev\u00e9 stran\u011b jsem zahl\u00e9dnul p\u00e1r strom\u016f, tak\u017ee tam nepochybn\u011b byl les. Pokud jsem to odhadoval spr\u00e1vn\u011b, byli jsme na opa\u010dn\u00e9 stran\u011b hradu, ne\u017e je jezero. Ud\u011blal jsem p\u00e1r krok\u016f vp\u0159ed a na\u0161lapoval opatrn\u011b, abych se ujistil, \u017ee nem\u00e1m pod nohama led. O t\u0159i kr\u016f\u010dky d\u00e1l jsem vyk\u0159ikl hr\u016fzou, proto\u017ee jsem se dostal a\u017e k okraji a pode mnou se rozprost\u00edral hradn\u00ed p\u0159\u00edkop. Kdybych nerozv\u00e1\u017en\u011b ud\u011blal jen jeden krok nav\u00edc, z\u0159\u00edtil bych se dol\u016f. Byl tak hlubok\u00fd, \u017ee \u0161pi\u010dky t\u011bch p\u00e1r strom\u016f, co dole rostly, nedosahovaly ani k jeho okraji. Se siln\u011b bu\u0161\u00edc\u00edm srdcem, jsem couval zp\u00e1tky a p\u0159itiskl se na hradn\u00ed st\u011bnu. U\u017e jsem se nem\u00ednil hnout ani o kousek. Kdo v\u00ed, co na m\u011b \u010dek\u00e1 na prav\u00e9 stran\u011b.<\/em><\/div>\n

Z hlubin tunelu se ozvalo zah\u0159m\u011bn\u00ed a pak naprost\u00e9 ticho. Bu\u010f to byla n\u011bjak\u00e1 ob\u0159\u00ed bestie, nebo n\u011bco s motorem. M\u016fj zatemn\u011bl\u00fd mozek to odhadoval na draka. No co, kdy\u017e m\u016f\u017eou existovat up\u00ed\u0159\u00ed, pro\u010d by si Bill nemohl jako mazl\u00ed\u010dka chovat n\u011bjak\u00e9ho draka?<\/em><\/div>\n
V\u00edc jsem se ale pl\u00e9st nemohl. Po dal\u0161\u00ed s\u00e9rii hromobit\u00ed z tunelu vyjel Bill na sn\u011b\u017en\u00e9m sk\u00fatru a zubil se na m\u011b \u0161irok\u00fdm \u0161\u0165astn\u00fdm \u00fasm\u011bvem p\u011btilet\u00e9ho kluka.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ zak\u0159enil se, kdy\u017e vedle m\u011b zastavil.<\/em><\/div>\n

„Par\u00e1da,“ ohodnotil jsem jeho stroj. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed za n\u00edm vyjel vousat\u00fd mu\u017e na dal\u0161\u00edm sk\u00fatru. Sesko\u010dil z n\u011bj a skeptick\u00fdm pohledem si m\u00e9ho p\u0159\u00edtele m\u011b\u0159il.<\/em><\/div>\n
„Va\u0161e v\u00fdsosti, cht\u011bl bych v\u00e1m \u0159\u00edct, \u017ee je to hodn\u011b \u0161patn\u00fd n\u00e1pad. Je p\u0159ece z\u00e1kaz vych\u00e1zen\u00ed kv\u016fli t\u00e9 sn\u011bhov\u00e9 bou\u0159i.“<\/em><\/div>\n
„A kdo ten z\u00e1kaz vydal, Henry?“ povyt\u00e1hl Bill obo\u010d\u00ed a v o\u010d\u00edch mu jisk\u0159ilo.<\/em><\/div>\n
„Vy, va\u0161e v\u00fdsosti,“ sv\u011bsil mu\u017e pora\u017een\u011b ramena.<\/em><\/div>\n
„Tak vid\u00ed\u0161. Pokud se za p\u00e1r hodin nevr\u00e1t\u00edme, le\u017e\u00edme n\u011bkde mrtv\u00ed, ano?“ za\u017eertoval a mu\u017e zbledl. Pravd\u011bpodobn\u011b to byl pr\u00e1v\u011b on, kdo m\u011bl na starost tento v\u00fdchod z hradu. „D\u011bl\u00e1m si srandu, Henry. Pojedu opatrn\u011b. Tak jak jsi m\u011b to u\u010dil.“ Mu\u017e nevypadal o moc klidn\u011bj\u0161\u00ed, ale poslu\u0161n\u011b se od\u0161oural zp\u011bt do tunelu.<\/em><\/div>\n
„Tahle kr\u00e1ska je tvoje,“ k\u00fdvl Bill ke druh\u00e9mu stroji.<\/em><\/div>\n
„Bille, j\u00e1 nev\u00edm. Co ta sn\u011bhov\u00e1 bou\u0159e?“ zapochyboval jsem, proto\u017ee i mnou zm\u00edtaly obavy.<\/em><\/div>\n
„Tome, zav\u0159i ta svoje posran\u00e1 okna a nastup,“ p\u0159ik\u00e1zal mi a na moment zav\u0159el o\u010di. Pravd\u011bpodobn\u011b hlav\u011b proto, aby na m\u011b neza\u010dal k\u0159i\u010det. U\u017e jsem se neodv\u00e1\u017eil d\u00e1l vzdorovat a poslechl jsem. Nasedl jsem na tu ob\u0159\u00ed ma\u0161inu a poslouchal jeho instrukce. U\u017e jsem m\u011bl zku\u0161enosti s j\u00edzdou na \u010dty\u0159kolce, tak\u017ee tohle pro m\u011b nebylo \u00fapln\u011b ciz\u00ed. Pomalu jsme popojeli sm\u011brem k lesu a vyhnuli se tak \u0161\u00edlen\u00e9 propasti.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

„Dej pozor. P\u0159\u00edmo p\u0159ed tebou je hradn\u00ed p\u0159\u00edkop,“ upozornil m\u011b zcela zbyte\u010dn\u011b Bill a hodil mi ly\u017ea\u0159sk\u00e9 br\u00fdle.<\/em><\/div>\n

„Je\u010f po\u0159\u00e1d za mnou, jo?“ instruoval m\u011b a pak u\u017e si p\u0159es pusu p\u0159et\u00e1hl \u0161\u00e1lu a l\u00edmec bundy. Jeli jsme pod\u00e9l lesa naprosto \u0161ne\u010d\u00edm tempem, proto\u017ee vy\u0161\u0161\u00ed rychlost n\u00e1m sn\u00edh pleskaj\u00edc\u00ed n\u00e1m do zachumlan\u00fdch obli\u010dej\u016f prost\u011b nedovoloval. V duchu jsem Billa prokl\u00ednal a p\u0159\u00e1l si, abych tohle m\u011bl co nejrychleji za sebou. Nech\u00e1pal jsem, pro\u010d mu proj\u00ed\u017e\u010fka na sn\u011b\u017en\u00fdch sk\u00fatrech uprost\u0159ed bou\u0159e p\u0159i\u0161la jako dobr\u00fd n\u00e1pad.<\/em><\/div>\n
Pak Bill prudce zabo\u010dil doleva a vjel mezi \u0159id\u0161\u00ed porost strom\u016f. Jakmile jsem ho n\u00e1sledoval, v\u0161iml jsem si, \u017ee jsme se dostali na jakousi \u00fazkou lesn\u00ed cestu, kter\u00e1 tu nepochybn\u011b byla z\u0159\u00edzen\u00e1 pr\u00e1v\u011b k tomuto \u00fa\u010delu. Jak jsme se no\u0159ili hloub\u011bji do lesa, hust\u00e9 sn\u011b\u017een\u00ed sl\u00e1blo a ani v\u00edtr u\u017e nebyl tak dot\u011brn\u00fd. Kone\u010dn\u011b jsme mohli p\u0159idat na rychlosti a j\u00e1 c\u00edtil, jak mi pod k\u016f\u017e\u00ed vibruje adrenalin. V\u0161echno tu bylo obaleno sn\u011bhem a j\u00e1 si p\u0159ipadal jako v n\u011bjak\u00e9 poh\u00e1dce.<\/em><\/div>\n
Po p\u00e1r minut\u00e1ch j\u00edzdy u\u017e jsme si to svi\u0161t\u011bli tryskem. Pevn\u011b jsem sv\u00edral \u0159\u00edd\u00edtka, ale v\u0161echen strach byl pry\u010d. A nejen on. V\u0161echna \u00fazkost a panika, kter\u00e1 m\u011b sv\u00edrala, najednou polevila a j\u00e1 si prost\u011b jen u\u017e\u00edval p\u0159\u00edtomn\u00fd moment. Bill se p\u0159ede mnou na sk\u00fatru postavil a hlasit\u011b zav\u00fdskal. Nemohl jsem si pomoct a hned ho napodobil. Nemusel jsem mu vid\u011bt do tv\u00e1\u0159e, aby mi bylo jasn\u00e9, \u017ee se usm\u00edv\u00e1 a je mu tak lehko na srdci jako mn\u011b.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

Vjeli jsme na men\u0161\u00ed m\u00fdtinku, kter\u00e1 byla tak dob\u0159e kryt\u00e1 stromy, \u017ee se sem chumelen\u00ed nedostalo. Vlo\u010dky tu padaly m\u00edrumilovn\u011b a klidn\u011b.<\/em><\/div>\n

„To je naprost\u00e1 pecka,“ vyk\u0159ikl jsem d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl Bill n\u011bco \u0159\u00edct.<\/em><\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee se ti to bude l\u00edbit,“ zazubil se na m\u011b, kdy\u017e si p\u0159esunul br\u00fdle na \u010delo a sundal \u0161\u00e1lu. „N\u011bkdy se sta\u010d\u00ed prost\u011b jen odreagovat.“<\/em><\/div>\n
„D\u011bkuji ti. Za tohle,“ usm\u00e1l jsem se a doufal, \u017ee ch\u00e1pe, jak to mysl\u00edm. Ne\u0161lo jen o tu proj\u00ed\u017e\u010fku. Byl tady pro m\u011b, i kdy\u017e to mohl vzd\u00e1t u\u017e d\u00e1vno.<\/em><\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za co,“ oplatil mi \u00fasm\u011bv a jako h\u0159ejiv\u00e9 vlny ke mn\u011b pronikala jeho spokojenost. Kdy\u017e byl \u0161\u0165astn\u00fd on, bylo i pro m\u011b v\u0161echno jednodu\u0161\u0161\u00ed. „Pojedeme te\u010f oklikou zp\u00e1tky, jo? Henry se zbl\u00e1zn\u00ed, pokud budeme venku moc dlouho.“<\/em><\/div>\n
„To on t\u011b tohle u\u010dil?“ k\u00fdvl jsem ke stroji mezi m\u00fdmi stehny.<\/em><\/div>\n
„Jo. Otec nebyl zrovna na tenhle druh z\u00e1bavy, a nav\u00edc ho zam\u011bstn\u00e1valo vl\u00e1dnut\u00ed. Henry m\u011b nau\u010dil zorientovat se v lese a taky m\u011b zasv\u011btil do kr\u00e1s v\u0161ech t\u011bchhle ma\u0161inek. Kdykoliv toho na m\u011b v hradu za\u010dalo b\u00fdt hodn\u011b, vyrazil jsem ven. Na \u010dty\u0159kolce nebo motorce. N\u011bkdy jsem jen b\u011b\u017eel. Jen abych si vy\u010distil hlavu,“ vysv\u011btloval a do o\u010d\u00ed se mu vkradl zasn\u011bn\u00fd v\u00fdraz.<\/em><\/div>\n
„V Lond\u00fdn\u011b sis tohohle moc neu\u017eil, co?“<\/em><\/div>\n
„V Lond\u00fdn\u011b existuj\u00ed jin\u00e9 zp\u016fsoby odreagov\u00e1n\u00ed. Jakmile se tam vr\u00e1t\u00edme, v\u0161echny ti je uk\u00e1\u017eu,“ mrknul na m\u011b a znovu nastartoval.<\/em><\/div>\n
<\/p>\n

O hodinu pozd\u011bji u\u017e jsme ze sebe v lo\u017enici svl\u00e9kali mokr\u00e9 svr\u0161ky. Na chlad jsem si zvykl docela rychle, tak\u017ee u\u017e mi nevadil tolik jako d\u0159\u00edv, ale m\u00edt na sob\u011b mokr\u00e9 kalhoty ani te\u010f nebylo moc p\u0159\u00edjemn\u00e9. Na\u0161t\u011bst\u00ed n\u011bkoho napadlo zatopit n\u00e1m v krbu, tak\u017ee jsme rychle rozmrzali.<\/em><\/div>\n

„Tohle si rozhodn\u011b mus\u00edme zopakovat,“ p\u0159it\u00e1hl jsem si Billa k sob\u011b. Mohutn\u00fdmi pa\u017eemi jsem objal jeho \u0161t\u00edhl\u00e9 t\u011blo a on mi polo\u017eil hlavu na rameno. Jakmile jsem uvid\u011bl jeho pulsuj\u00edc\u00ed tepnu, poc\u00edtil jsem tlak v o\u010d\u00edch a bylo jasn\u00e9, \u017ee zmodraly do nebesky modr\u00e9.<\/em><\/div>\n
„M\u00e1\u0161 hlad“ zkonstatoval Bill zcela o\u010dividn\u00fd fakt. „Nech m\u011b sko\u010dit si do sprchy a pak dostane\u0161, po \u010dem tou\u017e\u00ed\u0161,“ dodal smysln\u011b, a\u017e mi zatrnulo v podb\u0159i\u0161ku.<\/em><\/div>\n
„Sp\u011bchej, pros\u00edm t\u011b,“ po\u017e\u00e1dal jsem ho a on m\u011b poslechl. Hodil jsem sebou do rozh\u00e1zen\u00fdch p\u0159ikr\u00fdvek a uvelebil se na boku. Poc\u00edtil jsem neuv\u011b\u0159itelnou \u00fanavu, a ani\u017e bych si toho byl v\u011bdom, upadl jsem do hlubok\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/p>\n

<\/em> autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong> <\/a><\/em><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Klop\u00fdtal jsem hradn\u00edmi chodbami a byl r\u00e1d, \u017ee nepotk\u00e1v\u00e1m ani \u017eivou du\u0161i. V\u0161ichni o\u010dividn\u011b m\u011bli na pr\u00e1ci n\u011bco lep\u0161\u00edho, ne\u017e se potulovat hradem. Anebo to mo\u017en\u00e1 bylo tou zu\u0159ivou v\u00e1nic\u00ed, kter\u00e1 bur\u00e1cela za okny, a\u017e se sklen\u011bn\u00e9 tabulky ot\u0159\u00e1saly. Ka\u017ed\u00fd<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-908","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/908","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=908"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/908\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=908"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=908"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=908"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}