{"id":9085,"date":"2011-03-20T18:00:00","date_gmt":"2011-03-20T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9062"},"modified":"2011-03-20T18:00:00","modified_gmt":"2011-03-20T17:00:00","slug":"living-behind-a-wall-of-glass-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/20\/living-behind-a-wall-of-glass-9\/","title":{"rendered":"Living Behind A Wall Of Glass 9."},"content":{"rendered":"
\n
\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se p\u0159evalil na posteli, spokojen\u011b se usm\u00e1l a prot\u00e1hl se. \u00da\u017easn\u00fd pocit nemuset r\u00e1no brzy vst\u00e1vat. St\u00e1le pro n\u011bj bylo t\u011b\u017ek\u00e9 uv\u011b\u0159it, \u017ee mu matka dovolila z\u016fstat doma. Zrovna jeho matka, zt\u011blesn\u011bn\u00e1 odpov\u011bdnost. Nebylo v\u0161ak d\u016fle\u017eit\u00e9, pro\u010d to ud\u011blala, ale \u017ee to ud\u011blala. Zaprv\u00e9 byl r\u00e1d, \u017ee m\u016f\u017ee b\u00fdt s Tomem, a zadruh\u00e9 se tak vyhnul hodin\u011b psychologie, kterou m\u011bl v\u00e9st on. Byl si jist, \u017ee by to zvl\u00e1dl. P\u0159ednes p\u0159ed t\u0159\u00eddou byl sice otravn\u00fd, ale Bill by s n\u00edm probl\u00e9m nem\u011bl. Ov\u0161em v moment\u011b, kdy by zm\u00ednil poruchy autistick\u00e9ho spektra, by byl konec. Bylo to pro n\u011bj p\u0159\u00edli\u0161 osobn\u00ed, p\u0159\u00edli\u0161 \u010derstv\u00e9 na to, aby o tom nezaujat\u011b hovo\u0159il. Domn\u00edval se, \u017ee ani za rok nebude um\u011bt s klidem mluvit o tomto t\u00e9matu, ani\u017e by m\u011bl pocit, \u017ee se ka\u017edou vte\u0159inou rozbre\u010d\u00ed. Tak jak by to mohl dok\u00e1zat p\u00e1r dn\u00ed po tom, co si kone\u010dn\u011b p\u0159ipustil, \u017ee je Tom aspik? Bill\u016fv milovan\u00fd aspik.<\/em><\/p>\n<\/div>\n
P\u0159es jeho pln\u00e9 rty se p\u0159i spojen\u00ed, kter\u00e9 vyvstalo v jeho mysli, mihl \u00fasm\u011bv, a mlad\u00edk se pod\u00edval na pr\u00e1zdn\u00e9 m\u00edsto vedle sebe. Nev\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, v kolik hodin Tom vstal a jak dlouho u\u017e je pry\u010d. Kdy\u017e na krati\u010dk\u00fd moment otev\u0159el o\u010di, spat\u0159il blon\u010fat\u00e9 dredy a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se za jeho bratrem zav\u0159ely dve\u0159e. Usm\u00e1l se a znovu usnul. Jestli spal hodinu nebo jen p\u00e1r minut, nem\u011bl zd\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Posadil se na posteli, z\u00edvnul a podrbal se na hlav\u011b. Nepot\u0159eboval pohled do zrcadla, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee jeho vlasy vypadaj\u00ed p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b. Jist\u011b tr\u010dely ka\u017ed\u00fd jin\u00fdm sm\u011brem. Ale to mu bylo jedno. Doma byl stejn\u011b jen Tom, a ten bude jedin\u011b r\u00e1d, kdy\u017e bude vypadat jak nepoveden\u00fd dikobraz. Spustil tedy nohy z postele, popadl laptop a opustil pokoj.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome?“ Zavolal, kdy\u017e sch\u00e1zel schody dol\u016f. Odpov\u011bdi se sice nedo\u010dkal, ale televize v ob\u00fdvac\u00edm pokoji mu napov\u011bd\u011bla, kam by m\u011bl zam\u00ed\u0159it, tou\u017e\u00ed-li po spole\u010dnosti sourozence.<\/div>\n
„Ahoj.“ Pozdravil Toma, kdy\u017e ve\u0161el. Billova tv\u00e1\u0159 m\u011bla v\u00fdraz, jen\u017e napov\u00eddal, \u017ee se po dlouh\u00e9 dob\u011b vyspal dor\u016f\u017eova. Pozdrav mu byl op\u011btov\u00e1n a chlapec usedl na pohovku kousek od bratra. Jen co dosedl, se pohled tmavohn\u011bd\u00fdch o\u010d\u00ed sto\u010dil k dredat\u00e9 osob\u011b. Kdy\u017e m\u00e1 \u010dlov\u011bk dvoj\u010de, u\u017e od kol\u00e9bky m\u00e1 n\u011bkoho, kdo je mu bl\u00ed\u017ee ne\u017e ostatn\u00ed, kdo je \u010d\u00e1st\u00ed jeho samotn\u00e9ho. Bill netu\u0161il, jak to mohl tak dlouho pop\u00edrat a obelh\u00e1vat nejen okol\u00ed, ale p\u0159edev\u0161\u00edm s\u00e1m sebe, kdy\u017e tvrdil, \u017ee Toma nepot\u0159ebuje. Pot\u0159eboval jej. Minutu od minuty bylo t\u011b\u017e\u0161\u00ed a i bolestiv\u011bj\u0161\u00ed jen si p\u0159edstavit, \u017ee by m\u011bl b\u00fdt znovu bez n\u011bj. Nebude, nedovol\u00ed to.<\/em><\/div>\n
\n
\u010c\u00edm d\u00e9le p\u0159em\u00fd\u0161lel nad nimi dv\u011bma, uv\u011bdomoval si, \u017ee nikdy nec\u00edtil nen\u00e1vist, ne. Byla to sp\u00ed\u0161e \u017e\u00e1rlivost, z\u00e1vist a zklam\u00e1n\u00ed. Mo\u017en\u00e1 by bylo v\u0161echno jinak, kdyby se rodi\u010de nerozvedli, a on s Tomem vyr\u016fstal a dosp\u00edval. T\u0159eba by jej vn\u00edmal jinak a nebyl by pro n\u011bj d\u0159\u00edve jen naru\u0161itelem klidu. Mo\u017en\u00e1 ano, ale mo\u017en\u00e1 tak\u00e9 ne. Nikdo nemohl s jistotou tvrdit, \u017ee by v\u0161e bylo lep\u0161\u00ed, kdyby nebyli odd\u011bleni. Nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed p\u0159ece bylo, jak\u00e9 to mezi nimi bylo nyn\u00ed, a \u0159e\u0161it co by kdyby bylo zbyte\u010dn\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
Tyto \u00favahy byly vyst\u0159\u00edd\u00e1ny srovn\u00e1v\u00e1n\u00edm, v \u010dem jsou stejn\u00ed a v \u010dem naopak odli\u0161n\u00ed. Bill s t\u00edm za\u010dal u\u017e v\u010dera, kdy\u017e se odli\u010doval. V odrazu zrcadla toti\u017e vid\u011bl Toma, jak hled\u00ed do laptopu, kter\u00fd mu p\u016fj\u010dil. Chystal se jej zeptat, co zaj\u00edmav\u00e9ho tam m\u00e1, ale ml\u010del, jeliko\u017e si za\u010d\u00ednal v\u0161\u00edmat podobnost\u00ed mezi svou a Tomovou tv\u00e1\u0159\u00ed. Jako prvn\u00ed jej zaujal nos. A\u010dkoli byl Tom\u016fv o n\u011bco \u0161ir\u0161\u00ed ne\u017e jeho, ani jeden z nich nem\u011bl takov\u00fd ten ryze chlapsk\u00fd fr\u0148\u00e1k, za co\u017e byl Bill jedin\u011b r\u00e1d, nebo\u0165 byl p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee by mu neslu\u0161el, a kdy\u017e se d\u00edval na bratra, ani k n\u011bmu by se nehodil. Co Tomovi up\u0159\u00edmn\u011b z\u00e1vid\u011bl, byly jeho u\u0161i. Jemu se v\u0161ichni v d\u011btstv\u00ed sm\u00e1li, \u017ee m\u00e1 u\u0161i jako elf, proto nosil del\u0161\u00ed vlasy a vytv\u00e1\u0159el z nich lv\u00ed h\u0159\u00edvu, jeliko\u017e odv\u00e1d\u011bla pozornost od tohoto jeho nedostatku. Bratrovy u\u0161i byly sice podobn\u00e9, ale nebyly tak v\u00fdrazn\u00e9 jako ty jeho. A p\u0159esto\u017ee by to d\u0159\u00edve nahlas nikdy nevyslovil, musel uznat, \u017ee m\u00e1 Tom hez\u010d\u00ed o\u010di ne\u017e on. I jeho se mu l\u00edbily, a kdy\u017e byl nal\u00ed\u010den\u00fd, tak kr\u00e1sn\u011b vynikly. Jen\u017ee mu n\u011bco sch\u00e1zelo, n\u011bco, co m\u011bl jen Tom a s \u010d\u00edm se mus\u00ed \u010dlov\u011bk narodit.<\/p>\n<\/div>\n
„Co kouk\u00e1\u0161? V\u00edm, \u017ee vypad\u00e1m jak pako.“ Usm\u00e1l se Bill, kdy\u017e otev\u00edral laptop, jeliko\u017e program, co b\u011b\u017eel v televizi, pova\u017eoval za v\u00edc ne\u017e nudn\u00fd. Ml\u010del v\u0161ak a nedal na sob\u011b nic zn\u00e1t. Musel vypadat hrozn\u011b. Rozcuchan\u00fd, otla\u010den\u00fd s mod\u0159inou na obli\u010deji, ale \u0161\u0165astn\u00fd.<\/div>\n
„Bill je kr\u00e1sn\u00fd.“<\/div>\n
„Co\u017ee?“ Bill se se sm\u00edchem zad\u00edval na Toma, kter\u00fd sed\u011bl vedle n\u011bj s naprosto v\u00e1\u017enou tv\u00e1\u0159\u00ed. Tak\u017ee mu do\u0161lo, \u017ee to myslel smrteln\u011b v\u00e1\u017en\u011b. Lh\u00e1t neum\u011bl, co\u017e na jednu stranu bylo dob\u0159e, ov\u0161em byly i chv\u00edle, kdy by nemusel b\u00fdt tolik up\u0159\u00edmn\u00fd, nebo\u0165 ne v\u017edy se druh\u00fdm pravda l\u00edb\u00ed. „L\u00edb\u00edm se ti? Tak d\u00edk. Ty jsi taky hezk\u00fd.“ Zavrt\u011bl pobaven\u011b hlavou a spustil internetov\u00fd prohl\u00ed\u017ee\u010d. K jeho p\u0159ekvapen\u00ed nab\u011bhnul celkem rychle, po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee se tu bude zase vztekat.<\/p>\n<\/div>\n
„Kdyby m\u011b vid\u011bla matka, tak mi utrhne hlavu.“ Poznamenal, kdy\u017e pokl\u00e1dal nohy na stolek, a s\u00e1m se pobaven\u011b u\u0161kl\u00edbl p\u0159edstav\u011b, jak na n\u011bj Simone je\u010d\u00ed, jestli by si ty nohy necht\u011bl str\u010dit t\u0159eba na lustr. V\u017edycky ho p\u0159es n\u011b pleskla a donutila je d\u00e1t na zem. Jakmile v\u0161ak zmizela z dohledu, m\u011bl je polo\u017een\u00e9 zp\u00e1tky. „Co je?“ V okam\u017eiku, kdy se pod\u00edval na Toma, ho humor p\u0159e\u0161el. Chlapec na n\u011bj toti\u017e hled\u011bl s n\u011b\u010d\u00edm, co by se dalo pova\u017eovat za zd\u011b\u0161en\u00ed v o\u010d\u00edch.<\/div>\n
„Matka by tohle neud\u011blala.“ Zavrt\u011bl hlavou ozdobenou dredy. Nesouhlasil s t\u00edm, co Bill \u0159ekl. Simone byla hodn\u00e1 a nikdy by neutrhla ani jednomu z nich hlavu. Bylo to p\u0159\u00edli\u0161 brut\u00e1ln\u00ed. Nech\u00e1pal, jak o n\u00ed m\u016f\u017ee dvoj\u010de takhle hr\u016fzn\u011b sm\u00fd\u0161let.<\/p>\n<\/div>\n
„To ji nezn\u00e1\u0161. Tob\u011b by mo\u017en\u00e1 nic ne\u0159ekla, ale mn\u011b by ty nohy zl\u00e1mala.“ Tom se zakabonil. Nev\u011b\u0159il tomu, \u017ee by jejich m\u00e1ma byla n\u011b\u010deho podobn\u00e9ho schopn\u00e1 a nel\u00edbilo se mu, \u017ee mu tohle tvrdil.<\/div>\n
„Bill by m\u011bl s\u00e1dru.“ Prohl\u00e1sil v\u0161ak m\u00edsto toho, aby mu d\u00e1le vyvracel jeho domn\u011bnky. Rozpomn\u011bl se toti\u017e, \u017ee byla \u0159e\u010d o zlomenin\u011b.<\/div>\n
„Jakou s\u00e1dru zase?“ Jak pozd\u011bji Billovi do\u0161lo, vylo\u017eil si Tom jeho pozn\u00e1mku o zl\u00e1m\u00e1n\u00ed nohou doslovn\u011b, tud\u00ed\u017e se domn\u00edval, \u017ee by skute\u010dn\u011b m\u011bl zlomen\u00e9 nohy a bylo tedy logick\u00e9, aby m\u011bl s\u00e1dru. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed mu vyl\u00ed\u010dil, jak si s\u00e1m zlomil nohu a \u0161est t\u00fddn\u016f m\u011bl na noze b\u00edlou „ozdobu“.<\/div>\n
„To muselo bolet.“ Sice se \u0159\u00edkalo, \u017ee zlomenina bol\u00ed m\u00e9n\u011b, ne\u017e kdy\u017e je noha jen nara\u017een\u00e1, ale Bill nest\u00e1l ani o jedno. Jen to, \u017ee o tom mluvili, d\u011blalo svoje, a naprosto zdrav\u00e1 noha jej rozbolela.<\/div>\n
„Nebolelo.“ Prohl\u00e1sil okam\u017eit\u011b Tom a svou v\u00fdpov\u011b\u010f potvrdil zavrt\u011bn\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Co\u017ee? Ty sis zlomil nohu a nebolelo t\u011b to? To mi ne\u0159\u00edkej. J\u00e1 bych bolest\u00ed po\u0161el.“<\/div>\n
„Tom ne.“ Odv\u011btil dred\u00e1\u010d. Co si pamatoval, moc to nebolelo. Bylo to nep\u0159\u00edjemn\u00e9, ale zase ne p\u0159\u00edli\u0161. Za to mohl op\u011bt sn\u00ed\u017een\u00fd pr\u00e1h bolestivosti. U \u010deho by se ka\u017ed\u00fd \u010dlov\u011bk sv\u00edjel, Tom snesl klidn\u011b a netrhal sebou. Nap\u0159\u00edklad bolest zub\u016f nevn\u00edmal. Sice c\u00edtil ur\u010dit\u00e9 nepohodl\u00ed, n\u011bco nebylo v po\u0159\u00e1dku, ale nemluvil o tom. Proto jej musel J\u00f6rg pozorovat, a jakmile zaznamenal, \u017ee je takov\u00fd nesv\u016fj, za\u010dal se vypt\u00e1vat, jestli jej n\u011bco nebol\u00ed. Mohlo by se toti\u017e st\u00e1t, \u017ee by m\u011bl z\u00e1n\u011bt slep\u00e9ho st\u0159eva, a pokud by se na to nep\u0159i\u0161lo v\u010das, chlapec by byl ohro\u017een i na \u017eivot\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
„Tom je toti\u017e hrdina.“ \u0158ekl Bill a usm\u00e1l se. „Hele, ale to se jen tak \u0159\u00edk\u00e1. Kdy\u017e ud\u011bl\u00e1\u0161 n\u011bco, co se n\u011bkomu nel\u00edb\u00ed, tak se \u0159ekne t\u0159eba\u2026 t\u0159eba\u2026 za to m\u011b p\u0159eraz\u00ed. Ale nemysl\u00ed se to v\u00e1\u017en\u011b. Znamen\u00e1 to, \u017ee se bude zlobit. Ch\u00e1pe\u0161? Prost\u011b. Kdyby mamka vid\u011bla, \u017ee m\u00e1m nohy na stolku, zlobila by se. Hlavu by mi ale doopravdy neutrhla. Okay?“<\/div>\n
„Okay.“ Tom k\u00fdvnul a p\u0159estal z\u00edrat na Billovy nohy. Mohl p\u016fsobit, \u017ee jej neposlouch\u00e1, ale nebylo to tak. Bylo pro n\u011bj t\u011b\u017ek\u00e9 soust\u0159edit se jak na bratrova slova, tak na jeho \u017eivou gestikulaci. Oboj\u00ed sou\u010dasn\u011b nebyl schopen vn\u00edmat. Proto jej lid\u00e9, kte\u0159\u00ed pro n\u011bj nem\u011bli porozum\u011bn\u00ed a neznali jej, \u010dasto napom\u00ednali. V\u011bd\u011bl, \u017ee Bill n\u011bco vysv\u011btluje, bylo tedy nutn\u00e9 soust\u0159edit se na jeho hlas a ne na pohyby rukou, kter\u00fdmi opravdu ne\u0161et\u0159il.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/p>\n<\/div>\n
„Ahoj mami.“ Zavolal Bill na matku, kter\u00e1 pr\u00e1v\u011b ve\u0161la dom\u016f a ne\u017e se sta\u010dila vzpamatovat, vyb\u011bhl schody nahoru a zav\u0159el se do pokoje, kde na n\u011bj \u010dekal Tom. Jak znal Simone, nepustila by jej, dokud by j\u00ed neodvypr\u00e1v\u011bl, co celou dobu d\u011blali. A na to nem\u011bl n\u00e1ladu. Aspo\u0148 maj\u00ed t\u00e9ma pro hovor, a\u017e budou ve\u010de\u0159et.<\/p>\n<\/div>\n
„U\u017e t\u011b to nebav\u00ed?“ Zeptal se, kdy\u017e si v\u0161imnul, \u017ee laptop le\u017e\u00ed bez pov\u0161imnut\u00ed opod\u00e1l a jeho dvoj\u010de m\u00edsto toho listuje n\u011bjakou knihou. Vlezl si za n\u00edm na postel, nacpal si pol\u0161t\u00e1\u0159 za z\u00e1da a polo\u017eil si laptop do kl\u00edna. Kdy\u017e nem\u011bl z\u00e1jem Tom, bude si s n\u00edm kr\u00e1tit \u010das on.<\/div>\n
„Co to \u010dte\u0161?“ Malinko se naklonil, aby vid\u011bl, \u010demu se bratr tak usilovn\u011b v\u011bnuje, \u017ee skoro nevn\u00edm\u00e1. „Ty m\u00e1\u0161 hodn\u011b r\u00e1d zv\u00ed\u0159ata, \u017ee jo?“<\/div>\n
„Jo. Je snadn\u00e9 rozum\u011bt zv\u00ed\u0159at\u016fm.“ T\u00edmto prohl\u00e1\u0161en\u00edm se mu op\u011bt zada\u0159ilo zamotat Billovi hlavu, nebo\u0165 netu\u0161il, co t\u00edm p\u0159esn\u011b bylo my\u0161leno. Jeho bratr m\u011bl skute\u010dn\u011b r\u00e1d zv\u00ed\u0159ata, dokonce snad i rad\u011bji ne\u017e lidi. Toho si v\u0161imnul u\u017e d\u0159\u00edv, pro\u010d ale netu\u0161il. D\u016fvod byl prost\u00fd, p\u0159esn\u011b ten, co Tom s\u00e1m \u0159ekl. Nemusel se s nimi seznamovat, pozn\u00e1vat je a bylo tak prost\u00e9 zjistit, co c\u00edt\u00ed. Nebylo nutn\u00e9 s nimi komunikovat a neb\u00e1l se, \u017ee v jejich o\u010d\u00edch bude za hlup\u00e1ka. Kde\u017eto u lid\u00ed ne. S t\u011bmi si p\u0159ipadal, jako by byl obklopen mimozem\u0161\u0165any. D\u011blali nelogick\u00e9 v\u011bci, \u0159\u00edkali divn\u00e9 v\u011bty a m\u00e1tli jej. I Bill byl takov\u00fd, ob\u010das mu Tom nerozum\u011bl. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 pak tehdy, kdy \u0159ekl jednu v\u011bc, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed ud\u011blal p\u0159esn\u011b prav\u00fd opak.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome, kdo je ta Meg? Bydl\u00ed s v\u00e1mi? Sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b? Tome, na n\u011bco jsem se ptal.“ Billovi ta \u017eena nedala sp\u00e1t. Po\u0159\u00e1d se vracela a on tolik tou\u017eil v\u011bd\u011bt, kdo je, jakou roli hraje v \u017eivot\u011b otce a i Toma. Uv\u011bdomoval si, \u017ee se mu t\u0159eba pravda nebude pranic zamlouvat, ale zn\u00e1t ji musel.<\/div>\n
„Kdo je Meg? Bydl\u00ed u v\u00e1s?“ Nal\u00e9hal d\u00e1l.<\/div>\n
„Ne. Meg bydl\u00ed s Maxem.“ Tom zav\u0159el knihu, slezl z postele a odnesl ji na Bill\u016fv psac\u00ed st\u016fl. Nato se vr\u00e1til zp\u00e1tky za bratrem, p\u0159elezl si na svoje m\u00edsto u zdi a po vzoru dvoj\u010dete si upravil pol\u0161t\u00e1\u0159. Bill mu jej ochotn\u011b p\u0159idr\u017eel a po\u010dkal, a\u017e se op\u0159e, pak n\u00e1sledoval dal\u0161\u00ed dotaz.<\/div>\n
„A b\u00fdv\u00e1 u v\u00e1s \u010dasto? Chod\u00ed k v\u00e1m \u010dasto?“<\/div>\n
„Jo, ka\u017ed\u00fd den. Chod\u00ed. Oba dva chod\u00ed za Tomem.“<\/div>\n
„Po\u010dkej, o tom psovi mi pov\u00ed\u0161 potom.“ Zarazil jej okam\u017eit\u011b Bill, kdy\u017e se u\u017e chystal rozpov\u00eddat o retr\u00edvrovi. To by se pak nikam nedostali. Jakmile se Tom dostal k t\u00e9matu, kter\u00e9 mu bylo bl\u00edzk\u00e9, dovedl o n\u011bm vypr\u00e1v\u011bt dlouh\u00e9 minuty a byl k nezastaven\u00ed. Nev\u0161\u00edmal si, zda ho Bill v\u016fbec poslouch\u00e1, klidn\u011b si byl schopen v\u00e9st monolog.<\/div>\n
„Te\u010f si pov\u00edd\u00e1me o Meg. Zn\u00e1\u0161 ji dlouho?“<\/div>\n
„Jo. Dlouho.“ Toma tenhle „v\u00fdslech“ nebavil. Nech\u00e1pal, pro\u010d se Bill pt\u00e1 na takov\u00e9 v\u011bci. Znovu se chystal mu za\u010d\u00edt vypr\u00e1v\u011bt o tom, co spolu s Meg a jej\u00edm psem d\u011blaj\u00ed, proto\u017ee to bylo mnohem zaj\u00edmav\u011bj\u0161\u00ed, jen\u017ee mu k tomu star\u0161\u00ed bratr nedal \u017e\u00e1dn\u00fd prostor.<\/div>\n
„A co otec? Mluv\u00ed o n\u00ed \u010dasto? Je s n\u00ed \u010dasto?“<\/div>\n
„Jo.“ Odv\u011btil Tom a o\u0161il se, d\u00edk \u010demu\u017e Bill se sv\u00fdmi ot\u00e1zkami p\u0159estal. Moc se toho nedozv\u011bd\u011bl, ale sta\u010dilo to, aby si ud\u011blal o otcov\u011b „kamar\u00e1dce“ obr\u00e1zek. Se zakabon\u011bnou tv\u00e1\u0159\u00ed a tich\u00fdmi nad\u00e1vkami sm\u011b\u0159ovan\u00fdmi k nezn\u00e1m\u00e9 \u017een\u011b, se zahled\u011bl na monitor a za\u010dal vy\u0165uk\u00e1vat do kl\u00e1vesnice jednotliv\u00e1 slova. Pot\u0159eboval p\u0159ij\u00edt na jin\u00e9 my\u0161lenky a tohle byl jedin\u00fd zp\u016fsob.<\/p>\n<\/div>\n
„Pros\u00edm.“ Hlesl, kdy\u017e mu Tom pod\u011bkoval za iPod, kter\u00fd mu podal, proto\u017ee dle jeho rozhl\u00ed\u017een\u00ed se kolem usoudil, \u017ee se po n\u011bm sh\u00e1n\u00ed. V\u011bnoval mu je\u0161t\u011b \u00fasm\u011bv, kter\u00fd dvoj\u010de nejsp\u00ed\u0161 nevid\u011blo, nebo\u0165 odvr\u00e1tilo tv\u00e1\u0159, a pokra\u010doval v pro\u010d\u00edt\u00e1n\u00ed, ve snaze naj\u00edt to, na\u010d si b\u011bhem rann\u00ed o\u010disty v koupeln\u011b vzpomn\u011bl. Byl si naprosto jist\u00fd, \u017ee to<\/em> n\u011bkde \u010detl, ale zaboha si nemohl vzpomenout, na jak\u00fdch str\u00e1nk\u00e1ch to bylo. Kr\u00e1tce pohl\u00e9dl na bratra, kter\u00fd u\u017e m\u011bl nasazen\u00e1 sluch\u00e1tka a d\u00edval se n\u011bkam p\u0159ed sebe, nejsp\u00ed\u0161 na svoje pono\u017eky. Od n\u011bj radu \u010dekat nemohl, musel si vysta\u010dit s\u00e1m.<\/div>\n
„Sl\u00e1va,“ zaradoval se po chvilce a op\u011bt pohl\u00e9dl vedle. V\u011bd\u011bl to! Urychlen\u011b o\u010dima prol\u00e9tl n\u011bkolik \u0159\u00e1dk\u016f, se \u0161irok\u00fdm \u00fasm\u011bvem odlo\u017eil laptop a n\u011bkolika kroky nebo sp\u00ed\u0161e skoky se ocitl u stolu, z jeho\u017e desky vzal mobil. Naposledy se pod\u00edval na Toma, jemu\u017e pr\u00e1v\u011b svitla nad\u011bje, a za\u010dal ps\u00e1t textovku otci, v n\u00ed\u017e se skr\u00fdval jeho nov\u00fd a p\u0159edev\u0161\u00edm \u00fa\u017easn\u00fd objev.<\/div>\n
\n<\/div>\n
autor: LadyKay<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n<\/div>\n<\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: LadyKay Bill se p\u0159evalil na posteli, spokojen\u011b se usm\u00e1l a prot\u00e1hl se. \u00da\u017easn\u00fd pocit nemuset r\u00e1no brzy vst\u00e1vat. St\u00e1le pro n\u011bj bylo t\u011b\u017ek\u00e9 uv\u011b\u0159it, \u017ee mu matka dovolila z\u016fstat doma. Zrovna jeho matka, zt\u011blesn\u011bn\u00e1 odpov\u011bdnost. Nebylo v\u0161ak d\u016fle\u017eit\u00e9, pro\u010d to ud\u011blala,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[397],"tags":[],"class_list":["post-9085","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-living-behind-a-wall-of-glass"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9085","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9085"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9085\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9085"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9085"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9085"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}