{"id":9089,"date":"2011-03-20T16:00:00","date_gmt":"2011-03-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9066"},"modified":"2011-03-20T16:00:00","modified_gmt":"2011-03-20T15:00:00","slug":"obsession-62","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/20\/obsession-62\/","title":{"rendered":"Obsession 62."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Jen jsem se za Tomem d\u00edval, jak odch\u00e1z\u00ed. Uvnit\u0159 jsem c\u00edtil tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Jako bych se nemohl nadechnout a hrozn\u011b m\u011b bolelo a p\u00e1lilo u srdce. Chytnul jsem se zlehka rukou z\u00e1bradl\u00ed a d\u00edval se za n\u00edm. Takovou reakci jsem od n\u011bj ne\u010dekal. Hlavn\u011b po mn\u011b nikdy takhle nevy\u0161t\u011bknul a div m\u011b od sebe neodhodil, jak se mi vytrhnul. Tak moc to bolelo. Jako by m\u011b pr\u00e1v\u011b odhodil a nazna\u010dil mi, \u017ee u\u017e m\u011b nechce ani vid\u011bt. Ano, tak mi to p\u0159i\u0161lo. Jako bych pro n\u011bj byl najednou ten nejposledn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk.<\/em> V tenhle okam\u017eik mi bylo v\u00e1\u017en\u011b jedno, \u017ee jsou kolem lidi. Vzteky jsem kopnul do t\u00e9 lavi\u010dky, co post\u00e1vala nedaleko m\u011b, a pak jsem se na ni posadil a rozbre\u010del se.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pro\u010d bych v sob\u011b m\u011bl skr\u00fdvat, \u017ee m\u011b n\u011bco bol\u00ed a tr\u00e1p\u00ed? Nebudu, nehodl\u00e1m. Na t\u011bch lidech okolo mi toti\u017e nez\u00e1le\u017e\u00ed. Z\u00e1le\u017e\u00ed mi jen na tom, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b te\u010f ode\u0161el.<\/em><\/div>\n
Pro\u010d mi tehdy \u0159\u00edkal, jak moc by si to p\u0159\u00e1l? Pro\u010d jsem ho vid\u011bl skoro plakat? Pro\u010d mi pln\u011b nazna\u010doval, \u017ee d\u00edt\u011b by cht\u011bl pr\u00e1v\u011b se mnou? Te\u010f najednou k\u0159i\u010d\u00ed, \u017ee nechce. Nech\u00e1pu tuhle jeho reakci. V\u00edm, moc dob\u0159e v\u00edm, jak by tohle bylo t\u011b\u017ek\u00e9. Ale on v\u00ed, \u017ee dok\u00e1\u017eu b\u00fdt dost vlivn\u00fd na to, abych tohle dok\u00e1zal ud\u011blat. Ale moment\u00e1ln\u011b o tohle snad ani nejde. Zasko\u010dilo m\u011b jeho jedn\u00e1n\u00ed. Ten t\u00f3n, jak\u00fdm na m\u011b k\u0159iknul. P\u0159ipomn\u011blo mi to jeho chov\u00e1n\u00ed je\u0161t\u011b p\u0159ed n\u011bjakou dobou. Vzpomn\u011bl jsem si na je\u0161t\u011b star\u0161\u00ed \u010dasy, kdy si spoustu v\u011bc\u00ed neuv\u011bdomoval a nedok\u00e1zal je ohodnotit.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e o tom v\u0161em vlastn\u011b tak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jsme spolu zhruba 3 t\u00fddny. Ano, pom\u011brn\u011b hodn\u011b kr\u00e1tk\u00e1 doba na to, abychom u\u017e mluvili o d\u00edt\u011bti. Jsem si toho v\u011bdom. Ale je tu jeden velk\u00fd rozd\u00edl. Jsme dvoj\u010data, kter\u00e1 spolu od narozen\u00ed jsou. Vyr\u016fstali jsme spolu, \u017eijeme spolu. V\u00edme o sob\u011b v\u0161echno, a to je pr\u00e1v\u011b ono. Lid\u00e9, kte\u0159\u00ed spolu cht\u011bj\u00ed b\u00fdt, se pozn\u00e1vaj\u00ed, ale my se nepozn\u00e1vali, my v\u0161e v\u00edme, a o to rychleji n\u00e1\u0161 vztah postupuje d\u00e1l a d\u00e1l. Nem\u011bli jsme a nem\u00e1me pot\u0159ebu se v n\u011bjak\u00fdch v\u011bcech pozn\u00e1vat. Tom moc dob\u0159e v\u00ed, jak\u00fd vztah m\u00e1m k d\u011btem. A j\u00e1 stejn\u011b tak dob\u0159e v\u00edm, jak\u00fd k nim m\u00e1 vztah on. Ah, jak mohl jen \u0159\u00edct, \u017ee je to jen kv\u016fli Billymu? Kdyby jen tu\u0161il, \u017ee Billy byla posledn\u00ed kapka. Ta p\u0159edstava jeho s Billym m\u011b naprosto okouzlila. Ale u\u017e p\u0159edt\u00edm jsem na d\u00edt\u011b myslel. A abych pravdu \u0159ekl, moc jsem nikdy neuva\u017eoval nad t\u00edm, \u017ee bych m\u011bl p\u0159\u00edtelkyni a s n\u00ed d\u00edt\u011b. V posledn\u00edch n\u011bkolika letech jsem si cht\u011bl d\u00edt\u011b adoptovat. Chci ho vychovat, chci mu d\u00e1t ve\u0161kerou p\u00e9\u010di, l\u00e1sku a cit. Ale te\u010f jsem objevil n\u011bco nov\u00e9ho s Tomem a p\u0159\u00e1l bych si, aby tomu drobe\u010dkovi jsme tohle v\u0161e, a je\u0161t\u011b mnohem v\u00edc d\u00e1vali spole\u010dn\u011b.<\/em><\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Po chvilce jsem se kolem sebe rozhl\u00e9dnul, ale v\u0161ude bylo pr\u00e1zdno. Tom nikde, lid\u00e9 jen ob\u010dasn\u011b pro\u0161li a j\u00e1 tu sed\u011bl s\u00e1m. Nevn\u00edmal jsem skoro nic. Najednou se mi z hlavy vypustila i my\u0161lenka na to, kde jsem, jak n\u00e1dhern\u00e9 to tu je, \u017ee vlastn\u011b tohle byl jeden z m\u00fdch sn\u016f – jet se sem pod\u00edvat, s n\u00edm pod\u00edvat.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V\u0161echny radostn\u00e9 my\u0161lenky se n\u00e1hle rozplynuly jako obl\u00e1\u010dek. Zmizely jako p\u00e1ra nad hrncem. Ode\u0161ly, kdy\u017e ode\u0161el on. V\u00edm, \u017ee jsem ud\u011blal chybu. Nem\u011bl jsem mu tohle v\u0161e \u0159\u00edkat, ale j\u00e1 mu vlastn\u011b nestihl \u0159\u00edct je\u0161t\u011b tolik podstatn\u00fdch v\u011bc\u00ed. Kdybych mu je stihl \u0159\u00edct, tohle by se mo\u017en\u00e1 v\u016fbec nestalo. Ale on m\u011b nenechal mluvit. Tak hnusn\u011b se je\u0161t\u011b zeptal: „U\u017e jsi skon\u010dil?“… tohle je p\u0159ece jasn\u00fd n\u00e1znak toho, jak moc m\u011b nechce poslouchat. V\u0161e jsem mu cht\u011bl vysv\u011btlit. Cht\u011bl jsem mu hlavn\u011b \u0159\u00edct, \u017ee je na v\u0161e \u010das. \u017de nemus\u00edme hned po m\u011bs\u00edci na\u0161eho vztahu m\u00edt d\u00edt\u011b. Prost\u011b jsem jen uva\u017eoval o budoucnosti, nic v\u00edc. Opravdu nev\u00edm, co ud\u011blat. M\u00e1m j\u00edt te\u010f za n\u00edm a omlouvat se mu? Ani nev\u00edm, kde je, kam \u0161el. On se neum\u00ed ovl\u00e1dat, a to m\u011b tak \u0161ve. Po\u0159\u00e1d jen k\u0159i\u010d\u00ed, bre\u010d\u00ed, nad\u00e1v\u00e1 a nenech\u00e1 si nic vysv\u011btlit. Tohle nikam nevede.<\/em><\/div>\n
Po chv\u00edli p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed se jsem nakonec vyt\u00e1hnul mobil z ta\u0161ky a za\u010dal mu ps\u00e1t sms. Asi milionkr\u00e1t jsem ji smazal a zase napsal jinak. Ale v\u017edy to dopadlo stejn\u011b – SMS odstran\u011bna. Asi a\u017e po des\u00e1t\u00e9m pokusu jsem se rozhodl, \u017ee takhle u\u017e to nech\u00e1m. V SMS st\u00e1lo: „Mrz\u00ed m\u011b, jak ses zachoval. Ch\u00e1pu, \u017ee jsem t\u011b roz\u010d\u00edlil, ale nemusel jsi tohle ud\u011blat. Ale to je te\u010f jedno, na to nekouk\u00e1m. Jen t\u011b \u017e\u00e1d\u00e1m, vra\u0165 se. Nebo mi \u0159ekni, kam jsi \u0161el? P\u0159ijdu za tebou. Vlastn\u011b jsem ti nestihl ani v\u0161echno \u0159\u00edct. Zvl\u00e1\u0161\u0165 to nejpodstatn\u011bj\u0161\u00ed. Jsme spolu kolem 3 t\u00fddn\u016f. To je velmi kr\u00e1tk\u00e1 doba na pl\u00e1nov\u00e1n\u00ed d\u00edt\u011bte a j\u00e1 si toho jsem v\u011bdom. Ale oba dva m\u00e1me k d\u011btem velmi kladn\u00fd vztah, a to se n\u00e1m jen potvrdilo u Billyho. Ale to, \u017ee jsem o tom za\u010dal mluvit, neznamen\u00e1, \u017ee a\u017e se vr\u00e1t\u00edme dom\u016f, \u017ee si jdu vy\u0159izovat adopci. Nejsem bl\u00e1zen, Tomi, tohle bych neud\u011blal. Jen jsem cht\u011bl zn\u00e1t tv\u016fj n\u00e1zor. Cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, zda by sis p\u0159\u00e1l to d\u00edt\u011b m\u00edt se mnou. Se sv\u00fdm br\u00e1chou, kter\u00fd je do tebe bezhlav\u011b zamilovan\u00fd a ud\u011blal by v\u0161e proto, aby t\u011b ud\u011blal \u0161\u0165astn\u00fdm. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee by to jen tak ne\u0161lo, jsem si toho v\u011bdom. Ale up\u0159\u00edmn\u011b… pokud by se stalo to nejhor\u0161\u00ed, na co m\u016f\u017eu jen pomyslet. Kdybych si m\u011bl vybrat mezit\u00edm, m\u00edt tebe anebo p\u0159\u00edtelkyni a d\u00edt\u011b\u2026 hlavn\u011b to d\u00edt\u011b, vybral bych si v\u017edy jen tebe. D\u011bti miluju, p\u0159\u00e1l bych si ho m\u00edt, ale ty jsi pro m\u011b v\u00edc. V\u00edc ne\u017e m\u016fj sen. Ty jsi m\u016fj \u017eivot. Omluv m\u011b, pros\u00edm, omlouv\u00e1m se za to. Necht\u011bl jsem t\u011b na\u0161tvat, ani ti ubl\u00ed\u017eit. Vra\u0165 se, pros\u00edm. Miluju t\u011b.“<\/div>\n
<\/div>\n
N\u011bkolikr\u00e1t jsem si to po sob\u011b p\u0159e\u010detl a nakonec to odeslal. A u\u017e jen \u010dekal. Odpov\u00ed? Zavol\u00e1? Vr\u00e1t\u00ed se? Nebo m\u011b nijak nekontaktuje?<\/em> Trvalo to snad p\u016fl hodiny, ne\u017e odepsal.<\/div>\n
„Sejdeme se u auta.“ To bylo to jedin\u00e9, co napsal. No super. Tak\u017ee jedin\u00e9, co mi k tomu \u0159ekne, je tohle? Ne, tohle nedopadne dob\u0159e, i kdybych se p\u0159etrhnul. Co m\u00e1m u\u017e jen zatracen\u011b d\u011blat?! Co? Co po\u0159\u00e1d d\u011bl\u00e1m \u0161patn\u011b? Kdyby m\u011b ten \u00fachyl tu noc zabil, ud\u011blal by l\u00edp. Stejn\u011b si asi zaslou\u017e\u00edm, aby se mi n\u011bco stalo, a on mi n\u011bco ud\u011blal. Chov\u00e1m se z\u0159ejm\u011b p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b, proto\u017ee Tomovo chov\u00e1n\u00ed o tom vypov\u00edd\u00e1 v\u00edc ne\u017e dob\u0159e.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
Zvednu se z lavi\u010dky, nasad\u00edm si br\u00fdle a rozejdu se zp\u011bt. Asi za 15 minut jsem u\u017e u auta. \u0160el jsem celkem rychle, jako by m\u011b n\u011bco nutilo. Ale to byla celkem chyba. Ub\u011bhla dal\u0161\u00ed p\u016flhodina a Tom je\u0161t\u011b nikde. Kdybych sko\u010dil tady z t\u011bch vysok\u00fdch skal a zabil se, bylo by to snad i lep\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n
Ub\u011bhlo necel\u00fdch 25 minut a zahl\u00e9dl jsem ho, jak sem pomalu jde. Nap\u0159\u00edmil jsem se a zase sklopil pohled k zemi. Hlavn\u011b si zachovej chladnou hlavu, Bille.<\/em> Tohle jsem si opakoval celou dobu. Nesm\u00edm se s n\u00edm poh\u00e1dat, nesm\u00edm. On je schopen v\u0161eho a hor\u0161\u00ed na tom je, \u017ee j\u00e1 tak\u00e9.<\/em><\/div>\n
\u0160el opravdu pomalu, nikam nesp\u011bchal.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e u\u017e byl u m\u011b, beze slova p\u0159e\u0161el na m\u00edsto \u0159idi\u010de. Jakmile odemknul, nasedl jsem a pod\u00edval se na n\u011bj.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 mi co \u0159\u00edct?“ zept\u00e1m se ti\u0161e<\/div>\n
„Ne,“ \u0159ekl ti\u0161e a p\u0159ipoutal se. Aha. Tak to je v\u00e1\u017en\u011b super.<\/em><\/div>\n
„OK,“ \u0159eknu jenom a p\u0159ipout\u00e1m se taky. Tom bez dal\u0161\u00edho slova vyjel. A jel rovnou po hlavn\u00ed, pry\u010d z m\u011bsta. Tak\u017ee v\u00fdlet byl u konce. Chv\u00edli jsem jen sed\u011bl a ml\u010del. Uvnit\u0159 m\u011b se to bortilo.<\/em> I kdy\u017e jsem m\u011bl chu\u0165 za\u010d\u00edt to \u0159e\u0161it, a hlavn\u011b snad i k\u0159i\u010det a bre\u010det.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tome, chce\u0161… chce\u0161 tohle v\u00e1\u017en\u011b d\u00e1l d\u011blat t\u00edmhle zp\u016fsobem?“<\/div>\n
„Co?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„Tohle. Tuhle situaci. Pro\u010d si nem\u016f\u017eeme v klidu promluvit?“<\/div>\n
„Proto\u017ee o tom prost\u011b nechci mluvit…“ pod\u00edv\u00e1 se kr\u00e1tce z ok\u00fdnka a zas si v\u0161\u00edm\u00e1 silnice.<\/div>\n
„Tak\u017ee jen proto, \u017ee o tom nechce\u0161 mluvit, se rozjedeme te\u010f zp\u011bt. Nebudeme spolu mluvit a oba n\u00e1s to bude d\u00e1l u\u017e\u00edrat?“ Kdybych mohl, okam\u017eit\u011b zastav\u00edm a donut\u00edm ho se mnou o tom mluvit.<\/em><\/div>\n
„M\u011b NIC neu\u017e\u00edr\u00e1! Jasn\u00fd? Ty o tom chce\u0161 furt mluvit, ne j\u00e1,“ zv\u00fd\u0161\u00ed tro\u0161ku hlas. D\u011bl\u00e1 si ze m\u011b prdel?! Tohle snad nemysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b. On se na m\u011b na\u0161tval, urazil, ode\u0161el, a te\u010f mi \u0159ekne, \u017ee ho nic neu\u017e\u00edr\u00e1. Jen idiot by mu to v\u011b\u0159il.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„Chce\u0161 mi \u0159\u00edct, \u017ee je ti jedno, co se stalo?“<\/div>\n
„Stalo se toho hodn\u011b, tak\u017ee co p\u0159esn\u011b te\u010f mysl\u00ed\u0161?“ pozvedne obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nenech\u00e1\u0161 si ode m\u011b nic vysv\u011btlit a do\u0159\u00edct. J\u00e1 ch\u00e1pu, \u017ee jsem t\u011b na\u0161tval, ale nemusel ses takhle zachovat. Ale beru to, ch\u00e1pu to a neberu si to nijak \u0161patn\u011b. Ale aspo\u0148 by ses mohl pokusit o tom se mnou mluvit.“<\/div>\n
„Jenom\u017ee j\u00e1 o tom nechci mluvit, tak u\u017e o tom ml\u010d,“ \u0159ekne hrub\u011b.<\/div>\n
„Tome, pro\u010d se mnou takhle jedn\u00e1\u0161? T\u00edmhle t\u00f3nem?“ ot\u00e1\u017eu se ho a kouknu se na n\u011bj. Jsem u\u017e v\u00e1\u017en\u011b roz\u010d\u00edlen\u00fd. Tohle chov\u00e1n\u00ed se mi nel\u00edb\u00ed. Taky s n\u00edm jedn\u00e1m slu\u0161n\u011b.<\/div>\n
„Proto\u017ee u\u017e m\u011b to nebav\u00ed. Nebav\u00ed m\u011b to \u0159e\u0161it, a ty to nedok\u00e1\u017ee\u0161 pochopit,“ zavr\u010d\u00ed ti\u0161e a zrychl\u00ed, jakmile najedeme na n\u011bjakou hlavn\u00ed silnici.<\/div>\n
„Jo tak tebe to nebav\u00ed,“ zopakuju a k\u00fdvnu. „\u010cetl jsi v\u016fbec tu sms? V\u00ed\u0161 v\u016fbec, jak tohle v\u0161echno je?“<\/div>\n
„Jo, \u010detl. M\u016fj n\u00e1zor u\u017e zn\u00e1\u0161. Je takov\u00fd, \u017ee o tom prost\u011b s tebou nehodl\u00e1m u\u017e diskutovat, tak laskav\u011b u\u017e ztichni,“ \u0159ekne vyto\u010den\u011b a vynd\u00e1 si cigaretu.<\/div>\n
„Jak to se mnou mluv\u00ed\u0161?“ \u0159eknu u\u017e na\u0161tvan\u011b.<\/div>\n
„Tak, jak si zaslou\u017e\u00ed\u0161. \u0158ekl jsem ti, \u017ee to nebudu \u0159e\u0161it, tak u\u017e prost\u011b zav\u0159i ten pysk a ml\u010d!“ vyjede na m\u011b. Co si to ke mn\u011b dovoluje? A\u0165 se stalo, co se stalo, m\u011bl by ke mn\u011b m\u00edt aspo\u0148 trochu \u00facty, jako m\u00e1m j\u00e1 k n\u011bmu. Jedn\u00e1m s n\u00edm taky slu\u0161n\u011b.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159esta\u0148 se mnou takhle jednat. Nejsem kus hadru,“ roz\u010d\u00edl\u00edm se u\u017e.<\/div>\n
„Na n\u011bco se t\u011b zept\u00e1m… Fakt ti jde o to d\u00edt\u011b, nebo ti prost\u011b d\u011bl\u00e1 jen dob\u0159e, kdy\u017e m\u011b sere\u0161?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b.<\/div>\n
„To si ze m\u011b d\u011bl\u00e1\u0161 prdel?“ \u0159eknu a z\u016fstanu na n\u011bj koukat s pootev\u0159enou pusou. Mezi obo\u010d\u00edm se mi ud\u011bl\u00e1 vr\u00e1ska. „Jde mi o n\u00e1s dva, kdyby sis to n\u00e1hodou neuv\u011bdomil.“<\/div>\n
„Ano? O n\u00e1s dva? Tak pro\u010d nedok\u00e1\u017ee\u0161 pochopit, \u017ee se o tom nehodl\u00e1m bavit a p\u0159eju si, abys zmlknul?“ \u0159ekne ironicky. „V\u00ed\u0161, mn\u011b u\u017e to toti\u017e v\u00e1\u017en\u011b nebav\u00ed, nebav\u00ed m\u011b tohle v\u0161echno. Nejrad\u0161i bych se tam vr\u00e1til a sko\u010dil dol\u016f, abych m\u011bl klid. U\u017e toho m\u00e1m v\u0161eho po krk! Nejd\u0159\u00edv se h\u00e1d\u00e1me, pak se objev\u00ed ten \u00fachyl, pak se zase h\u00e1d\u00e1me. A te\u010f za\u010dne\u0161 vy\u0161ilovat s d\u00edt\u011btem? Mysl\u00edm, \u017ee bude nejlep\u0161\u00ed se co nejrychleji vr\u00e1tit dom\u016f, abych se odst\u011bhoval a tys mohl m\u00edt to tvoje zasran\u00fd mimino, kdy\u017e po n\u011bm tak tou\u017e\u00ed\u0161!“ \u0161t\u011bkne na m\u011b. Z\u016fstanu se na n\u011bj d\u00edvat. A\u0165 se dr\u017e\u00edm jak chci, slzy se mi vlij\u00ed do o\u010d\u00ed stejn\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Byl bys v\u00e1\u017en\u011b nejrad\u0161i, kdyby si ten \u00fachyl poslou\u017eil, \u017ee? Nikdo by ti nic u\u017e ne\u0159\u00edkal. Nemusel bys poslouchat moje hloup\u00fd \u0159e\u010di. Milovat t\u011b v\u017edy n\u011bkdo p\u0159ece bude. Hlavn\u011b ti tu l\u00e1sku po\u0159\u00e1d n\u011bkdo d\u00e1vat bude. St\u011bhovat se nikam nemus\u00ed\u0161, p\u016fjdu j\u00e1. A to zasran\u00fd mimino… jak jsi \u0159ekl, opravdu nechci. Proto\u017ee to mimino jsem cht\u011bl, cht\u011bl jsem ho s Tomem, kter\u00fdho miluju,“ \u0159eknu u\u017e ti\u0161eji a o\u010dima sjedu k zemi. Tom chv\u00edli ml\u010d\u00ed, a\u017e vydechne a promluv\u00ed klidn\u011bji.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bli jsme to u\u017e d\u0159\u00edv, jen jsme se k tomu nem\u011bli. Konec bude to nejlep\u0161\u00ed pro n\u00e1s oba,“ \u0159ekne potichu. Kone\u010dn\u011b z jeho hlasu usly\u0161\u00edm n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9 emoce krom\u011b vzteku. „Najde\u0161 si holku, zplod\u00ed\u0161 mal\u00fd Kaulitze a v\u0161echno bude fajn. Co bude se mnou u\u017e neni d\u016fle\u017eit\u00fd.“ Nasucho polknu a dech se mi zrychl\u00ed. Ne, ne, ne! To nem\u016f\u017ee. Nem\u016f\u017ee to p\u0159ece skon\u010dit!<\/em><\/div>\n
„Ty… ty to ukon\u010duje\u0161?“ skoro a\u017e \u0161eptnu, zlom\u00ed se mi hlas. Ml\u010d\u00ed a pevn\u011b sv\u00edr\u00e1 volant, ale nakonec p\u0159ik\u00fdvne ti\u0161e na souhlas: „…jo.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Nem\u00e1m v tenhle okam\u017eik ani s\u00edlu bre\u010det, ani k\u0159i\u010det. Nedok\u00e1\u017eu ovl\u00e1dat svoje t\u011blo, jako by m\u011b p\u0159estalo poslouchat. Cel\u00fd se chv\u011bju a zrychlen\u011b d\u00fdch\u00e1m.<\/div>\n
„Tome, ne, to… to ne,“ \u0159eknu zoufale a bezmocn\u011b.<\/div>\n
„M\u011bl jsem to ud\u011blat u\u017e d\u00e1vno. Nebolelo by to tolik. Ob\u011bma jsem n\u00e1m celou dobu d\u011blal zbyte\u010dn\u00e9 nad\u011bje, ale dob\u0159e jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee nikdy spolu nebudeme moct b\u00fdt. A tys to v\u011bd\u011bl taky. Mus\u00ed to skon\u010dit…“ \u0159ekne ti\u0161e a zalkne se. Rychle si ot\u0159e o\u010di. „V\u017edycky bude\u0161 m\u016fj br\u00e1\u0161ka Bill, moje dvoj\u010de. Ale ob\u011bma je n\u00e1m jasn\u00e9, \u017ee u\u017e to nebude jako te\u010f, a u\u017e v\u016fbec ne jako d\u0159\u00edv. Budeme se muset dr\u017eet od sebe… mo\u017en\u00e1 to potrv\u00e1 i p\u00e1r let, ne\u017e n\u00e1s ta l\u00e1ska pust\u00ed. Najdeme si p\u011bkn\u00fd holky, ud\u011bl\u00e1me si kupu d\u011bt\u00ed a t\u0159eba takhle zase jednou pojedeme na rodinn\u00fd v\u00fdlet s celou na\u0161\u00ed rodinou. Proto\u017ee t\u011b budu v\u017edycky milovat, v\u00ed\u0161…“<\/div>\n
„Ne, Tome, ne!“ \u0159eknu tro\u0161ku v\u00edc nahlas a hystericky se rozbre\u010d\u00edm. „Tak to nen\u00ed… j\u00e1-j\u00e1 nechci \u017e\u00e1dnou p\u0159\u00edtelkyni, nechci ani d\u00edt\u011b. J\u00e1 nechci nic… J\u00e1 chci tebe, j\u00e1 t\u011b miluju,“ vzlyknu. „P\u0159ece to… to nem\u016f\u017ee skon\u010dit. N\u011bco tak dokonal\u00e9ho. Je to tak \u010dist\u00e1 l\u00e1ska…“ \u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Moment\u00e1ln\u011b nejsem schopn\u00fd p\u0159em\u00fd\u0161let, slo\u017eit kloudnou v\u011btu. Tohle mi nem\u016f\u017ee ud\u011blat. S\u00e1m \u0159ekl, \u017ee m\u011b miluje a j\u00e1 jeho p\u0159ece tak\u00e9. Ne, tohle nesm\u00ed skon\u010dit. My dva bez sebe b\u00fdt nem\u016f\u017eeme. Bez n\u011bj to nejsem j\u00e1 a nikdy nebudu. Nehodl\u00e1m \u017e\u00edt bez n\u011bj, te\u010f u\u017e ne.<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, Bille. Hodn\u011b jsem p\u0159em\u00fd\u0161lel. A bude to tak nejlep\u0161\u00ed. P\u0159edev\u0161\u00edm pro tebe. J\u00e1 ti nikdy nem\u016f\u017eu d\u00e1t to, co bude\u0161 cht\u00edt. Jsme br\u00e1chov\u00e9. A tak to taky u\u017e z\u016fstane,“ \u0159ekne pevn\u00fdm hlasem, ale i p\u0159esto vid\u00edm, kolik je bolesti za tou oponou. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mu te\u010dou slzy, tak si je rychle ut\u00edr\u00e1, abychom nenabourali.<\/div>\n
„Tak to nen\u00ed, Tome. To ty jsi mi dal to, co nikdo jin\u00fd! To ty jsi d\u016fvod, pro\u010d se r\u00e1no probudit. Ty jsi d\u016fvod k tomu, abych \u017eil. Ty jsi m\u016fj \u017eivot,“ zalyk\u00e1m se slzami. „Zastav, zastav,“ \u0159eknu, kdy\u017e vid\u00edm, jak pl\u00e1\u010de. Nechci, aby se n\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bco stalo. Ale neposlechl m\u011b. Jel d\u00e1l.<\/div>\n
„A ty jsi m\u016fj… To nikdy nikdo nezm\u011bn\u00ed. Jednou zase budeme spolu… Jednou ano,“ za\u0161ept\u00e1 a ot\u0159e si tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Takhle nemluv. Budeme spolu po\u0159\u00e1d, i nad\u00e1le. Tohle nen\u00ed konec. Nesm\u00edme se rozej\u00edt, Tome. J\u00e1… j\u00e1 v\u00edm, \u017ee jsem ud\u011blal spoustu chyb, j\u00e1 se omlouv\u00e1m. Omlouv\u00e1m se ti za v\u0161echno, pros\u00edm,“ skoro a\u017e k\u0159i\u010d\u00edm, jak pl\u00e1\u010du.<\/div>\n
<\/div>\n
Minuty ut\u00edkaj\u00ed, vte\u0159iny ut\u00edkaj\u00ed. V\u016fbec si neuv\u011bdomuji, jak tenhle okam\u017eik let\u00ed. Je to v\u0161echno tak rychl\u00e9. Ta jeho pouh\u00e1 v\u011bta, jedno pouh\u00e9 slovo zm\u011bnilo v\u0161echno. Najednou se c\u00edt\u00edm pr\u00e1zdn\u00fd, u\u017e jen p\u0159i pouh\u00e9 p\u0159edstav\u011b, \u017ee bych byl bez n\u011bj.<\/em><\/div>\n
Vzal m\u011b za ruku, abych se uklidnil.<\/div>\n
„Nebre\u010d, hm… V\u00edme oba, \u017ee to je jedin\u00e9 rozumn\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed, i kdy\u017e to tak nechceme ani jeden. Ale j\u00e1 chci, abys byl \u0161\u0165astn\u00fd a m\u011bl miluj\u00edc\u00ed \u017eenu a plno kr\u00e1sn\u00fdch d\u011bt\u00ed, jako jsi ty. U\u017eijeme si to tady a\u017e do konce, a pak se vr\u00e1t\u00edme dom\u016f. Vy\u0159e\u0161\u00edme to s t\u00edm psychopatem a odst\u011bhuju se. D\u016fm ti nech\u00e1m. Odst\u011bhuju se n\u011bkam sem, n\u011bkam do Ameriky. \u010c\u00edm d\u00e1l, t\u00edm l\u00e9pe. Ob\u010das si zavol\u00e1me, nap\u00ed\u0161eme. Ob\u010das se nav\u0161t\u00edv\u00edme… A i kdy\u017e to bude bolet, my to zvl\u00e1dneme. Proto\u017ee se prost\u011b milujeme. A v\u017edycky tomu tak bude…“ zlom\u00ed se mu hlas a u\u017e taky za\u010dne vzlykat. Rychle mi pust\u00ed ruku, aby si mohl ot\u0159\u00edt dal\u0161\u00ed slzy.<\/div>\n
„Ne, tohle nedopust\u00edm. J\u00e1 to bez tebe nezvl\u00e1dnu. Nezvl\u00e1dnu nic. Bez tebe jsem nula. J\u00e1 taky chci, abys byl \u0161\u0165astn\u00fd. Pokud bys byl \u0161\u0165astn\u00fd s p\u0159\u00edtelkyn\u00ed a d\u011btmi, nebudu ti to nikdy m\u00edt za zl\u00e9. Ale j\u00e1, pokud tohle budu m\u00edt, \u0161\u0165astn\u00fd nebudu. J\u00e1 jsem a dok\u00e1\u017eu b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fd jen s tebou. Miluju t\u011b, stra\u0161n\u011b t\u011b miluju. Dal bych za tebe \u017eivot, Tome. Pros\u00edm, ned\u011blej tohle, ne,“ zavzlyk\u00e1m a chytnu ho pak za ruku taky. „Zastav, pros\u00edm zastav.“ Jede a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 rychle na to, \u017ee pl\u00e1\u010de a je takhle rozru\u0161en\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Jen jsem se za Tomem d\u00edval, jak odch\u00e1z\u00ed. Uvnit\u0159 jsem c\u00edtil tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Jako bych se nemohl nadechnout a hrozn\u011b m\u011b bolelo a p\u00e1lilo u srdce. Chytnul jsem se zlehka rukou z\u00e1bradl\u00ed a d\u00edval se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[356],"tags":[],"class_list":["post-9089","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-obsession"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9089","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9089"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9089\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9089"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9089"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9089"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}