{"id":9102,"date":"2011-03-18T16:30:00","date_gmt":"2011-03-18T15:30:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9079"},"modified":"2011-03-18T16:30:00","modified_gmt":"2011-03-18T15:30:00","slug":"peklo-v-raji-na-zemi-31","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/18\/peklo-v-raji-na-zemi-31\/","title":{"rendered":"Peklo v r\u00e1ji na zemi 31."},"content":{"rendered":"
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille?“ nadzvedl Adam udiven\u011b obo\u010d\u00ed a up\u0159en\u011b se zad\u00edval na mlad\u00edka p\u0159ed sebou. P\u0159ed chv\u00edl\u00ed mu p\u0159i\u0161la smska a on na ni u\u017e asi dv\u011b minuty v kuse civ\u011bl a vypadal, jako by se snad o n\u011bj pokou\u0161el n\u011bjak\u00fd z\u00e1chvat. „Hu\u016f\u016f\u016f, Bille, se\u0161 mezi n\u00e1mi?“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill ho v\u0161ak nesly\u0161el. O\u010dima hypnotizoval mmsku, kter\u00e1 mu p\u0159ed chv\u00edl\u00ed dorazila. Ani vlastn\u011b netu\u0161il, co c\u00edt\u00ed, zm\u00edtaly j\u00edm des\u00edtky, snad stovky emoc\u00ed. Na jednu stranu byl v naprost\u00e9m okouzlen\u00ed, \u017ee vid\u00ed Toma, jeho \u00fasm\u011bv, jeho o\u010di. Jak moc mu ten pohled za ty dva m\u011bs\u00edce, co tady bydlel, chyb\u011bl! Jak si to uv\u011bdomoval, za\u010dala se ho zmoc\u0148ovat stra\u0161liv\u00e1 l\u00edtost a neuv\u011b\u0159iteln\u00e1 touha se te\u010f hned okam\u017eit\u011b rozjet za n\u00edm. T\u0159eba jen na p\u00e1r vte\u0159in, ale vid\u011bt ho, obejmout ho. Jenom\u017ee pak mu pohled sklouznul na to mimino vedle.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se ot\u0159\u00e1sl odporem. Je\u0161t\u011b nikdy na vlastn\u00ed o\u010di nevid\u011bl jen p\u00e1r hodin star\u00e9 d\u00edt\u011b, v\u017edycky kdy\u017e n\u011bjak\u00e9 vid\u011bl, tak u\u017e mu bylo aspo\u0148 p\u00e1r t\u00fddn\u016f, on vid\u011bl hezk\u00e1 miminka, takov\u00e1 ta sladk\u00e1, roztomil\u00e1 a\u017e k se\u017er\u00e1n\u00ed. Ale tohle? Co to proboha bylo? Dy\u0165 to m\u011blo k\u016f\u017ei \u010dervenou jak sva\u0159enej rak, bylo vid\u011bt, jak to m\u00e1 uslintanou pusu a je\u0161t\u011b ten naprosto tupej v\u00fdraz… Tak u\u017e je jasn\u00fd, co zd\u011bdil po t\u00fd kurv\u011b,<\/em> pomyslel si Bill a pocity, kter\u00e9 ho p\u0159ed chvili\u010dkou div\u017ee nezvedly ze \u017eidle, aby se za Tomem vydal, r\u00e1zem zmizely a vyst\u0159\u00eddalo je klep\u00e1n\u00ed se, kter\u00e9 zna\u010dilo p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed amok. Tak to je nakonec v\u0161ecko pravda. Tom u\u017e m\u00e1 na krku haranta, a jestli kdy byla mo\u017enost, \u017ee by se k sob\u011b vr\u00e1tili, tak te\u010f to ten spratek nekompromisn\u011b zazdil.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
\u017de ho Adam vol\u00e1, si Bill uv\u011bdomil a\u017e ve chv\u00edli, kdy se vztekl\u00fdm zary\u010den\u00edm mr\u0161til mobilem p\u0159es celou m\u00edstnost a nev\u011bdomky trefil Daimona p\u0159\u00edmo do plece. Chrt zak\u0148u\u010del bolest\u00ed i p\u0159ekvapen\u00edm, nev\u00e1hal v\u0161ak a okam\u017eit\u011b po mobilu ch\u0148apnul, aby ho za tu kr\u00e1tkou, ale intenzivn\u00ed bolest ztrestal. Vzal ho mezi \u010delisti a za\u010dal zu\u0159iv\u011b t\u0159epat hlavou, a\u017e se mu p\u0159\u00edstroj vysmeknul ze zub\u016f a ladn\u00fdm obloukem prolet\u011bl vzduchem, dokud nesklouznul na podlahu a nezastavil se a\u017e n\u00e1razem o Adamovy nohy. Adam ho zvedl a polo\u017eil na st\u016fl, jeho pozornost ale upoutala fotografie, na kterou Bill zjevn\u011b koukal.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Neodolal a rty se mu zvlnily v lehce dojat\u00e9m \u00fasm\u011bvu. Ani v rohu napraskl\u00fd displej nemohl pokazit roztomilost a sladkost, kter\u00e1 \u010di\u0161ela z t\u00e9 fotografie. Tom se tam sice smutn\u011b, ale p\u0159esto py\u0161n\u011b usm\u00edval, a mal\u00e1 byla jedn\u00edm slovem kouzeln\u00e1. Tro\u0161ku se zachmu\u0159il, kdy\u017e vid\u011bl, jak strhan\u011b a ztr\u00e1pen\u011b Tom\u016fv obli\u010dej p\u016fsob\u00ed. O\u010di m\u011bly \u010derven\u00fd n\u00e1dech, byly lemovan\u00e9 vr\u00e1skami, vzniknuv\u0161\u00edmi nikoliv v\u011bkem, ale starostmi, a byly zespoda lemovan\u00e9 hlubok\u00fdmi kruhy.<\/div>\n
„Simonka,“ zamumlal ti\u0161e a znovu se pousm\u00e1l, kdy\u017e si za\u010dal pozorn\u011b prohl\u00ed\u017eet malou. „Jako va\u0161e maminka-„<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Dr\u017e hubu!<\/em>“ zavr\u010del hlubok\u00fdm hlasem Bill, a kdy\u017e k n\u011bmu Adam s nadzvednut\u00fdm obo\u010d\u00edm vzhl\u00e9dl, skoro by mlad\u00e9ho N\u011bmce nepoznal. Jeho tv\u00e1\u0159 byla pok\u0159iven\u00e1 vzteky a z o\u010d\u00ed mu \u0161lehala tak jedupln\u00e1 nen\u00e1vist, a\u017e se Adamovi zje\u017eily v\u0161echny chlupy na t\u011ble. P\u0159esto se Adam sna\u017eil ovl\u00e1dnout.<\/div>\n
„A jako pro\u010d bych m\u011bl dr\u017eet hubu? Je to pravda. Slu\u0161\u00ed jim to tam a mal\u00e1 je n\u00e1dhern\u00e1.“<\/div>\n
Zaznamenal, jak Bill po jeho slovech zbrun\u00e1tn\u011bl je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„Co se ti kurva nel\u00edb\u00ed? Je to d\u00edt\u011b tv\u00fdho bratra, m\u011bl bys bejt py\u0161nej!“<\/div>\n
Bill zu\u0159iv\u011b zalapal po dechu.<\/div>\n
„Co se mi nel\u00edb\u00ed? \u017de m\u011b v\u016fbec kdy napadlo ho p\u0159emlouvat, aby se na ni nevysral, jak cht\u011bl p\u016fvodn\u011b on! Cht\u011bl bejt rad\u0161i doma v Hamburku, se mnou! Cht\u011bl to risknout, h\u00e1jil to t\u00edm, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 norm\u00e1ln\u00ed \u017eensk\u00e1 nep\u016fjde p\u0159ece potratit sv\u00fd vlastn\u00ed d\u00edt\u011b! A j\u00e1 je\u0161t\u011b jak v\u016fl ho p\u0159emlouval, \u017ee ona norm\u00e1ln\u00ed nen\u00ed, a\u0165 to nepokou\u0161\u00ed! \u017de polet\u00edm s n\u00edm, a\u0165 to zvl\u00e1dne snadn\u011bji! A jak… jak to cel\u00fd dopadlo? Vysral se na m\u011b a je\u0161t\u011b toho mal\u00fdho parchanta, kterej m\u00e1 v sob\u011b nejm\u00ed\u0148 p\u016flku gen\u016f t\u00fd d\u011bvky, pojmenujou podle na\u0161\u00ed maminky! Na\u0161\u00ed<\/em> maminky, kter\u00e1 je takov\u00fd zlat\u00ed\u010dko! Nejdokonalej\u0161\u00ed, nejb\u00e1je\u010dn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b, a on podle n\u00ed pojmenuje toho… toho… toho zmetka!“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak u\u017e dost!“ zah\u0159m\u011bl Adam a t\u0159\u00edsknul p\u011bst\u00ed do stolu, a\u017e Daimon, le\u017e\u00edc\u00ed na druh\u00e9m konci m\u00edstnosti, vysko\u010dil na v\u0161echny \u010dty\u0159i a b\u00e1zliv\u011b se natisknul ke st\u011bn\u011b. „Chov\u00e1\u0161 se jak idiot! V\u016fbec Toma nedok\u00e1\u017ee\u0161 pochopit, nejsi schopnej sebemen\u0161\u00ed empatie v\u016f\u010di n\u011bmu!“<\/div>\n
Bill zakoulel o\u010dima.<\/div>\n
„J\u00e1? J\u00e1, \u017ee nejsem schopnej se do n\u011bj vc\u00edtit? To on-„<\/div>\n
„On se chov\u00e1 jenom zodpov\u011bdn\u011b, nejl\u00edp, jak se v dan\u00fd situaci zachovat mohl! To ty se tu chov\u00e1\u0161 jak hysterka, co mu nep\u0159eje kousek \u0161t\u011bst\u00ed! M\u011bl bys bejt hrdej, \u017ee m\u00e1 takovou kr\u00e1snou hol\u010di\u010dku, \u017ee se\u0161 jej\u00ed strejda, a ty tu m\u00edsto toho sch\u00edzuje\u0161 jak \u017eensk\u00e1, co pr\u00e1v\u011b dostala kr\u00e1my!“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Na okam\u017eik zavl\u00e1dlo hrobov\u00e9 ticho, ve kter\u00e9m by bylo sly\u0161et \u0161pendl\u00edk, kdyby spadnul na zem.<\/div>\n
„Tak tos posral,“ syknul Bill a naklonil se k Adamovi. „Tos posral na cel\u00fd \u010d\u00e1\u0159e! Let\u00edm dom\u016f, a ty se tu s nima klidn\u011b udav!“<\/div>\n
<\/div>\n
Adam se ani nehnul. Byl lehce zmaten\u00fd z vlastn\u00edch pocit\u016f. Je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed j\u00edm cloumal vztek v\u016f\u010di Billovi, ale te\u010f, kdy\u017e se na n\u011bj Kaulitz takhle obo\u0159il, mu rty zvlnil m\u00edrn\u00fd \u00fasm\u011bv. Po t\u011bch agresivn\u00edch slovech se najednou c\u00edtil b\u00e1je\u010dn\u011b klidn\u00fd a n\u011bjak\u00e9 Billovy prsky a v\u00fdbuchy ho u\u017e najednou nech\u00e1valy ledov\u011b chladn\u00e9ho… a tak \u00fa\u017easn\u011b klidn\u00e9ho. Najednou p\u0159ed sebou nevid\u011bl cholerickou hysterku. Tu p\u0159estal vid\u011bt ve chv\u00edli, kdy Bill ozn\u00e1mil sv\u016fj odlet, a m\u00edsto n\u00ed vid\u011bl n\u00e1hle trucovit\u00e9ho puber\u0165\u00e1ka, kter\u00fd pl\u00e1cne ty nejabsurdn\u011bj\u0161\u00ed kraviny v domn\u011bn\u00ed, jak t\u00edm rodi\u010de vyd\u011bs\u00ed a p\u0159inut\u00ed ke \u0161kemr\u00e1n\u00ed, ale kdy\u017e p\u0159ijde na \u010diny, tak se zbab\u011ble st\u00e1hne. Jo, p\u0159esn\u011b tak najednou Billa vid\u011bl, ani nev\u011bd\u011bl pro\u010d. Pohodln\u011b se tedy op\u0159el do \u017eidle a naprosto nevzru\u0161en\u011b se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Le\u0165 si. Pozdravuj tam a a\u017e p\u0159istane\u0161, napi\u0161, \u017ees p\u0159ist\u00e1l zdravej a \u017eivej, a \u017ee ses nepozvracel p\u0159i turbulenc\u00edch.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si nasupen\u011b dupnul. Docela ho zarazilo, jak klidn\u011b se Adam najednou chov\u00e1. Nel\u00edbilo se mu to, ale co. Stejn\u011b bude to, \u017ee odlet\u00ed, to nejlep\u0161\u00ed, co m\u016f\u017ee ud\u011blat. Bude m\u00edt u\u017e od toho v\u0161eho definitivn\u00ed pokoj. Tom si s tou \u010dubkou toho spratka vychov\u00e1, Adam jim bude d\u011blat ch\u016fvu a na n\u011bj si nikdo z nich ani nevzpomene. Tak co by jim tady byl p\u00e1t\u00fdm kolem od vozu? Znovu si dupnul, a\u017e ho zabolelo v kotn\u00edku, ch\u0148apnul po mobilu a naposledy se pov\u00fd\u0161en\u011b na Adama pod\u00edval.<\/div>\n
„Tak si to tu u\u017eijte. Nap\u00ed\u0161u ti, \u017ee jsem p\u0159ist\u00e1l, a ty mi nap\u00ed\u0161e\u0161, a\u017e bude\u0161 t\u00fd mal\u00fd tlam\u011b m\u011bnit posran\u00fd pl\u00edny, a a\u017e t\u011b p\u0159i chov\u00e1n\u00ed poblije t\u011bma b\u00edlejma sra\u017eenejma zbytkama sunaru, co vyt\u00e1hne ze \u017ealudku, jo?“ u\u0161kl\u00edbnul se.<\/div>\n
<\/div>\n
„OK,“ souhlasil Adam, a kdy\u017e vid\u011bl, jak se Bill v\u00e1\u017en\u011b, a p\u0159itom docela i nasran\u011b ot\u00e1\u010d\u00ed na podpatku, \u017ee jako opravdu jde, zacukalo mu v koutc\u00edch. V\u011bd\u011bl, \u017ee stejn\u011b jako vyhro\u017euj\u00edc\u00ed klackovit\u00fd puber\u0165\u00e1k, ani Bill neodejde. Dojde nanejv\u00fd\u0161 p\u0159ed d\u016fm, to bude rekord. Neodejde, a a\u017e se vytrucuje, p\u0159ileze se \u0161kemr\u00e1n\u00edm zp\u011bt. A pak bude na\u010dase d\u00e1t mu po\u0159\u00e1dnou lekci, a kone\u010dn\u011b mu u\u017e vysv\u011btlit, \u017ee by se m\u011bl srovnat, a kone\u010dn\u011b u\u017e se k Tomovi vr\u00e1tit. A a\u017e se ti dva zase usm\u00ed\u0159ej, tak bude v\u0161e v tom nejlep\u0161\u00edm mo\u017en\u00fdm po\u0159\u00e1dku. T\u0159eba je i n\u011bkdy i s Katy v\u0161echny potk\u00e1 na proch\u00e1zce v parku, s ko\u010d\u00e1rkem s malou a s Daimonem. Bude hezk\u00fd slune\u010dn\u00fd den a on jim koup\u00ed zmrzlinu a v\u0161ecko bude zase tak, jak m\u00e1 b\u00fdt…<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ze zasn\u011bn\u00fdch my\u0161lenek ho probralo hlasit\u00e9 za\u00fap\u011bn\u00ed. Tro\u0161ku sebou cuknul a zvednul o\u010di pr\u00e1v\u011b v\u010das, aby si vydedukoval, co se stalo, \u017ee Bill polosed\u00ed, polole\u017e\u00ed na zemi. Podle v\u0161eho nejsp\u00ed\u0161 v z\u00e1chvatu vzteku nakopnul nevinnou ze\u010f… a podle toho, jak siln\u00e9 proudy slz se \u0159inuly z \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed, jak moc zesinala jeho ple\u0165 a jak k\u0159e\u010dovit\u011b si sv\u00edral nohu, tak si asi po\u0159\u00e1dn\u011b pochroumal \u0165apku.<\/div>\n
I kdy\u017e v n\u011bm podv\u011bdom\u011b hrklo, v naprost\u00e9m klidu se zvednul a pomalu se k Billovi roze\u0161el. Kdy\u017e k n\u011bmu do\u0161el, chvilku na n\u011bj jenom tak koukal, ne\u017e k n\u011bmu klesnul na kolena a polo\u017eil mu jednu ruku kolem ramen.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Cos zas vym\u0148ouknul, ty trdlo?“<\/div>\n
Oproti chladu, kter\u00fd m\u011bl v\u0161ak v hlase je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed, zn\u011bl te\u010f v\u0161ak jeho hlas tak jako v\u017edycky. Mile, ochranitelsky… a Bill, neschopn\u00fd slova, se podv\u011bdom\u011b do jeho objet\u00ed op\u0159el. Nedok\u00e1zal \u0159\u00edct jedin\u00e9 slovo, jen plakal a vzlykal. Jedin\u00e9, co dok\u00e1zal vn\u00edmat, byla oslepuj\u00edc\u00ed bolest, kter\u00e1 mu v pravideln\u00fdch intervalech vyst\u0159elovala z prav\u00e9ho palce a p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1sti nohy.<\/div>\n
„No tak, nebre\u010d… to bude dobr\u00fd… uka\u017e,“ \u0161eptnul Adam a uchopil ho kolem kotn\u00edku. H\u00fdbnul mu s nohou a Bill zak\u0159i\u010del, jako snad nikdy, a rozbre\u010del se je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
<\/div>\n
To nevypad\u00e1 dob\u0159e,<\/em> blesklo Adamovi hlavou. Opatrn\u011b ho ob\u011bma rukama chytnul za chodidlo a tak, aby mu pokud mo\u017eno nep\u016fsobil je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bolest, ale aby p\u0159itom zjistil, co mu je, mu ho b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f za\u010dal prohmat\u00e1vat. V\u0161echno bylo v po\u0159\u00e1dku, ale jak se dostal do horn\u00ed \u010d\u00e1sti nohy, tam, jak jsou ty k\u016fstky pod prsty, tam Bill p\u0159i jeho dotyc\u00edch za\u010dal znovu k\u0159i\u010det a cukat sebou. Sna\u017eil se mu nohu vytrhnout, ale Adam ji uh\u00e1jil a je\u0161t\u011b chvilku ho takhle „tr\u00e1pil“, dokud si nebyl jist\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Hmmm, dobrej v\u00fdkon… zlomenej palec a ty k\u016fstky pod n\u00edm,“ objasnil Adam situaci.<\/div>\n
Bill se ustra\u0161en\u011b pokusil odt\u00e1hnout, ale Adam mu to nedovolil. Z kapsy vyt\u00e1hnul \u010dist\u00fd l\u00e1tkov\u00fd kapesn\u00edk a opatrn\u011b mu s n\u00edm omotal celou p\u0159edn\u00ed \u010d\u00e1st nohy.<\/div>\n
„No tak, nebre\u010d… zlomenina p\u0159ece nen\u00ed nic tak dramatick\u00fdho,“ pousm\u00e1l se na n\u011b povzbudiv\u011b a pomohl Billovi se zvednout. „Poj\u010f, jedem do \u0161pit\u00e1lu. Tam ti to srovnaj.“<\/div>\n
Bill se rozt\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„N – ne…. doktory ne…“<\/div>\n
M\u011bl z nich strach od doby, co se musel podrobit operaci kv\u016fli hlasivk\u00e1m. V\u011bd\u011bl, \u017ee mu tehdy pomohli, ale i tak z nich m\u011bl podv\u011bdom\u011b strach. Asi jako v\u011bt\u0161ina lid\u00ed, kte\u0159\u00ed vid\u00ed b\u00edl\u00fd pl\u00e1\u0161\u0165.<\/div>\n
„Neboj, simt\u011b, oni ti to uzdrav\u011bj a bude to v cajku,“ rozesm\u00e1l se Adam, kter\u00fd naopak z doktor\u016f strach nikdy nem\u011bl, v\u011bd\u011bl, \u017ee d\u011blaj\u00ed jenom svou pr\u00e1ci pro dobro pacient\u016f. „Nav\u00edc… kdybys ned\u011blal hovadiny, tak by se ti to nestalo, co \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill se na n\u011bj uslzen\u00fdma o\u010dima pod\u00edval a provinile sklopil hlavu. Kdesi v nitru v\u011bd\u011bl, \u017ee m\u011bl Adam naprostou pravdu v ka\u017ed\u00e9m slov\u011b, kter\u00e9 \u0159ekl. Jen\u017ee on to prost\u011b v tu chv\u00edli nedok\u00e1zal uznat. Tak moc balancoval na hran\u011b mezi touhou vr\u00e1tit se k Tomovi, a mezi pocitem sebel\u00edtosti, kter\u00fd, a\u010d to dosud nikdy nevyslovil nahlas ani si necht\u011bl p\u0159iznat, za\u010d\u00ednal \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc nesn\u00e1\u0161et. Jenom\u017ee ten hnusn\u00fd pocit sebel\u00edtosti, kter\u00fd Bill den ze dne v\u00edc a v\u00edc nen\u00e1vid\u011bl, ho svazoval \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc a siln\u011bji, a Bill, a\u010d se podv\u011bdom\u011b sna\u017eil se mu br\u00e1nit, u\u017e nem\u011bl s\u00edlu se mu jakkoliv vzp\u00edrat. Pro jeho rozbou\u0159en\u00e9 a zran\u011bn\u00e9 nitro, kter\u00e9 aspo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b vyl\u00e9\u010dil Adam, p\u0159ece bylo mnohem snaz\u0161\u00ed si namlouvat, \u017ee ho Tom u\u017e nadobro vypustil z hlavy, ne\u017e se tomu v\u0161emu vzep\u0159\u00edt a sna\u017eit se bojovat d\u00e1l. Jeho srdce u\u017e naprosto rezignovalo, nem\u011blo u\u017e s\u00edlu sna\u017eit se d\u00e1l. Byl u\u017e t\u00edm v\u0161\u00edm, co od \u017eivota utrp\u011bl, naprosto zdrcen\u00fd a nevid\u011bl u\u017e v budoucnosti \u017e\u00e1dn\u00fd smysl.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Hluboko v srdci si p\u0159itom byl v\u011bdom toho, \u017ee tenhle p\u0159\u00edstup, kter\u00fdm se nev\u011bdomky nech\u00e1val ovl\u00e1dat, je \u0161patn\u00fd. Nezaslou\u017e\u00ed si tu v\u0161echnu p\u00e9\u010di, kterou mu Adam i po t\u00fd jeho hysterick\u00fd sc\u00e9n\u011b nad\u00e1le dop\u0159\u00e1val. M\u011bl by se sebou n\u011bco ud\u011blat, jen\u017ee jak, kdy\u017e pocit toho, \u017ee je bezcenn\u00fd a pro v\u0161echny kolem nev\u00fdznamn\u00fd, je \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc siln\u011bj\u0161\u00ed? Kde vz\u00edt tu s\u00edlu j\u00edt d\u00e1l?<\/div>\n
<\/div>\n
S nekone\u010dn\u00fdmi slzami v o\u010d\u00edch se nechal dovl\u00e9ct a\u017e do auta a neodva\u017eoval se p\u0159itom Adamovi pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Copak mohl? Nemohl. Je jenom svin\u00ed, kter\u00e1 kolem sebe po\u0159\u00e1d kope a v\u0161em ubli\u017euje. Skoro ani nevn\u00edmal, kudy jedou do nemocnice, a \u017ee ho Adam vede nemocni\u010dn\u00ed chodbou plnou b\u00edl\u00fdch pl\u00e1\u0161\u0165\u016f, aby mu nohu mohli zas\u00e1drovat…<\/div>\n
<\/div>\n
autor: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: \u00c1\u010fa „Bille?“ nadzvedl Adam udiven\u011b obo\u010d\u00ed a up\u0159en\u011b se zad\u00edval na mlad\u00edka p\u0159ed sebou. P\u0159ed chv\u00edl\u00ed mu p\u0159i\u0161la smska a on na ni u\u017e asi dv\u011b minuty v kuse civ\u011bl a vypadal, jako by se snad o n\u011bj pokou\u0161el n\u011bjak\u00fd z\u00e1chvat.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[368],"tags":[],"class_list":["post-9102","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-peklo-v-raji-na-zemi"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9102","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9102"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9102\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9102"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9102"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9102"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}