{"id":912,"date":"2017-11-17T16:00:00","date_gmt":"2017-11-17T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=906"},"modified":"2017-11-17T16:00:00","modified_gmt":"2017-11-17T15:00:00","slug":"vampire-sunrise-ii-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2017\/11\/17\/vampire-sunrise-ii-6\/","title":{"rendered":"Vampire sunrise II 6."},"content":{"rendered":"
autor: Becs<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Vyh\u0159\u00edval jsem se v teple plamen\u016f, kter\u00e9 mi dopadaly na tv\u00e1\u0159 z krbu po m\u00e9 levici. Byl jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee je m\u00e1 kr\u00e1lovsk\u00e1 kancel\u00e1\u0159 za\u0159\u00edzena modern\u011b, ale z\u00e1rove\u0148 \u00fatuln\u011b. To znamen\u00e1 nikde \u017e\u00e1dn\u00e9 vy\u0159ez\u00e1van\u00e9 ornamenty ve d\u0159ev\u011b, ani zlat\u00e9 sochy nebo d\u011bsiv\u00e9 obrazy zobrazuj\u00edc\u00ed Dr\u00e1kulu p\u0159i lovu ba\u017eant\u016f. V\u0161ude jen \u010dist\u00e9 modern\u00ed linie na pozad\u00ed kamenn\u00fdch zd\u00ed. Kdy\u017e p\u0159i\u0161la na p\u0159et\u0159es ot\u00e1zka, jestli krb ponechat, nebo ho v r\u00e1mci modern\u00edho designu zru\u0161it, v\u00e1hal jsem. Hradn\u00ed st\u011bny mohou b\u00fdt n\u011bkdy dost chladn\u00e9 a \u00fast\u0159edn\u00ed topen\u00ed prostor nikdy nevyh\u0159ejte tolik jako p\u00e1r praskaj\u00edc\u00edch polen. M\u00e9 rozhodnut\u00ed si jej ponechat jsem oce\u0148oval ka\u017edi\u010dk\u00fd den, kter\u00fd jsem v t\u00e9hle m\u00edstnosti musel str\u00e1vit.<\/div>\n
Zahled\u011bl jsem se z okna, kde se v chumlech proh\u00e1n\u011bly sn\u011bhov\u00e9 vlo\u010dky. M\u016fj notebook, kter\u00fd u\u017e p\u0159ed n\u011bjakou dobou spadl do \u00fasporn\u00e9ho re\u017eimu, ti\u0161e vrn\u011bl na \u010dern\u00e9 desce stolu. Z m\u00e9ho rozj\u00edm\u00e1n\u00ed m\u011b vyru\u0161ilo a\u017e uchechtnut\u00ed. Sto\u010dil jsem pozornost na sv\u00e9ho poradce a ochr\u00e1nce a nadzvedl jsem obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
\n

„Pardon,“ omluvil se Gustav, kdy\u017e si v\u0161iml, jak na n\u011bj z\u00edr\u00e1m. Zavrt\u011bl se, a\u017e pod n\u00edm \u010dern\u00e9 ko\u017een\u00e9 k\u0159es\u00edlko zavrzalo, a odlo\u017eil na n\u00edzk\u00fd st\u016fl u zdi dopis, kter\u00fd byl nepochybn\u011b zdrojem jeho pobaven\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Co to bylo?“ nadhodil jsem.<\/div>\n
„P\u0159i\u0161el dopis od klanu z Belgie. P\u00ed\u0161ou, \u017ee v\u00e1s pln\u011b podporuj\u00ed, i kdy\u017e pochopiteln\u011b trvaj\u00ed i na osobn\u00edm setk\u00e1n\u00ed,“ vysv\u011btlil s drobnou \u00faklonou ke slo\u017een\u00e9 \u010dtvrtce pap\u00edru.<\/div>\n
„To je dobr\u00e1 zpr\u00e1va,“ pok\u00fdval jsem hlavou. M\u011bl jsem strach, \u017ee budu muset klany hore\u010dn\u011b p\u0159emlouvat, aby znovu p\u0159\u00edsahaly v\u011brnost korun\u011b, ale v\u0161echno \u0161lo hladce. Babi\u010dka v tomhle m\u011bla pravdu. Celou dobu tvrdila, \u017ee jakmile na tr\u016fn usedne pr\u00e1voplatn\u00fd d\u011bdic, ve\u0161ker\u00e9 spory mezi up\u00edry utichnou. Budou hrd\u00ed, \u017ee se budou moct sklonit p\u0159ed Dr\u00e1kulovou krv\u00ed. No s t\u00edm klan\u011bn\u00edm jsem si nebyl tak \u00fapln\u011b jist\u00fd, ale pravdou bylo, \u017ee jsem se do te\u010f nesetkal s \u017e\u00e1dn\u00fdm odporem. Dopisy ze v\u0161ech kout\u016f sv\u011bta p\u0159ich\u00e1zely prakticky po\u0159\u00e1d, ani\u017e bych n\u011bkoho musel vyz\u00fdvat k poslu\u0161nosti. Teda zat\u00edm.<\/div>\n
\n

„M\u011bl jsem trochu obavy vzhledem k minulosti,“ odka\u0161lal si Gustav a zatv\u00e1\u0159il se jako by si nebyl jist\u00fd, jestli u\u017e nep\u0159ekra\u010duje n\u011bjakou mez.<\/p><\/div>\n

„Minulosti?“ zamra\u010dil jsem se. Ani jsem netu\u0161il, \u017ee v Belgii s\u00eddl\u00ed n\u011bjak\u00fd klan, tak\u017ee m\u011b jeho slova zarazila.<\/div>\n
„Jejich nejmlad\u0161\u00ed syn Arturus se nachom\u00fdtl k tomu incidentu ve vesnici za \u0159ekou. Kdy\u017e tam tehdy mu\u010dili ty civilisty,“ dovysv\u011btlil a jeho hlas se zd\u00e1l ostr\u00fd a nesouhlasn\u00fd.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 to s Alexisem,“ nakr\u010dil jsem \u010delo je\u0161t\u011b v\u00edc.<\/div>\n
„\u00dadajn\u011b m\u011bl Alexisovi napom\u00e1hat, ale nakonec se z toho dostal bez jak\u00e9hokoliv trestu,“ dopl\u0148oval mi mezery v na\u0161\u00ed historii, p\u0159esto\u017ee v t\u00e9 dob\u011b ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b nebyl \u010dlenem kr\u00e1lovsk\u00e9 gardy, a dokonce mo\u017en\u00e1 chodil do \u0161koly.<\/div>\n
„Jak to \u017ee jsem to nev\u011bd\u011bl?“ bouchnul jsem p\u011bst\u00ed do stolu. M\u016fj bohorovn\u00fd klid byl okam\u017eit\u011b pry\u010d.<\/div>\n
„Otec v\u00e1s tehdy okam\u017eit\u011b poslal do Lond\u00fdna. Vzpom\u00edn\u00e1te?“<\/div>\n
„Ano,“ sv\u011bsil jsem ramena.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Tehdy mi v\u016fbec nedovolil se z\u00fa\u010dastnit soudn\u00edho procesu. Kdy\u017e jsem Alexise naposledy vid\u011bl, vlekli ho v poutech do hradu a celou ko\u0161ili m\u011bl pot\u0159\u00edsn\u011bnou krv\u00ed. Usm\u00edval se p\u0159i tom jako \u0161\u00edlenec, a\u017e jsem z n\u011bj m\u011bl hus\u00ed k\u016f\u017ei. Co v\u0161echno se stalo na t\u00e9 farm\u011b, jsem se nikdy nedozv\u011bd\u011bl, proto\u017ee to otec ututlal. Alexise zav\u0159eli do v\u011bzen\u00ed v hor\u00e1ch a od t\u00e9 doby jsem o n\u011bm nic nesly\u0161el. Popravd\u011b to byla \u0159ada let, kdy jsem si na n\u011bj v\u016fbec vzpomn\u011bl. Ranil m\u011b, a tak jsem ho prost\u011b vyt\u011bsnil z mysli a nakonec i ze srdce. „No, bylo by lep\u0161\u00ed, kdyby m\u011b o t\u011bchto v\u011bcech informoval. Nemuseli bychom se dost\u00e1vat do trapn\u00fdch situac\u00ed. Co kdybych se v\u016fdce klanu zeptal, jak se maj\u00ed jeho d\u011bti. To by bylo naprosto nem\u00edstn\u00e9.“<\/div>\n
„V\u0161echno je to v arch\u00edvech,“ pokr\u010dil Gustav r\u00e1doby le\u017e\u00e9rn\u011b rameny, ale v jeho o\u010d\u00edch jsem zahl\u00e9dl nesouhlas. M\u016fj drah\u00fd r\u00e1dce by byl toti\u017e nejrad\u0161i, kdybych se zav\u0159el v arch\u00edvu a v\u0161echno si pe\u010dliv\u011b nastudoval, tak jak to cel\u00e1 l\u00e9ta d\u011blal on. Nikdy se mi neodv\u00e1\u017eil navrhnout to nahlas, ale tu\u0161il jsem, co mu b\u011b\u017e\u00ed hlavou. Jen\u017ee posledn\u00ed, na co jsem m\u011bl chu\u0165, bylo prob\u00edr\u00e1n\u00ed se star\u00fdmi zapr\u00e1\u0161en\u00fdmi pap\u00edry. U\u017e del\u0161\u00ed dobu se mi v hlav\u011b p\u0159evaloval pl\u00e1n, jak v\u0161echny p\u00edsemnosti dostat do elektronick\u00e9 podoby. Zat\u00edm jsem to v\u0161ak nechal b\u00fdt, proto\u017ee jsem m\u011bl jin\u00e9 priority.<\/div>\n
\n

Chystal jsem se \u0159\u00edct, n\u011bco sm\u00ed\u0159liv\u00e9ho, kdy\u017e se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Gustav pohotov\u011b vysko\u010dil na nohy, jako by se za dve\u0159mi skr\u00fdval s\u00e9riov\u00fd vrah kr\u00e1l\u016f. Pokou\u0161el jsem se mu tohle ostra\u017eit\u00e9 chov\u00e1n\u00ed vymluvit, ale bylo to marn\u00e9. Tak\u017ee jsem si prost\u011b zvykl na to, \u017ee vysko\u010d\u00ed jako \u010dert\u00edk z krabi\u010dky p\u0159i jak\u00e9mkoliv hlasit\u011bj\u0161\u00edm zvuku.<\/p><\/div>\n

„D\u00e1le,“ zavolal jsem sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm. Srdce mi zaplesalo, kdy\u017e se dovnit\u0159 prot\u00e1hl Tom. Na mohutn\u00fdch ramenou mu le\u017eely vlo\u010dky sn\u011bhu a z cel\u00e9ho jeho t\u011bla vyza\u0159oval chlad, jako by byl dlouho venku.<\/div>\n
„No ahoj,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj.<\/div>\n
„Ahoj,“ oplatil mi s rozz\u00e1\u0159en\u00fdm v\u00fdrazem, jak\u00fd jsem u n\u011bj dost dlouho nevid\u011bl.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco?“ zav\u00e1hal jsem. Tom za mnou do kancel\u00e1\u0159e nikdy nep\u0159i\u0161el a poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e jsem vyrazil za sv\u00fdmi povinnostmi, se mi vyh\u00fdbal. Jako by s kr\u00e1lovstv\u00edm necht\u011bl m\u00edt nic spole\u010dn\u00e9ho.<\/div>\n
„\u0158\u00edkal jsem si, \u017ee t\u011b pozdrav\u00edm,“ m\u00e1vl neur\u010dit\u011b rukou, a pak se svalil do druh\u00e9ho k\u0159es\u00edlka. M\u016fj osobn\u00ed str\u00e1\u017ece si ho m\u011b\u0159il p\u0159\u00edsn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Jsem Tom,“ nat\u00e1hl k n\u011bmu ruku, kdy\u017e si v\u0161iml, jak jej pozoruje.<\/div>\n
„Gustav,“ odpov\u011bd\u011bl stroze a jeho ruka se v Tomov\u011b tlap\u011b \u00fapln\u011b ztr\u00e1cela.<\/div>\n
„Aaa, ta ch\u016fva,“ pochopil okam\u017eit\u011b m\u016fj p\u0159\u00edtel.<\/div>\n
„Nejsem \u017e\u00e1dn\u00e1 ch\u016fva. Jsem \u010dlen kr\u00e1lovsk\u00e9 gardy. Osobn\u00ed str\u00e1\u017e jeho veli\u010denstva…“ za\u010dal se Gustav rozj\u00ed\u017ed\u011bt.<\/div>\n
\n

„To sta\u010d\u00ed, Gustave. D\u011bl\u00e1 si srandu,“ zarazil jsem ho, ne\u017e se stihl dostat do r\u00e1\u017ee. „Mohl bys n\u00e1s nechat o samot\u011b, pros\u00edm?“ Gustav z Toma nespou\u0161t\u011bl o\u010di a ani se nehnul. „Nic mi neud\u011bl\u00e1,“ proto\u010dil jsem o\u010di ke stropu a pomalu ztr\u00e1cel trp\u011blivost. Oce\u0148oval jsem jeho zap\u00e1len\u00ed, ale \u010deho je moc, toho je p\u0159\u00edli\u0161.<\/p><\/div>\n

„Teda nic, co by s\u00e1m necht\u011bl,“ r\u00fdpnul si po\u0165ouchle Tom. T\u00edm mi teda situaci neuleh\u010dil.<\/div>\n
„Po\u010dk\u00e1m za dve\u0159mi,“ upozornil Gustav varovn\u011b.<\/div>\n
„To nemus\u00ed\u0161. Dej si pauzu. Zajdi si t\u0159eba na j\u00eddlo nebo n\u011bco. Budu v pohod\u011b,“ p\u0159esv\u011bd\u010doval jsem ho. Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli poslechne, ale kone\u010dn\u011b se zvedl a zam\u00ed\u0159il pry\u010d.<\/div>\n
\n

„Sympa\u0165\u00e1k,“ pok\u00fdval Tom hlavou a po\u0159\u00e1d m\u011bl na tv\u00e1\u0159i p\u0159ilepen\u00fd ten p\u0159itroubl\u00fd \u00fasm\u011bv. „Sko\u010dil by kv\u016fli tob\u011b p\u0159ed rozjet\u00fd vlak, ale bere to a\u017e moc v\u00e1\u017en\u011b. Je to pro n\u011bj v\u011bc cti. Kdyby se ti n\u011bco stalo, nikdy by se p\u0159es to nep\u0159enesl.“<\/p><\/div>\n

„Vid\u00edm, \u017ee cvi\u010den\u00ed se Sonjou pokra\u010duj\u00ed dob\u0159e,“ \u0159ekl jsem uznale, kdy\u017e dokon\u010dil sv\u016fj v\u00fdklad. U\u017e p\u00e1r dn\u00ed se Tom zav\u00edral s mou \u0161vagrovou v odlehl\u00e9 \u010d\u00e1sti hradu a cvi\u010dili tam jeho schopnost \u010dten\u00ed pocit\u016f. Ze za\u010d\u00e1tku se v\u017edycky vracel \u00fapln\u011b vy\u0159\u00edzen\u00fd a prospal prakticky cel\u00fd den, ne\u017e byl schopn\u00fd znovu fungovat. Jeho n\u00e1lady za\u010daly b\u00fdt vylo\u017een\u011b nep\u0159edv\u00eddateln\u00e9. Byl vztekl\u00fd a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd. Jindy celou noc ne\u0159ekl ani slovo a jen tup\u011b z\u00edral do zdi. U\u017e jsem byl rozhodnut\u00fd, \u017ee za Sonjou zajdu a \u0159eknu j\u00ed, \u017ee to mus\u00ed p\u0159estat. S takovou by se Tom brzy zhroutil, jen\u017ee pak jako lusknut\u00edm prst\u016f za\u010dal b\u00fdt mnohem milej\u0161\u00ed a n\u011bkdy dokonce p\u0159\u00edtuln\u011bj\u0161\u00ed. Tak jisk\u0159ivou n\u00e1ladu, jakou m\u011bl te\u010f, jsem u n\u011bj u\u017e neza\u017eil p\u011bkn\u011b dlouho.<\/div>\n
„Jo, u\u017e je to lep\u0161\u00ed,“ pok\u00fdval hlavou. „Po\u0159\u00e1d vykl\u00e1d\u00e1 n\u011bco o tom, \u017ee si m\u00e1m p\u0159edstavovat, \u017ee jsem bar\u00e1k pln\u00fd oken a postupn\u011b je v\u0161echny zav\u00edr\u00e1m, aby dovnit\u0159 nemohlo vstoupit nic, co nechci. A \u017ee je nem\u00e1m otv\u00edrat v\u0161echny najednou a v\u017edycky na \u0161kv\u00edrku pootev\u0159\u00edt jen jedno.“<\/div>\n
„Tohle ti fakt \u0159\u00edk\u00e1?“ zachechtal jsem se a sklopil notebook. Nehodlal jsem se pou\u0161t\u011bt do pr\u00e1ce, kdy\u017e m\u00e1 Tom po tak dlouh\u00e9 dob\u011b skv\u011blou n\u00e1ladu.<\/div>\n
„No zn\u00e1\u0161 ji. Pou\u017e\u00edv\u00e1 u toho mnohem vzne\u0161en\u011bj\u0161\u00ed slova, ale pointa je stejn\u00e1. Ze za\u010d\u00e1tku jsem si myslel, \u017ee si jen d\u011bl\u00e1 srandu, ale asi to za\u010d\u00edn\u00e1 zab\u00edrat. Je to jednodu\u0161\u0161\u00ed, kdy\u017e je v m\u00edstnosti m\u00ed\u0148 lid\u00ed. V davu bych pravd\u011bpodobn\u011b ze\u0161\u00edlel,“ vysv\u011btloval a poposedl. Div\u00edm se, \u017ee se do toho k\u0159es\u00edlka v\u016fbec narval. Muselo se mu sed\u011bt zna\u010dn\u011b nepohodln\u011b.<\/div>\n
\n

„Tak\u017ee jak se c\u00edt\u00edm j\u00e1?“ nadzvedl jsem jedno obo\u010d\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Hmm,“ zamru\u010del Tom a ten zvuk mu rezonoval v ob\u0159\u00edm hrudn\u00edku, a\u017e se mi z toho zje\u017eily vlasy v z\u00e1tylku. Vstal, obe\u0161el m\u016fj pracovn\u00ed st\u016fl a vyt\u00e1hl m\u011b na nohy.<\/div>\n
„Hrozn\u011b stud\u00ed\u0161,“ zaprotestoval jsem, kdy\u017e m\u00e9 z\u00e1p\u011bst\u00ed obemkly jeho chladn\u00e9 prsty. Vysadil m\u011b na desku a zap\u0159el se rukama pod\u00e9l m\u00fdch bok\u016f, aby se mi mohl zahled\u011bt do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Dneska m\u00e1\u0161 fajn den,“ pronesl skoro na hranici \u0161epotu a jeho hlas mi zp\u016fsoboval mraven\u010den\u00ed. Musel jsem potla\u010dit touhu se na n\u011bj okam\u017eit\u011b vrhnout. „\u017d\u00e1dn\u00e9 velk\u00e9 dr\u00e1mo, z \u010deho\u017e soud\u00edm, \u017ee ses dneska nevid\u011bl s otcem ani s radou,“ pokra\u010doval a j\u00e1 jen kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl. „Gustav t\u011b trochu vyt\u00e1\u010d\u00ed, ale v\u00ed\u0161, \u017ee to mysl\u00ed dob\u0159e, tak\u017ee to nech\u00e1v\u00e1\u0161 b\u00fdt,“ sklonil se ke mn\u011b, tak\u017ee mi vydechl hork\u00fd vzduch na ucho. „A jsi moc r\u00e1d, \u017ee m\u011b vid\u00ed\u0161,“ dokon\u010dil a jednou rukou promnul m\u016fj, te\u010f u\u017e \u00fapln\u011b tvrd\u00fd, kl\u00edn.<\/div>\n
„To nebylo tak t\u011b\u017ek\u00e9 uhodnout. To by zvl\u00e1dnul i n\u011bkdo bez tv\u00fdch schopnost\u00ed,“ vzdoroval jsem mu, kdy\u017e se mi poda\u0159ilo polknout a naj\u00edt ztracen\u00fd hlas. V krku jsem m\u011bl najednou \u00fapln\u011b sucho.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1,“ za\u0161klebil se na m\u011b a pak u\u017e na nic ne\u010dekal a zmocnil se m\u00fdch \u00fast. L\u00edbal m\u011b hladov\u011b a nenasytn\u011b. Rukama m\u011b chytil za pas, abych p\u0159i jeho n\u00e1hl\u00e9m \u00fatoku nesklouzl na zem. I kdy\u017e jsem na sob\u011b m\u011bl ko\u0161ili, poko\u017eka mi za\u010dala brn\u011bt v m\u00edstech, kde se m\u011b dot\u00fdkal. Dlouho se nerozpakoval a za\u010dal m\u011b l\u00edbat na \u010delisti a na krku. Byl tak \u017ehav\u00fd a drsn\u00fd, \u017ee mi na k\u016f\u017ei nepochybn\u011b zanech\u00e1val zna\u010dky. Na moment jsem se napnul a o\u010dek\u00e1val, \u017ee se do m\u011b zakousne jako obvykle, ale p\u0159ekvapil m\u011b, kdy\u017e se vr\u00e1til zp\u00e1tky k m\u00e9 puse. Prov\u00e1d\u011bl hlubok\u00e9 v\u00fdpady jazykem, a\u017e jsem zapom\u00ednal d\u00fdchat. Perfektn\u011b tak odv\u00e1d\u011bl pozornost od sv\u00fdch rukou, kter\u00e9 zam\u00ed\u0159ily k m\u00e9mu kl\u00ednu, a rozep\u00ednaly mi kalhoty.<\/div>\n
„Tome,“ zarazil jsem ho pohor\u0161en\u011b, kdy\u017e mi do\u0161lo, co d\u011bl\u00e1. „Nem\u016f\u017eeme to d\u011blat tady.“<\/div>\n
„Pro\u010d ne?“ zeptal se mezi jednotliv\u00fdmi polibky, je\u017e te\u010f vedl pod\u00e9l m\u00e9 kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti.<\/div>\n
„Gustav je ur\u010dit\u011b za dve\u0159mi,“ br\u00e1nil jsem se chab\u011b. Tu\u0161il jsem, \u017ee z tohohle nevyv\u00e1znu jen tak.<\/div>\n
„Nen\u00ed. Nec\u00edt\u00edm tam \u017e\u00e1dn\u00e9 negativn\u00ed vibrace, co\u017e znamen\u00e1, \u017ee je pry\u010d. A nav\u00edc,“ \u0161kubnul dramaticky m\u00fdm p\u00e1skem, a\u017e to hlasit\u011b plesklo, „v\u00edm, \u017ee to chce\u0161.“<\/div>\n
\n

Na to jsem nem\u011bl co \u0159\u00edct. Konec konc\u016f on v\u011bd\u011bl nejl\u00edp, co c\u00edt\u00edm. P\u0159estal jsem se br\u00e1nit a popadl zap\u00edn\u00e1n\u00ed na jeho hu\u0148at\u00e9m kab\u00e1tu. Tom si ho shodil z ramen a okam\u017eit\u011b se p\u0159esunul na knofl\u00ed\u010dky m\u00e9 ko\u0161ile. Jeho ob\u0159\u00ed prsty si s t\u00edm neum\u011bly dost dob\u0159e poradit a j\u00e1 za\u010dal m\u00edt strach, \u017ee mi p\u0159ebyte\u010dnou l\u00e1tku prost\u011b strhne.<\/p><\/div>\n

„Ka\u0161lu na to,“ zasy\u010del a st\u00e1hnul m\u011b ze stolu dol\u016f. P\u0159im\u00e1\u010dkl m\u011b \u010delem ke knihovni\u010dce, kter\u00e1 tr\u016fnila za mou \u017eidl\u00ed, a pak se pustil do ol\u00edb\u00e1v\u00e1n\u00ed m\u00e9ho z\u00e1tylku. Jen matn\u011b jsem tu\u0161il, \u017ee si rozep\u00edn\u00e1 vlastn\u00ed kalhoty a zbavuje se mikiny. Nedivil jsem se. V m\u00edstnosti najednou za\u010dalo b\u00fdt n\u011bjak moc horko. Polo\u017eil jsem si \u010delo na p\u0159edlokt\u00ed op\u0159en\u00e9 o polici a nechal v\u0161e v Tomov\u00fdch rukou. L\u00edbilo se mi, kdy\u017e byl takhle drav\u00fd a nedok\u00e1zal se ovl\u00e1dat. I kdy\u017e byl on t\u00edm, kdo m\u011bl vl\u00e1du nad situac\u00ed, j\u00e1 se c\u00edtil naprosto mocn\u00fd, proto\u017ee jsem to byl pr\u00e1v\u011b j\u00e1, kv\u016fli komu takhle \u0161\u00edlel.<\/div>\n
St\u00e1hnul mi \u010dern\u00e9 d\u017e\u00edny p\u0159es zadek a hned vz\u00e1p\u011bt\u00ed jsem uc\u00edtil, jak m\u011b jeho penis \u0161\u0165ouchl do jedn\u00e9 p\u016flky. Vte\u0159inu na to, u\u017e m\u011b za\u010daly zpracov\u00e1vat Tomovy navlh\u010den\u00e9 prsty. P\u00e1r dn\u00ed jsme spolu te\u010f nespali, tak\u017ee jsem mu za tu p\u0159\u00edpravu byl vd\u011b\u010dn\u00fd. Jeho dech se zkracoval a v p\u0159\u00edvalech horka se mi usazoval za krkem. Nedok\u00e1zal jsem si v\u016fbec p\u0159edstavit, jak intenzivn\u00ed to pro n\u011bj mus\u00ed b\u00fdt, kdy\u017e se mus\u00ed vypo\u0159\u00e1dat se svou i mou nadr\u017eenost\u00ed. Jeho st\u00e9n\u00e1n\u00ed za\u010d\u00ednalo zn\u00edt opravdu zoufale.<\/div>\n
\n

„To sta\u010d\u00ed, u\u017e to ud\u011blej,“ p\u0159ik\u00e1zal jsem mu, aby se u\u017e d\u00e1l netr\u00e1pil. Tu\u0161il jsem, \u017ee to pro m\u011b ze za\u010d\u00e1tku nebude \u00fapln\u011b p\u0159\u00edjemn\u00e9, ale te\u010f mi na tom ani za m\u00e1k nez\u00e1le\u017eelo.<\/p><\/div>\n

Nebyl jsem si jist\u00fd, jestli pou\u017eil lubrikant, nebo jen sv\u00e9 sliny, ale po\u010d\u00e1te\u010dn\u00ed vklouznut\u00ed nebylo tak hrozn\u00e9, jak jsem o\u010dek\u00e1val. Chvilku mi trvalo, ne\u017e jsem se sladil s Tomov\u00fdm zb\u011bsil\u00fdm tempem a dr\u017eel se jedn\u00e9 z poli\u010dek. Trochu jsem se ob\u00e1val, \u017ee moje nohy mi brzo vypov\u00ed slu\u017ebu.<\/div>\n
„Ach kurva,“ klel Tom jako dla\u017edi\u010d, zat\u00edmco se propracov\u00e1val hloub\u011bji do m\u011b. Ruka mi poslepu vyst\u0159elila dozadu a j\u00e1 zamotal prsty do jeho vlas\u016f. Nato\u010dil jsem hlavu, aby mi mohl v\u011bnovat polibek, a pak u\u017e ho nechal, a\u0165 si m\u011b bere, jak pot\u0159ebuje. Zuby jsem musel dr\u017eet pevn\u011b semknut\u00e9, jinak by mi drkotaly o sebe.<\/div>\n
\n

„Ach pane bo\u017ee,“ st\u00e9nal Tom. Jednou rukou si m\u011b dr\u017eel za pas a druhou za rameno. Palcem m\u011b hladil po krku, ale tu\u0161il jsem, \u017ee to ned\u011bl\u00e1 v\u011bdom\u011b. Byl pln\u011b pono\u0159en\u00fd do toho, co mi pr\u00e1v\u011b prov\u00e1d\u011bl. Bylo jasn\u00e9, \u017ee to nebude trvat dlouho a vyvrchol\u00ed.<\/p><\/div>\n

A skute\u010dn\u011b. Sta\u010dilo u\u017e jen p\u00e1r prudk\u00fdch p\u0159\u00edraz\u016f a znehybn\u011bl ve slastn\u00e9 k\u0159e\u010di. Vyk\u0159ikl n\u011bco nesrozumiteln\u00e9ho a pak se mi pov\u011bsil na z\u00e1da. M\u016fj penis, a\u017e bolestn\u011b tvrd\u00fd, se ot\u00edral o jednu z knih v polici. H\u00e1d\u00e1m, \u017ee j\u00e1 se sv\u00e9ho uvoln\u011bn\u00ed do\u010dk\u00e1m a\u017e pozd\u011bji.<\/div>\n
Tom m\u011b naprosto p\u0159ekvapil, kdy\u017e m\u011b chytnul kolem pasu a jako d\u00edt\u011b m\u011b znovu vysadil na st\u016fl, a\u017e m\u011b nale\u0161t\u011bn\u00fd povrch zastudil. Ani\u017e by si t\u0159eba jen nat\u00e1hl kalhoty, si p\u0159ede m\u011b kleknul a okam\u017eit\u011b m\u011b vzal do pusy. Pokou\u0161el jsem se protestovat, proto\u017ee se mi sed\u011blo nepohodln\u011b a zadek mi podkluzoval, jak jsem na n\u011bm m\u011bl rozmazan\u00e9 Tomovo sperma. V\u0161echny moje n\u00e1mitky byly rychle zatla\u010deny do pozad\u00ed, kdy\u017e mi Tom za\u010dal jazykem p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt po \u0161pi\u010dce. Na\u0161t\u011bst\u00ed m\u011b netr\u00e1pil dlouho, vzal do \u00fast celou d\u00e9lku a za\u010dal pravideln\u011b pumpovat. Ukotvil jsem se rukama v jeho vlasech a nechal ho, a\u0165 si se mnou d\u011bl\u00e1, cokoliv se mu zl\u00edb\u00ed. Po v\u0161em, co mi prov\u00e1d\u011bl, netrvalo dlouho a i j\u00e1 jsem poc\u00edtil \u0161kub\u00e1n\u00ed v podb\u0159i\u0161ku a pak u\u017e naplnil jeho \u00fasta.<\/div>\n
\n

„Ty ses naprosto zbl\u00e1znil,“ zhodnotil jsem to, kdy\u017e jsem se dostate\u010dn\u011b vzpamatoval. Tom se na m\u011b jen zubil, zat\u00edmco si kone\u010dn\u011b zap\u00ednal kalhoty. Na zemi na\u0161el zmuchlanou mikinu a tak\u00e9 si ji obl\u00e9kl.<\/p><\/div>\n

„Co to do tebe vjelo?“ vypt\u00e1val jsem se. Taky bych se r\u00e1d upravil a obl\u00e9kl, ale moje kon\u010detiny se t\u0159\u00e1sly, tak\u017ee jsem se o to ani nepokou\u0161el.<\/div>\n
Tom jen pokr\u010dil rameny a po\u0159\u00e1d se \u0161klebil jako mal\u00fd kluk. Byl tak laskav\u00fd, \u017ee odn\u011bkud vyt\u00e1hl bal\u00ed\u010dek vlh\u010den\u00fdch ubrousk\u016f, tak\u017ee jsem m\u011bl mo\u017enost se d\u00e1t trochu do kupy. Kdy\u017e u\u017e jsem m\u011bl v\u0161echny kousky oble\u010den\u00ed na sv\u00e9m m\u00edst\u011b a i st\u016fl se zd\u00e1l b\u00fdt zbaven\u00fd v\u0161ech d\u016fkaz\u016f, p\u00e1trav\u011b jsem se na sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele zahled\u011bl.<\/div>\n
„Kde jsi byl, ne\u017e jsi \u0161el sem?“<\/div>\n
„Dole u kotc\u016f. \u0160el jsem si prohl\u00eddnout psy a pokecat s klukama. Pro\u010d?“<\/div>\n
„Aha, tak te\u010f u\u017e to ch\u00e1pu,“ rozesm\u00e1l jsem se a Tom na m\u011b nech\u00e1pav\u011b zaz\u00edral. „Tome, chlapi, co d\u011blaj\u00ed u kotc\u016f, jsou ti nejnadr\u017een\u011bj\u0161\u00ed na hrad\u011b. U\u017e se nediv\u00edm, odkud se vzala ta pot\u0159eba vy\u0161ukat mi mozek z hlavy.“<\/div>\n
„Chce\u0161 t\u00edm nazna\u010dit, \u017ee na tebe m\u00e1m chu\u0165 jen proto, \u017ee jsem str\u00e1vil n\u011bjak\u00fd \u010das s bandou nadr\u017een\u00fdch chl\u00e1pk\u016f a \u017ee to nem\u00e1 nic spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edm, \u017ee jsi zatracen\u011b sexy?“ zak\u0159enil se na m\u011b.<\/div>\n
„No, kdy\u017e to pod\u00e1\u0161 takhle,“ pokr\u010dil jsem rameny. Tom se rozesm\u00e1l a p\u0159it\u00e1hl si m\u011b do n\u00e1ru\u010de. Ztr\u00e1cel jsem se v jeho mocn\u00e9m objet\u00ed a znovu se udivoval nad t\u00edm, \u017ee jsem ve vztahu ten slab\u0161\u00ed a v\u016fbec mi to nevad\u00ed.<\/div>\n
„Nech\u00e1m t\u011b pracovat,“ \u0159ekl a v\u011bnoval mi polibek na vrch hlavy.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ vydechl jsem a pak je\u0161t\u011b naposledy nas\u00e1l jeho bo\u017eskou v\u016fni.<\/div>\n
„Mus\u00edm se j\u00edt p\u0159ipravovat. Z\u00edtra nastupuju do \u0161koly,“ mrknul na m\u011b a zvedl si ze zem\u011b kab\u00e1t. Poslal mi posledn\u00ed vzdu\u0161n\u00fd polibek a zmizel za dve\u0159mi.<\/div>\n
Jak se te\u010f m\u00e1m sakra soust\u0159edit na jakoukoliv pr\u00e1ci?<\/a><\/p>\n

autor: Becs<\/strong><\/div>\n

<\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Becs Vyh\u0159\u00edval jsem se v teple plamen\u016f, kter\u00e9 mi dopadaly na tv\u00e1\u0159 z krbu po m\u00e9 levici. Byl jsem vd\u011b\u010dn\u00fd, \u017ee je m\u00e1 kr\u00e1lovsk\u00e1 kancel\u00e1\u0159 za\u0159\u00edzena modern\u011b, ale z\u00e1rove\u0148 \u00fatuln\u011b. To znamen\u00e1 nikde \u017e\u00e1dn\u00e9 vy\u0159ez\u00e1van\u00e9 ornamenty ve d\u0159ev\u011b, ani zlat\u00e9 sochy<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[686],"tags":[],"class_list":["post-912","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-vampire-sunrise-ii"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/912","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=912"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/912\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=912"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=912"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=912"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}