{"id":9143,"date":"2011-03-13T15:00:00","date_gmt":"2011-03-13T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9120"},"modified":"2011-03-13T15:00:00","modified_gmt":"2011-03-13T14:00:00","slug":"going-under-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/13\/going-under-8\/","title":{"rendered":"Going Under 8."},"content":{"rendered":"
autor: Sch-Rei & Antichrist Superstar<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
<\/div>\n
Skousnu si ret, a zamy\u0161len\u011b kouk\u00e1m na tu jizvu. V\u016fbec se mi nel\u00edb\u00ed to, co se tady d\u011bje. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, m\u00e1m z toho \u0161patn\u00fd pocit. M\u00e1m strach o Toma, a o to, \u017ee bych se ani u\u017e dom\u016f nemohl vr\u00e1tit.
„B-Bille? Billi, pro\u010d pl\u00e1\u010de\u0161?“ nahodil smutn\u00fdm t\u00f3nem, kdy\u017e mi po tv\u00e1\u0159i p\u0159ejela slza. Pousm\u00e1l jsem se, ale nespou\u0161t\u011bl jsem pohled z t\u00e9 jizvy. Zakroutil jsem hlavou, jako \u017ee nic. „Ale… Sakra, Bille, copak se d\u011bje?“ zvedl mi rukou za bradu pohled. Koukl jsem mu do o\u010d\u00ed, a zamrkal jsem. Zhluboka jsem se nadechl.
„M\u00e1m strach,“ \u0161eptl jsem skoro nesly\u0161n\u011b. V jedn\u00e9 ruce jsem drtil lem sv\u00e9ho tri\u010dka. Skousnul jsem si ret. Tom si povzdechl a pousm\u00e1l se. Nazna\u010dil mi a\u0165 jdu k n\u011bmu. Op\u0159el jsem si hlavu o jeho rameno, a p\u0159iv\u0159el jsem o\u010di. Za\u010dal mi dlan\u00ed jezdit po z\u00e1dech.
„Neboj, nic se n\u00e1m nestane, uvid\u00ed\u0161. Bude zase dob\u0159e, Billi,“ \u0161eptal mi do vlas\u016f. Sv\u00fdm zp\u016fsobem jsem c\u00edtil n\u011bjak\u00fd ten n\u00e1val \u00falevy.
„Tomi?“ \u0161eptl jsem a zvedl jsem k n\u011bmu pohled.
„Hm?“
„C-co… Co se tady vlastn\u011b p\u0159ed t\u00edm stalo?“ zamrkal jsem a \u010dekal jsem na odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
<\/div>\n
„Kdy p\u0159edt\u00edm? P\u0159ed t\u00edm, jak m\u011b post\u0159elili?“ zeptal jsem se ho. Nev\u011bd\u011bl jsem, co mysl\u00ed. Bill p\u0159ik\u00fdvl.
„Uh, okey… Nev\u00edm, sly\u0161el jsem dva chlapy, Thomsona a toho str\u00e1\u017en\u00edka, jak si o n\u011b\u010dem pov\u00eddaj, mysl\u00edm, \u017ee o n\u011bjak\u00fdm p\u0159epaden\u00ed nebo tak n\u011bco. Jen\u017ee pak m\u011b zmer\u010dili a v\u0161echno bylo v prdeli, pak si jen vybavuju, jak na m\u011b ukazoval pistoli a pak, jak jsem se probudil na o\u0161et\u0159ovn\u011b, z kter\u00fd m\u011b odvezli n\u011bkam, kde mi vzali org\u00e1n. Mysl\u00edm, \u017ee to bude ledvina nebo tak n\u011bco. Jinak bych tady u\u017e mo\u017en\u00e1 nebyl.“ Dokon\u010dil jsem sv\u00e9 uva\u017eov\u00e1n\u00ed a obr\u00e1til se na Billa. Op\u011bt koukal vylekan\u011b a po tv\u00e1\u0159\u00edch mu tekly slzy. Set\u0159el jsem mu je.
„Co budeme d\u011blat?“
„Nic“ povzdychl jsem si. „Nem\u016f\u017eeme d\u011blat v\u016fbec nic, Bille.“<\/div>\n
<\/div>\n
\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
<\/div>\n
Za\u010dnu si ut\u00edrat slzy kter\u00e9 se nehodlaj\u00ed zastavit. Povzdechnu si a pevn\u011b semknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b.<\/div>\n
„Nechci, nechci, nechci,“ \u0161eptal jsem si po\u0159\u00e1d dokola. Tom nech\u00e1pav\u011b zamrkal, a za bradu mi zvedl pohled k n\u011bmu.<\/div>\n
„Copak?“ \u0161eptl a skousnul si ret. Povzdechl jsem si, a lehce jsem ho objal okolo krku, a polo\u017eil jsem hlavu na jeho rameno.<\/div>\n
„Nechci um\u0159\u00edt,“ za\u0161eptal jsem. Zav\u0159el jsem o\u010di.<\/div>\n
„Nechci um\u0159\u00edt, nechci um\u0159\u00edt tady,“ sklopil jsem pohled, ale hned jsem zase koukl nahoru na n\u011bj. Chv\u00edli jsem koukal jen tak do jeho \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed. Moment\u00e1ln\u011b jsem nedok\u00e1zal, nebo sp\u00ed\u0161e necht\u011bl z nich nic vy\u010d\u00edst. P\u0159ejel jsem si jazykem po spodn\u00edm rtu.<\/div>\n
„Ale… Chci um\u0159\u00edt s tebou… To-Tome,“ zamrk\u00e1m leskl\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
„Bille neplakej, neum\u0159eme ano! Ani jeden z n\u00e1s neum\u0159e… to jim nedovol\u00edm,“ hladil jsem Billa po tv\u00e1\u0159i a sna\u017eil se ho ut\u011b\u0161it. Nesm\u00edm nikomu dovolit, aby mi ho vzal. Nikomu! P\u0159it\u00e1hl jsem si ho do sv\u00e9ho ob\u011bt\u00ed, u\u017e nikdy sem ho z n\u011bj necht\u011bl pustit. Bohu\u017eel realita byla krut\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e jsme oba doufali. „Nikomu nedovol\u00edm, aby ti ubl\u00ed\u017eil. V\u017edy t\u011b budu chr\u00e1nit, ano! V\u017edy!“ pohladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i a ukradl mu jeden polibek. Sna\u017eil jsem se p\u0159ed Billem vypadat siln\u011b, ale v m\u00e9m nitru se to bou\u0159ilo. Jak ho m\u00e1m ochr\u00e1nit, jak, kdy\u017e jsem tu zav\u0159en\u00fd. Cokoliv, co ud\u011bl\u00e1m, se obr\u00e1t\u00ed proti mn\u011b, ale… pod\u00edval jsem se Billovi do o\u010d\u00ed. Mus\u00edm b\u00fdt siln\u00fd, mus\u00edm! Mus\u00edm ho ochr\u00e1nit, a\u0165 se d\u011bje cokoliv, nenech\u00e1m jim ho na pospas.
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, Tome… tak moc r\u00e1d,“ \u0161eptal Bill proti m\u00fdm rt\u016fm. Neubr\u00e1nil jsem se \u00fasm\u011bvu.
„I j\u00e1 tebe, Bille… i j\u00e1 tebe.“<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Pousm\u00e1l jsem se. Tohle m\u00edsto m\u00e1 i jednu sv\u011btlou str\u00e1nku – poznal jsem Toma. Jo, mezi t\u00edm v\u0161\u00edm \u0161patn\u00fdm, co tady je, se na\u0161lo i n\u011bco kladn\u00e9ho, a to je Tom. Ov\u0161em kdybych tady byl za takov\u00fdch podm\u00ednek s\u00e1m, nev\u00edm, jak dlouho bych tady vydr\u017eel. Nikdy jsem si nemyslel, \u017ee \u017eivot za m\u0159\u00ed\u017eemi m\u016f\u017ee b\u00fdt tak odporn\u00fd, opravdu ne. Mus\u00ed b\u00fdt je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed, pro\u017e\u00edvat si to s\u00e1m, ale j\u00e1… Tady m\u00e1m u sebe oporu, za kterou jsem vd\u011b\u010dn\u00fd. Dob\u0159e, bude tady d\u00fdl ne\u017e j\u00e1, ale to neznamen\u00e1, \u017ee by to t\u00edm pak m\u011blo v\u0161echno sko\u010dit. J\u00e1 douf\u00e1m tedy, \u017ee neskon\u010d\u00ed. Zamrkal jsem a pod\u00edval jsem se na n\u011bj. V\u011bnoval jsem mu jemnou dlouhou pusu na tv\u00e1\u0159, ale rty jsem neucuknul pry\u010d, nechal jsem je na jeho tv\u00e1\u0159i lehce p\u0159ilo\u017een\u00e9. Zav\u0159el jsem o\u010di. \u0160lo z n\u011bj c\u00edtit bezpe\u010d\u00ed, c\u00edtil jsem se tak.
„Nem\u016f\u017eu odej\u00edt bez tebe…“ \u0161eptl jsem a pevn\u011b jsem stisknul v\u00ed\u010dka, a je\u0161t\u011b pevn\u011bji ho objal.<\/div>\n
<\/div>\n
Tom<\/div>\n
<\/div>\n
„Ani j\u00e1 bez tebe. Nikdy t\u011b neopust\u00edm, Bille, to mi v\u011b\u0159, pod\u00edval jsem se skrz m\u0159\u00ed\u017ee do neur\u010dit\u00e9ho bodu na prot\u011bj\u0161\u00ed zdi. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nade mnou a Billem. Jak to ud\u011bl\u00e1me, a\u017e bude muset Bill odej\u00edt. Tyto my\u0161lenky m\u011b d\u011blaly ne\u0161\u0165astn\u00fdm. Nechci ho ztratit. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jednou ten den nastane a j\u00e1 se sv\u00e9ho Billa budu muset vzd\u00e1t.<\/div>\n
„Ach Bille,“ za\u0161eptal jsem a povzdychl jsi. Bill otev\u0159el sv\u00e9 kr\u00e1sn\u00e9 o\u010di a zad\u00edval se do m\u00fdch. Op\u011bt jsem se v nich ztr\u00e1cel. Miloval jsem ho. Miloval jsem ho u\u017e od prvn\u00edho okam\u017eiku, kdy jsem ho spat\u0159il. A\u017e te\u010f jsem si to kone\u010dn\u011b uv\u011bdomil. Nikdy jsem nem\u011bl nikoho tak r\u00e1d jako jeho. On byl ten prav\u00fd, a j\u00e1 to v\u011bd\u011bl. Pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i. U\u017e\u00edval jsem si ka\u017ed\u00fd jeho dotek, jeho kr\u00e1sn\u011b tepl\u00e9 a jemn\u00e9 dlan\u011b, kter\u00e9 hlad\u00ed mou tv\u00e1\u0159. Jeho pln\u00e9 rty, kter\u00fdm se ned\u00e1 odolat. Jeho k\u0159ehk\u00e9 t\u011blo, zna\u010d\u00edc\u00ed plachost a jemnost, kter\u00e1 vystupuje z ka\u017ed\u00e9ho jeho pohybu.
„Tome\u2026“ Bill\u016fv hlas m\u011b vyvedl z transu, ve kter\u00e9m jsem byl.
„Ano,“ usm\u00e1l jsem se. Bill chv\u00edli ml\u010del a pak pokra\u010doval.
„…co s n\u00e1mi bude, a\u017e odejdu?“ t\u00e9to ot\u00e1zky jsem se b\u00e1l.<\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Skousnul jsem si rty a koukal jsem skoro bez mrknut\u00ed na Toma. Vp\u00edjel jsem se sv\u00fdm pohledem do jeho, moje ruka vjela do jeho dred\u016f, jezdil jsem po nich kone\u010dky prst\u016f a sem tam jsem za n\u011bjak\u00fd lehce zat\u00e1hnul. L\u00edbily se mi na n\u011bm, bylo to takov\u00e9… „jeho“, slu\u0161elo mu to. Vlastn\u011b jsem je\u0161t\u011b nevid\u011bl n\u011bkoho, komu by doopravdy dredy takhle slu\u0161ely. Oh, zase miz\u00edm my\u0161lenkama z cesty. Te\u010f bych m\u011bl p\u0159em\u00fd\u0161let nad v\u00e1\u017en\u011bj\u0161\u00edma v\u011bcma, ne\u017e je to, jak Tomovi \u00fa\u017easn\u011b slu\u0161\u00ed dredy, ne? Ale p\u0159ece se ned\u00e1 ani p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak je v m\u00fdch o\u010d\u00edch dokonal\u00fd. Nikdy jsem nepotkal n\u011bkoho, kdo by byl pro m\u011b dokonal\u00fd, v\u017edycky jsem m\u011bl za to, \u017ee nikdo nem\u016f\u017ee b\u00fdt dokonal\u00fd, \u017ee.<\/div>\n
„Nev\u00edm, co bude. Nechci, abys ode\u0161el pry\u010d beze m\u011b a j\u00e1 se t\u011b musel vzd\u00e1t, v\u00ed\u0161. V\u00edm jenom to, co chci, aby bylo…“ \u0159ekl ti\u0161e dred\u00e1\u010d.
„Mus\u00ed b\u00fdt p\u0159ece zp\u016fsob, jak m\u016f\u017eeme b\u00fdt… spolu, nebo ne? Ur\u010dit\u011b je mo\u017enost, jak se dostat ven oba, nebo… jak bych tady mohl z\u016fstat s tebou,“ zamrk\u00e1m a hlavu naklon\u00edm tro\u0161ku na bok, spadne mi pram\u00ednek vlas\u016f do tv\u00e1\u0159e. Tro\u0161ku na\u0161pul\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161liv\u011b rty. Nem\u016f\u017eeme se p\u0159ece jen tak rozd\u011blit, nebo ano? V\u017edycky se mus\u00ed naj\u00edt n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob…<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Sch-Rei & Antichrist Superstar<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Sch-Rei & Antichrist Superstar Bill Skousnu si ret, a zamy\u0161len\u011b kouk\u00e1m na tu jizvu. V\u016fbec se mi nel\u00edb\u00ed to, co se tady d\u011bje. Je to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, m\u00e1m z toho \u0161patn\u00fd pocit. M\u00e1m strach o Toma, a o to, \u017ee bych se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[330],"tags":[],"class_list":["post-9143","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-going-under"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9143","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9143"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9143\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9143"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9143"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9143"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}