{"id":9146,"date":"2011-03-12T18:00:00","date_gmt":"2011-03-12T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=9123"},"modified":"2011-03-12T18:00:00","modified_gmt":"2011-03-12T17:00:00","slug":"let-me-show-you-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2011\/03\/12\/let-me-show-you-3\/","title":{"rendered":"Let me show you… 3."},"content":{"rendered":"
autor: Holly-EnD.<\/strong><\/div>\n
Ahoj, je tu dal\u0161\u00ed d\u00edlek a j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit \ud83d\ude42 Jen bych cht\u011bla, abyste poznali m\u016fj postoj ke Gustavovi. Pro m\u011b je Gustav takovej tichej medv\u00eddek, kterej dok\u00e1\u017ee v t\u011b\u017ek\u00fdch situac\u00edch vz\u00edt v\u0161echno do vlastn\u00edch rukou a o v\u0161echny se postarat. Takovej velkej t\u00e1ta \ud83d\ude09 Tak\u017ee zat\u00edmco Georg jen do v\u0161eho rejpe, Gustav se star\u00e1 \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n
Pak u\u017e snad pop\u0159eji jen kr\u00e1sn\u00e9 \u010dten\u00ed a p\u0159edem op\u011bt pod\u011bkuji za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e.<\/em><\/div>\n
Holly-EnD.<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/div>\n
Probudil n\u00e1s Georg s Gustavem, kdy\u017e ve\u0161li k n\u00e1m do bytu za hlu\u010dn\u00e9ho dohadov\u00e1n\u00ed. Zjistil jsem, \u017ee jsme nakonec usnuli tam, kde jsme byli. J\u00e1 se z\u00e1dy op\u00edral o ze\u010f a Bill m\u011bl hlavu polo\u017eenou v m\u00e9m kl\u00edn\u011b. Kdy\u017e se otev\u0159ely dve\u0159e bytu, zprudka se zvedl a pak bolestn\u011b zast\u00e9nal.<\/div>\n
Jakmile kluci spat\u0159ili tu spou\u0161\u0165, doslova on\u011bm\u011bli. St\u00e1li tam, mrtv\u00ed uprost\u0159ed pohybu, ne\u017e jim pohled kone\u010dn\u011b padl na n\u00e1s.<\/p>\n<\/div>\n
„Panebo\u017ee!“ vyhrkl Georg.<\/div>\n
„Co se to tu sakra stalo?!“ vyhrkl taky Gustav.<\/div>\n
„Men\u0161\u00ed h\u00e1dka?“ zachrapt\u011bl jsem bolestn\u011b. Bolest byla hor\u0161\u00ed, ne\u017e jsem si p\u0159edstavoval. Pod\u00edval jsem se na Billa. Sn\u00e1\u0161el to mnohem h\u016f\u0159 ne\u017e j\u00e1. Cel\u00fd se t\u0159\u00e1sl a bolest\u00ed nemohl ani promluvit. Pak jsem kone\u010dn\u011b spat\u0159il jeho kotn\u00edk a ud\u011blalo se mi mdlo. „Bille\u2026“ zamumlal jsem. „Bude to dobr\u00fd, okey?“ ujistil jsem ho, kdy\u017e jsem poznal, \u017ee m\u00e1 slzy v o\u010d\u00edch. P\u0159ik\u00fdvl, ale pak si zakryl rukou \u00fasta a vykulil o\u010di.<\/div>\n
„Budu zvracet.“ Zahuhlal, drapl po tom prvn\u00edm, co mu p\u0159i\u0161lo do ruky a vyzvracel se. Nane\u0161t\u011bst\u00ed to bylo moje pam\u00e1tn\u00fd sombrero z n\u00e1v\u0161t\u011bvy Mexika.<\/p>\n<\/div>\n
Pohladil jsem ho po vlasech a starostliv\u011b se na n\u011bj zad\u00edval. Vypadal hrozn\u011b. Obli\u010dej m\u011bl zpocen\u00fd a cel\u00fd b\u00edl\u00fd. Vyzvracel se je\u0161t\u011b t\u0159ikr\u00e1t a pak si unaven\u011b op\u0159el hlavu o st\u011bnu.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1… byste mu m\u011bli zavolat z\u00e1chranku.“ Oto\u010dil jsem se ke kluk\u016fm a promnul si rozbolav\u011bl\u00fd krk.<\/div>\n
„Jenom jemu?!“ vyhrkl Georg, zat\u00edmco Gustav u\u017e vyt\u00e1\u010del \u010d\u00edslo z\u00e1chrann\u00e9 slu\u017eby. „Pod\u00edvej se na sebe! Vypad\u00e1\u0161, jak kdyby se t\u011b n\u011bkdo sna\u017eil zab\u00edt!“ trochu to vypadalo, \u017ee ho chyt\u00e1 hysterie, kdy\u017e postupn\u011b opatrn\u011b na\u0161lapoval po na\u0161em byt\u011b.<\/div>\n
„Vinen.“ Za\u0161eptal Bill vys\u00edlen\u011b a zvedl ruku nad hlavu. Usm\u00e1l jsem se a opatrn\u011b ho objal.<\/div>\n
„U\u017e jsou na cest\u011b.“ \u0158ekl Gustav a zmizel v kuchyni. Georg \u0161el prozkoumat j\u00eddelnu.<\/div>\n
\n
\n<\/div>\n
„No to je vtip, tohle?!“ usly\u0161eli jsme jeho k\u0159ik. „Cel\u00fd jste to tu zdevastovali, vy mago\u0159i! Je to jak v n\u011bjakym pod\u011blanym filmu!“ vr\u00e1til se zp\u00e1tky do ob\u00fdv\u00e1ku. „P\u0159ed dvouma rokama jsme moc dob\u0159e v\u011bd\u011bli, pro\u010d se od v\u00e1s st\u011bhujeme, \u017ee jo Gustave?“ oto\u010dil se Georg na sv\u00e9ho kamar\u00e1da, kter\u00fd se vracel z kuchyn\u011b s ledem zabalen\u00fdm v ut\u011brce, aby s n\u00edm mohl chladit Bill\u016fv kotn\u00edk.<\/div>\n
„Hmm.“ Potvrdil a p\u0159itiskl led Billovi k noze. Bill sykl a k\u0159e\u010dovit\u011b sev\u0159el moji ruku. Bolelo to jako \u010dert, ale cht\u011bl jsem to kv\u016fli n\u011bmu vydr\u017eet, a tak jsem jen zatnul zuby a dr\u017eel. Tak stejn\u011b, jako to d\u011blal on, jen j\u00e1 jsem u toho tak bolestn\u011b nek\u0148u\u010del.<\/div>\n
„Ka\u017edop\u00e1dn\u011b, na tom, \u017ee jsme v\u00e1s takhle na\u0161li, je i n\u011bco dobr\u00fdho.“ \u0158ekl a pousm\u00e1l se na n\u00e1s. Pozvedl jsem obo\u010d\u00ed. „V\u00edtejte zp\u00e1tky, dvoj\u010d\u00e1tka.“ Za\u0161klebil se a pocuchal Billovi vlasy a m\u011b jen\u2026 popl\u00e1cal po hlav\u011b. Bill se na m\u011b pod\u00edval a usm\u00e1l se.<\/div>\n
„Dr\u017e si to.“ \u0158ekl Gustav a \u0161el se pod\u00edvat k oknu. „Ka\u017edou chv\u00edli by tu m\u011bli… hele! Jsou tu.“ Ozn\u00e1mil a \u0161el jim ven naproti. Georg si zap\u00e1lil cigaretu a \u0161pi\u010dkou boty kopal do st\u0159ep\u016f na podlaze. „J\u00e1 to ukl\u00edzet nebudu.“ Konstatoval a pot\u00e1hl si.<\/p>\n<\/div>\n
Dovnit\u0159 ve\u0161li t\u0159i sani\u0165\u00e1ci. Nejd\u0159\u00edv n\u00e1s neskonale dlouho prohl\u00ed\u017eeli a ptali se n\u00e1s na r\u016fzn\u00fd nesmysly, ne\u017e dali Billovi n\u011bco na zm\u00edrn\u011bn\u00ed bolesti. J\u00e1 jsem odm\u00edtl. Sledoval jsem, jak mu p\u00edchaj\u00ed opium nebo tak n\u011bco a on se pomalu p\u0159est\u00e1val t\u0159\u00e1st.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee se taky st\u00e1t, \u017ee po l\u00e9c\u00edch budete m\u00edt halucinace, joo?“ prot\u00e1hl jeden ze sani\u0165\u00e1k\u016f. „Nev\u00edme to p\u0159esn\u011b, proto\u017ee l\u00e9ky p\u016fsob\u00ed na ka\u017ed\u00e9ho individu\u00e1ln\u011b.“ P\u0159idal se k n\u011bmu druh\u00fd. Na to ho opatrn\u011b nalo\u017eili na nos\u00edtka.<\/div>\n
„M\u016f\u017eete chodit, pane Kaulitzi?“ zeptal se m\u011b jeden z nich a p\u0159itom mi stiskl rameno. P\u0159ik\u00fdvl jsem a zmo\u017een\u011b jsem vstal. „Odvezeme va\u0161eho bratra do nemocnice a v\u00e1s vezmeme s sebou. Vyt\u00e1hneme v\u00e1m ty st\u0159epy a vy\u010dist\u00edme r\u00e1ny.“<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ \u0158ekl jsem a n\u00e1sledoval je ven k sanitce.<\/div>\n
„Pojedeme za v\u00e1mi autem.“ Ozn\u00e1mil mi Georg. Cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco \u0159\u00edct, ale najednou se ozval Bill.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem let\u00e1d\u00fd\u00fd\u00fdlko!“ zasm\u00e1l se pod vlivem l\u00e9k\u016f. V\u0161echny n\u00e1s to rozesm\u00e1lo.<\/p>\n<\/div>\n
Ze za\u010d\u00e1tku to byla sranda, ale kdy\u017e pak tyhle kraviny mlel je\u0161t\u011b celou cestu sanitkou a\u017e do nemocnice, m\u011bl jsem chu\u0165 ho ok\u0159iknout, a\u0165 u\u017e sakra dr\u017e\u00ed hubu. Zvl\u00e1\u0161\u0165 po tom, co se jednoho sani\u0165\u00e1ka sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee je jeho and\u011bl a \u017ee ho miluje. (Kdy\u017e jsem se ho na to pozd\u011bji zeptal, tvrdil mi, \u017ee si myslel, \u017ee jsem to j\u00e1.)<\/p>\n<\/div>\n
Pozd\u011bji, kdy\u017e mi ov\u00e1zali a zalepili v\u0161echno, co se dalo, jsem \u0161el vyzvednout Billa. \u00da\u010dinky opia\u2026 nebo n\u011b\u010deho pominuly, a tak te\u010f nap\u016fl klimbal na \u017eidli p\u0159ed sesternou. Taky m\u011bl ov\u00e1zan\u00e9 ruce a na \u010dele a na krku m\u011bl n\u00e1plast. Georg s Gustavem pochodovali za mnou a Georg to v\u0161echno nat\u00e1\u010del. P\u0159i\u0161lo mu to jako d\u011bsn\u00e1 sranda. Bylo mi jasn\u00fd, \u017ee tu srandu pak hodl\u00e1 zve\u0159ejnit na netu.<\/div>\n
„Bille…“ \u0159ekl jsem ti\u0161e a lehce s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl.<\/div>\n
„Hmm?“ pootev\u0159el l\u00edn\u011b o\u010di. Posadil jsem se vedle n\u011bj.<\/div>\n
„U\u017e pojedeme dom\u016f, a\u0165 se m\u016f\u017ee\u0161 vyspat.“<\/div>\n
„Hmm\u2026“ zabrumlal znova a o\u010di zav\u0159el. Op\u0159el si hlavu o moje rameno. No bezva…<\/em><\/p>\n<\/div>\n
BILL<\/div>\n
V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee bych m\u011bl j\u00edt, ale v\u016fbec se mi necht\u011blo zvedat.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b chv\u00edli posed\u00edme a p\u016fjdem\u2026“ \u0159ekl jsem ti\u0161e. Tom si povzdechl, ale nic nenam\u00edtal.<\/div>\n
„V pohod\u011b\u2026 m\u016f\u017eem se d\u00edvat na telku.“ \u0158ekl Georg a nasm\u011broval kameru na televizi, kter\u00e1 visela v kleci nad recep\u010dn\u00edm pultem u sesterny. Zrovna vys\u00edlali reklamu na sprchov\u00fd gel. \u017densk\u00e1 v reklam\u011b si sensitivn\u011b rozt\u00edrala sprch\u00e1\u010d po t\u011ble a vyd\u00e1vala p\u0159i tom hlasit\u00e9 steny. Tom si odfrkl.<\/div>\n
„Nikdo p\u0159i tom ve skute\u010dnosti nebude takhle \u0159v\u00e1t.“ \u0158ekl a Georg se uchechtl.<\/div>\n
„Leda, \u017ee by se ti ten sajrajt dostal do o\u010d\u00ed.“<\/div>\n
„\u0158ev zaru\u010den.“ Odfrkl si Gustav a t\u00edm n\u00e1s rozesm\u00e1l.<\/div>\n
Mn\u011b osobn\u011b se ta reklama zd\u00e1la p\u0159\u00edli\u0161 dlouh\u00e1. Kdy\u017e jsem tam tak klimbal na Tomov\u011b rameni a ta pitom\u00e1 slepice po\u0159\u00e1d nep\u0159est\u00e1vala vzdychat, na\u0161tvan\u011b jsem se zvedl.<\/div>\n
„Tohle se ned\u00e1 poslouchat. Rad\u0161i p\u016fjdem.“ Zavelel jsem a popadl svoje berle, kter\u00fd m\u011b budou prov\u00e1zet je\u0161t\u011b p\u00e1r dn\u00ed, ne\u017e otok splaskne a j\u00e1 budu moct na svou levou nohu zase v klidu do\u0161l\u00e1pnout.<\/p>\n<\/div>\n
Byl jsem neskonale r\u00e1d, \u017ee Gustav je takovej pan starosta a nezapomn\u011bl n\u00e1m s Georgem p\u0159iv\u00e9st do nemocnice n\u011bjak\u00fd oble\u010den\u00ed. P\u0159ece jenom jsme na sob\u011b m\u011bli jen py\u017eamov\u00e9 kalhoty, kdy\u017e pro n\u00e1s p\u0159ijela sanitka.<\/div>\n
Po cest\u011b k autu Tom vypr\u00e1v\u011bl do kamery, jak jsem po n\u011bm hystericky h\u00e1zel \u017eidle a na\u0161e fotky. Kluci se nemohli p\u0159estat sm\u00e1t. Taky jsem se usm\u00edval. Kdy\u017e jsem se na to v\u0161echno pod\u00edval zp\u00e1tky, bylo to docela sm\u011b\u0161n\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Jak jsem si to tak berloval vedle nich a poslouchal, jak se mi sm\u011bj\u00ed, o\u010dima jsem spo\u010dinul na Tomovi. Sledoval jsem jeho \u00fasta, kter\u00e1 se roztahovala do vesel\u00e9ho sm\u00edchu. V\u0161echno najednou zmizelo a j\u00e1 vid\u011bl jen jeho rty ozdoben\u00e9 piercingem, jak se usm\u00edvaj\u00ed, a bylo mi kr\u00e1sn\u011b. V tu chv\u00edli jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom m\u00e1 ten nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed \u00fasm\u011bv, jak\u00fd jsem kdy vid\u011bl. A a\u017e budu um\u00edrat, cht\u011bl bych um\u00edrat pr\u00e1v\u011b na t\u011bchhle rtech, na tomhle \u00fasm\u011bvu.<\/div>\n
Taky jsem nikdy nev\u011b\u0159il v Boha, ale ten zatvrzel\u00fd ateista uvnit\u0159 m\u011b zmizel, kdy\u017e jsem si uv\u011bdomil, \u017ee jsem na\u0161el Boha v Tomov\u00fdch o\u010d\u00edch.<\/div>\n
Tom se na m\u011b usm\u00e1l, kdy\u017e zachytil m\u016fj pohled. V\u00e1\u017en\u011b m\u011b cel\u00fd ty roky miloval?<\/em> B\u011bhalo mi hlavou. Jak jsme to jen mohli tak dlouho vydr\u017eet?<\/em> Taky jsem se usm\u00e1l, a pak jsem sv\u016fj pohled sklopil zase k zemi, abych nezakopl.<\/p>\n<\/div>\n
„Nasedat!“ zavelel Georg a nastoupil do auta. Gustav ke mn\u011b p\u0159isp\u011bchal, aby mi pomohl.<\/div>\n
„To je dobr\u00fd.“ Zadr\u017eel ho Tom. Otev\u0159el mi dve\u0159e a podr\u017eel mi berle.<\/div>\n
„D\u00edky,“ usm\u00e1l jsem se na oba dva a nasedl. Gustav jen k\u00fdvl hlavou a posadil se na sedadlo spolujezdce. Tom za mnou zabouchl dv\u00ed\u0159ka a ob\u011bhl na druhou stranu, aby si sedl vedle m\u011b.<\/div>\n
„D\u011bje se n\u011bco?“ zeptal se m\u011b, kdy\u017e jsme se p\u0159ipoutali a Georg se kone\u010dn\u011b rozjel.<\/div>\n
„Ne… v\u00ed\u0161… jen… pro\u010d to… muselo b\u00fdt zrovna takhle? Pro\u010d… nev\u00edm, jak to \u0159\u00edct… hodn\u011b to bolelo… cel\u00fd ty t\u0159i roky\u2026“ vykoktal jsem. Ani nev\u00edm, pro\u010d jsem se na to ptal. Ve skute\u010dnosti jsem to u\u017e necht\u011bl \u0159e\u0161it.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm, mrz\u00ed m\u011b to.“ P\u0159eru\u0161il m\u011b a chytil m\u011b za ruku. „V\u00edm, \u017ee to ode m\u011b nebylo spr\u00e1vn\u00fd. Pro vlastn\u00ed dobro jsem se choval sobecky a hnusn\u011b. Kdybych to mohl vr\u00e1tit\u2026“<\/div>\n
„To je dobr\u00fd!“ p\u0159eru\u0161il jsem ho taky. „Je to dobr\u00fd, ano? U\u017e na tom nesejde\u2026“ usm\u00e1l jsem se a siln\u011b jsem mu ruku stiskl. Bojoval jsem s touhou ho pol\u00edbit, ale p\u0159ed klukama jsem se neodv\u00e1\u017eil. Musel jsem to vydr\u017eet.<\/p>\n<\/div>\n
Na chv\u00edli jsem zapomn\u011bl, \u017ee se mi chce stra\u0161n\u011b sp\u00e1t, ale jakmile jsme dorazili dom\u016f, m\u011bl jsem pocit, \u017ee u\u017e nevydr\u017e\u00edm vzh\u016fru ani vte\u0159inu. Kdy\u017e jsme vch\u00e1zeli do bytu, Tom m\u011b jednou rukou podp\u00edral a druhou mi nesl berle. Georg s Gustavem jeli hned dom\u016f. \u0158\u00edkali, \u017ee p\u016fvodn\u011b s n\u00e1mi cht\u011bli j\u00edt zapa\u0159it, ale p\u0159i pohledu na n\u00e1s si to hnedka rozmysleli a rozhodli se j\u00edt rad\u0161i sami.<\/div>\n
Tom op\u0159el berle o ze\u010f a zabouchnul vchodov\u00e9 dve\u0159e. Jakmile to ud\u011blal, obto\u010dil jsem mu ruce kolem krku a p\u0159itiskl se na jeho rty. Usm\u00e1l se, ale n\u00e1\u0161 polibek nep\u0159eru\u0161il. Zlehka si pohr\u00e1val s mou ozd\u016fbkou v jazyku a j\u00e1 mu ti\u0161e st\u00e9nal do rt\u016f. Po chv\u00edli opustil m\u00e9 rty a p\u0159esunul sv\u00e9 polibky na m\u016fj krk. Zast\u00e9nal jsem jeho jm\u00e9no.<\/p>\n<\/div>\n
„Tome… Tome…“ mumlal jsem, jak kdybych byl po\u0159\u00e1d pod l\u00e9ky.<\/div>\n
„Hmm?“ p\u0159estal m\u011b l\u00edbat a zvedl ke mn\u011b pohled.<\/div>\n
„Tohle mi ned\u011blej, Tome.“ Vyd\u00fdch\u00e1val jsem sv\u00e9 nar\u016fstaj\u00edc\u00ed vzru\u0161en\u00ed. „Jsem hrozn\u011b unaven\u00fd.“ Povzdechl jsem a hlavu si polo\u017eil na jeho rameno. \u0160ibalsky se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Promi\u0148 mi to, ale s t\u011bma berlema jsi d\u011bsn\u011b sexy.“ Zasm\u00e1l se. Zvedl jsem hlavu a za\u0161klebil se na n\u011bho.<\/div>\n
„Uvid\u00edme, jak sexy bude\u0161 ty, a\u017e ti jedna z t\u011bch berl\u00ed skon\u010d\u00ed v zadku.“ Zavr\u010del jsem. Pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„To jsem v\u00e1\u017en\u011b netu\u0161il, \u017ee p\u0159i sexu preferuje\u0161 a\u017e takov\u00fdhle praktiky, ale kdy\u017e jinak ned\u00e1\u0161, navrhuju tu berli v tv\u00fdm zadku.“ Rozesm\u00e1l se, ale j\u00e1 u\u017e byl natolik vys\u00edlen\u00fd, \u017ee jsem se nevzmohl na \u017e\u00e1dnou kousavou pozn\u00e1mku a jen jsem znova zapadl do jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Rozn\u011b\u017en\u011ble zap\u0159edl a pol\u00edbil m\u011b do vlas\u016f. „Odnesu t\u011b tam.“ \u0158ekl a zvedl m\u011b do n\u00e1ru\u010d\u00ed. Na h\u0159betech rukou, kter\u00e9 jsem m\u011bl obto\u010den\u00e9 kolem jeho krku, m\u011b po\u0161imraly jeho cop\u00e1nky, jak m\u011b nesl po schodech nahoru. P\u00e1r jsem jich sev\u0159el mezi prsty a zabo\u0159il obli\u010dej v\u00edc do Tomova hrudn\u00edku. Vdechoval jsem jeho v\u016fni. Po v\u0161ech t\u011bch letech byla po\u0159\u00e1d stejn\u00e1. Von\u011bl domovem a bezpe\u010d\u00edm. Miluju t\u011b\u2026<\/em><\/p>\n<\/div>\n
TOM<\/p>\n<\/div>\n
Kdy\u017e jsem nohou otev\u00edral dve\u0159e Billova pokoje, jako by se do n\u011bj vlila zase trocha energie. Zvedl hlavu a zad\u00edval se mi do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 cht\u011bl bych… mohl bych… sp\u00e1t u tebe?“ zeptal se a po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu rozlil rum\u011bnec. Usm\u00e1l jsem se. Pro\u010d mus\u00ed b\u00fdt zrovna m\u016fj br\u00e1cha to nejroztomilej\u0161\u00ed stvo\u0159en\u00ed na sv\u011bt\u011b, fakt nech\u00e1pu.<\/div>\n
Vzal jsem ho teda k sob\u011b a polo\u017eil ho na postel. Ti\u0161e vydechl. Ve sk\u0159\u00edni jsem vyndal \u010dist\u00e9 py\u017eamov\u00e9 tepl\u00e1ky a p\u0159evl\u00e9kl se. Jedny jsem vzal i Billovi. Ten u\u017e pod\u0159imoval a v polosp\u00e1nku \u017emoulal mezi prsty pe\u0159inu pod sebou.<\/div>\n
„Bille…“ zamumlal jsem a n\u011b\u017en\u011b s n\u00edm zat\u0159\u00e1sl. P\u0159evr\u00e1til se na z\u00e1da a zhluboka si povzdechl. Ale nevypadal, \u017ee by byl \u00fapln\u011b vzh\u016fru. „Bille… zlato, p\u0159ece v tomhle nebude\u0161 sp\u00e1t…“ zasm\u00e1l jsem se ti\u0161e.<\/div>\n
„Huh…?“ vydechl a zam\u017eoural na m\u011b a l\u00edn\u011b pozvedl jednu ruku. Pak ji zase nechal bezvl\u00e1dn\u011b spadnout.<\/div>\n
„Okey, pom\u016f\u017eu ti s t\u00edm.“ Povzdechl jsem si. U\u017e jsem byl taky p\u011bkn\u011b unaven\u00fd.<\/p>\n<\/div>\n
Jal jsem se proto co nejrychleji svl\u00e9kat jeho oble\u010den\u00ed. Musel jsem ho po\u0159\u00e1d r\u016fzn\u011b nadzved\u00e1vat a posouvat, abych mu mohl v\u0161echno sundat. Nakonec p\u0159ede mnou le\u017eel jen v trenk\u00e1ch. Usm\u00e1l jsem se a zatahal za jejich lem. Nikdy jsme nespali v trenk\u00e1ch. Byl to pro n\u00e1s jist\u00fd druh osobn\u00ed volnosti.<\/div>\n
Kdy\u017e jsem ho zlehka nadzvedl a pomalu mu je stahoval z bok\u016f, zak\u0148u\u010del. Zd\u00e1lo se, \u017ee p\u0159esto\u017ee byl ve sp\u00e1nkov\u00e9m m\u00f3du, st\u00e1le dok\u00e1zal vn\u00edmat situaci. Za\u0161klebil jsem se. „Ale no tak…“ zasm\u00e1l jsem se n\u011b\u017en\u011b. „P\u0159ece by ses nestyd\u011bl.“ S k\u0159ehk\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem ho pol\u00edbil na ob\u011b zav\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka a pak i na tv\u00e1\u0159e, na kter\u00fdch mu hr\u00e1l lehk\u00fd rum\u011bnec. Nat\u00e1hl jsem mu tepl\u00e1ky a vyt\u00e1hl zpod n\u011bj pe\u0159inu. „Mo\u017en\u00e1 by ses mohl trochu posunout, abych nemusel sp\u00e1t na zemi, hmm?“ ani\u017e by otev\u0159el o\u010di, l\u00edn\u011b se odsunul, a tak jsem si vlezl k n\u011bmu. Okam\u017eit\u011b se ke mn\u011b p\u0159itulil a usnul.<\/p>\n<\/div>\n
autor: Holly-EnD.<\/strong><\/div>\n
betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Holly-EnD. Ahoj, je tu dal\u0161\u00ed d\u00edlek a j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m bude l\u00edbit \ud83d\ude42 Jen bych cht\u011bla, abyste poznali m\u016fj postoj ke Gustavovi. Pro m\u011b je Gustav takovej tichej medv\u00eddek, kterej dok\u00e1\u017ee v t\u011b\u017ek\u00fdch situac\u00edch vz\u00edt v\u0161echno do vlastn\u00edch rukou<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[412],"tags":[],"class_list":["post-9146","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-let-me-show-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9146","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=9146"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/9146\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=9146"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=9146"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=9146"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}